LODNÍ DENÍK

Během plavby na Bílé π-rle vedla lodní deník každý den jiná posádka. Ze zápisů je jasné, že mezi některými panovaly neshody. A také to, že vznikla nová lidová moudrost, která se dá shrnout větou: „Za všechno může Shadowhunter!" Posádkám se každopádně podařilo podchytit cestu z různých pohledů, a ta díky nim nezůstane zapomenutá.

18. července 1888

            Když jsme se nalodili na Bílou π-rlu, každý si vybral svou kajutu. Poté jsme se snažili vetřít do přízně šílenému maniakovi se žhářskými sklony, k notorickému alkoholikovi, který sám sebe nazývá knězem, ke ztroskotanému senilnímu generálovi a k proslulé kapitánce Shadowhunter. 

Krakeni

19. července 1888

            Druhý den jsme přistáli na ostrově, abychom získali indicie k nalezení pokladu. Odpoledne jsme se naučili, jak ochránit našeho budoucího, nechutně bohatého prezidenta Andrewa Silverpota. Abychom vypadali stejně, tak nám ještě nechutně bohatší lady Isabella zakoupila uniformy, které jsme si posléze upravili podle potřeby. V pozdních večerních hodinách jsme zpozorovali bratry a sestry z pi(j)anské církve, jak od otce Benedikta přijímají úplatky.

Krakeni

20. července 1888

            Dopoledne jsme měli požární cvičení, ve kterém sir Dynamite nedostál své pověsti, neboť ho ostatní posádky ve způsobování požáru předčily na plné čáře. Během Velkého žrádla, otec se sirem strhli hádku s generálem Spicym a kapitánkou Shadowhunter. Nakonec se rozhodli vyřídit to přímo.

Krakeni

21. července 1888

            Byli jsme vzbuzeni těsně před půlnocí a měli jsme nařízeno okamžitě se dostavit do hlavní kajuty. Museli jsme se rychle vydat na diplomatickou misi za místními domorodci. Pomocí řeči těla se nám podařilo získat jejich přízeň a s ní i mapu (bohužel padla do rukou Shadowhunter, tak předpokládáme, že nám moc dlouho nevydrží). 

            Už od rána nás sužovala jedna ze sedmi ran posvátného π – vosy, jež na nás seslal hříšný život Shadowhunter. Dopoledne jsme se pokoušeli najít domorodého šamana, který nám měl pomoct s hledáním pokladu. Po dlouhé teologické rozmluvě se uvolnil konvertovat k π-anství a předal našim posádkám další indicie. Když se slunce ocitlo přímo nad π-rlou, strhl se boj s vodními děly, při kterém se našim posádkám podařilo zmáchat Shadowhunter. Po velkém žrádle jsme se rozhodli ponechat vzkaz pro další generaci vzduchoplavců. Zmapovali jsme cestu k našim vzkazům, které jsme řádně zašifrovali a uložili je do archivu. Ale Shadowhunter se rozhodla podnítit ostatní členy posádky k jejich nalezení a dešifrování. Podařilo se a vzkazy se tak dalším generacím nedochovají.

Benedickové

22. července 1888

            Ráno po typické rutině jsme zahájili boje s vosami, kolo 4. Zatím vosy vedou 4:0. Poté jsme přistáli na ostrově, kde jsme měli nezákonně odebrat palivo. Poštvala nás k tomu kpt. Shadowhunter, kdo jiný... Při tom jsme se dostali do střetu s královskou gardou, takže to nebylo tak bezpečné, jak kapitánka tvrdila. Nakonec jsme vyvázli i s palivem a okusili zdejší typické horké podnebí. Odpoledne jsme kvůli střelám královské gardy oslepli, až na ty nejsilnější z nás. Ti museli překonat cestu k zázračnému prameni. Jen tým kpt. Shadowhunter se motal nějak zvláštně, že jsme získali podezření, že jako jediní neoslepli, ale spíše vypili moc rumu. Naštěstí i oni cestou vystřízlivěli.

Čabajky

23. července 1888

Zápis nenalezen.

24. července 1888

            Po protažení (našich) líných kůží jsme se chystali na ranní žrádlo, když najednou přiběhla nějaká černá zahalená osoba odvedle a ukradla nám mapu ostrova pokladů. Za zlodějem se vydala skupinka s otcem Benediktem v čele. Když uviděl, že se mu vetřelec vzdaluje odevzdaně vykřikl: „Do Pí, či do Fí!“ a dál už jeho víra zloděje nepronásledovala. 

            Dopoledne jsme věnovali hledání stop, které po sobě zanechal samozvanec. Po velkém žrádle jsme se vydali získávat nejrůznější informace od různých pouličních existencí v Tortuze a zároveň vydělat, či utratit nějaké peníze.

Krakeni

25. července 1888

            Z našeho blaženého spánku jsme byli vytrhnuti zprávou o poslu zvaném Hermés. Ukázalo se, že tento člověk, o němž jsme prve pochybovali, je věrný panu Silverpotovi a padl do zajetí nepřátelské tlupy. Našim úkolem bylo ho osvobodit. To se nám také po chvíli hledání v nepřáteli zamořeném území povedlo (s pomocí Silverpotových špehů). Já, ctihodný bratr π-an Kopcirius, společně s členem posádky gen. Spicyho Ludovigem Blackem jsme dopravili zesláblého elegána v cylindru zpět na naši palubu naší vzdušné lodi. 

            Po ranním žrádle jsme se vydali do zapadlých uliček nadsvětní Tortugy zaútočit na pevnosti gangu, který nám ukradl mapu k pokladu. Narazili jsme při tom na osobu nápadně připomínající Shadowhunter – asi nějaká její příbuzná, nebo co. Menší pevnosti padly rychle a jejich hlavní doupě, ač dobře střeženo, také padlo. Přes těla mrtvých nepřátel jsme si odnesli to, co nám právem patřilo – mapu ostrova pokladů.

