M



M – římská číslice tisíc (mille)

 

M – zkratka prenomina Marcus

                   Magister – mistr (stará univerzitní hodnost)

 

MACTE ANIMO (Vergilius, Aeneis 9,64)

Zdar tvému činu

„Macte animo, generose puer, sic itur ad astra!“ – „Vznešený mládenče, zdar tvému činu, tak k hvězdám se kráčí!“ – Tak promluvil bůh ApolloAeneovu synovi Ascaniovi (Iulovi) po jeho prvním válečném činu. Obecně se užívá jako povzbuzení k odvážnému činu a přání zdaru.

 

MACTE (ESTO) VIRTUTE

Sláva (zdar) tvé zdatnosti

Idiomatický obrat, který uvádí Cato Starší (O zemědělství 134); vytvořen původně jako součást rituální formule: macte esto – přijmi jako poctu, k tvému zdaru. Do běžné mluvy přešlo později samotné macte ve významu „zdar“ nebo „buď zdráv“.

 

MAGIS ILLA IUVANT, QUAE PLURIS EMUNTUR (Iuvenalis, Satiry 11,16)

Více potěší to, co se kupuje dráže

Iuvenalis ironicky říká o těch, kterým připadají jídla tím lahodnější, čím jsou dražší.

 

MAGIS INEPTE QUAM INELEGANTER (Suetonius, Životopis božského Claudia 41,3)

Spíše nepřípadně než nepůvabně

O způsobu vyjadřování. Suetonius takto lapidárně hodnotí uměleckou i intelektuální úroveň autobiografie císaře Claudia. Obecně se výroku užívá ve stejném smyslu o produkci, která má jakési vnější znaky uměleckého stylu, ale postrádá invenci. Srov. opačnou parafrázi: Spíše nepůvabně než nepřípadně (Misantrop, Sentence o lidském smradu).
 

MAGIS MAGNOS CLERICOS NON SUNT MAGIS MAGNOS SAPIENTES

Příliš velcí klerikové nejsou příliš velkými učenci

Toto latinské přísloví bylo častěji opakováno ve francouzské literatuře, viz např.: F. Rabelais, Gargantua a Pantagruel 1,39.

 

MAGIS NOMEN QUAM PRAESIDIUM

Lesk pověsti místo pomoci

Když r. 1479 zaútočil papež Sixtus IV. a neapolský král Ferdinand I. na Florencii, byl jedinou oporou Florenťanů francouzský král Ludvík XI., který jim však nepomohl, takže se jim dostalo místo jeho pomoci pouze bezvýznamného lesku jeho jména a pověsti.


MAGISTER BIBENDI

Předsedající hostině

Doslovně „učitel pití“; přeloženo z řeckého συμποσιαρχος.

 

MAGISTER DIXIT

(Tak) řekl učitel

Ipse dixit. → Iurare in verba magistri.[1]

 

MAGISTER ELEGANTIARUM

Mistr (učitel) půvabu

Arbiter elegantiarum.

 

MAGISTER ORANDI OPTIMUS NECESSITAS (Walther 14 195)

Nutnost, ta nejlíp prosbám naučí

 

MAGISTER PHARMACIAE (zkr. PhMr.)

Magistr farmacie, lékárník

Správněji pharmaciae magister. Titul absolventů farmaceutické fakulty.

 

MAGNA CHARTA LIBERTATUM

Velká listina svobod

Prohlášení, které si r. 1215 vymohla na anglickém králi Janu Bezzemkovi šlechta a duchovenstvo. Listina měla zabránit zneužívání královské moci vůči stavům. Poddaného lidu se netýkala.

 

MAGNA CUM LAUDE

S velkou pochvalou, s vyznamenáním

Vyjádření výsledku zkoušek.

 

MAGNA DOMUS MURE VIX EST SINE VEL SINE FURE (Walther 14 204)

Veliký dům sotva bude bez myší a bez zloděje

 

MAGNA EST VERITAS ET PRAEVALET (bible, Vulgata, 1. kniha Ezdrášova)

Pravda je mocná a vítězí

Často nesprávně pozměňováno na Magna est veritas et praevalebit – Pravda je mocná a zvítězí. Myšlenka pochází z apokryfní "Třetí knihy Esdráš", která sice nikdy nebyla součástí biblického kánonu, přesto se ve středověkých latinských biblích (např. ve Vulgatě) často vyskytuje a i husitští kazatelé ji citovali. Třetí kapitola této knihy popisuje hostinu u perského krále Dáreia. Když si šel král po hostině zdřímnout, dohodli se tři jeho mladí strážci, že každý napíše na lístek, co je na světě nejsilnější. První napsal, že je to víno, druhý, že je to král. Třetí, Žid Zorobabel, napsal, že "silnější jsou ženy, ale nade vším vítězí pravda" (lat. "fortiores sunt mulieres, super omnia autem vincit veritas", 3Esd 3,14). Když se král probudil, svolal královskou radu a nechal mládence jejich názory obhajovat. Poslední Zorobabel mimo jiné říká: "Což není veliký ten, který všechno stvořil, veliká pravda a silnější než všechno? A pravda trvá a sílí, žije a prosadí se na věky věků!" Když domluvil, všichni volali: "Veliká je pravda a vítězí!" (3Esd 4,41) Když se ho pak král zeptal, jakou chce odměnu, připomněl mu jeho slib, že znovu postaví Jeruzalém (3Esd 4,43). Srov.: Pravda pálí, že? Podívejte se na statistiky. Zabíjí dál a dál. Pořád vítězí. Pravdě neuniknete (H. Rollins, Blues černýho kafe #59). Srov. opak: Nad jejich palácem vlaje zástava s pokryteckým heslem "Pravda vítězí" (Misantrop, Poslední Revoluce Myslí 1, Nahá pravda); Odplivnu si, vida, jak vpřed se dere spřež! Nad pravdou jak vítězí lež (J. L. Procházka, Chaos na Zemi, Crème de société); Božská je lež, a nikoliv pravda (F. Nietzsche, Vůle k moci); Faleš létá a pravda za ní pokulhává. Uvážím-li, že mnoho lidí má vrozené sklony lhát a spousta zase slepě věřit, nevím, co si mám myslet o zásadě, kterou tak často slýchám ze všech úst, totiž že pravda nakonec vždycky zvítězí; zatímco pravda, o níž se tvrdí, že leží na dně studny, jako by tam byla pohřbena pod hromadou kamení (J. Swift, Umění, jak lhát v politice). → Veritas vincit.[2]

 

MAGNA FUIT QUONDAM CAPITIS REVERENTIA CANI (Ovidius, Kalendář 5,57)

Veliké úctě se kdysi těšila šedivá hlava

Tj. stařec.

