S

SUI OCCISIONIS (L. Klíma, Vlastní životopis)

Sebezabití

„A myšlenka sui occisionis provází mě stále sladce, věrně jako hůl.“

SUME SUPERBIAM, QUAESITAM MERITIS (Horatius)

Kdo má zásluhy, má být nadřazen

Horatiův výrok cituje A. Schopenhauer, Aforismy k životní moudrosti IV., a zároveň k tomu dodává, že "ctnost skromnosti je znamenitým vynálezem pro lumpy."

SIT MODUS IN REBUS → EST MODUS IN REBUS, SUNT CERTI DENIQUE FINES, // QUOS ULTRA CITRAQUE NEQUIT CONSISTERE RECTUM

SIT MORA TUTA BREVIS, LENTESCUNT TEMPORE CURAE, // VANESCIT ABSENS ET NOVUS INTRAT AMOR (Ovidius, Umění milovat 2,357–358)

Krátký ať odklad tě chrání, vždyť trápení mírní se časem, // ztrácí se vzdálená láska, nová však přichází hned

SIT PIGER AD POENAS PRINCEPS, AD PRAEMIA VELOX (Ovidius, Listy z Pontu 1,2,123)

Vládce ať nespěchá s trestem, však odměnu měl by dát rychle

SIT PRO RATIONE VOLUNTAS → HOC VOLO, SIC IUBEO, SIT PRO RATIONE VOLUNTAS

SIT TIBI (ILLI, VOBIS) TERRA LEVIS (Walther 29 878)

Budiž ti (jemu, vám) země lehká

Obvyklá forma latinských epitafů. Stejnou myšlenku vyjadřuje závěrečný verš z elegie na smrt římského básníka Tibulla: Et sit humus cineri non onerosa tuo (Ovidius, Lásky 3,9,68) – Kéž také popelu tvému navždycky lehká je zem.

SIT VENIA VERBO (VERBIS)

Promiňte to slovo (ta slova), dovolte mi s prominutím říci

Zdvořilostní nebo omluvná formule za příliš hrubý výraz. Užívá se i ironicky. Srov.: V celém baráku byl jakýsi neklid: dobytčí dupání po schodech, hlasitý hovor, dětský pláč, bouchání dveří. A propos, „dveře“! Pořád si tady vážené panstvo nájemnictvo vymýšlí různé píčoviny (sit venia verbo), jako jsou pergoly, „oprava“ lodžií a velký úklid, ale aby někdo z těch osob, co mají tak otřesně nenechavé ruce, že je to někdy k nesnesení, spravil vchodové dveře, aby tak netřískaly při zavírání a aby šly lehčeji otevřít, to nikoho ani nenapadne. (Misantrop, Zápisník mrtvého muže 3.) → BONA VENIA VESTRA – S vaším dovolením.

SI VENTRI BENE, SI LATERI PEDIBUSQUE TUIS, NIL // DIVITIAE POTERUNT REGALE ADDERE MAIUS (Horatius, Listy 1,12,5–6)

Pokud se daří dobře tvým nohám, zádům i břichu, // víc už ti nemůže přidat ni skvělé bohatství králů

Smysl: zdraví je největší bohatství.

SI VINCERE IRAM NON POTES, TE ILLA INCIPIT VINCERE

Nedokážeš-li přemoci hněv, začne on přemáhat tebe

Vychází z výkladu Senecova (O hněvu 27,5). Na druhou stranu tvrdí Seneca v témže spise, že: Mudrc se nikdy nepřestane hněvat, když jednou začne.

SI VIS PACEM, PARA BELLUM → QUI DESIDERAT PACEM, PRAEPARET BELLUM

S. L. → Sine anno

SLAVICA NON LEGUNTUR

Slovanské se nečte

Výrok P. J. Šafaříka († r. 1861), básníka a vědce, který se celý život zabýval studiem jazyka a kultury slovanských národů. Parafráze výroku Graeca sunt, non leguntur, vyslovená s hořkou ironií.

SOCIETAS IESU

Tovaryšstvo Ježíšovo

Tj. jezuitský řád, který byl založen r. 1534 Ignácem z Loyoly. Úkolem řádu bylo obnovit moc katolické církve oslabené reformací. Zejména se měl věnovat vyučování mládeže na školách. V Čechách působil od r. 1556, neblaze proslul hlavně v době pobělohorské. V r. 1773 byl papežem zrušen a znovu obnoven byl r. 1814.

SOCIETATIS VINCULUM EST RATIO ET ORATIO (Cicero, O povinnostech 1,50)

Poutem společnosti je rozum a řeč

Jak Cicero dále podrobněji rozebírá, učení, poznávání, sdělování myšlenek a rozmlouvání lidi sbližuje a spojuje je vědomím pospolitosti.

SOLA AVIS IN CAVEA MELIOR QUAM MILLE VOLANTES (Walther 29 919)

Jediný pták v kleci je lepší než tisíc poletujících

Srov.: Lepší pták v ruce než dva letiece; Lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše. → CAPTA AVIS EST MELIOR QUAM MILLE IN GRAMINA RURIS (Walther 2328b) – Jeden chycený pták je lepší než tisíc ptáků v polích. → IN MANIBUS PASSER MELIUS QUAM SUB DUBIO GRUS (Walther 11 827) – Lepší je vrabec v rukách než naděje jeřába chytit. Srov.: Lepší holub v ruce než jeřábek na střeše; Lepší vrabec v hrsti nežli čáp na střeše. – Vesměs hnusná kréda otrokářské a vražednické lidské nátury. Jediný pták na svobodě je ovšem vždy mnohem lepší než tisíc v kleci zavřených (nebo zabitých); anebo ještě lépe: tisíc poletujících ptáků je lepší než byť jen jediný pták uvězněný (nebo zabitý).

SOLAMEN MISERIS SOCIOS HABUISSE MALORUM (Spinoza, Etika 4,57)

Útěchou nešťastných je mít ve svém trápení druhy

Anebo si je případně „vyrobí“. Proto se asi lůza tak ráda spolčuje. Spinoza použil přísloví vzniklé podle závěru 143. ezopské bajky o zajících a žábách: trpící nacházejí útěchu v tom, že druhým se vede ještě hůře.

SOLE ET SALE NIHIL UTILIUS (Walther 29 950a)

Nad sůl a slunce není nic užitečnějšího

Srov.: Sůl nad zlato. → SALE NIHIL UTILIUS

SOLEM E MUNDO TOLLUNT, QUI AMICITIAM E VITA TOLLUNT (Cicero, O přátelství 47)

Berou slunce ze světa, kdo berou ze života přátelství

SOLI LUMEN INFERRE (Walther 29 958a)

Přinášet slunci světlo

Jedno z mnoha obdobných úsloví o zbytečném, bezúčelném počínání. Podobně Noctuas Athenas. Srov.: Nosit dříví do lesa; Liať vodu do Dunaja. → IN SILVAM LIGNA FERRE (Horatius, Satiry 1,10,34) – Nosit dříví do lesa.

SOL OMNIBUS LUCET (Petronius, Satirikon 100)

Slunce svítí všem

SOLI HOC SAPIENTI CONTIGIT, UT NIHIL FACIAT INVITUS (Cicero, Paradoxy 5,1)

Jenom moudrému se stane, že dělá všechno rád

...anebo nenapravitelnému blbci, slepci a optimistovi!

SOLITUDINEM FACIUNT, PACEM APPELLANT (Tacitus, Život Iulia Agricoly 30,4)

Vytvářejí pustinu a nazývají to mírem

Z řeči britského vojevůdce, který vyzýval k rozhodnému odporu proti vpádu Římanů. Oním „mírem“ není však rozuměn skutečný mír, ale pouze tzv. Pax Romana. Srov.: → Miserrimam servitutem pacem appellant.

SOLLICITAE MENTES SPEQUE METUQUE PAVENT (Ovidius, Kalendář 3,362)

Neklidné mysli se hrozí naděje i strachu

SOLSTITIUM BRUMALE

Zimní slunovrat

SOLSTITIUM CIRCITER

Letní slunovrat

SOLUM PATRIAE OMNIBUS EST CARUM, DULCE ATQUE IUCUNDUM (Cicero, Řeči proti Catilinovi 4,16)

Půda vlasti je všem drahá, milá a líbezná

SOLUS CUM SOLA IN LECTO NON PRAESUMUNTUR ORARE PATER NOSTER (Walther 29 987a)

On a ona sami v lůžku nemodlí se otčenáš

SOLUS CURRENS VICIT (Walther 29 987b)

Jen kdo utíkal, vyhrál

Srov.: Kdo uteče, ten vyhraje.

SOMNIA NON CURES, NAM FALLUNT PLURIMA PLURES (Walther 30 027)

Nedbej zbytečně o sny, vždyť většinou klamou všechny

Srov.: Kdo snům věří, stín lapá (Komenský).

SOMNUS EST IMAGO MORTIS (Cicero, Tuskulské hovory 1,38)

Spánek je obrazem smrti

Uvedené místo zní v celku takto: Považuješ spánek za obraz smrti a každý den se do něho noříš: ještě ti není jasné, že ve smrti není možno něco vnímat, třebaže vidíš, že v jejím obraze – spánku – žádná schopnost vnímat není? Srov.: Co je to spánek, spáči? Spánek se podobá smrti; proč tedy nekonáš takové dílo, abys i po smrti žil dál, když už se za života podobáš ve spánku smutným nebožtíkům? (Leonardo da Vinci, Nápady); Mám raději tichou noc a bezesný spánek, protože vidím, jak se všechno postupně víc a víc zhoršuje, všechno už mi leze na nervy, ze všeho jsem už akorát otrávený, znechucený vším a každým. Myslím, že takhle nějak se asi umírá, takhle nějak prosí o smrt, o vysvobození z útrap životem a lidmi uštvaný vyděděnec, pro něhož už není na světě radosti. „Umřít a spát, nic víc...“, řečeno s Hamletem. (Misantrop, Rakovina na kůži Země 4.) → STULTE, QUID EST SOMNUS GELIDAE NISI MORTIS IMAGO

SORDIBUS IMBUTI, NEQUEUNT DIMITTERE SORDEM (Walther 30 044)

Špínou poskvrnění se nemohou špíny zbavit

Srov.: Dotknu-li se náhodou člověka nebo něčeho lidského, vzápětí si drhnu ruce jako královna Macbeth: „Pryč prokletá skvrno, proč nemizíš? Ani všechny parfémy Arábie nenavoní více tuto ručku...“ (Misantrop, Rakovina na kůži Země)

SORS EST SUA CUIQUE FERENDA (Manilius, Astronomica 4,22)

Každý musel snášet svůj osud

SORTES HOMERICAE (VERGILIANAE, SANCTORUM)

Předpovídání osudu z výroků Homérových (Vergiliových, světců)

V náhodně vybraném místě textu se hledal hlubší, jinotajný a hlavně prorocký smysl. Tak např. historik Lampridius (Dějiny císařů, Alexander Severus 14,5) uvádí, že Vergiliovy verše předpověděly Alexandru Severovi, že se stane císařem. Nejvíce dezinterpretovaná část z Vergiliova díla je určitě Ekloga IV. Zpěvů pastýřských.

