Peklo

Peklo: "Videl som mŕtvych, veľkých i malých: stáli pred trónom a knihy sa otvorili. Aj iná kniha, kniha života sa otvorila, a mŕtvy súdení boli podľa zápisov v knihách, podľa svojich skutkov."..."A ak niekto nebol zapísaný v knihe života, vrhli ho do ohnivého jazera." - Zjavenie 20:12, 15

KNIHY O PEKLE :   http://www.ulozto.net/11660792/o-pekle-rar

Dr. Rawlings: Do pekla a späť - výpovede ľudí, ktorí zažili klinickú smrť, peklo a návrat späť k životu. Dr. Maurice Rawlings je uznávaný americký kardiochirurg

Ian McCormack: Záblesk večnosti

Záblesk večnosti - Ian McCormack zaižil 5 úderov od najjedovatejšieho tvora našej planéty (Štvorhranka smrteľná). Neskôr v nemocnici zomrel a o svojej skúsenosti s posrmtným životom rozpráva sám McCormack...

Bill Wiese: 23 minút v pekle

Mary K. Baxter: 30 nocí v pekle

John Osteen: Smrť a čo je ďalej.

Príbehy ľudí, ktorí prežili klinickú smrť. Myšlienky z Tibetskej knihy mŕtvych, Biblie a Egyptskej knihy smrti. V programe okrem iných vystupujú: Dr.Raymond A.Moody (autor knihy "Život po živote", lekár, ktorý vyšetril viac ako 3 000 pacientov, ktorí prežili klinickú smrť.); Dr. George G. Ritchie (autor knihy "Môj život po smrti"); Dr. Maurice Rawlings (autor knihy "Za dverami smrti").

With the kind permission of Kenneth Hagin ministries.Použito se svolením „Kenneth Hagin Ministries“Svědectví K. Hagina je k nalezení na web. Stránce: www.finalfrontier.org.uk kde je zdarma ke stažení spolu s 27 příběhy v knize Dr. Richarda Kenta „Beyond the Final Frontier“Na webových stránkách www.knihy.own.cz je svědectví umístěno se svolením Dr. Richarda KentaPoužité preklady Písma:R - Roháčkov Ev – Evanjelický ČLEN CIRKVI, KTORÝ IŠIEL         DO PEKLANarodil som sa a bol som vychovaný ako južný baptista. Vždy som si myslel, že Pán Ježiš Kristus a všetci Jeho učeníci boli južní baptisti. Bol to pre mňa skutočný šok, keď som zistil, že neboli.Jedného dňa som si začal čítať Bibliu a rozhodol som sa, že Pavol nemohol byť baptista, pretože povedal, ,,Ďakujem Bohu, že lepšie hovorím jazykmi ... " (1. Kor. 14:18 Ev.). Nikdy predtým som takéto niečo nepočul od žiadneho baptistu!Keďže som sa narodil a bol vychovávaný ako južný baptista, ľutoval som každého, kto nebol baptista. Ale viete, priatelia, môžete byť členom cirkvi a nemusíte byť kresťanom.

Hoci ja sám som členom cirkvi a verím, že je potrebné chodiť do zboru, ale len púhe chodenie do zboru vás nespasí a ani z vás neurobí kresťana. Tak ako chodenie do maštale z vás neurobí kravu! Byť členom cirkvi z vás neurobí kresťana, tak ako z vás neurobí kresťana členstvo v country klube. Musíte sa znovu narodiť.

Je mnoho ľudí, ktorí si myslia, že sú kresťanmi iba preto, lebo sú členmi nejakej cirkvi.

Ja som sa stal členom cirkvi, keď som mal 9 rokov. Stal som sa ním preto, lebo môj učiteľ nedeľnej školy sa spýtal všetkých chlapcov v jedno nedeľné ráno: „Koľkí z vás chcú ísť do neba?" Všetci sme chceli ísť do neba a preto učiteľ nedeľnej školy povedal: „Keď vás pastor Dr. ten a ten dnes ráno vyzve, tak choďte dopredu."

Keďže sme sa všetci chceli dostať do neba, po výzve niektorí z nás napochodovali dopredu a potriasali si s kazateľom ruky Stali srne sa členmi cirkvi a pokrstili nás vo vode. A ja som si naozaj myslel, že som kresťanom.

Neskôr, keď som sa zúčastnil evanjelizačných zhromaždení - dokonca jedno sponzoroval môj vlastný zbor - a Duch Boží začal jednať so mnou ohľadom môjho spasenia, tak som si vždy povedal, Ja som už spasený. Patrím clo cirkvi. Bol som pokrstený vo vode. Ja som už kresťanom.

Narodil som sa predčasne s poškodeným srdcom. Pri narodení som vážil asi 900 gramov. V tej dobe, pred viac ako 75 rokmi, neboli ešte inkubátory pre predčasne narodené deti a tak pravdepodobnosť, že prežijem nebola prakticky žiadna. Napriek všetkému som prežil, hoci som nikdy nebehával ani som sa nehral ako ostatné deti. Nikdy som nemal normálne detstvo.

V pätnástich som bol úplne pripútaný na lôžko. Päť lekárov mi povedalo, že určite

2

zomriem, nemôžem prežiť. Ale práve tam, v chorobe na posteli som sa znovuzrodil, 22. apríla 1933 v južnej spálni na ulici 405 N. College Streets, v meste McKinney v štáte Texas. Bolo to o päť minút tri štvrte na osem v sobotu večer.

Táto južná spálňa mala krb. A na tom krbe boli hodiny starého otca. Môj stav sa zhoršil a preto pri mne sedela moja mama, stará mama a najmladší brat Pat. Zavolali lekára. (V roku 1933 lekári konali návštevy doma).

Práve, keď hodiny starého otca odbili 7:30, prestalo v mojej hrudi biť srdce.

A cítil som rýchlejšie, ako keď lusknete prstami, že v prstoch na nohách mi prestala prúdiť krv a prsty mi znecitliveli. Táto znecitlivelosť ďalej zasiahla celé chodidlá, potom členky, kolená, bedrá, brucho, srdce - a ja som vyskočil zo svojho tela.

Nestratil som vedomie. Vyskočil som z tela, tak ako keď potápač skočí z mostíka do bazénu. Vedel som, že som vonku zo svojho tela. Videl som svoju rodinu v miestnosti, ale nemohol som sa s nimi skontaktovať.

Mal som v úmysle rozlúčiť sa s mamou, starkou a s bračekom, ale vyskočil som z tela skôr, ako som tie slová mohol dostať úplne zo seba.

Začal som zostupovať - dole, dole do nejakej jamy, akoby ste išli dole v nejakej studni, jaskyni alebo dutine. Nevedel som, že aj môj fyzický hlas to zachytil. Ako som sa chcel rozlúčiť, vedel som, že idem dole do toho miesta. Všetci traja prítomní členovia

rodiny neskôr potvrdili, „Keď si sa lúčil, tvoj hlas znel akoby si bol niekde dole v jaskyni, alebo v dutine, alebo v niečom podobnom."

A ja som ďalej zostupoval. Išiel som dole nohami dopredu - dole, dole, dole, dole. Pozeral som sa hore a uvidel som svetlá na zemi. Nakoniec sa úplne stratili. Dookola ma úplne obkľúčila tma - tma temnejšia ako ktorákoľvek noc, akú človek kedy videl. Zdalo sa, že keby ste mali nôž, tak by ste z nej mohli kus vyrezať. Nevideli by ste si ruku ani centimeter pred nosom.

Čím som išiel ďalej dole, tým bolo temnejšie a teplejšie, až nakoniec kúsok podomnou som uvidel kmitajúce sa lúče svetla na stene temnoty. A tak som prišiel na dno jamy.

Toto som prežil pred viac ako 60 rokmi, ale je to pre mňa také živé, ako keby sa mi to prihodilo iba pred týždňom. Duchovné veci nikdy nezostarnú.

Keď som sa dostal na dno tej jamy, uvidel som čo spôsobovalo, že sa svetelné lúče hrali na stene temnoty. Predo mnou, za bránami alebo vchodom do pekla, som uvidel obrovské oranžové plamene s bielymi vrcholcami.

Bol som priťahovaný k peklu, tak ako magnet priťahuje k sebe kov. Vedel som, že ak prejdem cez tie brány, už sa nebudem môcť nikdy vrátiť. Snažil som sa spomaliť moje klesanie, pretože keď som sa dostal na dno jamy, tak plocha bola stále naklonená smerom dole.

Bol som si vedomý toho, že ma nejaká bytosť stretla na dne tej jamy. Nepozrel som sa na ňu. Môj pohľad bol upriamený na brány, ale vedel som, že mám nejakú bytosť po pravej strane.

Nevedel som to, dokiaľ som to nenašiel o niekoľko rokov neskôr v knihe Izaiáša, kde je napísané: ,,Peklo zdola zbúrilo sa, v ústrety tvojmu príchodu, zobudilo pre teba mŕtvych ..." (Iz. 14:9 R).

Tá bytosť, keď som sa snažil spomaliť svoje klesanie, ma chytila za ruku, aby ma doviedla clo vnútra. Keď ma chytila ďaleko nad tmou a černotou, prehovoril akýsi hlas. Znel ako mužský hlas, ale nevedel som,

čo povedal. Nevedel som či to bol Boh, Ježiš, nejaký anjel alebo niekto iný. Nehovoril po anglicky, bol to cudzí jazyk.

Keď prehovoril tých pár slov, tak sa pri tom to miesto zatriaslo! A tá bytosť ma hneď pustila. Potom tam bola nejaká sacia sila, ktorá ma vytrhla naspäť. Vzniesol som sa od vchodu do pekla, až kým som sa neocitol v tieňoch. Potom ma znova tá sacia sila začala ťahať hlavou

3

dopredu cez tú temnotu.

Skôr ako som sa dostal hore, uvidel som svetlo. Bol som dole v studni. Bolo to, ako by ste boli dole v studni a uvideli svetlo nad vami.

Vystúpil som na verande domu môjho starkého. Bývali sme v jednom z tých staromódnych domov, ktoré zvykli stavať v Texase tak, že mali verandu takmer okolo celého domu. Vystúpil som na južnej strane domu. Na verande som uvidel hojdačku starého otca. Uvidel som obrovské cédre na dvore! Chvíľočku som tam na verande postál.

