Svatý Václav

Pověst o soše Sv. Václava

Jednoho krásného dne byl Václav na projížďce na svém věrném oři. Zastavil se zde v Nové Pace, aby si odpočinul. Chvíli si lehl do trávy a rozjímal. Jeho bujný plnovous vlál větrem jako o závod. Když se již chystal k odjezdu, šla kolem překrásná Mariana a hned se zamilovala do jeho krásného plnovousu. Mariana byla krásná, avšak stydlivá dívka. Václav se však neostýchal a promluvil k ní. Z jedné věty bylo tisíce vět a den už se chýlil ke konci. Václav se s Marianou rozloučil a dal slib, že zítra přijede zas. Mariana byla ráda, jen ho prosila, ať nejezdí přes les, kde mají sídlo loupežníci. Tak Václav slíbil a jezdil za ní den co den okolo lesa. Mariana se vždy těšila, až si pohladí jeho plnovous. Zanedlouho se již připravovala svatba. Václav v den svatby byl nedočkavý a jel za Marianou zkratkou přes les. Zapomněl na varování a od své milé a v lese ho přepadla banda loupežníků. Václav však měl udatné srdce, tasil meč a loupežníky přemohl. V půli cesty si uvědomil, že při boji ztratil svůj plnovous, který Mariana tak milovala. Přijel tedy za Marianou se špatnou a dobrou zprávou. Celý příběh jí převyprávěl od začátku až do konce. Mariana mu ztracený plnovous tedy za jeho udatný čin odpustila, ale svatba se přesunula až na dobu, kdy Václavovi plnovous doroste. Lidé Václava oslavovali za jeho skutek a na počest mu zde v Nové Pace vytesali sochu. V té době bohužel Václav plnovous neměl ještě dorostlý, a tak bohužel nevíme, jaký s ním byl krasavec. Mariana se z Nové Paky s Václavem odstěhovala na jeho sídlo a více do Nové Paky nepřišla, neboť nemohla snést pohled na sochu bez plnovousu.