Sekty

                                                              Čo je to sekta? 

Slovo SEKTA (pochádza z latinčiny) nemalo hanlivý charakter, ako je to v súčasnosti. V dávnej minulosti pod slovom sekta (berme do úvahy preklad) sa rozumelo niečo ako strana alebo skupina ľudí, kladúca väčší dôraz na niečo (niekoho) iné, ako väčšina. Aj Biblia uvádza, že pred 2 tisíc rokmi boli v Izraeli viaceré sekty – strany, napríklad herodiáni, ktorí boli hodne naklonení k Herodesovi; farizeji, snažiaci sa prísne dodržiavať literu Mojžišových zákonov; saduceji (Sk 5:17); a napriek tomu všetci chodili do jedného chrámu, verili v toho istého Boha, chápali to tak, že sekta patrí do celku, ako dnes sektorový nábytok je určitý celok. Mali spoločný základ, hoci mali iné dôrazy. Kresťanov vtedy tiež nazvali sektou, je to zapísané v knihe Skutkov apoštolov 24:5 a 24:14. Ale apoštol Pavol oddelil kresťanov od Židov z dôvodu iného základu, lebo Židia neuverili Zákonu a prorokom, že Ježiš Kristus z Nazaretu je Mesiáš (On je základ, oni si mysleli, že večný život je v Písmach J 5:39, nie v Kristovi). Sk 19:9 „Ale keď sa niektorí zatvrdzovali, neposlúchali a vraveli zle o ceste Božej pred množstvom, odstúpil od nich a oddelil učeníkov“. Toto oddelenie z dôvodu iného základu spôsobilo nevraživosť Židov ako väčšiny proti veriacim v Ježiša Krista a ich hanobenie.

Toto môžeme vidieť aj dnes, že veľké cirkvi uplatňujúce svoj vplyv, chtiac podriadiť tých, ktorí majú iné zmýšľanie ako majú oni, dali slovu sekta dôrazne iný význam, hanlivý charakter (nie sú to ateisti). Ak sa dnes povie o nejakej skupine sekta, odvráti sa okolie od nich ako od nebezpečných a zvrhlých ľudí. Ani sa tomu nedivíme. Veď ľudia si spájajú slovo sekta s katastrofálnymi udalosťami hromadnej samovraždy v Guayane v 80. rokoch, alebo zásah FBI proti sekte Branch Davidians u mestečka Waco v Texase v roku 1994, alebo otrávenie niekoľko ľudí v tokijskom metre plynom, či útok na Dvojičky.

Ak odstránime hanlivý podtón slova sekta, prídeme k názoru, že SEKTA JE SKUPINA, KTORÁ SA ODDELILA OD PÔVODNÉHO ZÁKLADU, tak ako to urobil Pavol. V takomto rozsudzovaní je rozhodujúce, čo sa považuje za základ. Je to Biblia – Božie slovo ktoré nepominie, alebo napríklad učenie Rímskej cirkvi, dogmatika, liturgia, tradícia…?

Židia považovali svoje učenie („Starú zmluvu“) za uzavreté. Kresťanov, ktorí v nej videli aj predpoveď príchodu Spasiteľa a Jeho obetovanie sa, nazvali sektou. Židia neprijali a nepochopili Novú zmluvu v krvi nepoškvrneného Baránka. Ak napríklad rímsky katolík považuje za základ Rímsku cirkev a jej učenie, tak tí, čo neprijímajú jej učenie a oddelili sa, podľa neho sú sekta. V náboženskej oblasti – v kresťanstve sú skupiny, ktoré ku Svätému písmu niečo pridali alebo ubrali (5Moj 4:2, 5Moj 13:1; Pr 30:6; Zj 22:18) „Lebo ja osvedčujem každému, kto čuje slová proroctva tejto knihy, že keby niekto pridal k tomu, na toho Boh pridá rán, napísaných v tejto knihe“, pôvodný základ – Ježiš Kristus z Nazaretu sa dostal do pozadia. 1 Kor 3:11 „Lebo iný základ nemôže nikto položiť mimo toho, ktorý je položený, ktorým je Ježiš Kristus.“ Vytvorili si iný základ alebo ďalšie základy. Ponechávame na vás, rozsúdiť kto je sekta a kto nie. Veríme v Ježiša Krista z Nazaretu ako zjavené slovo Božie, nepridávame ani neuberáme z Neho, snažíme sa podľa Neho žiť.

Tu je aj odpoveď, prečo sa nejaké skupiny ľudí, aj po necelých 2000 rokoch oddelili a ďalší sa oddeľujú. Myslíme tým na mená Luther, Hus, Kalvín, Evan Robertz, George Whitefield , Charles G. Fiiey, Morgan, Anakondia, Hagin, Prince, Yonggi Cho … Vrátili sa k základu, ktorý kázal apoštol Pavol – k Slovu Božiemu – ku Kristovi Ježišovi.


Video YouTube




Rodia sa nové sekty

 Nové sekty a kulty 
 
Jeden z množiacich sa nepochopiteľných fenoménov súčasného diania na všetkých kontinentoch sveta sú ľudské tragédie spôsobené "deštruktívnymi náboženskými kultmi ". Členovia týchto si osvojujú absurdné predstavy o konci sveta, alebo o svojej záchrane a večnom živote, ktoré ich vedú k dobrovoľným skupinovým  samovraždám alebo poškodzovaniu iných - navodenými často na príkaz ich božsky uctievaného vedúceho.

 Treba si uvedomiť, že sa doteraz nikdy nestalo, aby sa stúpenec svetského svetonázoru stal členom deštruktívnej sekty, vždy to boli ľudia ktorí predtým boli  nábožensky "hlboko veriaci".