Potom som prešiel priamo cez stenu, nie cez dvere, ani cez okno, ale cez stenu. A potom som skočil do svojho tela. ako keď človek ráno vkĺzne nohou do topánky.

Skôr ako som skočil do tela, uvidel som sedieť starú mamu na okraji postele, ako ma držala v náručí. Keď som sa dostal do tela mohol som s ňou komunikovať.

Povedal som jej - a neviem, ako som to vedel - „Stará mama, znova odídem a nevrátim sa."

Ona mi odpovedala: „Syn môj myslela som si, že sa už ani teraz nevrátiš!"

Odvetil som jej: „Stará mama, kde je mama? Chcem sa s ňou rozlúčiť." Rozhliadol som sa po izbe, ale nebola tam.

Starká mi povedala: „Synček, povedala som mame, že si zomrel a ona vybehla von a modlí sa."

A potom som ju počul. Bola oproti severnej strane domu. Vrátila sa po verande, modlila sa nahlas z plných pľúc.

Ľudia mi neskôr povedali, že ju mohli počuť kričať a modliť sa niekoľko blokov od nás.

Keď som povedal: „Chcem sa s mamou rozlúčiť," stará mama na ňu zavolala, „Lillie!", ale mama ju nepočula, lebo sa

modlila tak nahlas.

Ak nie si pripravený odísť, tak chceš, aby niekto išiel s tebou. Máš strach! Povedal som: „Stará mama, neopúšťaj ma! Neopúšťaj ma! Bojím sa, že odídem, kým tu nebudeš! Chcem tu mať niekoho pri sebe! Neopúšťaj ma!" A tak ma znova zovrela do náručia.

Potom som jej povedal: „Povedz mame, že som sa rozlúčil. Povedz mame, že ju ľúbim. Povedz jej, že ďakujem, že zostala s nami." (Otec nás opustil, keď som mal 6 rokov a mama zostala so štyrmi deťmi a snažila sa nás uživiť. Kvôli všetkým problémom, ktoré mala, a to, že bola ešte len duchovným dieťaťom, a to, že nevedela, ako vložiť všetky bremená na Pána, bola úplne nervovo, duševne a fyzicky zrútená).

Znova som povedal: „Povedz mame, že si vážim všetko, čo kedy urobila pre mňa a pre nás všetkých. A povedz mame, že som povedal, že ľutujem, ak som jej spôsobil čo len jednu vrásku na tvári a ľutujem, ak som jej spôsobil čo len jeden šedivý vlas. A prosím ju, aby mi to odpustila."

Cítil som, ako sa kížem. Povedal som: „Stará mama, znova odchádzam. Bola si pre mňa druhá mama, keď mamino zdravie zlyhalo."

Keď naša mama ochorela, tak my štyri deti sme išli bývať k rôznym príbuzným. Ja som odišiel k starej mame z maminej strany. Stará mama ma stále oslovovala „môj chlapec" a vždy hovorievala: „Sem ma pobozkaj, sem ma pobozkaj."

A tak som j u pobozkal na líce a rozlúčil som sa s ňou.

Srdce sa mi po druhýkrát zastavilo. Je to pre mňa takmer také skutočné dnes, ako to bolo skutočné v ten deň pred polstoročím.

Cítil som, ako mi krv prestala prúdiť. Konce prstov na nohách mi znecitliveli, potom aj moje chodidlá, členky, kolená, bedrá, brucho a srdce. Vyskočil som z tela a začal som zostupovať - dole, dole, dole, dole. Viem, že to bolo len pár sekúnd, ale vyzeralo to ako večnosť.

Išiel som dole, až kým ma temnota nezahalila. Svetlá sa nado mnou stratili.

Čím ďalej som zostupoval, tým bolo teplejšie a tmavšie, až kým som sa znova nedostal na

4

dno jamy a tam som uvidel vchod do pekla alebo brány pekla, ako som to nazval. Uvedomil som si, že ma znova stretla tá bytosť.

Snažil som sa spomaliť svoje klesanie -bolo to, akoby som sa vznášal smerom dole -napriek tomu to bolo, akoby ma niečo ťahalo dole. A tá bytosť ma chytila za ruku. Keď to urobila, znova zaznel ten hlas - mužský hlas. Prehovoril neznámym jazykom. Nevedel som, čo hovorí, ale keď hovoril celé miesto sa triaslo. Tá bytosť ma potom pustila.

Bolo to, akoby sacia sila pôsobila na môj chrbát. Nikdy som sa neotočil, len som sa vznášal naspäť do tieňov temnoty. A potom som bol ťahaný hlavou hore dopredu. Skôr ako som vyšiel z tej jamy, uvidel som svetlá na zemí, nado mnou. Jediný rozdiel bol teraz v tom, že som vystúpil nad posteľou.

Prvýkrát som vyšiel na verande a teraz pred posteľou. Na chvíľočku som tam postál. Videl som svoje telo ležať na posteli.

Videl som starú mamu, ako tam sedela a držala ma v náručí. Od okraja postele som akoby vošiel dovnútra môjho tela cez ústa. Keď som sa opäť dostal do tela, mohol som so starkou komunikovať. Povedal som jej: „Znova odídem a už sa tento krát nevrátim,"

Ona mi povedala: „Syn môj, myslela som si, že sa už ani teraz nevrátiš."

Ja som sa spýtal: „Starká, kde je starký? Chcem sa s ním rozlúčiť."

Povedala mi: „Syn môj, veď vieš, že starký odišiel do východnej časti mesta vyzbierať nájomné z niektorých svojich nájomných domov."

„Aha," povedal som, „už si spomínam. Len som na chvíľku na to zabudol."

A ďalej som povedal: „Starká, rozlúč sa za mňa s ním. Nikdy som nevedel, čo to znamená mať otecka. On bol najbližšie k otcovi, akého som poznal. Dal mi domov, keď som žiadny nemal. Povedz mu, že si ho vážim. Povedz mu, že ho mám rád. Povedz mu, že som sa už rozlúčil.

Potom som nechal pár slov pre moju jedinú sestru, bola najstaršia z nás a pre

môjho najstaršieho brata. Na to som sa spýtal: „Kde je Pat? Pat bol môj 9 ročný braček.

Starká mi povedala: „Bežal k susedom, aby znova zavolal lekára."

Pre každého z nich som nechal pár slov a srdce sa mi zastavilo po tretí raz.

Cítil som, ako mi prestala prúdiť krv. Zrazu mi znecitliveli prsty. Rýchlejšie, ako lusknutie prstami mi odumreli prsty, chodidlá, členky, kolená, bedrá, brucho, srdce a ja som vyskočil z tela a začal zostupovať.

Až do tejto chvíle som si myslel, Toto sa predsa nemôže diať mne. Mám len halucinácie. To nemôže byť skutočnosť!

A potom som si pomyslel, Toto je už po tretíkrát. Teraz sa už nevrátim! Temnota ma znova obklopila, temnejšia ako ktorákoľvek noc, ktorú kto kedy videl. Biblia hovorí o ľuďoch hodených „von do tmy, tam bude plač a škrípanie zubov" (Mat. 8:12).

A v tej temnote som zakričal: „Bože! Patrím do cirkvi! Bol som pokrstený vo vode!" Vidíš, hovoril som Bohu.

„Nemal by som ísť týmto smerom, idem nesprávnym smerom!"

Čakal som na odpoveď, ale žiadnu som nedostal, iba ozvenu môjho vlastného hlasu skrze temnotu. Druhýkrát som zakričal trochu hlasnejšie, „Bože! Patrím do cirkvi! Bol som pokrstený vo vode!"

Čakal som na odpoveď, ale žiadna neprišla, iba ozvena vlastného hlasu skrze tmu.

Asi by som vystrašil zhromaždenie, tak že by som ich pripravil o rozum, keby som napodobnil to, ako som zvrieskol po tretíkrát. Keby som ich tým odstrašil od pekla a priviedol do neba, urobil by som to. Bez váhania by som to urobil!

Doslova som zvrieskol: „BOŽE! BOŽE! PATRÍM DO CIRKVI! BOL SOM POKRSTENÝ VO VODE!" Hoci je správne byť pokrstený vo vode, hoci je správne patriť do cirkvi, na to, aby som unikol peklu a išiel do neba potrebujem niečo viac, ako len byť pokrstený vo vode! 5

A zase som počul len ozvenu vlastného hlasu, ktorá sa ozývala temnotou.

Znova som sa dostal na dno tej jamy. A znova som pocítil teplo, ako ma udrelo do tváre. Znova som sa priblížil ku vchodu, k bráne samotného pekla. Tá bytosť ma chytila za ruku. Rozmýšľal som, že sa budem brániť, ak budem môcť, aby som tam nešiel.

Podarilo sa mi len trochu spomaliť klesanie a tá bytosť ma chytila za ruku.

Vďaka Bohu za to, že ten hlas znova prehovoril. Neviem, kto to bol - nikoho som nevidel iba som počul ten hlas. Neviem, čo povedal, ale nech povedal čokoľvek, to miesto sa zachvelo a zatriaslo. A tá bytosť ma zase pustila.

Potom ma tá sacia sila, ktorá pôsobila na môj chrbát, ťahala naspäť, preč od vchodu do pekla, až kým som sa neocitol v tieni. Potom ma hlavou dopredu vytiahla hore. Ako som vystupoval cez temnotu, začal som sa modliť. Môj duch, človek, ktorý žije vo vnútri tohoto fyzického tela, je večná bytosť, je to duchovný človek. Začal som sa modliť: „Ó Bože! Prichádzam k Tebe v mene Pána Ježiša Krista. Prosím Ťa, odpusti mi moje hriechy a očisti ma od každej neprávosti."

Vyšiel som pri posteli. Rozdiel medzi tými tromi skúsenosťami bol v tom, že prvýkrát som vystúpil na verande, druhýkrát pred posteľou a tretíkrát som vystúpil hneď pri posteli a skočil som rovno do svojho tela.

Keď som sa dostal do tela, môj fyzický hlas zachytil moju modlitbu hneď uprostred vety. Už som sa modlil z môjho ducha, keď môj fyzický hlas zachytil modlitbu a pokračoval v nej.

