Katolicizmus

VIAC K TEJTO TÉME NA STRÁNKE : https://sites.google.com/site/katolicizmus/Home

Logos august 2007 | Daniel Šobr | Svetové náboženstvá

QUO VADIS aneb Kam kráčíš římský katolicizme?

Poslední týdny plnily světová média mnohé překvapivé zprávy, související s římskokatolickou církví. Dozvěděli jsme se především to, že tato organizace vydala dokument, podle kterého jenom ona jediná na celém světě má právo nazývat se církví. Vypůsobilo to nemalé pozdvižení v protestantském i pravoslavném světě. Nikdo se však neuchýlil k žádné bojovné kritice tohoto prohlášení, spíše zaznívala smířlivá slova, hovořící o nešťastné formulaci. Několik dní před touto senzací se v tisku objevila ještě jedna zpráva. Hovořila o tom, že papež povolil sloužit tzv. tridentskou mši - liturgii pro mnohé v dnes už nesrozumitelném latinském jazyce. To všechno bylo zarámováno zprávou o sexuálním skandálu amerických katolických kněží, kteří budou v rámci mimosoudního vyrovnání platit více než 660 milionů amerických dolarů. Poslední vývoj v této největší církevní denominaci se pokouší mapovat a hodnotit tento článek.

Tridentská liturgie - nástroj protireformace

Když současný papež nastupoval do svého úřadu, hovořilo se o posilnění tradicionalizmu a konzervativizmu uvnitř katolické církve. Dějiny daly těmto slovům za pravdu, což dokazují události posledních týdnů.

V 60. letech minulého - dvacátého století - probíhal v Římě 2. Vatikánský koncil. Všichni protestanté se zájmem sledovali, jak se mění některé katolické nauky a praktiky. Byla zrušena latinská liturgie, laikům bylo dovoleno číst Bibli a o protestantech se začalo hovořit jako o bratrech. Ozývaly se hlasy volající po ekumeně a evangelizaci. 2. Vatikánský koncil dokonce zrušil některá prokletí vyslovená nad evangelickými křesťany, která byla přijata na Tridentském koncilu (1545-1563). Nesmiřitelné protiklady mezi římským katolicizmem a protestantskou reformací byly jakoby odsunuty do pozadí a začaly se ozývat hlasy, volající po návratu odloučených evangelických bratří zpět do lůna matky církve ke slavení společné eucharistie. Jenom málo protestantských církví si zachovalo jasné vidění podstaty věci a nepřistoupilo na toto zahrávání si s ohněm. Poslední události jim zřejmě dávají za pravdu.

Tridentský koncil, jehož myšlenkám se dnes opět vytváří prostor, byl koncilem, kterého cílem bylo vystavět ideologickou hradbu proti myšlenkám reformace. Zformuloval dogmata, napadající jednoduché pravdy evangelia, jako je například spasení z víry. A co je důležité, proklel všechny, kteří věří ve spasení z víry v Ježíše Krista, ty, kteří odmítají papeže jako hlavu církve a mimo jiné také ty, kteří nevěří v očistec a odpustky. Tento koncil zasel do Evropy semeno nenávisti a byl jednou z příčin mnohých náboženských válek.

Před nedávnem papež znovu povolil používání tradiční tridentské liturgie. Tato liturgie, která je celá vysluhována v latině, se hned stala terčem protestu mnohých židovských organizací pro svůj antisemitský podtón. „Je to velká rána pro vztahy mezi katolíky a Židy. Jsme zklamáni a uraženi,“ řekl předseda židovské ligy proti hanobení Abraham Foxman. Vatikán na to reagoval tvrzením, že papež zakázal používání antisemitských výroků během velkopáteční liturgie.

Z hlediska protestantizmu však tkví problém tridentské liturgie jinde. Už při jejím vzniku v 16. století bylo hlavní ideou tridentské mše postavit pevnou hráz proti protestantské bohoslužbě. Jde hlavně o úlohu kněze. Evangelicky smýšlející křesťané na svých bohoslužbách společně oslavují Boha, přinášejí mu oběti chval a uctívání, mají společenství s Bohem, poslouchají kázané Boží slovo a společně přijímají večeři Páně. Tridentská mše má celkem jiný průběh. Ponechme nyní stranou fráze, které jsou během ní pronášeny a povšimněme si skutečnosti, že kněz je během celé liturgie otočen k lidem zády a jakožto člen „privilegované vrstvy“ - kléru, provádí před Bohem své obřady. Jediný „kontakt“ s Bohem věřící zakoušejí během svatého přijímání, kdy jim kněz odevzdává posvěcené hostie. Za papežovým povolením znovu sloužit tridentskou mši nelze nevidět snahu o posílení katolicizmu vůči evangelicky orientovaným církvím.

Jediná pravá

Uplynulo jenom pár dní a Vatikán vydal další radikální prohlášení. Snad všechna světová média uveřejnila zprávu o tom, že církev římskokatolická se považuje za jedinou pravou církev Kristovu. I v období po 2. Vatikánském koncilu jsme mohli cítit určitou nadřazenost, se kterou se katolická církev dívala na ostatní křesťanské denominace, toto prohlášení však doslova vyrazilo dech mnohým protestantským vůdcům. Jejich více či méně radikální reakce se prolínaly s věcným konstatováním východní pravoslavné církve, že nikoli v římskokatolické církvi, ale v té pravoslavné se realizuje ta pravá Kristova církev.

Katolícke uctievanie predmetov

je v rozpore s Písmom a pre

protestantov je pohoršujúce

Zdá se, že katolický postoj k ostatním církvím se od dob Tridentského koncilu nezměnil. Vstřícná rétorika, která po 2. Vatikánském koncilu zaznívala z řad katolíků, zřejmě nebyla myšlena upřímně. K návratu „odloučených bratří“ nedošlo a zdá se, že přišel čas na tvrdší postoj vůči křesťanům, kteří nepatří do pravé církve, nemají účast na svátostech a jejichž spasení je podle Říma nejisté. Jedná se o stejnou politiku rekatolizace a zastrašování, kterou známe z dob temného středověku. Nebýt demokracie a garantovaných občanských svobod, možná by i dnes v katolických zemích hořely hranice.

Boj proti latinskoamerickému probuzení

Možným důvodem pro tvrdý postoj současného papeže zejména k protestantizmu je situace v Latinské Americe. Španělsky a portugalsky hovořící státy Střední a Jižní Ameriky byly vždy baštami římského katolicizmu. Dnes však na tuto část světa pohlíží Vatikán s nemalými obavami.

Podle údajů z roku 2004 jenom v Brazílii opouští ročně římskokatolickou církev okolo půl milionu věřících. Tito lidé se nestávají materialisty a neznabohy, ale odcházejí do letničně-charismatických evangelikálních sborů. A právě toto protestantské hnutí zažívá v Latinské Americe neuvěřitelný boom. Jeho kazatelé pořádají početně navštěvované bohoslužby na fotbalových stadionech, kde kážou svá radikální poselství proti pověrám spojeným s katolickým kultem. Je zdokumentováno množství zázraků a nadpřirozených fenoménů.

Tuto skutečnost, pro katolickou církev velice nepříznivou, se jí vůbec nedaří zvrátit. V Kolumbii byla v roce 1950 celá populace katolická. Dnes se tu ke katolicizmu hlásí jenom dvě třetiny obyvatel. Odhady hovoří, že při zachování současného trendu čeká katolicizmus v Jižní Americe do 15 let naprostý kolaps. Možná právě zde bychom měli hledat příčinu současných tvrdých postojů katolické církve, která sebe samu jasně vymezila vůči ostatním křesťanským církvím, jimž upírá právo nazývat se církvemi. V letničních, v evangelikálech a v protestantech obecně by to mělo vyvolat pocit ohrožení vlastního spasení a přinutit je k návratu do té jediné pravé církve.

Radikalitu tohoto duchovního boje vidíme v agenturních zprávách, které se objevily minulý týden:

Představitelé spolkového státu Chiapas v Mexiku zadrželi čtrnáct „tradicionalistických katolíků“ krátce po zničení modlitebny evangelikálního společenství v San Juan Chamula poblíž San Cristobal de las Casas ve spolkovém státě Chiapas, ke kterému došlo v neděli 22. července.

Příslušníci útvaru státní bezpečnosti zatkli několik tradicionalistických katolíků, kteří praktikují kombinaci tradičního mayského náboženství a římského katolicismu za to, že zdemolovali budovu letničního společenství „Kníže pokoje“ v osadě Nishnamtic. Agenturu Compass o situaci informoval právní zástupce evangelikálních křesťanů Esdras Alonso Gonzalez. (uveřejněno na www.prayer.cz)

Skandály

Katolická církev se zdá být v posledních letech v tlaku. Kromě výše popsaných problémů se množí skandály jejích duchovních. Diecéze v Los Angeles musí vyplatit vysoké mimosoudní vyrovnání určené pro více než 500 obětí zvrhlých choutek svých kněží. Z tohoto vysokého čísla vyplývá, že zneužívání dětí kněžími v Los Angeles muselo být skutečně masovou záležitostí. O tom hovoří i výška mimosoudního vyrovnání: 660 miliónů amerických dolarů. Jaké tresty by musely padnout, kdyby byli zvrhlí duchovní skutečně postaveni před soud. Už jenom smutný úsměv na tváři nám vyvolá asi týden stará zpráva ze Švédska, kde se rovněž provalilo dlouholeté zneužívání dítěte jedním katolickým duchovním.

Kam kráčíš římský katolicizme?

Z posledního vývoje se zdá, že se Vatikán rozhodl tvrdě bojovat o udržení svého postavení většinového proudu ve světovém křesťanství. Zvolil si však metody, které zřejmě nezvrátí stávající proces. V letničně-charismatickém evangelikálním křesťanství je síla, která pramení z hlubokého obrácení se každého jednoho věřícího k Bohu. Členství v katolické církvi je však pro mnohé jenom formální záležitostí.

Biblická proroctví hovoří, že v závěru dějin tu budou dvě skupiny, které si budou dělat nárok na to být pravou církví. Nevěstka, která bude mít v rukách politickou moc, ale bude falešnou církví, a potom nevěsta Kristova, která se bude věrně držet Božího slova a navzdory pronásledování vytrvá až do konce světa. Je na každé církvi, kterou cestou se vydá.

Dovolte mi závěrem několik myšlenek o pravé Kristově církvi. Především to není organizace. Je to společenství lidí, kteří odevzdali své životy Ježíši Kristu a rozhodli se žít podle jeho Slova. Bůh je v takovém společenství přítomný a dává mu dary v podobě charizmatických služebných úřadů, které nevzešly z hlasování, ale stojí v čele církve na základě Božího povolání a moci Svatého Ducha, potvrzující jejich službu. Kdekoliv jsou shromážděni lidé ve jménu Ježíše Krista a Bůh se projevuje v jejich středu, tam je církev. Nikdo se nemůže stavět mezi člověka a Boha: „Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš.“ (1Timoteovi 2:5)

Uctievanie kríža a náboženských predmetov.

16. jún 2011 - 22:15 Martina

Uctievanie kríža!

Tento článom som napísala, keď som si uvedomila všetko čo mi vadilo ako pravovernej katolíčke, a keď som svoju vieru konfrontovala s Božím Slovom, ktoré ma usvedčovalo z hriechu klaňaniu sa modlám.

Požehnanie, ktoré očakávajú tradičné cirkvi z predmetov krížov, sôch, škapuliarov, ružencov, obrazov, nie je možné, pretože sú v protiklade s Bibliou. Každý kto skúma do hĺbky Božie slovo zistí, že Boh zakazuje klaňanie sa a uctievanie predmetov, pretože nenápadne odvádzajú od uctievania živého Boha. Požehnanie ktoré nám Boh zasľúbil je jedine skrze obeť Ježiša Krista na kríži.

Žiaľ poniektoré cirkvi skĺzli do uctievania kríža a očakávania požehnania skrze tohto symbolu smrti . Nemáme sa klaňať pred krížom ani krížu. Máme nasledovat cestu Ježisa Krista, ak treba aj na kríž. Biblia píše jasne, že Kristus nás vykúpil spod kliatby zákona tým, že sa za nás stal kliatbou, lebo je napísané: “Prekliaty je každý, kto visí na dreve,“ aby v Kristovi Ježišovi prešlo Abrahámovo požehnanie na pohanov, aby sme skrze vieru dostali prisľúbeného Ducha. (Gal 3, 13-15)

Z tohto dôvodu je nemysliteľné a nebiblické očakávať požehnanie z predmetu kríža samotného, lebo by to bolo vytrhnuté z kontextu. Ježiš je vyvýšený na Nebi a požehnanie je skrze Jeho lásku obetovať svoj život za hriešnikov, ktorými všetci sme.

Úcta patrí jedine Bohu, a preto skutočne slobodný človek od akýchkoľvek tradícii niektorých cirkví si nedokáže kľaknúť pred žiadnu sochu, alebo náboženský predmet, ale jedine pred neviditeľeného Boha zjaveného nám v Kristovej láske.

Samotný symbol kríža nemožno uctievať, ani ho nemožno používať na posväcovanie a následne očakávanie požehnania. Ježišova smrť bola ukrutná, bolestná, a potupná, aby Boh z lásky k nám potrestal všetky naše neprávosti. (Ján 3,16) Keď chceme vedieť ako sa Bohu protiví každý hriech, prečítajme si pasáže evanjelií o Ježišovej smrti. Boh zdrtil svojho Syna smrťou vtedy najpotupnejšou, aby zachránil nás! Ježiš bol ochotný Baránok Nevinný, ktorý vzal na seba všetku špinu a jej následky.

Niektoré cirkvi nepochopili, ze Ježiš sa stal za nás prekliatym na dreve kríža. Zomrel ako zločinec, potupil smrť svojou nevinnosťou a Boh ho povýšil. Povýšil Jeho, nie kríž! Preto samotné nosenie kríža a pokladanie ho za nástroj požehnania je prekrúcanie a nepochopenie Božieho plánu. Taktiež postoj Katolíckej cirkvi je chybný a klamný, keď tvrdia, že uctením kríža uctievajú Ježiša Krista. Keď si čítame Starý zákon, Boh upozorňuje na každom kroku svoj ľud, aby neuctieval falošných bohov, neklaňal sa znameniu čias, či drevu, liatinám. (Jeremiáš)

Ani Nová zmluva nepresvedčila ľudí, ale urobili si svoje pravdy a tak si mnohí obhajujú nosenie krížov, ich uctievanie, alebo iných náboženských predmetov. Keby Ježiš zomrel obesením za hriechy sveta, bol by svet zvádzaný uctievať a klanať sa slučke na ktorej by Ježiš Kristus zomrel.