SPECTATUM ADMISSI, RISUM TENEATIS AMICI → RISUM TENEATIS AMICI

SPECTATUM VENIUNT, VENIUNT SPECTENTUR UT IPSAE (Ovidius, Umění milovat 1,99)

Chodí se dívat, však jdou, by samy viděny byly

O ženách, které navštěvují divadlo nebo jiné veřejné místo nejen kvůli podívané, ale hlavně proto, aby předvedly sebe.

SPECULA PRINCIPUM

Zrcadla knížecí

Spisy ve středověkých literaturách, v nichž jsou konstruovány všechny modely vzorných panovníků, jež mají zachovati potomstvu příklady toho, jak se má vládnout.

SPEM RETINE! SPES UNA HOMINEM NEC MORTE RELINQUIT → REBUS IN ADVERSIS ANIMUM SUBMITTERE NOLI. // SPEM RETINE! SPES UNA HOMINEM NEC MORTE RELINQUIT (Catonova dvojverší 2,25)

Neklesej na mysli, když je ti někdy nepřízniv osud. // Doufej! Jen naděje nevzdá se muž ani ve chvíli smrti

Srov.: Poslední umírá naděje. (Misantrop, Básně a písně, Cynik); Opačný názor: Pohání je víra a naděje. Pěkně falešný palivo. (H. Rollins, Solipsista)

SPEREMUS, QUAE VOLUMUS, SED QUAE ACCIDERIT, FERAMUS (Cicero, Řeč na obranu Sestia 143)

Doufejme v to, co si přejeme, ale snášejme, co nastane

SPES DIVES (Horatius)

Blažená naděje

Podle Horatia okamžik, kdy víno začíná blaze působit.

SPES FALLERE SAEPE SOLET (Walther 30 190b)

Naděje bývá často klamná

Srov.: Pohání je víra a naděje. Pěkně falešný palivo. (H. Rollins, Solipsista); Naděje je líčidlo, jímž si skutečnost barví tváře. I sebemenší dotyk pravdy to líčidlo smývá a my pak zjistíme, jakou jsme to objímali běhnu propadlých tváří. (Byron); Musím podle Schopenhauera vzít zavděk tím, co mám a nedělat si klamné naděje z nereálných přání, jež se rozplynou jako sen a po jejichž horkotěžkém dosažení se objeví v mysli další, ještě těžší a nereálnější. (Misantrop, der Wandervogel 2.)

SPINAM TIMET QUICUNQUE, NON CARPET ROSAM (Walther 30 218b)

Kdo se bojí trnu, neutrhne růži

Srov.: Není růže bez trní; Kdo se bojí, nesmí do lesa. → NULLI ROSAE DEEST SPINA – Není růže bez trní; → INTER VEPRES ROSAE NASCUNTUR (Ammianus Marcellinus, Dějiny 16,7,4) – Mezi trním se rodí růže. Srov.: Růže při trní se rodí, radost po žalosti chodí; Není růže bez trnu; Láska jako růže není bez trnův (F. L. Čelakovský, Mudrosloví národu slovanského ve příslovích). Smysl: vše, i to nejkrásnější, má nějaký svůj zápor, nějakou svoji nevýhodu.

SPIRITUS AGENS (RECTOR)

Vůdčí (řídící) duch

Tj. inspirátor, hlavní činitel, „duše“ nějakého podnikání.

SPIRITUS PROMPTUS EST, CARO AUTEM INFIRMA (Nový zákon, Matouš 26,41)

Duch je připraven, ale tělo je slabé

SPONDEO AC POLLICEOR

Slibuji a zavazuji se

Odpověď promovaných na slib přednesený promotorem.

SPONTE SUA → Sua sponte

S. P. Q. R. → Senatus populusque Romanus

SQ. SQQ. → Et sequentia

S. S. → Summa summarum

STABAT MATER DOLOROSA IUXTA CRUCEM LACRIMOSA

Stálá matka bolestná v slzách pod křížem

Začátek slavného církevního hymnu připisovaného Jacoponu da Todi († r. 1306). Obraz matky trpitelky posloužil jako námět pro mnoho skladatelů, na text Stabat mater napsali hudbu např. Rossini, Pergolesi, u nás A. Dvořák.

STANTE PEDE

Když noha ještě stojí

Tj. ihned, okamžitě, v cuku letu. Srov. hovorové štandopéde.

STAT MAGNI NOMINIS UMBRA → MAGNI NOMINIS UMBRA

STAT PRO RATIONE VOLUNTAS (Walther 30 317a)

Důvodem je tu vůle

V této formě se často uvádí druhá část Iuvenalova verše Hoc volo... Srov.: Nic není mrzutější, než když se člověk snaží pomocí důvodů a výkladů s veškerou námahou někoho přesvědčit o názoru, který má co činit pouze s jeho rozvažováním – a nakonec odhalí, že mu nechce rozumět; že měl tedy co do činění s jeho vůlí, která se uzavřela pravdě a stavěla do pole nedorozumění, šikanování a sofismata, za nimiž se schovávalo jeho rozvažování a jeho údajné nepochopení. Jemu to ovšem tak nepřipadá: neboť důvody a důkazy použité proti vůli jsou jako nárazy fantomu dutého zrcadla proti pevnému tělesu. Odtud také tak často opakovaný výrok: stat pro ratione voluntas (A. Schopenhauer, Svět jako vůle a představa II,19). Obměnou je výrok německého kancléře Bismarcka v říšském sněmu, který se týkal mohutnosti a síly německé armády: Stat pro ratione numerus – Důvodem je tu počet.

STAT SUA CIUQUE DIES; BREVE ET IRREPARABILE TEMPUS OMNIBUS EST VITAE (Vergilius, Aeneis 10,467–468)

Každý má určen svůj den, je pro všechny žití čas krátký a návratu není

STATUS QUO; STATUS QUO ANTE

Stav, jaký je, nynější stav; stav, jaký byl předtím

Srov. příklady použití ve větách či verši: Přestaňte jen planě nadávat, jestli vám ovšem status quo nevyhovuje (Misantrop, Básně a písně); Vychytralí jelimánci a nemakačenkové se nudili a vytvořili kulturu a světonázory, v nichž opěvovali status quo a lidstvo – směsici těchto dvou odporností se říká "humanismus". (Misantrop, Božský původ člověka); Nenávidím Římana, který se jmenuje Status Quo. (R. Bradbury, 451° Fahrenheita)

STIPULATA MANU

Rukou dáním

Tj. nikoli písemně. Označuje dohodu, závazek sjednaný ústně.

STOMACHOR OMNIA (Cicero, Dopisy Attikovi 14,21,3)

Všechno mě mrzí

STRABUS INTER CAECOS REGNAT (Walther 30 360d)

Šilhavý mezi slepými kraluje

Srov.: Mezi slepými jednooký králem. → MONOCULUS INTER CAECOS REX (Walther 15 030b) – Mezi slepými jednooký králem. Srov.: Věci nejsou, jak mají být. A tak vládnou oni. Králové to nicméně nejsou. Nejlepší z nejhorších, jednoocí mezi slepými. Nad špatnými vždy budou panovat jiní špatní (Misantrop, Rakovina na kůži Země 10.).

STUDIA ADOLESCENTIAM ALUNT, SENECTUTEM OBLECTANT, SECUNDAS RES ORNANT, ADVERSIS PERFUGIUM AC SOLACIUM PRAEBENT (Cicero, Řeč na obranu básníka Archia 7,16)

Studium vzdělává mládež, těší starce, zdobí šťastné chvíle, je útočištěm a útěchou v neštěstí

Podobně se vyjadřuje už Epikúros: Ani v mládí neváhej zabývat se filosofií, ani ve stáří neumdlévej v této své činnosti. Neboť nikdy není ani příliš brzy, ani příliš pozdě na zdraví duše.

STULTA EST EGENA SAPIENTIAE ELOQUENTIA (Walther 30 379c)

Hloupá je výmluvnost moudrosti prostá

Srov. podobně tomu → HOMO ANIMAL IRRATIONALE, QUIA ORATIONALE; Prázdný (dutý) sud nejvíc zvučí (duní).

STULTE, QUID EST SOMNUS GELIDAE NISI MORTIS IMAGO (Ovidius, Lásky 2,9,41)

Hlupáku, není snad spánek jen obrazem mrazivé smrti?

Tak odpovídá básník příteli, který pokládá spánek za nejsladší odměnu. Podobně soudí i Cicero: SOMNUS EST IMAGO MORTIS.

STULTITIA EST CONTAGIOSA (Walther 30 407a)

Hloupost je nakažlivá

Srov.: Ti největší myslitelé vždy byli a jsou také největšími samotáři a misantropy, neboť hlučící dav je ruší a lidská hloupost je silně nakažlivá. (Misantrop, Divoká svoboda 1.); Filosofové se mu vyhýbají, tvrdíce, že je nakažlivě hloupý (tamtéž); Kromě ryze etických a hygienických důvodů mého vznešeného mrzoutství je tu ještě jeden důvod navýsost praktický: Lidská hloupost je extrémně nakažlivá. Postihuje i největší duchy, jsou-li tak neopatrní a obcují příliš často s lidmi bez ochranných pomůcek, jako je např. walkman apod. (Misantrop, Škarohlíd 1.); Není radno družit se s někým, kdo je nevědomý. (Dhammapadam)

STULTITIA EST VENATUM DUCERE INVITOS CANES (Plautus, Stichus 139)

Je hloupost vést psy na lov, když se jim nechce

Platí i o lidech. Smysl: nemá cenu nutit někoho k něčemu, co nechce udělat. V Plautově komedii se to týká dívky, která byla provdána proti své vůli.