 

MAGNA INTER MOLLES CONCORDIA (Iuvenalis, Satiry 2,47)

Mezi zpustlíky veliká svornost

Srov.: Ničemové, kterých je na světě více a kteří jsou schopnější, drží dohromady jako společníci a druhové, i když se nikdy neviděli, a v případě potřeby si navzájem vypomohou podle pravidel spolku, který spolu mlčky uzavřeli (G. Leopardi, Myšlenky); Asinus asino et sus sui pulcher;[3] Fur agnoscit furem, lupus lupum.[4]


MAGNA PARS LIBERALITATIS EST MORATUS VENTER (Seneca, Samota, Dopisy)

Velikou částí bytosti svobodné jest žaludek dobře zkrocený

Tj. vystačí s málem.

 

MAGNA PROMISISTI, EXIGUA VIDEO (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 109,16)

Sliboval jsi velké věci, vidím však jen nepatrné

 

MAGNA VENIT NULLI SINE MAGNO FAMA LABORE (Walther 14 223)

Nedojde veliké slávy, kdo velkou námahu nezná

Srov. opakGloriam qui spreverit, veram habebit.

 

MAGNAS INTER OPES INOPS (Horatius, Ódy 3,16,28)

Uprostřed velkého bohatství chudý

Srov. myšlenku Epikúrovu: Opravdu chudý je jenom ten, kdo se honí za bohatstvím.

 

MAGNI NOMINIS UMBRA (Lucanus, Farsalské pole 1,135)

Stín (kdysi) velkého jména

Z Lucanovy charakteristiky Pompeia Velikého, kdysi plného sil, mocného a slavného, později však jen unaveného věkem, ztrátami a porážkami, z něhož zbyl jen „stín velkého jména“.

 

MAGNIS TAMEN EXCIDIT AUSIS (Ovidius, Proměny 2,327)

Zhynul, však odvážil se velikého činu

Část nápisu na fiktivním náhrobku Faëthonta, který se odvážil řídit vůz boha Hélia a ztroskotal: „Vehnal ho v náruč smrti / velký a odvážný čin. / Nyní zde sežehnut leží / Faëthón, Héliův syn.“


MAGNOS PROMITTERE MONTES (Persius)

Slibovat hory doly

Smysl: Obluzovat nereálnými nadějemi. Srov.: Slibuje zlaté hory (české úsloví); Niekomu zlaté báne sl'ubovať (slovenské); Złote góry obiecuje, a niema i ołowianych. - Zlaté hory slibuje, a nemá ani olověné (polské); Promettre monts et merveilles. - Slibovat hory a divy (francouzské).

 

MAGNUM IGNOTUM

Veliké neznámé (neznámo)

Tímto výrazem označoval filosof F. Bacon (1561–1626) vše, co nebylo ještě poznáno.

 

MAGNUM SCINTILLA PARAT IGNEM SAEPE PUSILLA (Walther 14 250)

Často jen z maličké jiskry se rozroste veliký oheň

Středověká parafráze biblického: a scintilla una augetur ignis – z jediné jiskry se rozšíří oheň (Apokryfy, Sírachovec 11,34), event.: Ecce quantus ignis quam magnam silvam incendit – Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les (Nový zákon, Jakubova 3,5).

 

MAGNUM VECTIGAL EST PARSIMONIA (Cicero, Paradoxa 6,3,49)

Šetrnost představuje velký příjem

Srov.: Šetřit musejí i multimiliardáři, zatímco žít si jako boháč může i úplně chudý člověk, když neutrácí za zbytečnosti (Misantrop, der Feuerteufel 20.6.42).

 

MAIOR E LONGINQUO REVERENTIA (Tacitus, Letopisy 1,47)

Zdáli (na dálku) se vzdává větší úcta

Myšlenka císaře Tiberia o tom, že bude lepší, když ke vzbouřenému vojsku pošle své syny. Vyhoví tak přání senátu a zároveň jeho autorita neutrpí při případném nezdaru, neboť „zdáli se vzdává větší úcta.“ Podobně též Minuit praesentia famam.

 

MAIORES PENNAS NIDO (Horatius, Listy 1,20,21)

Křídla větší než hnízdo

Říká se o tom, kdo rozepjal křídla nad rodným hnízdem, tj. kdo si svými zásluhami vydobyl čestnější místo, než na jaké poukazoval jeho původ. Užívá se ovšem i ironicky. Srov.: Veliký pták veliké hnízdo potřebuje; Přerůst někomu přes hlavu; Nedorůst do něčeho.

 

MAIORI CONCEDE (Catonova dvojverší 10)

Ustup většímu (= lepšímu)

Mravní zásada, která je uvedena hned na začátku Catonovy sbírky mezi nejdůležitějšími. Je známá také z ezopských bajek (Maiori minor cedat in arte sua – Kdo umí méně, ať ustoupí lepšímu).
 

MAIOR PARS MELIOREM VICIT (Livius, Dekády 21,4)

Větší část vítězí (vždy) nad lepší

Srov.: V každé společnosti je více hlupáků než moudrých a větší část nabude vždy vrchu nad menší, jak praví Titus Livius, mluvě o Kartágiňanech (F. Rabelais, Gargantua a Pantagruel 2,10).

 

MAIOR SUM QUAM CUI POSSIT FORTUNA NOCERE (Ovidius, Proměny 6,195)

mám větší moc, než aby mi osud směl škodit

Zpupná slova královny Nioby, jejíž pýchu brzy potrestali bohové tím, že ztratila všech svých čtrnáct dětí.

 

MAIORUM GENTIUM → Minorum gentium

 

MAIUS ERAT NOSTRIS VIRIBUS ISTUD ONUS (Ovidius, Žalozpěvy 4,10,36)

Přespříliš těžké je břímě, nemám již sílu ho nést

Opak → Leve fit, quod bene fertur onus.[5]

 

M.A.L. → Liberalium artium[6]

 

MALA FIDE

Nepoctivě, záludně, ve zlém úmyslu

Srov.: Morální pojem a morální problém, zvaný „kanibalismus“, jakož i mravní dilema z toho vyplývající, by se mělo vztahovat i na náš vztah ke zvířatům. A jestliže by shodou okolností bylo mala fide shledáno, že není prakticky možné a záhodné zahrnout i zvířata mezi své bližní, neměly by být jakoby „nalezeny“ a „objeveny“ též ty samé důvody pro opuštění našeho příliš citlivého přístupu k člověku – a vposled i k jeho masu? (Misantrop, Rakovina na kůži Země). OpakBona fide – v dobrém úmyslu, s důvěrou.

 

MALA GALLINA MALUM OVUM (Walther 14 299)

Špatná slepice, špatné vejce

Srov.: Špatný strom špatné ovoce plodí.

 

MALA GALLINA, QUAE VICINIS OVA PARIT (Walther 14 299a)

Špatná slepice, která zanáší

Platí o nevěrných ženách.

