P

P. – zkratka prenomina Publius

P. – pagina (také pag.) – stránka v knize

PABULUM ACHERONTIS → Acherontis Pabulum[1]

P. A. → Per annum

PACIS DONUM EST OMNIBUS BONUM (Walther 20 554)

Mír je dar, který prospívá všem

PACTA SUNT SERVANDA

Smlouvy je třeba zachovávat

Základní zásada mezinárodního práva. Bývá též formulována úslovím Pactis standum est – na smlouvách, tj. na tom, co bylo dohodnuto, je třeba stát, trvat.

PAEDAGOGICAE DOCTOR (zkr. PaedDr.)

Doktor pedagogiky

V současné době titul udělovaný po rigorozních zkouškách absolventům pedagogických fakult.

PAETE, NON DOLET (Plinius Mladší, Dopisy 3,16)

Paete, nebolí to

Arria, manželka Caeciny Paeta, obžalovaného r. 42 n. l. pro účast ve spiknutí proti císaři Claudiovi, podala s těmito slovy svému choti meč, jímž se předtím sama probodla, a tak byla „marito et solatium mortis et exemplum“ – svému muži i útěchou i příkladem v umírání.

PALAM EST CORAM PLURIBUS (Ulpianus, Digesta 50,16,33)

Veřejně znamená v přítomnosti více lidí

PALIBUS DUOBUS

Dva Paleové

Název starořímského svátku věnovaného „dvěma Paleům“ – božstvu pastýřů, stád a dobytka. Připadal na 7. července. Jiný svátek boha Palea připadal na 21. dubna a jmenoval se Parilia (či Palilia). V tento den například rituálně vodili dobytek ohněm, aby se očistil. Latinské jméno Pales připouští všechny rody, a tak je to někdy bůh, jindy bohyně anebo též bozi. Srov. zmínku v: Petronius, Satirikon: První byla to bázeň, jež stvořila na světě bohy. / Zlořád úspěchu došel a blud ten jalový ihned / především rolníky nutil, by Cereře počinky ze žní / dávali, révovím hojným by věnčili Bakcha a z reje / pastýřů jejich bůh Pales se těšil.

PALLIDA LUNA PLUIT, RUBRA FLAT, ALBA SERENAT

Bledý měsíc déšť, červený větry, a bílý jasné časy (předpovídá)

PALLIDA MORS AEQUO PULSAT PEDE PAUPERUM TABERNAS, // REGUMQUE TURRES (Horatius, Ódy 1,4,13n.)

Sinalá smrt ta nemění krok a stejně před chýší stane, // jak u královských bran

Srov.: Smrt si nevybírá; Smrt nedělá rozdíly.

PANEM ET CIRCENSES (Iuvenalis, Satiry 10,81)

Chléb a hry

Římský lid, který byl za císařství zbaven politického vlivu, se dožadoval především bezplatného rozdělování obilí (= panem) a vzrušující podívané (= circenses). V době satirika Iuvenala (na přelomu 1. a 2. stol. n. l.) se obilí štědře rozdávalo každý měsíc a konaly se nákladné hry. Např. při oslavě vítězství nad Dáky (r. 106) trvaly hry 123 dní, v aréně zápasilo 10.000 gladiátorů a 11.000 šelem. Srov. použití úsloví v: A. Schopenhauer, Svět jako vůle a představa I.: Všude se proti nudě, jako proti jiným obecným kalamitám, podnikají veřejná opatření, již ze státnické chytrosti, protože toto zlo, stejně dobře jako opačný extrém, hlad, může hnát lidi k největším bezuzdnostem: lid potřebuje panem et circenses. Srov. další užití: Otroci! Ať si mají svůj chléb a hry, svůj předvolební guláš a televizní estrádu! Já vydloubávám jen samé diamanty (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu).

PARA BELLUM → Qui desiderat pacem, praeparet bellum[2]

PARCERE SUBIECTIS ET DEBELLARE SUPERBOS (Vergilius, Aeneis 6,853)

K poddaným chovat se vlídně, však vzpurné pokořit válkou

Závěrečná slova proroctví řečeného hrdinovi Aeneovi v podsvětí. Na rozdíl od jiných národů mělo být úkolem Římanů nikoli pěstovat vědy a umění, ale vládnout ostatním, stanovit podmínky života v míru (→ Pax Romana), „k poddaným chovat se vlídně, však vzpurné pokořit válkou.“

PARES CUM PARIBUS MAXIME CONGREGANTUR (Cicero, O stáří 3,7)

Rovní s rovnými se velmi lehce shodnou

→ Similibus similia gaudent. → Pares cum paribus facillime congregantur.

PAR EST FORTUNA LABORI (Walther 20 630)

Odměna se rovná námaze

Ovšemže ne vždy. Srov. opačné názory: Každý přece ví, že život za tu námahu nestojí (A. Camus, Cizinec); Kdyby se měla splňovat podmínka, již učinil svým žákům Pýthagorás, aby mu buď zaplatili, co žádá, anebo aby přísahali bohům, že mu zaplatí jeho námahu podle toho, jak vysoce si cení prospěch, jehož z jeho vyučování nabyli – tož by se páni učitelé divně na to dívali (M. de Montaigne, Eseje, Pedanti); Práce. Půl dne strávíš nudnou robotou s otravnými idioty, pak na skok domů se vyspat, najíst a druhý den nanovo. To málo volného času, co ti zbývá, ani nestojí za tu námahu (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu).

PAR (ET) IMPAR

Sudá (a) lichá

Starověká hazardní hra, která záležela v tom, že se hádalo, zda má spoluhráč sudý či lichý počet mincí nebo jiných hracích předmětů.

PAR NOBILE FRATRUM (Horatius, Satiry 2,3,243)

„Ušlechtilý“ bratrský pár

Horatius ve své satiře odsuzuje dvojčata pro jejich rozmařilost a přívlastku „ušlechtilý“ užívá ironicky ve smyslu „povedený, vydařený páreček“.

PAR PARI REFERTUR

Stejné stejným se splácí

Rozšířené rčení; někdy bývá jako autor uváděn Terentius (Kleštěnec 445: Par pro pari referto, quod eam mordeat – Jen oplať stejné stejným, jen ať to pocítí). Srov.: A kdyby v zimě někoho unášela kolem řeka a on by vztahoval ruce a prosil, abych ho za ně chytil, i toho je třeba strčit po hlavě, aby se potopil, tak aby se už nemohl vynořit. Tak by se jim dostalo stejné odplaty (Lúkiános, O bozích a lidech, Tímón neboli Nepřítel lidí); Každý čin nemůže být splacen; mezi skutečnými individui není stejných činů, tedy také žádné „odplaty“ (F. Nietzsche, Vůle k moci).

PARSIMONIA EST MAGNUM VECTIGAL → Magnum vectigal est parsimonia[3]

PARS PRO TOTO

Část místo celku

Druh synekdochy, metonymického přenesení významu, jehož podstatou je kvantitativní vztah mezi výrazem a tím, co označuje. Některé obraty jsou běžné v hovorové řeči (např.: „nepřišla tam ani noha“), jiné patří k pojmenováním básnickým (např.: „vkročit pod rodnou střechu“ = domů; „smutné oči“ = smutný člověk). Opakem je totum pro parte – celek za část (např.: „vyslýchalo ho gestapo“ = členové gestapa).

PARTES INFIDELIUM

Krajiny nevěřících (národů)

Tj. pohanské země.