To nás núti zamýšľať sa nad tým , kde treba hľadať príčiny.. Zaiste významnú rolu v tom hrá aj fakt, že tradičné náboženstvá sa začínajú vštepovať do mysli ľudí už vo veľmi útlom veku, kedy ešte detské myslenie je veľmi prispôsobivé na uverenie nadprirodzených javov, zázrakov a nedokázaných vecí.  Ak sa raz prelomí rozdiel medzi realitou a "nadprirodzeným," táto črta sa môže zafixovať v mysli postihnutého natoľko, že za určitých okolností môže uveriť aj v dospelosti hocičomu.

Napriek pokusom  definovať rozdielnosti medzi sektami , kultami a náboženstvami sa toto doteraz jednoznačne nepodarilo.

 Rieder v charakteristike deštruktívnych kultov (Freidenker  4: 2,1996) a  Mario Mendez -Acosta (Free Inquiry 15: 1.,13,1994) uvádzajú  takéto črty typické  pre sekty a kulty

1. Vedúcich i stúpencov spája spoločné presvedčenie -viera a ciele (To platí aj o náboženstvách)

2. Organizácia je hierarchicky členená na čele s "vodcom", ktorému vzdávajú až bohorovnú úctu (To platí aj o náboženstvách)

3. Elitárska skupina stojaca na vrchole hierarchickej pyramídy je vo svojom myslení a konaní nekontrolovaná, zatiaľ čo radoví stúpenci sú kontrolovaní (To platí aj o náboženstvách)

4. Výraznými metódami manipulácie mysli sa dosahuje bezmedzná vernosť , niekedy až  upísanie celého majetku jednotlivcov, alebo vysokých finančných darov v prospech vedúcej štruktúry celej organizácie. (To platí ČIASTOČNE aj o náboženstvách)

5 .Ideológia , resp .propagovaná viera sekty, alebo kultu sa zakladá na myšlienkach "vševedúceho" vodcu, ktorý má právo žiadať absolútnu poslušnosť

7 .Všetky aktivity objektívne smerujú na získanie a upevňovanie moci a bohatstva (čo vzájomne súvisí) pre vedenie sekty / kultu (To platí aj o náboženstvách)

8. Stúpenci sú presvedčovaní, že len viera, ktorú hlása ich sekta / kult je tá pravdivá a že jej stúpenci sú "vyvolení" (To zväčša platí aj o náboženstvách)

9. Presvedčovanie a získavanie prívržencov je hlboko premyslené pokiaľ ide o psychologickú pôsobivosť. (To platí aj o náboženstvách)

10.V styku vo vnútri skupiny stúpencov sektárskej viery / kultu  sa kritické myslenie potláča, neuznávajú sa dialektické súvislosti vo svete, ktorý nás obklopuje. Namiesto toho sa vštepuje prívržencom čierno-biele videnie podľa hotových receptov. (To platí aj o náboženstvách)

11. Postupne sa na stúpencov  uplatňuje osobitný režim, v ktorom je všetko vopred nariadené a normované. Všetky záujmy  smerujú  na ciele sekty / kultu za použitia psychologických metód ovládania mysle.

12 Postupne sa adept sekty izoluje, utlmuje sa tok informácií z vonkajších zdrojov pochádzajúcich mimo skupiny , prerušuje sa styk s priateľmi a príbuznými, adeptom sa sugeruje pocit viny

13.V extrémnych prípadoch sa podarí aj navodiť atmosféru blížiaceho sa konca sveta , z čoho je východisko spáchanie skupinových samovrážd alebo rituálnych násilností

Ak uvážime tieto charakteristiky, vyplýva, že body uvedené pod 1-10 sú spoločné aj tradičným náboženstvám, zatiaľ čo body 4, 11-13 sú čiastočne spoločné, avšak podstatne väčšmi vystupňované u sekt / kultov.

Záver je teda , že rozdiely nie sú kvalitatívne zásadné, ale iba kvantitatívne a to aj v niektorých bodoch, ktoré môžu byť stále ešte spoločné rovnako pre náboženstvá ako pre kulty.

Deštruktívne kulty sa objavujú prakticky na všetkých kontinentoch

 A.)  AMERIKA

CHRÁM  ĽUDU - ( THE PEOPLE'S TEMPLE, )

Založený JAMES WARREN-om  (JIM) JONES (1931- 1978).  Podarilo sa mu vytvoriť skupinu viac než 900 následníkov v Indianapolise, neskôr sa presunuli do San Franciska a do Los Angeles. Keď sa dostali do nepríjemností pre ilegálne aktivity väčšina členstva unikla do Jonestownu (Guayana). kde si založili poľnohospodárske družstvo na 4.000 jutrách pôdy

V novembri 1978 kongresman Leo Ryan ich navštívil v Jonestowne, avšak ozbrojená družina kultu ho zastrelila. Potom sa dohodli spáchať masovú samovraždu, pri ktorej zahynulo 638 dospelých a 273 detí. zastrelením alebo požitím smrtiaceho jedu.

DAVIDIÁNSKA SEKTA DAVIDA KORESHA

Zakladateľ David Koresh už ako 12 ročný vedel spamäti odriekať celé dlhé state biblie. Neskôr sa zaplietol do pomeru s (vtedy asi šesťdesiatročnou)  "prorokyňou" Loi RODEN-ovou. V r. 1990 sa stal vodcom kultu. V apríli 1993 mala polícia úmysel ich vypočuť, avšak sekta sa zabarikádovala vo Waco (Texas) a začali strieľať na mužov zákona.. Sektári sa napokon povraždili a zapálili budovu, v ktorej zväčša uhoreli.

