Embedded Files
Jan Nepomucký
Životopis
Jan z Pomuku se narodil někdy kolem roku 1340 v Pomuku, který náležel nedalekému cisterciáckému klášteru pod Zelenou Horou. V místě, kde dnes stojí barokní kostel sv. Jana Nepomuckého, stál podle ústního podání domek, kde se Jan narodil. Janův otec Velfín (či Welfin) byl v Pomuku v letech 1355 až 1367 rychtářem, o matce není nic známo. Základní vzdělání získal zřejmě ve škole zřízené roku 1344 při farním kostele sv. Jakuba. Další studia nejsou s jistotou doložena, dále studoval na pražské univerzitě.
Od roku 1369 působil jako veřejný notář v Praze. Mezi lety 1373–1383 požíval titulů notarius, prothonotarius cancellarie a domesticus commensalis arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi. Od roku 1380 byl oltářníkem u sv. Erharda a sv. Otilie ve svatovítském kostele a farář u sv. Havla. Mezi lety 1383 a 1387 studoval církevní právo na Padovské univerzitě a studium ukončil jako doktor dekretů. Vrátil se roku 1387 a vyměnil svoje oltářnictví za místo kanovníka u sv. Jiljí. O dva roky později se stal kanovníkem a advokátem vyšehradské kapituly.
Historie sochy
Socha se nachází na morovém sloupu, který je nejstarší sochou
v Nové Pace. Na sloupu se dále nachází Sv. Šebestián, Panna Marie, Sv. Jan Evangelista a Jan Nepomucký. Stáří sloupu se odhaduje tak kolem roku 1666, vystavení pak souvisí s morovou ránou, která v roce 1586 udeřila
na Novou Paku. Obyvatelé se modlili k Panně Marii a nakonec morová epidemie ustala. Podle legendy za to může slib, který modlící obyvatelé Panně Marii dali, a to ten, že pro ni vystaví krásnou sochu.
Příběh o Janu Nepomuckém
Socha sv.Jana Nepomuckého na morovém sloupu v Nové Pace stojí už od roku 1847. Nemáme přesně doložené, jak tato socha vznikla, ale vypráví se o ní mnoho příběhů.
Jeden Vám přiblížíme. Každý den na toto místo chodil ve stejnou hodinu podivný muž.Byl zahalen v černé kápi a u nohou mu ležela malá hliněná nádoba,
do které mu občas někdo hodil minci. Nikdo ho neznal jménem, nikdo nevěděl, odkud je, neodpovídal na žádné otázky. Vlastně se s ním nikdo nechtěl dostat do styku.
Jediné slovo, které z jeho úst vypadlo, bylo "až Vám bude nejhůř ,budu to já, na koho si
vzpomenete".
Chodil tam dlouhé roky a nikdo nechápal, co tam pohledává. Na kohokoli, kdo prošel kolem něj, se díval upřeně svýma černýma očima. Šel z něj strach.
Dokola si opakoval modlitbu. Když tam muž chodil už nějakou dobu, byl stále slabší a slabší. Byl totiž lidský hříšník, který se provinil tím, že když byl ještě živý, mladý
a plný sil, okrádal staré, nemohoucí starce a stařenky. Proto dostal od boha trest, že bude chodit po světě jako starý, ošklivý a shrbený stařec, kterého se bude každý bát
a každý se mu bude vyhýbat. Jediné, co ho bude moct vysvobodit, bude, když položí svůj život za jiný. Jednoho dne se po Nové Pace roznesla zpráva, že je smrtelně
nemocný zdejší pastýř Jan Nepomucký a že nejspíš své nemoci do večera podlehne.Tato zpráva se šířila tak rychle, až se dostala k potrestanému muži. Muž hned spěchal
k Janovi domů, aby ho zachránil. Řekl si, že on už takhle stejně žít nechce a že když bude mrtvý, dojde klidu a navíc zachrání něčí život. Když přišel k domu, tak učinil,
jak řekl. Když lidé spatřili živého a zdravého pastýře Jana, hned se ho vyptávali, kdo ho zachránil. A pastýř Jan jim hned vše vysvětlil. Společně s ostatními lidmi na místě,
kam muž chodil žebrat, nechal postavit sochu, kterou pojmenovali po uzdraveném pastýři -Jan Nepomucký.
Page updated
Report abuse