PARTURIUNT MONTES, NASCETUR RIDICULUS MUS (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,139)

K porodu chystá se hora a vyjde jen směšná myš

Výrok se užívá o neodpovídajících, směšně malých a bezvýznamných výsledcích světoborných záměrů. Nejznámější je tento verš Horatiův, ale existuje také jako rozšířené rčení. Např. u bajkáře Phaedra (4,23): Hora se vzdouvá, rodit se chystá, běduje, / po zemi všude se čeká, co přijde, co bude. / A hle – už je to tu, už na svět vyšla myš. / Jako ty: slíbíš vše a nedokážeš nic. Srov.: Křesťanství slibuje všechno, ale nedodržuje nic (F. Nietzsche, Antikrist 42.).

PARUM EST LUXURIAE, QUOD NATURAE SATIS EST (Seneca Mladší, O blaženém životě 13,1)

Čeho pro rozmařilost málo, to pro přirozenost stačí

Senecova parafráze myšlenky řeckého filosofa Epikúra. Srov.: Žádosti jsou jednak přirozené, jednak liché; a z přirozených jsou jedny nezbytné, druhé jenom přirozené. S největší rozkoší požívají přepychu ti, kdo ho nejméně postrádají, a to, co si příroda žádá, lze si snadno opatřit, co však je liché, není snadné získat (Epikúros).

PARVA AVIS – PARVUS NIDUS (Walther 20 750a)

Malý pták – malé hnízdo

Středověké rčení, ale podobně se vyjadřuje už Horatius: Parvum parva decent. Smysl: malý člověk – malé cíle; nízký člověk – nízké myšlenky apod.

PARVA DOMUS – MAGNA QUIES (Walther 20 755a)

Malý dům – velký klid

Smysl: málo lidí – velká pohoda; méně lidu – větší ticho apod.

PARVA LEVES CAPIUNT ANIMOS (Ovidius, Umění milovat 1,159)

Povrchního člověka zaujmou nicotnosti

Srov.: I blázni mají totiž stále nějakou naději, která je podněcuje; vábí je přelud něčeho, o jehož nicotnosti se jejich pomýlená mysl nedovede přesvědčit (Seneca Mladší, O duševním klidu); Sám Schopenhauer by k tomu jistě mohl podotknout, že: „...na světě nejsnadněji udělá štěstí absurdita.“ (Misantrop, Zápisník mrtvého muže 14.2.42)

PARVA NECAT MORSU SPATIOSUM VIPERA TAURUM (Ovidius, Léky proti lásce 421)

Mrtev je obrovský býk jen po malém kousnutí hada

Smysl: i malé příčiny mohou mít velké následky; i malé věci mohou být příčinou zkázy věci velké; láska malé ženy může zničit tužby velkého muže apod. Srov.: Stokrát nic zabilo vola.

PARVI SUNT FORIS ARMA, NISI EST CONSILIUM DOMI (Cicero, O povinnostech 1,22,76)

Málo lze dokázat se zbraní v poli, když doma chybí rozvaha

O nutnosti jednotné vnitřní i vnější politiky, jak pro zdar státu, tak i pro zdar jednotlivce.

PARVO FAMES CONSTAT, MAGNO FASTIDIUM (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 17,4)

Hlad vyjde levně, draho vybíravost

PARVUM ADDAS PARVO, MAGNUS ACERVUS ERIT (Walther 20 789)

Po troškách přidávej k málu a hromádka bude velká

Rčení známé už od Hésioda (Práce a dni 361–2).

PARVUM PARVA DECENT (Horatius, Listy 1,7,44)

K malému malé se hodí

Toto obecně platné rčení užívá Horatius, když odmítá Maecenatův návrh, aby setrval v Římě a více se zajímal o veřejné dění. Báseň končí slovy: Metiri se quemque suo modulo ac pede verum est – Právem se říká, že každý si odměřit má, jen co jeho míra a stopa stačí. Podobné je středověké parva avis – parvus nidus.

PASSERIBUS OMNIBUS RES NOTA

Věc všem vrabcům známá

O něčem všeobecně známém. Latinské rčení, např. u Cicerona (O nejvyšším dobru a zlu 2,23,75: Voluptas, quae passeribus nota est omnibus a nobis intellegi non potest? – Rozkoš, pojem, který i všichni vrabci znají, že bychom nemohli vymezit?). Srov.: O tom si už cvrlikají vrabci na střeše.

PASSIM

Porůznu, na různých místech

Užívá se zejména při citování, je-li vhodné se vyhnout delšímu výčtu citací jedné autorovy myšlenky, která se v díle vyskytuje několikrát. Např.: o vztahu občana a státu viz Cicero, O povinnostech, passim.

PATER FAMILIAS

Otec rodiny, hlava rodiny

Jeden ze základních pojmů římského společenského života i římského práva. Pater familias byl hlavou rodiny a dlouho měl neomezenou moc nad svou ženou a dětmi a dále i nad osobami, které byly agnati, tzv. s otcem spřízněny, např. manželky jeho synů a vnuků. S rozvojem římské společnosti a právního myšlení bylo později pojetí otcovské moci (patria potestas) upraveno a omezeno, takže pater familias nemohl např. své děti prodávat do otroctví nebo je trestat smrtí. → Ius vitae necisque.[4] → Dominus vitae necisque.[5]

PATER NOSTER (Nový zákon, Matouš 6,9n.)

Otče náš

První slova modlitby (tzv. otčenáše), kterou podle evangelií (Matouš, Lukáš 11,2) učil Ježíš zástupy shromážděné na hoře. → Et libera nos a malo. → Et ne nos inducas in tentationem.[6] → Fiat voluntas tua.[7]

PATER PATRIAE

Otec vlasti

Poprvé byl takto nazván Cicero za zásluhy při odhalení Catilinova spiknutí (62 př. n. l.). Oficiálně byl tímto čestným titulem poctěn Augustus v r. 2 př. n. l. Na nápise ancyrském, který zachycuje Augustovy činy, se o tom píše: „Senát, stav jezdecký a veškerý lid římský mě nazval Otcem vlasti a rozhodl, aby tento titul byl napsán nad vchodem do mého sídla, na julské radnici a na náměstí Augustově pod kvadrigou[8], která tam z rozhodnutí senátu byla postavena na mou počest.“ Titul byl v pozdějších staletích udělován hlavám státu, u nás např. Karlu IV., v Rusku caru Petrovi I.

PATER, PECCAVI (Nový zákon, Lukáš 15,18 a 21)

Otče, zhřešil jsem

Z podobenství o marnotratném synovi.

PATET OMNIBUS VERITAS, NONDUM EST OCCUPATA (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 33,11)

Pravda je přístupná všem, ještě nikdo ji neuchvátil jen pro sebe

PATIENTIA COLLIGIT ROSAS, SED RARO COPIOSAS (Walther 20 833a)

Trpělivost růže sklízí, ale zřídka hojné

Srov.: Trpělivost růže přináší.

PATRES CONSCRIPTI

Otcové senátoři

Členové nejvyšší republikánské instituce, senátu. Patres – otcové, původní členové senátu; conscripti – ti, kteří byli později připsáni, příslušníci jezdeckého stavu.

PATRES MINORUM GENTIUM → Minorum gentium

PATRIA COMMUNIS EST PARENS OMNIUM NOSTRUM (Cicero, Řeči proti Catilinovi 1,7,17)

Vlast je společnou matkou nás všech

PATRIAE ET MUSIS

Vlasti a Múzám

Nápis na Tylově divadle v Praze (postaveno 1781–1783).

PATRIAE FUMUS IGNE ALIENO LUCULENTIOR (Walther 20 845)

Dým vlasti je nad cizí ohně jasnější

PATRIA EST UBICUNQUE EST BENE (Cicero, Tuskulské hovory 5,37,108)

Vlast je všude tam, kde je dobře

Cicero cituje tento výrok z tragédie starého římského básníka Pacuvia (poč. 2. stol. př. n. l.) v poslední části svého filosofického díla, v rozpravě o tom, že k blaženému životu postačí ctnost. „Koneckonců pro všechny případy se nejlépe hodí učení těch, kteří vše, co v životě sledují, měří rozkoší. Proto všude tam, kde je jí dost, mohou žít blaženě.“ V nové době se více užívá v podobě Ubi bene, ibi patria. Srov.: Všude dobře, doma nejlíp. Parafráze: Všude dobře, v lese nejlíp (Misantrop: Sentence o lidském smradu).