            Slunce přešlo přímo nad π-rlou a my konečně stanuli na ostrově pokladů. Mapa se nám ukázala přesně podle legendy a my se rozhodli rozdělit na čtyři skupiny a vydat se pátrat po indiciích, jež nám mapa ukázala. Po jejich získání (jež obnášelo překonání skupiny nám se chchtajících domorodců) a vyluštění jsme se opět rozdělili (tentokrát na skupiny dvě) a konečně našli truhlu s pokladem. Teď už ji jen zbývá odemknout klíčem, který mám teď u sebe...

Benedickové

26. července 1888

            Den začal tradičně – všem se podařilo vstát a po klasické ranní rutině došlo na ranní sraní – tedy hraní. První klání v ringu bylo velmi napínavý a znovu se ukázal týmový duch benediktů – prohráli 2:3 na sety.

            Při zápasech v softu byl tým kapitánky Shadowhunter znovu tak opilý, že se na hřišti motal jako stádo volů a jejich nešikovnost nás rozesmála natolik, že jsme nebyli schopni hry a těsně prohráli.

            Po velkém žrádle jsme nacvičovali evakuaci na záchranných člunech. Tým kapitánky Shadowhunter zjistil, že utopit se ve vodě je lehčí než utopit rozum v rumu. Druhým úkolem bylo opravit vrtule lodi. Vyšplhat na stožár dělal opilým Krakenům velké potíže. Poté jsme hráli pexeso, což červenému týmu docela šlo, jelikož dvojitě vidí běžně.

            Večer jsme se ještě smutně rozloučili s Andrew Silverpotem.

Čabajky

27 července 1888

            Během cesty na ostrov Argus jsme hráli hry viz. pirátské ringo, a dokonce i softbal. Po hrách jsme přistáli na ostrově Argus a vydali jsme se hledat součástky na opravu lodě. Velké žrádlo jsme si museli vzít s sebou, protože jsme šli pro součástky dost daleko. Prošli jsme hodně měst, vesnic a velkoměst. V nádherném velkoměstě Bechyni jsme sehnali poslední součástky, ale palivo bohužel nepřibylo. Po sehnání součástek jsme se vydali na cestu. Ne, vydali jsme se na strastiplnou cestu plnou záludných překážek a utrpení...

Bazalky

28. července 1888

            Ráno jsme vstali. Protáhli jsme kůže. Zanotovali si. Napapali jsme se. Hrálli jsme ringo. Vyhráli jsme. Hledali jsme vraha. Nenašli jsme. Dynamit se asi nemyje. Má vyrážku. Benedikt taky. Jedli jsme buřtguláš. S chlebem. Dojedli jsme. Zabili jsme mouchu. Chlebem. Benedickové rapovali. V kuchyni. Při službě. Kopcirius pinkl vosu. Na nás. Chytli jsme vosu. Do hrnku. 

Krakeni

29. července 1888

            Minulý večer se začaly silněji ozývat příznaky šedavé nemoci. Naši velitelé nebyli schopni velení. Zatímco my jsme jim přednášeli oslavné písně, oni se skoro povraždili. Rozhodli jsme se zakročit a velitele zpacifikovat. Nejjednodušší to bylo s generálem Spicym (vážně připomíná šneka...) Nezbyla jiná možnost a velení přebrali podkapitáni.

            Dalšího dne dopoledne jsme sháněli přísady na lektvar, který měl příznaky nemoci utlumit. Ten během velkého žrádla uvařila Vostrá Maggie a podala jej celé posádce. Když se postup nemoci zpomalil, pokračovali jsme v bojovém výcviku. Trénovali jsme týmovou spolupráci při sbírání surovin a vylepšování svých „hradů“. Při večerním sněmu naši kapitáni opět převzali velení a rozhodli se směřovat všechny své síly na hledání léku na šedavou nemoc.

Čabajky

30. července 1888

Milý lodní deníčku,

            V noci nás Isabella vzala na žůžovej výlet do lesa přes řeku. Šli tam jen ti nejodvážnější z nás. A kapitánka Shadowhunter... Výlet byl okouzlující až na tři zabijácké domorodce, z jejichž hlasitého mlaskání a zpěvu nám téměř přeběhl mráz po zádech. Po zmaření jejich svíčkového rituálu se nám do rukou dostala velmi zajímavá zpráva. Její plný význam jsme pochopili až poté, co se nám lady Isabella svěřilase svým životním příběhem.

            Odpoledne došlo ke zvratu Benovi dickové a krátké i dlouhé čabajské klobásy se přidali k suprčuprmrtěkrutopřísnejm banditům. Vyplatilo se. Ani formace šnek Hermovým stoupencům nepomohla. Suprčuprmrtěkrutopřísný banditi převzali kontrolu nad lodí, naučili nás stavět čluny a teď plujeme společně. 

Benedickové

31. července 1888

            Náš den začal tradičně – a to rozcvičkou a snídaní. Po včerejší dohodě s kapitánem Nenávist a jeho posádkou jsme uspořádali turnaj proti vedoucím v softu, ringu a frisbee. V ringu byli drtivě poraženi, ovšem pak se karta obrátila a zbytek sportů končil remízou, nebo naší prohrou.

            Je zřejmé, že kapitánka Shadowhunter svůj tým nadopovala něčím ostřejším od Vostrý Maggie. Jako odplata byla po příjezdu do Tortugy popravena většina kapitánů a podkapitánů. Výjimkou nebyla ani lady Isabella a Hermés Beer nebo Rézy.   

Bazalky