To sa stalo v roku 1933. V tej dobe sme nemali toľko áut, ako máme dnes. Bola hospodárska kríza! Ale potom mi povedali, že keď sme sa s mamou tak nahlas modlili, tak dva bloky na obidve strany od nášho domu bola zablokovaná premávka.

Chcem, aby si vedel, že som sa cítil, ako keby bola zdvihnutá dvojtonová váha z mojej hrudi a dovnútra prišiel pokoj. Pozrel som sa na hodiny starého otca na krbe. Ukazovali 7:40. Toto všetko sa odohralo za 10 minút!

A tak som sa znovuzrodil o 7:40, 22. apríla 1933, v južnej spálni a od tej doby som stále spasený.

Musel som však zostať v posteli a lekár mi povedal, že určite zomriem. V skutočnosti to povedali piati lekári, že zomriem. Jeden z nich pracoval vo veľkej Mayovej klinike a povedal: „Nemáš šancu, ani jedna ku miliónu." Tak som si myslel, že musím zomrieť.

Ale poviem ti, čo som robil. Každý večer som chválil Pána, až kým som od únavy nezaspal. V dome bola úplná tma a každý úž spal. Zostal som sám, 15 ročný chlapec so svojimi myšlienkami.

Lekár bol ku mne úprimný. Povedal mi: „Vieš, tvoje srdce je v takom zlom stave, že môžeš zomrieť v ktorejkoľvek chvíli. Niekto môže byť s tebou v izbe, len na chvíľku sa pozrie von oknom, obráti sa k tebe a ty potichu zomrieš. Alebo ťa v jedno ráno nájdu mŕtveho v posteli."

Povedal som: „Môžu ma nájsť mŕtveho v posteli, ale ja som tak veľmi rád, že už nepôjdem do pekla."

Večer som potichu hovoril: „Ďakujem Ti Pane Ježišu. Sláva Bohu. Chvála Pánovi. Budem sa usmievať. Keď ma nájdu mŕtveho s úsmevom na tvári, budú vedieť, že som zomrel šťastný!"

6

2. kapitola

SMRŤ A OBLAK SLÁVY

Bol som pripútaný na lôžko 16 mesiacov pred tým, ako som bol uzdravený.

Štyri mesiace po znovuzrodení, 16. augusta 1933, iba štyri dni pred mojimi šestnástimi narodeninami - bolo to v stredu -zomieral som. Po celý deň som vedel, že zomieram. Mal som veľa skúseností so zomieraním, aby som to vedel.

Presťahovali ma do severnej spálne. Môj deväťročný braček bol pri mne, pretože niekto musel byť neustále so mnou. Bolo to so mnou veľmi zle.

V ten deň teplota vystúpila na 40 °C. V roku 1933 sme ešte nemali klimatizáciu. Niektorí ľudia mali malý ventilátor, ale my sme nemali ani to.

Všetky dvere a okná boli otvorené, ale moje telo bolo veľmi studené. O jednej hodine bola teplota 38 °C - najväčší vrchol dosiahla o tretej hodine 40 °C - napriek tomu bolo moje telo také studené, že ma museli ovinúť dekami. Zobrali všetky fľaše s horúcou vodou, nahriate tehly, zabalili ich a položili okolo mňa, aby ma ohriali.

Popoludní o 1:30 hod., 16. augusta 1933 prišla smrť a zmocnila sa ma. Povedal som bračekovi: „Bež pre mamu - rýchlo! Chcem sa s ňou rozlúčiť."

Vybehol z izby a hneď na to sa celá izba rozžiarila Božou slávou. (Biblia hovorí v Skutkoch v 7. kapitole, že keď kameňovali Štefana, tak videl Božiu slávu a Ježiša stojaceho po Otcovej pravici. Ale ak sa vrátiš do Starého zákona a budeš študovať o Božej sláve, tak zistíš, že sa veľakrát zjavovala v podobe oblaku - bieleho, jasného a žiariaceho.)

Celá izba bola naplnená týmto jasným svetlom, jasnejším ako odraz slnka na snehu a vieš aký je to silný odraz. A ja som vošiel do tej slávy. Opustil som svoje telo a vzniesol som sa. Keď som sa dostal asi do výšky strechy, pozrel som sa dole do izby a uvidel som svoje ležiace telo na posteli so zatvorenými očami a otvorenými ústami, ako majú mŕtvi.

Videl som, ako sa mama naklonila nado

mnou a chytila ma za ruku. A počul som hlas, ktorý prehovoril po anglicky, ale nič som nevidel. Myslel som si, že to bol Ježiš, pretože to bol mužský hlas. Povedal: „Vráť sa, vráť sa! Vráť sa na zem! Tvoje dielo ešte nie je dokončené!"

Zostúpil som a vrátil som sa naspäť do izby. Ako som vkĺzol naspäť do svojho tela, mama ma držala za ruku a ja som jej povedal: „Mama! Teraz už nezomriem!"

Myslela si, že tým chcem povedať, že v tej chvíli nezomriem. Ale ja som tým myslel, že budem žiť a budem konať Božie dielo. (Rok na to som bol uzdravený, keď som jednal vo viere podľa Božieho Slova.)

Keď sa dostaneš do večnosti, tam neexistuje čas. Veľa rokov som nerozprával o týchto skúsenostiach. Boli pre mňa príliš sväté, aby som o nich rozprával. Ale potom, čo som už bol 15 rokov v službe (začínal som ako baptistický chlapec -kazateľ). Pán mi povedal: „Povedz im!" A tak som začal o tom rozprávať, lebo mi to Pán povedal.

Mama ma počula rozprávať o tom, ako som išiel do pekla, ale nikdy ma nepočula opisovať túto druhú skúsenosť, keď som vstúpil do slávy. Krátko pred tým, ako vo veku 80 rokov odišla k Pánovi, počula ma v jeden deň vyučovať v rádiu. Vyučoval som na tému „Čo znamená veriť srdcom," rozprával som o vnútornom a vonkajšom človeku a povedal som, že veriť srdcom, znamená veriť duchom - tým človekom vo vnútri. Aby som objasnil toto vyučovanie, vniesol som ako príklad moju skúsenosť so slávou.

Keď som potom navštívil mamu, tak mi povedala: „Syn môj, nikdy som ťa pred tým nepočula o tom rozprávať až teraz v rádiu." „Ale," dodala, „musím ti o tom povedať viac, ako vieš. Poviem ti to z mojej a starkinej strany."

Potom pokračovala, „Podľa toho, ako si rozprával, bol si hore v tej sláve len niekoľko sekúnd. Ale v skutočnosti si bol preč viac ako 10 minút."

7

Ďalej mi povedala: Pat pribehol do kuchyne a kričal: „Mami! Mami! Starká! Starká! Ken zomiera! Ken zomiera!"

Bola som najbližšie k tvojej izbe a tak som vybehla z kuchyne, cez halu do jedálne a chcela som vojsť do spálne, ale nemohla som sa dostať do vnútra!

Dvere boli otvorené, ale nemohla som vojsť. Zdalo sa, že je izba niečoho plná. Cítila som Božiu prítomnosť - Jeho slávu - a tak som cúvla k stolu v jedálni, sklonila hlavu a modlila som sa. (Mama nemohla vidieť do vnútra, lebo bola slepá odkedy som bol malý chlapec.)

Stará mama Drakeová (mala vtedy 70 rokov) pribehla hneď po mame. Skúsila prebehnúť cez tú slávu, ale ju to odrazilo, ako keby sa odrazila od gumenej lopty. Potom cúvla až do polovice jedálne a znova sa rozbehla a znova ju to odrazilo. Potom cúvla až úplne dozadu jedálne k stene a rozbehla sa, prebehla cez celú jedáleň a aj tak sa nemohla dostať cez otvorené dvere.

Takmer úplne premožená sa oprela o rám dverí a povedala: „Lillie, nevidím! Izba je plná niečoho, vypadá to ako hmla alebo biely oblak. Nevidím posteľ a ani Keňa! Nevidím dovnútra a ani sa tam nemôžem dostať!"

Mama pokračovala. „Povedala som jej: „Radšej počkajme." Stála som tam so sklonenou hlavou a modlila som sa asi 10 minút pri otvorených dverách. Stará mama ešte stále nevidela dovnútra. Nakoniec však povedala: „Lillie, dvíha sa to, ten oblak sa dvíha."

„Bolo to, akoby sa rozplývala hmla. Trochu už mohla vidieť do izby a potom ešte viac. Ale neodvážili sme sa vojsť dovnútra, pokým sa nestratil posledný obláčik."

Starká to videla svojimi fyzickými očami. Stála pri dverách. A keď povedala: „Už je to preč," vbehla som do izby.

Naklonila som sa nad teba a chytila som ťa za ruku, ale ty si bol mŕtvy. A v tej chvíli si povedal: „Mami! Teraz už nezomriem."

Od toho dňa až dodnes som nikdy nesmútil za kresťanmi, ktorí zomierali či už boli mladí, v stredných rokoch alebo starí. Áno, viem, uzdravenie nám patrí, ale všetci sa jedného dňa vrátime domov. Nikdy som ich neľutoval, pretože som vedel,

kam išli. Ach, ale pre tých, ktorí nepoznajú Pána je to úplne iný príbeh!

3. kapitola

ZOMIERANIE BEZ BOHA

Pamätám si, keď som ležal chorý na posteli, moja stará mama mala vzdialenú sesternicu, ktorá ju chodievala navštevovať. Ich predkovia prišli z Tennessee, aby sa usadili v Texase pred mnohými rokmi. Po takmer 40 rokoch zistili, že tieto dve sesternice bývajú asi 30 míľ od seba. Táto sesternica bývala v meste Sherman v Texase a navštevovala nás asi raz za tri mesiace.

Ale neodvážil by si sa s ňou rozprávať o Bohu. Jej dcéra ju musela odniesť z mojej izby. Rozzúrila sa: ,,Už len tá samotná myšlienka! Títo kazatelia chcú len vystrašiť ľudí a vravia im, že existuje nebo a peklo! Keď človek zomrie, tak je mŕtvy ako pes! Mali by zatvoriť všetky zbory a zbombardovať ich! Mali by pozabíjať všetkých kazateľov! Robia to všetko len pre peniaze!"