PATRIA POTESTAS

Otcovská moc

→ Pater familias

PATRIS EST FILIUS

Syn svého otce

Smysl: má stejné vlastnosti jako jeho otec; nezapře, že je synem svého otce. Srov.: Jablko nepadá daleko od stromu. → Filii canunt paternas cantiones.[9] → Colubra restem non parit.[10] → Non procul a proprio stipite poma cadunt.[11]

PAUCA LOQUARIS, PLURIMA FAC

Málo mluv, hodně se čiň

Velmi rozšířené rčení; u antických autorů v různých variacích, např.: Plurimum facere et minimum ipso de se loqui – Co nejvíce konat a co nejméně mluvit o sobě samém (Tacitus).

PAUCA SED BONA

Málo, ale dobré

Smysl: nezáleží na množství, nýbrž na jakosti. Srov.: Bylo toho málo, ale bylo to dobré.

PAUCA VERBA (PAUCIS VERBIS)

Málo slov (málo slovy)

Tj. stručně; ale také ve smyslu "neodmlouvej(te)".

PAUCIS NATUS EST, QUI POPULUM AETATIS SUAE COGITAT (Seneca, Listy Luciliovi)

Pro malý počet čtenářů se zrodil ten, kdo pomýšlí na lidi svého věku

Senekův citát uvádí A. Schopenhauer ve svém díle Svět jako vůle a představa.

PAULUM SEPULTAE DISTAT INERTIAE CELATA VIRTUS (Horatius, Ódy 4,9,29n.)

Je malý rozdíl – bez zvěsti čin nebo pohřbená lenost

Podle názoru Horatiova bylo mnoho hrdinů, jejichž činy nebyly opěvovány básníky, a proto upadly v zapomenutí. Slibuje tedy svému příteli Lolliovi, že oslaví jeho statečnost. Srov.: Mnozí zůstali úplně potichu, mnozí z tohoto důvodu zůstali úplně neznámí – protože znát můžeme pouze někoho, kdo mluví. Ve chvíli, kdy někdo promluví, vstupuje do společnosti. Když někdo přestane mluvit, opouští společnost, už není její částí. Řeč je nosič, médium, na kterém společnost existuje. Zrovna jako krev: krev v tobě koluje a ty existuješ. Řeč koluje ve společnosti a společnost existuje. Bez řeči není společnost. Takže ti, kteří zůstali potichu, z ní vypadli. Zapomněli jsme na ně. Lépe řečeno, nikdy jsme je nepoznali (Óšó, Nejvyšší nauka 1.).

PAUPERIS EST NUMERARE PECUS (Ovidius, Proměny 13,824)

Chudák musí počítat své stádo

Smysl: Chudý musí počítat každou korunu (kdežto boháč na nějakou tu korunku nehledí).

PAUPERIS EXSUPERAT STULTUM SAPIENTIA REGEM (Walther 20 989)

Často přemůže chudák svou moudrostí hloupého krále

Smysl: bohatší nebo výše postavená osoba nemá tím ještě patent na rozum a nemusí být tedy nutně moudřejší než níže postavený chuďas.

PAUPERTAS IMPULIT AUDAX, UT VERSUS FACEREM (Horatius, Listy 2,2,51)

Nouze mi odvahu dala a přiměla, abych psal verše

Myšlenka vyjadřovaná římskými autory častěji. Např. u Plauta (Peršan 10): Magister artis ingenique largitor venter – Učitel umění, pramen nadání – žaludek. Rozumí se, že prázdný. Srov.: Nouze naučila Dalibora housti.

PAUPER UBIQUE IACET (Ovidius, Kalendář 1,218)

Chudému všude je zle

Starobylý římský bůh Ianus si takto stýská na všemocnou sílu peněz a bohatství: Dnes jen peníze platí, za ně získáš hodnosti i přátele – chudáka si nikdo neváží. Ve středověku se vyskytuje v mnoha obměnách. Srov.: S chudým všude zle se oře; Na chudého všudy teče. → Dat census honores. → Nulla fides inopi.

PAUPER UBIQUE IACET, DUM SUA BURSA TACET (Walther 20 949)

Protože měšec nezvoní, chudáka nikdo necení

PAX CEREREM NUTRIT, PACIS ALUMNA CERES (Ovidius, Kalendář 1,704)

Cerera z míru je živa – z Cerery živí se mír

Ceres – starobylé italské božstvo růstu obilí, později ztotožněna s řeckou bohyní Démétér, dárkyní obilí a ochránkyní zemědělství.

PAX ECCLESIASTICA

Mír církevní

→ Pax Romana.

PAX EST TRANQUILLA LIBERTAS (Cicero, Filipiky 2,44,113)

Mír, to je svoboda a klid

PAX HOMINIBUS BONAE VOLUNTATIS → Gloria in excelsis Deo et in terra pax hominibus bonae voluntatis

PAX HUIC DOMUI (Nový zákon, Lukáš 10,5)

Pokoj tomuto domu

Celý verš zní: Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: „Pokoj tomuto domu!“

PAX HUMANA (Misantrop, Filmové komentáře, Planeta opic [2001])

Lidský mír

Parafráze pojmu → Pax Romana použita ve větě: „Člověk nežije se zvířaty v míru (ledaže by to byl jen nějaký PAX HUMANA).“

PAX IBI SERVATUR, CUSTODIA QUO DOMINATUR (Walther 21 043)

Všude tam mír panuje, kde opatrnost kraluje

PAX OPTIMA RERUM, // QUAS HOMINI NOVISSE DATUM EST (Silius Italicus[12], Pověst o punské válce 11,592)

Mír je nejlepší z toho, co člověku poznat je dáno

PAX ROMANA

Římský mír

Slovo pax – mír bylo u Římanů zároveň důležitým pojmem politickým a označovalo trvalé porobení nepřátel a smluvní připojení k Římu, tj. označovalo země, které spadaly pod římskou moc. Proto se také s rozšiřováním římského území šířil kult bohyně Pax – Míru. Po vítězstvích r. 9 př. n. l. byl v Římě postaven skvostný oltář Augustova Míru – Ara pacis Augustae. Obdobně byla později vytvořena instituce pax ecclesiastica – mír církevní (zasahující země, které spadaly pod moc církve). → Parcere subiectis et debellare superbos. → Bellum iustum. → Bellum ita suscipiatur, ut nihil aliud nisi pax quaesita videatur.[13] → Miserrimam servitutem pacem appellant.[14] Srov. parafrázi → Pax humana.

PAX TECUM

Pokoj tobě; Mír s tebou

Biblický pozdrav; např. 3. Janův 1,15: „Pokoj tobě. Přátelé tě pozdravují. Pozdravuj každého z přátel osobně!“ → Pax vobiscum.

PAX UNA TRIUMPHIS // INNUMERIS POTIOR (Silius Italicus, Pověst o punské válce 11,593n.)

Pouhý mír má větší cenu než bezpočetná vítězství

PAX VOBISCUM (Nový zákon, Jan 20,26)

Pokoj s vámi

Tak prý pozdravil Ježíš své učedníky, když se jim zjevil po svém zmrtvýchvstání v Jeruzalémě. → Pax tecum.

P. D. → Per diem

PECCARE BIS IDIPSUM HAUD SAPIENTIS EST VIRI (Walther 21 065)

Moudrý člověk neudělá tutéž chybu dvakrát

Srov.: Chybami se moudrý člověk učí.

