Svatý Florián

Chceme vám představit sochu svatého Floriána, která stojí

na náměstí v Nové Pace.

Historie

Socha vznikla údajně roku1814. Kolem této sochy panuje spousta otazníků. Socha sv. Floriána je z jiného materiálu, nežli podstavec sochy. Tato socha je z doby, kdy kašna byla ještě dřevěná. Podle údajů v kronice města z roku 1923 držel sv. Florián v ruce nádobu, ze které lil vodu na hořící klášter. Když byla zřízena kašna kamenná, vysekal na ni sochař Sucharda (děd zemřelého Stanislava) znaky a utesal soše nádobu i s hořícím klášterem. Kašna byla v historii města velice důležitou nejen kvůli pitné vodě v dobách, kdy ještě nebyl městský vodovod. Kašna je spjata s příběhem o bláznovství. Prý kdo se napil vody z této kašny, byl dozajista packým bláznem, bláznovství z něj mohla sejmout jedině čistá panna. A to polibkem. V roce 1973 se podařilo kašnu zvednout a restaurovat..

Příběh o Sv.Floriánovi

Petra Hamáčková

Najednou jsem se probudil z hlubokého spánku a jako by… jsem se znovu narodil. Zůstaly ve mně akorát vzdálené vzpomínky na něco, co se mi těžko vybavuje. V myšlenkách se mi nějak honí pocit mokra a vše spojené s vodou. Je to takový historický pocit. Něco mi říká, že jsem bojoval v okolí vody nebo dokonce i v ní… Proč by mě jinak vytesávali z kamene nad vodou v kašně a do ruky mi dali vědro s vodou? Jen tak, že se jim třeba zachtělo to zpestřit? No… lidi vymyslí spoustu věcí, ale… na tomhle něco musí být. Nevěřím tomu, že by to bylo jen tak. Akorát mi nedochází, nebo mě ještě pořádně nenapadlo, co jsem v minulosti mohl dělat a čím jsem se tak proslavil… Nějaká vodní válka? Kdo ví… Ještě mi vrtá hlavou, proč jsem takhle rovnou uprostřed náměstí a ne třeba někde na louce či jiném místě. Na tom přece také musí něco být. Každopádně to vědro je docela těžké. Sice mám, jako socha, menší práh bolesti,… ale cítím, jak se mi pomalu, ale jistě napínají svaly. A ke všemu to tu budu držet ještě hooodně dlouho. Když si to tak vezmu, tak pokud mě lidi nezničí nebo se nerozhodnou sem dát jinou sochu ,,vítěze“, tak tu budu možná několik desítek let… . A jak se nad sebou tak zamýšlím, tak… tvářím se poněkud povýšeně. A co to znamená?.. Řekl bych, že něco jako vítězství a sláva! Jsem na něco hrdý - někoho jsem porazil. Mám to prostě v sobě. Takový už jsem se narodil - jako bojovník, který dosáhne vítězství a bude na to hrdý. Jsem na to i na sebe opravdu pyšný, že jsem své poslání využil. I když vlastně nějak netuším, co to bylo… V tom spočívá kouzlo minulosti.

Příběh o Sv.Floriánovi

Alena Hlaváčová

Tak si to představte. Stojím tu už

od roku 1814 a ani si už nepamatuji, kdo mne vysochal, ale musel to být někdo hodně šikovný, když se na mne kouká každý den tolik lidí a obdivují mne, ale i mou kašnu, nad kterou se nacházím. Říká se, že tam je prý bláznivá voda a kdo se jí napije,stane se bláznem.

Já ale nevím, co je na tom

pravdy, stojím moc vysoko a nikdy jsem to nezkoušel. A kdo vlastně jsem? No přeci svatý Florián, podle pověsti patron všech zedníků, kominíků, sládků, bednářů, hrnčířů, kovářů, mydlářů, ale hlavně hasičů.Ochránce před velkou vodou a sluncem proti bouři a nebezpečí ohně. A proč vlastně? No to bylo hodně dávno, když žil ještě Florián, podle kterého jsem stvořen. Povídá se, že uhasil hořící dům pouze vědrem vody. Měl v armádě veliké zásluhy asi proto, že nikdo nevěděl, že je křesťan.Když pravda vyplavala na povrch,byl za svou víru velice mučen a odsouzen k trestu smrti utopením. Přivázali mu na krk mlýnský kámen a postavili na most přes řeku Temži. Vojáci odmítali vykonání rozsudku jejich velitele, ale najednou do něj strčil silou neznámý člověk a trest byl vykonán.Tělo Floriána našla křesťanská vdova a pohřbila ho. Pro svou mučednickou smrt byl prohlášen za svatého.To byl ale chlapík. Moc ho obdivuji a jsem hrdý, že ho mohu lidem připomínat. I když oni o to asi ani moc nestojí, už mi nějáký vandal ukradl vědro a jsem zvědav, za jak dlouho mě ti lidé zničí úplně. No ale nepředbíhejm událostem. Zatím tu ještě jsem a užívám si každého krásného dne. Pokud to není v zimě .Protože i sochy mohou cítit.

Zdroje:

web: BAŘINA, Miloslav. Nová Paka oficiální web. dostupný z URL: http://www.munovapaka.cz/sochy-na-namesti/d-43747/p1=13457

mapa: http://maps.google.cz/

Příběh o Sv. Floriánovi

Petra Vaníčková

Jednou byl jeden pohledný

mladý muž jménem Florián. Byl to vášnivý cestovatel. Rád navštěvoval města naší krásné země, ale také zahraniční. Když se vracel z Krkonoš, tak se zastavil v městečku jménem Nová Paka. Procházel se, město se mu velice zalíbilo a nebylo to jediné, co se mu zde zalíbilo. Když totiž kráčel náměstím, uviděl dívku, která mu ihned padla do oka. Přiblížil se k ní a oslovil ji. Dívka se jmenovala Márinka. Měla krásné plavé vlasy,malinové rty a oči jak dvě pomněnky. Florián neváhal a pozval Márinku na horkou oplatku do cukrárny. Povídali si hodiny. Když nastal večer, doprovodil Márinku domů. A když se vracel, tak přemýšlel. Srdce mu tlouklo a rozhodl se, že musí zůstat a vidět se znovu s Márinkou. Tak se tedy ubytoval v hotelu Centrál. Ráno vyšel k Márince. Den co den měli schůzky. Procházeli se parkem nebo sedávali v cukrárně. Jednoho dne se zamilovaný pár vydal na chatu nedaleko Nové Paky. Udělali si spolu romantický večer při svíčkách, vše bylo tak krásné, ale co se nestalo. Když Márinka rozestlávala lože, svíčka ze stolku spadla na peřinu a v chatě vypukl požár. Florián byl zrovna venku. A najednou zaslechl jemný hlas volající o pomoc. Celá chata byla v plamenech. Bez váhání vběhl dovnitř. Márinka byla schoulená v koutku místnosti. Přiběhl k ní a vynesl ji ven. Když byl venku, sběhla se vesnička, kde chata stála. Florián hasil oheň. Když měl skoro oheň pod kontrolou, vesničané mu přiběhli na pomoc. A diky této udalosti se stal patronem hasičů. S Márinkou jim láska vydržela nadále. Na jeho počest byla na náměstí vztyčena socha. Na tu se rád chodil dívat se svou ženou Márinkou. Socha je součástí kašny a stojí tam dodnes.