Bůh Hermés (Merkurius)
Autobusové nádraží, Nová Paka, Vojtěch Sucharda
Hermés, syn Dia a Maii, je v řecké mytologii mimo jiné poslem bohů. V římské mytologii byl ztotožňován s bohem Merkurem, neboli s archandělem Rafaelem. Ze spojení s egyptským bohem Anupem vznikla v antickém synkretismu postava Hermanubis. V egyptské mytologii je pak především ztotožňován s bohem Thovtem, který později dostal (řecké) označení Hermes Trismegistos. Toto dělení však není jednoznačné, v důsledku různých výkladů dochází často k překrývání jednotlivých božstev a k používání různých jmen pro každého z nich.Syn Dia a Maii se narodil na hoře Kylléné v Arkádii. Je ochráncem cest a poutníků, ale i zlodějíčků, bohem obchodu, lsti a podvodu a v neposlední řadě poslem bohů. Nikdo jej nemůže předčit v chytrosti, bystrosti a dokonce ani v krádeži.Jakmile se Hermés narodil, ihned si vymyslel svůj první podařený kousek. Tiše se vykradl z plenek, aby jeho matka nic nepoznala, a vydal se do Pierie, kde tou dobou pásl Apollón stádo krav. Ukradl rychle z Apollónova stáda 15 krav a na nohy jim přivázal rákos a větve, aby za sebou zametl stopy. Když již pozdě k večeru hnal stádo přes Boiótii, potkal starce, který pracoval na své vinici. Slíbil mu jednu z krav, když nikomu neřekne, že tudy stádo hnal. Stařec horlivě souhlasil a slíbil, že bude mlčet. Hermés šel tedy dále, když vtom ho napadlo, že by mohl starce vyzkoušet. Změnil svou podobu, vrátil se k němu a vyptával se na stádo krav. Nabízel mu býka a krávu, pokud stařec poví vše, co ví. Stařec se dlouho rozmýšlel, ale nakonec zvítězila chamtivost nad čestností (jak už tomu ostatně bývá) a stařec vše vyzradil. Hermés se na starce strašně rozhněval, že porušil slib, a proměnil ho v němou skálu, aby již navěky mlčel.
Pak konečně přihnal krávy až do Pýlu. Zde obětoval dvě krávy bohům a zbytek zavedl pozpátku do jeskyně, aby stopy nevedly dovnitř, ale ven. Pak se vrátil do své kolébky a zabalil se do plenek. V té době již Apollón hledal své krávy. Věštecký pták ho zavedl až do Pýlu, ale do jeskyně se Apollón nepodíval, vždyť stopy vedly ven. Konečně přišel až k jeskyni, kde Hermés ležel ve své kolíbce, a ihned ho začal kárat za krádež krav a požadoval jejich vrácení. Hrozil, důmyslně vyslýchal, ale proti Hermově chytrosti nezmohl nic. Nakonec Herma donutil, aby s ním šel před samotného Dia, který měl jejich spor rozřešit. Zeus Hermovi nařídil, aby ukradené krávy vrátil, a proti rozsudku Dia nic nezmohl ani Hermés. Vrátil se tedy s Apollónem nejdříve do své jeskyně, odkud si vzal z pod polštáře svou lyru, kterou si před nedávnem vyrobil z želvího krunýře a tří větévek, a posléze zavedl Apollóna k oné jeskyni, kde byly krávy ukryty. Zatímco je Apollón vyváděl, Hermés začal hrát na svou lyru tak krásně, že tím zaujal i Apollóna. Apollón se s ním nakonec dohodl, že mu nechá krávy, když mu na oplátku dá svou lyru. Hermés souhlasil, a aby se zabavil, až bude pást krávy, vyrobil si pastýřskou píšťalu. Apollón s ním opět udělal obchod a za píšťalu mu dal svou zlatou pastýřskou hůl, s níž naháněl stádo, a navrch ho poslal za svými chůvami Thriemi, které ho naučily věštit z oblázků. Hermés se pak stal bohem všech pasáků krav a ovcí.
Zeus, když se o všem dozvěděl, poznal, že jeho syn je velmi bystrý, a tak z něho udělal posla všech bohů, ochránce cest a boha obchodu. Dal mu poté jako dar berlu caduceus– s bílými stužkami jako odznak pro posla, kterého musel každý respektovat, dále kulatý klobouk petasos proti dešti a okřídlené zlaté sandály, jež ho nosily rychlostí větru.
Hermés vynalezl pěstní zápas, astronomii, tónovou stupnici a mnoho dalších věcí. Uctívá ho poutník i řečník, kupec i atlet, a dokonce i zloději.
Příběh o tom, jak se do Nové Paky dostala socha boha Herma...
Bylo to dávno. Řecký bůh Hermés, syn Dia a Maii, ochránce cest a poutníků, bůh obchodu, lsti a podvodu, se jednoho dne rozhodl, že chce vytesat svou sochu. Proč ne, když pomohl už několika obyčejným dobrým lidem a vždy potrestal zlo. Navíc je to bůh a každý bůh musí mít svou sochu na Olympu. Vypsal tedy konkurz na nejlepšího sochaře. Musel to být opravdu ten nejlepší z nejlepších sochařů v okolí, aby se Hermés nerozčílil. Konkurz byl vypsán.
Po několika týdnech se na Olymp dostavily desítky, ba i stovky sochařů, jen aby mohly vytesat krásu boha do kamene. Hermés byl dobrý bůh, možná občas trochu namyšlený. Nechal si udělat sto svých soch. Tu, která se mu nejvíce líbila, si ponechal a vystavil ji na Olympu. Ukazovala jeho krásu, dobré srdce a hlavně věčnost. Ty, které se mu nelíbily, nechal zničit. Jeho otec Zeus se na tu namyšlenost nemohl dívat. Sochaři byli nešťastní až na jednoho, který byl obsypán zlatem a až do konce života nemusel pracovat. Zeus tedy zastavil ničení soch a nechal je vystavit po celém světě. Všem sochařům dal zlato za odměnu a nechal je zavést tam, kde je jejich socha, aby se o ni starali a udržovali ji. Kromě zlata jim daroval nesmrtelnost a věčné mládí, proto je naše novopacká socha tak krásná, i když tam už je tisíce let. Kdo ví, třeba ti sochaři chodí stále mezi námi… Když se Hermés dozvěděl, co jeho otec udělal, pýcha od něj odešla pryč a Hermés se stal dobrým bohem. Otec ho tedy jmenoval ochráncem bohů.
Tak se do Nové Paky dostala socha Herma, ochránce bohů.
Michaela Doležalová, Natálie Svobodová