PECCATUM AMICI VELUTI TUUM RECTE PUTES (Publilius Syrus, Myšlenky P 25)

Vždy za svou měj i chybu svého přítele

PECCATUM ORIGINALE

Prvotní hřích

Ze starozákonní pověsti o upadnutí prvního lidského páru do prvotního (dědičného) hříchu. Srov.: Pravý smysl tragédie je hluboké pochopení, že hrdina neodpykává své partikulární hříchy, nýbrž dědičný hřích, tj. vinu samotného existování (A. Schopenhauer, Svět jako vůle a představa); Příklad nejžalostnější: zkáza Pascalova, jenž věřil ve zkázu svého rozumu dědičným hříchem, zatímco byl zkažen jen jeho křesťanstvím! Filosofie je zkažena bohosloveckou krví. Protestantský farář je praotcem německé filosofie, protestantismus sám jest její peccatum originale; Věda je první hřích, zárodek všeho hříchu, dědičný hřích. Jen toto je morálka. – „Nemáš poznati“: – ostatní z toho plyne; Luther viděl zkaženost papežství, ačkoli se právě opak dal rukama hmatat: stará zkaženost, peccatum originale, křesťanství, nesedělo již na stolici papežově! (F. Nietzsche, Antikrist 5.,10.,48.,61.); Žádnému Číňanovi nebyl překážkou v klidně blažené kontemplaci nějaký dědičný hřích, zpytování svědomí, pokání, strach před Posledním soudem, peklem, očistcem atd. (E. Bondy, Čínská filosofie); Od té doby, co lidé jsou lidmi, příliš málo se radovali: To jediné, bratří moji, je dědičný náš hřích! (F. Nietzsche, Tak pravil Zarathustra)

PECCATUR INTRA ET EXTRA → Iliacos intra muros peccatur et extra[15]

PECTORA MOROSA FRANGUNT IOCA RIDICULOSA (Walther 21 103)

O špatnou náladu se zlomí každý vtip a šprým

PECTORIBUS MORES TOT SUNT QUOT IN ORBE FIGURAE (Ovidius, Umění milovat 1,759)

Tolik je na světě povah, co rozličných podob a tváří

Srov. podobnou myšlenku: Fašismus i náboženství mají společný totalitarismus. Ale chtít, aby byli všichni stejní, je právě tak nemožné, jako chtít, aby všichni vypadali stejně: stejné tváře, stejné pohyby... (Misantrop, Plivanec na rozloučenou 4.7.)

PECTUS EST, QUOD DISERTOS FACIT (Quintilianus, Výchova řečníka 10,7)

Srdce a vnitřní zápal to je, co nás činí výmluvnými

Srov.: Čím srdce je nadchnuté, tím ústa jsou naplněná (Dobrovský).

PECUNIAE OBOEDIUNT OMNIA (Starý zákon, Kazatel 10,19)

Peníze vyřeší všechno

PECUNIA EST ALTER SANGUIS

Peníze jsou druhá krev

Rčení zaznamenané Erasmem, Adagia 2,8,35.

PECUNIA EST NERVUS BELLI → Nervus belli – pecunia infinita

PECUNIA EST VITA HOMINIS ET OPTIMUS FIDEIUSSOR ET NECESSITATIBUS

Peníze jsou životem člověka a nejlepší zárukou v tísni

PECUNIA NON OLET → Non olet

PECUNIA NON SANAT AVARITIAM, SED IRRITAT (Walther 21 124e)

Peníze lakotu neléčí, ale podněcují

PEDE CLAUDO (Horatius, Ódy 3,2,33)

Chromou nohou

Tj. pomalu. Obrat, který platí především o trestu, je převzat z Horatiových veršů: raro antecedentem scelestum // deseruit pede Poena claudo – jen zřídka viníka nedostihne Trest, i když jde o chromé noze. Obdobný obraz o trestu, který jistě přijde, je velmi častý ve středověku o božím trestu (např. Lenti, sed certi vindices di). Srov.: Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

PEDIBUS TIMOR ADDIDIT ALAS (Vergilius, Aeneis 8,224)

Strach nohám dá křídla

PEIORA SUNT TECTA ODIA QUAM APERTA (Seneca Mladší, Kniha mravních naučení 52)

Horší je skrytá nenávist než otevřená

Jde o sentenci z pozdějšího výtahu ze senecovských spisů. Dodává se: itaque te minus loquax inimicus offendit, quam tacitus – takže ti méně uškodí hovorný nepřítel než mlčenlivý.

PEIOR EST BELLO TIMOR IPSE BELLI (Seneca Mladší, Thyestés 572)

Je horší než válka z války mít strach

PELLE SUB AGNINA CORDA LUPINA LATENT (Walther 21 157)

Pod beránčí kůží skrývá se povaha vlčí

Odvozeno z biblického „vlk v rouše beránčím“ (Evangelium Matoušovo 7,15). Ve středověku v mnoha obměnách, např.: Cute (veste) sub agnina latitat mens saepe lupina. Srov.: Má beránčí tvář a vlčí srdce.

PENDENT OPERA INTERRUPTA (Vergilius, Aeneis 4,88)

Váznou (začaté) práce, jsou přerušeny

Vztahuje se ke královně Didoně, která pro lásku k Aeneovi zanedbala opevňování Kartága. Obecně se užívá o povinnostech zanedbaných z osobních důvodů.

PENNAS INCIDERE

Přistřihnout křídla

Ve stejném významu jako české rčení, tj. omezit, přibrzdit něčí vliv, moc nebo i přílišnou bujarost (doslova „rozlet“). Srov.: Říkal jsem jen neustále na všecko: „Ano“ – neboť mi bylo jako ptáčku, kterému přistřihli křidýlka (J. von Eichendorff, Ze života darmošlapa).

PENNAS NIDO MAIORES EXTENDERE → Maiores pennas nido[16]

PER ABUSUM

Zneužitím

K. Marx v dopise F. Lassallovi (22. 7. 1861): „Všechny soudobé ústavy jsou do značné míry založeny na nesprávně pochopené anglické ústavě a jako podstatné přejímají i to, co svědčí o jejím úpadku a co existuje ještě i dnes v Anglii jen formálně a pouze per abusum.“

PER ACCIDENS

Popřípadě, náhodně

PER ANALOGIAM

Podle, na základě podobnosti

PER ANGUSTA AD AUGUSTA

Přes úskalí k výšinám

Obměna rčení Per aspera ad astra, založená na zvukové podobnosti slov.

PER ANNUM (zkr. P. A.)

Během roku

PER APPOSITIONEM

Pomocí dodatku

Tj. pomocí dodatečného vysvětlení.

PER ARDUA AD ASTRA → Per aspera ad astra

PER ARGUMENTUM BACULINUM → Argumentum baculinum[17]

PER ASPERA AD ASTRA

Přes obtíže ke hvězdám

Se stejným významem též ve formě Per ardua ad astra. → Non est ad astra mollis e terris via.

PER BONA VERBA VENDITUR MALA HERBA (Walther 21 183)

Řečí medovou nabízí bylinu jedovou

Srov.: Pessima sub dulci vipera melle latet. → Impia sub dulci melle venena latent. → Mel in ore, verba lactis, fel in corde, fraus in factis.

PER CONTRAPOSITIONEM

Pomocí opaku

Srov. použití ve větě: Každý čestný muž se podepíše pod to, co píše, a tuto obecně kladnou větu lze per contrapositionem obrátit (A. Schopenhauer, O spisovatelství a stylu § 281).

PER DAMNUM PLURES EFFECTI SUNT SAPIENTES (Walther 21 193)

Teprve škoda přivedla mnohé lidi k rozumu

PER DIEM (zkr. P. D.)