STULTITIAM SIMULARE LOCO SAPIENTIA SUMMA EST (Catonova dvojverší 2,18,2)

Předstírat na správném místě hloupost je velice moudré

Srov.: Jen předstírám. Jenže ostatní hloupost předstírat nemusejí; proto jsou přesvědčivější. Musím se ještě v tomto směru víc zlepšit a víc to sabotovat. Nestačí být jen holubím mužem, který na všechno sere; musím být také víc jako osel – ten hraje hloupého, aby se po něm nevyžadovala poslušnost. (Misantrop, der Feuerteufel 3.); Ve vztahu k průměrným se chováme jako průzkumná rota na nepřátelském území: tiše a opatrně našlapujeme, skrýváme se, maskujeme se, předstíráme, že patříme k nim. Napodobujeme jejich hloupost, ale moc nám to nejde. I v předstírání hlouposti nás vždycky odhalí, protože i v hlouposti jsme příliš originální a důvtipní; vždycky se podřekneme. (Misantrop, Rakovina na kůži Země 2.)

STULTORUM PLENA SUNT OMNIA (Cicero, Dopisy přátelům 9,22,4)

Všude je plno hlupáků

Podobně i Starý zákon (Kazatel 1,15): Stultorum infinitus est numerus – Počet hloupých je nekonečný. Srov. použití: Úhrnem řečeno, mnozí mě pokládali za bezpříkladného blbce a já jsem každého měl za chytrého blázna. Myslím, že tento obyčej je ve světě dodnes obvyklý, neboť každý je se svým důvtipem spokojen a domnívá se, že je nejchytřejší ze všech; říká se přece trefně: Stultorum plena sunt omnia. (H. J. Ch. von Grimmelshausen, Dobrodružný Simplicius Simplicissimus)

STULTUM EST QUERI DE ADVERSIS, UBI CULPA EST TUA (Publilius Syrus, Myšlenky S 25)

Je hloupé vinit smůlu, když jsi vinen sám

Obdobně tomu též: CRIMEN VINI NULLUM EST, SED CULPA BIBENTIS (Catonova dvojverší 2,21) – Ve víně zločin není, leč plně vinen je pijan.

STULTUM EST TIMERE, QUOD VITARI NON POTEST (Walther 30 439)

Je hloupé se bát toho, čemu se nelze vyhnout

Podobně také v Knize mravních naučení 39, kde před stejným textem čteme ještě Morieris – Zemřeš. Srov.: Nemůžeš se vyhnout nevyhnutelnému. Toto nevyhnutelné sluje smrt a utrpení. (Misantrop, Vanaprastha 13.)

STULTUM FACIT FORTUNA, QUEM VULT PERDERE (Publilius Syrus, Myšlenky S 29)

Dá zhloupnout osud tomu, koho zničit chce

Srov.: QUEM (QUOS) DEUS PERDERE VULT, DEMENTAT PRIUS (Walther 23 759) – Koho chce Bůh zahubit, toho napřed zbaví rozumu. Pozdně latinská, snad Lactantiova formulace myšlenky, která se objevovala i u antických autorů.

STULTUS ES, REM ACTAM AGIS (Plautus, Pseudolus 261)

Jsi hlupák, děláš, co už bylo uděláno

→ Actum ne agas.

STULTUS NIL CELAT, QUOD HABET SUB CORDE REVELAT (Walther 30 479)

Hloupý nic neutají, co má na srdci, poví

Srov. obdobně tomu: QUA VINUM INFLUIT, REFLUENT DECRETA BIBENTIS (Walther 22 940) – Kudy se vlévá víno, i tajemství pijáka proudí. → QUOD IN CORDE SOBRII, ID IN LINGUA EBRII (Walther 25 831) – Co má střízlivý na srdci, má opilec na jazyku.

STULTUS SEMPER INCIPIT VIVERE

Hloupý stále začíná žít

Volně podle Horatia (Listy 1,2,40): SAPERE AUDE, INCIPE

SUA CUIQUE DEUS FIT DIRA CUPIDO (Vergilius, Aeneis 9,185)

Krutá touha se stává každému jeho bohem

Srov.: Být otrokem svých vášní.

SUAE QUISQUE FORTUNAE FABER (Sallustius, Dopisy Caesarovi o státě 1,1,2)

Každý svého štěstí strůjcem

Sallustius toto uvádí jako výrok římského patricie a státníka Appia Claudia (poč. 3. stol. př. n. l.). → MORES CUIQUE SUI FINGUNT FORTUNAM (Cornelius Nepos, O slavných mužích, Atticus 11) – Osud každého člověka odpovídá jeho mravům. → FABER EST SUAE QUISQUE FORTUNAE → QUISQUE FORTUNAE SUAE FABER (Walther 25 498a) – Každý je tvůrcem svého osudu. Srov.: Každý je strůjcem a pánem svého osudu. Nemám nic proti tomu, když si každý sežere to hovno, jež si vysral na talíř. (Misantrop, Plivanec na rozloučenou)

SUA SPONTE (SPONTE SUA)

Z vlastní vůle, dobrovolně

Opak → COGENTE NECESSITATE

SUAVE EST EX MAGNO TOLLERE ACERVO (Horatius, Satiry 1,1,51)

Je příjemné brát z veliké hromady

Míněno ironicky: člověk může spotřebovat jen určité omezené množství všeho a je tedy nesmyslné hromadit více jen proto, aby mohl brát z větší hromady. Celá satira napadá lidskou zištnost, lakotu a chorobnou touhu po zbohatnutí.

SUB AUSPICIIS

Pod ochranou, pod záštitou

Auspicia znamenají zkoumání vůle bohů z letu ptáků, které bylo v Římě nutné při každém důležitějším počinu ať veřejném nebo soukromém. Kdo jednal sub auspiciis, jednal ve shodě s věštbou, tedy pod její ochranou. Už bájní zakladatelé Říma, Romulus a Remus, se rozhodovali podle chování ptáků, po kom z nich se má Město jmenovat. Později se používá i přeneseně: Sub auspiciis imperatoris – Pod ochranou císaře. → BONIS AVIBUS → BONIS AUSPICIIS.

SUB CONDITIONE

Pod podmínkou

SUB CONSERVATIONE FORMAE SPECIFICAE SALVA ANIMA (R. Lully)

Zachováním zvláštní podoby bývá duše zachráněna

Úvodní motto Poeovy povídky Eleonora.

SUB CUTE FORMOSA SAEPE LATET MENS ODIOSA (Walther 30 527)

Pod krásnou kůží se často skrývá nenávistná mysl

Srov.: Pěkná slupka skrývá shnilé jádro.

SUBDIALES AMBULATIONES

Procházky pod širým nebem

Obrat použil H. D. Thoreau: Chůze: "Dokonce i některé filosofické školy pociťovaly nutnost dopravit si lesy k sobě, protože sami jejich členové je nenavštěvovali. „Sázeli háje a aleje platanů,“ kam chodili na subdiales ambulationes v otevřených sloupořadích."

SUB DULCI MELLE VENENA LATENT (Ovidius, Lásky 1,8,104)

Pod sladkým medem se skrývá jed

Srov.: Pod sladkým medem tráví lidé lidi jedem.

SUBITO IN PERICULO CONSILIUM RAPIDUM VALET (Walther 30 583d)

V náhlém nebezpečí prospěje rychlá rada

SUB IUDICE LIS EST → ADHUC SUB IUDICE LIS EST → GRAMMATICI CERTANT ET ADHUC SUB IUDICE LIS EST

SUB IUGO BOS ATQUE ASELLUS UNO ARATRA NE TRAHANT (Walther 30 533c)

Ať vůl a osel netahají pluh pod jedním jhem

Srov.: Nerovná spřež nerada spolu dobře táhne (Komenský) → IMPARIBUS NUMQUAM BENE PLAUSTRUM TRAHITUR EQUIS

SUBLATA CAUSA TOLLITUR EFFECTUS (Walther 30 583d)

Když se odstranila příčina, odstraní se i následek

SUBLATA LUCERNA OMNES MULIERES AEQUALES SUNT (Walther 30 588d)

Když zhasne lampa, jsou všechny ženy stejné

Srov.: Potmě každá kočka černá.

SUB LONGIS TUNICIS BREVIS EST ANIMUS MULIERIS (Walther 30 538)

Pod dlouhými šaty je krátký ženský rozum

Srov.: Dlouhé vlasy, krátký rozum. → MULIERES LONGAM HABENT CESARIEM BREVEM SENSUM

SUB OMNI LAPIDE SCORPIUS DORMIT (Walther 30 546a)

Pod každým kamenem spí štír

Tj. nebezpečí číhá všude.

SUB ROSA

Pod růží

Tj. důvěrně. Na příkaz papeže Hadriána VI. († r. 1523) byl umístěn nad zpovědnicemi znak růže, která u Římanů byla symbolem tajemnosti pro množství lístků zakrývajících vnitřek. „Mluvit pod růží“ tedy znamená mluvit jako při zpovědi, pod ochranou zpovědního tajemství, důvěrně.

SUB SPECIE AETERNITATIS (B. Spinoza, Etika 5,31)

Z hlediska věčnosti, ve srovnání s věčností

Posuzovat něco „sub specie aeternitatis“ znamená neuvažovat malicherně, ale ve srovnání s věčnými, důležitějšími věcmi. Srov.: Imperium Romanum, jak je známe, jak nás s ním dějiny římské provincie stále lépe seznamují, toto nejobdivuhodnější umělecké dílo velikého stylu bylo počátkem, jeho stavba byla vypočtena, aby se dokázala tisíciletími, – podnes nikdy se tak nestavělo, nikomu se ani nesnilo stavět do té míry sub specie aeterni! (F. Nietzsche, Antikrist 3,58) → Sub specie Spinozae. ↓ Vědci nejsou chytřejší ani moudřejší filosofů, kteří se dívají na svět z pohledu věčnosti – sub specie aeternitatis. (Misantrop, Vanaprastha 5.)

