VŠICHNI MUSÍME STÁRNOUT!
Hovoří MUDr. Jiří Trojan, CSc., primář 1. interního oddělení Thomayerovy nemocnice v Krči, předseda při vědecké radě ministerstva zdravotnictví pro výzkum stárnutí:
Nejdůležitější projev stárnutí? Nejpozoruhodnější je stárnutí centrální nervové soustavy. Pro ni je charakteristické, že ubývají funkční elementy, tj. nervové buňky, které nelze nijak nahradit. Právě ty však mají rozhodující úlohu v souhře všech biliónů buněk lidského těla a různých funkcích, na nichž je závislý chod celého organismu. Podstata tohoto zániku nervových buněk zatím není osvětlena.
A co lidé starší, kteří přežili své vlastní století? Výjimečně se objevují lidé takto staří. V posledních letech se psalo i o stočtyřicetiletých… a dokonce jsem četl o jednom stosedmdesátiletém — v USA zemřel v roce 1959 Q. Williams, byl plukovníkem za války Jihu proti Severu. Takovýchto mimořádně starých lidí jako Machmud Bagirogly Ejvazov je například v podkavkazské oblasti dost a je zajímavé, že například v SSSR je asi z 22.000 stoletých a starších lidí přes 16.000 žen. Ani tento fakt, že ženy se dožívají vyššího věku, není dost prozkoumán.
Ovšem všechny naděje na prodloužení lidského života přes devadesát let u většího počtu lidí jsou podle současných vědeckých poznatků iluzorní. Je možno dokonce říci, že osmdesátiletý člověk má dnes kratší očekávatelnou délku života než jeho předchůdce na začátku minulého století. … Ovšem je mylný názor, že se najde zázračný lék, kterým by si člověk udržel zdraví a zdatnost do pozdního věku. Což ovšem neznamená, že by se tvůrčí síla a schopnost nemohly zachovat do pozdního věku. Verdi, Michelangelo, Tizian, Goethe, I. P. Pavlov, Tolstoj tvořili dávno po sedmdesátce — někteří i po devadesátce — díla nadčasové hodnoty. … Ovšem žít znamená stárnout. Žádný hormon — novokain, gallé royal atd. — nemůže zastavit běh tohoto procesu, který je nedílnou součásti života. V našich možnostech však je zpomalit tempo stárnutí. Období zdatnosti je možno na základě vědeckých poznatků prodloužit o deset až patnáct let proti nynějšímu stavu. Není iluze mluvit o prodloužení produktivního věku… o tom, že sedmdesátiletý člověk bude v takové fyzické a duševní kondici jako dnes člověk šedesátiletý nebo i pětapadesátiletý. V celé šíři lze ovšem očekávat řešení teprve tehdy, až poznáme specifické zákony postupu biologických změn v celém průběhu vývoje jedince a závislosti těchto změn na různých faktorech vývoje jedince. Tak jak tak bude nutno ovlivnit stárnutí na samém začátku, tedy v období středního — tzv. kritického — věku, kolem padesátky.
Ve vědě, která se těmito otázkami zabývá, je ještě mnoho nejasného a bude určitě ještě hodně dlouho trvat, než bude všechno jasné. Že to však bude, nepochybuji. Nejsem si však jist, zda praktické aplikace v celé šíři postihnou nejbližší generaci.