Každé jaro 7. března si náš národ připomíná výročí narození zakladatele a prvního prezidenta našeho státu T.G.Masaryka. Na jeho počest byl postaven pomník, který se nacházel na levé straně parku před základní školou v blízkosti pošty. Socha poté doplňovala již dříve postavené sochy, a to Pomník padlých a sochy J.A.Komenského.
Zhotovení pomníku bylo zadáno novopackému rodáku Ladislavu Zívrovi. A tak dochází dne 2.9.1938 ke slavnostnímu položení základního kamene. Slavnostní odhalení dokončené postavené sochy bylo dne 11.září. Socha byla vytesána z istrijského mramoru, je vysoká 275 cm a stojí na žulovém podstavci.
Poté nastala krátká éra druhé republiky, jež skončila 15. března. Nacističtí okupanti nemohli strpět symbol naší svobodné republiky. A tak dochází k rozkazu odstranit tuto sochu. Když skončila válka, byla snaha pomníky obnovit, ale socha T.G.Masaryka byla natolik poškozena, že její oprava nebyla možná.
V poválečné době musela být socha nově vytvořena. Jako autor byl znovu vybrán sochař Ladislav Zívr. Po velkých diskuzích bylo vybráno místo pod gymnáziem. Dne 2. května 1948 dochází k odhalení obnovené sochy T.G.M. tentokrát vytvořené z hořického pískovce představující prezidenta stojícího v plášti a čepici zvané „masaryčka“, zamyšleného, se sklopenou hlavou. Tajně pod rouškou noci tuto sochu odstranili, rozbili a její zbytky zazdili do základů jedné z novopackých rozestavěných staveb té doby. Tak přišla Nová Paka podruhé o sochu T.G.M.
Listopadová revoluce ukončila vládu totalitního režimu a lidé chtěli opět obnovit pomník T.G.M. Proto byla vyhlášena sbírka. Dne 12.září 1992 byl už potřetí znovu odhalen pomník T.G.Masaryka, na stejném místě.
Tento pomník před novopackým gymnáziem stojí dodnes.
Rozhovor s Tomášem Garriguem Masarykem
Otázka: Dobrý den. Můžu s vámi udělat rozhovor?
Odpověď: Ano samozřejmě. Bude mi potěšením
Otázka: Vy tu tak postáváte celé dny, tak co si myslíte o dnešní společnosti lidí?
Odpověď: No, jsem velice zdrcen, kam ten dnešní svět spěje. Za mých mladých let se lidé chovali s větší úctou ke starším i sami k sobě, teď jsou všichni velice drzí a ničeho si neváží.
Otázka: Co říkáte na studenty, kteří zde prochází každý den?
Odpověď: No, jak už jsem zmínil, jsou to nevychovanci, i když někteří vypadají velice inteligentně. Ale bohužel valná většina mluví jako sedláci na statku, jsou velice sprostí. Kdybych mohl promluvit, asi bych jim dávno něco řekl.
Otázka: A co říkáte na jejich oblečení?
Odpověď: To je děs. Slečnám leze pozadí nebo vnady a chlapci mají rozkrok až u kolen. Opravdu nevkusné…Za mých mladých let by si tohle dovolit nemohli, teďka vypadají jako „lehké dívky“. Chudáci jejich rodiče.
Otázka: Nesnažte se nám namluvit, že se vám ty dívky nelíbí?
Odpověď: No, lhal bych, kdybych toto tvrdil. České dívky jsou velmi výjimečné a krásné.
Otázka: A co si myslíte o kouření?
Odpověď: No, jak se to vezme. Za mé doby také hodně kouřili, ale převážně muži, u žen se mi to nelíbí a myslím, že tím znemožňují vývin populace. Já kouřím pouze dýmky. Sice také nejsou zdravé, ale alespoň lépe vypadají.
Otázka: Zdrželi jsme se u mládeže a málem jsme zapomněli na jiná témata. Například co vaše první lásky?
Odpověď: No těch bylo mnoho a na většinu si už nepamatuji, ale byly to krásné inteligentní a bohaté slečny. Ale našel jsem svoji velkou lásku, svoji manželku Charlotte.
Otázka: To vás takové ženy chtěly? Ne že bychom vás chtěli urazit, ale my mysleli, že takové ženy letěly spíše po mužích bohatých anebo v uniformě, ne?
Odpověď: Já jsem byl přeci prezident. Po mně takové ženy šílely.
Otázka: Učíme se o vás ve škole samé zajímavé věci, ale nikdo neví, jestli to byla pravda. Tak jak to s vámi tedy bylo?
Odpověď: Tož ani já sám nevím, ale přec nějaká pravda tam určitě bude, protože čerpají z ověřených zdrojů.
Otázka: Tak dobře, budeme našim učitelům tedy věřit. Děkujeme vám, že jste si na nás udělal čas.
Odpověď: Nemáte vůbec zač. Rád jsem si po dlouhé době s někým popovídal.
Markéta Milická
zdroje:
Infromace získány osobně od ředitele muzea v Nové Pace, Mgr. Roberta Radima Novotného