 

MALA ULTRO ADSUNT

Neštěstí přichází samo

Tj. bez zavolání. → Aliud ex alio malum. Srov.: Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech; Štěstí se trousí, neštěstí sype; Štěstí o berle se vleče , a neštěstí lítá na křídlech; Neštěstí na koni přijíždí, a pěšky odchází (Mudrosloví národu slovanského ve příslovích).

 

MALE AGITUR CUM DOMINO QUEM VILICUS DOCET (Walther 14 302e)

Se zlou se potáže hospodář, kterému šafář káže

Šafář = pouhý správce hospodářství, který rozděluje práci a dohlíží na ni. Srov.: Lepší klín lipový a hospodář, nežli šafář ocelivý (F. L. Čelakovský, Mudrosloví národu slovanského ve příslovích).

 

MALE PARTA MALE DILABUNTUR (Cicero, Filipiky 2,27,65)

Co ve zlém počato, zle se rozpadne

Cicero na tomto místě cituje starého římského básníka Naevia (zlomek 50). Srov.: Zle bývá odbyto, co zle bylo nabyto; Cokoli bývá zle nashromážděno, toho neužije třetí koleno (uvádí ve své sbírce již Lomnický – 16./17. stol.).

 

MALESUADA FAMES (Vergilius, Aeneis 6,276)

Hlad ke zlému radí

Srov.: Hlad (stejně dobře jako nuda) může hnát lidi k největším bezuzdnostem: lid potřebuje panem et circenses[7] (A. Schopenhauer, Svět jako vůle a představa sv. I.); Hlad je špatný rádce.

 

MALE VIVUNT, QUI SEMPER VIVERE INCIPIUNT (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 23,8)

Špatně žijí ti, kteří stále žít začínají

Senecova pregnantní parafráze myšlenky řeckého filosofa Epikúra (341–270 př. n. l.) – je těžké začínat život stále od začátku.[8] K tomu Seneca ještě dodává: „Někteří začínají žít, teprve když mají přestat... a někteří přestanou žít ještě dříve než začali.“ Srov.: Jak pozdě je začínat žít tenkrát, když je nutno skončit! Jak hloupě zapomíná na svou smrtelnost ten, kdo odkládá zdravé plány až na svůj padesátý a šedesátý rok a chce začít žít ve věku, jehož se dožilo jen málo lidí! (Seneca, O krátkosti života)

 

MALLEM NESCISSE FUTURA (Ovidius, Proměny 2,660)

Kéž bych byla budoucnost nepoznala

Povzdech věštkyně Ókyrhoé, dcery kentaura Cheiróna, která nahlédla do své budoucnosti a poznala, že ji čeká neblahý osud.

 

MALLEUS MALEFICARUM

Kladivo na čarodějnice

Titul knihy dominikánských mnichů Spengera a Institorise (z r. 1489), která sloužila jako příručka při pověstných procesech s čarodějnicemi. V našich zemích posloužila naposledy ještě v 18. stol. (procesy ve Velkých Losinách, podle jejichž autentických protokolů natočil režisér O. Vávra v r. 1969 stejnojmenný film).

 

MALO ACCEPTO STULTUS SAPIT (Walther 14 335a)

Když utrpí škodu, i hlupák zmoudří

Srov.: Když blázna uperou, teprv sobě usrozumí.

 

MALO CUM PLATONE ERRARE, QUAM CUM ALIIS RECTE SENTIRE

Raději se chci s Platónem mýlit, než s jinými správně usuzovat

Nepřesně citovaný výrok Ciceronův: Errare, mehercule...[9]

 

MALO NODO MALUS QUAERENDUS CUNEUS (Walther 14 348b)

Na špatný suk (dřevo) je třeba najít špatný klín

Srov.: Na hrubý pytel hrubá záplata.

 

MALUM CONSILIUM CONSULTORI PESSIMUM EST (Gellius, Attické noci 4,5)

Špatná rada je nejhorší zlo pro samotného rádce

Myšlenka se v různých podobách traduje od starověku po dnešek. U Římanů byla spojována s legendou o etruských vykladačích (haruspicích), kteří úmyslně špatně vyložili věštná znamení, a když to vyšlo najevo a byli odsouzeni, římská mládež prý na ně pokřikovala tento výsměšný verš. Srov.: Špatná rada vlastního pána bije. V podobném smyslu srov.: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá (Qui fodit foveam, incidet in eam).

 

MALUM CONSILIUM EST, QUOD MUTARI NON POTEST (Publilius Syrus, Myšlenky M 54)

Je špatný záměr, který změnit nemůžeš

 

MALUM NULLUM EST SINE ALIQUO BONO (Plinius Starší, Přírodověda 27,2)

Není nic špatného, co v sobě nemá něco dobrého

Plinius Starší cituje toto latinské přísloví, které má obdoby i v jiných jazycích (např. německé Kein Unglück ist ohne irgendetwas Gutes – Žádné neštěstí není bez něčeho dobrého). Srov.: Všechno zlé je pro něco dobré.

 

MALUM PANEM TENEREM TIBI ET SILIGINEUM FAMES REDDET (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 123,2)

I špatný chléb ti hlad učiní křehkým a chutným

Vztahuje se k výkladu o svobodě. Člověk je svobodný alespoň v tom, že: „co nemá, může nechtít a důležitou součástí svobody je i ukázněný žaludek, který snáší nedostatek“. Srov.: Hlad je nejlepší kuchař.
 

MALUM SIGNUM

Zlé znamení

 

MALUM VAS NON FRANGITUR

Špatný hrnec se nerozbije

Smysl: Špatný a hrubý člověk je lépe přizpůsoben životu než člověk dobrý a příliš jemný. Srov.: Blbí mají štěstí; Kdo má být oběšen, ten se neutopí.

 

MALUS MILES, QUI IMPERATOREM SUUM GEMENS SEQUITUR (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 114,2)

Špatný voják, který svého velitele následuje s nářkem

 

MANET ALTA MENTE REPOSTUM (Vergilius, Aeneis 1,26–7)

Dosud tkví hluboko v srdci

Vergilius má na mysli Paridův výrok o tom, že nejkrásnější bohyní je Venuše, což jako osten uvízlo v srdci méně krásné bohyni Junoně. Citátu se tedy užívá o vzpomínce, zejména trpké, která dosud nepřebolela.

 

MANIA RELIGIOSA

Náboženské blouznění

 

MANIBUS DATE LILIA PLENIS (Vergilius, Aeneis 6,883)

Plnými hrstmi mi dávejte lilií květy

Požaduje Aeneův otec Anchísés, aby tak mohl uctít památku významného Římana.