SUB SPECIE SPINOZAE (F. Nietzsche, Antikrist 17.)

Z hlediska Spinozova

Nietzsche parafrázuje vlastní Spinozův výraz Sub specie aeternitatis ↑: Ale bůh „velikého počtu“, demokrat mezi bohy, se přesto nestal hrdým bohem pohanským: zůstal Židem, zůstal bohem skrýší, bohem všech temných koutů a míst, všech nezdravých kvartýrů celého světa! Jeho světová říše zůstala nadále říší podsvětí, špitálem, říší suterénu, říší ghetta... On sám pak, tak bled, tak sláb, tolik dekadent... I nejbledší z bledých ještě ho ovládli, páni metafyzikové, tito albínové pojmu. Tak dlouho jej opřádali, až se stal, hypnotizován jejich pohyby, sám pavoukem, sám metafyzikem. Nyní soukal zase svět ze sebe – sub specie Spinozae, – nyní se přepodobňoval v stále tenčího a bledšího, stal se „ideálem“, stal se „ryzím duchem“, stal se „absolutnem“, stal se „věcí o sobě“... Ejhle úpadek boha: bůh se stal „věcí o sobě“...

SUBTRACTIS LIGNIS PRIVATUR VIRIBUS IGNIS (Walther 30 598)

Když se odtáhne dřevo, je oheň zbaven síly

Pramenem je bible, kde je vyložen i přenesený smysl výroku: Cum defecerit ligna, extinguetur ignis, et sussurone subtracto, iurgia conquiescent (Starý zákon, Přísloví 26,20) – Když není dřev, uhasne oheň; Tak když nebude klevetníka, utichne svár. Srov.: (Ne)přilévat olej do ohně.

SUB UNA (UTRAQUE) SPECIE

Pod jednou (pod obojí) způsobou

Týká se přijímání svátosti oltářní. Podle toho jsou nazýváni i stoupenci obou způsobů přijímání. Podobojí (utrakvisté, kališníci) přijímají chléb a víno, podjednou (katolíci) přijímají jen chléb.

SUCCESSUS AD PERNICIEM MULTOS DEVOCAT (Phaedrus, Bajky 3,5,1)

Úspěch zláká mnohé do záhuby

SUCCESSUS IMPROBORUM PLURES ALLICIT (Phaedrus, Bajky 2,3,7)

Úspěch darebáků mnohé láká

Srov.: HONESTA QUAEDAM SCELERA SUCCESSUS FACIT (Seneca Mladší, Faidra 598) – Úspěch dá leckdy čest i těžkým zločinům.

SUI GENERIS

Svého druhu, svérázný

Např. K. Marx říká: Lincoln – postava sui generis v análech historie (K událostem v Severní Americe, Spisy 15, 1964, s. 582).

SITIO (Evangelium sv. Jana 19,28)

Žízním!

Slova Ježíšova na kříži. Parodována F. Rabelaisem v „pijácké“ páté kapitole knihy první satirického románu Gargantua a Pantagruel: „Mám na jazyku slovo boží: Sitio.“

SED FUGIT INTEREA, FUGIT IRREPERABILE TEMPUS (Vergilius, Báseň o rolnictví 3,284)

Zatím však stále dál prchá čas, který se nemůže vrátit

SED NIMIUM PROPERAS, ET ADHUC TUA MESSIS IN HERBA EST (Ovidius, Listy heroin 17,263)

Spěcháš však příliš a zatím tvá žeň, pohleď, sotva že kvete

Srov.: Spěch je špatný rádce.

SED TACITI FECERE TAMEN CONVIVIA VULTUS (Ovidius, Lásky 1,7,21)

Obličej toho, kdo mlčí, nám přece výčitky dělá

Srov.: Clamant silentia sua.

SED TAMEN NIHIL INIMICIUS HOMINI QUAM SIBI IPSE (Cicero, Dopisy Attikovi 10,12a,3)

Přece však nemá člověk většího nepřítele než sám sebe

SEDES APOSTOLICA

Papežský stolec, trůn

Přeneseně i papežský úřad, papež sám.

SE IPSOS OMNES NATURA DILIGUNT → Sese omnes amant

SEMEL DAT, QUI ROGATUS, BIS, QUI NON ROGATUS (Varro, Sentence 15)

Jednou dává, kdo je požádán, dvakrát, kdo se nedá prosit

→ Bis dat, qui cito dat. → GRATIUS EST DONUM, QUOD VENIT ANTE PRECES → QUI CITO DAT, BIS DAT; MALE DAT, QUI MUNERA TARDAT (Walther 23 941a) – Kdo rychle dává, dvakrát dává; špatně dává, kdo otálí s darem.

SEMEL MALUS, SEMPER MALUS PRAESUMITUR (Walther 27 869e)

Kdo byl jednou zlý, je vždycky pokládán za zlého

Člověk se totiž v zásadě nemění. (Misantrop, Zima v sousedství zlověka) Srov.: Kdo jednou zlý, vždycky zlý. Srov. dále: Protože se lidé zásadně nemění, není optimismus na místě. (Misantrop, Škarohlíd); Nic se nemění, nikdy se nic nemění – a nezmění. Lidé jsou přece stále za všech dob a za všech režimů stejní, stejně špatní. (Misantrop, Divoká svoboda); Člověk zůstává za všech dob člověkem a nic se nemění k lepšímu, leda k horšímu. (Misantrop, Reinlebensborn); Zákony, většinou slabší než vášně, drží lidi na uzdě, ale nemění je. (J. J. Rousseau, Rozpravy)

SEMEL PRO SEMPER

Jednou provždy

SEMEN RETENTUM VENENUM EST

Semeno musí pryč

Doslova: "Zachovávané semeno je jed(ovaté)." Vztahuje se k dávné medicínské pověře, že pokud se muž pravidelně nezbavuje svého semene, může mu být nebezpečné, ježto se v jeho těle chová jako jed. Úsloví bývá užíváno k ospravedlnění či k odůvodnění prostituce, pravidelného sexu, "manželských povinností" a také ipsace - neboť je to nutné pro zdraví každého muže. Použito např. ve filmu Kráska dne (Belle de jour, 1967) režiséra Luise Buñuela.

SEMENTEM UT FECERIS, ITA METES → Ut sementem feceris, ita metes

SEMITAM QUAERIS, CUM ASSIT VIA (Walther 27 885a)

Hledáš stezičku, ačkoli je tu silnice

Smysl: Nekomplikuj zbytečně věci, ubírej se přímo k cíli. Srov.: Kde cesta rovná, nezajížděj. Srov. dále: Jeden filosof napsal, že omyl je složitý, ale pravda jednoduchá. (Misantrop, Krev a sperma); Pravda je jednoduchá, chyba je složitá a pohybuje se nejistě po cestě plné zákrutů. (Holbach, Zdravý rozum)

SEMPER ALIQUID HAERET → Calumniare audacter, semper aliquid haeret

SEMPER AUGUSTUS

Vždy rozmnožitel říše

Přídomek římských císařů od dob řečníka Quinta Aurelia Symmacha (* asi 345–† 402 n. l.), užívaný po celý středověk.

SEMPER AVARUS EGET (Horatius, Listy 1,2,56)

Lakomec vždycky strádá

Tj. nikdy nemá dost. Platí i o závistnících. → QUI INVIDENT, EGENT → AVARUS MAGNAS INTER OPES INOPS → AVARUS IPSE MISERIAE CAUSA SUAE

SEMPER FIDELIS

Vždy věrná

Přízvisko pražské kapituly i měst (např. Plzně), která v husitských válkách zůstala věrná katolické víře.

SEMPER HOMO BONUS TIRO EST (Martialis, Epigramy 12,51)

Dobrý člověk je vždy nováčkem

Srov.: Fabullus se často zklamal / To je běžná věc / Nováčkem je neustále / každý poctivec (tamtéž). Smysl: je nezkušený, neobratný a lze ho oklamat. → BONUS VIR SEMPER TIRO – Dobrák je stále prosťáček.

SEMPER HONOS NOMENQUE TUUM LAUDESQUE MANEBUNT (Vergilius, Aeneis 1,609)

Navždycky trvati bude tvá čest i tvé jméno a sláva

Aeneas děkuje kartáginské královně Didoně za vlídné přijetí a slibuje, že ji bude vždy a všude velebit. Užívá se ve smyslu: dobré jméno, čest a sláva přetrvají věky.

SEMPER IDEM (Cicero, Tuskulské hovory 3,31)

Stále týž

Podle tradice tak mluvila Xantipa o Sókratovi, protože se tvářil pořád stejně. Obrat se užívá k vyjádření stálosti.

SEMPER IN PROELIO IIS MAXIMUM EST PERICULUM, QUI MAXIME TIMENT (Walther 27 961a)

V bitvě jsou vždy v největším nebezpečí ti, kdo se bojí

Vychází ze slov Liviových: QUO TIMORIS MINUS EST, EO MINUS FERME PERICULI EST (Livius, Dějiny 22,5) – Čím je méně strachu, tím méně je zpravidla nebezpečí.

SEMPER NOCUIT DIFFERRE PARATIS → Tolle moras! Semper nocuit differre paratis

SEMPER PLUS METUIT ANIMUS IGNOTUM MALUM (Publilius Syrus, Myšlenky S 13)

Vždy budí větší strach zlo, které neznáme

Srov.: DUBIA PLUS TORQUENT MALA

SEMPER SUNT PLURA DETERIORA BONIS (Walther 27 994)

Vždycky je horšího víc, než kolik dobrého je

Podle Ovidia (Umění milovat 3,256), od něhož se liší jenom slovosledem. Srov.: Debilů je vždycky převaha, a ta převaha bude „do toho bušit“ děj se co děj, bez ohledu, jaké škody na Zemi lidstvo způsobuje a ještě způsobí. (Misantrop, der Weltabwender)

SEMPER VENERANDA VETUSTAS (Walther 28 002)

Stáří se má vždy ctít

Základem je biblický výrok: Ne spernas hominem in sua senectute (Apokryfy, Sírachovec 8,7) – Nepohrdni člověkem v jeho stáří.

SENATORES BONI VIRI, SENATUS MALA BESTIA

Senátoři jsou dobří mužové, senát zlá šelma

SENATUS POPULUSQUE ROMANUS (zkr. S. P. Q. R.)