Potom, čo som už kázal mnoho rokov, boli sme s manželkou v Shermane a navštívili sme jej rodičov. Pán Rooker sa ma spýtal:

„Kenneth, pamätáš sa na L.?" „Áno," odpovedal som. Jej manžel ma raz videl a povedal mi: „Ak sem niekedy príde Kenneth s Orethou, chceli by sme, aby nás prišili navštíviť."

8

Lekári hovoria, že jej matka je na smrteľnej posteli.

A tak sme sa vybrali s manželkou k nim domov. Nejaká žena prišla otvoriť, hoci som ju nevidel 12 rokov, spoznal som ju, bola to jej dcéra.

Povedal som: „Som Kenneth Hagin."

Ona odvetila: „Ó vy ste Lilieninn chlapec! Vy ste ten, ktorý to dotiahol na kazateľa?"

„Áno," odpovedal som, ,,to je pravda." Chytila ma za ruku a začala plakať. Povedala: „Kenneth, pamätáte sa na mamu? Spomínate aká bola? Nemohli ste sa s ňou rozprávať o Bohu?"

„Spomínam si," povedal som. „Porozprávali by ste sa s ňou? Tu je v spálni na nemocničnom lôžku. Lekár pred chvíľou odišiel a povedal, že zomiera. Porozprávali by ste sa s ňou?" „Porozprávam, ak budem môcť," odvetil som.

Chytila ma za ruku a odviedla do zadnej spálne. Otvorila dvere a pristúpili sme k nemocničnému lôžku. Na ňom ležala táto 72 ročná žena. Nemocničné lôžko mala zdvihnuté a ona ležala v polosede.

Ústa aj oči mala otvorené. Oči jej vypadali ako z mramoru Z hrdla jej vychádzal smrteľný chrapot.

L. chytila svoju matku za ruku a povedala: „MAMA!" Oči sa jej ani nepohli. Boli uprené, sklenené ako z mramoru. Ústa sa tak isto ani len nepohli. Boli otvorené a chrčala. Dýchala po dlhých chvíľach.

„MAMA!," žiadna odpoveď.

„MAMA!," žiadna odpoveď.

Dcéra sa jej nahla k uchu a zvolala trochu hlasnejšie: „MAMA!" Stál som nahnutý priamo pri nej.

Pery a oči sa jej ani nepohli. Boli doširoka otvorené. Potom sa jej pery začali trochu hýbať a zvnútra vyšiel hlas, „Áno? Áno?"

„MAMA! Vieš, kto je tu?"

„Áno, moja maličká." (Bola to jej maličká, hoci jej dcéra mala okolo 50 rokov.) Znova povedala: „MAMA! Niekto ťa prišiel

navštíviť." Odpovedala nejasným chrapotom.

Dcéra jej potom povedala: „Mama! Pamätáš sa na tetu Sally z McKinney? Pamätáš sa aj na jej dcéru Lillie? Pamätáš sa na jej chlapca, ktorý bol pripútaný na lôžko - Kennetha - ten, ktorý sa stal kazateľom?"

Keď povedala slovo „kazateľ," jej matka vyskočila, akoby do nej strelili - ale oči sa jej ani nepohli. Načiahla sa rukou a spýtala sa: „Kenneth, Kenneth! Kde si? Kde si?"

Chytil som jej ruku a ona povedala: „Ach Kenneth, Kenneth! Ty si kazateľ -povedz mi, že neexistuje žiadne peklo! Ach, povedz mi to! Ja som hovorila, že nie je žiadne peklo. Hovorila som to. Povedala som, že by mali pozabíjať všetkých kazateľov. Bojím sa! Ach, bojím sa! Bojím sa!"

„Je tu taká tma. Taká veľká tma. TAKÁ VEĽKÁ TMA! TAKÁ VEĽKÁ TMA! Taká ..." A padla na vankúš. Nemohli sme sa k nej dostať.

Zomrela a išla do pekla, kričiac: „Taká veľká tma! Taká veľká tma!"

Muži a ženy, chlapci a dievčatá: Existuje nebo, aby sme ho získali a existuje peklo, aby sme sa mu vyhli. Pre niekoho to môže vyzerať staromódne, ale to staromódne evanjelium je stále pravdivé aj dnes.

9

Hriešnikova modlitba pre prijatie

Ježiša Krista ako Spasiteľa

Drahý nebeský Otče,

prichádzam k Tebe v mene Ježiš.

Tvoje slovo hovorí: „ ... a toho, kto príde

ku Mne nevyženiem von " (Ján 6:37 R).

Preto viem, že ma nevyženieš von, ale ma

vezmeš dnu. A ja Ti za to ďakujem.

Vo svojom Slove si povedal: ,, ... keď vyznáš Pána Ježiša svojimi ústami a uveríš vo svojom srdci, že Ho Boh vzkriesil z mŕtvych, BUDEŠ SPASENÝ....

Lebo ktokoľvek bude vzývať meno Pánovo, bude spasený" (Rimanom 10:9,13). Verím, vo svojom srdci, že Ježiš Kristus je Syn Boží.

Verím, že bol vzkriesený z mŕtvych pre moje ospravedlnenie. Vzývam teraz Jeho meno -meno Ježiš - a tak viem Otče, že si ma teraz zachránil.

Tvoje Slovo hovorí: „ ... srdcom sa verí na spravodlivosť a ústami sa vyznáva na spasenie" (Rimanom 10:10). Verím celým srdcom a vyznávam teraz Ježiša ako môjho Pána. Preto som teraz spasený! Ďakujem Ti Otče!

2 3  M I N U T  V  P E K L E

od Billa Wise

Zajímá tě, jak to asi vypadá v pekle? Pochybuješ, že místo jako tohle může vůbec existovat? Potom si přečti tenhle článek. Možná změní mnoho tvých teorií.

Jde o přeloženou verzi audio tracků z http://www.fireonthealtar.com/sermons/index.html

… Jak jsem již řekl, máme normální práci, neděláme toto pro obživu nebo pro peníze. Víme jen, že nám Bůh řekl, abychom šli a řekli světu o jeho lásce a místě, kam nechce, aby žádné z jeho stvoření šlo. Takže to je důvod proč jsme tady.

Zaprvé bych se chtěl zaměřit na pár věcí, otázek, které mohou být ve vaší mysli. Jak můžeš vědět, že to vše nebyl jenom sen? Zlý sen. Takže zaprvé: Opustil jsem tělo. Viděl jsem svoje tělo ležet na podlaze, když jsem se vracel, takže vím určitě, že jsem byl mimo tělo. Nějací křesťané můžou říct: Křesťan nemůže opustit své tělo. Ale to není pravda. V 2.Kor 12:2 Pavel mluví o tom, že ví o nějakém člověku, který byl přenesen do třetího nebe. „Jestli to bylo v těle či mimo tělo, nevím.“ Takže jestli neví, tak to znamená, že je to možné. A také ve verši jedna říká, že to bylo zjevení. Takže tohle, věřím, spadá pod klasifikaci zjevení. V Jobovi 7,14 se píše: „děsíš mě skrze sny a přepadáš mě viděními.“ Takže tohle je přesně to, co Bůh udělal. Zděsil mně skrze zjevení. Také, trvalo mi skoro rok, než jsem se úplně uklidnil a byl zase jako každý normální člověk. Bylo to tak rozrušující a traumatizující, že to zcela změnilo můj pohled na svědčení druhým lidem a jak moc ocenit, z čeho nás Bůh zachránil. Požádal jsem svoji ženu, jestli by s vámi sdílela to, jak mně našla v obýváku, protože já si tuhle část nepamatuji.

Jeho žena: Bylo to okolo 3:23 ráno, když jsem se probudila. Pamatuji si to, protože jsem se podívala na naše digitální hodiny a Bill nebyl vedle mě. Slyšela jsem křik, který přicházel z našeho obýváku a tak jsem se rozhodla, že se tam půjdu podívat a našla jsem Billa v pozici, v které jsem ho ještě neviděla. Ten, kdo zná Billa ví, že je od přírody konzervativní a velmi tichý. Není ten typ, co se rychle vzruší a je velmi emocionální. Viděla jsem ho tam zděšeného, doslova zděšeného, jak si drží hlavu mezi rukama a křičí. Nevěděla jsem, co dělat. Myslela jsem si, že má infarkt. Tak jsem se začala modlit a on brečel a říkal: „Modli se, ať to Bůh vezme z mé hlavy, Bůh mně vzal do pekla. Cítím se, jako bych umíral. Nemůžu to vydržet!“ Tak jsem se za něj začala modlit a asi po dvaceti minutách se začal uklidňovat. Byl jako někdo, kdo přežil vážnou autonehodu, ne jako někdo, kdo měl jen špatný sen a probudil se.

Bill: Když jsem se vrátil zpátky, tak jsem chtěl zjistit, jestli je někdo v Bibli, kdo zažil peklo, takže jsem začal svoje hledání, bavil jsem se s Chuckem Misslerem, Billem Scallerem a on řekl, že Jonáš zažil peklo. V Jonáši 2:7 se píše:“ Sestoupil jsem ke kořenům horstev, závory země se za mnou zavřely navěky. Tys však vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože“, takže v Bibli je minimálně jeden člověk, který zažil peklo. Začal jsem hledat a našel jsem kolem 400 veršů, které popisují to, co jsem viděl, slyšel, cítil. Vše, co vám říkám je zapsáno 1

v Bibli. Budu jmenovat pár z nich jak půjdeme dál, ale nemůžu jmenovat všechny. Také jsem zjistil, že je dalších 14 lidí, kteří zažili nějakou část pekla. Většina z nich byly v klinické smrti, lidé v nemocnici, lidé, kteří umřeli a pak se vrátili zpátky atd.