MASOVÉ SAMOVRAŽDY SEKTY "BRÁNA DO NEBA " (Heaven's Gate)

 Tento kult s členstvom v Južnej Kalifornii "sa preslávil" masovou samovraždou (otravou jedom) 39 členov  v San Diegu. Verili, že ich duše budú "prenesené" vesmírnou loďou UFO po stope Hale- Bopp-ovej kométy a že tým dosiahnu večný život. (26 .marca  1977). Už predtým sa ich "vodca" Marshall Applewhite nechal vykastrovať a viacerí členovi sekty nasledovali jeho príklad.pozri:

B.) EURÓPA

KULT SLNCOVÉHO CHRÁMU (Solar Temple) (1994 - 1997.)

Stúpenci tohto kultu veria, že rituálnou samovraždou sa docieli "posmrtné cestovanie" a znovu narodenie na hviezde Sirius, Veria, že musia zomrieť v plameňoch. V blízkosti  švajčiarskeho mesta Friburgu 5. októbra 1994 sa našli mŕtve telá 23 stúpencov tohto kultu v dedine Cheiry a toho samého dňa ďalšie obete (23  v okolitej oblasti.. Sekta pôsobí aj v Kanade a vo Francúzku ( pozri:

C.) AFRIKA

KULT OBNOVENIA DESIATICH BOŽÍCH PRIKÁZANÍ  (marec 2000)

     235 stúpencov v mestečku Kanungu (Uganda) patriacich k tomuto kultu sa našlo v dôsledku dobre pripravenej masovej samovraždy v kostole . Telá boli spálené, čo aj znemožnilo zistenie presného počtu obetí.Vedúci tohto kultu , Joseph Kibweteere presvedčil svojich stúpencov, aby mu prepísali pred smrťou svoje majetky na neho keď predtým predpovedal blížiaci sa koniec sveta..

           D.) ASIA

Najznámejšia skupina vedená vodcom Shoko Asahara (sekta zvané Om Šinrikijo) v Japonsku (1995)

Táto sekta skúšala  výrobu otravného plynu sarin, ktorý mienili rozprašovať z helikoptér. Po ich pokusoch "na ostro" v metre mesta Tokiyo boli zneškodnení.. Tento rok podľa ich presvedčenia mal byť "prelomovým rokom" pred Armagedonom v r. 1997. Počet stúpencov v Japonsku sa odhaduje na 10.000. Príprava sa odohrával veľmi dôkladne a mali na to aj svoje "fabriky" v Austrálii , v blízkosti mesta Perth, kde sarin vyrábali

         E.)  AUSTRÁLIA

Hnutie : Magnificat Meal Movement

Polícia tu objavila v Helidone medzi mestami Toowoomba a Brisbane kult , ktorý je odštiepený z katolíckej cirkvi  (s názvom MAGNIFICAT = hymna na počesť Panny Márie). Zakladateľkou kultu je "prorokyňa" Debra Gillespie.

Stúpenci sa pripravujú údajne na samovraždu. "Prorokyňa " Debra Gillepsy vyhlasuje o sebe, že má časté "zjavenia Panny Márie". Sekta má údajne stúpencov vo viac než 70 krajinách sveta.

Stručný prehľad týchto najznámejších hnutí odhaľuje aké absurdné predstavy si niektorí ľudia môžu osvojovať za istých okolností schopných deformovať ich kritické myslenie. Prehnaná pobožnosť nech je akéhokoľvek zamerania podporuje aj vznik siekt  a kultov.

Na Slovensku sociologický prieskum preukázal, že 51,7 % občanov , ktorí sa hlásia k náboženskému presvedčeniu si myslí, že Biblia je iba kniha legiend, neverí tomu, že Boh sa zaujíma o každého človeka a neveria v nebo , peklo a náboženské zázraky. (J. Bunčák :Sociológia 33: 1, 64, 2001) Takíto sú potom samozrejme aj imúnni k absurdnostiam, ktoré hlásajú deštruktívne kulty - rovnako ako sú imúnni všetci NEVERIACI.

Štátny systém výučby by mal poskytovať všetkým deťom informatívny predmet o všetkých tradičných náboženstvách  ale aj o nenáboženských smeroch - spolu s námietkami, ktoré oponenti uplatňujú a to bez rozdielu k akému náboženstvu alebo viere- presvedčeniu ich rodičia ich predurčili. Toto by bol jediný spôsob ako umožniť dospievajúcemu občanovi jeho vlastnú voľbu.

Prekonanie zosúladenia týchto dvoch stanovísk t.j základných ľudských práv vyjadrených medzinárodnými právnymi normami  so záujmami jednotlivých náboženských smerov, ktoré sú v rozpore s týmito medzinárodnými normami zaiste nebude ľahké, avšak bolo by potrebné raz s tým začať




Adventisti siedmeho dna
Datum: Neděle, 03. duben 2011 @ 19:35:01 CEST
Téma: Sekty


Ucenie adventistov.

Ucenie tejto sekty je neuveritelne ucenie, plne nezmyslov.Adventisti považujú  pápežský systém za antikrista, katolici podla nich nebudu spaseni.Seba povazuju za cirkev ostatkov, čoho znakom má byť aj to, že majú prorokyňu –  Ellen Gould Whiteovú.



