Já nemám čas plnit partajní úkoly. Jsem bezpartijní komunistka.

Schvaluji komunismus! Vždyť můj táta byl zahradník a mým osudem bylo celý život žíti v bídě. Ale jednu věc Sovětům přec vyčítám, a tou věcí je ateizmus! Strašná móda, která se platí rakovinou a smrtí.

I takový hrdina, jako je Kožedub, má na levé straně tváře rakovinu. Poznala jsem to podle obrázku v novinách.

Když jsem se zamýšlela nad všemi příčinami rakoviny z hlediska víření atomů, tak prvotní příčina tu byla psychická. To psyché určuje víření atomů buď konstruktivně, anebo destruktivně! A v uvědomělém člověku vyvolává nesmírný žal, když jest stavěn naroveň červa — tj. bytosti jakoby bez duše. Ale já mám dost důkazů nejen o existenci duše, ale i o existenci života záhrobního!

Strašně mě mrzí, že Sověti šmahem zavrhli učení Kristovo a i samého Krista, ačkoliv to byl první komunista a první atomový badatel, který znal lidské tělo z hlediska víření atomů, jak ho znám já. O tom jsem se definitivně přesvědčila z Jeho památného výroku k malomocným: „Jděte do města a ukažte se farizejům!“

Abych mohla zvítězit nad rakovinou, musela jsem nejdřív objevit „bílou nemoc“, předcházející rakovinu. To bylo roku 1924! Jistě teď žasnete, že na můj objev byl napsán plagiát, který triumfuje, zatímco skutečná autorka musí dík zradě vzdělanců mlčet?!

Jakou však já měla radost, když jsem shledala, že „bílou nemoc“ znal již Spasitel! Tudíž znal i podstatu života, a proto mohl uzdravovat. Evangelium sv. Matouše, oddíl 6, věta 22 a 23: „Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo. Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma?“

A předseda ČSAV, akademik František Šorm, i když na můj dopis z počátku tohoto roku neodpověděl, tak v Zápisníku č. 6 uvedl: „Živá hmota bude studována na úrovni molekulární, buněčné, na úrovni organismů a společenstev.“ Netroufal si použít mého výrazu „atomisticky“.

Jenže to všechno jest vědomý bluf od okupantů vědy, kteří si počínají „po sigeliovsku“: Ať třeba celý svět pojde! Jen když oni neztratí aureolu objevitelů, i když nic neobjeví! Poněvadž žádný mikroskop neukáže podstatu života. To jenom já mám fenomenální dar od Boha, že při zavřených očích vidím děj života ve vlastním mozku. Tato podstata života však dala by se zfilmovat! Jednou se mi podařilo spatřit sklivec, jak se stále pohybuje.

Sv. Pavel předpověděl mé zrození slovy: „Jednou i největší nepřítel lidstva, smrt, bude překonána!“

Já se chci zasadit o to, aby v každé univerzitě byl na nejčestnějším místě obraz Kristův jako atomového badatele a objevitele podstaty života a smrti. A chci, aby Sovětský svaz odvrhl ateizmus, za nějž draze platí rakovinou a smrtí i u poměrně mladých osob.

A konečně, rakovina má co dělat i se špatným svědomím, které se setsakramentsky nevyplácí. Vždyť i akademik Šorm má rakovinu! Diagnózu jsem opět udělala jen z pouhého obrázku v novinách.

Proto Pán Ježíš nabádal: „Čiňte pokání!“

Tím chtěl lidi uchránit před rakovinou! Když totiž v lidském těle stále vedou válku atomy dobra a zla, vyústí to v rakovinný virus. Takový jest zákon přírody: Zlo se pozře samo!

S Karlem Čapkem jsem mluvila 12. března 1934, když jsem znovu nedostala pozvání na Hrad po odeslání pozdravného dopisu k narozeninám TGM s vědeckým objasněním, že ho omladím. Jelikož na má opakovaná rekomanda z let 1930-31-32-33-34 se mi nedostávalo odpovědí, tak jsem dospěla k názoru, že tajemník Masaryka je patrně kradl?! Poněvadž, kdyby aspoň jeden ten dopis sám prezident přečetl, tak by mě jistě pozval, abych mu blíže objasnila, jak si to omlazení představuji. Já tím chtěla získat pro ČSR neutralitu! Tak jsem prosila Karla Čapka, aby mne uvedl na Hrad. Když Čapek četl mé pojednání o „bílé nemoci“, během okamžiku se rozzuřil, dupl nohou a zařval na mě dvakrát: „A já to neudělám!“ Žasla jsem nad takovým chováním a pochopila s hrůzou, jakého to „přítele“ má Masaryk. Mou vizitku s objevy si nicméně „pan spisovatel“ strčil do kapsy! To Čapek mi znemožnil uskutečnit můj plán neutrality! Vždyť 350 tisíc umučených obětí nemuselo být! Jeho cynismus neznal míry, on za plagiát ještě chtěl získat Nobelovu cenu! Jenže Hitler mu namísto toho slíbil šibenici.

Již po smrti Masaryka ten učiněný zloduch triumfálně zadal hru-plagiát do rozhlasu a jásal: „Vidíš Masaryku, zkrátil jsem Ti život a ještě zbohatnu a budu slavný, heč!“

Když rozhlas hlásil premiéru, tak jsem seděla u přijímače. A když slyšela jsem hlas novináře, „To snad ani není možné, neboť kdyby takový člověk vskutku existoval, vždyť by to byl spasitel lidstva,“ slzy proudem tekly mi po tvářích.

Vzala jsem tužku a napsala: „Já jsem ten Galén a objevitel bílé nemoci, způsobující stárnutí těla! Já jsem spasitel od rakoviny, vzkříšením živých!“

Je to téměř třicet let, ale nikdo se nemá k tomu, aby mě rehabilitoval. Jenomže historie se nyní opakuje! A já mám takový závažný text, že kdyby se ukázal americkému prezidentu Johnsonovi, ihned by válka ve Vietnamu skončila. Neb to, co dělá on, je zrada na bílé rase! Což ostatně již roku 1916 předpověděl umírající dr. Č. I. Ch~ski. A události v Číně to jen potvrzují! Proto já hledám — stále marně — alespoň jednoho spravedlivého, který by mi pomohl zachrániti bílou rasu od zániku.