 

MANIBUS PURIS

Čistýma rukama, s čistým svědomím

 

MANUM DE TABULA (Plinius Starší, Přírodověda 35,10,80)

Ruku od obrazu; nesahej na obraz

Uvádí Plinius jako výrok řeckého malíře Apella ve významu „obraz je dokončen, už není možno na něj sahat, znamenalo by to jen zhoršení“. Obecně: dej (od toho) ruce pryč, jdi od toho. Výrok se však už ve starověku užíval v doslovném významu s komickým účinkem. Uvádí Cicero (Listy přátelům 7,25) jako varování žákům, kteří před příchodem učitele malovali na tabuli.

 

MANU MILITARI

Ozbrojenou rukou, násilím

 

MANU PROPRIA (zkr. M. P.)

Vlastní rukou

 

MANU SCRIPTUM, MANUSCRIPTUM (zkr. MS)

Rukou psané, rukopis

 

MANUS MANUM LAVAT (Seneca Mladší, Ztykvení božského Claudia 9)

Ruka ruku myje

Původně snad výrok řeckého dramatika Epicharma (550–460 př. n. l.), jako proverbiální rčení dochováno také u Petronia (Satirikon 46). Srov.: Každá vláda potřebuje svou opozici, ale přitom jsou v zákulisí, mimo všetečných zraků veřejnosti, jedna ruka. Svůj k svému. na bráchu, brácha na mne. Ruka ruku myje. Vrána k vráně sedá, oči jí nevyklove. Všechno jedna pakáž! (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu) → Pares cum paribus maxime congregantur.

 

MARGARITAS ANTE PORCOS (Nový zákon, Matouš 7,6)

Perly sviním

„Neházejte perly před svině, nebo je rozšlapou, otočí se a roztrhají vás.“ → Turpe rosas suibus, sanctum dare turpe catellis.[10] Srov.: Zasazovat se o lidská práva, to je jako házet sviním perly (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Mluvit před takovým „fórem“ (parlamentem) znamená jen házet perly oněm známým zvířatům (A. Hitler, Mein Kampf 3.).

 

MARIA MONTESQUE POLLICERI (Sallustius, Spiknutí Catilinovo 23,3)

Slibovat moře a hory

Srov.: Slibovat hory doly.

 

MATER DOLOROSA

Matka bolestná

Evokuje obraz Matky Boží stojící pod křížem. → Stabat mater dolorosa iuxta crucem lacrimosa.[11]

 

MATERIALISMUS VULGARIS

Vulgární materialismus

Na rozdíl od materialismu dialektického; pojmenování užil B. Engels v dopise K. Marxovi z 18. 10. 1846). Srov.: Asi jsem se měl narodit tam (v Indii): teplo, výborná vegetariánská kuchyně, posvátná zvířata, svatí mužové. Kdežto tady: zima, těžká strava, po které se jen tloustne, zvířata v postavení neživých věcí na jedno použití a vulgární materialismus (Misantrop, Škarohlíd); Násilné pokřesťanšťování (či rekatolizace) má v Čechách dlouhou a nechutnou historii. Proběhlo nejméně hned třikrát: poprvé v raném středověku (potlačením pohanství), podruhé po husitských válkách, potřetí po bitvě na Bílé hoře. Není divu, že je zde tolik ateistů, komunistů a vulgárních materialistů (Misantrop, der Wandervogel 3.6.43); Všechny povídky (Příběhy z moudrosti Indů) prostupuje hluboká moudrost, dobrota, vůně květin a sluneční jas. Vulgární materialismus tam nefunguje a člověk si bez remcání vystačí s málem. Jednoduchý život je nejlepší a nejvyšší životní úroveň je ta nejjednodušší. Taková byla vždy indická tradice – jednoduchý život a vznešené myšlení (Misantrop, der Wandervogel 4.8.43).

 

MATERIAM SUPERABAT OPUS (Ovidius, Proměny 2,5)

Dílo předčilo provedením látku (materiál)

Vztahuje se k líčení slunečního paláce, který byl ze zlata, stříbra a slonové kosti. Výjevy, které na vrata ze stříbra vytepal božský kovář Héfaistos, předčily svou krásou a mistrovstvím i skvoucí stříbro. Srov.: Hrad byl celý ze zlata, vypínal se do výše na strmých sloupech a jeho štíty se blýskaly slonovou kostí, dvojkřídlá brána byla ze třpytivého stříbra. Na jejích prostorách byly vytepány skvostné obrazy. Zhotovil je sám Héfaistos, velmi obratný umělec, jehož výtvory se pyšnili i jiní bohové (Starověké báje a pověsti, Faëthón).

 

MATER TIMIDI FLERE NON SOLET (Cornelius Nepos, Životy slavných mužů, Thrasybulos 2,3)

Matka bázlivého (opatrného) obyčejně nemusí plakat

Protože statečný voják zahyne v boji snáze než zbabělý.

 

MATRE PULCHRA FILIA PULCHRIOR (Horatius, Ódy 1,16,1)

Dcero krásná, nad matku krásnější
 

MATRI LONGA DECEM TULERUNT FASTIDIA MENSES (Vergilius, Eklogy 4,61)

Deset měsíců přineslo tvé matce dlouhé útrapy

Výklad je dvojí: buďto to jsou měsíce lunární, anebo je zde využito pověry, že prenatální vývoj epochálních osobností trvá déle než je obvyklé. O smysl Vergiliovy IV. eklogy bylo mnoho sporů už ve starověku. Jedenáct měsíců byl nošen v lůně své matky i Gargantua, hrdina Rabelaisova románu Gargantua a Pantagruel, kde je zmíněna první část uvedeného citátu (1,4).

 

MAXIMUM REMEDIUM IRAE DILATIO EST (Seneca Mladší, O hněvu 3,12)

Nejlepším lékem proti hněvu je odklad

Podle Senecova názoru působí totiž tak, že „první nápor zuřivosti ochabne, mrákoty, které obestřely mysl, buď opadnou nebo se alespoň zmírní“. – Naproti tomu v tomtéž spise Seneca praví, že: „Mudrc se nikdy nepřestane hněvat, když jednou začne. Vše je plné zločinů a neřestí. Chceš-li, aby se mudrc hněval tolik, kolik vyžaduje nedůstojnost zločinů, nesměl by se jen hněvat, ale musel by zešílet. Obhájce hněvu Aristotelés zakazuje jej odstranit. Tvrdí, že je to ostruha ctnosti, a že bude-li odstraněn, duch bude bezbranný, líný a neschopný velkých činů.“

 

MEA CULPA, MEA CULPA, MEA MAXIMA CULPA

Má vina, má vina, má největší vina

Od 11. stol. součást katolické formule přiznání a pokání tzv. konfiteor (obecné zpovědi na počátku mše). Srov.: Nejsem z těch, kteří se ustavičně tlučou do prsou a štkají: "Moje vina! Moje vina!" Vina je přepych minulosti a , pro samou starost o přítomnost, si tenhle přepych nemůžu časově dovolit. Nejsem ani mučedník budoucnosti, nehodlám položit život za šťastný zítřek budoucích pokolení (Misantrop, Plivanec na rozloučenou 6.1.).

