Suchardův dům - Svatý Ivan

Socha Svatého Ivana

Autor: Stanislav Sucharda

(1866-1916)

Český sochař, rodák z Nové Paky a syn významné rodiny Suchardových. Studoval na vídeňské akademii, byl žákem Josefa Václava Myslbeka, který značně ovlivnil jeho tvorbu.

Socha Sv. Ivana je součástí výzdoby Suchardova domu, kterou si navrhli a zrealizovali sami členové sochařské rodiny Suchardových. Suchardův dům byl dostaven v roce 1896, takže se domníváme, že socha Sv. Ivana vznikla někdy v této době. Bohužel jsme se o této soše více nedozvěděli, a tak zde alespoň zmíníme legendu o tom, kdo vlastně byl Svatý Ivan.

Podle legendy Ivan nejprve odmítl nastoupit po svém otci na královský stolec a odešel do monastýru, ale po nedlouhé době se rozhodl pro poustevnický či misionářský život. Odešel proto do Čech a usadil se, za časů knížete Neklana, v neprostupném lese v jeskyni Pod skalou u pramene vody. Živil se lesními plody a mlékem ochočené lesní laně. Zde prožil v modlitbě a postu 42 let nikým nespatřen, přičemž odolal mnoha pokušením. Když už se málem rozhodl opustit poustevnický život, zjevil se mu Jan Křtitel, daroval mu k obraně před pokušením kříž a vyzval ho, ať neodchází. Když Ivana opět pokoušel běs, praštil tohoto běsa Ivan křížem tak, že běs vyletěl z jeskyně a ve stropě po něm zůstala díra.

Podle legendy jednoho dne kníže Bořivoj I., sídlící na Tětíně, na lovu stíhal raněnou laň až ke skále poblíž Ivanovy jeskyně, kde ji skolil kopím. Ze smrtelné rány místo krve vyteklo mléko v množství, jehož se kníže i jeho družina dosyta napili. Poté se vynořil poustevník Ivan, knížete oslovil jménem a zeptal se ho, proč skolil jeho laň. Poté se Bořivojovi představil. Odmítl nabídku žít na Bořivojově dvorci a místo toho si vyžádal kněze. Ivan navštívil Bořivojovo sídlo, aby se zúčastnil bohoslužby sloužené knězem Pavlem, ale kromě svatého přijímání nic jiného nejedl ani nepil a ani na koně po cestě nevsedl. Knězi Pavlovi Ivan vyprávěl o svém setkání s Janem Křtitelem, vyjádřil přání být pochován ve své jeskyni a oznámil, že v její blízkosti budou vybudovány tři kaple. Vyžádal si ještě pergamen a černidlo, jimiž sepsal, že je synem charvátského vladaře Gostomysla. Podle některých legend docházel Ivan na Tětín opakovaně a rozmlouval s Bořivojem o spáse i za účasti svaté Ludmily.

Brzy po návratu do své poustevny zesnul a byl Bořivojem se ctí pohřben. Smrt svatého Ivana je datována do období let 882-893.

Příběhy o vzniku sochy Svatého Ivana:

Ivan a srnka Julie

Možná málokdo ví, že na místě, kde se teď nachází hrad Pecka, dříve stál klášter. Dlouhá léta jsem tam pobýval se svými srnkami. Byly to mé jediné kamarádky, s kterými jsem si na našich společných procházkách povídal. Nejvěrnější splečnicí mně byla srnka Julie. Chodívala za mnou po večerech a často sedávala vedle mého křesla u krbu. Jen jsme tiše koukali do ohně a užívali si společné chvíle.

Toto pouto bylo tak vzácné, že jsem se rozhodl nechat vytvořit sochu mě a srnky Julie. V nedaleké vsi pobýval sochař Sucharda, kterého jsem oslovil.

Sucharda byl velice potěšen, že může vytvořit tuto sochu. Po několik večerů jsme si povídali o tom, jak má socha vypadat a co má vyjadřovat. Měl jsem pár přání - aby byla umístěna v průčelí mého kláštera a aby vyjadřovala naši souzněnost.

Když byl sochař hotov, byl jsem velice překvapen, jak přesně vystihl mé přání, co má socha vyjadřovat.

Ale nastaly zlé časy - přišly války, hlad a bída. Klášter sloužil jako útočiště pro chudé lidi, kteří neměli vinou válečných nepokojů kde pobývat. Přenechal jsem jim proto svůj klášter a odešel jsem se svými srnkami do lesů, kde jsme strávili zbytek svého bytí.

Tímto příběhem jsem Vám chtěla představit mnicha Ivana jako důkaz toho, že v dávných dobách žili lidé, kteří byli schopni obětovat vše, co měli, pro dobro a potřebu jiných.

Abychom na mnicha a jeho srnku nezapomněli, můžeme se při procházce po Nové Pace na ni zajít podívat k Suchardovu domu. Věřte, že při pohledu na tuto sochu vás něco uvnitř zahřeje.

Ivanovo neštěstí

Kdysi dávno, ještě než se narodila prabába mé prabáby, žil na kopci poblíž města Nová Paka mladý muž. Lidé o něm moc nemluvili. Věděli jen, že když byl malý kluk, byl s rodiči na dříví v lese. Byl krásný letní den, slunce hřálo, ptáci zpívali… Ale k létu také neoddělitelně patří letní bouřky. A jedna taková bouřka vypukla zrovna, když byl Ivan s rodiči v lese. Tak intenzivní bouřku dlouho nikdo nezažil. Přišla znenadání, ale svou silou se nerovnala žádné jiné. Ivan s rodiči se chtěl někam schovat, ale nebylo kam. Utíkali tedy lesem co nejrychleji zpět domů. Najednou uhodil blesk. Uhodil do stromu poblíž trojice. Ivanův otec koutkem oka zahlédl, jak strom padá přesně na místo, kde stáli. Ještě stačil odstrčit Ivana co nejdál, ale sám už uhnout nestihl. Strom spadl na něj i na jeho ženu. Ivana jen ometly kraje větví. Byl v takovém šoku, že se nedokázal ani hnout. Jen se vyčerpaně sesul na zem vedle stromu a usnul se slzou na tváři. Když se probudil, koukala na něj zvířecí hlava. Byla to srnka. Nejdříve se lekl, ale pak v očích srnky zahlédl záblesk čehosi. Snad porozumění? Lítost? To se nikdy nedozvěděl ani Ivan, ani ostatní lidé. Po celý svůj život žil v lese, na loukách, v kopcích a běhal poblázněně za stádem srnek. Na památku Ivanova utrpení byla vytvořena jeho podobizna i s věrnou srnkou. Byla umístěna na stěnu Suchardova domu, kam ji můžeme chodit obdivovat.

Zdroje:http://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%BD_Ivan

www.mapy.cz

www.google.com

Městské muzeum Nová Paka

Autorky: Gabriela Pěšková

Lenka Králíčková