Ellen G. White (ďalej EGW) určila 2krát dátum príchodu Ježiša Krista – koniec sveta. Prvý raz na rok 1843 a druhý na 1844.:):) Veľké sklamanie EGW keď Ježiš neprišiel upokojili niektorí z jej spolubratov, ktorí jej povedali, že vtedy Ježiš prešiel do „nebeskej svätyne“. EGW toto zakrátko potvrdila tým, že to prehlásila za pravdu, lebo vraj rok predtým sa jej zjavil anjel a toto jej povedal.
Ďalšími falošnými proroctvami EGW bolo to, že počas občianskej vojny USA, mala Veľká Británia vyhlásiť USA vojnu. Tiež predpovedala, že Jeruzalem nikdy nebude ako mesto vybudovaný.
EGW bola plagiátorka –  veľa jej kníh nie je jej, je od mormonských a iných autorov.
Zaujímavé je, že adventisti si na začiatku sobotu nesvätili, svätiť si ju začali až  neskôr a začínali a končili v pevne stanovenú hodinu – asi od šiestej do šiestej. Nakoniec po nejakých iných návrhoch a hádkach, EGW mala ďalšie videnie – „sobotu si treba svätiť od západu slnka do západu“. A má to byť pečať, ktorá oddelí praví Boží Izrael od bezbožníkov.A  svatenie soboty sa stalo podmienkou spasenia.:)
Adventisti najprv odmietali uznať Božstvo Ježiša Krista. Veď z nich aj vznikli Jehovisti a iné sekty, ktoré odmietajú veriť, že Kristus je Boh - lebo v Písme sa to vraj nepíše. Pozostatok tohoto učenia sa dá u nich nájsť aj dnes - tvrdia, že archanjel Michal  Ježiš Kristus, co je neuveritelny nezmysel .Takto dehonestovali Krista iba na stvorenú bytosť. Z Boha len anjel.Taktiez veria, ze dusa je smrtelna.
 Adventisti v USA majú a mali vlastnú Bibliu, ktorá nielen pod čiarou, ale priamo
v texte obsahuje "inšpirované texty EGW".
Tato sekta nemá problém hocikedy stiahnuť svoje učenie a začať učiť hocičo iné. Podľa toho ako im to vyhovuje.
Preto je zrejmé, že k tým najväčším hlúpostiam od EGW sa dá dostať len ťažko,kedze si menila veci, ako jej to vyhovovalo, ale napriek tomu - sú tu pozostatky toho učenia, na internete sú aj staré materiály, aj keď v angličtine...
Neostáva nám však nič iné len sa za nich modliť, veriť v Božie milosrdenstvo a prosiť o ich oslobodenie Ježiša, lebo „len keď nás Ježiš oslobodí, budeme skutočne slobodní“




Už u vás zvonili?


Mnozí lidé o nich hovoří jako o sektě. Veřejnosti jsou známí jako horliví zvěstovatelé své víry, kteří se snaží každého přesvědčit o své pravdě. U nás snad neexistují domovní dveře, u nichž by nezazvonili a nenabízeli svou literaturu a pomoc při studiu Bible.



Náboženská společnost Svědkové Jehovovi patří v Čechách i na Slovensku mezi oficiální, státem registrované církve. Sami sebe považují za jediné opravdové křesťany. Pojďme se blíže podívat na jejich historii, učení a praxi. Jsou Svědkové Jehovovi skutečně křesťanskou církví?

Založení a vývoj organizace

Svědkové Jehovovi vnímají svou organizaci jako vyvolený Boží „komunikační nástroj“, který má být zprostředkovatelem pravdy a má vyučovat Boží lid na zemi. Jsou prý jedinou pravou církví, protože všichni křesťané, včetně všech protestantských církví, jsou oklamáni pověrami a modlářstvím.


„od domu k domu“
misionářská činnost, která je pro svědky typická

Organizaci svědků Jehovových založil na konci 19. století americký obchodník s látkami z Pensylvánie Charles Taze Russell (1852-1916). Původní název této skupiny byl Mezinárodní badatelé Bible. Russel původně pocházel z presbyteriánské církve, kde byl vychován. Asi jako patnáctiletý mladík prošel hlubokou náboženskou krizí, během níž bytostně prožíval, že není možné spojit představu pekelných trestů s Boží láskou a milosrdenstvím. Tuto svou krizi vyřešil tím, že se stal členem jedné radikální adventistické skupiny a přijal její učení o neexistenci lidské duše. V roce 1879 se však osamostatnil a začal vydávat vlastní časopis Sionská strážná věž a Hlasatel Kristovy přítomnosti (Zion’s Watch Tower and Herald of Christ’s Presence). V tomto periodiku propagoval své myšlenky o blížícím se konci světa, který má nastat v roce 1914. Okolo časopisu se zformovalo rychle rostoucí hnutí. Russel hnutí zorganizoval a v roce 1881 založil na jeho podporu obchodní korporaci Siónská traktátová společnost Strážná věž. Ta byla o tři roky později ve státě Pensylvánie úředně zaregistrována jako organizační ústředí hnutí. Proto Svědkové Jehovovi považují rok 1884 za datum novodobého vzniku jejich organizace.
Charles Taze Russel se stal skutečným ideovým otcem hnutí. Napsal několikadílné Studie Písma, které se staly základním věroučným spisem hnutí. Jeho klíčovým poselstvím bylo přesvědčení, že rok 1914 se stane posledním rokem lidské historie a na jeho konci bude ustanoveno Boží království. K těmto apokalyptickým událostem však nedošlo a datum očekávaného konce světa byl ještě několikrát posunut. Největší očekávání se potom vztahovala na roky 1925 a 1975.