Takže pojďme přímo k věci. Moje žena a já jsme byly na nedělní modlitební, na kterou pravidelně chodíme, vrátili jsme se domů jako každou a šli spát. A kolem tří hodin ráno jsem byl vzat. Nevěděl jsem, jak jsem se tam dostal, až do té chvíle než jsem se vrátil a Pán mi to vysvětlil. Najednou jsem se ocitl ve vězeňské cele. Úplně normální cela, jakou byste si představili. S kamennými zdmi a závorou na dveřích. V té chvíli jsem nevěděl, kde jsem. Jediné, co jsem věděl, že tam bylo extrémně, strašně horko. V té cele bylo tak horko, že jsem nevěřil, že jsem naživu. Nemohl jsem se vůbec hýbat kvůli tomu horku, ale byl jsem stále naživu. Na chvilku tam bylo světlo, věřím, že Boží přítomnost tam byla kvůli mně, abych mohl vidět vzhled té cely. Ale asi po minutě nastala tma. V Izajáši 24:22 stojí: „Budou sebráni, jako je sebrán vězeň do jámy, a budou zavřeni pod zámek; po mnohých pak dnech budou potrestáni.“, Přísloví 7:27 „Její dům - toť cesty do podsvětí, vedoucí do komor smrti.“ „Cesty pekelné dům její. KR“ Takže část pekla má místnosti. Job 17,16:“Závory podsvětí zapadnou, až se spolu do prachu uložíme.“Takže znovu, vše co jsem viděl je už v Bibli.

Ocitl jsem se tedy v cele spolu se čtyřmi dalšími bytostmi. Nevěděl jsem do té doby, že jsou to démoni, protože jsem tam byl jako nespasená osoba. Bůh vzal z mé mysli, že jsem křesťan. Nevěděl jsem proč, ale vysvětlil mi to na cestě zpátky. Nevěděl jsem, co jsou zač, ale byly obrovské. Kolem 12–14 stop vysoké. Byly celí šupinatí, gigantické čelisti, s obrovskýma vyčuhujícíma zubama. Ten druhý byl pokryt něčím jako ploutvemi, ostrými jako struhadlo a dlouhé ruce bez nějakého poměru a všechno bylo deformované, zkroucené a bez symetrie. Jedna ruka dlouhá, druhá krátká. Hrozně vypadající bytosti. A celou dobu se rouhali Bohu. A mně zajímalo, proč celou dobu proklínají Boha? Proč ho tak nenávidí? A potom obrátili svoji pozornost ke mně a já jsem cítil, že stejnou nenávist, co mají k Bohu, mají i ke mně. A zase. Proč mně tak nenávidí? Nic jsem jim neudělal. Nenáviděli mně s nenávistí, jakou jsem na zemi nikdy nezažil. Daleko za hranicí, jakou může člověk nenávidět. A já jsem věděl, že byly posláni ke mně, aby mně mučili.

Chtěl bych říct, že tam byly věci, které nevím, jak jsem věděl. Je to jako kdyby byly vaše smysly v pekle bystřejší. Byl jsem si vědom více věcí, než ve svém fyzickém těle. Byl jsem si vědom vzdáleností, času atd. Mnohem víc, než tady. A jedna z věcí, kterou jsem věděl, že jsou posláni, aby mně navěky trápili. Tak jsem tam tak ležel a neměl jsem vůbec žádnou sílu v mém těle. A říkal jsem si: Jakto, že se můžu s těží hýbat? Co se se mnou stalo? A jeden ten démon mě zvedl a hodil se mnou do zdi, jako by hodil se skleničkou. Tak silný byl. A každá kost v mém těle praskla. Cítil jsem, jak praskla. A cítil jsem bolest. Ležel jsem na zemi a prosil o slitování. Ale tyhle bytosti nemají žádné slitování. Vůbec žádné slitování. Ten druhý s těmi ostrými ploutvemi mě zvedl a rozřezal moje tělo. Byla to tak intenzivní nenávist, že jsem se ptal sám sebe: Proč jsem ještě naživu, proč musím tohle prožít? Nerozuměl jsem, proč nejsem mrtvý. Maso na mně vyselo v cárech a nebyla tam žádná voda ani krev. Jen visící maso, protože život je v krvi a v pekle není žádný život. Izajáš 14,9: I nejhlubší podsvětí (peklo KR) je kvůli tobě rozrušeno, čeká na tvůj příchod, probudilo kvůli tobě přízraky, všech vojevůdců země. Všechny krále pronárodů přimělo vstát ze svých trůnů., Žalm 88,4: Samým zlem se sytí moje duše, k podsvětí spěje můj život. Jsem počítán k těm, co sestupují v jámu, jsem jako muž, který pozbyl síly. A my víme, že ďábel má sílu. Jako ten démonizovaný, pobíhající po hřbitovech. Nemohli ho spoutat ani řetězy, protože je rozlámal. Také jsem vnímal, že mají asi tisíckrát větší sílu než lidé, takže i kdybych měl svoji normální sílu, nemohl bych proti nim obstát.

2

A ten pach z těch démonů byl tak hrozný, že ho nemohu popsat. Ale pokusím se. Byl to smrad jako pálícího se masa, zkyslého mléka, zkažených vajec a všeho co si jen dokážete představit. Jako kdybyste si vzali tohle, vynásobili tisíci a dali si to k nosu a vdechli to. Bylo to tak toxické, že by vás to tady zabilo. Zase jsem si říkal: Proč tohle musím prožít? Ten smrad je tak hrozný. A neumřeš. Musíš to vytrpět. To mučení je popsáno v Deuteronomiu 32, 22-24 Nebo oheň zápalen jest v prchlivosti mé, a hořeti bude až do nejhlubšího pekla, a sžíře zemi i úrody její, a zapálí základy hor.(KR) Samé zlo na ně shrnu, vystřelím na své šípy. Budou vysíleni hladem, stráveni nákazou, přehořkou morovou ranou. Vydám je zubům šelem a jedovatým plazům v prachu.

Další věc je, Bůh udělal člověka nejvyšší formou stvoření. A démoni jsou nejnižší. Jako lidé se snažíme vylepšit naše životy. Učíme se… Ale v pekle jsou démoni, stvoření s nulovým IQ, absolutně ignorantní bytosti. Všechno, co znají je nenávist vůči Bohu a lidem. A tyhle démoni řídí peklo, řídí tvůj život a ty s tím nic neuděláš. Izajáš 5:14 Pročež rozšířilo i peklo hrdlo své, a rozedřelo nad míru ústa svá, i sstoupí do něho slavní její a množství její, i hluk její, i ti, kteříž se veselí v ní. Ezechiel 32,24: Tam je Élam, kolem jeho hrobu všechen jeho hlučící dav, všichni skolení, padlí mečem, neobřezanci, kteří sestoupili do nejhlubších útrob země; šířili svůj děs v zemi živých, nesou hanbu s těmi, kdo sestupují do jámy.

Ležel jsem v té cele a najednou nastala tma. Černo černá tma. Temnota, jakou jsem nikdy předtím necítil a to jsem byl v jeskyních a železných dolech. Byla tam temnota, jakou si člověk nedokáže představit. Nějak se mi podařilo se vyplazit ven. Nechali mě jít a já jsem si pamatoval, kde byly dveře. Dostal jsem se ven a podíval jsem se jedním směrem a všechno bylo černé. Jediné, co jsem slyšel, byl jekot. Lidé, biliony lidí, kteří tam ječeli. Bylo to tak hlasité. Pokud jste někoho slyšeli ječet, tak víte, jak je to otravné. A když taky ječeli biliony lidí, ani si nedovedete představit, jaký to má dopad na vaši mysl. Nedá se to vydržet. Chceš si rukama zacpat uši, ale je to tam hlasité a nemůžeš se dostat od toho řevu. A ten strach, co tě zachvacuje je tak neuvěřitelný. Protože tam dominuje strach, není tam žádná Boží přítomnost. Musíš prostě vydržet ten strach a mučení v naprosté tmě. Nic nevidíš a nevíš, co přijde potom. Nějaké verše mluví o té temnotě Žalm 88, 6-7 Jsem odložen mezi mrtvé jako skolení, co leží v hrobech, na které už ani nevzpomeneš, kteří jsou zbaveni ochrany tvých rukou. Odložil´s mě do nejhlubší jámy, do temnoty hlubin. Je tam temnota, která jde cítit. Exodus 10,21: Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vztáhni svou ruku k nebi a egyptskou zemi zahalí temnota, taková temnota, že se dá nahmatat." Můžeš cítit tu temnotu.

Ten strach byl tak mocný, že tě úplně sevře. Je to jako, když se díváte na nějaký horor a najednou něco vyskočí a ty cítíš leknutí. Tak vezmi to “Oh“ v tu sekundu a vynásob to alespoň tisíckrát. Tak tam zůstáváš po celou dobu. A já vím něco o strachu. Když jsem byl menší, tak jsem jezdil surfovat. Byly jsme v Coco na Floridě. A jednou, když jsme byli na vodě se najednou kolem nás objevila skupina žraloků. Jeden z těch žraloků se mi zakousl do prkna přesně v půlce, chytil mě za nohu a shodil mě do vody. Měl jsem nohu v čelistech toho žraloka. To jsem ještě nebyl křesťan, ale najednou mě ten žralok pustil. Vím, že Bůh nechal toho žraloka otevřít tlamu, ale ten strach, co máš v tu chvíli je absolutně ohromující. Nevím, kdo z vás někdy viděl film Čelisti, ale to je úplné nic, v porovnání s tím, čím člověk v tu chvíli prochází. Ten strach byl děsný. Tomu chlápkovi, který byl vedle mě, jeden žralok ukousl kus nohy. Vytáhli ho na pláž. Všude byla krev a on křičel. Takže já vím, co je to strach, ale tenhle strach je nic v porovnání se strachem, který jsem cítil v pekle a to si myslím, že jsem zažil jeden z nejhorších strachů, co jdou na Zemi zažít. Izajáš 24:17-18 Postrach, propast, past na tebe, obyvateli země! Kdo uteče před hlučícím postrachem, padne do propasti, a kdo vyleze z

3

propasti, do pasti se lapí, otevřou se nebeské propusti shora a budou se třást základy země. Jeden muž navštívil jedno vězení a strávil tam noc. Nemohl pochopit, jak hlasité to bylo. Nemohl vůbec spát. Lidi tam křičeli ze spaní a brečeli. Celou noc. O co víc v pekle. Jób 18:14 Vytržen z bezpečí svého stanu musí kráčet v náruč Krále hrůzy. Ďábel je rozhodně Král hrůzy.

