Kapitola z „Nové vyšší vědy o člověku a práci v jeho těle astrálním“!

Rakovina jest nemoc povahy psychické, vyvolaná silnou afotií — můj epochální objev! —, tj. takovou poruchou, kdy světelné kmity nemohou uskutečniti tvůrčího kontaktu zcelování stále mizející hmoty buněčné. Nejde tedy o chorobu povahy bakterijní. Stejně jako pomalé umírání stárnutím jest taktéž povahy psychické! A psychóza obou se přenáší na tvůrčí luxony, a to tím způsobem, že se nerozžehají v té síle a množství, jak mají. Následkem tohoto nedostatečného vnitřního záření počíná zrůdné bujení tkáně. Luxony myslí nedostižným způsobem myšlení atomů, kteréžto intenzivní myšlení vymyká se myšlení lidského mozku. Ony i tenkrát myslí, když člověk nemyslí, i když spí. Psychóza luxonů — či spíše slabost jejich zachycování — vytváří rakovinné buňky a vůbec rozpad tkání.

Rakovina má nesčíslné množství příčin, které se pohybují od stupnice hladu až ke stupnici přejídání se. To vše vyvolává rakovinu, protože se nevykřesávají tvůrčí kmity. Stejně i smrt má nekonečné množství příčin.

Když živé světlo hasne v nás, tvoří mezery

v mozku a mikrotonus tepelností se chvěje,

když mizí z těla dále světelný jas veškerý,

smrt číhá chladnoucím nic, není v život naděje.

Že příčinou rakoviny jest různorodý hlad, to dokazuje skutečnost, že člověk hladový a unavený jest dosti podrážděn pod vlivem mikroskopického rozpadu kapilár a krve, které však stejně rychle se nahrazují jídlem a odpočinkem — a ideálně jsme-li v živém vzduchu přírody či aspoň pouštíme-li jej do místnosti oknem.

Tento můj objev jest umožněn šestým smyslem, zpětným zrakem, který vidí dovnitř vlastního zářícího mozku a pozoruje světelnou práci oněch luxonů, které jsou v nás mikrokosmem, avšak jejichž síla jest z makrokosmu. Vždyť i kosti, které se nám zdají tvrdými, se bleskurychle přeformovávají svými nedostižnými kmity, které pracují v těle silou mnohých HP, jíž energii dodává vdechovaný živý vzduch, nasycený životním elektromagnetismem. Pohání-li tato světelná síla mrtvé Teslovy motory, tím spíše může pohánět i živé tělo k rozkvětu!

Hladů existuje více nežli jen hlad po jídle, protože i lidé, kteří se přejídají, pociťují hlad po jistých vitamínech, hlad po světle, hlad po živém vzduchu, hlad kosmický, hlad po klidu a radosti — ona jest tvůrčí! —, hlad po lásce — i když to není převážně láska pohlavní, ale spíše splynutí dvou duší — a v neposlední řadě také hlad po uznání za svou práci, za své dílo a za svůj charakter. Hlad v mozku, v míše, v nervech a v srdci jest mnohem horší než hlad v žaludku, neb jest to hlad velmi těžko ukojitelný. Zde dá mi za pravdu ten, kdo jej často na sobě pocítil! Tyto všechny hlady jsou výrazem afotie. Můj objev! Jest třeba nadmedicinálního vědění, abychom úspěšně bojovali proti tomu, čemu říkáme unikaní života, před nímž medicína stojí bezradně. Také trvalý hlad či přílišné trvalé horko v pokoji se suchostí vzduchu způsobuje i stárnutí i rakovinu i cukrovku i arteriosklerózu.

Čteme-li v tisku o hochu s rentgenovým zrakem, který hraje tenis se zavázanýma očima, jest to div, který ale pro lidstvo neznamená více než pouhou atrakci. Ovšem, vidí-li mé rentgenové oči pochody života ve vlastním mozku jeho rozkvět i zánik, úžasnou rychlost obnovování buněk — a zná-li ještě člověk okolnosti, které tuto práci činí univerzální — tj. přeměna celého člověka v buňky několik kmitů staré tak dlouho, až z něj zmizí náznaky stáří —, pak se zde uskutečňuje rčení Kristovo: „I musíš přeroditi se!“ A ten, kdo uvidí ten zázrak na vlastním těle, i jeho duše změní svou mentalitu. Škarohlídství ustoupí veselosti a laskavosti ke všemu, co žije. Nebude tu nesmiřitelné zášti mezi „starými“ a mladými, kterým je záviděna i pouhá veselost, neboť ti dříve narození namísto stárnutí uzří „království boží na zemi“ a sami budou mladými, dokonalými. Můj rentgenový zrak učiní převrat na zemi jen tím, že překoná nemoce vůbec — rakovinu i smrt.

Můj šestý smysl mi objevil vznik rakoviny, který se děje po léta neškodně v kratičkých vteřinových projevech, aniž lidstvo o tom ví. Proto píši! A svět se tak bojí té rakoviny! Neví, že stále jest jí požírán. Neví, že se v nás mžikem tvoří ruiny — mikroskopické rakoviny —, které také tak rychle mizí, není-li zde katastrofální afotie. Kmitem buněk sval jest opětovně zcelován! Na místě díry roste nová tkáň — mladá a pevná, jak ji tvoří Bůh — a ve vteřinách se obnoví třeba i dlaň, jen když prolne ji zdravý silný Duch.

Objev afotie jest neméně veliký jako Pasteurův objev bacila — ba větší tím, že afotii můžeme vědomě spoutati prováděním mého „kultu nesmrtelnosti“. V těle stoprocentně zářivém není místa pro jedinou bakterii, pro nemoce rázu afotického, tj. mimobakterijního — jako např. mozková zimnice —, ani pro nemoce stáří — dna, skleróza, atd. —, ani není možná smrt. Objev říše světelné v těle neboli těla astrálního — jeho struktury a práce —, tvořící teprve naše tělo hmotné, jest něčím, před čímž musí se skloniti celý svět, kterýžto dosud nemá ani potuchy, jaké humánní změny onen epochální objev lidstvu přinese. Nic na světě nezabrání válkám a útisku, jen objev lidské nesmrtelnosti, vyslaný do světa pod heslem: Nesmrtelnost nesmrtelným! Budou se oň zajímat i diktátoři, kteří dají přednost nesmrtelnosti tělesné na Zemi před nesmrtelností pomyslnou na papíře a v historii.