Senát a lid římský

Oficiální formule označující nositele nejvyšší státní moci v republikánském Římě, také nápis na římských korouhvích. Nyní ve znaku města Říma. Počáteční písmena této formule, kterou město Řím přijalo od staré republiky, byla žertovně vykládána; u Rabelaise např.: si peu que rien – tak málo, že nic.

SENECTUS IPSA EST MORBUS (Terentius, Formio 575)

Již samo stáří je nemoc

SENEM ANTE TEMPUS FIERI MISERUM EST

Je zlé stát se předčasně starcem

Základem jsou slova Ciceronova: Ego vero me minus diu senem esse mallem, quam esse senem ante quam essem (O stáří 32) – Raději bych chtěl být starcem kratší dobu, než se jím stát dříve, než budu starý.

SENEM IUVENTUS PIGRA MENDICUM CREAT (Walther 28 009)

Líné mládí plodí nuzné stáří

Srov.: Mladí ležáci, staří žebráci.

SENEX LAUDATOR TEMPORIS ACTI

Stařec chválí minulá léta

Podle Horatia (Umění básnické, Listy 2,3,173). → Laudator temporis acti.

SENIORES PRIORES (Walther 28 014)

Starší mají přednost

Srov. poněkud opačné rčení: Mládí vpřed!

SENUM CONSILIA, IUVENUM LANCEAE (Walther 28 045a)

Starcům přísluší radit, mladým užívat zbraní

SEPTEM ARTES LIBERALES

Sedm svobodných umění

Svobodná umění byly všeobecně vzdělávací předměty, jež tvořily základ vzdělání svobodného římského občana (ne otroka). Z původních devíti bylo za císařství vyloučeno lékařství a stavitelství, zbylých sedm převzalo školství středověku i raného novověku. Systém měl dva stupně – trivium a quadrivium. Univerzitní studium septem artes se soustřeďovalo na artistické fakultě (facultas artium), která byla vlastně průpravou ke vstupu na fakulty odborné (teologickou, právnickou, lékařskou).

SERA NUMQUAM EST AD BONOS MORES VIA (Seneca Mladší, Agamemnón 242)

Nikdy není pozdě na cestu k dobrým mravům

SERA, TAMEN TACITIS POENA VENIT PEDIBUS (Tibullus, Elegie 1,9,4)

Tichými kroky a pozdě, přece však přichází trest

Srov.: Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. → Lenta ira deorum est. → DI (DEI, DII) LANEOS PEDES HABENT → LENTI SED CERTI VINDICES DI – Bohové jsou pomalí soudcové, ale trestají jistě. → PEDE CLAUDO → RARO ANTECEDENTEM SCELESTUM // DESERUIT PEDE POENA CLAUDO → SERO MOLUNT DEORUM MOLAE, MOLUNT AUTEM TENUITER.

SERIS VENIT USUS AB ANNIS (Ovidius, Proměny 6,29)

S pozdními léty přichází zkušenost

SERIT ARBORES, QUAE IN ALTERA SAECULA PROSINT (Cicero, Tuskulské hovory 1,31)

Sází stromy, které ponesou užitek jiným pokolením

SERMO ANIMI EST IMAGO, UT VIR SIC ORATIO (Walther 28 068)

Řeč je obrazem duše, jaký muž, taková řeč

Toto rčení vzniklo kompilací dvou sentencí (72 a 73) z Knihy mravních naučení, připisované někdy Senecovi Mladšímu: Imago animi sermo est. Qualis vir, talis oratio.

SERMO BREVIS LONGO GRATIOR ESSE SOLET (Walther 28 071)

Stručná řeč bývá milejší než dlouhá

Srov.: Knihovníkem alexandrijské knihovny byl řecký učenec Kallimachos z Kýrény. Ten věřil, že literatura má být stručná a prostá. „Velká kniha, velká nuda,“ tak znělo Kallimachovo lakonické rčení. (Misantrop, Zápisník mrtvého muže); Verum operi longo fas est obrepere somnum – Když dílo je dlouhé, může se vloudit i spánek (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,59).

SERMO DATUR CUNCTIS, ANIMI SAPIENTIA PAUCIS (Catonova dvojverší 1,10,2)

Každému je dána řeč, jen některým duševní moudrost

SERMO MOLLIS FRANGIT IRAM (Bible, Starý zákon, Přísloví 15,1)

Mírná řeč láme hněv

SERO AGGREDERE, QUOD AUTEM COEPERIS, CONSTANTER ABSOLVE (Walther 28 101b)

Pozdě přistupuj k dílu, co však začneš, důsledně dokonči

SERO CLIPEUM POST VULNERA SUMO (Ovidius, Žalozpěvy 1,3,35)

Pozdě beru si štít, když jsem utržil ránu

Srov.: Pozdě bycha honit. → CINERI NUNC MEDICINA DATUR → POST FACTUM SAPERE – Po činu zmoudřet. → ACCEPTO DAMNO IANUAM CLAUDO – Po vykradení zavírám dveře. → SERO SERAM PONIS STABULO POST FURTA LATRONIS

SERO MEDICINA PARATUR, // CUM MALA PER LONGAS CONVALUERE MORAS (Ovidius, Léky proti lásce 91)

Je pozdě chystat lék, když dlouhými odklady zlá nemoc nabyla sil

Ovidius tou „nemocí“ myslí samozřejmě lásku. Často se užívá jenom prvních tří slov ve smyslu: Pozdě bycha honit.

SERO MOLUNT DEORUM MOLAE, MOLUNT AUTEM TENUITER (Walther 28 109)

Pozdě melou boží mlýny, ale melou důkladně

Smysl: každý čin se dočká odplaty. Srov.: Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. → SERA, TAMEN TACITIS POENA VENIT PEDIBUS

SERO RECUSAT FERRE, QUOD SUBIIT IUGUM (Seneca Mladší, Faidra 140)

Pozdě odmítá nést jho, které na sebe vzal

O nebezpečí poroby, které s sebou nese láska.

SERO SAPIUNT PHRYGES (Cicero, Dopisy přátelům 7,7,16)

Frygové pozdě přicházejí k rozumu

Frygové byli kmen v Malé Asii, v poezii tak byli nazýváni Trójané. Cicero tu naráží na lest s dřevěným koněm, kterou trójští neprohlédli včas.

SERO SERAM PONIS STABULO POST FURTA LATRONIS (Iuvenalis, Satiry 13,129)

Závoru pozdě dáváš, když zloději vykradli stáje

Srov.: → ACCEPTO DAMNO IANUAM CLAUDO – Po vykradení zavírám dveře. Viz též následující heslo.

SERO SUBTRACTIS REPARAS PRAESEPE CABALLIS (Walther 28 121)

Když někdo odvede koně, je pozdě spravovat stáj

Srov.: Teprve závory dělá, když mu koně vyvedli. Viz též předcházející heslo.

SERO VENIENTIBUS OSSA (Walther 28 122a)

Pozdě přicházejícím zbudou kosti

I v podobě Tarde venientibus ossa. Pořekadlo je odvozeno ze zkušeností z hostin. Srov.: Pozdní hosti jedí kosti; Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. → CENA COMESSA VENIRE

SERVUS SERVORUM DEI

Služebník služebníků božích

Od konce 6. stol. titul papežů. Poprvé ho užil Řehoř Veliký r. 595 jako odpověď cařihradskému patriarchovi Janu IV., který se nazval patriarchou celého světa.

SESE OMNES AMANT (Plautus, Zajatci 477)

Každý má rád sám sebe

Podobně i u jiných autorů, např. Se ipsos omnes natura diligunt (Cicero, O nejvyšším dobru a zlu 3,59) – Všichni přirozeně mají rádi sami sebe. → Omne animal se ipsum diligit.

SI ALTERAM TALEM VICTORIAM REPORTAVERO, MEA ERIT PERNICIES

Kdybych si odnesl ještě jedno takové vítězství, bude to moje zkáza

Latinský překlad slov épeirského krále Pyrrha, jak je uvádí Plútarchos (Pyrrhus 21). Pyrrhus porazil Římany r. 279 př. n. l. v bitvě u Ascula, ale utrpěl přitom velké ztráty. Výrok se užívá o draze zaplaceném vítězství anebo o vítězství, které je v důsledcích spíše porážkou. Srov. příklady užití: Spasení skrze víru – tomu teda říkám opravdové Pyrrhovo vítězství! (Misantrop, Plivanec na rozloučenou); Pokrok slaví Pyrrhovo vítězství nad přírodou. (K. Kraus); To je hrozné, jak se dneska mluví. Tuhle mluvil v rádiu taky tak nějakej blbec, doktor to byl. Já jsem do toho rozhlasu napsal, chcete si to poslechnout? – „Až jednou půjdu po mostě Karla, do divadla Národa na Stěnu čerta, smířím se s tím, že jste vyhráli. Ale bude to vítězství Pyrrhy.“ (Nejistá sezóna). → CADMEA VICTORIA

SI BENE VIS DICI, CAVES MALE DICERE! QUALIS // CLAMOR ADIT SILVAS, TALIS ET INDE REDIT (Walther 28 238)

Chceš-li být zmiňován v dobrém, pak střez se pomlouvat jiné, // jaký křik do lesa letí, takový vrací se zpět

Srov.: Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá.

SI BIBO BIS VEL TER, SUM QUALIBET ARTE MAGISTER (Walther 28 245a)

Jen dvakrát či třikrát si přihnu a hned jak mistr si řemeslo střihnu

SIBI NON CAVERE ET ALIIS CONSILIUM DARE STULTUM EST (Phaedrus, Bajky 1,9,1)

Je hloupé nemít se na pozoru a jiným dávat rady

Začátek bajky o zajíci a vrabci, z níž plyne naučení, že kdo moudře pokyvuje hlavou nad cizím osudem, aniž se dívá kolem sebe, může sám přijít k úhoně.