Během dne, denně

PER EXTENSUM

Obšírně, v plném rozsahu

PER FAS ET (AC) NEFAS (Livius, Dějiny 4,14,10)

Právem i neprávem

Tj. pomocí toho, co bohové dovolují (fas), i toho, co nedovolují (nefas); všemi prostředky.

PER GRADUS

Postupně

PER INTERIM

Dočasně

PER ME REGES REGNANT (Bible, Přísloví 8,15)

Skrze mne vládnou králové

V českém překladu zní celý tento verš takto: "S mojí pomocí vládnou vladaři / a panovníci právo určují." Heslo je součástí korunovačních klenotů Svaté říše římské, kde nápis symbolizuje Ježíše. Srov. Protokoly sionských mudrců: PER ME REGES REGNANT. „Skrze mne vládnou králové.“ A naši proroci řekli, že jsme byli vybráni samotným Bohem, abychom vládli nad celou zemí.

PER MULTUM „CRAS, CRAS“ OMNIS DILABITUR AETAS (Walther 21 220)

V stálém „zítra, zítra až“ může prchnout život náš

Přísloví týkající se takzvané prokrastinace neboli stálého odkládání věcí na zítřek. Srov.: Zítra, zítra kéž je lépe – / všude, vždyť ta naděj žije –, / ale dnes, ach, dnes kéž vzkvétá / jen ta stará mizerie! (J. W. Goethe, Básně, Nevzrušený poutník)

PER OMNIA SAECULA SAECULORUM

Po všechny věky věků

Srov. → Gloria Patri et Filio et Spiritui Sancto. Sicut erat in principio nunc et semper et in saecula saeculorum.[18]

PER OS

Ústy

Podání léku ústy.

PER PEDES

Pěšky

PER PEDES APOSTOLORUM (Walther 21 230a)

Pěšky, jako apoštolové

Srov.: Jezdí na apoštolském koni (tj. chodí pěšky).

PER RECTUM

Konečníkem

Podání léku konečníkem, čípky, rektálně.

PER RISUM MULTUM DEBES COGNOSCERE STULTUM, // PER RISUM RARUM POTERIS COGNOSCERE GNARUM (Walther 21 246, 21 246a)

Častý smích ti prozradí přihlouplého kmána, // vzácný smích, jen tu a tam, učeného pána

Ve středověkých sbírkách se toto rčení vyskytuje v mnoha variantách. Připomíná naše rčení o prázdném sudu, který nejvíc duní.

PER ROLLAM

Oběžníkem

Např. hlasovat per rollam = podpisem na oběžníku.

PER SALTUM

Skokem

Tj. přeskočit něco nebo někoho v pořadí.

PER TACITUM CONSENSUM

Za tichého souhlasu

PER TOT DISCRIMINA RERUM (Vergilius, Aeneis 1,204)

Po tolika strašných nebezpečích

Převzato z Vergiliových veršů popisujících Aeneovo bloudění: Par varios casus, per tot discrimina rerum // tendimus in Latium, sedes ubi fata quietas // ostendunt – tolik jsme prožili strastí a tolikrát ohrožen život, // míříme v latinskou zem, kde osud nám slibuje sídla. Obratu se tedy obecně užívá v podobném smyslu, tj. když po velkých trampotách je naděje na trochu klidu.

PER VAGINAM

Pochvou

PERACTIS PERAGENDIS

Když bylo vykonáno, co vykonáno být mělo

PERAGIT TRANQUILLA POTESTAS, // QUOD VIOLENTA NEQUIT (Claudianus, Oslava konsulátu Maniliova 239n.)

Pokojná vláda zmůže i to, co nezmůže zuřivý boj

PERDIDISTIS UTILITATEM CALAMITATIS

Ztratili jste užitek pohromy

Tj. nepoučili jste se z ní tak, abyste další mohli zabránit. Použito V. Páralem ve Válce s mnohozvířetem s dovětkem: "My totiž býváme až sebevražedně zapomnětliví." Jedná se o začátek výroku sv. Augustina (O obci Boží 1,1,33), který dále pokračuje: et miserrimi facti estis, et pessimi permansistis (a mrzce jednáte a špatní zůstáváte).

PEREAT

Ať zhyne

PEREAT HUMANITAS! (Misantrop, Divoká svoboda 11.4.45)

Zhyniž lidstvo!

Srov. → Fiat veritas, pereat mundus, pereat homines![19]

PEREAT MUNDUS, FIAT IUSTITIA → Fiat iustitia, pereat mundus[20]

PEREAT MUNDUS, FIAT PHILOSOPHIA, FIAT PHILOSOPHUS, FIAM! (F. Nietzsche, Genealogie morálky)

Ať zhyne svět, ať žije filosofie, ať žije filosof, ať žiji já!

Nietzschova parafráze rčení → Pereat mundus, fiat iustitia resp. Pereat mundus, fiat reglamentum, již použil ve větě: Asketický ideál ukazuje tolik mostů k nezávislosti, že se filosof při naslouchání příběhům těch odhodlaných, kteří jednoho dne řekli Ne vší nesvobodě a odešli do nějaké pouště, neubrání niternému jásotu a potlesku: filosof v takovém ideálu s úsměvem vítá optimum podmínek pro nejvyšší a nejsmělejší duchovnost, – on jím nepopírá „bytí“, naopak jím přitaká svému bytí, a to možná do té míry, že není dalek zavrženíhodného přání: pereat mundus, fiat philosophia, fiat philosophus, fiam!...

PEREAT MUNDUS, FIAT REGLAMENTUM

Svět ať zahyne, jen když zůstanou předpisy

PERFER ET OBDURA, LABOR HIC TIBI PRODERIT OLIM (Ovidius, Lásky 3,2,11)

Vydrž a na svém stůj, ta práce ti přinese plody

PERFER ET OBDURA, MULTO GRAVIORA TULISTI (Ovidius, Žalozpěvy 5,11,7)

Vydrž a na svém stůj, již mnohé a horší jsi snesl

PERGE

Pokračuj

PERICULOSE A PAUCIS EMITUR, QUOD MULTORUM EST (Sallustius, Válka s Iugurthou 8,2)

Je nebezpečné kupovat od několika, co patří mnohým

PERICULUM IN MORA (Livius, Dějiny)

Nebezpečí z prodlení

1. Uvádí Livius o nebezpečí vojenském: „Když hrozilo již větší nebezpečí z prodlení než z porušení vojenského pořádku, dali se všichni na divoký útěk.“ 2. Právnický termín upozorňující, že vznikne nebezpečí, jestliže se věc odloží. Užíváno podle řádu německé právní komory od pol. 16. stol. Srov.: Damnum in mora.

PERINDE AC CADAVER

Právě tak jako mrtvola

Obrat pochází z ustanovení jezuitského řádu. Předpisuje chovat se jako mrtvola, tj. bez citových reakcí, naprosto bezpodmínečně plnit všechny povinnosti.

PERIT, QUOD FACIS INGRATO

Co děláš pro nevděčníka, přijde nazmar

Srov.: Co uděláš pro lidi, to přijde nazmar (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

PERPETUUM MOBILE

Věčně, neustále se pohybující (věčný samopohyb)

Utopický stroj pohybující se nebo stále konající mechanickou práci bez dodávání energie; nerealizovatelné, protože je to v rozporu se zákonem zachování energie.

PERPETUUM SILENTIUM

Věčné mlčení

Zákaz zanášet spor znovu k projednávání po konečném rozhodnutí soudu. Uvaleno na záležitost, o které se dále nejedná („mlčí“). Uloženo např. Chodům r. 1668, když se domáhali vykoupení z moci Lamingerovy z Albenreuthu (†1696) a usilovali o obnovení svých privilegií. „Skutečně pak na Chodsku panovalo silentium – ticho jako hrobové... Ale perpetuum přece nebylo. Chodové je přerušili.“ (A. Jirásek, Psohlavci)

PERSONA DRAMATIS

Osoba (postava) divadelní hry

PERSONA GRATA

Milý, oblíbený člověk

1. Vítaná osoba, dobře zapsaná. 2. Diplomatická osoba cizí země, proti níž nejsou z hlediska přijímající země žádné námitky (na rozdíl od persony ingraty).