Martina

Mt 23:13 Beda vám, zákonníci a farizeji-pokrytci, že zatvárate kráľovstvo nebeské pred ľuďmi; sami nevchádzate do neho, a tým, čo by chceli vchádzať, nedovolíte vojsť.

Mt 23:15 Beda vám, zákonníci a farizeji-pokrytci, že obchádzate more i zem, aby ste získali jedného novoverca, a keď sa ním stal, urobíte z neho syna pekla, dvakrát horšieho, ako ste sami.

Mt 23:23 Beda vám, zákonníci a farizeji-pokrytci, že dávate desatiny z mäty, kôpru a rasce, ale zanedbávate, čo je závažnejšie v zákone, totiž spravodlivosť, milosrdenstvo a vernosť. Toto ste mali činiť a tamto nezanedbávať.

Mt 23:25 Beda vám, zákonníci a farizeji-pokrytci, že čistíte zovňajšok čaše a misky, ale vnútri sú plné lúpeže a nemiernosti.

Mt 23:27 Beda vám, zákonníci a farizeji-pokrytci, že sa podobáte obieleným hrobom, ktoré sa zvonku zdajú krásnymi, ale vnútri sú plné umrlčích kostí a všelijakej nečistoty.

Zj 17:4 A žena bola odiata purpurom a šarlátom a bola pokrytá zlatom a ozdobená drahým kamením a perlami a vo svojej ruke mala zlatý pohár, plný ohavností a nečistoty svojho smilstva,

Zj 18:16 a budú hovoriť: Beda, beda, to veľké mesto, ktoré bolo odiate kmentom, purpurom a šarlátom a bolo pokryté zlatom a drahým kamením a perlami, že v jednej hodine je spustošené také veľké bohatstvo.

Žena sediaca na šelme

„Ja som Pán, Tvoj Boh ktorý Ťa doviedol z egyptskej krajiny, z domu otroctva, nebudeš mať iných bohov okrem mňa! Neurobíš si modlu ani nijakú podobu toho, čo je hore na nebi, dolu na zemi alebo vo vode pod zemou! Nebudeš sa im kľaňať a ani ich uctievať!“ (Ex 20,2-5) „Je napísané: Pánovi, svojmu Bohu, sa budeš klaňať a jedine jemu budeš slúžiť.“ (Mt 4,10) Vatikánska cirkev na súde - nemá sa viac nazývať "kresťanskou"

Tento článok som objavil skrze niekoho, kto vyhlásil svoju križiacku výpravu proti Bohu a jeho Pravde, hoci prehra je už dopredu daná, tak ako u každého, kto si myslí, že tento boj môže byť vyhratý! A teraz k samému článku...

V Nemeckej spolkovej republike práve prebieha súdny proces, ktorý by sa dal označiť aj ako "proces tisícročia", pretože ak žaloba, ktorá bola podaná na vatikánsku cirkev prejde, môžeme sa pripraviť na veľké zmeny. Žalobcovia nemajú nič proti názvu rímsko-katolícky, ani nikomu nechcú upierať jeho vieru a jeho konanie. Ale to, čo sa ich osobne týka, a čo sa týka aj ich osobných práv a základných ľudských práv, to je dôvodom ich žaloby. Vyzývajú biskupov v Nemecku, aby ukončili storočia trvajúce zneužívanie mena "kresťanský".

Táto téma sa týka celej našej spoločnosti celosvetovo. Vo svojich posledných článkoch som sa pomerne ostro obrátil proti inštitucionálnym cirkvám, hlavne proti vatikánskej cirkvi pretože sa nazýva kresťanskou, no kresťanská už dávno nie je a to sa týka celej spoločnosti. Namiesto toho koná, hlavne táto najväčšia "kresťanská" cirkev, už po celé storočia opak toho, čo je kresťanské. Zaoberám sa touto témou už trinásť rokov a zbieram najrôznejšie informácie. Po preštudovaní si rôznych kritických kníh a spisov, čo sa týka témy kresťanstva, som presvedčený, že práve my žijeme v dobe, v ktorej bude rehabilitované meno Ježiša Nazaretského, teda Ježiša, toho Krista. Hrubé zneužívanie mena Kristus už 2000 rokov je dosť dlho nato, aby sa s tým konečne niečo robilo. Čo je kresťanské a čo nie? Podľa čoho sa to dá posúdiť a kto má na to právo? Ako dlho ešte bude zneužívané Jeho meno? Budú musieť o tom rozhodovať štátne súdy? V každom prípade sa s tým v Nemecku začalo niečo robiť.

V NSR totiž práve prebieha jeden veľmi veľmi brizantný súdny proces. Dal by sa označiť aj ako "proces tisícročia". Pretože ak žaloba, ktorá bola túto jeseň podaná na súd prejde, potom sa vatikánska cirkev nebude môcť naďalej nazývať kresťanskou a stratí aj svoje privilégia od štátu. Cirkev bola totiž obžalovaná a povolaná pred súd. Obžalovali ju "Slobodní kresťania pre Krista Reči na hore vo všetkých kultúrach celosvetovo", ktorí už dlhšie nestrpia, aby cirkev naďalej zneužívala meno Krista na úplne iné účely. "Slobodní kresťania" najskôr nemeckým biskupom poslali napomenutie. Keďže títo nereagovali, podali žalobu na správny súd vo Freiburgu, kde sídli predseda Nemeckej konferencie biskupov Robert Zollitsch zastupujúc celú katolícku cirkev v Nemeckej spolkovej republike.

Tu sa dá nájsť celý dokument napomenutia: http://www.christus-oder-kirche.de/kristus-alebo-cirkev/vatikanska-cirkev/napomenutie/index.html Samotnú žalobu som tam zatiaľ v slovenčine nenašiel, ale v iných jazykoch si ju už môže každý prečítať.

Musím sa priznať, že si viem veľmi dobre predstaviť, čo to pre Európu bude znamenať, ak tento súdny proces bude úspešný. Keď sa cirkev viac nebude môcť označovať ako kresťanská, určite z nej postupne státisíce ľudí vystúpi, pretože mnohí sú v nej len kvôli tomu, že dôverujú, že sa v tejto cirkvi jedná o Krista a teda je kresťanská. Morálne to pre Európu bude úplne nový začiatok, pretože sa bude musieť vyrovnať s tým, čo je vlastne "kresťanské" a čo nie je "kresťanské", a pravdepodobne sa konečne začne orientovať podľa vysokých etických a morálnych hodnôt, ktoré vlastne vyplývajú z učenia Ježiša Nazaretského.

Na žalobu u Správneho súdu vo Freiburgu v NSR odpovedala obžalovaná vatikánska cirkev v uplynulých dňoch so žiadosťou, aby bola žaloba zamietnutá.

Žalobcovia vraj nemajú právo, obžalovanú obžalovať. Súdy vraj nemajú právomoc, rozsudzovať o tom, či sa obžalovaná smie alebo nesmie nazývať kresťanskou, to je vraj vnútorná záležitosť katolíckej cirkvi, pre ktorú štátny súd údajne nie je oprávnený. Avšak štátne privilégia dostáva od štátu na základe toho, že používa meno "kresťanský".

Obžalovaná sa vôbec nezaoberá skutočnosťami, ktoré predniesli žalobcovia a vysvetľuje, že nebude "dávať stanovisko k náboženským a teologickým otázkam, ktoré položili žalobcovia". Obžalovaná sa odvoláva nato, že označenie "rímsko-katolícky" je chránené a utvrdzuje, že: "Pojem 'kresťanský' nie je chránený"!!!

Tu je výňatok z reakcie žalobcov na žiadosť vatikánskej cirkvi, aby bola žaloba zamietnutá (s láskavým povolením autorov stránky

www.christus-oder-kirche.de):

"Obžalovaná tým vyjadruje, že každý môže používať pojem "kresťanský", bez ohľadu na jeho pravé zámery a metódy konania. Rímsko-katolícka cirkev chce očividne súdu signalizovať, že si nechce nikým nechať upierať právo k zneužívaniu mena Ježiša, toho Krista, ktoré zastáva výsostné učenie a život podľa najvyššej etiky a morálky. Pretože ak meno "kresťanský" nie je chránené, môže s menom Kristus konať nehanebnosti každý, teda aj rímsko-katolícka cirkev.

Obžalovaná sa ani len nepokúsila ospravedlniť, do akej miery si právom nárokuje na nálepku "kresťanská". Odvoláva sa tým stanoviskom, že to meno smie zneužívať rovnako, ako každý iný komu sa zapáči.

Ak sa každý môže nazývať kresťanským, potom sa mohol kresťanským nazývať aj Hitler, ktorý bol masovým vrahom, Mussolini a Franco by sa smeli nazývať kresťanskými. Luther, na ktorého sa odvolával masový vrah Hitler pri jeho zničujúcom ťažení proti Židom, a ktorý sám vyzýval k vraždeniu, bodaniu, plieneniu, podpaľovaniu a zabíjaniu, by sa smel nazývať kresťanským.

Každý przniteľ detí, perverzný vrah, sadista, mäsiar, necudný smilník, genocídny vrah, vojnový štváč, otrokár, vykorisťovateľ, klamár, podvodník, zloduch, ničiteľ prostredia, pokrytec, trýzniteľ zvierat, mučiteľ, až do najhlbších dolín zvrhlostí, sa smie nazývať kresťasnkým.

Ak sa môže každý nazývať kresťanským, môže sa kresťanským nazývať aj diabol. Kto potom môže dokázať, že rímsko-katolícka cirkev nie je diabol, ako to Luther tvrdil o pápežovi? Ježiš povedal: Podľa ich ovocia ich môžete spoznať. Podľa čoho sa dá spoznať obžalovaná? Ako sa nazýva ovocie rímsko-katolíckej cirkvi? Akým ovocím sa nám môže preukázať? Predovšetkým vtedy, keď človek číta autorov ako Karlheinz Deschner, Horst Hermann, Avro Manhattan, Hubertus Mynarek, Gert von Paczensky, Vladimir Dedijer a veľa veľa ďalších a keď človek pozorne sleduje denné správy?

Nikto dnes nemôže popierať, žeby rímsko-katolícka cirkev nebola zneužitím mena "kresťanský" a kríža celé tisícročia až do dnešnej doby vraždila, plienila, kradla a priniesla nevysloviteľné utrpenie na celé kontinenty. Milióny a milióny ľudí bolo zavraždených rímsko-katolíckou cirkvou pod menom "kresťanský" v križiackych výpravách, v inqvizícii, v prenasledovaní čarodejníc a vraždení židov, pri vyhladení celých národov v strednej amerike, pri kolonizácii Afriky, držaní otrokov, aby boli vymenované len niektoré historické barbarstvá rímsko-katolíckej cirkvi.

Karlheinz Deschner píše z časti doslovne, z časti v zmysle:

„Mocnári rímsko-katolíckej cirkvi, teda pápeži, nechali veľké časti Zeme zaliať krvavou stopou nepredstaviteľného rozsahu, aká na Zemi ešte nikdy nebola.

Najukrutnejšie zločiny, ktorých sú vôbec schopní len najperverznejší zločinci, boli kňazmi rímsko-katolíckej cirkvi povolené, vykonané, prikázané a prevedené ich prívržencami patriacich rímsko-katolíckej cirkvi a pápežom.

Celé storočia to bolo vraždenie, upaľovanie, ukrižovávanie a mučenie; celé storočia zmrzačovanie, zabíjanie, rozrezávanie a zapichovanie, odsekávanie rúk a nôh, vyberanie vnútornosti za živého tela; celé storočia to bolo lámanie v kolese a pokryvovanie lámaním, stínanie hláv a napichovanie na kôl, odrezávanie uší, pery a pŕs, vypichovanie a vytrhávanie očí a jazykov, u živých a mŕtvych, rozštvrťovanie a rozpilovanie, vešanie a mučenie so žeravou oceľou a iné najhoršie muky, ako to môže výjsť len z chorých mozgov alebo ako si to môžu vymyslieť len diabli.

Celé storočia to znamenalo nechať ľudí hladovať, nechať na reťaziach zavretých na samote, nechať zhorieť na hranici za živa, utopenie a zaškrtenie, zotročenie, odopretie všetkých osobných práv, to všetko bez prestania, miliónovo násobne a celé storočia. Kojenci, deti, ženy, muži, starci, chrorí, postihnutí, všetci bez milosti zavraždení údajne ku cti Božej a k zväčšeniu moci rímsko-katolíckej cirkvi.

Majetok a vlastníctvo zavraždených si častokrát ihneď privlastnila cirkev. Celé rodiny boli kvôli nepatrným previneniam, častokrát len kvôli samotnému ohováraniu zotročené a zničené až do tretej, štvrtej generácie s príbuzenstvom."

Kto tomu neverí, ten nech si prečíta sám K.H. Deschnera, "Kirche des Unheils(Cirkev zla)", „Opus Diaboli", „Memento!", od Horsta Hermanna, a mnohých ďalších.

Tu len niekoľko málo čísel:

● Križiacke výpravy: Výzva pápeža Urbana II. z 27. novembra 1095 priniesla smrť viac ako miliónu ľudí strašným spôsobom. Urban bol 14.7.1881 vyhlásený za "svätého". Toto bola len jedna zo 7 križiackych výprav, ktorých obete sa odhadujú na 22 miliónov ľudí.

● Počet obetí cirkevného honu na čarodejnice, ktorého výbežky dosiahli až 19. storočie, sa odhaduje na minimálne 40.000 až 80.000 ľudí.

● Počet obetí Inqvizície sa odhaduje až na 9 miliónov ľudí.

● Dobytie Ameriky prevažne katolíkmi stálo život za 150 rokov okolo 100 miliónov ľudí. Katolícky teológ Leonardo Boff nazýva dobytie Ameriky najväčšou genocídou všetkých čias.

● Obchod s otrokmi, ktorému padlo za obeť do 19. storočia 13 miliónov Afričanov, bol rímsko-katolíckou cirkvou schvalovaný a sám vykonávaný. Vatikán bol jeden z posledných európskych štátov, ktorý až v roku 1838 odstránil otroctvo.