Nyní jsem byl ven z cely, a když jsem se podíval na druhou stran, viděl jsem plameny ohně asi deset mil ode mne a věděl jsem, že to má asi tři míle napříč. Ty plameny osvěcovaly kousek toho prostoru, takže jsem mohl vidět trochu povrch pekla tím směrem. Ta temnota byla tak těžká, že pohltila veškeré světlo. Bylo ale možné vidět trochu tím směrem. Všechno bylo hnědé. Tím myslím žádný zelený list, žádný život v jakékoliv podobě. Jen kameny, prach, černé nebe a smog ve vzduchu. Deuteronomium 29:22 celou zemi spálenou sírou a solí, že není osévána, že v ní neklíčí a nevzchází žádná bylina, že je vyvrácená jako Sodoma a Gomora, Adma a Sebójím, které vyvrátil Hospodin ve svém hněvu a rozhořčení. Je to tak strašně divné být v zemi, kde není život. Všechno je tam mrtvé.

To horko bylo tak intenzivní, že se to nedá ani popsat. Judův 1:7 Podobně jako oni i Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti, a jsou nám výstražným příkladem trestu věčného ohně.

Žalmy 11:6 Sešle na svévolníky déšť žhavého uhlí a hořící síry, jejich údělem se stane žhoucí vichr. Všechny tyto věci tě normálně zabily, ale ty nezemřeš. Musíš to všechno vydržet. Chtěl jsem mít konečně klid v mysli, Dostat se pryč od toho jekotu. Jako když máš těžký den, vrátíš se večer a tvůj mozek potřebuje trochu klidu. Ale tady to musíš snášet. Nikdy se od toho křiku nedostaneš. Izajáš 57:21 Nemají pokoj svévolníci," praví můj Bůh.

Další věc je, že jsi nahý. Musíš vydržet stud. Ezechiel 32:24 Tam je Élam, kolem jeho hrobu všechen jeho hlučící dav, všichni skolení, padlí mečem, neobřezanci, kteří sestoupili do nejhlubších útrob země; šířili svůj děs v zemi živých, nesou hanbu s těmi, kdo sestupují do jámy. Jób 26:6 Podsvětí je před ním obnaženo, říše zkázy nepřikryta. Bůh může vidět do pekla. Je to pro něj možné.

V pekle není žádná voda. Žádná vlhkost vzduchu. Je tam tak sucho, že zoufale toužíš po kapce vody. Jen jedné. Lukáš 19-Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval.

20 U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů, a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy. I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben.

23 A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara.

24 Tu zvolal: `Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.´

25 Abraham řekl: `Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš.

26 A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.´

27 Řekl: `Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu

28 neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.´

29 Ale Abraham mu odpověděl: `Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!´

30 On řekl: `Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.´

31 Řekl mu: `Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.´" 4

Chtěl jenom namočit špičku prstu ve vodě, kvůli jedné kapce. Byla by drahocenná. Jedna kapka. Ale ty nikdy nedostaneš ani jednu kapku. Je těžké si představit, jak sucho máš v puse. Je to jako kdybys běžel maratón skrz Death Walley a byl tam několik dní bez vody. Něco takového. Když viděl ten boháč Abrahama, jak ho mohl poznat? V životě ho neviděl. V pekle jsou určité věci, které prostě víte.

Jeden z démonů mě chytnul, hodil mě zpátky do cely a všechno to mučení začalo znovu. Začal mi drtit lebku. Křičel jsem a prosil o milost. Žádná milost. Každý z nich mě chytil a chtěli mi utrhnout ruce a nohy. A já jsem si myslel: Tohle nemůžu vydržet. A najednou mne něco chytlo a vytáhlo mě z té cely. Vím, že to byl Pán, ale v tehdy jsem to nevěděl. Byl jsem tam jako nespasená osoba.

Najednou jsem se octl vedle ohně. Stál jsem podél té propasti, jakoby pod slují, jako nějaká jeskyně nebo tunel, který jde nahoru. Byl jsem podél toho ohně a skrz plameny jsem mohl vidět těla lidí, křičících a prosících o milost. Hořeli tam. A já jsem věděl, že tam nechci. Ta bolest, kterou jsem si už prožil mi stačila, ale to horko a plameny byly horší. A tihle lidi prosili o to, dostat se ven. A kolem okraje té propasti stáli obrovské bytosti, a když se lidé snažili dostat se ven, hodili je zpátky do ohně. To místo je tak otřesné, všechny tyhle věci cítíš najednou: Máš žízeň, hlad, jsi vyčerpaný a nikdy neusneš. Zjevení Janovo 14:11 A jeho muka neuhasnou na věky věků a dnem ani nocí nedojde pokoje ten, kdo kleká před šelmou a jejím obrazem a nechal si vtisknout její jméno. Nikdy se tam nevyspíš. Jen si představ, jaké to je, nikdy nejít spát.

Věděl jsem, že umístění pekla je v centru země. 3 700 mil hluboko, a my víme, že průměr Země je asi 8 000 mil. Takže to je tak nějak v prostředku. Numeri 16:32 A otevřevši země ústa svá, požřela je i domy jejich i všecky lidi, kteříž byli s Chóre, i všecken statek jejich.

33 A tak sstoupili oni se vším, což měli, za živa do pekla, a přikryla je země; i zahynuli z prostředku shromáždění. Teď je peklo tam, později bude peklo a smrt přemístěno do okolní temnoty. To bude po soudném dni. Teď je peklo v centru Země.

Takže jsem stál podél té propasti a vyděl jsem všechny ty démony různé velikosti a tvarů. Všechny druhy deformovaných ošklivých bytostí, které si jen dokážete představit. Velký pavouci, obrovské krysy, hadi a červi. Izajáš 14:11 Svrženať jest do pekla pýcha tvá, i zvuk hudebných nástrojů tvých; moli tobě podestláno, a červi tě přikrývají." Stály v řadě kolem zdi a zdálo se mi, že jsou připoutáni řetězy. A já jsem si říkal: Proč jsou připoutáni ke zdi? Judův 1:6 Také anděly, kteří si nezachovali své vznešené postavení, ale opustili určené místo, drží ve věčných poutech v temnotě pro veliký den soudu. Možná, že tohle je to, co jsem viděl. Nevím. Ale byl jsem rád, že byli připoutaní. Nechtěl jsem, aby se ke mně dostali. Všichni mě nenáviděli.

Začal jsem stoupat nahoru tím tunelem, opustil jsem ty plameny, takže bylo temněji. Viděl jsem všechny ty bytosti podél stěn. Měli opravdu velkou sílu. A já jsem si pomyslel: Kdo by mohl bojovat s těmi bytostmi? Ten strach z nich byl ohromující.

Ta nejhorší věc v pekle, horší než mučení a vše ostatní je: zaprvé, rozuměl jsem, že celou tu dobu je nahoře na Zemi život a že lidé nahoře nemají ani zdání o tom, že tento svět tady dole existuje. Jsou tu miliony lidí, kteří trpí a prosí o jedinou příležitost, aby se odtamtud dostali. Ale nedostanou ji. A jsou šíleností bez sebe, kvůli tomu, že měli příležitost uvěřit v Ježíše, ale teď tam musí zůstat navěky. To je ta nejhorší věc v pekle, že tam není absolutně žádná naděje dostat se ven. Rozuměl jsem tam věčnosti. Tady si jen těžko uvědomíte, co to znamená navěky,

5

ale tam jsem to chápal. Věděl jsem, že tam budu navěky, navěky, navěky a nebudu mít šanci se odtamtud dostat. Myslel jsem na svoji ženu. Když jsme se brali, slíbil jsem ji, že nás nic nerozdělí. Že budu napořád s ní. Ale já jsem se k ní nemohl dostat. Už jsem ji nikdy nemohl vidět a ona neměla ani tušení, kde jsem byl. A tahle myšlenka mě absolutně srazila. Rozuměj tomu. Už se nikdy odtamtud nedostaneš. Nikdy. Tady na Zemi máme vždycky nějakou naději. I lidi v koncentračním táboře měli naději, že se odtamtud dostanou, nebo přinejmenším zemřou. Nikdy jsi nezažil absolutní beznaděj. Izajáš 38:18 Vždyť podsvětí nevzdává ti chválu, smrt tě nedovede chválit, ti, kdo sestoupili do jámy, už nevyhlížejí tvou věrnost. Žádná naděje pro pravdu. A ta pravda je Ježíš.

Takže já jsem stoupal nahoru tím tunelem, měl jsem strach a náhle, zcela náhle se zjevil Ježíš. Jasné světlo osvětlilo toto místo. Mohl jsem je vidět jeho obrys. Obrys člověka. Neviděl jsem mu do tváře. Podíval jsem se do toho světla a prostě padl na kolena. Nemohl jsem dělat nic jiného, než ho uctívat. Bylo to tak úžasné. Jednu vteřinu jsem byl ztracen na věky a teď, jsem z toho pryč, protože jsem už znal Ježíše. Tihle lidi se odtamtud nemohou dostat, ale já jsem byl už spasený. Už jsem znal Ježíše. Věděl jsem, že není žádná cesta z tohoto místa. Ježíš je ta jediná cesta, která tě může chránit před tím, aby ses tam dostal. Zjevení Janovo 1:14-15, 17 Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje. Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: "Neboj se. Já jsem první i poslední. To samé, co se stalo mně. Padl jsem k jeho nohám jako mrtvý. A teď si myslíte, že jsem se ho musel zeptat na milion otázek, ale když jste tam, nemůžete jinak, než ho uctívat a děkovat mu za to, od čeho nás zachránil. Když jsem se uklidnil aspoň na tolik, abych byl schopen formovat myšlenky, zeptal jsem se: Pane, proč jsi mě poslal na tohle místo? A on odpověděl: „Protože lidé nevěří, že tohle místo existuje. Dokonce někteří z mých vlastních lidí nevěří, že existuje.“ Byl jsem šokován. Každý křesťan by měl věřit v peklo. Ale ne každý věří v doslova „hořící peklo“. Zeptal jsem se: Pane, proč sis vybral mně? A on mi neodpověděl. Nemám tušení, proč si vybral zrovna mně. Moje žena a já nenávidíme kruté filmy a špatné věci, nemám rád léto a už vůbec ne horko. Ale neodpověděl mi. Řekl: Jdi a říkej, že nenávidím tohle, místo a že není moje přání, aby jedno z mých stvoření šlo na tohle místo. Ani jeden. Nikdy jsem ho nestvořil pro člověka. Bylo stvořeno pro ďábla a jeho anděly. Musíš jít a říct jim to. A já jsem si myslel pro sebe: Pane, oni mi neuvěří, budou si myslet, že jsem se zbláznil nebo měl špatný sen, nemyslíš? Pán odpověděl: Není tvoje práce je usvědčit. To je práce Ducha svatého. Ty jen jdi a řekni jim to. Řekl jsem: Ano Pane, půjdu.

