Památník padlým

Představujeme vám sochu : Památník padlým (Památník padlým legionářům)

(památník v Nové Pace)

(pamáník v Kunžaku)

♠ Karla Vobišová ♠

(autorka sochy)

*21.1.1887 Kunžak - +7. 6. 1961 Praha (74 let)

Narodila se jako třetí dítě do početné rodiny s třinácti dětmi. Chodila na hořickou odbornou kamenosochařskou školu. Po absolvování školy v Hořicích (jako její první dívčí absolventka) se stala žačkou profesorů Josefa Drahoňovského a Bohumila Kafky na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Po dobu dvou let rovněž studovala v Paříži, tam byl jejím učitelem významný francouzský sochař Emile Antoine Bourdelle.

Je autorkou celé řady pomníků, pamětních desek a soch, např. E. Krásnohorské na Karlově náměstí z roku 1929 (za tuto sochu z rumunského mramoru obdržela vyznamenání od Akademie věd a umění).

V rodném Kunžaku byl před kostelní věží v roce 1933 postaven památník obětem 1. světové války, kde na žulovém postavci stojí socha jejího Legionáře. Velký pomník padlým má také v Nové Pace (původně ho měl dělat prof. Kafka). Vobišová je autorkou mnoha sochařských portrétů: Charlotty Masarykové, Bohumila Kafky, Boženy Němcové, Karla Hynka Máchy, členů své rodiny a dalších. Vynikala také v portrétech dětí. Životním dílem měl být stříbrný náhrobek sv. Vojtěcha pro katedrálu sv. Víta v Praze. Karla Vobišová se provdala za svého spolužáka z Hořic Josefa Františka Žáka (*27.10.1886 v Kadeříně), se kterým realizovala některá svá větší díla.

← text na pomníku : VÁM SYNŮM MILÝM NA USMÍŘENÍ A VRAHŮM NAŠIM NA POKOŘENÍ

♣ O Památníku padlým ♣

V Jírových sadech, které naleznete v Nové Pace hned u železniční zastávky (pozor, ne u nádraží), se nachází pomník obětí ve světových válkách. Původně byl vyhotoven k uctění obětí I. sv. války dle návrhu Karly Vobišové-Žákové a stál před školou.

Za okupace byl přemístěn do Jírových sadů a po II. sv. válce doplněn o jména dalších obětí.

Na zadní straně památníku se nachází jména obětí druhého odboje.

Oběti druhého odboje 1938 – 1945

Oběti zahraničního odboje

Jaromír Brož Josef Cerman Stanislav Fejfar Stanislav Rouš

Popraveni

B. Groh Josef Kováč Josef Štenbera Josefa Víchová

Miroslav Horyna Ota Makovička František Šulc Dr. G. Záhorský

Josef Kočárek Anna Mlejnková Jan Vokatý Oldřich Žák

Ignác J. Prokůpek Václav Vích

Umučení a zemřelí

Karol Dundová Ant. Kráčmar Jaroslav Praizler Václav Vaníček

Stan. Richter Jan vojtíšek Julius Fišera Josef Kubát

Jan Řeháč Bož. Vojtíšková Bedřich Hloušek Ant. Kulhánek

Josef Řehák Jan vojtíšek ml. Hynek Jirouš František Kulhánek

Karel Souček Krist. Vojíšková Dr. Vojtěch Kohn Karel Lederer

Ladislav Šeps Adolf vojtíšek Josef Havelka Dr. Kar.Lederer

Dr. Zb.Tauchman Božena Vojtíšková Ant. Lísal

Jaroslav Trojánek Otto Schonfeld František Pecháček

Josef Tuma Em. Pecháčková

Oběti květnové revoluce

Václav Berk Josef Ježek František Moucha Jaroslav Řehák

Zdeněk Glos Jindřech Karel Oldřich Pol Jaroslav Sucharda

Josef Hanuš Jan Lisal Ladislav Pospíšil Jan Tauchman

Josef Chaloupka Josef Lhota Karel Rádle Josef Varvaronský

Ed. Jakoubek Václav Marek Václav Ruml Jaroslav Uhlíř

Naproti pomníku je umístěna podrobnější a novější pamětní deska se jmény obětí 1. sv. války.

Podle získaných informací by měl být v památníku ukrytý nějaký "dárek" obětem. Nikdo však nev,í jestli je to pravda, či ne.

☼ Příběh vojáka ☼ (smyšlený)

Voják se z posledních sil dostává ke zdem kláštera. Zmučen bolestí klepe na dveře. Nikdo ho však přes hlučení zbraní neslyší. Jeho poslední naděje se ztrácí jako zrnko písku v poušti. Mladý voják umírá na posvátné půdě. Jeho skoro potemnělou mysl teď brázdí spousta nezodpovězených otázek. Proč zrovna já? Proč umíráme my, nevinní lidé jen kvůli tomu, že si pánové poručí? Myslí vůbec na naše ženy a děti? Samozřejmě, že ne...Co si bez nás počnou? K čemu je všem tolik nenávisti a zloby? K bolestivé smrti? Nezaslouží si snad každý žít? Co bude teď? Příjde po tomto utrpení slibovaný ráj? Nebo mě bude sužovat peklo? Tolik mrtvých... Tolik mrtvých mou rukou...Ale...Měl jsem snad na vybranou?

Jeho mysl pomalu vyhasíná, až vyhasne. Voják je mrtev a vše zemřelo s ním. Naděje, bolest i vzpomínky jsou pryč. Existuje jen jeho mrtvé tělo a vzpomínky lidí, kteří na něj nikdy nezapomenou, ať je kdekoliv.

(K.Jelínková)

† Umírám † (smyšlený příběh vojáka)

BUM …….. „Co je to?! Uši mám v jednom ohni! Nic neslyším! Špatně se mi dýchá! Je tu cítit kouř! Lapám po dechu! Lepší se to! Ale ne o moc! Necítím nohy! Co se to se mnou děje? Proč necítím své nohy? Nemám je snad ? Ne, jsou tam! Ale nemohu s nimi pochybovat, to je děsivé! Jsem celý od krve! Odkud teče ten proud červeně ? Bolí mne hlava! Ach ano, mám na hlavě velkou ránu! Z ní krvácím ! Dělá se mi špatně a motá se mi hlava! A kde to vůbec ležím? Všude samé kamení a roští! Vypadá to tu jako na bitevním poli! Snad nejsem voják ve válce? Jsem a byl jsem zasažen! Zavolám o pomoc! Pomóc ! Pomozte mi někdo! Prosííím !“

A teď mi to došlo! Jsem tu sám, uprostřed bitevního pole kousek od svého rodného domu. To je pech! Krvácí mi hlava a nohy necítím, možná mám i ránu na břiše, to nevím. Nemůžu se hnout! Pomalu přestávám mít sílu křičet o pomoc. Opřu si hlavu o kámen. Není to jako doma na lavičce, tlačí to, ale co, nemůžu si vybírat. Zavírají se mi víčka. Chce se mi spát. Měl bych se pomodlit nebo alespoň rozloučit se svou rodinou. Ale na to nemám čas. Jsem voják na bitevním poli a umírám!

(B.Hýsková)

Zdroje: Web: Prostor - architektura, interiér, desing

http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/praha/sporilov/vobisova.htm

Informace získané osobně od ředitele muzea v Nové Pace - Mgr. Roberta Radima Novotného

Foto: Mapa - www.mapy.cz

Karla Vobišová - http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/praha/sporilov/vobisova.htm

Památník - Vlastní foto

Památník 2 - www.turistika.cz