● Výnimočne podlo a surovo postupovala rímsko-katolícka cirkev vždy proti Prakresťanom, ktorí namiesto zločinov kňazského kultu uprednostňovali život podľa Desatora prikázaní a Kázne na vrchu Ježiša, toho Krista. Títo boli brutálne prenasledovaní, mučení, trýznení a vyvraždení, už či to boli Markionitovia, Paulikiani, Manikejci, Katarovia alebo Albigejci, Bohumilovia, prívrženci Savonarolu, Waldensovci, Husiti a iní. Na všetkých rímsko-katolícka cirkev vykonala svoju dogmatickú úlohu odstránenia.

Kto teraz povie, to všetko sa stalo už dávno, ten nepozná rímsko-katolícku cirkev, lebo táto úloha odstránenia platí ešte dnes a je rímsko-katolíckou cirkvou braná vážne do tej miery, ako to pripúšťajú prítomné pomery v jednotlivých štátoch. Úloha odstránenia stojí jednoznačne v predpisoch učenia rímsko-katolíckej cirkvi v Neuner-Roos v oficiálnej učebnici „Der Glaube der Kirche (Viera cirkvi)" pod riadkovým číslom 382.

Aj inqvizícia je živá presne ako kedysi. Pre perverzné zločiny, ktoré konala inqvizícia, a ktoré Der Spiegel 1.6.1998 označil ako predchodcov gestapa, stasi(štátna bežpečnosť) a KGB našiel Jozef Ratzinger krátko pred jeho zvolením za pápeža nasledujúce uznanlivé slová: " My sa dnes pokúšame o to, aby sme to, čo sa konalo podľa vtedajších metód z časti kritizovateľné, teraz robili z nášho právneho vedomia. Ale predsa musí byť povedané, že inqvizícia bola pokrokom, že nesmelo byť viac odsúdené nič bez inqvizície, to znamená, že sa museli konať vyšetrovania." (ARD-magazín Kontraste, 3.3.2005) Horšie vysmievanie sa obetiam zločinov rímsko-katolíckej cirkvi si ani nevieme predstaviť."

Celý dokument v nemčine sa dá nájsť na úvodnej stránke www.christus-oder-kirche.de

Áno je to zosmiešňovanie obetí zločinov cirkvi, ktoré boli prenasledované, mučené a často popravené, len preto, že mali iný názor, len preto, že niekto na nich mal podozrenie z kacírstva, len preto, že boli vegetariánmi, len preto, že verili, že príroda žije, že zvieratá majú určitú formu duše a že pociťujú podobne ako ľudia radosť a smútok, že Mária nebola panna, len preto, že verili v praexistenciu duše, len preto, že neverili v trestajúceho Boha, len preto, že verili, že všetci ľudia a duše sa dostanú naspäť k Bohu a nie sú naveky zatratení, len preto, že verili v reinkarnáciu, len preto, že neverili v dogmy, neuctievali svätých a mnoho iného.

Som presvedčený, že tento súdny proces je "procesom tisícročia" a revolučne zmení vývoj udalostí v "kresťanskej Európe". Pretože ak "Slobodní kresťania" tento proces vyhrajú, bude to znamenať koniec "kresťanských dejín" v doterajšom chápaní a začiatok nových skutočne kresťanských dejín. Myslím si, že to čo sa teraz deje v Nemecku je hodné toho, aby sa to dozvedeli aj obyvatelia Slovenska, a z toho dôvodu som sem pridal tento článok.

Odkaz na článok, že odkiaľ bol prevzatý: http://biras.blog.sme.sk/c/211026/Vatikanska-cirkev-na-sude-nema-sa-viac-nazyvat-krestanskou.html

O katolické církvi

Katolická církev existuje již skoro tisíc let. Pokud se bere její historie od počátků křesťanské církve, tak existuje již skoro dva tisíce let. Ve svých bohatých dějinách udělala jistě mnoho dobrého, ale také mnoho zlého. To zlé je tak otřesné, že se mi dere na mozek myšlenka, jak je možné, ža takováto organizace ještě existuje a pokud ano, že její představitelé si nesypou popel na hlavu a neprosí o odpuštění zločinů své církve. Naopak - jsou opět čím dál agresívnější, chtějí restituce, staví se do role ublížených a potlačovaných dobráků. Je mi divné, že jim nikdo konečně neřekne, aby si místo restitučních požadavků vzali knihy dějin a začali studovat svoje zločiny. A pak smí přijít - ne žádat o majetek - ale hezky pokorně prosit za vzetí na milost. Katolická církev je organizace, která má na svědomí ty nejhorší zločiny v dějinách Evropy v našem letopočtu. Ale je vůbec možné, aby tyto zločiny přiznala? Copak je možné, aby organizace, která se honosí podporou Boha, a její papežové, kteří se prohlašovali za zástupce Boha na zemi, prováděli těžké zločiny? Z toho by totiž vyplývalo, že Bůh tyto zločiny schvaloval, nebo dokonce nařizoval - mezi námi, pokud církev pořádala křižáckou výpravu, prohlašovala, že si to žádá Bůh. Přiznáním těchto zločinů by totiž církev musela také přiznat buď že má na svědomí tyto zločiny Bůh, anebo, že církev nemá žádné sepětí s Bohem a Boží vůlí se pouze oháněla a blufovala. Anebo, a to je nejpravděpodobnější, že katolický Bůh neexistuje. To by totiž vysvětlovalo vše. No vůbec církvi její postavení nezávidím. Pěkně si zadělala na své pověsti. Teď by měla buď přiznat, že Bůh je zločinný, anebo že její existence nemá opodstatnění. Těžké, že? Kam až to ten Bůh nechal dojít?

Pavel Rychetský si dovolil o kardinálu Vlkovi říci, že některé jeho postupy připomínají komunistické manýry. Jednalo se o to, že v komisi, která má zkoumat postavení státu a církve a požadavky na navracení majetku církvi, měl být také člen KSČM. Pan kardinál odmítl účast v této komisi, pokud tam komunistický poslanec bude a pan Rychetský se takto rozpovídal. To si ale dal. I já jsem se rozčílil nad jeho nevědomostí a zcela chápu následnou reakci katolické církve, že se má za tento svůj výrok pan Rychetský omluvit. Moje stanovisko k tomuto problému si přečtěte až po následujícím článku z deníku PRÁVO, který jsem si dovolil zde bez svolení autora, ale doufám, že bez jeho zloby, ocitovat:

Církvi by víc slušela pokora

článek Daniela Kummermanna z deníku PRÁVO z 10.2.1999

Místopředseda vlády Pavel Rychetský to pěkně schytal, že si dovolil dotknout se - jakkoli lehce - katolické církve a jejího nejvyššího místního představitele kardinála Miloslava Vlka. Kritici ostrými slovy požadují, aby se omluvil, že některé kardinálovy postupy vzdáleně přirovnal ke komunistickým.

Ponechme stranou původní meritum sporu, v němž si církev vskutku osobuje nároky, jež jí vzhledem k jejímu vlivu v sekulární společnosti ani nepříslušejí, ani nezískávají potřebný respekt. Podstatnější je podrážděný, agresivní tón, který se vůbec nehodí do období, v němž římská církev teprve začíná důkladnou inventuru a úklid vlastního svědomí - po bezmála dvou tisíciletích hromadění hříchů a zločinů.

Čímž rozhodně neříkám, že církev za staletí své historie neučinila také hodně pozitivního. Učinila, a její přínos budiž oceněn.

Avšak - v pohledu na druhou misku vah - nelze nepřipomenout třeba nedávno publikovanou apologezi katolického historika, který sčítal a průměroval, aby nakonec vystoupil s uklidňující informací, že těch mrtvých v rámci inkvizičního řádění zas ani tolik nebylo. Rozpočte-li se to prý na celé období jejího trvání, byl to ročně takřka pakatel.

Opravdu je podobná argumentace přípustná od instituce, která si do štítu vetkla desatero s jeho "nezabiješ"? A především: opravdu si pak katolická církev stojí z hlediska mravního tak diametrálně výš, než kde je nynější komunistické lavírování kolem minulosti?

Díky osvícenému vlivu současného papeže Jana Pavla II. již církev přiznala jistou nepřímou vinu za holocaust i za pronásledování Židů v Evropě. Stále ještě je to však pouze první malý krůček na velmi dlouhé cestě, na níž mimo jiné čeká zaujmout postoj ke statisícům obětí pogromů, které přímo či nepřímo vyvolala. Stejně stojí před zhodnocením křížových výprav, pro něž snad již ani nejzdatnější demagog nenajde přijatelné "křesťanské" vysvětlení: nesčetné miliony mrtvých stály náboženské války vyvolané tím, že si někteří jiní křesťané dovolili prohlásit papežský princip absolutní neomylnosti vládnoucího lidského jedince za bezbožný a dali Římu vale. A když už jsme u této věci, právě na ideologii založený princip absolutní neomylnosti vnesla do evropské kultury katolická církev dávno předtím, než jej uplatnili komunisté.

Římskokatolická církev se nyní tak či onak vypořádává s vlastní složitou minulostí. Avšak při tempu, jímž to činí, a při všem, co ji při tomto vypořádávání ještě čeká učinit, jí nějaké ostré a mravně ukřivděné tóny budou příslušet tak koncem příštího století.

Zatím bych proto byl spíš pro velikou kajícnost, umírněnost a pokoru.

A ještě jedna citace k tomuto tématu ze stejného deníku a dne, tentokrát z pera pana Pavla Vernera: "...Zatímco Pán Jéžíš Kristus k pohoršení spravedlivých se spoustou hříšníků svobodně jedl a pil, a tak jim otvíral obecenství s Bohem, (Mat 9, 10n, 11,12), jeho zástupce v zemi české Vlk má strach utkat se při kafi a chlebíčkách s jediným samotinkým komunistou Matulkou, a vzdává se tak svobody diskuse, v minulém režimu pro církev tolik nepředstavitelné."

A já dodávám, že panu kardinálovi asi nezáleží na spasení komunisty Matulky.

Zmínil jsem se o tom, že chápu ostrý protest pana kardinála a dalších hodnostářů katolické církve nad výrokem pana Rychetského. I já se k nim připojuji a spolu s nimi křičím: "Nepleťte si, pane Rychetský, učitele a žáka! Prostudujte si dějiny! Nebyli to komunisté, kdo učili katolickou církev, ale opak je pravdou! Od katolické církve převzali komunisté ty nejpropracovanější postupy! Kdo učil komunisty posílat lidi do vyhnanství, zabavovat majetky, vyznávat pouze jednu ideologii, kdo je učil prodávat odpustky a jak pěkně od inkvizice odkoukali svoje politické procesy! Od koho převzali myšlenku práva útrpného a neomylnosti té jediné správné ideologie? Od církve! Takže, pane Rychetský, opravte si svoje dějepisné znalosti, omluvte se a uveďte vše na správnou míru!"

Tak, Pavle, posyp si hlavu popelem a omluv se. A příště si dávej pozor na to, co říkáš.

Předchozí řádky jsem napsal z hlediska toho, kdo čeká od církve poctivé jednání a soulad slov s činy. Z hlediska toho, komu vadí, že církev zneužívá Bibli a Ježíše Krista ke své existenci. Podíváme-li se však na dnešní lidstvo a jeho způsoby žití, církev pochopíme. Ono chovat se podle zásad Ježíše Krista by bylo dobré a správné, ale ono to církvi vychází i bez toho. Tak proč by se snažila a znepříjemňovala sobě i svým hodnostářům život, když to jde i bez toho? Vždyť církvi věří a podporuje ji stamilióny lidí a nevadí jim příkrý nesoulad slov s činy. Církev se prostě chová tak, jak jí to její ovečky umožňují. A tak jako např. politici, i církev žije podle toho, jak jí to věřící umožní. Mne by přesvědčila svými minulými i současnými činy jen o tom, že Bůh neexistuje, anebo je mu všechno jedno. Ale pokud jí věří spousta lidí, nemá důvod měnit své zvyky a chování. Chová se zcela logicky a účelově, protože jí to vychází. A proto ji chápu a obdivuji její schopnost ovládat při svém způsobu organizace a praktických činů tolik lidí. Byla by hloupá, kdy se chovala asketicky a přísně podle Krista, když ji k tomu nikdo nenutí. Ale takto ji lze chápat pouze tehdy, bereme-li ji jako nějakou politickou stranu, která má Boha pouze pro svoje záměry a nesnaží se sama podle něj chovat. Pokud ji bereme jako normální světskou organizaci, která využívá či zneužívá víry ve svůj prospěch. Jde to, proč tedy ne? Jen doufám, že se věci opět nezvrhnou do praktik Svatého oficia.

Svěcení homosexuálů na biskupy v katolické církvi

Kongregace pro biskupy

Prefekt kongregace

Kard. Giovanni Battista Re

Vaše Eminence,

v souvislosti s vysvěcením homosexuálního biskupa v anglikánské církvi, vydala pravoslavná církev moskevského patriarchátu oficiální stanovisko. Citujeme: „Vysvěcení biskupa homosexuála činí nemožným jakýkoli kontakt s ním samým i s těmi, kdo ho ustanovili. Nemůžeme už spolupracovat s těmito lidmi nejen v oblasti teologického dialogu, ale ani v humanitárních a nábožensko-společenských sférách. Nemáme právo připustit ani náznak souhlasu s pozicí, kterou zaujali, protože ji shledáváme hluboce antikřesťanskou a rouhavou.“ (publikováno na portálu credo.ru 17.11. 2003)

Naše řeckokatolická církev se dělí na církve sui iuris. Největší mezi nimi je Ukrajinská řeckokatolická církev (UHKC), která má své filiálky např. v USA, Kanadě, Anglii, Itálii... Další církve sui iuris jsou např. na Zakarpatí (Ukrajina), v Polsku, na Slovensku... Všech biskupů UHKC je celkem asi 40 a všech věřících asi 10 miliónů.

Domnívali jsme se, že po morálních skandálech v USA bude vedení církve konat pokání v této oblasti, ale vidíme pravý opak, a to dokonce i v naší malé východní církvi. Tyto dny bylo zveřejněno, že Apoštolský stolec (Kongregace pro východní církve) vybral nového biskupa, o kterém je veřejně známo, že je homosexuál.