 

MEA PARVITAS (Valerius Maximus, Pamětihodné činy a výroky, předmluva)

Moje maličkost

Tj. moje osoba, moje „“. Srov.: Velké pravidlo: Jestliže tvoje maličkost není sama o sobě nic zvláštního, řekni to aspoň maličko zvláštně (G. Ch. Lichtenberg, Myšlenky); Obzvlášť směšná impertinence anonymních kritiků tkví v tom, že hovoří jako králové v plurálu, zatímco by neměli mluvit ani v singuláru, nýbrž v diminutivu, ano, v humilitivu, např. „má žalostná maličkost, má zbabělá prohnanost, má maskovaná inkompetence, má nejponíženější ničemnost“ atd. (A. Schopenhauer, O spisovatelství a stylu § 281); Skoro výhradně spočívá velikost ve vědomí, že jsem veliký. Soud „jsem malý“, patří mezi ty, které jsou vždy pravdivé: prostě proto, že pokud tak soudím, jsem trpaslík (L. Klíma, Lidská tragikomedie).

 

MEA VIRTUTE ME INVOLO (Horatius, Ódy 3,29,55)

Halím se jen svou ctností

Srov.: Co je svobodnému duchu po lidech! Vlastní ctnost je mu odměnou největší! (Misantrop, Zima v sousedství zlověka, prosinec 44).

 

MEDICE, CURA TEM IPSUM (Nový zákon, Lukáš 4,17)

Lékaři, uzdrav sám sebe

Tj. řiď se tím, co radíš druhým.

 

MEDICINAE UNIVERSAE DOCTOR (zkr. MUDR)

Doktor všeobecného lékařství

Akademický titul udělovaný nyní absolventům všech lékařských fakult.

 

MEDICINAE VETERINARIAE DOCTOR (zkr. MVDR)

Doktor veterinárního lékařství, zvěrolékař

Akademický titul udělovaný absolventům fakult veterinární medicíny.

 

MEDICUS CURAT, NATURA SANAT (Walther 14 564e)

Lékař léčí, příroda uzdravuje

Srov.: Lékař léčí, příroda uzdravuje a volnost nemocem předchází (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Příroda léčí a svoboda uzdravuje – nenávistlidem pak osvobozuje! (Misantrop, Vanaprastha 29.4.44); Neexistuje snad žádná choroba, u níž by byl lékař v podstatě zbytečný, když se nad tím i jen trochu málo zamyslíte; vždy totiž nakonec léčí a uzdravuje příroda nebo životní síly jednotlivce, nikoli lékař (Misantrop, Vanaprastha 9.9.45).

 

MEDIOCRIBUS ESSE POETIS / NON HOMINES NON DI, NON CONCESSERE COLUMNAE (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,373–4)

Prostřednost básníkům trpět / nebude nikdo z bohů či lidí, ba ani ten stojan

Obecně o tom, že průměrnost je v umění zcela bezcenná. „Stojanem“ rozumí se stojan na knihy v knihkupeckém krámku.

 

MEDIO TUTISSIMUS IBIS (Ovidius, Proměny 2,137)

Středem pojedeš nejbezpečněji

„Jeď stále středem oblohy. Nesmíš se dostat k severnímu ani k jižnímu pólu. Však poznáš cestu vyježděnou ode mne! Kdyby ses odchýlil, bylo by zle. Kdybys vystoupil příliš vysoko, spálil bys nebe, kdybys jel příliš nízko, sežehl bys zemi. Jeď tedy středem, to je nejbezpečnější cesta.“ – Héliova rada Faëthontovi, když se chystal řídit sluneční vůz. Užívá se o přiměřeném způsobu, metodě apod. nebo také o „zlaté střední cestě“. → Inter utrumque tene.

 

MEDIUM AEVUM

Střední věk, středověk

Tj. období mezi starověkem a novověkem. Toto označení začali užívat humanisté.


MEDIUM TENUERE BEATI

Šťastni jsou, kdo zachovali střední cestu

Myšlenka prosazovaná v literatuře od Hésioda, filosoficky rozpracovaná Aristotelem a jeho školou. Cituje ji např. A. Schopenhauer, O ženách.


MEHERCLE

Při Herkulovi!

Latinská kletba. Srov. Shakespeare, Marná lásky snaha IV.,2.

 

MELIORIBUS ANNIS

Za lepších časů

Už staří Římané vzdychali po starých dobrých prostších časech.

 

MEL IN ORE, VERBA LACTIS, FEL IN CORDE, FRAUS IN FACTIS (Walther 14 577)

Na jazyku med, slova jako sníh, v srdci chová jed, klam je ve skutcích

Epigram charakterizující a kritizující jezuity. Hodí se však na kteréhokoliv člověka.

 

MELIOR TUTIORQUE EST CERTA PAX QUAM SPERATA VICTORIA (Livius, Dějiny 30,30,19)

Lepší a bezpečnější je jistý mír než očekávané vítězství

Capta avis est melior quam mille in gramina ruris.

 

MELIUS DORMIRE QUAM DIABOLO SERVIRE (Walther 14 595a)

Lépe spát než ďáblu sloužit

Srov.: Lépe spát než sloužit lidem (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

 

MELIUS INVIDERI QUAM MISERERI (Walther 14 611a)

Lépe když závidí, než kdyby litovali

 

MEL NIMIUM SATURO MURI CENSETUR AMARUM (Walther 14 582)

Příliš syté myši i med bude připadat hořký

 

MEMBRA DISIECTA

Neuspořádané části (předpokládaného celku)

 

MEMBRUM VIRILE ERECTUM

Vztyčený mužský úd

V dílku německého okultisty H. C. Agrippy z r. 1518 De originali peccato (O původu hříchu) je vyslovena myšlenka, že skutečným svůdcem Eviným v rajské zahradě nebyl had, nýbrž Adamovo membrum virile erectum. Myšlenku odtud přejímá i F. Rabelais, Gargantua a Pantagruel IV,38, avšak s tím rozdílem, že latinský výraz zaměňuje za řecký, byť téhož významu: Ithyfallos.

 

ME, ME ADSUM, QUI FECI (IN ME CONVERTITE FERRUM) (Vergilius, Aeneis 9,427)

Já jsem to způsobil, , jen na mne obraťte zbraně

Vztahuje se k epizodě o dvou trójských vojínech, věrných přátelích Nisovi a Euryalovi. Při noční výzvědné výpravě padne Euryalos do zajetí a Nisos se snaží o jeho záchranu, bere vinu na sebe (viz citovaná slova), ale nakonec zahynou oba.