Organizaci svědků Jehovových založil na konci 19. století americký obchodník s látkami z Pensylvánie
Charles Taze Russell (1852-1916)

Když Russel roku 1916 zemřel, převzal vedení organizace soudce Joseph F. Rutherford (1916-1942). Ten ve své knize Milióny nyní žijících nikdy nezemřou, vyhlásil za začátek Boží vlády na zemi rok 1925. Proslavil se hlavně jako velice úspěšný organizátor, který během svého života vybudoval z Badatelů Bible přísně hierarchickou a vojensky disciplinovanou organizaci. Roku 1931 se změnil její název na Svědkové Jehovovi. Každý její člen byl povinně zapojen do misionářské činnosti kázání „od domu k domu“ a byl za tuto činnost zodpovědný. Toto je typické pro svědky dodnes.
Za Rutherfordova nástupce Nathana H. Knorra (1942-1977) bylo založeno centrální školící středisko Svědků Jehovových v Brooklynu - Misionářská škola Gileád (1943). Zanedlouho byla stanovena povinnost pro všechny řadové členy organizace po celém světě navštěvovat Školu teokratické služby, kde se učí různým praktickým postupům při rozšiřování své zvěsti. Knorrovo vzdělávací úsilí přineslo fenomenální ovoce. V roce 1942, když zemřel Rutherford, měla organizace 115 000 zvěstovatelů, v roce 1977, kdy zemřel Knorr, se toto číslo zvětšilo dvacetinásobně na plných 2 223 538 zvěstovatelů.
Čtvrtým prezidentem Svědků Jehovových byl Frederick W. Franz (1977-1992). Byl jedním z mála vedoucích představitelů svědků, který v mládí dosáhl lingvistického vzdělání. Měl za sebou dva semestry starořečtiny a jako samouk se naučil také hebrejštinu. Franc se postaral o nový překlad Bible, zvaný Překlad Nového světa svatých písem. Tento překlad byl postupně uveřejňován v letech 1950- 1960.
Tři roky potom, co byl zvolen do čela Svědků Jehovových, musel Franz čelit jedné z největších krizí, které byla kdy tato organizace vystavena. V samém centru krize stál Franzův synovec Raymond, který se zapojil do věroučné polemiky ohledně nenaplněných proroctví o konci světa v letech 1914, 1925 a 1975. Věroučné rozpory vedly téměř k rozštěpení Vedoucího sboru a byly vyřešeny až vyloučením Raymonda Franze z organizace. Více se o této záležitosti můžeme dočíst v knize R. Franze Krize svědomí.
Další problémy s numerickými předpověďmi vedly k tomu, že během předsednictví Miltona G. Henschela (od roku 1992) byl odvolán jeden ze základních věroučných článků o tom, že konce světa se dožije generace lidí, kteří zažili rok 1914. V současnosti procházejí Svědkové Jehovovi obdobím stagnace. Podle statistik zaznamenali v roce 1997 pokles počtu členů členské základny ve 30 zemích světa a v 17 nevykazovali žádný růst. V České republice se při sčítání lidu 2001 přihlásilo ke Svědkům Jehovovým 23 162 lidí, na Slovensku jich bylo 20 630.





Proroctví Svědků Jehovových a egyptská pyramida

Svědkové Jehovovi se považují za pravé křesťany, kteří se jako jediní nezpronevěřili původnímu křesťanskému poselství a jako jediní se skutečně řídí Biblí. Známá jsou jejich opakovaná proroctví stanovující konec světa. Zakladatel Svědků Jehovových Charles Taze Russell byl expertem na různé eschatologické výpočty. Co je však zarážející, je skutečnost, že své výpočty o konci světa nezaložil na Písmu, ale na rozměrech Cheopsovy pyramidy.
Russel pro své Badatele Bible zavedl dokonce učení o Cheopsově pyramidě. Její rozměry a chodby měly údajně potvrzovat většinu jeho doktrín. Právě k této pyramidě se měl vztahovat výrok proroka Izajáše: „V onen den bude mít Hospodin oltář uprostřed egyptské země a posvátný sloup při jejich hranicích bude zasvěcen Hospodinu. Bude to znamením a svědectvím o Hospodinu zástupů v egyptské zemi.“ (Iz 19:19n)
Je nutné poznamenat, že Russell nenazýval tuto stavbu Cheopsovou pyramidou, protože si myslel, že jejím stavitelem byl pravděpodobně Melchisedech. Pyramidu pokládal za stejně důležitou jako Bibli, protože ji pokládal za Božího „svědka a proroka“. I když bylo později Rusellovo učení o pyramidě odmítnuto, až do dnešního dne nazývá společnost Strážná věž pyramidu „kamenným Božím svědkem“ a „Biblí v kameni“. Náhrobek Charlesa Taze Russella dodnes zdobí zmenšenina Cheopsovy pyramidy.


