Panna Marie

Historie sochy a morového sloupu

Příběh o Marii

Příběh, který právě čtete, nikdo nezná, a přeci se stal. Marie právě připravovala jídlo pro svého manžela Josefa, který se měl každou chvilku vrátit s ovcemi z pastvy, když tu někdo zaťukal na jejich prostou chýš. Nikdy by Marii nenapadlo, že ten neznámý stařec, který stojí za jejich dveřmi, jí změní život. Přesto neváhala a šla otevřít. „ Pozdrav Pán Bůh, hospodyně, je Josef doma?“ zeptal se neznámý muž oblečený do krátkého přiléhavého kabátku tmavě modré barvy. „ Ne, není, ještě se nevrátil z pastvy. Něco potřebujete?“odvětila Marie. Na muži bylo vidět, že je neklidný, ale přesto Marii neodpověděl. Marie tedy pozvala starce do chýše, protože bylo nepříznivé počasí. Stařec neváhal a vešel dovnitř. Nadále po celou dobu mlčel. Rozhlížel se po světnici a zdálo se, jako by něco očima hledal. Marie ho posadila ke stolu a nabídla mu vodu a chléb, ale muž odmítl. Marie nevěděla, jak se má chovat a co vlastně neznámý muž chce. U kamen připravovala večeři pro Josefa a očkem stále pokukovala po starci, který se ládoval chlebem a zapíjel ho vodou. Venku se už stmívalo a tu najednou bylo slyšel ovčí stádo. Marie si svým způsobem oddychla.

„ Josef je doma", vykřikla Marie. Stařec celý netrpělivý vrátil zpět do kapsy kus hadru připomínající kapesník, který celou dobu při čekání muchlal. Vstal od stolu a pomalu se šoural k otvírajícím se dveřím. „ Příteli, kamaráde, kde ses tu vzal? To je ale návštěva", radostně přivítal starce, který ne moc nadšeně odvětil. „ Zdravím tě, Josefe, mohl bych s tebou mluvit?“ Josefovi ztuhl úsměv, pokynem ruky s přítelem odešli do vedlejší místnosti. Marie zůstala za dveřmi připravujíc stále večeři. Byla zvědavá, co stařec potřebuje jejímu manželovi tak nutně sdělit, ale přece se neodvážila poslouchat za dveřmi. Nějakou dobu to trvalo, než oba vyšli, stařec se malým kývnutím rozloučil s Marií a zmizel ve venkovních dveřích, Josef zůstal před Marií stát jako opařený. „ Něco se stalo?“ opatrně se zeptala Marie. Josef si oddychl a odpověděl: „ Chtějí mě dát do žaláře, prý naše ovce chodím pást na cizí louku.“ „ Není jiná možnost, drahý?“ se slzami v očích a s knedlíkem v krku se zeptala Marie. „ Ano, je, zaplatit 20 tolarů majiteli louky. Tolik peněz jsme ani za celý náš život neutratili, natož abychom je měli !“ Celí nešťastní zasedli k večeři, ale oba se v ní jen nimrali, poté ulehli do svého lože a beze slov usnuli.

Ráno moudřejší večera. U snídaně Marie celá šťastná přišla na řešení jejich trápení. „Josefe, já si najdu nějakou práci a pomůžu ti vydělat ty peníze!“ Josef nebyl moc nadšený, ale nic jiného mu nezbývalo, a tak když se Josef vydal na pastvu, Marie se oblékla do svých nejlepších šatů a šla žádat o práci. Zamířila do místního hostince, jestli nepotřebují pomocnici. Hospodský si pomyslel, že Marii mu seslal snad sám Pán Bůh, a hned Marii vysvětlil, co a jak se dělá a řekl jí, že jednou za týden, vždy v neděli, dostane jeden tolar, ale jen pokud budou všichni hosté spokojeni. Marie se dala bez řečí do práce.

A jak čas plynul, tak Josefovi a Marii se dařilo čím dál tím lépe, až zaplatili 20 tolarů šlechtici, na jehož louce se pásla zatoulaná Josefova ovečka. A jestli nezemřeli, tak si tam šťastně žijí až dodnes.

Zdroje:

http://mapy.cz/#x=15.516818&y=50.498948&z=14&t=s&q=nov%C3%A1%20paka&qp=8.734454_47.804138_22.397337_51.425678_6

http://cs.wikipedia.org/wiki/Maria_%28matka_Je%C5%BE%C3%AD%C5%A1ova%29

Barbora Tobišková a Jitka Nekvapilová