 

MEMENTO

Pamatuj

Při církevní mši se tak označuje vzpomínka na živé a na mrtvé a modlitba za ně. Užíváno též ve smyslu „připomínka“, „výstraha“, „varování“. Srov.: Existence bezdomovců není tak úplně bez významu pro tzv. „spořádané občany“. Odpudivé kreatury homelesáků slouží ostatním lidem jako výstraha a memento. Pohled na pouličního žebráka v hadrech poskytuje „slušným“ lidem falešný pocit úspěchu a postupu na společenském žebříčku. Ten pocit je pro systém životně důležitý. Vyvolává totiž pomyšlení na zhoubný úsudek, že otroctví se vyplácí (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu). → Memento mori.

 

MEMENTO, HOMO, QUIA PULVIS ES ET IN PULVEREM REVERTERIS

Člověče, pomni, že prach jsi a v prach se obrátíš

Upravený citát ze Starého zákona (Genesis 3,19): quia pulvis es et... Z rozsudku nad Adamem a Evou před vyhnáním z ráje. V uvedené podobě je pronášel katolický kněz při udílení „popelce“ na Popeleční středu. Srov.: Človíčku, pomni, že hovno jsi a v hovno se obrátíš! (Misantrop, Poslední Revoluce Myslí 2,1).

 

MEMENTO MORI (Walther 14 632a)

Pamatuj na smrt

Pamatuj, že jsi smrtelný. Snad parafráze nebo jen reminiscence na Horatiovo: Momento cito mors venit – Ve chvíli přijde rychlá smrt. Jako heslo a pozdrav užíváno v řádu kartuziánů, trapistů (zal. 1664) a některých jiných řeholí celý rok mimo týden po velikonoční neděli, kdy se pozdravují memento vivere – pamatuj na život; obecně jako připomínka smrti nebo vážného nebezpečí. Srov.: Neznám příkladnější memento mori, než je postupně se rozkládající tělo zvířetepřírodě. Nevíte, co je smrt, dokud každý den nepozorujete to postupné mizení dříve živého tvora, až vám zmizí navěky. Chcíplotinu člověka vezmou hned zřízenci a dají do bedny a zakopou do země, odstraní ji z očí, a tedy i z mysli. Ale tohle je ta nejrealističtější realita. Člověk žije tak strašně odtržen od reality, že nechápe ani co je skutečná smrt, ani co je život (Misantrop, Reinlebensborn 9.8.41); na to zapomněl jako na smrt.

 

ME MISERAM, QUOD AMOR NON EST MEDICABILIS HERBIS (Ovidius, Listy heroin 5,149)

Lásku mou, běda, už žádná bylina nemůže zhojit

Srov. parafrázi: Hurá, moji volnost už žádná humanita neotráví! (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

 

MEMORIAE DUPLEX VIRTUS: FACILE PERCIPERE ET FIDELITER CONTINERE (Quintilianus, Výchova řečníka 1,3,1)

Paměť má dvojí přednost: snadno zachycuje a věrně uchovává

Srov.: Naše paměť je dokonalejší svět než vesmír – oživuje i to, co už není! (G. de Maupassant, Sebevraždy)

 

MEMORIA IN AETERNA

Na věčnou památku

 

MEMORIA MINUITUR, NISI EAM EXERCEAS (Cicero, O stáří 7,21)

Paměť slábne, jestliže ji necvičíš

 

MEMORIA NECESSARIUM MAXIME VITAE BONUM (Plinius Starší, Přírodověda 7,24,88)

Paměť je pro život dobro zcela nepostradatelné

Srov.: Nejhorší ze všech úzkostí je žít a nepoznávat sami sebe, nevědět, kdo jsme. Člověk musí začít ztrácet paměť, i kdyby jen po troškách, aby si uvědomil, že je v ní celý náš život. Život bez paměti by nebyl životem, podobně jako inteligence bez možnosti se vyjádřit by nebyla inteligencí. Naše paměť je naše soudržnost, náš rozum, naše činnost i náš cit. Bez ní nejsme nic (L. Buñuel, Do posledního dechu).

 

MENDACEM MEMOREM ESSE OPORTET (Quintilianus, Výchova řečníka 4,2,91)

Lhář musí mít dobrou paměť

Srov.: Lhář má s pamětí lháti.

 

MENDACI HOMINI NE VERUM QUIDEM DICENTI CREDERE SOLEMUS (Cicero, O věštění 2,71,146)

Lháři obvykle nevěříme, ani když mluví pravdu

Srov.: Nevěřím lidem, ani kdyby omylem někdy promluvili pravdu (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

 

MENDAX EST FURAX (Walther 14 643a)

Lhář – zloděj

Srov.: Kdo lže, ten krade; Zloděj u lháře rád hospodou stává.

 

MENSA ACADEMICA

Studentská jídelna, mensa

 

MENS AGITAT MOLEM (Vergilius, Aeneis 6,727)

Duch hýbá (vládne) hmotou

 

MENS (SIBI) CONSCIA RECTI (Ovidius, Kalendář 4,311)

Mysl vědomá si své cti

Častěji citovaná část verše: Conscia mens recti famae mendacia ridet – mysl vědoma si své cti vysměje se pomluvám.

 

MENS DUBIIS PERCUSSA PAVET (Lucanus, Farsalské pole 6,596)

Mysl otřesená pochybnostmi se bojí

 

MENS EXCAECATUR, QUAE LUXIRIAE FAMULATUR (Walther 14 673)

Mysl jen chabne, když sama je služkou a hýřivost vládne

Srov. parafrázi: Mysl jen chabne, když sama služkou lidí je a humanismus vládne (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

 

MENS SANA IN CORPORE SANO

V zdravém těle zdravý duch

Část verše: Orandum est, ut sit mens sana in corpore sano.

 

MENTIRI VENTRI NULLUS VALET ESURIENTI (Walther 14 783)

Není člověk žádný, co přelstil žaludek prázdný

 

MERITUM METIRE (Walther 14 810a)

Po zásluze měř

 

MESSE TENUS PROPRIA VIVE (Persius, Satiry 6,25)

Jak (= kolik) sklízíš, tak žij

Nároky na životní úroveň mají odpovídat tomu, nač kapsa stačí.

 

METIRI SE QUEMQUE SUO MODULO AC PEDE VERUM EST (Horatius, Listy 1,7,93)

Tak to má být: ať každý se měří svou mírou a stopou

Závěr Horatiova listu, v němž hájí svou nezávislost a skromný způsob života. Nechce svůj život měnit, protože člověk nemá chtít více než kolik může unést a co se k němu hodí.

