Velmi bolestně se mě dotkla zpráva o smrti markýze Guglielmo Marconiho! Chtěla jsem i jemu prodloužiti život, ale nikdy jsem neměla žádné kapesné — anebo ne tolik, abych mohla dáti přeložiti článek tak asi o tisíci slovech do angličtiny. Jaká to ironie osudu, že objevitelka lidské nesmrtelnosti a objevitelka nemoci, způsobující veškerá onemocnění — jakož i rakovinu, cukrovku, stárnutí a smrt —, nemá žádné kapesné. Ale nejen to! Stojí sama, zdá se, proti celému světu zloby, nenávisti, nedůvěry, závisti i posměchu. Titíž lidé, kteří se mi do očí vysmáli, a i ti vědátoři, kteří mne hrubě uráželi a vykázali z místnosti jako zločince, ti všichni se usilovně pachtí po týchž objevech. Jen kdyby tak ty objevy vyšly od někoho jiného, ale ne ode mne! Však počkejte, jednou nastane den, kdy všechny vaše sliby a prosby o prodloužení života zůstanou marny, neboť ti, od nichž to očekáváte, nebudou moci splniti vaše přání. A to proto, že sám Bůh rozdává úlohy lidem ještě před jejich zrozením a nikdo jiný než povolaný nedovede objevy napodobovat.

O tom mne ještě více přesvědčila právě smrt Marconiho! Domnívala jsem se, že, je-li takovým úžasným odborníkem v elektromagnetických vlnách — přesněji řečeno, v jiskření —, jest také zasvěcen do životního elektromagnetismu — čili jiskření v těle —, ale on bohužel znal pouze elektromagnetismus mimo lidské tělo. Mé objevy naproti tomu zaobírají se metafyzikou a metatechnikou živých světelných nejen kmitů, ale i celých schémat tvarů — rozmanitého složení i záření —, jakož i postupů životního dění těla světelného — vyšší inteligence, těla astrálního —, které úžasně myslí rozmanitě zkonstruovanými a stále se měnícími pohyblivými atomy, a které pokračuje ve své nekonečné přestavbě těla hmotného. Toť nepopiratelný Bůh v nás pracuje, neboť lidský rozum zůstává stát nad tou nádherou barev, tvarů, pohybových výkonů — nesmírně rychlých a astronomicky přesných —, že mé oči jen stěží zachycují rychlost mikrokosmické práce v nás, tj. ten nepřetržitý plynulý ideální přerod.

Myslím, že jsem blahoslavena, je-li mi Nejvyšším dopřáno viděti do kouzelné dílny života mým sedmým smyslem a znáti také podmínky rozkvětu — neboli jak máme pomáhati božskému mikrokosmu v přestavbě a přerodu našich těl v těla vyšší, dokonalá, krásnější, stále zdravá a nesmrtelná. Proto se mi podařilo objevit princip nesmrtelnosti, neboť jsem pozorovala tuto čarokrásnou hru živých světel říše světelné v těle za různých nemocí i tělesných kondicí, jakož i za rozmanitých stavů duševních. Podařilo se mi takto objeviti kámen mudrců — tj. absolutní pravdu tvoření hmoty tělesné tělem světelným — a nesmírně drahocenný fakt, že i pro člověka platí zákony nekonečného trvání vesmíru. A tím, že mne Bůh naučil znáti nesmrtelnost, dal mi i právo prodlužovati lidské životy. Zprvu boháčů a potom i všech lidí dobré vůle! Neb boháči budou nuceni dělat dobré skutky za nesmrtelnost, a tak se pozvedne celá úroveň životního standardu.

V Novém Večerníku byl před třemi dny (22. července 1937) otištěn článek, nazvaný Největší boháč světa:

Posud jsme vždy myslili, že jest jím některý Američan. Vždyť jmění takových Rockefellerů, Gouldů, Morganů, Carnegiů, Fordů rovná se přímo pohádce. Podle posledního zjištění jest však králem bohatců rádža Hajdarábádský v Indii. Tento kníže chová jen v pokladnicích svého paláce za 16 milionů zlatých peněz a zlata vůbec na hotovosti. Klenotníci, kteří měli příležitost nahlédnout do jeho pokladnic, shodují se vesměs v názoru, že klenoty a sbírky drahokamů rádžových representují sumu 32 miliard korun čsl. A to je jen jeho osobní majetek! Nesmírné, nedocenitelné jsou jeho pokladnice státní. Rádža mohl by přeměniti své poklady v peníze, aby mu přibývalo na úrocích. Nečiní toho však, neboť mu toho není třeba a úžasné bohatství mohlo by se mu státi obtížným, kdyby se musil pak o ně starati. Jak bohatý je tento muž, představíme si nejlépe podle toho, že dává, jak bylo zjištěno, často jen 80.000 dolarů na spropitném! Již to je celé jmění. Šťastní dědicové!

A já říkám: „Nešťastní dědicové!“

Dokud budou boháči lehkomyslně rozhazovati horentní sumy na spropitném, zatímco vědečtí pracovníci živoří a nemají prostředky na financování svých výzkumů, pak titíž boháči i celé generace jejich potomků — navzdory pohádkovému jmění — neuniknou předčasnému ortelu smrti.