Nemusíš přemýšlet, co si o tobě budou lidi myslet, jen jdi a Bůh udělá zbytek. A zeptal jsem se: Pane, proč mě tak nenávidí? „Protože jsi vytvořen k mému obrazu a oni mě nenávidí.“ Ďábel nemůže udělat nic proti Bohu, ale může zranit jeho stvoření. Proto ďábel nenávidí člověka, podvádí ho, chce ho dostat do pekla a sesílá na něj nemoci. Cokoliv, aby člověku ublížil.

V tu chvíli mě Bůh zaplavoval jeho myšlenkami. Dovolil mi dotknout se kusu jeho srdce. To, jak moc miluje člověka je neuvěřitelné. Nemohl jsem to pobrat v tomhle těle. Milujeme naši ženu, děti, ale takhle láska se vůbec nedá srovnat s tím, jak moc Bůh miluje nás. Jeho láska je nekonečně větší, než ta naše. Efezským 3:19 poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání. Nemohl jsem uvěřit tomu, jak moc miluje člověka, že by zemřel jen aby jeden člověk nešel do pekla. A tak ho to zraňuje, když vidí jedno své stvoření tam jít. Bolí ho to a on pláče, když vidí jednu osobu, jak jde do pekla.

6

Musím jít a svědčit. Sebrat poslední dech a říct světu o Ježíši. Jak je dobrý. Myslím tím, my máme evangelium a to je dobrá zpráva. A svět ji nezná. Někdo jim to musí říct. Lidé mají jen nedostatek vědomostí o tomhle místě. Bůh chce, abychom šířili to, jak dobrý on je a jak nenávidí tohle místo. Řekl mi také: „ Řekni jim, že přijdu velmi velmi brzo“ A znovu „ Řekni jim, že přijdu velmi velmi brzo“. Teď si říkám, proč jsem se nezeptal: A co je u tebe brzo? Ale když jste vedle Něj, chcete ho jen uctívat. Ten pokoj, který vás naplňuje, když jste vedle Něj je nepopsatelný. Byl jsem na mnoha pomazaných shromážděních, ale tohle se nedá srovnat.

Když jsem se podíval nahoru, viděl jsem ty démony, připoutané ke zdi. Byli tak malí. Vypadali jako mravenci. Byli pořád velicí, ale s Boží mocí vedle vás vypadali jako mravenci. Řekl mi: „Ty je máš svazovat a vyhánět v mém jménu“ Oh, ta moc, kterou nám dal. Vyvstala ve mne troufalost. Ty obludo, ty cos mě mučila. Pojď si teď. Asi trocha starého já se probralo. Ježíši dostaň ho.

Opustili jsme peklo a směřovali nad povrch Země. Nahoru. Potom jsem se otočil a podíval se na Zemi. Bylo to úžasné dívat se na Zemi. A já vím, že to Bůh udělal pro mě. Mohli jsme peklo opustit jinou cestou. Věděl, že jsem už jako malé dítě chtěl vidět Zemi z vesmíru. Možná jsem se díval moc na Star Track. Vidět ji, jak visí na ničem. Jób 26:7 On roztáhl sever nad pustotou, nad nicotou zavěsil zemi. A jsem se ptal: Co ji drží nahoře? Bůh to tak perfektně řídí. Nespadne ti ani vlas, aby o tom nevěděl.

Když jsme sestupovali dolů, procházeli jsme tepelným obalem Země. A já si říkal: Jsem zvědavý, jak to proletíme? Ale proletěli jsme. Žádný problém. Ježíš musel určitě přivřít oči „Musím to s ním vydržet“. Blížili jsme se rychle ke Kalifornii, k mému domu a prošli jsme střechou. Viděl jsem sebe, jak ležím na podlaze. A to mě opravdu zarazilo. Říkal jsem si: To nemůžu být já. Já jsem tady. Tohle je mé pravé já. V Bibli Pavel říká, že jsme jen stan. Opravdu mě to zarazilo. Je to jenom stan. V podstatě to nic není. Je to jen dočasné. Tohle jsem pravý já. Ten život, co tady žijeme, vyprchá jako pára. Sto let, to je jako nic. Máme žít proBoha. To, co děláme tady na zemi, se počítá do věčnosti. Musíme vyjít ven a svědčit. Zachraňovat ztracené. Nemusíme se starat o ty maličkosti, o které se pořád staráme a visíme na nich. Potřebujeme jít a kázat tu dobrou zprávu, protože ten čas rychle vyprchá.

Viděl jsem svoje tělo. Je to jako když vystoupíte z auta, podíváte se zpátky na svoje auto. Nejsi to ty. Je to tvoje auto. Říkal jsem si: Pane, neodcházej. Chci být s tebou ještě chvilku. Ale On odešel. Něco mě chytlo a vtáhlo do mého těla. Právě tam, když odešel, se mi všechen ten strach a utrpení vrátil do mysli. V Bibli se píše, že dokonalá láska zahání strach a celou tu dobu jsem byl vedle dokonalé lásky. Když odešel, všechno se vrátilo a já to nemohl vydržet. Křičel jsem a byl jsem v agónii. Věděl jsem, že tohle tělo nemohlo ustát tenhle druh strachu. Nemůže vydržet takový tlak.

Byl jsem schopen se modlit: Pane, vezmi to z mé mysli. Normálně byste museli procházet vším možným psychologickým léčením, abyste se dostali z toho traumatu, ale Bůh nechal vzpomínky, ale vzal trauma.

Jestli ty, co to čteš, neznáš Ježíše, musíš si položit otázku: Věřím tomuhle chlápkovi? Tomu co viděl? Ale mnohem více: Co říká Bible o tom místě. Chceš si to risknout a říct: Ne já tomu nevěřím. Nevěřím, že je to skutečné. Hodit stranou veškeré Boží Slovo. Opravdu si to chceš risknout? Jde o věčnost. Mně by to připadalo opravdu bláznivé. Nenech ďábla, aby tě pořád podváděl. Ty bytosti tam dole se smáli, a stejně se bude smát ďábel tobě, protože ty jsi

7

měl příležitost uvěřit v Ježíše, ale zmeškal jsi to. Ale jak jsi jednou tam, není cesty zpět. Absolutně žádná možnost dostat se odtamtud. Byl by si ztracený navěky.

Můžeš si říct: „Já žiju docela dobře, nezasloužím si tohle místo.“ A ty pravděpodobně žiješ docela dobře, v porovnání s ostatními. Ale to není to, s čím se máš porovnávat. Musíš se porovnávat s Božími standardy a ty jsou mnohem vyšší. Ve svém slovu říká: jestli jsi jednou v životě zalhal, to z tebe dělá lháře. Jestli jsi jednou v životě něco ukradl. Jen jednou, třeba jen kancelářskou sponku. To z tebe dělá zloděje. Jestli jsi byl bezdůvodně rozzuřený, jestli jsi neodpustil někomu, kdo ti udělal něco zlého, jestli jsi koukal dychtivě po ženách, to z tebe dělá hříšníka a nemůžeš se dostat do nebe. Nemůžeš se do nebe dostat svými vlastními skutky. Je to nemožné.

Záleží na tom, s čím se srovnáváš. Je to jako, když se jednou večer jedna žena dívala na kopec, na kterém se pásli ovce. A říkala si. Ty ovce jsou tak krásně bílé. Přes noc napadl sníh, a když se ta žena ráno šla podívat na ty ovce, byly úplně šedé, v porovnání s tím sněhem.

Nemůžeme se do nebe dostat svými skutky. Potřebujeme někoho, kdo to udělá za nás. Bůh to pro nás udělal jako dárek zdarma. Jan 14:6 Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. On je ta jediná cesta, jak se vyhnout tomuto místu.

Bylo by ale divné, rozhodnout se jenom ze strachu z pekla. Proto ti chci říct: Bůh poslal svého jediného syna, aby umřel, byl mučen, ponížen a mnoho dalších věcí, jenom proto, aby ty jsi mohl být s ním v nebi. Tolik mu na tobě záleželo. A Ježíš do toho dobrovolně šel. Věděl předem, co ho čeká. Věděl, že bude muset hodně protrpět, ale neřekl NE. Obětoval vše, aby ty jsi mohl vše získat. Dej mu šanci.

Na světě jsou miliony lidí, kteří každý den prožívají, jak je úžasné být s Bohem. Také museli udělat v minulosti ten krok víry a říct: Bože, jestli jsi, dej se mi prosím tě poznat. A On odpověděl. Bůh zaslibuje, že kdo ho bude z celého srdce hledat a bude ho upřímně chtít poznat, tak tomu se dá poznat. Není to o tom, že někdo slepě věří, je to o tom, že osobně zná Boha.

Jestli se chceš dneska rozhodnout, že do toho půjdeš, že chceš být s Bohem, modli se nahlas tuto modlitbu. Je to jen vzor pro ty, co nevědí, co říct.

Bože, zjistil jsem, že jsem hříšník,

Je mi tak líto těch všech věcí, které jsem v životě udělal špatně,

Prosím tě, odpust mi to. Je mi to opravdu líto.

Zjistil jsem, že když si rozhoduju o svém životě sám, tak to nikam nevede.

Dávám ti teď svůj život. Nechci si ho řídit už sám.

Přijď a veď mně.

Děkuji ti, že jsi mně zachránil a že jsem teď tvoje dítě.

Díky za to, že mým domovem je teď nebe.

Amen

Pokud ses modlil tuto modlitbu, tak ti gratuluju a chci ti říct, že jsi teď udělal nejdůležitější rozhodnutí ve svém životě. Je teď důležité, abys našel ve svém okolí nějaké křesťany, kteří také milují Boha. Možná si myslíš, že církve akorát vyždímávají lidi a že to zvládneš bez toho, aby ses zapojil do církve. Ale není to pravda. Ne všechny církve jsou stejné. Jsou i takové, 8

které opravdu milují Boha a žijí podle Bible. Opravdu to sám nezvládneš. Je ještě mnoho mnoho úžasných věcí, které o Bohu nevíš. Církev ti pomůže v tvých bojích i v poznávání Boha.