PERSONA GRATISSIMA

Člověk nad jiné oblíbený

PERSONA INGRATA (PERSONA NON GRATA)

Neoblíbený, nevítaný člověk

1. Nevítaná, nežádoucí osoba. 2. Diplomatická osoba cizí země, jejíž pobyt je z hlediska přijímající země nežádoucí a které byl odmítnut souhlas přijímajícího státu. Srov. příklad užití: Zase jsem objevil chybu jedině Já. Jenže v téhle fabrice je zvykem, že to nikdo neocení; naopak to ještě svedou jako vždycky na mne, to jest na toho, kdo na chybu upozorní. Ano, tak to v naší fabrice skutečně chodí! Ale jenom jde-li o mou osobu. Persona non grata - to jsem Já (Misantrop, der Feuerteufel 12.5.43).

PERSONA MUTA

Němá postava (divadelní hry)

Tj. postava, která hraje, ale nemá slovní roli, nemluví.

PERSONA SUSPECTA

Podezřelá osoba

PERTRANSIIT BENEFACIENDO (Bible, Nový zákon, Skutky apoštolské 10,38)

Prošel konaje dobré skutky

„Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním.“

PESSIMA SUB DULCI VIPERA MELLE LATET (Walther 21 437)

Ze všech nejhorší jed se skrývá pod sladkým medem

Srov.: Per bona verba venditur mala herba. → Impia sub dulci melle venena latent.[21] → Mel in ore, verba lactis, fel in corde, fraus in factis.[22]

PETIMUS DAMUSQUE VICISSIM (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,11)

Požadujeme a dáváme na oplátku

O umělcích, kteří žádají laskavé pochopení pro své nové umělecké postupy, tj. to, co dávají na oplátku.

PETITIO PRINCIPII

Předjatý důvod

Jeden z typů sofismat, logických klamů. Záleží v tom, že podávaný důkaz vychází z dosud nedokázaného předpokladu.

PHARMACIAE MAGISTER (zkr. PHMR.)

Magistr farmacie

Po vykonání rigorózní zkoušky je mu přiznán titul doktora farmacie, PharmDr. (od 1. 9. 1980; dř. DrPH).

PHARMACIAE DOCTOR (zkr. PharmDr.)

Doktor farmacie

PHDR. → Philosophiae doctor

PHILIPPICA

Filipika

Orationes Philippicae byly původně řeči proti Filipovi, makedonskému králi, které pronesl slavný řečník Démosthenés (384–322 př. n. l.). Podle nich potom Cicero nazval své řeči proti Marcu Antoniovi. Odtud pochází běžné označení pro ostře polemickou řeč. V české literatuře je to např. Blahoslavova Filipika proti misomusům. Misomus = doslova „nepřítelMúz“ – nepřítel, odpůrce vzdělání, umění: Filipika proti misomusům je ustálený název spisu biskupa Jana Blahoslava (†1571), v němž se staví proti odpůrcům vyššího vzdělání (= misomusům) v Jednotě bratrské; je z r. 1567.

PHILOSOPHIA ANCILLA THEOLOGIAE

Filosofie – služka teologie

Výrok – lidužel až příliš pravdivý – italského teologa Petra Damiana (11. stol.), proslulého naprostou oddaností církevním ideálům. Později jej cituje i církevní historik Caesar Baronius (16. stol.), jemuž bývá mylně připisován. Srov.: Šprýmovní filosofie univerzit, v níž jako předtím hraje hlavní roli spekulativní teologie (A. Schopenhauer, Svět jako vůle a představa I.). V naší době je ovšem filosofie služkou humanismu, což je stejně tak špatné, jako když dříve sloužila teologii – ba jedná se tu spíše jen o pouhou záměnu slov s téměř totožným významem.

PHILOSOPHIAE DOCTOR (zkr. PHDR.)

Doktor filosofie

Tradiční akademický titul, který se nyní uděluje po složení rigorózních zkoušek především absolventům filosofických fakult.

PHILOSOPHIAE SERVIAS OPORTET, UT TIBI CONTINGAT VERA LIBERTAS (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 8,7)

Musíš sloužit filosofii, aby se ti dostalo pravé svobody

Výrok řeckého filosofa Epikúra (zl. 199), který Seneca zařadil do svých rad Luciliovi, neboť, jak dodává, „ipsum philosophiae servire libertas est“ – sama služba filosofii znamená již svobodu.

PHILOSOPHIA EST MATER OMNIUM BENE FACTORUM BENEQUE DICTORUM (Cicero, Brutus 93,322)

Filosofie je matkou všech dobrých činů i všech dobrých výroků

PHILOSOPHIA PERENNIS

Věčná filosofie

Leibnizovo pojetí filosofie, jež je stálá, neměnná, jednotná a dokonalá, přičemž každý k ní nalézá svoji cestu, svůj přístup, nahlíží ji vlastním úhlem pohledu, prostřednictvím svých vloh, své individuality, ji otvírá a noří se v ní.

PHILOSOPHUS NON CURAT

O to se filosof nestará

Snad parafráze vytvořená podle Minima non curat praetor.[23] Srov.: O lidstvo se misantrop nestará (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Podle buddhistické filosofie bych byl nejspíš takzvaný pratjéka-buddha, to jest osamělý jednotlivec, který se sám, vlastními silami probudil ze sna života a stačí mu to – o ostatní dosud spící a trpící se nestará. Pochopitelně! Přece když se uprostřed noci probudím, nevzbudím přece kvůli tomu celý dům, celé město, celý svět! (Misantrop, Vanaprastha 3.8.44); Ú frontis Hippokleidé (Hippokleidovi je to fuk). Takto prý Hippokleidés reagoval na to, že svým nevhodným chováním při hostině prohrál své šance v ucházení se o dceru sikyónského samovládce Kleisthena. Pěkná slova. Ta budu s menší obměnou používat též. Ού φροντις Ιπποκλειδή, s malou obměnou potom: Ού φροντις Μισανθρωπό – Misantropovi je to fuk (Misantrop, Zápisník mrtvého muže 22.3.42).

PHMR. → Pharmaciae magister

P. CHR. N. → Post Christum natum

PIA FRAUS

Zbožná (milosrdná) lež (lest, klam)

Klam, jehož se někdo dopustí v dobrém úmyslu, tj. lež dobře míněná, aby někoho uchránila před starostmi. Podle Ovidia (Proměny 9,711): v báji Ífis si otec velmi přeje, aby měl syna; matka proto užije „zbožné lži“ a předstírá, že narozené dítě je syn. Obrat se užívá jednak obecně, jednak v právnické mluvě ve smyslu omluvitelná lest, na rozdíl od dolus malus – lstivého úmyslu. Srov.: I milosrdná lež zůstává lží – tedy čímsi hnusným. Uznávám jedině tu lež, která mě zvýhodňuje před nepřáteli. Takhle nahlížím na každou lež. V mém světě by nemocný na rakovinu považoval za urážku, kdyby se mu tajila pravda. Neboť sladká nevědomost je horší než rakovina! Ignorant, nevěda, že má rakovinu, je bezradný a zoufalý z toho, že mu je čím dál hůř, nebo mu ani nemusí být špatně, ale jeho konec se blíží, aniž by mohl zkusit se z toho dostat nebo aspoň řádně užít zbytku života. Proto každý, kdo mi lže, je mým nepřítelem! (Misantrop, Plivanec na rozloučenou 30.9.); Mezi milosrdnou lží a sprostým lhaním není žádný rozdíl (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

PINXIT (zkr. PINX.)