Tato drzost nás velmi pobouřila, a proto nyní veřejně oznamujeme, že tento nový biskup není jediným. Mezi 40-ti biskupy je už šestým homosexuálem! Ptáme se nyní před Bohem a před celou církví: Kdo konkrétně má tyto zločiny při vybírání biskupů na svědomí? Neměla by pravoslavná církev z tohoto důvodu rovněž přerušit jakékoli styky s Římem, jako to učinila s církví anglikánskou?

Sexuálny škandál v Írsku

Najvážnejšou a najsmutnejšou témou je samozrejme sexuálny škandál v Írsku. Ako uvádza tzv.

Ryanova a taktiež Murphyho správa publikované v rokoch 2009, od roku 1975 bolo v sociálnych

zariadeniach pre deti a mládež prevádzkovaných katolíckymi rádmi zneužívaných tisíce detí.

Zneužívanie malo mnoho podôb - od psychického zastrašovania, cez fyzické ubližovanie až po

sexuálne zneužívanie.

Sociálne zariadenia, v ktorých dochádzalo k zneužívaniu, prevádzkovala katolícka cirkev ale boli

financované štátom. Do týchto zariadení boli zaraďované deti z nefunkčných rodín, problematické

deti ale často krát aj deti len s drobnými prehreškami. Dôležitou autoritou na zaradenie alebo

nezaradenie detí do týchto zariadení bol miestni farár.

Na zodpovednosť sú brané stovky kňazov, členov mužských ale aj ženských reholí ale aj laických

pracovníkov v týchto zariadeniach.

Kľúčovým faktom na pochopenie dosahu aféry na írsku spoločnosť (a celý anglicky hovoriaci svet) je

to, že katolícka cirkev až do konca 80 rokov mala dominantné postavenie v spoločnosti a dublinský

arcibiskup býval v princípe najvplyvnejším mužom v krajine.

Tento sexuálny škandál má mnoho rozmerov a dimenzií

1. Samotné zneužívanie detí prakticky nerušene počas 30 rokov. V prípade chlapčenských škôl

bolo zneužívanie systematické, v prípade dievčenských malo zneužívanie podstatne nižšiu

intenzitu

2. Atmosféra strachu a moci cirkvi zabránila tieto zneužívania ohlásiť predstaveným, vinníkov

potrestať a ukončiť prax zneužívania (niekoľko výnimiek)

3. V prípade, že niekto nahlásil zneužívanie, vo všetkých prípadoch bolo hlavným cieľom ututlať

tieto skutočnosti, pričom vinníci neboli nikdy odovzdaní polícii. Kľúčovým bolo nepoškodiť

obraz Cirkvi. Aktívnu rolu v ukrývaní skutočností hrali aj viacerí biskupi.

Sexuálnemu zneužívaniu sa tak nepostavila žiadna hrádza.

4. Po prepuknutí škandálu sa viacerí predstavitelia rádov a biskupi správali defenzívne

a nespolupracovali (alebo len minimálne) s vyšetrovacími komisiami (výnimkou bol napr.

súčasný dublinský arcibiskup Diarmuid Martin). Osudy zneužívaných detí zaujímali len

málokoho.

5. V prípade finančného vyrovnania sa rády dohodli so štátom na príspevku cca 10% z celkovej

sumy (cca €130 voči €1,2 mld). Táto zmluva je pre štát zjavne nevýhodná.

Sexuální skandály katolických duchovních

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Poté, co v lednu 2002 bostonský arcibiskup kardinál Bernard Francis Law změnil postoj k pohlavnímu zneužívání dětí a mladistvých, zejména chlapců, ve své diecézi a list Boston Globe začal se zveřejňováním těchto případů, proběhla Spojenými státy a následně celým katolickým světem a sporadicky i v nekatolických církvích vlna obvinění kněží z pohlavního zneužívání. Obvinění se často vztahovala k případům starým i desítky let. Důvodem afér nebylo jen samotné pohlavní zneužívání, ale především skutečnost, že biskupové někdy řešili stížnosti a obvinění příliš diskrétně a málo radikálně, v některých případech zcela nedostatečně, pouhým překládáním kněží nebo umlčováním svědků, nebo vůbec nijak.

Tato kampaň se stala jednou z nejvýraznějších větví boje proti sexuálnímu zneužívání dětí i „honu na pedofily“, které od osmdesátých let 20. století zesílily v euroamerické oblasti i mimo církevní sféry. Zároveň se ve své době stala jednou z nejvýraznějších forem skutečné i nespravedlivé diskreditace církve i tématem vnitrocírkevního boje.

celý článok tu : http://cs.wikipedia.org/wiki/Sexuální_skandály_katolických_duchovních

Ďaľšie :http://www.google.sk/search?hl=sk&source=hp&q=zneu%C5%BE%C3%ADvania+det%C3%AD+v+katol%C3%ADckych+zariadeniach&btnG=H%C4%BEada%C5%A5+v+Google&meta=&aq=f&oq=

Katolícke modlárstvo

Klananie sa sochám.

Dave Stewart

Pozorne si všimnite fotografiu pápeža Jána Pavla II, hlavne si všimnite malý krucifix s Ježišom, (snáď budete potrebovať zvačšenie). Neustále zaznieva z prostredia katolíckej cirkvi hlas o tom ako veľký pápež je, je dokonca pomenovaný "svätým otcom." Biblia nás ale vážne varuje v Matúšovi 23:9 nazývať akéhokoľvek pozemského človeka , z duchovného hľadiska, naším "otcom." Inými slovami: uctievaný by mal byť jedine Boh. Katolíci nielenže volajú pápeža otcom ale doslova ho zbožňujú. Pápež je vikárom pekla a nie neba...

A všetky svoje skutky konajú, aby ich ľudia videli. Širšími si robia modlitebné remienky a zväčšujú strapce na rúchu; obľubujú si predné miesta na hostinách, prvé miesta v synagógach, pozdravy na námestiach, a to, keď im ľudia hovoria: Majster! Vy si však nedajte hovoriť: Majster! lebo jeden je váš Majster a vy všetci ste bratia. A nikomu na zemi nehovorte: Otec! lebo jeden je váš Otec, ten nebeský; a nedávajte si hovoriť: Vodcovia! lebo jeden je váš Vodca, Kristus... -Matúš 23:5-9

Katolícka cirkev z jej pozlátenými pohármi, mramorovými stavbami, extravagantnými budovami, biliónmi dolárov úplne zodpovedá popisu Písma ktoré práve čítame.

Obrázok hovorí jasne: Ježiš je sotva viditeľný...práve tak ako v celom katolíckom náboženstve. Mária je vzývaná a uctievaná stokrát viac, než meno Ježiša Krista, v celom katolíckom ponímaní náboženstva. Katolicizmus je vzývanie Márie! V štandardných rúžencových modlitbách, katolík vzýva Máriu 53 krát (buď pozdravená Mária!)

Biblia prehlasuje, že v mene Ježiša Krista by malo poklaknúť každé koleno, NIE v mene Márie alebo pápeža

Aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo, těch, kteříž jsou na nebesích, a těch, jenž jsou na zemi, i těch, jenž jsou pod zemí...

Filipským 2:10

"Aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo, těch, kteříž jsou na nebesích, a těch, jenž jsou na zemi, i těch, jenž jsou pod zemí...

Filipským 2:10

Nehovorte mi že katolicizmus nevzýva Máriu! Fotografie vyššie hovoria úplne za všetko! Pápež Ján Pavol II. vzýva Jeho Fatimskú Pani (Máriu) a nie Pána Ježiša Krista. Pozri nižšie...

Priemernému katolíkovi je vymytý mozog (brainwashed) z inštruktáži katechizmu, ale vie velmi málo o Biblii. Biblia jasne tvrdí že by sme mali uctievať meno Ježiša Krista. (a nie iné)

"aby sa v mene Ježiša sklonilo každé koleno bytostí ponebeských a pozemských i podzemských, a každý jazyk aby vyznal, že Ježiš Kristus je Pánom, na slávu Boha Otca. -Filipským 2:10-11

Prečo tejto časti Filipským 2:10 katolíci nerozumejú? Všimnite si, že slovo vzývať, uctievať, zbožňovať nieje vo Filipským ani len spomenuté. Ani sa tam nepredpokladá že by bolo možné sa klaňať niekomu inému ako Ježišovi Kristovi. Pápež sa očividne KLANIA vytvoreným sochám a obrazom, je tak zobrazený na mnohých fotografiách. Ako nám Slovo Božie može na jednej strane určovať vzdávanie úcty sochám (modlárstvo) aby na druhej strane tvrdilo, aby sme ich nevzývali? Má to logiku? Samozrejme že nie!!! Biblia NIKDE nerobi z Márie veľkú záležitosť. Nevyvyšuje Mariu! Napriek tomu Katolicizmus si vytvoril celé božstvo až náboženstvo ktorého centrom je vzývanie a vyvyšovanie Márie. Katolíci dokonca zašli tak ďaleko že že urobili Máriu spoluvykupiteľom s Ježišom Kristom!

Prosím všimnite si rany na Máriných rukách, na tejto strašnej fotografii. Je katolicizmus od diabla? V celej Biblii nieje ani vzdialená narážka na to, že by Mária bola čokoľvek viac ako prostá, skromná, pokorná a bohabojná žena použitá pre Boží zámer. Na nešťastie, viac ako 1,000,000,000 ľudí na celom svete sú učeníci. rímskeho katolicizmu . Prosím aby si uvažoval, a zvážil svoje cesty ak si katolík. Spása nieje založená na náboženskom systéme ale na jednej, jedinej osobe--Pánovi Ježišovi Kristovi.

Prebrané zo stránok http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=5119&mode=thread&order=0&thold=0

Sdílet:

Adolf7 22. 8. 2009 15:18

Zjevení 22.15

Venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři – každý, kdo si libuje ve lži.

Je to drstný!! Ale je to tak!!

Kéž by jim Bůh otevřel oči.

Baron 28. 9. 2009 12:34

Co dodat? Okultismus

http://www.prokrestany.cz/zpravy/

Ti lidi, jsou už tak zfanatizováni těma zjeveními, že už je ani nezajímá co vlastně říká Bůh v bibli samotné. Je to jasné, že jde o démona v andělském rouchu, který přišel, aby svedl národy. Nejhorší je, že sami vůdcové to schvalují a posvěcují. Hodilo by se na to Pavlovo 2Kor 11,3, až na to, že oni už nekáží Krista, ale Královnu nebes. A na ty vůůdce co svádí už platí jen toto:

Galatským 1,7-9 Jiné evangelium není, ale jsou někteří, kteří vás zneklidňují a chtějí převrátit evangelium Kristovo. Ale i kdybychom vám my anebo anděl z nebe kázali jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, ať je proklet! Jak jsme již řekli, tak to nyní říkám znovu: Jestliže vám někdo káže jiné evangelium než to, které jste přijali, ať je proklet!

Jeden z mých nejoblíbenějších veršů :-)

Jinými slovy ten podle prohlášení toho zjevení, ten démon chce jen jednu církev (hádejte kterou), která bude pod vládou tohoto démona - satana.

Historie plná zločinů proti lidskosti

Historie nám ukázala, že dobrých deset staletí byla církev nepřítelem jakékoli sebemenší lidské spravedlnosti a ani jeden z řady papežů od třináctého století nevyjádřil sebemenší nesouhlas s inkvizicí ani s ostatními krvavými praktikami církve v průběhu staletí, spíše naopak. Učinil tak až Jan Pavel II. vůči čarodejnicím a Husovi - a to ještě nedostatečně.

Církev vždy vedla - naštěstí vždy neúspěšně - válku jak proti svobodě a všem demokratickým procesům, tak proti Darwinovi i Freudovi. Dnes vede válku proti homosexuálům, genetickému inženýrství, plánovanému rodičovství a rovnoprávnosti žen. Nevadí jí zločiny mocných, nevadí jí krev, bolesta a utrpení nevinných.

Má vůbec tato organizace v dnešním světě právo na existenci?

303 - při nejkrutějších perzekucích císaře Diokleciána bylo v celé římské říši zabito asi dva tisíce křesťanů. (dále 1096)

312 (313) - edikt milánský vyjádřil toleranci, jež umožnila křesťanům vyjít ven z katakomb a stát se plnoprávnými občany. (dále 1648)

315 - konstantinovská donace, neboli Konstantinovo darování vlády čtyřem hlavním stolicím: Antiochii, Alexandrii, Konstantinopoli a Jeruzalému. Testament, mj. dnes prokázaný padělek, dokazoval, že papež byl následníkem sv. Petra a císaře Konstantina. (dále 1440)

330 - císař Konstantin se stěhuje z Říma do Konstantinopole a římští biskupové se stále více angažují ve věcech státu.

380 - křesťanství se stalo ustáleným náboženstvím římské říše. Papežové žádají, aby bylo křesťanství nařízeno jejich poddaným pod hrozbou mučení a smrti.

391 - císař Theodosius zakázal pohanství.

Ve 4.století církevní spisovatel sv. Jan Chrysostom, napsal: "Nenávidím židy", "Neexistuje žádná omluva pro odporné úkladné vrahy Pána. Bůh židy nenávidí a vždy nenáviděl." Později svatořečený Aurelius Augustinus (svatý Augustin) vytvořil dílo, jež se stalo jedním ze základů etiky v katolické sexualitě. Jeho základním principem je, že pohlavní styk v manželství za účelem plození potomků je dobrý a právoplatný, z jakéhokoli jiného důvodu je to hřích. Důraz na Mariino panenství pak přispěl k degradaci křesťanského manželství. Ideálem za žádným pohlavním stykem byl styk chladný, prostý všech vášní. Dále Augustin zformuloval tradici, podle které byl křest nutnou podmínkou ke spasení. Vysvětlil, že na počátku Bůh rozdělil všechna stvoření na dvě odlišné části: obec Boží, obydlenou anděly a všemi dobrými lidmi, a obec ďáblovu, kde dleli démoni a jejich pohanští uctívači.

416 - podle kodexu Theodosia II. je křesťanům dovoleno vstoupit do armády.

590 - papež Řehoř I. byl jedním z prvních papežů, který stvrdil svou pečetí Augustinovo dílo.

680 - koncil v Konstantinopoli prohlásil, že církev může dát do klatby kacíře živé anebo mrtvé.

800 - Karel Veliký je korunován papežem Lvem III. na císaře římského, čímž si nárokoval moc nad světským vladařem.

