Suchardův dům - alegorická socha

Historie sochy

Alegorická socha se nachází v Suchardově ulici č. 283. V restaurátorské zprávě z r. 2001 je socha zmíněna jako plastika východního průčelí Suchardova domu, je to alegorie Vítězství a Evropy.

Plastika Evropa je signována Antonínem Suchardou. Nikde není však zmínka, která by nasvědčovala o detailním popisu sochy. Nevíme, zda-li sochu brát jako bohyni Vítězství nebo Evropy.

Alegorická socha ( Příběh Veroniky Noskové)

Byla jednou jedna malá holčička a ta ráda poslouchala pohádky, které jí četla maminka každý večer před spaním. Měli rodinného přítele, který byl váženým a uznávaným lékařem, jmenoval se Klička. Ráda poslouchala i jeho příběhy ze života, které vyprávěl při každé návštěvě. Nejraději však poslouchala ty, které se týkaly zahraničních zdravotních výprav. Malá slečna měla pana Kličku velice ráda. Vždy byla nesmírně napjatá, jaké zážitky jim bude vyprávět při další návštěvě. Jelikož byl pan Klička starší pán, nemohl je navštěvovat už tak často jako dříve, protože ho cestování v jeho věku příliš unavovalo. Když malá slečna povyrostla, stala se z ní líbezná dívenka a začala navštěvovat pana Kličku v jeho domě téměř každý den. Vždy si měli o čem povídat. Nejvíce se bavili o medicíně, která mladou slečnu začala zajímat ze všeho nejvíce. Jednou, když už na tom pan Klička nebyl zdravotně nejlépe, slíbila mu, že půjde studovat medicínu na univerzitu do Prahy a bude slavná jako on.

Zanedlouho pak pan Klička zemřel. Mladá dívka začala pilně studovat. Podala si přihlášku na Karlovu univerzitu v Praze, obor lékařství. V tu dobu nebylo vůbec jednoduché dostat se na medicínu. Mladá slečna byla však jedna z mála, kdo se tam díky své odhodlanosti dostal. Již od začátku jí bylo jasné, že bude muset pilně studovat, pokud se bude chtít stát dobrou lékařkou a složit závěrečné zkoušky, které nebyly jednoduché. V té době obdržel málokdo nabídku na stáž do zahraničí. Na konci svého studia však mladá dívka obdržela červený diplom a zároveň nabídku na zahraniční misi. Dívka měla obrovskou radost, že ji obdržela.V zahraničí zůstala několik let a procestovala mnoho zajímavých míst, kde získala hodně zkušeností a stala se skvělou doktorkou. Když se vrátila opět do Čech, založila si svoji vlastní kliniku, kde pomáhala lidem. Všichni ji obdivovali a vzhlíželi k ní.

Při jedné komplikované operaci zachránila díky svým zkušenostem z ciziny život malému chlapci z Nové Paky, který byl na sklonku života. Jelikož to byl syn významné packé osobnosti, ředitele tamější pedagogické školy, nechal jako poděkování na její počest vytesat alegorickou sochu. Žena, která drží v rukou knihu, se stala symbolem snahy, kterou musela vynaložit k vystudování univerzity. Socha má pod levou končetinou umístěný globus, který symbolizuje dlouhé cesty, na kterých získala mladá lékařka mnoho zkušeností, díky kterým také zachránila syna pana ředitele.

Dívka, která učila číst (Příběh Leansy Kolmanové)