SIBI PARAT MALUM, QUI ALTERI PARAT → Qui fodit foveam, incidet in eam

SI CADERE NECESSE EST, OCCURRENDUM DISCRIMINI (Tacitus, Dějiny 1,33)

Je-li nutné padnout, musí se jít nebezpečí vstříc

SI CAECUS CAECUM CONATUR DUCERE SECUM, // AMBO IURE CADUNT, QUONIAM SINE LUMINE VADUNT (Walther 28 284)

Jestliže slepec se snaží vést s sebou slepého druha, // oba po právu spadnou, vždyť bez světla jít se snaží

Smysl: slepý je i ten, kdo nevidí nebo nechce znát správnou cestu. Dvojverší vychází z podobného obrazného vyjádření v bibli: Caecus autem si caeco ducatum praestet, ambo in foveam cadunt (Nový zákon, Matouš 15,14) – A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy.

SI CAREAS AERE, CUPIET TE NEMO VIDERE (Walther 28 299)

Když ti peníze chybí, každý tě nerad vidí

Srov.: Bez peněz v světě darmo se člověk plete.

SIC ERAT IN FATIS (Ovidius, Kalendář 1,481)

Tak určil osud

SIC EST VULGUS: EX VERITATE PAUCA, EX OPINIONE MULTA AESTIMAT (Cicero, Řeč na obhajobu Q. Roscia 29)

Takoví jsou lidé: z pravdy uznávají málo, z veřejného mínění mnoho

SIC FUIT, EST ET ERIT: SIMILIS SIMILEM SIBI QUAERIT (Walther 29 488)

Tak bylo, jest a bude: stejný stejného hledá si všude

Stejná myšlenka se objevuje často v různých obměnách: Similibus similia gaudent. Srov.: Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá.

SIC ITUR AD ASTRA (Vergilius, Aeneis 9,641)

Tak se stoupá ke hvězdám

Apollón chválí první válečný čin Aeneova syna Iula a prorokuje mu skvělý osud. Užívá se o cestě ke slávě. → Macte animo → Per angusta ad augusta → PER ASPERA AD ASTRA

SI COMES ESSE LUPI VIS, VOCE SIBI SIMILERIS (Walther 28 342)

Chceš-li provázet vlka, pak hleď se mu podobat hlasem

Srov.: Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti. → NECESSE EST CUM INSANIENTIBUS FURERE, NISI SOLUS RELINQUERIS → CONSONANS (CONSONUS) ESTO LUPIS, CUM QUIBUS ESSE CUPIS

SIC GORGIAMUS ALLOS SUBIECTATOS NUNC (Addamsova rodina)

Chutě budeme hodovat na těch, kteří by nás chtěli podmanit

"Krásná slova," poznamenává Morticia Addamsová v americkém filmu Addamsova rodina (1991).

SIC TRANSIT GLORIA MUNDI

Tak pomíjí světská sláva

Od 15. stol. užíváno při korunovaci papeže. Jeden z duchovních pronáší třikrát tuto větu a při tom spaluje před novým papežem tři hrsti koudele. Srov.: Světská sláva, polní tráva.

SI CUM IESUITIS, NON CUM IESU ITIS → QUI CUM IESU ITIS, NON CUM IESUITIS

SICUT AGER COLITUR, SIC FRUCTIBUS HIC REDIMITUR (Walther 29 569)

Jak se obdělá pole, tak se odvděčí plody

Srov.: Jak zaseješ, tak sklidíš.

SICUT ARENA MARIS, SUNT SIDERA MULTA POLORUM, // MULTA SIC FRAUDE FEMINA PRAVA VIGET (Walther 29 576)

Kolik je písku v moři, tolik hvězd na nebi bývá, // tolika klamů je schopna kdekterá z nehodných žen

Přirovnání k písku v moři pro vyjádření velkého množství má svůj původ v bibli, kde je časté, např. Starý zákon, 1. Mojžíšova 22,17; 41,49 aj.

SICUT AURUM IGNIS, ITA ETIAM AMICOS TEMPUS IUDICAT (Walther 29 611a)

Jako oheň zlato, tak přátele prověřuje čas

Srovnání se zkouškou zlata ohněm je velmi běžné vždy, když se jedná o prověření skutečné hodnoty. Podobně SCILICET UT FULVUM SPECTATUR IN IGNIBUS AURUM, // TEMPORE SIC DURO EST INSPICIENDA FIDES. Srov.: Oheň zlato, nouze přítele zkouší.

SICUT ERAT IN PRINCIPIO

Jako bylo na počátku

Slova z římskokatolického chvalozpěvu Laudate Dominum (Chvalte Pána): Laudate Dominum omnes gentes / Laudate eum, omnes populi / Quoniam confirmata est / Super nos misericordia eius, / Et veritas Domini manet in aeternum. / Gloria Patri et Filio et Spiritui Sancto. / Sicut erat in principio, et nunc, et semper. / Et in saecula saeculorum. / Amen. – Chvalte Hospodina všichni lidé; / oslavujte jej všechny národy. / Neboť mocně vládne / nad námi jeho milosrdenství, / a Hospodinova věrnost trvá na věky. / Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, / jako bylo na počátku i nyní i vždycky, / a na věky věků. / Amen.

SIC UTERE TUO, UT ALIENO NON LAEDAS

Užívej svého tak, abys neškodil cizímu

Srov.: Žij a nechej žít.

SICUT QUERCUS IN SOLITUDINE (Guy de Maupassant, Co s latinou)

Jako dub na pustině

Srov. tamtéž: Už deset nebo patnáct let nikdy nehovořil s nikým mezi čtyřma očima. „Jsem jako dub na pustině,“ říkával. „Sicut quercus in solitudine. Celý můj sen je mít zařízený pokoj, své knihy, drobnosti, které by mi patřily a nikdo je nemohl brát do rukou. A já nemám nic svého, nic, dokonce ani žíněnku a polštář, jen kalhoty a kabát! Nemám ani čtyři stěny, kde bych se mohl zavřít, leda když jdu na hodinu do této místnosti. Chápete to? Člověk žije celý život bez práva, bez volného času, aby byl sám, kdekoliv, třeba aby si něco rozmyslel, uvážil, udělal, snil! Ach, příteli, mít klíč, klíč ode dveří, které smíme zamknout, to je štěstí, víte, to je štěstí!“

SICUT TERRA SINE AQUA (Žalm 143,6)

Jako země bez vody

V Bibli Kralické zní celý uvedený verš takto: Vztahuji ruce své k tobě, duše má jako země vyprahlá žádá tebe.

SIC VOLO, SIC IUBEO, SIT PRO RATIONE VOLUNTAS → HOC VOLO, SIC IUBEO, SIT PRO RATIONE VOLUNTAS

SI DIGITUM PORREXERIS, MANUM INVADET (Walther 28 440a)

Podáš-li mu prst, popadne ruku

Srov.: Dáš se za prst ujieti, ujmeť za celú ruku. Srov. parafrázi: Podej člověku prst a bude chtít celou ruku. (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Podej čertu prst a vezme ti celou ruku, vezmi čertu prst a nechá ti celou ruku (F. Rabelais, Gargantua a Pantagruel 1,32).

SI DORMIT LUPULA, NON CURRIT IN OS OVIS ULLA (Walther 28 463)

Jestliže vlčice spí, ovce do tlamy nevběhne jí

Srov.: Kdo spí, ten nezlobí.

SI DUO CONCURRUNT MALA, QUAE TE LAEDERE QUAERUNT, // ELIGE, QUOD MINIMUM PRAESTARE POTEST TIBI DAMNUM (Walther 28 466)

Když se sejdou dvě zla a obě se snaží tě ranit, // zvol si to, které může ti způsobit nejmenší škodu

Srov.: Vybrat si ze dvou zel menší.

SI DUO FACIUNT IDEM, NON EST IDEM → DUO CUM FACIUNT IDEM, SAEPE NON EST IDEM

SI FINIS BONUS EST, TOTUM LAUDABILE TUNC EST (Walther 28 485)

Jestliže konec je dobrý, je hoden chvály i celek

Srov.: Konec dobrý, všechno dobré. Srov. též: Prožijeme-li život špatně a těžce a není-li hezký, snažme se alespoň, aby náš konec byl dobrý a důstojný. (O. Hepnarová)

SI FORET IN TERRIS, RIDERET DEMOCRITUS (Horatius, Listy 2,1,194)

Démokritos by se smál, kdyby teď byl na zemi

Horatius si tu stěžuje na pošetilost lidí, kteří dávají přednost laciné zábavě, hrám a různým atrakcím před literaturou a uměním. Připomíná Démokrita proto, že byl znám jako „smějící se filosof“. Jeho zásadou bylo totiž smát se lidské hlouposti.

SI FRONDES TIMEAS, DIMITTAS, CONSULO SILVAS (Walther 28 511)

Pokud se bojíš listí, pak radím ti, opusť hned lesy

Srov.: Kdo se bojí, nesmí do lesa.

SI FUERIS ROMAE, ROMANO VIVITO MORE, // SI FUERIS ALIBI, VIVITO SICUT IBI (Walther 28 521)

Jestliže budeš v Římě, hleď po římském způsobu žíti, // budeš-li jinde však dlít, žij tak, jak tamní je zvyk

SIGNUM LAUDIS

Znamení slávy

Vojenské vyznamenání v Rakousku-Uhersku.

SIGNUM TEMPORIS

Znamení doby

Původně v Novém zákoně (Matouš 16,3), později užíváno běžně ve smyslu: znak, jev charakteristický pro určitou dobu. Srov. příklad užití: Lazaret pro koně už mu záchranu neposkytl. Ten mučedník musel být usmrcen. Měl na hřbetě znamení veliké doby: přímo skicu. V místě páteře bylo vidět žluť kostí; stejně tak na bocích. Popruh se mu zaryl do těla kolem dokola. Rána zeleně hnisala a vypadala jako popálenina nejvyššího stupně. Diagnóza zněla: Pojízdné dělo, celé týdny neodepnuté. Ani v noci, ani přes den se břímě z tohoto hřbetu nesundalo. (K. Kraus, Poslední dny lidstva)

SI IUDICAS, COGNOSCE, SI REGNAS, IUBE (Seneca Mladší, Medea 194)

Jestliže soudíš, zkoumej, jestliže vládneš, rozkazuj

SILENTIUM VIDETUR CONFESSIO (Seneca Starší, Vzorové formulace 10,31,6)

Mlčení se jeví jako přiznání

Srov.: Kdo mlčí, ten se přiznává. → QUI TACET, CONSENTIRE VIDETUR

SILENT LEGES INTER ARMA → INTER ARMA SILENT LEGES (Cicero, Řeč na obranu Milona 4,10)

Uprostřed zbraní zákony mlčí

Když mluví zbraně, tj. ve válce, mlčí, resp. jsou umlčeny zákony. Obměnou Ciceronových slov je i Lucanovo: Leges bello silere coactae – Zákony válkou přinucené mlčet (Farsalské pole 1,277).