828 - Pribina, kníže nitranský a panonský zůstal pohanem a je přinucen přijmout křesťanství, když byla Nitra připojena k Velké Moravě. V následujících letech propukají tu a tam v slovanských státech pohanské vzpoury.

896 - papež Štěpán VII. vykopal devět měsíců pohřbené tělo papeže Formosa a posmrtně jej vyslýchal, šlo o tzv. posmrtný synod.

V 9.století prosazoval papež Mikuláš I. názor, že papež je přímým zástupcem Boha na zemi, a proto mu má být podřízena nejen církev, ale i světská moc. Křesťanství, jež bylo pevně spjaté s nejsilnějšími evropskými státy se šířilo jednak prostřednictvím misií anebo násilně, válečnými útoky a podmaňováním cizího území.

904 - papež Sergius III. dal zavraždit Lva V. a kardinála Kryštofa, jež mu stáli v cestě k jeho trůnu. Tento papež nechal znovu exhumovat tělo papeže Formosa a deset let po jeho smrti jej opět soudil.

906 - v církevním nařízení zvaném Canon Episcopi se tvrdí, že existují zlé ženy, které v noci osedlávají zvířata - na nichž po té odlétají za bohyní Dianou.

955 - papež Jan XII. byl i na svou dobu natolik krutý, že i Římané usilovali o jeho krev. Dopustil se incestu s vlastní matkou, v lateránském paláci provozoval harém, hrál hazardní hry s penězi vybranými od poutníků, své milostnice odměňoval zlatými kalichy, které pocházeli z baziliky sv. Petra a znásilňoval ženy přímo v kostele sv.Jana Lateránského. Vydrancoval baziliku sv.Petra a před rozhořčenými Římany prchl do Tivoli. Nakonec byl souzen za to, že si za vysvěcení na kněze nechal platit, oslepil svého duchovního rádce, vykastroval kardinála (a přivodil tak jeho smrt) a byl obviněn z vraždy, křivé přísahy, svatokrádeže, krvesmilstva se svými příbuznými a z toho, že vzýval démony. Jan po návratu z exilu nechal všechny své nepřátele bez lítosti popravit.

970 - dle Liutprandovy kroniky nechal papež Jan XIII. svým nepřátelům vyškrábat oči a polovinu jich poslal na popraviště.

V 10. století bylo papežství pro všechny jeho cizoložné a vraždící papeže neobyčejným zdrojem moci. V tomto století trevírský arcibiskup Réginon de Prüm vydal přepis slavného Biskupského kánonu, jenž zafixoval podobu čarodějnice, která sedíc obkročmo na koštěti nebo zvířeti létá na sabat.

1032 - byl zvolen papežem jedenáctiletý chlapec Benedikt IX.. Ve svých čtrnácti letech prý předčil ve zhýralosti a výstřednosti k ženám všechny své předchůdce. V roce 1046 byl již poněkolikáté vyhnán kvůli drancování, vraždám a utiskování.

1073 - papež Řehoř VII. se prohlásil sám za svatého. Byl posledním papežem, jehož zvolení musel potvrdit císař. Zavedl celibát, aby se majetek církve nikdy nedostal z jejích rukou. Sesadil císaře Jindřicha IV. Vypracoval Dictatus papae, což byl seznam dvaceti sedmi tezí mezi nimiž stálo i toto:

§ Papeže nesmí na Zemi nikoho soudit.

§ Římská církev se nikdy nemýlila a ani se nemůže mýlit až na věky věků.

§ Samotný papež může sesadit biskupy. Jméno papeže náleží pouze římskému biskupu.

§ On sám má právo na císařské insignie.

§ Jen papež má moc pomazat císaře. Může sesadit z trůnu císaře a krále a zprostit jejich podřízené poddanství.

§ Všichni princové jsou povinni líbat mu nohy.

§ Jeho legáti, i když nejsou kněžími, mají přednost před biskupy.

§ Právoplatně zvolený papež je bez jakýchkoli otázek svatý, což je dáno podle Petrových zásluh.

Řehoř měl pod sebou celou škálu padělatelů, kteří listiny s papežskou pečetí chrlily jednu za druhou, kdykoli je potřeboval, zejména v momentech, když dokazoval opodstatněnost církevního zákona. V těchto listinách se slovo dnes měnilo na vždy bylo a bude, což o katolicismu platí dodnes, i přes objektivní výsledky historických bádání. Historie se tak stala méně důležitou disciplínou teologie a je tomu tak dodnes. Svým prohlášením, že kdokoli nesouhlasí s Apoštolskou stolicí, je nepochybně kacířem, zavdal příčinu na jejich pozdější hon.

1096 - byli odpovědí na zavolání Urbana II. vyvolány křížové výpravy. Při cestě do svaté země však obrátily pozornost k nevěrným, kteří byli blíže k jejich domovům a těmi byli židé. Věčnou inspirací jim byl církevní spisovatel čtvrtého století sv. Jan Chrysostom, jenž napsal: "Nenávidím židy", "Neexistuje žádná omluva pro odporné úkladné vrahy Pána. Bůh židy nenávidí a vždy nenáviděl." V témž roce byla polovina židů ve Wormsu vyvražděna. Podobné tragedie se opakovaly v celém Německu a po té i ve Francii. Když křižáci dobyli Jerusalem, zapálili synagogu se všemi židy uvnitř. Bylo vyvražděno asi dvacet tisíc lidí.

V 11.století se volby řešily tak, že se kardinálové, jako představitelé místního duchovenstva, stávali jedinými voliči. Touto dobou již duchovní úplně odmítli blaženost a prohlašovali krveprolévání za své oficiální učení.

Koncem 11.století vydal papež Urban II. dekret, podle něhož mají být kacíři mučeni a zabiti. Rusko je v tomto století dějištěm četných pohanských vzpour. V Bulharsku se namísto pohanských bouří objevila sekta Bogomilů, která je posléze církví stíhána pro kacířství.

1147 - druhá křížová výprava vypravila dvě vojska na území Polabských Slovanů proti pohanským Veletům a proti Pomořanům, později vytáhli také proti Obodritům.

1171 - Jindřich II. získává Irsko a když biskupství uzná jej a jeho následovníky králi Irska, zahajuje pod požehnáním papeže jeho dlouhou a tragickou okupaci.

1179 a 1215 - na III. a IV. Lateránském koncilu církev kodifikuje všechna uzákonění proti židům, kteří musí nosit odznak hanby, mají zakázaný kontakt s křesťany, nesmějí vykonávat žádný úřad, jsou zbaveni pozemků, mají zákaz vlastnit obchod, jsou nahnáni do ghett, jež jsou v noci uzavřena.

1181 - prohlásil papež Lucius III., že všechny spory mezi katolíky jsou těžkým hříchem, jež odmítají papežovu autoritu.

1184 - byla veronským koncilem dána do klatby náboženská sekta Valdenských, jejichž stoupenci byli pronásledováni do konce sedmnáctého století.

1199 - křižácký rytíř Šimon z Montfortu směl dle katolických zásad zahubit tolik lidí, kolik chtěl. Při dobytí hradu v Bramu své vězně nezabil, nechal jim uřezat nosy, vypíchat oči a nechal je odejít. Po úspěšném obléhání Minervy nechal sto čtyřicet kacířů bez jakéhokoli soudu na louce naházet do jediného velkého ohně. Vše se odehrávalo pod přísným dohledem církve. Vše se často opakovalo za mnohokrát větších obětí a ještě odpornějších zločinných skutků. Jedním z nejbrutálnějších byl masakr v Lavauru. Inocenc předem posvětil naprosto všechno, čeho se tento křižácký rytíř dopustil a na IV. Lateránském koncilu jej nazval odvážným křesťanským džentlmenem.

Ve 12.století Gracián, mnich z Boloně, prohlásil, že papež je nadřazený a že je zákonodárcem všech zákonů bez omezení.

1203 - katoličtí rytíři se během IV.křížové výpravy dopustili mnoha barbarských zločinů a vydrancovali Konstantinopol. Znesvětili hroby císařů v chrámu sv.Sofie, ženy byli znásilněny a povražděny.

1205 - papež Inocenc III. prohlásil: "My jsme náměstci Ježíše Krista, před nímž by každé koleno mělo pokleknout - včetně kolena královského a císařského." "Každý duchovní musí poslouchat papeže, dokonce i tehdy, když mu přikáže něco špatného; protože nikdo nesmí soudit papeže." Pobil ohněm a mečem stovky tisíc kacířů - muže, ženy i děti - a je odpovědný za vyhlazení tzv. albigenských. Za své vlády zahalil křesťanství do teroru a neprohrál jedinou bitvu.V jedné ze svých bul anuloval Velkou listinu svobod a exkomunikoval každého, kdo by chtěl její nároky uplatňovat. Tato "Magna charta libertatum" je často označována za základ anglických svobod a parlamentarismu a je tedy na místě se domnívat, že všichni Angličané jsou stále exkomunikováni. Kromě jiného také prohlásil, že kdo omezuje svá slova na ano a ne, je kacíř, jež zasluhuje smrt. (Mt 5,37)

1208 - papež Inocenc III. vydal svoji bulu o církevním prokletí proti kacířům, která měla za následek křížovou výpravu proti albigenským. Křižákům papež nabízel zvláštní odpustek a pozemek v Languedocu. Výpravy se zúčastnilo dvacet tisíc kavaleristů a asi dvě stě tisíc pěších vojáků. Po obléhání vtrhli do města Beziérs a kudy šli, tudy plenili a vraždili. Měšťané se snažili ukrýt do katedrál a kostelů. V samotném kostele Maří Magdaleny bylo sedm tisíc žen, dětí a starších lidí. Útočníci neušetřili nikoho, ani děti. Šlo o masakr, který neměl v historii Evropy žádné obdoby.

1215 - na IV. lateránském koncilu papež Inocenc III. a účastníci ochotně uzákonili církevní antisemitismus.

1227 - papež Řehoř IX. prohlásil, že papež je pánem a vládcem světa a věcí stejně jako lidí. S jeho vstupem na trůn začal obrovský teror.

1229 - Řehoř IX. prohlásil, že povinností každého katolíka je pronásledovat kacíře.

1232 - Řehoř IX. vydal bulu, s níž zavedl inkvizici.

1233 - papež svým dekretem svěřil vedení inkvizice řádu dominikánů. Hlavní inkvizitor Svaté říše římské Konrád z Marburku, který se soustředil zejména na různé skupiny kacířů v Alsasku a Porýní, prohlašoval, že s radostí dá upálit sto lidí, bude-li mezi nimi alespoň jeden viník.

1239 - nechal inkvizitor Robert le Bougre během jediného týdne postavit před inkviziční soud celé město a posléze nechal všechny upálit včetně biskupa.

1243 - vydal papež Inocenc IV. bulu Ad extirpanda, která dovoluje inkvizici používat mučení, které do této doby bylo zakázáno, jako nástroj proti kacířství. Svět se tak minimálně na šest století vrací nejen do desátého století, kdy bylo mučení postaveno mimo zákon, ale i do dob, v nichž křesťanství bylo pouze směšnou sektou, jejíž odpůrci nenapáchali ani setinu zločinů papežem pověřených inkvizitorů. Nakonec papežství ve většině špatných zvyků pokračovalo ještě dlouho potom, co je všechny civilizované země v Evropě zrušily. (mj. bití, palečnice i natahování na skřipec nebylo považováno za mučení, ale pouze za jakousi předehru; jeden z arcibiskupů dokonce sestavil ceník mučících úkonů, za které pak platila rodina odsouzeného, což se nakonec stalo naprosto běžnou praxí)

1277 - papež Mikuláš III. si nahromadil obrovské jmění, jež pocházelo z konfiskací majetku obětí obviněných z kacířství.

1294 - papež Bonifác VIII. prohlašoval, že slepá poslušnost jeho autoritě je pro spásu nezbytná. Každý lidský tvor musí činit tak, jak mu papež řekne. Proti rodině Colonnů, jež chtěli zpochybnit jeho volbu, vyslal křižáckou výpravu, která zničila jejich tvrze a pobila a zotročila venkovany na jejich pozemcích. Těm pak poskytlo útočiště město Palestrina, které bylo při šesti tisících mrtvých srovnáno se zemí. Sepsal bulu Unam Sanctam, která říká: "…existuje jenom jediná, katolická a apoštolská církev mimo níž není spása ani odpuštění hříchů." "Vyhlašujeme, oznamujeme a určujeme, že pro spásu každého tvora je absolutně nezbytné, aby se podřídil římskému papeži."

Ve 13.století sv. Bonaventura, kardinál a františkánský opat, přirovnal Řím k apokalyptickému hampejzu, jenž opíjí krále i národy vínem svých nevěstek. Prohlásil, že v Římě nenašel nic než chtíč a svatokupectví i v nejvyšších církevních kruzích.

V těchž letech uznávaný teolog a filosof, Tomáš Akvinský, napsal, že ženy jsou muži, kteří se tak docela nevydařily; jejich duše jednoduše ještě nebyly natolik silné, aby se vytvořila mužská postava nebo vyšší mužský intelekt. Tvrdil, že ženské pohlaví bylo výsledkem vadného semene. V tomto století vyšlo jasně najevo, že kacíři nemají žádná práva. Proti tomuto učení, jež se stalo nedílnou součástí katolické doktríny, neprotestoval po více než tři staletí vůbec žádný z papežů.

Hlavním principem papežem pověřených dominikánských inkvizitorů bylo, že je lépe, když zemře sto nevinných lidí, než aby unikl jediný kacíř nebo čarodějnice. Na papežův příkaz měli zakázáno mít jakékoli slitování a ještě před sto lety byla ve Svatém oficiu (papežově domě) vystavena Černá kniha, jež byla podrobným manuálem pro inkvizitory. Papežův dekret nařizoval, že mučení se smí provádět pouze jednou, tento pojem však nebyl nijak časově omezen. Inkvizitoři byli placeni z výtěžků konfiskací majetku obětí. Papež a inkvizitoři se často o kořist dělili napůl. I když vězni, podrobenému mučení, nebylo dokázáno, že jednal kacířsky, mohl být odsouzen za to, že kacířsky myslel. Za celou dobu svého působení inkvizitoři neodložili jediný případ, žádný záznam o osvobozujícím rozsudku totiž neexistuje.

Papež uznal tvrzení, že ďábel se objevuje na sabatech čarodějnic, kde se jeho následovníci oddávali nejnemravnějším praktikám a zesměšňování katolické církve.