Video YouTube





Historie Svědků Jehovových u nás

Svědkové Jehovovi mají v našich zemích překvapivě dlouhou historii. První obdivovatelé pastora Russella se objevili na území Rakouska - Uherska již kolem roku 1907. Bylo to však až po nástupu soudce Rutherforda a vzniku samostatného Československa, kdy došlo k výraznějšímu nárůstu jejich aktivit. Mladá Československá republika byla Badatelům Bible celkem příznivě nakloněna. Jejich vliv narůstal především mezi českými Němci. Na začátku svého působení totiž svědkové nepoužívali své nejagresivnější metody, ale stali se známými hlavně pro své antiklerikální postoje a kritiku renomovaných církví, zejména římskokatolické, což bylo v tehdejší společnosti velmi populární téma. Zaujali také svým pacifismem. Část veřejného mínění měli bezpochyby na své straně.
Počátkem dvacátých let byla na našem území zřízena první tiskárna a v roce 1930 byly za činnost svědků právně zodpovědny dva spolky: Mezinárodní sdružení badatelů Bible a Biblická a traktátní společnost Strážná věž. Počet svědků pozvolna narůstal a na konci třicátých let dosahoval asi jednoho tisíce nadšených ctitelů Russellova a Rutherfordova díla.
S nástupem fašismu k moci se situace radikálně změnila. Uvnitř Třetí říše patřili svědkové Jehovovi k pronásledovaným skupinám obyvatelstva. Když vznikl protektorát Čechy a Morava, bylo mnoho svědků Jehovových zatčeno a transportováno do koncentračních táborů. Celá struktura organizace byla rozbita. Dá se však říci, že některé represe si svědkové svým fanatizmem zavinili sami. Mnozí svědkové odmítali vlastnit identifikační průkazy se znakem říšské orlice. Na Těšínsku působil kazatel Franz Lipiňski, který svědkyním, jejichž manželé mezi svědky Jehovovy nepatřili, zakazoval sexuální styky s jejich muži. Je zřejmé, že to vedlo k mnohému zbytečnému rozhořčení, udávání a následné perzekuci ze strany německých úřadů a gestapa. Lipiňski, tak jako mnozí jiní, se ovšem již z koncentračního tábora nevrátil.
Když skončila válka, oznámili Svědkové Jehovovi v listopadu 1945 československým úřadům obnovení své činnosti. V této době se však na jejich činnost pohlíželo již s velkou nedůvěrou. Ještě před nástupem komunistů k moci se proti svědkům začala zavádět cenzurní opatření a ministerstvo vnitra se snažilo mapovat jejich činnost a pořizovalo si seznamy. Komunistická StB už proti svědkům aktivně bojovala. Konaly se domovní prohlídky, zabavovala se literatura a vedoucí společnosti byli zatýkáni. V roce 1953 bylo v tajném procesu odsouzeno osm nejvyšších představitelů organizace k trestům odnětí svobody od 5 do 18 let. Protože však československá odbočka s novým vedením, v jehož čele stál Konstantin Paukert, nepřestala pokračovat ve své činnosti, postihla na přelomu let 1954-1955 svědky Jehovovy další, ještě rozsáhlejší vlna zatýkání, pronásledování a věznění. Počet svědků však stále narůstal, a proto se úřady rozhodly změnit taktiku. StB začala infiltrovat hnutí a rozkládat ho zevnitř. Výsledkem změněné taktiky státních orgánů byla nejistota, rozpory a vzájemná nedůvěra, která vedla na našem území na konci šedesátých let až k rozštěpení hnutí.
Začátkem sedmdesátých let vznikla paradoxní situace. Svědkové Jehovovi byli oficiálně zakázanou sektou, ale svou činnost vykonávali pod kontrolou bezpečnostních orgánů. S vědomím ministerstva vnitra byly zřizovány „tajné“ tiskárny a konečná podoba tiskovin podléhala cenzuře řídících pracovníků StB. V řadách svědků působili spolupracovníci, kteří poskytovali státní bezpečnosti důležité informace, podřizovali se jejím pokynům a současně působili na ostatní svědky, aby komunistickému zřízení činili co nejmenší problémy.


Watchtower
Brooklynské ústředí Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi

Po listopadové revoluci a pádu komunistického režimu došlo k zveřejnění seznamů spolupracovníků StB a mnozí řadoví svědkové byli šokování skutečností, že na těchto seznamech figurovali jejich čelní představitelé. Většina svědků to považovala za spiknutí proti jejich organizaci. K ještě větší deziluzi členské základny došlo po roce 1993, kdy vyvstala možnost zákonné registrace organizace jako státem uznané církve. Vedoucí představitelé Svědků Jehovových (dr. Ondřej Kadlec a Eduard Sobička) po konzultaci s právníky z brooklynského ústředí veřejně popřeli tři základní články svého učení. I když to odporovalo jejich věrouce i praxi, tito lidé prohlásili, že organizace neučí odmítání krevní transfúze pro děti svých členů, odmítání vojenské služby ve zbrani a odmítání služby civilní. Mnozí svědkové, kteří zažili komunistické pronásledování, byli vychováváni v tradici zásadovosti a nekompromisnosti vůči politické moci. Tito lidé po tomto prohlášení propadli trpkému zklamání. Vedoucí se jim snažili vysvětlit, že jejich prohlášení bylo pravdivé, protože základní články jejich učení nevyučuje organizace, ale učí je sama Bible. Zklamání však bylo velké a posilnilo odštěpenou Společnost pravověrných svědků Jehovových, která vznikla v Havířově. Mnozí svědkové také organizaci opustili a etablovali se v jiných církvích. Jen během roku 1996 opustilo Svědky Jehovovy v České republice téměř tisíc členů. Kromě Společnosti pravověrných svědků Jehovových, která je známá tím, že rozšiřuje pouze stará oxeroxovaná čísla Strážné věže a současné brooklynské ústředí považuje za odpadlické, existují také společenství bývalých svědků Jehovových, kteří se obrátili ke Kristu a stali se znovuzrozenými křesťany. Patří mezi ně například Nadace Svědectví Stanislava Ferfeckého, autora knihy Byl jsem svědkem Jehovovým. Dále je to skupina Getsemane - Setkávání Ondřeje Novotného, která má blízko ke Křesťanskému společenství Praha a také Křesťanské informační středisko Milost v Plzni, které se hlásí k Evangelické církvi metodistické.


