Dr. Jan Hořejší ve své knize „Umění nestárnout“ píše:

(str. 22)

O skutečném stárnutí začínáme mluviti tehdy, když se některý ten úbytek výkonnosti jeví jako úpadek, jejž nedovedeme vyvážit ziskem jiným.

Pokožka se ztenčuje, tělo se hubne, váčky vlasové i vlasy slábnou, šedivějí a ubývá jich, kožní žlázy „vysychají“ a kůže s nimi, pružného pojiva kožního ubývá a objevují se vrásky, ubývá chrupavek i kostí, postava se zmenšuje, kosti křehnou, zuby vypadávají, ubývá dřeně kostní, žlutá dřeň rosolovatí, ubývá svalstva (jen srdce se zvětšuje) i pružnosti cév, a tím se ztěžuje oběh krevní, rozšiřují se žíly, ubývá plic a jejich kapacity, jater (až o polovinu), sleziny, ledvin, trávicí trubice i mozku (zvláště velkého; Marchand odhadl váhu v 15.-50. roce na 1405 g, v 60.-83. roce na 1303 g). (...)

To je málo! Ubývá ho až o polovinu. Ale nikdo neumí jej vypěstovat znovu, neboť biologové neznají antropologii živých lebek.

(...) Nastává i atrofie oka, čočky, na spojivce se objevuje zvláště „oblouk starců“, klesá výkonnost ucha i jiných ústrojů a oslabuje se paměť, asimilace, dýchání, regenerace, vnitřní sekrece i odolnost proti škodlivinám.

A přitom nemuselo by to býti. Jaká škoda!

(str. 26-28)

Roku 1908 uveřejnil Max Rubner překvapující objev, že živočichové tvoří a spotřebovávají energii v přesném poměru k tělesné váze. Za každý kilogram tělesné váhy vyrobí a spotřebuje každý tvor 191 600 kalorií.

Za několik let pak objevil H. Friedenthal nové vztahy, a to mezi vahou mozku a délkou života. Délka života je přímo úměrná „cefalisačnímu faktoru“, který je podílem z váhy mozku dělené vahou těla („protoplasmatické hmoty“, tj. bez kostí a šlach) umocněnou na 0,666:

Cf = Vm/Vt 0,666

Při velké řadě živočichů se tento vztah potvrzuje: myš drobná má cf = 0,045 a žije 2 roky, králík divoký má cf = 0,066 a žije 3 roky, jelen má cf = 0,35 a žije 16 let a člověk s indexem 2,7 měl by dosáhnouti průměrně věku kolem 120 let. (…)

To přinejmenším!

(...) Mozek nesmírně napomáhá svými vztahy k soustavě vnitřní sekrece, aby se vytvářela energie. Způsobuje, že přicházejícím podnětům odpovídají libosti a odpory, a tím se tvoří nový vnitřní podnět, takže člověk vytváří do zásoby pro určitý výkon více energie než kterýkoliv jiný živočich.

Ale mozek udržuje také pozoruhodnou hospodářskou rovnováhu a zadržuje reflexy a reakce, které nedávají naděje na uspokojivé výsledky. Tak zase člověk užívá méně energie než kterýkoliv jiný tvor v poměru k počtu a síle různých podnětů, které přijímá.

Krysa se vztekne z pokusů, aby se dostala z pasti. Opice použije desetiny energie, kterou vyplýtvala krysa, a dostane se z té pasti. A člověk dosáhne toho cíle s desetinou energie, kterou vynaložila opice.

Raymond Pearl analysoval 132 skupin občanů podle povolání a dospěl k tomu, že „lidé s nejvyšší inteligenci snad sice vždy nezbohatnou, ale jsou zde nejdéle a mají ze života nejvíce, protože užívají nejhospodárnějšího úsilí.“

Nerozumnému plýtvání drahocennou životní energii nebude učiněna přítrž, dokud se vlivné mozky neseznámí s mými epochálními objevy!

(str. 33, 35)

Na obrázku jsou schematicky znázorněny hlavní žlázy endokrinní s vnitřním vyměšováním hormonů do krve, kde hospodaří živinami a řídí výměnu látek. Největší úlohu „omlazující“ mají tyto endokrinní žlázy:

1) Podvěsek mozkový, hypofysa, ústroj veliký až jako třešeň. Vyměšuje sedm hormonů, jež řídí činnost ostatních žláz v našem těle a mají vliv na naše povahové vlastnosti.

2) žláza štítná a příštítná, thyreoidea, parathyreoidea, v mládí pak též brzlík, thymus, které vyměšují thyroxin, řídící naše životní tempo, radost i žal. Nedostává-Ii se tohoto hormonu v těle, spěje člověk rychle k úpadku tělesnému i duševnímu až k idiotismu; tvoří-Ii se v nadbytku, působí Basedowovu nemoc.

3) Slinivka břišní, pankreas, v níž se tvoří hormon insulin, který udržuje rovnováhu výměny látek, zabraňuje vzniku cukrovky apod.

4) Nadledvinky, jejichž hormony adrenalin a kortin zbavují tělo jedů.

5) Pohlavní žlázy pak „omlazují“ svými hormony tělesný i duševní život po celá desetiletí dospělosti.

Mimo to pomáhají svou vnitřní sekrecí udržovat hormonální rovnováhu také šišinka, plíce, mléčné žlázy, slezina, játra, sliznice střevní i dřeň kostní. Je tedy chemismus tělesný velmi složitý a jemný.

Bez koruny života nemůžeme popohnat žlázy!

(str. 36)

Pátý činitel omlazovací je vyměšování, čištění těla ledvinami, střevem, dýcháním plicním i kožním. Vzpomeňme na egyptské faraony, na Římany, na Indii!