Francouz Henri Boguet dokonce napsal ve své příručce, aby byly mučeny i malé děti. Mezi odsouzenými byly často třeba i šestileté dívky. Z historických pramenů temného středověku se pak lze jednoduše dozvědět, že biskup ze Ženevy nechal upálit během tří měsíců pět set lidí, biskup z Bambergu šest set a biskup z Würzburgu devět set.

1305 - nechal Klement V. obvinit z čarodějnictví templáře, o nichž záhy vznikl mýtus o uctívání boha - kozla zvaného „bafomet“.

1320 - papež Jan XXII. jednoho jediného dne exkomunikoval jednoho patriarchu, pět arcibiskupů, třicet biskupů a čtyřicet šest opatů, jejichž jediným zločinem bylo, že se zpozdily s odváděním daní papežovi. Vydal bulu „Super illius specula“ namířenou proti zločincům, kteří se smluvili se Satanem.

1323 - papež Jan XXII. prohlásil: "Tvrzení, že Kristus a apoštolové neměli žádný majetek, je překrucování Písma svatého." Františkáni, asi sto čtrnáct, tak byli odsouzeni na hranici.

1327 - je inkvizicí odsouzen a se svými knihami upálen profesor astrologie na bolognské univerzitě Cecco d'Ascoli.

1342 - papež Klement VI. (papež z Avignonu) měl velkou část svého paláce vyhrazenu pro mučírnu inkvizice.

1370 - velký inkvizitor Aragonie Nicolas Eymeric proslul konfiskacemi, spálením mnoha knih a napsáním inkvizitorské příručky.

1378 - papež Urban VI. exkomunikoval krále Karla Neapolského, nechal popravit pět buřičských kardinálů

1377 - vzdoropapež Klement VII. z Avignonu nechal vyvraždit v Ceseně všech osm tisíc obyvatel včetně dětí

1389 - zvolený Bonifác IX. byl vrah a snad největší svatokupec v historii papežství.

1400 - byly obviněni z čarodějnictví muži a ženy švýcarského Simmenthalu.

1414 - kostnický koncil prohlásil, že má autoritu nad papežem, čímž sesadil tehdejší tři papeže a zakončil tak schizma.

1415 - na kostnickém koncilu je bez možnosti vlastní obhajoby při zinscenovaném obvinění zaživa upálen mistr Jan Hus.

1421 - 1440 je vedeno veliké množství čarodějnických procesů v jihovýchodní Francii.

1428 - ve švýcarském kantonu Valais bylo sedm set lidí nařčeno z toho, že patří k satanistické sektě.

1430 - papež Evžen IV. nabádal inkvizici k vymýcení všech kouzelníků a věštců.

1431 - je jako kacířka upálena Jana z Arku. O pět set let později je prohlášena za svatou.

1440 - papežův pomocník Lorenzo Valla dokázal, že tzv. konstantinovská donace je padělek a že jde o podvod. Řím Vallovy argumenty neuznal.

1453 - byly odhaleny čarodějnice v Normandii.

1456 - se stal papežem Alexandr VI., jenž po svém zvolení ztratil již poslední morální zábrany. Sesazen být nemohl, neboť to nedovoloval systém. V této době bylo v Římě již naprosto vše na prodej, od farností a odpustků až po kardinálské klobouky i papežství samotné. Měl prý poměr se svou dcerou , její matkou i její babičkou. Unést někomu ženu, znásilnit ji a hodit do Tiberu pokládal za maličkost. V Římě této doby se denně páchalo v průměru čtrnáct vražd a Alexandr viníka bez nejmenších rozpaků vždy propustil, pokud zaplatil. Často za tučný poplatek nechal jmenovat kardinály, které poté nechal otrávit, aby se zvýšil jejich obrat, jejich majetek zdědila církev neboli papež sám.

1458 - inkvizice nejvíce slídila v Gaskoňsku, ve Švýcarsku, Arrasu a Savojsku.

1471 - papež Sixtus IV. Povolil v Římě nevěstince, jež mu vynášely tisíce dukátů. Začal úspěšně prodávat odpustky i mrtvým, za něž byli příbuzní ochotni sáhnout hluboko do své kapsy.

1478 - vydal Sixtus IV. bulu, s níž uznal inkvizici v Kastilii.

1480 - Sixtus IV ustavil inkvizici ve Španělsku

1482 – jenom v Andalusii bylo upáleno tisíce kacířů.

1483 - byl jmenován jako Velký inkvizitor mnich Tomáš Torquemada, jenž poslal na hranici více jak deset tisíc obětí a minimálně sto tisíc jich odsoudil k doživotnímu žaláři.

1484 - vydal papež Inocenc VIII. bulu „Summis desiderantes affectibus“ proti čarodějnictví, jež záhy poté odstartovala obrovský hon na čarodějnice. Každý, kdo by se jen pokusil popřít existenci čarodějnic nebo čarodějnictví, byl okamžitě považován za kacíře. Příčinou k tomuto neuvěřitelnému a nelidskému běsnění byl výrok z Exodu: "Čarodějnici nenecháš naživu" (Ex 22,17)

1486 - napsali papežem pověření dominikáni Heinrich Kramer a Jakub Sprenger „Malleus Maleficaru - Kladivo na čarodějnice, příručku k objevení a trestání čarodějnic, plnou vrozené nenávisti k ženám a sexu, který je podle této "knihy“ natolik špatný, že tvoří hlavní dveře - jimiž vstupuje ďábel. Předmluvou k této knize byla samotná bula Inocence VIII.

1490 - papež Inocenc VIII. vydal edikt proti židům ve Španělsku. Došlo tak k vlně emigrací nepodobných těm, které předcházely druhou světovou válku.

V patnáctém století bylo za každé léno papežského stolce, opatství a farnost, za každý odpustek stanoven pevný poplatek. Církev bohatla z prodeje tzv. dispensí (prominutí) často extrémních i nemožných zákonů.

1503 - si cestu k papežství uplatil Julius II. Měl úspěchy na válečném poli a pro papežskou korunu vybojoval nová teritoria, dolní Popádí, Boloňskou republiku, Parmu a Piacenzu, které Vatikán ovládal až do konce devatenáctého století.

1506 - obnovil Julius II. odpustky na dalších dvacet let.

1510 - bylo v severní Itálii, v Brescii upáleno sedmdesát mužů a žen.

1514 - bylo tři sta lidí upáleno v Comu. Ročně zde pravidelně bylo zaživa upáleno na sto čarodějnic, asi do roku 1525.

1516 - francouzský král František I. získal od papeže četné pravomoci nad katolickou církví.

1517 - augistiánský mnich Martin Luther přibil na vrata Albertovi zámecké kaple ve Wittenbergu svoji listinu „Devadesát pět tezí“ o odpustcích.

1520 - papež Lev X. exkomunikoval Luthera kromě jiného i za to, že se odvážil říci, že upalování kacířů se děje proti boží vůli.

1522 - papež Hadrián VI. přiznal sněmu v Norimberku, že mnoho let se v Petrově stolci děly ohavné věci, zlořády v církevních záležitostech, přestupky proti božím přikázáním a že všechno tam bylo příliš zvrácené.

1527 - propukly hony na čarodějnice v navarrském kraji, Tyrolsku, Lombardii, kolem Říma, v Alsasku a na mnoha místech v Německu.

1538 - se opakovala tatáž situace na těchž místech.

1542 - byla papežem Pavlem III. založena Římská inkvizice, čímž církevní soudy získaly ještě větší nadvládu nad soudem civilním.

1545 - francouzský král se pod patronátem papeže rozhodl zlikvidovat hnutí kacířské sekty valdenských, čehož důsledkem bylo zničeno 29 vesnic a vyvražděno přes tři tisíce lidí.

1555 - Pavel IV. prohlásil: "Nikdo se nesmí tak snížit, aby toleroval židy." "Kdyby můj vlastní otec byl kacířem, osobně bych nanosil dříví na jeho hranici." Vydal protižidovskou bulu „Cum nimis absurdum“, jež si nijak nezadala s norimberskými zákony z roku 1935, byla jakýmsi mezníkem v historii antisemitismu. Během jeho krátké vlády se počet obyvatel Říma snížil téměř na polovinu. Jeho následovníci Lev XII., Pius VIII., Řehoř XVI., Pius IX., byli jeho velice dobrými žáky.

1557 - vydal papež Pavel IV. bulu „Cum ex Apostolatus officio“, v níž prohlašoval, že je nejvyšší pontifex, velekněz, představitel boha na Zemi a jako takový má neomezené právo sesadit každého panovníka, vystavit každou zemi invazi křižáckých vojsk a sesadit každého z jeho funkce bez soudu a možnosti obhajoby. Oslepil jej přízrak kacířství natolik, že jeho inkvizitoři začali odsuzovat k smrti smilníky, homosexuály, herce, klauny, dokonce i sochaře. Pronásledoval židy více, než kterýkoli jiný papež. Jako kardinál nechal spálit všechny knihy, které pokládal za zhoubné.

1559 - zavedl Pavel IV. index zakázaných knih. Všichni autoři, kteří si cenili svůj vlastní život, okamžitě přestali psát. Všechny tiskoviny byly kontrolovány státními i církevními úřady.

1561 - zuřil strašlivý hon na čarodějnice v luteránském Brunšvicku, který pokračoval i v roce 1590, kdy do Wolfenbütelu svezli na upálení čarodějnice z celého okolí.

1563 - koncil prohlásil: "Jestliže někdo tvrdí, že stav manželství je nad stavem panenství nebo celibátu a že není lepší a požehnanější zůstat panenským a v celibátu než být ve spojení manželského svazku, ať je proklet."

1564 - Tridentský koncil připravil nový a mnohem podrobnější index zakázaných knih.

1566 - byl zvolen papežem Velký inkvizitor Pius V. Napsal bulu „Regnans in Excelsis“, do níž začlenil i verdikt, v němž anglickou královnu Alžbětu prohlásil za kacířku a podněcovatelku kacířů. Důsledkem této buly se z anglických katolíků stali zrádci a více jak sto kněží bylo v jejím důsledku usmrceno.

1570 - procesy propukly v Poitiers, Bordeaux, Le Mans, Toulouse, Avignonu a mnoha dalších místech Francie.

1571- byla v Římě Piem V. založena kongregace indexu zakázaných knih, která své seznamy pravidelně aktualizovala.

1572 - je po sérii hugenotských válek v Paříži povražděno nejméně dva tisíce hugenotů o tzv. bartolomějské noci na popud Kateřiny Medicejské za stálé podpory papeže.

1575 - se konalo veliké množství poprav v Alsasku.

1579 - vyhlásil církevní koncil v Melunu, že každý šarlatán a věštec a všichni, kdo praktikují nekromancii, pyromancii, chiromancii a hydromancii , musí být trestáni smrtí.

1580 - došlo v Trevíru k mnoha případům upálení při kampani, která měla původně za úkol potlačit protestantství a vyhnat židy. V důsledku komplexních procesů byli dvě vesnice prakticky vymazány z mapy. Nesmírně kruté postihy propukly též v Lucembursku a v Lotrinsku až do roku 1595. Filosof, ekonom a právník Jean Bodin vydal spis „Démonomanie des Sorciers“ - v němž schvaloval i mučení dětí.

1582 - se konaly procesy s čarodějnicemi v Braniborsku a Württembersku.

1583 - papež Sixtus V. bulou „Coeli et terrae creator“ zakázal astrologii a všechny formy věštění, které označil za neuskutečnitelné bez pomoci ďábla.

1589 - vydal katolický biskup Peter Binsfeld návod na stíhání čarodějnic „Tractatus de Confessionibus Maleficorum“.

1589 - bylo v saském Quendlinburgu během jediného dne upáleno sto třicet tři čarodějnic.

1590 - počínaje a 1680 konče bylo ve Skotsku popraveno na čtyři tisíce čtyři sta čarodějnic.

1592 - bylo nizozemským dekretem vyhlášeno, že přestože již bylo upáleno mnoho žen, tak počet těch, s nimiž je nutné se vypořádat, je mnohem větší.

1595 - vydal právník, jenž poslal za patnáct let na hranici devět set čarodějnic, Nicolas Remy, příručku pro zastánce tvrdých postihů čarodějnic „Demonolatreiae“. V jejich stíhání ještě pokračoval do roku 1612.

1599 - vydal Martin del Ria uznávaný spis pro odhalení a vyhlazení čarodějnic.

V 16. století se kardinálské klobouky prodávají v průměru za třicet tisíc dukátů, papež Lev X. měl na prodej 2150 svých úřadů. V každé zemi vlastní církev nesmírné bohatství a v Německu je v duchovních rukou celá polovina. Obchod s odpustky byl snad na svém vrcholu.

1600 - byl na příkaz inkvizice zaživa upálen astronom, filosof a básník Giordano Bruno.

1600 - bylo v Mnichově popraveno jedenáct lidí. Než byli zaživa upáleni, šesti z nich bylo cestou k hranici trháno maso z těla rozžhavenými kleštěmi, jedné ženě byly uříznuty prsy, pět mužů bylo lámáno v kole a jeden muž byl naražen na kůl.

1602 - právník Henri Boguet vydal příručku pro inkvizitory Discours des Sorciers. Jen v samotném Burgundsku nechal popravit na šest set čarodějnic. Používal nejkrutějších inkvizičních metod a nepůsobilo mu žádné problémy zahrnout do svých procesů i děti.

1603 - sadistický soudce Balthasar Ross nechal do roku 1606 ve Fuldě upálit na tři stovky lidí.

1605 - Klement VIII. napadl nantský edikt z roku 1598, protože poskytoval stejná práva všem, bez ohledu na jejich náboženské vyznání.

1608 - vydal italský mnich Francesco Gauzz další autoritativní příručku „Compendium Maleficarum“.

1609 - byl jmenován hlavním inkvizitorem v kraji Basků v jihozápadní Francii Pierre de Lancre. Už jen za pouhé čtyři měsíce dal upálit na šest set lidí.

1610 - za zhruba dvacetileté období bylo v západošvýcarském kantonu Vaud popraveno bez mála šest set čarodějnic. Procesy se nadále konaly v Tyrolsku a Alsasku.

