Embedded Files
Pomník Mistra Jana Husa vytvořený Antonínem Lukešem roku 1898
Detail pomníku
HISTORIE
Mistr Jan Hus byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, reformátor a kazatel; mistr a rektor (1409-1410) pražské univerzity. Je s největší pravděpodobností také autorem reformy pravopisu, která odstranila spřežky a zavedla do české abecedy diakritiku.
O pomníku
Pomník Jana Husa byl za obrovské účasti lidí slavnostně odhalen na náměstí v Nové Pace 18. 7. 1898. Kolem jeho postavení bylo mnoho vzruchu. Jedná se o třetí pomník Husův postavený v Čechách, ba na světě (první z roku 1872 je od packého Antonína Suchardy ml. v Jičíně, druhý byl odhalen ve Vojicích v roce 1897), ale ten náš je prvním, který byl postaven na náměstí. Nepatří mezi nejpěknější, dělal jej místní rodák Antonín Lukeš, který se vyučil u Suchardů. Podle legendy vznikl mezi konzistoří a městem spor, zda může stát mezi farním kostelem a mariánským sloupem socha Jana Husa. Spor byl prý nakonec vyřešen tak, že socha Panny Marie na morovém sloupě byla otočena, aby Husa neviděla. Je to jen legenda. Na starých snímcích se Panna Maria stále dívala k západu.
Na podstavci je pod kalichem nápis: V LESKU SLÁVY TVÉ NAŠE OBRODA I SÍLA
JAN HUS
Nejprve vám povím něco o sobě. Byl jsem římskokatolickým knězem, českým středověkým náboženským myslitelem, reformátorem a kazatelem, mistrem a rektorem pražské univerzity. Bohužel mě ale 6. července 1415 v Kostnici upálili za kacířství, když jsem odmítl odvolat své učení. A tak jsem se dostal do nebe.
Ale dost už o mně, teď vám musím něco povědět. Jednou se mi takhle zdál sen. Ptáte se, jak se může zdát mrtvému sen? Ale ano, může. Jen si vezměte Járu Cimrmana a České nebe. Tam jsem v komisi, tak proč bych nemohl snít?
Pamatuji si to úplně přesně. Byl rok 1898 a měl jsem v Nové Pace kázání. Zrovna jsem mluvil o mravním úpadku katolické církve. Byl tam takový mladík, který mě poslouchal s větším zaujetím než všichni ostatní. Měl jsem radost. Právě jsem jim ukazoval knihu, kterou jsem napsal, když tu najednou onen mladík ke mně přistoupil a pravil: “Opravdu krásná řeč, mistře. Na vás by nikdo nikdy neměl zapomenout“ a posypal mě takovým zvláštním práškem. Tu jsem najednou začal tak nějak divně tuhnout, pořád s jednou rukou na knize a druhou na prsou. Pomalu, ale jistě jsem kameněl. Neptejte se mě, jak je to možné, sám nevím. Asi nějaký kouzelný prášek. Ve světě snů je možné cokoliv. Každopádně to byl velmi nepříjemný pocit. Kamenět bych nepřál nikomu! I když… s kostnickou hranicí se to nedá srovnávat. A tak se ze mě stala socha.
Ráno, když jsem se probudil, stačil jsem si ještě vzpomenout na jméno toho mladíka - Antonín Lukeš. Ale to ještě není všechno! Když jsem se podíval nebeským dalekohledem přesně na místo, kde jsem měl ve snu kázání, nevěřil jsem vlastním očím. Stála tam moje socha - s jednou rukou u knihy a druhou na prsou. Sochař - Antonín Lukeš…
ASI NĚJAKÉ VNUKNUTÍ NEBO CO…
UPOZORNĚNÍ!! - Jde o smyšlený příběh!!
Johana Herbrychová
Zdroje
Web: http://expedice.rps.cz/lokality/5368-nova-paka-mesto.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Hus
http://www.munovapaka.cz/vnitrni-okruh/d-46906/p1=14157
Page updated
Report abuse