 

METUS CUM TENUIT, RARUM HABET SOMNUS LOCUM (Publilius Syrus, Myšlenky M 10)

Kde strach má sídlo, zřídka spánek přebývá

Srov. parafrázi: Kde láska má sídlo, zřídka svoboda přebývá (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

 

MIHI CURA FUTURI (Ovidius, Proměny 13,363)

Já se starám o budoucnost

Z Odysseovy řeči při sporu o Achillovu zbroj: tu vires sine mente geris, mihi cura futuri – kypíš silou, však duch ti chybí. kupředu hledím. Odysseus hovoří o svém protivníku siláckém Aiantovi a proti síle jeho paží vyzdvihuje sílu a zásluhy svého ducha, svou prozíravost. Přinesly mu úspěch i tentokrát – zbroj byla přiřčena jemu.

 

MIHI RES, NON ME REBUS SUBMITTERE COGOR (Horatius, Listy 1,1,19)

Nechci být ve vleku dění, chci podrobit svět svému přání

 

MILES GLORIOSUS

Chlubný voják, tlučhuba

Název slavné Plautovy komedie s hlavní postavou vychloubačného, chvástavého vojáka se stal okřídleným pojmenováním pro všechny hlučné a plané chlubily.

 

MILITAT OMNIS AMANS, ET HABET SUA CASTRA CUPIDO (Ovidius, Lásky 1,9,1)

Láska má svůj tábor, v něm každý milovník slouží

Po vynálezu koncentračního tábora získal výrok další významový rozměr.

 

MILITAVI NON SINE GLORIA (Horatius, Ódy 3,26,2)

neválčil jsem bez slávy

Tento Horatiův verš se cituje sice obecně o lecjaké činnosti, v níž někdo dosáhl pěkných úspěchů, ale vždy v něm zůstává lehce úsměvný tón původního kontextu: vixi puellis nuper idoneus et militavi non sine gloria – dlouho jsem měl vše, co dívky zbožňují, a neválčil jsem špatně, bez slávy.

 

MILLE MODI VENERIS

Tisíce podob (Venuše, bohyně) lásky

 

MILLENIUM

Tisíciletí, tisící výročí

 

MILLE VIAE DUCUNT HOMINEM PER SAECULA ROMAM (Walther 14 873)

Tisíce cest už po staletí přivádí lidi do Říma

Srov.: Všechny cesty vedou do Říma;  myslím, že i z Klatov se člověk dostane do Budějovic.“ (Poslušně hlásím, 1957)

 

MINIMA NON CURAT PRAETOR (Callistratus, Digesta 4,14)

Praetor se nestará o bezvýznamné záležitosti

Praetoři byli v Římě od nejstarších dob vysokými úředníky. Měli značné pravomoci soudní i správní. Jejich počet byl různý, nejprve byl jeden, za císařství až osmnáct. → De minimis non curat lex.

 

MINIMO SONO LABUNTUR ALTA FLUMINA (Walther 14 487)

Téměř neslyšně valí se hluboké řeky

Užívá se o povaze člověka. Srov.: Tichá voda hlubší bývá.

 

MINIMUM ERIPIT FORTUNA, CUI MINIMUM DEDIT (Publilius Syrus, Myšlenky M 44)

Když Štěstěna málo dala, málo může vzít

 

MINIMUM EST, QUOD AMANTIBUS OBSTAT (Ovidius, Proměny 3,453)

Je nepatrné, co milencůmcestu se staví

báje o Narcissovi (viz Starověké báje a pověsti, Afrodíté), který pohrdl láskou nymfy a byl potrestán tím, že se zamiloval do své vlastní podoby, kterou spatřil v zrcadle vody. Uvedená slova pronáší ve chvíli, kdy mu jeho „láska“ stále uniká, jakmile se přiblíží k hladině. Bláhově se domnívá, že mu brání jen „exigua aqua“ – troška vody. Zdánlivě nepatrná překážka však byla nepřekonatelná a v tomto smyslu se výrok také užívá.

 

MINORUM GENTIUM

Z nižších rodů

O senátorech plebejského, nižšího původu (Livius, Dějiny 1,35,6 – Tarquinius Priscus k posílení své královské moci vybral sto mužů do řad senátorů, kteří potom byli nazýváni patres minorum gentium). Senátoři patricijského, vyššího původu byli označováni maiorum gentium. Obecně se pojmenování užívá o lidech (i věcech) méně hodnotných.

 

MINUIT PRAESENTIA FAMAM (Claudianus, O válce s Gildonem 385)

Přítomnost zmenšuje slavnou pověst (slávu)

Pozná-li někdo slavnou osobnost zblízka, může to ubrat na její falešné velikosti. → Maior e longinquo reverentia.

 

MIRABILE VIDETUR, QUOD NON RIDEAT HARUSPEX, CUM HARUSPICUM VIDERIT (Cicero, O přirozenosti bohů 1,26,71; O věštectví 2,24,51)

Zdá se být hodné podivu, že se nesměje haruspik, když spatří haruspika

Cicero uvádí jako proslulý výrok Catona Staršího. Haruspikové byli věštci, kteří „poznávali“ budoucnost podle vnitřností obětních zvířat. Podle tvaru jater ve srovnání s tvarem náležejícím určitému božstvu se vysuzoval vztah božstva k tomu, kdo obětoval. Římané tento způsob věštění přejali od Etrusků. Byl to způsob snadný, oblíbený, ale velmi nevěrohodný, zkrátka k smíchu.

 

MISER EST, QUI AMAT (Plautus, Peršan 179; podobně i Komedie oslovská 616)

Ubohý, kdo miluje

Srov.: Milenci – šílenci; S láskou jsou nezbytně spojeny nectnosti: Mám vám dál vykládat, co lásku provází? Hloupost a pitomost, někdy až k zbláznění, v chování potrhlost, ve vášni nestřídmost, jen chtivost neřestná. S chtíčem se pojí i potupa, naprostý úpadek (Plautus, Milenci); Láska je proradná; V lásce bývá často lest a klam. Pryč s láskou!; Jsem jist, že Láska byla první, která vymyslila mučení (Plautus, Hra o skříňce); Jak ubohý je člověk, který miluje! (Plautus, Komedie oslovská).

 

MISCERE UTILE DULCI (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,343)

Spojovat užitečné s příjemným

Srov.: Je na světě mnoho dobrých vynálezů; jedny jsou užitečné, druhé příjemné: pro ně nutno milovati zemi. A leccos je tu tak dobře vynalezeno, že to je jako ňadra ženy: užitečné spolu i příjemné (F. Nietzsche, Tak pravil Zarathustra); Oddávat se samotě – tomu říkám spojit příjemné s užitečným (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Psát román je proto tak znamenité a příjemné, že si člověk může na všechny názory, které chce pustit do světa, pokaždé najít člověka, který je pronáší jako své vlastní (G. Ch. Lichtenberg, Myšlenky); Nyní mám s sebou v lese na čtení tři mé vlastní spisy: Sentence o lidském smradu, Básně a písně a Rakovinu na kůži Země. Po každé nové četbě je vždy příjemné i užitečné vrátit se, abych tak řekl, domů, k sobě (Misantrop, Vanaprastha 16.7.44) atd.