1616 - papež Pavel V. vydal rozhodnutí, aby koperníkovský názor, že Slunce je nehybným středem vesmíru, byl posuzován jako bláznivý a absurdní, po filosofické stránce mylný a po stránce formální kacířský. Na základě tohoto rozhodnutí zakázala inkvizice astronomu Galileu Galileiovi vydat cokoli nového nebo vydávat jeho stará díla. Musel se zavázat, že své názory nebude vyučovat, ani obhajovat, ani o nich diskutovat. Koperníka dala církev na index zakázaných knih, kde zůstal až do roku 1822.

1620 - upálil kníže-biskup ve Würzburku během jediného roku devět set místních čarodějnic. Jeho bratranec z Bamberku jich nechal upálit šest set. Byly nemilosrdně upalovány mladé dívky a stovky dětí v rozmezí tří až čtrnácti let.

1630 - Galileo Galilei vydal své dílo Systém světa. V těchto letech dosáhl svého vrcholu hon na čarodějnice v německém Bambergu, Würzburgu, Mohuči, Kolíně, Brunšvicku, Nassau, Badenu, Braniborsku, Trevíru a Württembersku. V hraničních oblastech Lotrinska a Alsaska bylo údajně mezi lety 1615 a 1635 upáleno na pět tisíc čarodějnic. K podobným ukrutnostem též docházelo v Normandii a v Bambergu se na hranici, kromě předních občanů města ocitl i sám starosta Johannes Junius.

1633 - Galileo Galilei je na základě soudu, vyneseným Svatým oficiem důvodně podzírán z kacířství. Jeho knihy byly zakázány. Posléze byl na příkaz římské inkvizice přinucen v souladu s katolickou vírou, že Země je nehybným středem vesmíru. Církev se ve skutečnosti mýlila a jestliže již dnes katolíci prohlašují, že to vlastně ani nebyla katolická doktrína, může si vůbec být někdo jakoukoli katolickou doktrínou jistý? A dodnes Řím vůbec nespěchá s tím, aby se vůbec omluvil.

1648 - když vestfálský mír prohlašuje, že občané, jejichž náboženské vyznání se liší od vyznání jejich panovníků, mají mít stejná práva jako ostatní občané v tomto státě, papež Inocenc X. to odsoudil a katolická církev zavrhla jako prohlášení škodlivé, nekřesťanské…atd.

1650 - byla ve slezské Nyse postavena velká pec pro úsporné upalování čarodějnic, která si vyžádala více jak tisíc obětí včetně dětí. Podobná pec, asi šedesát metrů vysoká, byla postavena již dříve v Avignonu.

1652 - došlo k velikým postihům čarodějnic v Ženevě.

1657 - římská inkvizice vydala bez jediné sebemenší známky lítosti prohlášení, v němž oznamuje, že ani jediný čarodějnický proces nebyl správně veden.

1666 - byly velice četné čarodějnické procesy vedeny v Sasku a Švédsku.

1677 - se vedli procesy s čarodějnicemi ještě v Salcburku, ve Štýrsku a Meklenbursku.

1682 - byly ukončeny hony na čarodějnice.

1685 - je na církevní podnět zrušen nantský edikt, v důsledku čehož v následujících třech letech opustilo na padesát tisíc rodin protestantů.

V 17.století prohlásil kardinál Bellarmine: "Kdyby se papež dopustil omylu tím, že by hříchy povolil a ctnosti zakázal, církev by musela považovat hříchy za dobré a ctnosti za neřestné, protože jinak by se prohřešila proti svědomí." Na celkový počet obětí, jenž si vyžádaly čarodějnické procesy se odhady různí, od několika set tisíc do devíti miliónů.

1715 - byly vedeny procesy v Bavorsku až do roku 1734.

1740- Benedikt XIV. Prohlásil, že papež je hlavní kněz celé církve, který může vzít z jurisdikce biskupa jakoukoli místní církev, kdykoli si to bude přát. Biskupové proto na úkor víry přísahají nikoli službu církvi a náboženství, ale pouze a jen papeži, a to doslova. Přísná autokracie je v papežství na prvním místě.

1782 - se konala v souvislosti s čarodějnictvím ve švýcarském Glarusu poslední zákonná poprava.

1789 - Francouzská revoluce byla v očích papežů ďáblovo dílo, a proto se katolická církev uzavřela do sebe a živila se pouze svým starým dědictvím.

1808 - když Napoleon dobyl Španělsko, tak dominikáni, často zabarikádovaní ve svých klášteřích, popírali existenci mučíren. Místnosti plné nahých, mnohdy duševně chorých vězňů však byly objeveny a po vyklizení byly vyhozeny do povětří.

1813 - byla zrušena španělská inkvizice.

1814 - zavedl papež Pius VII. po propuštění z francouzského zajetí znovu Svatou inkvizici za rouhání se, nemorální chování, neúctu k církvi, neúčast na jejích oslavách, nedodržování půstu a odříkání s pravé víry.

1816 - Pius VII. zakázal při soudech používat mučení.

1828 - Lev XII. opět nechal pozavírat všechny židy do ghett.

1829 - bylo s každým, kdo třeba jen přechovával knihu, kterou napsal kacíř, nakládáno jako s kacířem.

1831 - od tohoto roku napadali papežové každou novou ústavu (rakouskou, francouzskou, belgickou) jako bezbožnou. Všechny tyto ústavy se pouze odvážily zaručit svobodu svědomí, svobodu tisku, svobodné parlamentní instituce.

1832 - papež Řehoř XVI. ve svém díle „Mirari“ označil svobodu svědomí jako bláznivý názor. Napsal, že náboženská svoboda plyne z té nejsmrdutější stoky indiferentismu a hbitě odsoudil svobodu náboženství, tisku, shromažďování a výchovy jako špinavý kanál plný kacířských zvratků.

1838 - lord Maculay, jenž v tomto roce navštívil Itálii, napsal: "Domnívám se, že papežské státy jsou nejhůře ovládanými státy v civilizovaném světě a neschopnost policie, zkorumpovanost státních úředníků, drancování zemí roste tak rychle a v takové míře, že to neunikne pozornosti ani toho nejnedbalejšího cestovatele." Zhruba o třicet let později byly papežské státy již zralé na povstání. Piovi IX. bylo učiněno mnoho nabídek na setkání, aby zachránil Itálii i papežství, ale papež měl za to, že moderní civilizace pochází od ďábla, kdy on odmítl jednat s princi temnot. Když děla generála Cadorny prorazila Aureliánskou zeď, byl to pro davy v ulicích den jejich osvobození. "Svého" území se papež odmítl vzdát a prohlašoval, že pánu může sloužit pouze jako panovník.

1852 - činil papež Pius IX. nátlak na Toskánsko, aby zakázalo židovským doktorům vykonávat svou praxi. Rakouskou ústavu odsoudil zejména za to, že dovolovala protestantům a židům mít svoje vlastní školy a koleje.

1856 - vydal papež Pius IX. edikt, který nadále v papežském státě povoloval exkomunikace, konfiskace, doživotní vězení i tajné popravy. Stejně tak čtení knih z indexu bylo pojímáno jakožto zločin.

1864 - papež Pius IX. ve svém díle „Quanta Cura“ napadl svobodu náboženství a postavil ji na roveň se svobodou smrti a odsoudil ve svém sylabu omylů názor, že křesťanství by už nemělo být jediným náboženstvím v zemi. Za největší katastrofu považoval nástup demokracie. Tzv. Katalog omylů odsoudil veškerý lidský pokrok.

1869 - I. vatikánský koncil prohlásil, že pro spásu je nezbytné věřit v nejvyšší moc papeže a jeho neomylnost. První vatikánský koncil tak popřel vše, co první koncily zavedly a co bylo jednoznačně prohlášeno v Kostnici, kterou bylo ukončeno tehdejší schizma. Vatikánským koncilem bylo jasně dáno, že papež je svým vlastním pánem; neexistuje žádná kontrola ani skládání účtů, žádná diskuse, žádná parlamentní opozice. Svět se může stát demokratičtějším, církev nikdy. Papeži, který přišel o své státy, touha po absolutní moci vůbec neskončila, pouze měla pokračovat v oblasti pravdy. Po tomto koncilu bylo v církvi všechno centralizováno.

1870 - papež Pius IX. je v bazilice sv.Petra prohlášen za neomylného. Jako paradox pak zní závěr z I.vatikánského koncilu jenž hovoří o tom, že aby církev přežila, není nezbytný papež, ale Ježíš Kristus, jenž je opravdovou hlavou církve. V tomtéž roce se z věznic a kobek patřících inkvizici stali úřady a archivy, v nichž práce pokračuje stejně metodicky, pouze ne tak brutálně.

1870 - italská vojska, jež dobyla Řím, lidé zdravili jásotem jako při osvobození. Jedenáct dní na to dostali všichni židé svobody, jež jim papežství upíralo alespoň tisíc pět set let. Poslední ghetto v tehdejší Evropě bylo zbouráno.

1878 - papež Pius IX. prohlásil za omyl, že každý člověk může svobodně přijmout a vyznávat jakékoli náboženství, které bude považovat za správné.

1880 - Lev XIII. ve svých encyklikách prohlašoval, že církev má právo na náboženský monopol v kterémkoli státě a svobodu náboženství odsuzoval. V politické angažovanosti deklaroval, že je nutné myslet nejvíce na to, jak sloužit zájmům katolicismu. Dle něj katolíci byli nuceni hlasovat pouze pro ty, kdo se zaslíbili katolickým zájmům a nikdy před nimi nedávat přednost nikomu, kdo je nepřátelský vůči katolickému náboženství, které je jediným skutečným náboženstvím.

V 19.století papežové tvrdili, že církev a stát jsou nerozlučitelně spojeni. Svoboda není křesťanská, nejdůležitější je právo a pořádek, papežové tak svobodu napadali jeden po druhém a Vatikán odsoudil všechny evropské ústavy. Ještě ve druhé polovině tohoto století byla v Římě a papežských státech dosud židům odepírána naprostá většina jejich lidských práv.

1902 - je pod tlakem sdělovacích prostředků přejmenována Svatá inkvizice na Svaté oficium

1903 - Pius X. prohlásil, že papež, kterého Bůh uvedl do nejvyššího úřadu, nemá právo oddělovat politické záležitosti od víry. Katolická církev se tak stala jediným náboženským sborem na světě, který je současně církevní i politickou organizací.

1903 - Pius X. nechal cenzurovat dílo abbého Loisy. Později jej nechal exkomunikovat a udělil na něj jednu z nejpřísnějších klateb. Vůbec všechny knihy i časopisy před tím, než byly vydány, byly dokonale zcenzurovány.

1906 - Pius X. prohlásil: "Ať se provozuje studium filosofie, teologie a příbuzných předmětů v duchu papežských listin a svatého Tomáše Akvinského." Na základě tohoto prohlášení byl propuštěn katolický intelektuál George Tyrrel z Akademie, jenž se skrýval pod pseudonymy, neboť se pokusil o dobovou přeměnu Tomáše Akvinského. Nakonec byl donucen se zavázat, že nevydá nic bez souhlasu kompetentní osoby.

1928 - papež ve své encyklice „Casti connubi“ horlil proti antikoncepci a zejména rozvodu, u kterého platilo, že nikdo jiný než on nemůže rozvést ani to nejnesnesitelnější manželství.

1930 - papež Pius XI. ve své encyklice prohlásil, že antikoncepce je špatná, vždy špatná, hrozivě špatná. Podle něj je antikoncepce kriminálním zločinem, když pravil: "Velebnost boží si oškliví tento nevyslovitelný zločin s nejhlubší nenávistí a někdy jej musí trestat smrtí."

1932 - schválil Pius XI. Normy pro rozvádění manželství…

1941 - o své živobytí přišly asi tři čtvrtiny italských židů, na nichž papežská reakce Pia XII. bylo pouhé ostudné mlčení. Nejen v Itálii, ale v celé Říši byli židé systematicky pronásledováni a zabíjeni a Vatikán tyto činy nedokázal odsoudit jediným slovem.

1942 - masové vyhlazování židů se již stalo všeobecně známým, přesto papež a celý Vatikán nadále mlčel.

1942 - založil Pius XII. vatikánskou banku, přestože církev dala úrok do klatby jakožto lichvu a dosud tuto klatbu oficiálně neodvolala.

1943 - Němci obsadili Řím a židé jsou v přítomnosti papeže, který nadále mlčí, deportováni z města

1945 - umění, znázorňující Krista jako nežidovského křesťana a teologie, jež těží z této iluze, připravila živnou půdu pro Hitlera a jeho konečné řešení židovské otázky. Robert Katz napsal: "Byl tu jeden muž, který měl být a musí být volán k odpovědnosti za to, že mohl a neučinil ani to nejmenší, aby zabránil německému vyvražďování. Tím mužem je papež Pius XII."

1966 - papež Pavel VI. po více než čtyřech století konečně přerušil existenci indexu zakázaných knih.

1968 - představil papež světu svou novou encykliku týkající se katolické sexuální etiky „Humanae Vitae“. Pavel VI. postavil antikoncepci mimo zákon. Přísná katolická etika v Jižní Americe vedla k nekontrolované plodnosti, která zase vedla k rozsáhlému počtu potratů, které způsobily smrt mnoha matek. Neustále jen opakoval, že morálka pohlavního styku se musí posuzovat pouze z čistě biologického hlediska.

1979 - Jan Pavel II. zrušil licenci světově proslulému katolickému spisovateli Hansu Küngovi, v důsledku čehož již nebyl pokládán za katolického teologa a přišel tak o práci. Římští duchovní tak svého odpůrce umlčeli a ostatní tím byli varováni. 1983 - předpis 747 s přepracované církevní sbírky zákonů z roku 1917 říká, že existuje-li nebezpečí, že dítě zemře v matčině děloze, musí být pokřtěno ještě před narozením.

1986 - připravil papež otce Karla E. Currana o jeho učitelskou licenci, v důsledku čehož přišel v roce 1987 o své místo na katolické universitě. V téže době je přinucen odejít z řádu jezuita Sweeney pro zveřejnění svého průzkumu mezi kněžími o jejich názoru na celibát.

1986 - roste počet sporů Vatikánu s církví Spojených států. Jan Pavel II. pak zprostil autority arcibiskupa ze Seattlu v učení o morálce, zesvětštění kněží, zrušení manželství, vedení liturgických a kněžských seminářů a dosadil do téže oblasti jiného. Papež tím dal jasně najevo, že pokud uposlechne do písmene každý vatikánský dekret, může být znovu dosazen do funkce.

