Tato rodinná hrobka (1912-1913) je dílem Stanislava, Vojtěcha a Bohuslava Suchardy. Je umístěna na městském hřbitově v Nové Pace. Dnes je ve velmi špatném stavu, proto ji drží ocelová lana. Text je také špatně čitelný a protože by za pár let nemusel být čitelný, je níž přepsán.
"V roce 1913 byl dokončen rodinný náhrobek v Nové Pace, jemuž dominuje figura statného slovanského mladíka s kosou - netradičně pojatá, hrdá a neúprosná alegorie smrti. Ze zamýšlených tří rodinných portrétů čela hrobky měly svou podobu v době dokončení pouze dva (dědečka a otce), třetí kámen vpravo byl osazen neopracovaný a dramaticky na svou tvář - spolu s mladým žencem - teprve čekal." PhDr. Martin Krummholz
OD SUCHARDŮ
+ +
Antonín - 1812-1886
Marie - 1815-1905
Jakub Šádek - 1807-1885
Antonín - 1843-1911 Mařenka-Aninka, Miroslav-Marta
Anna - 1882-1915
Anna roz. Šádková - 1848-1924
Mirina - 1889-1965
Vojta - 1884-1968
(Stanislav
Bohouš
Vojta)
Rodokmen Suchardů
Suchardova hrobka (vymyšlený příběh)
Žil byl jeden výborný sochař a loutkář 19. století. Jmenoval se Antonín Sucharda, syn sochaře a malíře Jana Suchardy. Antonín měl dva syny, také sochaře, Antonína a Jaroslava. Antonín, syn Antonína, měl pět šikovných dětí, o kterých bude tento příběh.
„Vojto, Stando, Bohouši ! “ volá Anička do dílny na své bratry. Snaží se ale marně. „No ták, kluci, pojďte už!" Kdepak, tyhle pilné pracanty jen tak někdo nedostane pryč z dílny.
Miroslava, pátá z Miroslavových dětí, se jednoho dne chystala na místní, „novopackou tancovačku“. Dlouho přemlouvala své bratry, aby šli s ní. A nakonec se jí to povedlo. Neuměli moc dobře tancovat, ale zato byli urostlí mládenci k pohledání.
A toho si hned děvčata z tancovačky všimla. Na zábavě bylo opravdu dost dívek a také si každá našla chlapce, kterému se líbila. Kluci Suchardovi nejprve litovali, že šli se sestrou, ale později je to přešlo. Zalíbila se jim totiž děvčata tuze krásná. Bohouš si našel Irenku, moc se k sobě hodili! Standa si našel Věrku a Vojta Adélku. Byli všichni spolu moc šťastní, až na to, že kluci měli čím dál tím méně času na svá dláta a hoblíky. Ale když si ten čas našli, řezbařili a sochařili moc rádi a spolu. Na jeden krásný den chystali svatbu. A jak bylo v téhle rodině zvykem, chystalo se mnoho jídla a dárků. Tatínek vymyslel, že dá svým synům a jejim novomanželkám něco, co sám vyrobí. A tak začal do kamene vytesávat obličej svého syna Antonína, pak Bohuslava a že se mu dílo dařilo, tak i Vojtův portrét. Díla se mu moc povedla.
Konala se převeliká, krásná a dlouhá svatba. Stanislavovi, Bohuslavovi i Vojtovi se otcova díla moc líbila. A když Antonín Sucharda nešťastnou náhodou v roce 1911 zemřel, synové dali na hrobku přidělat svoje obličeje, které dělal jejich milý otec. Hrobku dozdobili nápisem jejich slavného jména a jména těch, co v ní leží.
I dnes ji můžeme vidět na novopackém hřbitově.
Zdroje:
http://www.mapy.cz/#q=nov%C3%A1%20paka&x=15.514130&y=50.491608& z=16&qp=10.908450_47.994630_17.280709_51.545259_6&l=15&c=14-8-30-3-15-28-25-27-t
text a obrázky: PhDr. Martin Krummholz: Stanislav Sucharda (1866- 1916),
Městské muzeum Nová Paka 2006
Autoři stránky: Edita Valášková a Eliška Fischerová