Kam stále mizí červená barva krve, kterou nepřetržitě získáváme přijímáním kosmického záření — a obzvláště záření slunečního —, které činí krev nádherně rubínovou?

Je již nejvyšší čas, aby svět pochopil, že žijeme zářením slunečním a kosmickým!

Právě čtu, že Stalin byl opět stižen srdečním záchvatem a jeho stav rakovinný se zhoršil. To již jest v povaze rakoviny, že se v horkých měsících — červnu, červenci a srpnu — horší. Jak se to zdá býti paradoxní?! Slunce, které jest univerzálním lékem, přímo žhne a postižení rakovinou umírají — v období, jež přináší největší procento možnosti uzdravení. Nemocní rakovinou totiž nemají vůbec k dispozici solária a terasy, kde by se podrobovali léčbě sluncem a kosmickými silami, které vyléčí rakovinu beze sledu a bez následků tak, že se ani nepozná místo, kde byla. Naproti tomu chirurgický zákrok jednak ponechá jizvu, která vlastně jest trvalým zraněním těla světelného a porušuje jeho řetězovité, navazující se kmity, a jednak naprosto nezabraňuje vzniku metastáz. Naopak, porušení harmonické práce těla světelného vyvolává, abych tak řekla, kmitovou psychózu čili chaos ve svém světelném hospodářství, z čehož eventuálně vznikají patologické změny těla buněčného a jeho rozpad z nedostatku normální práce záření uvnitř těla. Jaká jen nezasvěcenost vládne v pojímání pochodů životních?! Až to zaráží!

Tak například víme, kolik hodin máme spáti — ač právě v tomto předpokladu se hrozně hřeší s těmi osmi hodinami, neboť kdo za dobu třiceti let nespal ani polovinu toho, co spát měl, pro toho osm hodin spánku jest křivdou páchanou na mozku a nervové soustavě se všemi jejími následky. Takový člověk má časně chodit spát — řekněme v osm či devět hodin — a měl by vstávat v sedm, aby tak dlouho nahrazoval spánek — třeba i měsíce i léta —, až bude se sám probouzet svěží a odpočatý. Teprve tenkrát jest vyléčen z dlouhého nedostatku spánku, který třeba trval i několik desetiletí. Rovněž víme, kolik máme jísti uhlohydrátů, vitamínů, látek zásaditých a kyselotvorných atd. Nevíme už ale, kolik máme absorbovati denně jednotek zářivé elektromagnetické sluneční energie, aby se tělo nezačalo rozpadávati různými chorobami, jimž je již pak často nemožno zabrániti. Ztratíme-li totiž mladistvou šťavnatost organismu a usycháme-li katastrofálním nedostatkem jednotek světelných v těle, podobáme se uschlé trávě, které již nikdo na světě nevrátí zelenou svěžest a šťavnatost.

A nedosti na tom! Ač moderní, přece vražedný průmysl textilní páchá na nás násilí vyráběje nemožně tmavé a neventilační látky. Vždyť to jest hotové umění najíti ve spoustě zdravotního braku, který se nabízí ve velkém, látku, aby vyhovovala nejen dostatečnému dýchání pórů, ale aby byla i neutrálně jasná, neřku-li bílá, aby zářením vražedných barev nezabíjela záření života v nás — a hlavně aby propouštěla neustále sršící živoucí luxony z makrokosmu, které dopadnuvše do živého těla, obrozují jej, neboť zářivým naším tělem se stávají. Příroda i s nebesy se nám sklání k nohám a my plijeme v její božskou tvář. My jsme tvorové, kteří, namísto abychom svá těla jako křišťálový posvátný džbán naplňovali živou, věčně prýštící vodou života, naplňujeme je pomejemi výplodu zvrácených mozků hypermoderní kultury, která zabijí. A přitom se stále pohlížíme po proroku, po spasiteli!

I ta včelička ví, že, co v létě nenasbírá, v zimě nebude míti a zahyne, ale člověk — prý „pán tvorstva“ — ignoruje ten nejzákladnější zákon květeny a zvířeny, která se zásobuje pilně na zimu živým světlem léta, aby ve zdraví přečkala zimu. Jest opravdu tak těžko pochopiti, že sluneční světlo jest největším motorem světa, který roztáčí všechny atomy živého tvorstva země? Jest třeba válečných otravných plynů, abychom pochopili cenu živého vzduchu a živého světla? Nevhodné ošacení na procházce zbavuje nás i té poslední příležitosti účastniti se nasycováni těla životními luxony, které jsou náplní života, jíž se v nejvyšší míře nasycuje vše živé vyjma člověka, který svými „obleky“ staví neproniknutelnou čínskou zeď mezi svým tělem a prýštícím životem z vesmíru. Odkud myslíte, že lvi, leopardi, tygři, gorily a sloni mají svou úžasnou sílu? Z vesmíru, jenom z vesmíru! Tuto sílu absorbují celým svým tělem a také dechem v jejím, civilizací neporušeném, panenském složení.

Chceme horlivě bojovat proti tuberkulóze, rakovině, cukrovce atd. a zároveň necháváme vedle sebe proudit nezachycené a neupotřebené vitální síly života v kvantitě jdoucí do astronomických hodnot. Kdybychom je jen zhmotnili v tělesnou a duševní sílu, jaký by byl lidský rod zdravý, krásný, šlechetný a geniální?! To jest rozluštění, které — bez válek a výbojů, bez násilí a utrpení — zařídí nové hospodářství a nový řád na Zemi.