Embedded Files
Socha sv. Josefa stojí před Domovem seniorů v Nové Pace, v ulici ke hřbitovu před budovou čp. 28. Tato budova je bývalý chudobinec (chorobinec). Socha je umístěna na kamenném podstavci. Sv. Josef drží ve své pravé ruce Ježíška a v levé lilii. Ježíš a lilie jsou atributy (symboly) sv. Josefa. Na podstavci si můžet všimnout několika nápisů:
Z přední strany je napsáno: (příloha č. 01)
O // PŘÍMLUVU // Tvou // prosíme // TEBE // svatý // Josefe!
Ze zadní strany je napsáno: (příloha č. 02)
Zřízeno nákladem // JOSEFA A ANTONIE // KAFKOVÝCH // Léta Páně 1896.
Z boční strany (od schodiště Domova seniorů) je napsáno: (příloha č. 03)
ANT. SUCHARDA
Jak jste již mohli poznat, tak autorem této sochy je sochař Antonín Sucharda. Byl českým akademickým sochařem, narodil se roku 1843 v Nové Pace. Studoval v Praze a velmi obdivoval díla sochařů Maxmiliána Brokoffa a Matyáše Brauna. Oženil se s Annou Šádkovou, se kterou poté vedl otcovu dílnu v Nové Pace. Z ní vzešlo mnoha chrámových i hřbitovních děl. Antonín Sucharda zemřel roku 1911 v Nové Pace. Bylo mu 68 let. Je pohřben do rodinné hrobky na novopackém hřbitově.
Sv. Josef žil v prvním století. Pocházel z královského rodu Davidova. Bohem byl vyvolen za snoubence Panny Marie. Sv. Josef se Panny Marie "ujal", když čekala syna Božího (i přes pomluvy a ostudu). Zemřel v Nazaretě.
Byl patronem křesťanských rodin, dětí, mládeže, sirotků, dělníků a také je patronem dobré smrti. (Ne nadarmo byla jeho socha postavena před chudobincem). Mezi jeho atributy patří dítě Ježíš, liie, koš, hůl, tesařské a truhlářské nářadí.
O VIDINĚ SV. JOSEFA
Jak je z Bible známo, sv. Josef byl manželem Pany Marie, která porodila v Betlémě Božího syna. A spolu s Josefem mu dali jméno Ježíš. Žili šťastně a spokojeně a zažispoustu neuvěřitelných příběhů. Jeden z nich vám teď buduvyprávět.
Bylo to zrovna na podzim, když se svatý Josef procházel malými uličkami Nové Paky. Mrholilo a byla velká, hustá mlha, že by se dala krájet nožem jako bochník chleba. Josef došel až před nynější domov důchodců. Zde se zastavil a rozhodl se, že se osvěží vodou ze zdejší kamenné studánky (tato studánka zde již dávno není). Z kapsáře, který měl okolo pasu, vytáhl malý hrníček a nabral vodu ze studánky. Byla studená jako led, a tak se Josef ani nenapil. Najednou, jakoby měl před sebou víc a víc mlhy! V několika dalších minutách se z mlhy utvořil jakýsi obraz, který se pomalu dával do pohybu. Josef zůstal stát s hrníčkem v ruce a dál hleděl do obrazce, který se již zvolna hýbal. Viděl uplakané děti, nejspíše sirotky, jak sedí na okraji cesty. Promočené, unavené a hladové. Jejich oblečení bylo prosté – každé z dětí mělo jednu dlouhou bílou košili, která byla tak slabá, že mohla sloužit ke spánku snad jen v teplé místnosti. Děti tudíž musely mrznout. Křičely a na očích jim bylo vidět slovo, kterým volaly o pomoc. Po několika minutách se Josef vzpamatoval z vidění, které již dávno zmizelo. Viděl už jen studánku s vodou.
Cestou domů stále viděl ten děsivý obraz u kamenné studánky. Přemýšlel o něm a hned mu proběhlo hlavou: „Kolik dětí je v tuto chvíli na ulici bez domova, jídla a lásky“. Najednou ho napadla myšlenka, že založí útulek pro děti, které nemají domov. Jak rychle Josefa tato myšlenka napadla, tak rychle ji chtěl vykonat. Hned druhý den ráno sehnal řemeslníky, kteří měli za úkol postavit nový domov pro děti z ulice.
Za necelé tři měsíce dům stál. Během několika týdnů se tento dům zaplnil dětmi z ulic, které byly z nového domova nadšené. Již nemusely spát na ulicích chladného města. Mohly ležet v postelích v útulném domě. Všude bylo plno spokojených dětských tváří a úsměvů.
Událost inspirovala mnoho měst. Stavělo se víc a víc sirotčinců a dětských domovů. A sv. Josef je za tento čin v dnešní době považován za patrona sirotků a dětí.
Svatý Josef
Před mnoha lety žil svatý Josef. Jeho manželka byla Panna Marie a právě spolu očekávali děťátko. Josef byl povoláním tesař a tato práce ho velmi bavila. Měl svůj obchod a v něm jeho manželka Marie prodávala jeho výrobky. Jednou tam přišla paní, že by chtěla udělat sadu židlí a stůl, jindy zase pán, že by potřeboval skříně, ale aby byly nízké a měly kulaté rohy, protože jsou do dětského pokoje.
Zrovna byl listopad. Jednou za ním přišel muž, který chtěl pomoct s krovy u střechy. Josef tuto zakázku vzal s velkou radostí, protože dlouho na střechách nic nedělal. Jenom jedna zpráva ho moc nenadchla. Pán chtěl, aby střecha byla hotová do ledna. Když už na té střeše dělat měsíc a půl, byl unavený a vyčerpaný. Zima mu vlezla pod nehty a celý se klepal. Rozhodl se tedy, že odejde domů dřív. A udělal správně…
Tu noc začalo bolet Marii břicho, a tak s ní rychle běžel do nemocnice. Do nemocnice už ale nedoběhl a Marie porodila na seně v jednom seníku syna Ježíška. Oba byli radostí bez sebe. Chodili jim přát ze všech koutů světa.
Jak tak čas běžel, Ježíškovi bylo už 13 let a otec chtěl, aby se stal také tesařem. Ježíšek se na to netvářil moc nadšeně. Josef chtěl, aby Ježíšek po něm jednou převzal řemeslo. Jemu se to ale moc nelíbilo, protože rád pořád někde pobíhal a na práci moc nebyl.
Když už byl Ježíšek o něco starší, pochopil, jak moc to pro jeho otce znamená, a tak se tedy rozhodl, že to zkusí. Nejdříve mu to moc nešlo, ale později už ano. Vedli spolu krámek a všichni byli spokojení a šťastní.
Zdroje:
informace o soše sv. Josefa nám poskytl ředitel městského muzea pan Mgr. Robert Radim Novotný.
fotografie - Petra Stříbrná.
Vytvořila Tereza Kuncová a Kristina Novotná
Page updated
Report abuse