Na konci Nové Paky stála málem rozpadlá chalupa. Bydlela v ní rodina s jednou dcerou, jmenovala se Anna. Rodina byla chudá a neměla co jíst. Po nějake době Anně zemřel otec a zůstala jen s matkou. Matka měla Annu ráda, ale neměla na vybranou, prodala dceru do královské rodiny. Tam bude mít aspoň co jíst a naučí se nějaké práci. Annu nebavilo uklízet, prát a vařit... Anna milovala knihy, pořád v jednom kuse četla a četla. Královská rodina měla obrovskou knihovnu, tak Anna potají každou noc chodila číst. Nikdo to o ní nevěděl, ale jednou ji spatřila druhá služka a protože ji neměla ráda, řekla to královské rodině. Rodina to služce nevěřila. Annu rodina měla moc ráda. Královna si s ní rozuměla jako s vlastní dcerou, kterou neměla. Jednu noc královna čekala, jestli je to pravda, co služka říkala. Annu spatřila, jak jde do knihovny a čte. Královna viděla, jak Anna čte s vášní. Sama neuměla číst, tak si na Annu počkala a zeptala se Anny, jestli ji to naučí. Anna souhlasila. Druhá služka byla naštvaná. Anna se po nějaké době dozvědela, že i její matka zemřela. Když to zjistila královna, tak Anně navrhla, že může zůstat u nich, že ji má rada jako svou vlastní dceru. Od té doby Anna neuklízela a jen si četla a cestovala s novou rodinou. Nakonec šla do školy a pilně studovala.

Když vyrostla a měla své děti, učila je číst. Nejen své děti, učila i děti z chudých rodin, aby byly vzdělané. Když Anna zemřela, všechny byly smutné. Anna byla výjimečná žena, co pomáhala lidem. Tak jí na památku postavili sochu. Annu, jak drží v ruce knihu a pod jednou nohou má zeměkouli. Anna byla od té doby vzorem pro všechny děti, co chtěly umět číst.

Cesta životem (Příběh Nikoly Sádovské)

Byla jsem to já. Já, malá dvanáctiletá holčička. Jejich tvář neříkala nic pozitivního..“Maminka s tatínkem jsou mrtví…“Bože…Můj život, život šťastné, krásné, láskyplné dívenky se naprosto zhroutil. Jak jen půjdu dál?" Dlouho trvalo, než se mi na tváři znovu zrodil ten všem kdysi velmi známý úsměv.,Dnes stojím u Suchardova domu v Nové Pace, moji osobnost zde zobrazuje alegorická socha, která v ruce drží knihu a její noha se zemí svírají zeměkouli. A proč asi? Trochu vám přiblížím průběh svého života…

Po neuvěřitelném utrpení ze smrti svých rodičů jsem řekla dost. Buďto zemřít nebo znovu žít. Vybrala jsem si cestu o moc těžší, a to i kvůli mým mladším sourozencům. Řekla jsem si, že jednou změním svět, že svět zlý, plný nenávisti, udělám světem lepším. Už od raného dětství mě bavilo skládat básně…V šestnácti letech mi babička, u které jsme žili, poslala výtvory do jakési soutěže. Vyšlo to. Uspěla jsem. Zároveň se studováním jsem si plnila svůj velký sen. Psala jsem básně pro nakladatelství. Po dvou letech nebyl v republice člověk, který by o mně nevěděl... Po delší době mého psaní se takový člověk nenašel na celém světe. Člověk, který by nevěděl, kdo jsem…Já, Patricia Franfurtová, jsem již věděla, že všechno špatné je přeci jen k něčemu dobré...Mohla jsem na sebe být hrdá nejen pro svou slávu, ale proto, jaká jsem…Pro sílu své osobnosti…Když tady teď tak stojím, něco mě hřeje u srdce. Čtu si svou knihu a vím, že maminka s tatínkem by na mě byli pyšní …

zdroje:

Informace získány osobně od ředitele muzea v Nové Pace Mgr.Roberta Radima Novotného

mapa: https://6936869510907933944-a-gymnp-cz-s-sites.googlegroups.com/a/gymnp.cz/sochy-novopacka/18-alegorickasocha

mapa:

https://6936869510907933944-a-gymnp-cz-s-sites.googlegroups.com/a/gymnp.cz/sochy-novopacka/18-alegoricka-socha/mapa.JPG?attachauth=ANoY7crfDthxiCl_unAX25OrLC4-YabnHbPcmzRSNELEZern-EiSN7v32PVnDQ6wpcxflzuC0nju7A3SoSz5HhdLS3hpxiBq6L1kvMx78EGnTHHEw-ULjRDX9U0X1r-xjW43dbKKc9pc4wPY0ZQIaKPwNi1kN7jJbiDAK14BeZpnfqx4J32PUTTQukbsz2Ls6qcOkGRvRUDjXi5P4kfMQuMIhhsUt-4ueg%3D%3D&attredirects=0