Teologické odlišnosti učení Svědků Jehovových od křesťanství

Během mého dospívání mě jeden svědek Jehovův šokoval obrázkem Ježíše Krista, který nebyl přibit na kříži, ale na jakémsi mučednickém kůlu. Toto jejich poněkud bizarní ztvárnění Kristova utrpení je však pouhou třešničkou na dortu jejich učení, které je na hony vzdáleno klasickému protestantskému, evangelikálnímu či biblickému křesťanství.

Pohled na Trojici
Křesťané věří na základě Písma svatého v trojjediného Boha. V Boha Otce, v Boha Syna, který se stal člověkem Ježíšem Kristem z Nazareta a svou smrtí na kříži vykoupil lidstvo z hříchů a v Boha Ducha Svatého, který žije ve věřících, má s nimi společenství, posvěcuje je a vystrojuje ke službě. Svědkové hlásají striktní monoteismus. Bohem je jedině Jehova. Ježíše Krista sice považují za Božího Syna, ale ne za Boha. Jsou ochotni připustit, že je pouze bohem s malým b. Podle jejich učení je v řeckém originále použité malé písmeno, když se hovoří o Ježíši jako o „bohu“. Toto tvrzení je však lživé, protože originální text Nové smlouvy nerozlišuje velká a malá písmena. Stejné písmeno i člen jsou použity, když se mluví o Kristově božství i o božství Boha Otce.
Podle teologie Svědků Jehovových je však Ježíš bytostí stvořenou od začátku Bohem. Ztotožňují ho se starozákonním archandělem Michaelem. To je snad hlavním důvodem, proč nemůžeme učení Svědků považovat za křesťanské, neboť káží jiného Krista a tudíž jiné evangelium. Nová smlouva na mnohých místech jasně hovoří o božství Ježíše Krista. (viz např. Kol 2:9, Jan 20:28, Jan 1:1)
Osobu Ducha Svatého považují za „Boží činnou sílu“. Bible však hovoří o Duchu Svatém jako o osobě, kterou je možné zarmoutit (Ef 4:30) a které je možné lhát a která je Bohem (Sk 5:3-4).

Problematika Božího jména
Svědkové striktně lpí na používání Božího jména Jehova. Ve svém překladu Bible toto jméno uměle vložili do textu Nové smlouvy, ve které se v originálu nevyskytuje. Nahradili jím slovo řecký výraz Kyrios, Pán. Je zajímavé, že tento výraz se používá i pro samotného Ježíše, kterého však Svědkové Jehovou - Bohem nenazývají.
Z teologického hlediska je i samotný výraz Jehova problematický. Hebrejský text Starého zákona je napsán pouze souhláskami, značky pro samohlásky byly doplněny daleko později kvůli správné výslovnosti. Boží jméno je tedy v hebrejštině zapsáno jako čtyři písmena JHVH. Kvůli přikázání Mojžíšova zákona měli Židé zakázáno Boží jméno vyslovovat, aby se neprohřešili tím, že by ho „vzali nadarmo“. (Ex 20:7) Dodnes platí, že když Židé předčítají z hebrejské Bible a narazí na Boží jméno, přečtou Adonaj, což znamená Pán, a je to ekvivalent řeckého Kyrios a českého Hospodin. Když písaři opatřovali hebrejský text samohláskovými značkami, vepsali do Božího jména značky pro samohlásky slova Adonaj: a(e)-o-a. Proto dnes, když čteme vokalizovaný hebrejský text nesprávně, nám vyjde u Božího jména Ja(e)HoVaH. Jaké však bylo původní znění Božího jména se dnes můžeme jenom dohadovat. Izraelci ho vyslovovat nesměli. Jedinou výjimku měl velekněz, který ho jednou ročně během svátku Jom Kippur vyslovil ve svatyni svatých, kde přinášel oběť za hříchy celého národa a dosahoval tak jeho smíření s Bohem. Teologové a odborníci na hebrejštinu se domnívají, že původní varianta Božího jména mohla s velkou pravděpodobností znít Jahveh, toto slovo je příčestí odvozené od slovesa hájá, (být, stát se) a zamená Ten, který způsobuje bytí. Tato varianta by byla v naprostém souhlasu s Božím vysvětlením významu svého vlastního jména: „Jsem, který jsem.“ (Ex 3:14)

Další teologické kontroverze
Svědkové hlásají, že věčný život v nebi je pouze pro privilegovanou skupinu vyvolených, kterých je 144 000 a pro ty ostatní, méně šťastné věřící (tzv. jiné ovce) zůstává pouze věčný život na zemi. Svědkové Jehovovi rovněž nevěří v existenci lidské duše a pekla a veliký důraz kladou na zvěstování hrůzostrašného konce světa v bitvě u Armagedonu.




Dětství a dospívání slavného zpěváka a tanečníka Michaela Jacksona je spojené s náboženskou společností Svědkové Jehovovi. Mnozí se domnívají, že tato skutečnost je klíčem k pochopení zpěvákovy nevyrovnané a rozporuplné osobnosti. Jeho matka je členkou této náboženské společnosti od Michaelova útlého dětství. Sám Michael i jeho sestry La Toya, Rebbie a Janet byli pokřtěnými členy této společnosti.

Michaelův otec Joseph měl tvrdou a násilnickou povahu. Své děti často bil. Postoj matky k bití dětí byl plně v souladu s učením Svědků. Svému muži se neprotivila. Během násilnických výbuchů radši odešla a potom se vrátila, aby dětem ošetřila rány. S manželem se rozvedla až potom, kdy se počty jeho milenek staly nesnesitelnými.