Namaloval, nakreslil

Součást signování obrazů, vedle jména nebo iniciály umělce.

PISCARI IN AERE (Plautus, Komedie oslovská 85)

Ve vzduchu ryby lovit

Tj. počínat si pošetile, nesmyslně. Srov.: Ve strništi ryby lovit; Ryby na lep chytat a ptáky na udici.

PISCATOR ICTUS SAPIET

Rybář zmoudří, teprve když dostane ránu

Tj. když se při lovu zraní. Srov.: Když blázna uperou, teprv sobě usrozumí.

PISCES NATARE OPORTET (Petronius, Zlomky 39)

Ryby musí plavat

Smysl: po jídle z ryb se musí hodně pít.

PISCIS AMARE PISCATOREM POTEST (Martialis, Epigramy 6,63,6)

Že by ryba mohla milovat rybáře

PISCIS EST NEQUAM NISI RECENS (Plautus, Komedie oslovská 178)

Rybu leda čerstvou, jinak nestojí za nic

PISCIS TRIDUANUS FETET (Walther 21 527a)

Ryba tři dny stará páchne

Srov.: Host a ryba třetí den smrdí.

PIUM DESIDERIUM (mn. č. PIA DESIDERIA)

Zbožné přání

Přání, které nemá naději, že bude splněno. Název knihy belgického jezuity Hermanna Huga (1627). Později užíváno jako běžný obrat nebo jako titul různých statí a knih; např. titul souboru kritických statí Viléma Mrštíka (1902–1903).

PLACET

Schvaluje se

Užívá se ve spojení „dát něčemu placet“ = vyslovit souhlas, souhlasit.

PLAUDITE (CIVES) ACTA EST FABULA

Tleskejte (občané), hra skončila

V této nebo podobné formě (hra je u konce, diváci zatleskejte nám a zítra přijďte zas aj.) obvyklý závěr komedií Plautových a Terentiových. Srov.: Hra skončila, paní, pane, // každý se bavil – jen já ne (I. Madách, Tragédie člověka).

PLAUDITE, AMICI, FINITA EST COMOEDIA

Tleskejte, přátelé, komedie skončila

Údajně poslední slova Beethovenova. Je to buď parafráze výše uvedené závěrečné formule starých římských komedií, nebo posledních slov „božského“ Augusta, který pronesl obdobný obrat řecky (zatleskejte nám a mějte se dobře). Srov.: Hle, přede mnou je útes, pod ním propast: // stačí skok a v posledním dějství // konečně řeknu: komedie končí (I. Madách, Tragédie člověka).

PLENA VITA EXEMPLORUM EST (Cicero, Tuskulské hovory 5,27,29)

Život je plný příkladů

PLENO IURE

Plným právem

PLENO SENSU

V plném významu (toho slova)

Srov. příklad použití v: L. Klíma, Svět jako vědomí a nic: Absolutní subjektivismus je nejvíce povznášející, krásnou, lákavou, příznivou filosofickou možností: činit individuum vším, „Bohem“ – pleno sensu; ponechává pole pro všechny možnosti, ku př. dosažení finální „blaženosti“. Ostatní rozumné filosofie jsou více méně „bezútěšné“...

PLENO TITULO (zkr. P. T.)

Plným titulem

PLENUS VENTER NON STUDET LIBENTER (Walther 21 595)

Plný žaludek nemívá chuť k učení

Srov.: Chceš-li tancovati, nejez; Plný břich, rozum tich; Plné brucho učí sa hlucho.

PLERIQUE TAM PRUDENTES EUNT DELPHIS QUAM DELPHOS

Velmi mnoho lidí jde z Delf stejně moudrých jako do Delf

Tj. stejně hloupí a neznalí. Narážka na to, že výroky proslulé delfské věštírny Apollónovy bývaly velmi často dvojznačné nebo téměř nesrozumitelné (viz příklad takové věštby ve Starověkých bájích a pověstech, O slavném králi Kýrovi, pozn. 5.).

PLERUMQUE GRATAE DIVITIBUS VICES (Horatius, Ódy 3,29,13n.)

Boháčům jsou příjemné co nejčastější změny

PLORATUR LACRIMIS AMISSA PECUNIA VERIS (Iuvenalis, Satiry 13,134)

Ztratí-li majetek, truchlí a roní skutečné slzy

O těch, kteří si cení peníze více než lidský život, takže ztráta majetku je pro ně horší než ztráta blízkých.

PLURALIS MAIESTATICUS

Množné číslo k označení důstojnosti

Nejčastěji ve slavnostních projevech panovníků. Např. Nos, Sigismundus, dei gratia Romanorum rex semper augustus ac Hungariae, Bohemiae,... – My, Zikmund, z Boží milosti král římský vždy rozmnožitel, král uherský, český,... Srov.: Obzvlášť směšná impertinence kritiků tkví v tom, že hovoří jako králové v plurálu, zatímco by neměli mluvit ani v singuláru, nýbrž v diminutivu, ano, v humilitivu[24], např. „má žalostná maličkost, má zbabělá prohnanost, má maskovaná inkompetence, má nejponíženější ničemnost“ atd. (A. Schopenhauer, O spisovatelství a stylu § 281)

PLURIMA MORTIS IMAGO (Vergilius, Aeneis 2,369)

Přečetné podoby smrti

Z Aeneova líčení krutých bojů a válečných hrůz v dobývané Tróji.

PLUS ALOES QUAM MELLIS (Iuvenalis, Satiry 6,189)

Více hořkosti než medu

PLUS MALE FACTA NOCENT, QUAM BENE DICTA DOCENT (Walther 21 720)

Víc uškodí špatný příklad než napraví dobrý výklad

Srov.: Lepší dobrý příklad nežli Písma (bible) výklad. → Verba movent, exempla trahunt.

PLUS SONAT QUAM VALET (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 40,5)

Více hluku než síly

Seneca o řečnickém projevu, který dbá více o vnější formu než o pravdivost obsahu, neboť podle jeho názoru „řeč věnovaná pravdě musí být jednoduchá a bez příkras“.

PLUS SCIRE QUAM LOQUI SAPIENTIS EST (Walther 21 765)

K vlastnostem moudrého člověka patří, že více zná, méně mluví

Srov.: Ti, kteří hodně vědí, nemluví; kdo mluví nemá vědění (Lao-c’).

PLUS VALET IN MANIBUS PASSER QUAM SUB DUBIO GRUS (Walther 21 805)

Větší cenu má vrabec v hrsti než naděje chytit jeřába

Rčení vyskytující se v mnoha obměnách, např. Plus valet in palmis avis unica quam dupla silvis (Walther 21 806) – Lepší jeden pták na dlani než dva v lese. Srov.: Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše.

POENA POTEST DEMI, CULPA PERENNIS ERIT (Ovidius, Listy z Pontu 1,1,64)

Je možné odejmout trest, vina však potrvá dál

POETA DOCTUS

Učený básník

Bylo čestné označení moderního básníka, jemuž jeho dlouholeté, úzkostlivé pilování nevelkých skladeb přinášelo slávu.

POETA LAUREATUS

Básník vítězným věncem korunovaný, laureát

Laurus – vavřín, laureatus – ověnčený vavřínovým věncem. Věnec, ne vždy vavřínový, byl znamením vítězství a odměnou římským básníkům a hercům v uměleckých soutěžích. Také v dnešní době se vítězům uměleckých soutěží uděluje titul „laureát“. Srov.: K uctění boha Apollóna se pořádaly v Delfách každý čtvrtý rok slavné pýthijské hry. Kdo tam zvítězil v proslulých závodech, dostával odměnou věnec z dubových ratolestí, neboť tehdy ještě neznali vavřín. I sám Apollón si věnčil skráně snítkami z různých stromů. Ale odznakem vítězů se měl brzy stát vavřín. Jak se to stalo? (viz Starověké báje a pověsti, O nejkrásnějším z bohů)

POETA NASCITUR, NON FIT

Básníkem se člověk nestává, ale rodí

Parafráze rčení Orator fit, poeta nascitur.

