Socha muže - Spořivost

Socha byla vytvořena v roce 1931 zdejším rodákem Bohumilem Kafkou pro průčelí tehdejší Okresní záložny (nyní Česká spořitelny a. s.) Dekorativními sochami

"Spořivost" a "Zemědělství“ jako by chtěl svým spolurodákům ukázat v mramoru,

jak je velikým umělcem. Sochy jsou vytvořeny v akademickém stylu, nejsou však oceňovány například tak, jak socha Pastýřské madony stojící před místním gymnáziem.

Bohumil Kafka

Český sochař a pedagog Bohumil Kafka se narodil 14. března 1878 v Nové Pace. Tam také v roce 1892 absolvoval nejprve obecnou a poté měšťanskou školu. V letech 1892 až 1896 studoval na sochařsko -kamenické škole v Hořicích v Podkrkonoší. V roce 1897 se Kafka zapsal na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde studoval pod vedením dalšího novopackého rodáka, Stanislava Suchardy. Kafka se stal Suchardovým asistentem a pracoval s ním na pomníku Františka Palackého. Na Akademii výtvarných umění také Kafka pomáhal Josefu Václavu Myslbekovi na soše Sv. Václava. Po Suchardově úmrtí v roce 1916 byl jmenován profesorem dekorativního sochařství na Uměleckoprůmyslové škole. V roce 1925 se stal profesorem sochařství na Akademii výtvarných umění. Vedle své volné tvorby vytvořil mnoho dekorativních prvků fasád, bust, soch a pomníků.

Příběh o soše Spořivost

Ve východních Čechách nedaleko hradu Pecka rozkládá se malé městečko Nová Paka.V tom malém městečku žil byl, jeden lakomý a spořivý švec Tonda Máslo.Tonda Máslo byl velice pěkný a pohledný mladý muž. Sotva se Tonda vyučil, založil si nedaleko náměstí malé ševcovství, to ševcovství pojmenoval U Másla. Tonda byl velice šikovný a boty dělal poctivě, proto si ho hned ve městě oblíbili a nikdo už nechodil jinam než k Máslovi. Všude po Pace si ho lidé jen chválili: „Ten je ale šikovný a jaké krásné boty mi udělal“ a „určitě bežte k Máslovi, jinde vám lepší boty neudělají“. Povídali si to paničky i pánové po celém městě.Tak Tonda neměl nic jiného na práci než svou ševcovinu, pouze jednou za týden si koupil opravdu dobrý drahý alkohol. Hrnuly se na něj stovky objednávek, dokonce i od největších pánů, ale jak tak Tonda rostl ve svém společenském postavení, začalo to s ním a jeho poctivostí jít z kopce.Milý švec si začal vybírat, komu bude šít boty.Už nechtěl šít boty chudým, kteří mu za ně mohli dát sotva pár drobných. Toník už chtěl šít boty jen bohatým. Ti mu za jeho práci zaplatili tolik, že už si nekupoval alkohol jen jednou týdně, ale kupoval si ho každé dva dny a čím víc měl peněz, tím si alkohol kupoval víc a víc. Po městě se začalo povídat, jak se hrozně Tonda rozpil, ale lidé na to nedbali a chodili za ním stále, protože boty dělal pořád široko daleko nekrásnější a nejlepší. Tondovi už ani to, co měl, nestačilo, rozhodl se, že bude boty šidit, a tak taky udělal. Svou práci už nedělal poctivě, ale tak, aby z toho měl co nejvíce peněz on.Těm, co teď nosili jeho boty, se každou chvíli zlomil podpatek, bota se rozjela nebo se úplně rozpadla. Jednoho dne přišel do obchodu k Máslovi jeden velice podivný, krásně oblečený a vznešený pán.Zadal Tondovi tu nejdražší a nejtěžší objednávku, jakou kdy dostal.Švec si pomyslel: ,,No co, je to zase jen další zbohatlík“ a začal šít jeho boty.Ten pán ale nebyl jen tak nějaký pán, byl to čert a moc dobře věděl, co Tonda provádí. Nastal den, kdy měl švec čertovi boty

odevzdat. Samozřejmě že Tonda neušil boty z drahých materiálů a vůbec se s nimi nějak nenamáhal. Když odevzdal čertovi boty,čert mu řekl: „ Nejsem žádný obyčejný smrtelník, jsem čert a přišel jsem tě potrestat za tvoji lakotu, přehnanou spořivost a nepoctivost“. Čert Tondu zaklel do sochy na náměstí, aby všichni věděli, že spořivost je dobrá vlastnost, ale i ta může přerůst v lakotu a chamtivost.