Jestli máš nějaké otázky, můžeš mi napsat na jacob.mateju@centrum.cz nebo zavolat na 777 216 311

Bůh ti žehnej

Přeložil a upravil Jakub Matějů

9

48 hodin v pekle

George Lennox, známý zloděj koní, pracoval jako vězeň v uhelných dolech.

Jednou ráno spadly nad ním visící kamenné bloky a pochovaly ho v suti. Po dvou

hodinách ho pohřešili a nakonec jej našli. Lékař ho označil za mrtvého. Odvezli

ho do nemocnice, kde ho měli umýt, obléci a uložit do rakve. Jeden z vězňů,

kteří mrtvolu přenášeli, zakopl, mrtvolu pustil a její hlava narazila na zem. Ke

všeobecnému údivu se ozvalo hluboké zasténání, mrtvý otevřel oči a ožil. Když se

dostavil lékař, muž právě pil vodu, o kterou požádal. Se zlomenou nohou a

dalšími zraněními si poležel 6 měsíců v nemocnici.

Když jsem uslyšel o jeho zvláštních zážitcích během zdánlivé smrti, usiloval

jsem o setkání s ním, abych jeho příběh slyšel přímo od něho. To se mi po

několika měsících podařilo a zde je příběh tak, jak jsem ho těsnopisem zachytil:

V den neštěstí jsem měl špatné tušení a šel jsem za majitelem dolu se žádostí,

aby mé pracoviště zkontroloval. Opravdu přišel, místo prohlédl, prohlásil je za

bezpečné a přiměl mě, abych se pustil do práce. Asi po hodině práce se najednou

kolem mne jakoby strašně setmělo. Najednou se přede mnou otevřela velká železná

brána, kterou jsem prošel. Měl jsem pocit, že jsem mrtvý a že jsem se ocitl v

jiném světě. Nikoho jsem však neviděl ani neslyšel. Bezděky jsem šel kupředu a

došel jsem k široké řece. Bylo sice tma, ale tak, jak to bývá v noci, když jasně

svítí hvězdy. Najednou jsem slyšel, že přijíždí malý člun a osoba, která v něm,

seděla, mi řekla, že mne přišla odvézt. Musel jsem nastoupit a pádlovat na druhý

břeh. Chtěl jsem se vyptávat, kdo že je a kde že to jsem, ale jazyk se mi lepil

na patro, že jsem nemohl ze sebe vypravit ani slovo. Když jsme na druhém břehu

vystoupili, můj průvodce zmizel. Co teď? Tu jsem uviděl dvě cesty, jednu širokou,

po které šla většina lidí, druhou úzkou, která vedla jiným směrem. Tak jsem se

vydal také po té široké cestě. Bylo čím dál víc tma, ale v dálce vždy v krátkých

intervalech vzplanulo světlo a osvětlovalo moji cestu. Najednou se objevila

obrovská obluda, kterou není možné popsat. V jedné ruce držela dlouhé, asi 5m

dlouhé kopí.Oči měla jako ohnivé koule a hlas jako řvaní lva. Třásl jsem se jako

osika. Měl to být můj průvodce. Poručil mi, ať ho následuji. Když jsme popošli

kousek dál, všiml jsem si velké hory. Byla to rovná skalní stěna a na ní bylo

napsané: “Tohle je peklo!” Můj průvodce uhodil do skály třikrát kopím, a tu se v

ní otevřely veliké černé dveře a my vstoupili do černočerné chodby. Kam jít,

jsem poznával jen podle zvuku kroků. Pořád a pořád se ozývalo sténání a volání

po vodě: Vodu, vodu, vodu!!! Když jsme prošli dalšími dveřmi, zdálo se, že to

volání po vodě vychází z milionů hrdel. Dalšími dveřmi jsme se dostali na široké

prostranství. Můj průvodce se vrátil pro další zatracené duše. Blížila se ke mně

jiná

bytost. V ruce třímala meč. Děsivým hlasem volala: “Jsi v pekle. Než však budeš

odveden na místo muk, odkud není úniku, smíš pobýt na tomto prostranství, abys

uviděl, co sis mohl užívat!” Ponechaný o samotě, jsem se vyčerpáním zhroutil.

Vysoko nad sebou jsem viděl to nádherné město, o kterém se píše v Bibli.

Jaspisové zdi svítily nepopsatelným jasem. V dálce jsem viděl jednu zahradu

vedle druhé. Tekl tam křišťálově čistý proud. Nespočetné zástupy andělů vcházely

a vycházely branami města a zpívaly ty nejlíbeznější písně. Viděl jsem tam

mezi oslavenými svoji matku, která před několika lety zemřela, protože jí můj

bezbožný život zlomil srdce. Zdálo se mi, že mi kyne. Ale těžké břemeno mne

pevně poutalo, takže jsem se nemohl ani hnout. Něžný vánek nesl ke mně vůni

květin a jasně jsem slyšel sladký

andělský zpěv. Uprostřed této podívané mnou někdo zatřásl a temná bytost mi

oznámila, že je čas odejít do zatracení. Měl jsem se za ním vrátit chodbou do

hory, kde jsme prošli dvojí dveře a dostali se přímo k ohnivému jezeru. Vlnící

se moře plamenů, kam až oko dohlédne.

Občas se z plamenů vynořila lidská bytost a z hrdla vydávala nejstrašnější

proklínaní Boha nebo srdceryvné volání po vodě. Bez přestání se peklem ozýval

nářek zatracenců. Obrátil jsem se ke dveřím, kterými jsme vešli, ale s hrůzou

jsem na nich četl: “Tohle je tvůj úděl!”

Najednou se začala země pod mýma nohama propadat a já klesl do ohnivého jezera.

Popadla mne nepopsatelná žízeň a když jsem křičel po vodě, otevřel jsem oči a

viděl, že ležím na lůžku v nemocnici.

Dosud jsem o tom nikomu neřekl, protože jsem se bál, že by mne strčili do

blázince. Teď ale ujišťuji, že jsem opravdu to všecko prodělal. Dnes jsem

přesvědčený, že existuje nebe a peklo, jak se o tom píše v Bibli. Vím také jistě,

že už nikdy to strašné místo muk neuvidím,

protože jakmile jsem otevřel oči a zjistil, že jsem ještě na zemi, ihned jsem

vydal své srdce Pánu. Pevně jsem se rozhodl žít i umírat jako křesťan a Pán mě

jistě k tomu posílí.

Nikdy mi už z mysli nevymizí děsné obrazy pekla a nikdo mi nemůže uloupit ty

nádherné dojmy z nebe. Jednou uvidím svoji maminku. Sedět u toho nádherného

proudu, procházet se s anděly rozkvetlými zahradami, jejichž krása přesahuje

naše představy, naslouchat nádherným písním vykoupených – to vše je nepopsatelně

krásnější, než všecky rozkoše světa, které opouštím, abych žil jako křesťan.

Skoncoval jsem se svými kamarády ze světa zločinu a nadále chci pěstovat

obecenství s Božími dětmi.

Co mám dělat?

“Co mám dělat, abych měl jistotu, že i moje jméno je zapsané v Knize života? Mám

před sebou věčnost. Kde ji budu trávit?”

Jestliže máte podobné otázky, nezoufejte! Je pro vás východisko. I pro vás platí

Ježíšovo volání: “Pojďte ke Mně a já vám dám odpočinutí!” Dále následují

nejdůležitější kroky ke spasení z nefalšovaného Božího slova, pak se drž Boží

rady.

Musím poznat, že jsem hříšník. “Všichni zhřešili” (Ř 3,23. 5,12). “Když říkáme,

že jme nezhřešili, činíme Boha lhářem (1J 1,10). Podobně čteme v Ž 106,6. Iz 59,2.

L 15,18.21.

Musím se obrátit a své hříchy v přítomnosti svědků vyznat. “Nic není skrytého,

co by nemělo být zjeveno, ani tajného, co by nemělo být oznámeno. Co jste říkali

ve tmách, bude slyšáno ve světle, co jste šeptali do ucha v pokojích, bude

hlásáno na střechách (L 12,2-3). Vyznávejte jedni druhým své hříchy (J 5,16. Př

28,13. Joz 7,19-21)

Jestliže takto vyznám své hříchy, Pán mi odpustí o očistí mne. “Jestliže

vyznáváme své hříchy, je On věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a

očistil nás od každého přestoupení” (1J 1,9) Podobně: Ž 103,12. Mi 7,18.19. Ž 32,3-5.

1J 3,5.

To vede ke znovuzrození, k novému životu s Kristem. “Amen, amen, pravím tobě,

nenarodí-li se kdo znovu, nemůže vidět Boží království” (J 3,3.5.) Znovuzrozením

začne Kristus přebývat v mém srdci (Ef 3,17-19), žije ve mně (Ga 2,20), stává se

mým životem (Ko 3,4) a dostává se mi boží přirozenosti (2P 1,3-4).

Je třeba, abych usiloval o pokoj se všemi a o posvěcení, bez něhož nikdo Pána

neuvidí (Žd 12,14).

Podle Božího řádu se pak mám dát pokřtít ve vodě (L 7,29.30)., to znamená, když

uvěřím (Mk 16,16) a činím pokání (Sk 2,37.38). Tak mám účast na Ježíšově smrti,

pohřbení a vzkříšení (Ř 6,3.4). Podobně: Sk 22,16. 1P 3,21. Ga 3,27.

Kromě toho chce Pán Bůh věřící vyzbrojit mocí k novému životu křtem v Duchu

svatém (Mk 16,17.18. Sk 1,4.5.8).

To vede k dokonalému vysvobození od hříchu a k životu v plné svobodě Božího

dítěte. “Jestliže vás Syn vysvobodí, budete skutečně svobodní” !J 8,34.36).

Podobně: Ez 36,29. Ž 130,7-8. Ř 6,11.18.22. 1J 1,7. 2,6. 3,6-9. Ju 24.. 2P 1,10-11.

2K 2,14.

Kdo těmito radami pohrdá, nepohrdá člověkem, ale Bohem (1Ts 4,7-8. Ř 6,18.19.22.

1Ts 5,23-24.

Probuď se! Jiné cesty ke spasení a naplněnému životu není!