Dodatek k metafyzice

Když živé světlo hasne v nás i životnost cévní,

tu papiláry hroutí se, vzniká cianóza.

A z nedostatku krevních cest stoupá výš tlak krevní,

teď víte, proč z afotie stává se skleróza.

Ale ty božské zákony, tak tajuplně prosté,

jsou nesmírným zdrojem žití — bez hranic, bez věku.

Z živého vzduchu vdechnutí nová síť cév roste

a miliardy atomů mění se v omlazovaném člověku.

Jen neúprosná podmínka nad vším děním stojí:

„Jak děti buďte nevinní ve všem svém konání!“

Jen spravedlivým a dobrým vše se v těle zhojí,

v mladistvou krásu rozkvete tvář bez umírání.

Jen bytost velmi šlechetná se regeneruje,

jež Boha naučí se znát, také s Ním mluviti.

A pozná pravdy všem skryté, vše živé miluje,

neb život všade proudí jediný, jasem v tělech svítí.

Toť Stvořitele jest dar nejvyšší, Jeho dech zhmotněný,

a z Jeho božské lásky on rodí se jak dítě ze ženy.

Nedomykavost živoucích světelných kmitů těla světelného zaviňuje jak srdeční — tj. vlastně mícho-srdeční —, tak i mozkovou mrtvici. Srdce umírá zároveň s míchou, neb jsou to dva spolu související body životního elektromagnetizmu.

Napsáno ve čtyři hodiny ráno 5. března 1936. Osobně podáno na Lánech 13. září 1937, kdy ještě mohla jsem prezidenta osvoboditele vrátit životu. Rozkaz ale zněl: „Spis jí vzít a ji vyhodit!“

Že prý to budou studovat?! Analfabeti života!