SILEO ET SPERO

Mlčím a doufám

Heslo Adama Bechyně z Lažan († r. 1597). Srov.: Když máte hlad, vidíte, jak lidé různě reagují. Jeden naříká, druhý zase mluví o jídle a ti nejlepší prostě mlčí. Hlad buď vydržím, nebo ne. Všechny komentáře jsou zbytečné. (M. Dolejší)

SI LEONINA PELLIS NON SATIS EST, ASSUENDA VULPINA

Nestačí-li lví kožich, musíš si přišít liščí

Smysl: nestačí-li síla, je třeba použít lest. Srov.: Kde vlčura (= vlčí kožešina) nestačí, podšij liškou.

SILVA CAPIT QUALE, DAT RESPONSUM TIBI TALE (Walther 29 626)

Jaká slova les chytá, takovou odpověď ti dá

Srov.: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

SI MANUS EST VACUA, NON ACCIPITREM VOCAT ILLA (Walther 28 615)

Je-li ruka prázdná, jestřába nepřiláká

Smysl: kdo chce něco získat, musí něco dát.

SIMIA SIMIA EST, ETIAMSI AUREA GESTAT INSIGNIA (Walther 29 635b)

Opice zůstává opicí, i když nosí zlaté ozdoby

Srov.: Svině zůstane sviní, by na sobě zlaté sedlo měla. Srov. též: Šmejd zůstane šmejdem // I když se na povrchu pěkně leskne (Misantrop, Básně a písně) → NE CREDAS AURUM, QUIDQUID RESPLENDET UT AURUM – Nevěř, že všechno je zlato, co po zlatě třpytivě září. → IN VESTIMENTIS NON EST MUTATIO MENTIS → RES MODO FORMOSA FORIS EST, INTUS MACULOSA – Navenek půvabu plna, uvnitř však je samá skvrna.

SIMILES HABENT LABIA LACTUCAS

Mají salát právě takový jako hubu

Traduje se, že tato slova řekl Crassus, když viděl, jak osel dychtivě požírá bodlák. Byl prý to jediný okamžik, kdy se usmíval. Srov.: Jaký jazýček, takový salát.

SIMILIBUS SIMILIA GAUDENT (Macrobius, Saturnalia 7,7,12)

Podobné se raduje z podobného

Základní myšlenka je stará, už u Platóna (Symposion 18,3,195) je uváděna jako přísloví. Často se objevuje v různých variantách, např. Cicero říká: Pares enim vetere proverbio paribus facillime congregantur (O stáří 3,7) – Podle starého přísloví se stejné ke stejnému velmi snadno přidružuje. Podobně i v bibli: Omne animal diligit simile sibi (Apokryfy, Sírachovec 13,19) – Každý živočich miluje sobě podobného. Srov.: Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. → SAEVIS INTER SE CONVENIT URSIS

SIMPLEX SIGILLUM VERI

Jednoduchost pečetí pravdivé

Tj. v jednoduchosti je pravda. Rčení se vyskytuje např. v díle německého filosofa Arthura Schopenhauera.

SIMULARE CERTE EST HOMINIS (Terentius, Bratři 734)

Je zajisté lidské se přetvařovat

SIMULATIO AMORIS PEIOR ODIO EST (Plinius Mladší, Chvalořeč na Traiana 85,1)

Předstíraná láska je horší než nenávist

SIMUL FLARE SORBEREQUE HAUD FACILE EST (Plautus, Komedie o strašidle 791)

Není snadné zároveň polykat a foukat

Tj. dělat dvě věci najednou. Srov.: Dvěma pánům nelze sloužit. → QUI DUO VESTIGAT, DUO PERDIT SEQUE FATIGAT – Kdo dva sleduje cíle, ten znaví se a oba mine. → QUI BINIS LEPORES UNA SECTABITUR HORA, NON UNO SALTEM, SED SAEPE CAREBIT UTROQUE

SINCERUM EST NISI VAS, QUODCUMQUE INFUNDIS, ACESCIT (Horatius, Listy 1,2,54)

Není-li nádoba čistá, hned vše, co tam naliješ, zkysne

Tj. špatný a chamtivý člověk vše kolem sebe zkazí.

SINE AMICITIA VITAM ESSE NULLAM (Cicero, O přátelství 86)

Bez přátelství nestojí život za nic

SINE ANIMA CORPUS, HOC EST SINE AMICIS HOMO (Walther 29 668)

Tělo bez duše, to je člověk bez přátel

SINE ANNO, SINE LOCO (zkr. S. A., S. L.)

Bez roku, bez místa

Obvykle o edici, u níž není uveden rok a místo vydání.

SINE CERERE ET LIBERO FRIGET VENUS (Terentius, Kleštěnec 732)

Venuše bez Cerery a Libera zůstává chladná

Tj. bez jídla a pití chřadne láska. Ceres je bohyně obilí a polní úrody ztotožňovaná s řeckou Démétrou, Liber je bůh vína ztotožňovaný s řeckým Bakchem. Už Terentius uvádí tato slova jako přísloví.

SINE CURA ANIMARUM

Bez starosti o duše

Původně úřad duchovní bez duchovní správy, později je „sinekura“ výrazem pro úřad bez obtížných povinností.

SINE IRA ET STUDIO (Tacitus, Letopisy 1,1)

Bez hněvu a zaujatosti

Zásada římského historika Tacita. Obrat se užívá k vyjádření přísné věcnosti a nestrannosti. Srov.: Vypočtěme jednotlivé pudy a ctnosti filosofa popořadě – jeho pochybovačný pud, jeho vůli k neutralitě a objektivitě, jeho vůli ke každému „sine ira et studio“ –: pak je snad už jasné, že všechny dohromady směřovaly po nejdelší dobu proti prvním požadavkům morálky a svědomí? (F. Nietzsche, Genealogie morálky 3,9)

SINE LABORE NIHIL EST FELIX (Walther 29 673f)

Bez práce není žádné štěstí

SINE LOCO → Sine anno

SINE PENNIS VOLARE HAUD FACILE EST (Plautus, Kartágiňan 871)

Není snadné létat bez křídel

Smysl: bez prostředků není snadné něco podnikat.

SINE VITIIS NEMO NASCITUR → NAM VITIIS NEMO SINE NASCITUR; OPTIMUS ILLE EST // QUI MINIMIS URGETUR

SI NIMIUM BIBIS, NON DIU ERIS IN VIVIS (Walther 28 716)

Budeš-li příliš pít, nebudeš dlouho žít

SI NIMIUM SPONDES, TIBI CREDERE NEMO VALEBIT (Walther 28 723)

Jestliže příliš slibuješ, nikdo ti nemůže věřit

Srov.: Sliby – chyby.

SI NON ERRASSET, FECERAT ILLE MINUS (Martialis, Epigramy)

Kdyby se nebyl zmýlil, byl by udělal méně

Tj. někdy i omylem dojde člověk cíle.

SI NON ESSET LEX, NON ESSET PECCATUM (např. Helvétius, O člověku 4,8)

Není-li zákon, není ani zločin

"Nespravedlnost tedy není dříve, než je stanovena úmluva, zákon a obecný zájem. Není nespravedlnosti, pokud není zákona." Podobně tomu se praví v Bibli, Římanům 5,13: Usque ad legem enim peccatum erat in mundo: peccatum autem non imputabatur, cum lex non esset (Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon). Srov.: sv. Augustin, O manželství a žádostivosti 2,46: Peccatum autem non deputabatur, cum lex non esset (Hřích sám o sobě neexistuje, není-li zákon). Srov.: Souhrn zločinů, které nelze trestat zákonem, nenazývá se kriminalitou. Mnoho lidí dokonce tvrdí, že takové zločiny ani neexistují. Bez zákona není zločinu. V jakém světle se však musí jevit spravedlivému zákon, jenž připouští vykořisťování a násilí ze strany státu? (Misantrop, Kriminalita)

SI NON SCIS QUAERE, NOLI LITES AGITARE (Walther 28 752)

Nevíš-li proč, nevyvolávej hádky

Pramenem je zřejmě bible: Abstine te a lite et minues peccata (Apokryfy, Sírachovec 28,10) – Zdrž se od svárů a umenšíš hřích. Podobně i SI POTES FUGERE, NE QUAERE LITEM

SINT MAECENATES, NON DEERUNT PORRO MARONES (Martialis, Epigramy 8,56,5)

Ať jsou Maecenatové, nebudou napříště chybět Maronové

Tj. básníci podobní Vergiliovi (celým jménem Publius Vergilius Maro). Maecenas byl bohatý a vzdělaný římský aristokrat († r. 8 př. n. l.), který proslul jako příznivec kultury. Poskytoval hmotné zabezpečení celé skupině básníků, k níž patřil např. Vergilius, Horatius, Propertius. Odtud výraz „mecenáš“.

SI NUMMUS LOQUITUR, PAUPER TACET, HOC BENE SCITUR (Walther 28 777)

Mluví-li peníze, chudý mlčí, to je dobře známo

SI PAENITET, HAUD NOCET ERROR (Prudentius, Zápas o duši 396)

Omyl není na škodu, jestliže ho lituješ

SI PARVA LICET COMPONERE MAGNIS (Vergilius, Báseň o rolnictví 4,176)

Je-li dovoleno srovnávat malé s velkým

Tak uvádí Vergilius srovnání píle a práce včel s prací Kyklopů.

SI POTES FUGERE, NE QUAERE LITEM (Walther 28 847a)

Můžeš-li se tomu vyhnout, nevyhledávej svár

Podobně i SI NON SCIS QUAERE, NOLI LITES AGITARE

SI PROMISSA FACIT SAPIENTEM BARBA, QUID OBSTAT, // BARBATUS POSSIT VEL CAPER ESSE PLATO (Walther 28 867)

Činí-li trčící brada snad člověka moudrým, co brání, // aby bradatý kozel jako sám Platón moh’ být?