POLLICE VERSO

Obráceným palcem

Palec otočený směrem dolů – gesto, kterým publikum gladiátorských her dávalo najevo, že poražený gladiátor má být usmrcen. Palcem otočeným naopak směrem nahoru se vyjadřovalo přání obecenstva, aby poražený dostal milost, zpravidla protože bojoval statečně.

PONI INTER DUO PERICLA

Ocitnout se mezi dvěma nebezpečími

Srov.: Být mezi dvěma ohni; Mezi mlýnskými kameny. → Incidit in Scyllam... → Inter sacrum saxumque stare.

PONS ASINORUM

Oslí můstek

Tj. můstek pro „osly“, tj. pro ty, kteří mají slabou paměť; obrazné pojmenování různých mnemotechnických pomůcek pro zapamatování vzorců, pravidel apod. Obrat prý vznikl podle obrázku osla, namalovaného v učebnici euklidovské geometrie u oddílu, který středověkým žákům obvykle činil potíže.

PORTATUR LEVITER, QUOD PORTAT QUISQUE LIBENTER

Břemeno lehko se nese tomu, kdo nese je rád

Patrně parafráze Ovidiova Leve fit, quod bene fertur onus.

POSITO, SED NON CONSESSO

Dejme tomu, ačkoli to nepřipouštíme

POSITO UNO OPPOSITORUM NEGATUR ALTERUM

Přijme-li se jedno ze dvou protikladných tvrzení, druhé se popírá

POSSESSORES SUNT POTIORES, LICET NULLUM IUS HABEANT (Ulpianus, Digesta 7,6,5)

Držitelé mají silnější postavení, i když (na věc) nemají žádné právo

POST AMICITIAM CREDENDUM EST, ANTE AMICITIAM IUDICANDUM (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 3,2)

Jakmile uzavřeme přátelství, je třeba důvěřovat, posuzovat musíme před tím

→ Omnia cum amico delibera, sed de ipso prius.[25]

POST BELLUM AUXILIUM

Po válce pomoc

O pomoci, která přišla pozdě. Srov.: Přijít s křížkem po funuse; C'est de la moutarde après dîner - S hořčicí po večeři (francouzský idiom).

POST CENAM STABIS VEL MILLE PASSUS MEABIS (Walther 21 983)

Po hodech si nesedej, zůstaň stát či tisíc kroků udělej

POST CHRISTUM NATUM (zkr. P. CHR. N.)

Po Kristově narození

POST COITUM OMNE ANIMAL TRISTE (B. Spinoza, Pojednání o nápravě rozumu 3,4,1)

Každý tvor je po pohlavním styku smutný

Týká se známého psychologického jevu, který je častější u mužů než u žen a který se nazývá "postkoitální smutek". Příčina tohoto jevu není dosud oficiálně uspokojivě vysvětlena. Spinoza o něm ve zmíněném pojednání hovoří takto: "Dokud se mysl zaobírá smyslným požitkem, jako nejvyšším dobrem, nemyslí na nic jiného. Ale když smyslná rozkoš pomine, dostaví se největší smutek. A třebaže si tento smutek nepodmaní naši mysl naprosto, zanechává ji přesto zmatenou a otupělou." - Zdá se však, že nejpravděpodobnějším vysvětlením postkoitálního smutku bude nejspíše silný pocit zklamání z toho, že člověk věnoval tolik energie něčemu tak pomíjejícímu a marnému. Co jej před souloží tolik vzrušovalo, to je mu bezprostředně po ukojení pohlavního pudu už jen buď směšné, odporné nebo nesrozumitelné a dostavuje se tudíž pocit nenaplnění v podobě nevýslovného smutku. Srov.: Maxim Gorkij: Život zbytečného člověka: "Stál u postele s chvěním v kolenou i v hrudi, těžce oddychoval a hleděl na její velké měkké tělo a široký obličej s rozplizlým úsměvem. Už se nestyděl, ale srdce sklíčené smutným pocitem jakési ztráty usedavě naříkalo nad spáchanou křivdou, a Jevsej by se byl nejraději rozplakal. Cítil v němém zármutku, jak je mu tato žena náhle cizí, nepotřebná a nepříjemná a jak všechno, co pro ni choval ve svém srdci laskavého a pěkného, bylo rázem pohlceno jejím žádostivým tělem a beze stopy v něm zmizelo jako opozdilá kapka deště v kalné louži."

POST DILUVIUM

Po potopě (světa)

POST EQUITEM SEDET ATRA CURA (Horatius, Ódy 3,1,40)

Za jezdcem chmurná starost sedí

POST FACTUM (ACTUM)

Po činu

Tj. když už se stalo, dodatečně.

POST FACTUM SAPERE (Walther 21 994a)

Po činu zmoudřet

Srov.: Pozdě bycha honit.

POST FESTUM VENIRE (Walther 21 995a)

Přijít po slavnosti

Srov.: Přijít s křížkem po funuse.

POST GAUDIA MILLE DOLORES (Walther 22 002)

Po radostech tisíce strastí

POST HOC ERGO PROPTER HOC

Po tom, tedy pro to

Ve filosofii a logice usuzování na základě časové následnosti na příčinnou souvislost.

POST IUCUNDAM IUVENTUTEM, POST MOLESTAM SENECTUTEM → Gaudeamus igitur, iuvenes dum sumus.[26]

POST MALAM SEGETEM SERENDUM EST (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 81,1)

Když setba nevzejde, je třeba znovu sít

Smysl: nikdy se nevzdávej; po prohře vždy znovu usiluj o vítězství.

POST MAXIMA NUBILA PHOEBUS (Walther 22 018)

Po největších mracích Slunce

Ve středověku v mnoha obměnách. Pramenem byly patrně verše francouzského básníka Alana ab Insulis (Alan z Lille, 12. stol.): Gratior est solito post maxima nubila Phoebus // post inimicitias clarior est et amor – Vyjde-li Foibos za mnoha mraky, pak milejší bývá, // minou-li spory, pak plane jasněji milostný žár. Srov.: Déšť se spustil nad nížinou, slunce zase vysvitlo v plném jasu a na šedém pozadí se zaskvěla nádherná duha. Vilém jí jel v ústrety a teskně se na ni díval. "Ach," řekl si, "je to opravdu tak, že nejkrásnější barvy života spatřujeme toliko na temném pozadí?" (J. W. Goethe, Viléma Meistera léta učednická); Po bouři bývá jasno a po jasnu mračno. → Post noctem sperare diem post nubila solem.

POST MEMORIAM HOMINUM

Kam až lidská paměť sahá

Neboli odnepaměti.

POST MORTEM

Po smrti, posmrtně

POST MORTEM NIHIL EST, IPSAQUE MORS NIHIL VELOCIS SPATII META NOVISSIMA (Seneca Mladší, Trójanky 398)

Po smrti není nic, ničím i sama smrt; je to jen nejzazší mez, prchlého žití cíl

POST NOCTEM SPERARE DIEM POST NUBILA SOLEM (Walther 22 030)

Doufat, že po noci vzejde den a po mracích slunce

Původ snad ve starozákonní knize Jób (17,12): Post tenebras lucem spero – Doufám, že po temnotách vzejde den. Smysl: naděje, že po neštěstích opět přijdou lepší časy.

POST OBITUM

Po smrti