Šóá - tragédie moderních dějin

Římskokatolická církev je plně zodpovědná za největší holocaust v dějinách – holocaust Židů, který nezačal příchodem Hitlera, ale už ve středověku – za přímého vedení církve a jejích hodnostářů…

Na důkaz tvrzení o církevní zodpovědnosti za antisemitismus a holocaust na Židech v Evropě uvádím nezpochybnitelná historická fakta, zaznamenaná SAMOTNOU CÍRKVÍ – takže mne těžko někdo může obvinit ze „zaujatosti“.

Prvním masovým vyhlazováním židů se může církev „pochlubit“ už v době křížových výprav, kdy „křižáci“ pod vedením fanatických kněží a mnichů pořádali pogromy ve všech větších městech Evropy, jimiž táhli… Desítky tisíc obětí…pro ilustraci úvaha opata Petra z Cluny – jedoho z „duchovních“ vůdců druhé křížové výpravy v r. 1146 : „…k čemu se vydávat až na konec světa… bojovat se Saracény, když mezi sebou necháváme žít další bezvěrce, kteří se před Kristem provinili tisíckrát více než Mohamedáni !“… A po druhé křížové výpravě církevní soudy vedou první procesy s Židy, obviňovanými z rituálních vražd křesťanských dětí, znesvěcování hostií… A tato obvinění jsou pak už po staletí typická k vytváření protižidovských nálad ještě ve dvacátém století… V Čechách vzpomeňme třeba známou „hilsneriádu“…

Už 4. lateránský koncil v r. 1215 uložil všem židům tehdejší Evropy nosit „jiný“ oděv, než nosili křesťané a zakázal sňatky mezi „křesťany“ a židy… Mezi léty 1215 až 1370 dvanáct koncilů a devět královských nařízení předepsalo ve Francii tamějším židům nosit viditelně na oděvu žlutou hvězdu. V zemích „Svaté říše římské národa německého“ museli židé povinně nosit potupné špičaté klobouky žluté nebo červené barvy, později trojúhelníky našité na oděvu…

Nějak ten pověstný Hitlerův antisemitský nacismus postrádá originalitu… Kdepak asi kopíroval ?

Protižidovské běsnění církve ve Španělsku je snad dostatečně známo. Jen pro ilustraci – sevillský arcijáhen v r. 1378 ve svých kázáních uvádí „zabití žida“ křesťanem jako „záslužný čin před Bohem i králem“… Opět desítky tisíc obětí – některé prameny uvádějí čísla převyšující sto tisíc… Zabíjení a všemožné pronásledování se týká i „conversos“ – židů, kteří ze strachu o život „přestoupili“ na „katolickou víru“… Dominikán Martiny vydává koncem 13. století knihu „Pugio fidei“ (Dýka víry), ve které označuje Židy za „vazaly Satanovy“… Kniha františkána Alfonze ze Spiny „Fortalicium fidei“ (Pevnost víry) z patnáctého století je pro „křesťanské židobijce“ tím, čím bylo „Malleus maleficarum“ pro „lovce čarodějnic“… Ospravedlňuje totiž jménem církve a Boha jakékoli prostředky, včetně mučení a poprav upálením, použité proti „nepřátelům Boha, Satanovým služebníkům – židům“…

Protižidovská bula papeže Evžena IV. z r. 1436 označuje židy za „škůdce a protivníky křesťanství“ a „potvrzuje“ všechny zločiny, jim s oblibou církví už dlouho připisované (vraždění dětí, zločinné čarodějnictví, znesvěcování hostií…)

Basilejský koncil v r. 1434 zakazuje přijímání židů na všechny školy a university, „křesťan“ nesměl pracovat u Žida, nesměl dokonce bydlet se židem v jednom domě… Židé se nesměli bez povolení nikde usazovat, nesměli vykonávat žádné veřejné úřady…

Necituji nacistické „norimberské“ zákony, ale nařízení „katolické“ církve !!!!

V Itálii dva známí františkáni – Jan Kapistrán a Bernardin z Feltre – organizují na přelomu patnáctého a šestnáctého století protižidovské pogromy v mnoha městech a svými kázáními štvou dav do skutečně nechutných excesů… Janu Kapistránovi však Itálie nestačí – v letech 1453 –1454 přenese svoji „bohumilou misi“ do Slezka, kde zinscenuje několik „monstrprocesů“ se židy, obviněnými z rituálních vražd…jsou samozřejmě krutě mučeni a upáleni – a Kapistrán má „volnou ruku“ ke svému protižidovskému štvaní a organizování pogromů…

Vrcholu dosahuje církevní protižidovský holocaust v polovině šestnáctého století. Papež Pavel IV., na jehož návrh vzniklo „Sanctum officium“ - inkvizice…, papež Pius V., který byl před svým zvolením „Velkým inkvizitorem“. Oba se nijak netají svými protižidovskými postoji a masivně ze svého úřadu podporují jakoukoli formu pronásledování židů v Evropě. Pavel IV. vydává necelé dva měsíce po svém zvolení pochmurnou bulu „Cum nimis absurdum“, proti níž jsou „protižidovské pasáže“ v Hitlerově „Mein Kampf“ slabým čajovým odvarem. V kostelech vznikají obrazy a sochy s fanatickým antisemitským obsahem – mnohde jsou DODNES k vidění…

...a velké „vyhánění židů“?

1290 Anglie – desetitisíce mrtvých. Zde opravdu po vyhnání židů nezůstala dlouhá staletí ani komunita „konvertitů“

1394 Francie (s židy to dopadlo podobně jako v Anglii) a Falcko

1420 Rakousko

1424 Freiburg a Curych

1426 Kolín n. R.

1432 Sasko

1492 Španělsko a Sicílie

1492 Portugalsko

1495 a 1506 Provence

1569 na přímý příkaz papeže Řím

1567 Janovská republika

1572 Lucra

1591 Milánsko

…a stovky dalších…

Tyto pochody smrti měly za následek stejné utrpení tisíců rodin, jako ty „nacistické“. Často končily smrtí – buď ubitím, lynčem od fanatického davu „věřících“, který za povzbuzování svých „pastýřů“ tyhle „bohulibé“ akce organizoval (ano, kazatelé opravdu označovali „účast křesťanů“ na protižidovských akcích i pogromech za bohulibou, každému křesťanu doporučovanou činnost…) nebo smrtí vyčerpáním a hladem za nelidských podmínek těchto „pochodů smrti“… Ti, kteří tyto pochody přežili, skončili v předem určených, „křesťanskými“ strážemi hlídaných koncentrácích – ghettech…

Katedrální kapitula v Toledu vydala v roce 1547 nařízení o tzv. „čistotě krve“ – „limpieza“, kde se odvolává na podobná nařízení již zmíněného Basilejského koncilu. Opravdu - tohle nařízení až nepříjemně připomíná známé „norimberské zákony“ – „rasová“ čistota byla jedinou možnou podmínkou pro „normální“, občanský život… Židé a jejich „míšenci“ se tímto nařízením stali na dlouhá staletí ve Španělsku „podlidmi“, naprosto bezprávnými.

Zločiny cirkvi sú neospravedlniteľné

Ing. František Dvořák, CSc.

Dnes, kedy je už jej všemocnosť dávno zlomená, sa hrá na „svätú“. Vraj ona za to nikdy nemohla, to všetko vykonala nie ona sama, ale vtedajšia svetská moc alebo v najhoršom prípade nejaké jej nezodpovedné orgány – koncily, inkvizícia, rády. Ona len hriešnikov exkomunikovala alebo dávala do cirkevnej kliatby. Ale my, ktorí sme prežili komunistickú diktatúru, dobre vieme, ako sa to robilo. „Strana“ tiež nič priamo neurobila, ona len neposlušných vylučovala zo svojich radov, len dala príslušné pokyny či odporúčania – v dnešnej dobe hoci len telefonicky, vtedy to bolo v tichých súkromných rozhovoroch. Písomné rozhodnutia sa nerobili a nearchivovali. Preto väčšinou nebola priamym katom, „len“ viedla katovu ruku.

Tieto činy nemožno zľahčovať ani tvrdením, že vtedy – v stredoveku – bola „iná doba“, alebo že vtedy sa takéto krutosti až tak veľmi „nebrali“. To je síce pravda, ale mučenie bolo aj vtedy mučením, vražda bola aj vtedy vraždou, vyvražďovanie národov bolo aj vtedy genocídou (aj keď nie pod týmto dnešným názvom). Na také veci nemožno zabúdať, tak ako nikdy nebudú zabudnuté krutosti Džingischána, Karola Veľkého, Hitlera alebo Stalina. Tým menej by ich nemal zabúdať ten, čo sa nielen vtedy, ale ešte aj dnes hrá na najvyššiu morálnu autoritu vo vzťahu k celému ľudstvu, kto žiada, aby ešte dnes jeho kázanie a dokonca príkazy boli brané vážne, aby sa nimi ľudia riadili, aby ich počúvali a dokonca aby za ne boli vďační.

Pravdu povediac, keby katolícka cirkev mala primeranú hanbu, tak už by nemala nič inému radiť a dokonca snažiť sa ho morálne viesť, ale spáchať vlastnú samovraždu a dobrovoľne sa rozpustiť s prosbou ľudstvo o všeobecné odpustenie jej hriechov.

Namiesto toho však katolícka cirkev a jej inštitúcie neustále, a to celkom nehanebne, sa usiluje o to, aby si za každú cenu zachovala svoje miesto na slnku.

Vie, že na obnovu svojej predchádzajúcej moci nemá, ale usiluje sa aspoň o zachovanie a zabezpečenie svojej organizácie a svojej hierarchie zhora nadol,

o jej zabezpečenie čo najväčším majetkom a príjmami bez toho aby sa starala, kto to zaplatí,

o to, aby ju opäť brali ako najvyššiu morálnu autoritu.

O to sa s nikým nechce deliť, stále je neomylná a vie, že iba ona má monopol na božiu pravdu.

Aj keď desaťročia koketuje s ekumenickým hnutím sledujúcim zjednocovanie cirkvi, tak v skutočnosti je pre ňu neprijateľné len potiaľ, kým prebehne pod jej autoritárskym vedením.

Analýza jej histórie však ukazuje, že práve ona je nielen matkou európskeho fanatizmu, dogmatizmu, netolerancie, antiracionality, ale aj pokrytectva a farizejstva.

Jej hlavné morálne príkazy z veľkej časti vôbec nemajú morálny obsah, ale majú slúžiť iba na zabezpečenie moci a stability cirkvi.

Vydáva sa za zástancu obyčajných ľudí, ale v skutočnosti vždy jednoznačne stála na strane tých najbohatších a najmocnejších, ktorí týchto obyčajných ľudí len využívali a vykorisťovali.

Neštíti sa ohlupovať, oberať a balamutiť práve tých najprostejších a najchudobnejších, ktorí jej pritom najviac veria, ktorí ju najviac podporujú.

V tichosti sa vždy sústreďovala hlavne na hromadenie majetku a bohatstva,

či už vyberaním dávok, darov (často vynucovaných),

zaberaním a konfiškáciami majetku nepriateľov alebo porazených,

či dotácií od štátu v najrôznejších formách atď.

A aby sa jej majetky nedaj bože nerozptyľovali, vymyslela a presadila celibát, aby svojim kňazom, členom rádov a duchovenstvu vôbec zatrhla prípadnú chuť na nejaké podiely, na nejaké to dedičstvo alebo vari dokonca aj na rozkrádanie takto nahromadeného majetku. Je však pravda, že za takto získavaný majetok sa ľudu odplácala, dávala mu „duchovnú“ útechu a najmä mu ukladala pokánie.

Dokonca i komunisti boli poctivejší

V boji o moc a majetok sa neštítila využívať tie najhroznejšie metódy, ktoré bola schopná bez škrupúľ zapracovať do svojich pravidiel. Tak napríklad niečo také odporné ako je špicľovanie.

V našich časoch si získalo osobitné opovrhnutie, od nacistických udavačov až po komunistické „domovníčky“. Mnohí satirici sa v tom dodnes vyžívajú, aj keď bohužiaľ ex post.

Nepozorujem však, že by si niekto zobral na mušku taký dokonalý systém všeobecného vnútorného dozoru, akým je tzv. spovedné tajomstvo.

S jeho využitím vedela cirkev všetko o každej svojej ovečke – od tých najúbohejších až po vodcu stáda, pričom každý sa musel povinne stať takouto ovečkou.

Pretože len čo sa dieťa narodilo, muselo prejsť krstom a aj keď celkom nevedomé a bezbranné, stalo sa tak jej členom, nezávisle od rozumu a vôle.

Nech si o tom takýto človek potom myslel čokoľvek, už sa z jej „rúk“ nedostal.

Osobne to považujem za veľmi zákerné, tým viac, že to platí stále, aj v dnešných moderných „jadrových“ časoch.

Nie je mi jasné, prečo sa nepočká až do tých 18 rokov, kým sa človek stáva svojprávnym, aby sa o tak vážnom kroku, ako je členstvo v akomkoľvek spolku, a teda aj v cirkvi, mohol rozhodnúť sám, z vlastnej vôle.

Veď aj tí preklínaní a odsudzovaní komunisti v tom boli oveľa poctivejší, členom strany sa totiž človek mohol stať až po dosiahnutí dospelosti.

Rozhodne mi nie sú sympatické žiadne sekty, aj keď o nich toho veľa neviem. Veľmi agilní sú napr. Svedkovia Jehovovi, ktorí sú ľuďom protivní najmä svojou nesmiernou vtieravosťou. Keď však s chladnou hlavou porovnám ich činnosť hoci s katolíckou cirkvou, tak mi z toho nevychádza tak jednoznačne čierno.

Už to, že ich členom sa človek nestáva ako dieťa bez vlastnej vôle, ale až z vlastného rozhodnutia ako dospelý,

že táto sekta „žije“ výlučne z vlastných členských príspevkov a príjmov a nežiada žiadne štátne dotácie platené „nečlenmi“,

že svojho člena pravidelne hodnotia a v prípade jeho zlého správania ho vylučuje,

zatiaľ čo u katolíkov to vyrieši spoveď, je pre mňa prijateľnejšia (samozrejme, nemôžem posúdiť, či ich prax je naozaj taká, ako sa to ľuďom „vonku“ predostiera).

Page updated

Google Sites

Report abuse