Srov.: Brada nerobí mudreca. → BARBAM VIDEO, SED PHILOSOPHUM NON VIDEO. Podobně i následující heslo.↓

SI QUEM BARBATUM FACERET SUA BARBA BEATUM, // IN TOTO MUNDO NON ESSET SANCTIOR HIRCO (Walther 28 908)

Jestliže dělává vous sám z každého vousáče světce, // na celém světě není pak světější nikdo než kozel

Podobně i předcházející heslo.↑

SI QUID AGIS, PRUDENTER AGAS ET RESPICE FINEM → QUIDQUID AGIS, PRUDENTER AGAS ET RESPICE FINEM

SI QUID URBANIUSCULE LUSUM A NOBIS, PER MUSAS ET CHARITAS ET OMNIUM POETARUM NUMINA, ORO TE, NE ME MALE CAPIAS

Jestliže jsme si bujně zadováděli, při Múzách a Charitkách a všech básnických božstvech tě prosím, neměj mi to za zlé

Z dopisu italského humanistického lékaře a filologa Julia Caesara Scaligera (1484-1558) příteli a učenci Gerolamu Cardanovi (1501-1576) jako motto Knihy deváté Života a názorů blahorodého pana Tristrama Shandyho od Laurence Sterna

SI QUIS CALUMNIETUR LEVIUS ESSE QUAM // DECET THEOLOGUM, AUT MORDACIUS QUAM // DECEAT CHRISTIANUM - NON EGO, // SED DEMOCRITUS DIXIT

Bude-li mě někdo kárat za to, že jsem lehkovážnější, než se sluší na duchovního, a kousavější, než se sluší na křesťana, neříkám to já, nýbrž Démokritos

Motto Sterneovy páté knihy Života a názorů blahorodého pana Tristrama Shandyho. Volně podle dopisu Erasma Rotterdamského Tomáši Moreovi úvodem k Chvále bláznivosti

SI QUIS DAT MANNOS, NE QUAERE IN DENTIBUS ANNOS (Walther 28 988)

Chce-li ti někdo dát koně, nehledej na zubech léta

Smysl: dary se nemají prověřovat, kritizovat, ale přijímat s díkem. Latinské lidové rčení doložené poprvé u Hieronyma. Srov.: Darovanému koni na zuby nehleď. → GRATIS DONATO NON SPECTES ORA CABALLO (Walther 10 449) – Nehleď na zuby koni, když získals ho za pouhé „díky“. → DONATO NON SUNT ORA INSPICIENDA CABALLO (Walther 6273) – Darovanému koni na zuby nehleď.

SI QUIS SUSPENDI DEBET, NEQUIT IN MARE MERGI (Walther 29 077)

Jestliže někdo má viset, tak nemůže utonout v moři

Srov.: Koho mají oběsit, ten se neutopí. → QUEM FATA PENDERE VOLUNT, NON MERGITUR UNDIS (Walther 23 724) – Koho chce osud pověsit, ten neutone.

SI QUOTIES PECCANT HOMINES, SUA FULMINA MITTAT // IUPPITER, EXIGUO TEMPORE INERMIS ERIT (Ovidius, Žalozpěvy 2,33)

Kdyby měl Iuppiter poslat své blesky, kdykoli lidé // zhřeší, pak za krátký čas by docela bezbranný byl

Smysl: na lidskou verbež jsou i bozi krátcí. Srov.: „Vyslyš mě, nejvyšší bože! Proč ještě odkládáš svůj blesk? Neodkládej, Die! Rok co rok snáším rány motyk. Rok co rok jsem rozrývána pluhem. Ty to vidíš – a blesky nemetáš!“ – Gáia, Matka Země. (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu, úvodní motto)

SI RECTE VIVAS, NE CURAS VERBA MALORUM (Walther 29 101)

Žiješ-li řádně, nestarej se o zlá slova

SIS MISER AUT FELIX, VICINOS DESERE NUMQUAM (Walther 29 746)

Šťasten ať jsi, nebo v bídě, své blízké neopusť nikdy

SIS PATIENS, SI VIS ESSE SAPIENS (Walther 29 753a)

Buď trpělivý, chceš-li být moudrý

Srov. poněkud odlišné názory: „Všechno je špatně; život je zlozvyk; humanita je slabost; trpělivost je zločin.“ (bří Čapkové, Adam Stvořitel); Nenáviděn a hnusný jest ten, kdo se nikdy nechce bránit, kdo polkne jedovatou slinu a zlé pohledy, kdo se vším má přílišnou trpělivost a všecko strpí a vším se spokojuje: neboť to je způsob rabský. (F. Nietzsche, Tak pravil Zarathustra); Buď láskou žhoucí kleta hruď, zhyň naděj, víra – před jinými však trpělivost kleta buď! (J. W. Goethe, Faust)

SISYPHEI LABORES (Propertius, Elegie 2,17,7)

Sísyfovy práce

Narážku na Sísyfův osud nacházíme i u jiných antických autorů. Sísyfos byl mytický korintský král, proslulý svým důmyslem a úskočností. Byl odsouzen valit v podsvětí do kopce ohromný balvan, který se vždy těsně před vrcholem zřítil opět dolů. Sísyfovou prací rozumíme tedy marnou námahu. Srov.: Krutý trest postihl korintského krále Sísyfa. Ten se kdysi odvážil oklamat samého Dia. Proto naň Zeus poslal Smrt. Ale lstivý Sísyfos Smrt pěkně uvítal a pozval ji ke stolu. Když si sedla, přivázal ji k sedadlu a potom pevně zavřel dveře. Od té chvíle nikdo neumíral, nemocní stonali a marně prosili, aby se jejich muka skončila. Přibývalo čím dál více starců. Sám vládce podsvětí se divil, proč tak dlouho nikdo nepřichází do jejich říše. I poslal pátrat, kde vězí Smrt. Když ji našel, musel silný bůh Arés Smrt opět uvolnit, a když se tak stalo, prvního jí vydal Sísyfa, aby ho odvedla do podsvětí. Ale ani tentokrát v sobě Sísyfos nepřemohl svou prohnanost a úskočnost. Přikázal své manželce, aby ho nepohřbívala a aby se nekonaly ani pohřební obřady. V podsvětí si pak na svou ženu stěžoval a žádal o svolení, aby se mohl odebrat na svět a svou ženu potrestat. Nakonec lichotivými slovy přemluvil Hádovu manželku Persefonu. Ta mu dovolila, aby se na tři dni vrátil domů. Ale Sísyfovi se na světě líbilo víc než v podsvětí, a proto se neměl k návratu. Musel pro něho přijít sám bůh Hermés a odvléci ho násilím. Za tento dvojí podvod a za všechny své dřívější úskoky teď jaksepatří pyká. Neustále musí válet do kopce obrovský kámen. Po celém podsvětí je slyšet, jak těžce oddychuje. Praménky potu mu stále stékají po tvářích, a když se už blíží k vrcholu kopce a chce si odpočinout, balvan mu vyklouzne a opět se valí dolů. Sísyfos za ním musí běžet a znova se s ním namáhavě lopotit. A tak to chodí den ze dne, a Sísyfova těžká, avšak marná práce nikdy neskončí. (Starověké báje a pověsti, Říše mrtvých / Odsouzenci v podsvětí); Člověka nenaučíš nic, leda tak bezduše opakovat slyšené, poštvat ho proti komu si vzpomenete – a dávat pac. Nic víc se nenaučí. A odnaučit ho nějakému zlozvyku je vůbec sisyfovská práce, neboť pro jedno zapomíná druhé a k starým omylům se vrací neomylně jako vrah na místo činu. (Misantrop, Rakovina na kůži Země); Když Sísyfos lstivě připoutal Smrt k židli a zavřel ji ve svém domě, byl za tuto svou úskočnost a prohnanost potrestán k nepřestajné těžké, avšak marné práci. To je přesně případ člověka. (tamtéž); V řecké mytologii se Sísyfos namáhá vytlačit balvan na vrchol kopce, odkud by se pak po druhé straně skutálel dolů. Robert Graves vypravuje ten příběh takto: „Dosud se mu to ještě nepodařilo. Jakmile už téměř dosáhne vrcholku, váha obludného kamene ho zvrátí zpátky a balvan se zase svalí až úplně dolů. Tam se ho Sísyfos unaveně chopí a musí začít zase znovu, ačkoliv se mu údy koupou v potu a nad hlavou mu víří mrak prachu.“ Pro staré národy byla nekonečná práce znamením otroka. Sísyfova lopota je trestem. Prací pro pokrok se podvolujeme námaze o nic méně otrocké. (J. Gray, Slamění psi, Sísyfův pokrok)

SI TACUISSES, PHILOSOPHUS MANSISSES (Walther 29 212)

Kdybys byl mlčel, byl bys zůstal filosofem

Základem je starověká anekdota, kterou uvádí Boëthius (O útěše filosofie 2,7,76). Podle ní se hlupák ve společnosti filosofů prozradil po dlouhém mlčení hloupou řečí. Podobně také v bibli: Stultus quoque, si tacuerit, sapiens reputabitur (Starý zákon, Přísloví 17,28) – I hlupák, dokud mlčí, může být pokládán za moudrého.

SI TE RUSTUCITAS VILEM GENUSSIER AGRESTIS, // NOBILITAS ANIMI NIN FORET ISTA TUI (H. J. Ch. von Grimmelshausen, Dobrodružný Simplicius Simplicissimus)

Jestliže tě venkov zplodil jako ničemu, ani v lese (tj. v lesní filosofické poustevně) nedosáhne tvůj duch vznešenosti

Grimmelshausen cituje básníka Fausta z Buzantu (asi 330–390). Srov.: V samotě roste, co tam kdo přinesl: i vnitřní dobytče. Tedy se pro leckoho samota nehodí. (F. Nietzsche, Tak pravil Zarathustra)

SI TIBI COPIA, SEU SAPIENTIA FORMAQUE DATUR,

SOLA SUPERBIA DESTRUIT OMNIA, SI COMITETUR (Walther 29 238)

Ačkoli bohatství, rozum a krásu dostáváš darem,

samotná pýcha vše zničí, když stále ti bude pánem

Srov.: Pýcha předchází pád.

SEDENDO ET QUIESCENDO FIT ANIMA PRUDENS

Odpočinkem a klidem nabývá duše moudrosti