Jacksonovy děti byly drženy zkrátka. La Toya Jacksonová, Michaelova sestra o tom říká: „Po škole jsme museli jít rovnou domů. Žádná toulání se spolužáky, žádné návštěvy u nich doma. Po matčině vstupu ke Svědkům Jehovovým se u nás přestaly slavit Vánoce. Dědeček s babičkou nás proto litovali a brávali nás na různé vánoční večírky, kde nám dávali dárky a peníze. I když to bylo v přímém rozporu s matčinou vírou, nic proti tomu nenamítala, protože viděla, jak jsme byli šťastni. Celá rodina kromě otce jsme několikrát týdně navštěvovali přednášky a kázání Svědků Jehovových v Sále království. Pevně jsme věřili tomu, že svět je ovládán Satanem a čeká ho zkáza v apokalyptické bitvě mezi dobrem a zlem.“

Období Michaelova dospívání bylo poznamenáno mnohými omezeními. Z družného dítěte se stal zakřiknutý osamělý mladý muž. Když se stal slavným a začal se objevovat na veřejnosti, začali ho svědkové kritizovat a kárat. La Toya hovoří: „Bratr měl vždycky rád živé barvy. Nejvíce si potrpěl na červenou, čehož se hned pohotově chopil jeden ze starších a vytkl Michaelovi, že nosí příliš křiklavé barvy a musí se spokojit s hnědou a černou.“ Nátlak, který svědkové na Michaela vytvářeli, ho vedl k tomu, že řady Svědků Jehovových opustil, dodnes je však údajně finančně podporuje.




Praxe Svědků Jehovových

Jde o šíření Bible?
Původní název Svědků Jehovových byl Badatelé Bible. Jejich praxe však nemůže být od tohoto názvu vzdálenější. Během bohoslužeb Svědků Jehovových se neprobírá Bible, ale jejich vlastní literatura. Především jde o časopis Strážná věž, který je na shromážděních veřejně předčítán a svědkové potom odpovídají na jednotlivé otázky, které jsou jim kladeny ohledně obsahu časopisu.
Další náplní jejich setkávání je tzv. Škola teokratické služby. V níž prakticky nacvičují svoji misijní činnost. Trénují si rozhovory s lidmi, a to, jaké argumenty mají v různých situacích používat.
Misijní služba je pro svědky povinná a každý, kdo se jí účastní, si o ní musí vést písemné záznamy. Svědkové Jehovovi chodí po dvojicích, skládajících se ze staršího, zkušeného svědka a mladšího, který se zaučuje. Města a sídliště mají rozdělena na rajóny, v nichž postupují systematicky od domu k domu a ode dveří ke dveřím. Vystupují velice příjemně a používají promyšlené komunikační metody, aby vzbudili zájem lidí a mohli jim hovořit o svém učení a šířit svou literaturu. Na zasažení lidí používají především svůj časopis Probuďte se! Časopis Strážná věž slouží spíše k vzdělávání již stávajících svědků a serió­zních zájemců o studium jejich víry.

Radikální postoje organizace
Svědkové Jehovovi zastávají některé velice striktní postoje. Odmítají prokazovat úctu státním symbolům, odmítají službu v armádě a účast na politickém životě. Oprávněně poukazují na nekřesťanský původ některých církevních svátků, jejich odpor vůči nim je však za hranicí zdravého rozumu. Z vlastní pedagogické praxe vím, jak traumatizující je pro děti svědků jejich programové odmítání slavení Vánoc. Svědkové nesmí slavit ani narozeniny.
Veřejnosti je asi nejznámější skutečnost, že členové Náboženské společnosti Svědků Jehovových odmítají krevní transfuzi. Je zdokumentované množství případů, které vedli k úmrtím jen proto, že svědkové striktně trvali na tomto svém přesvědčení. Už méně známé je, že do roku 1965 bylo pro svědky zakázáno očkování a do roku 1967 jakákoliv transplantace.


Jak svědčit Svědkům?

V úvodu článku jsme si položili otázku, zda jsou Svědkové Jehovovi křesťanskou církví. Jistě jsou skupinou od křesťanství odvozenou. Křesťan však znamená kristovec a osoba, kterou svědkové označují za Krista má pouze málo společného s biblickým Božím Synem. Proto musíme na tuto otázku odpovědět záporně.
Svědkové Jehovovi jsou především oběťmi nebiblického učení a totalitního náboženského systému. Na rozhovory, polemiky a disputace jsou většinou vyzbrojeni zásobou argumentů a biblických veršů podporujících jejich učení. To, co jim chybí je vlastní názor, schopnost reflexe svého učení a především vztah s milujícím Bohem. A právě o tomto je s nimi potřebné mluvit, představit jim Ducha Svatého, jeho schopnost dotknout se lidského srdce, ukázat na Ježíše jako pravého Boha a pravého člověka. Svědkové se velice často setkávají s tvrdostí a odmítáním, a to jak uvnitř své organizace, tak především u lidí, které svojí misijní činností obtěžují. Mnohokrát bývají zaskočeni, když jim křesťané s nadšením svědčí o jistotě spaseni a o radostném vztahu s Bohem. Svědkům je tedy potřeba svědčit, ale nejen jim, ale každému, kdo doposud nepoznal Kristovu lásku a neobrátil se.

________________________________________
Prameny:
Remeš, Prokop: Služobníci Strážnej veže, www.rozmer.sk
Remeš, Prokop: Historie svědků Jehovových u nás, www.dingir.cz
Velechovský, Petr: Svědkové a odpadlíci, www.dingir.cz

Autor: Šobr Daniel


Comments