 

MISERA CONTRIBUENS PLEBS (Stephanus Verböczy, Decretum tripartitum)

Ubohý poddaný lid, platící daně

Výrok maďarského šlechtice Stefana Verböczyho (16. stol.), lutheránského reformátora, ve sbírce středověkých zákonů Tripartitum opus iuris consuetudinarii incluti Regni Hungariae partiumque adnexarum (1500–1514), které zčásti platily – s jistými obměnami – v Maďarsku až do r. 1918, na Slovensku dokonce až do r. 1950.

 

MISERA EST MAGNI CUSTODIA CENSUS (Iuvenalis, Satiry 14,304)

Je to bídná služba střežit veliké jmění

 

MISEREOR SUPER TURBAM (Nový zákon, Marek 8,2)

Je mi líto zástupu (shromážděného davu)

Slova Ježíšova před tím, než nasytil zástupy.

 

MISERIS SUCCURRERE DISCO → Non ignara mali miseris succurrere disco[12]

 

MISERIAS LENIT QUIES (Seneca Mladší, Medea 562)

Útrapy konejší klid

 

MISERRIMAM SERVITUTEM PACEM APPELLANT (Tacitus, Dějiny 4,17)

Bídné otroctví zvou mírem

Z Tacitova vyprávění o postavení galských kmenů: admonebat malorum, quae tot annis perpessi, miseram servitutem falso pacem vocarent – (náčelník) připomněl neštěstí, které snášeli tolik let, a bídné otroctví, které falešně zvali mírem. → Pax Romana.

 

MITIOR COLUMBIS (Walther 14 953a)

Mírnější než holubice


MISERERE MEI DOMINE, SICUT MAGNAM MISERICORDIAM TUAM

Smiluj se nade mnou, pane, pro velké milosrdenství tvé

 

MISERERE (NOSTRI) (Starý zákon, Žalmy 67,1)

Smiluj se (nad námi)

 

MISSA SOLEMNIS

Slavná, velká mše

Rovněž název hudebního díla Ludwiga van Beethovena (Missa solemnis D dur, Op. 123).

 

MITIUS INVENI QUAM TE GENUS OMNE FERARUM (Ovidius, Listy heroin 10,1)

Mírnosti více než ty, to už vím, má divoká šelma

Začátek Ariadnina dopisu Théseovi, poté co ji opustil na ostrově Naxos.

 

MITTO TIBI NAVEM PRORA PUPPIQUE CARENTEM (Walther 14 978)

Posílám ti loďku, jež je zbavena přídě i zádi

Smysl: Posílám ti pozdrav. Obrazná slovní hříčka, která využívá možnosti slova „navem“ (navis – loď, loďka), v němž první písmeno je jakoby příď, koncové záď. Slovo zbaveno těchto písmen (přídě a zádě) dává AVE, což znamená „buď zdráv“.

 

MIXTUM COMPOSITUM

Směs, všehochuť

Výraz z farmaceutické terminologie, obecně užívaný o čemkoli, kde jsou smíchány různé věci, vlastnosti apod.

 

 

MOBILE CUM FIXO (Molière, Žárlivý břídil 1,6)

Pohyblivé s pevným

Použito v přisprostlé dvojsmyslné replice Molièrova pyšného doktora, který se vysmívá Anděle: „Říkáš, že jsi také doktorem, když na to přijde? bych myslil, že tuze podléháš svým choutkám: máš z řeči ráda jenom konjunkci, ze všech rodů jenom mužský rod, z pádů vždycky druhý pád a ze syntaxe jenom mobile cum fixo...“ („Konjunkce“ – v gramatice spojka, v astronomii kryjící se postavení dvou nebeských těles; zde v přisprostlém dvojsmyslném významu lísání se, tisknutí se k sobě, případně soulož. – „Druhý pád“ – v originále: génitif [odvozeno od lat. genus – rod, pohlaví]). Smyslem doktorovy repliky je vyjádřit mínění, že ženy jsou schopny myslet jen na věci pohlavní; což je omyl. Ženy přece myslí i na jiné věci, jako je např. chov psů, náboženství, klepy, móda, horoskopy či hádání z karet.

 

MOBILE MUTATUR SEMPER CUM PRINCIPE VULGUS (Claudianus, Chvalořeč na IV. konsulát Honoriův 302)

Nestálý dav své názory mění vždy při změně vládce

 

MOBILES AD SUPERSTITIONEM PERCULSAE SEMEL MENTES (Tacitus, Život Iulia Agricoly 30)

Jakmile je lidská mysl otřesena, má sklon věřit pověrám

 

MOBILITATE VIGET VIRESQUE ACQUIRIT EUNDO (Vergilius, Aeneis 4,175)

Rychlostí roste a nabývá síly, jak kráčí

Z Vergiliovy charakteristiky Pověsti – Fámy, kterou líčí jako podivnou příšeru, pokrytou peřím. Pod každým pírkem oko, jazyk i uši. Nespí, stále slídí a šíří pravdu i lež.

 

MODICUS CIBI: MEDICUS SIBI (Walther 14 998)

Střídmý v jídle – sám sobě lékařem

Srov.: Kdo si jídla odměří, nechodívá k lékaři; Střídmost v jídle, střídmost v pití prodlužuje živobytí.

 

MODO VIR, MODO FEMINA (Ovidius, Proměny 4,80)

Brzy muž, brzy žena

báje o Hermafroditovi.[13] Přeneseně o tom, kdo se mění a nemá vyhraněnou podobu. Podle toho také středověké: modo palliatus, modo togatus – hned v řeckém (v palliolu, v plášti), hned v římském šatě (v tóze), tj. hned se chová jako Řek, hned jako Říman.

 

MODUS AGENDI

Způsob jednání

 

MODUS IN REBUS → Est modus in rebus...[14]

 

MODUS LOQUENDI

Způsob vyjadřování

 

MODUS OMNIBUS IN REBUS OPTIMUM EST

Nejlepší je ve všem zachovat míru

Ne quid nimis.

 

MODUS OPERANDI

Způsob provedení, podnikání, realizace

 

MODUS VIVENDI

Způsob života, soužití; životní styl

 

MOLLISSIMA TEMPORA FANDI (Vergilius, Aeneis 4,293)

Nejvhodnější doba, pohoda k rozhovoru

 

MONITI MELIORA SEQUAMUR (Vergilius, Aeneis 3,188)

Již známe lepší radu a tou se řiďme

Slova Aeneova otce Anchísa, když mluví s Aeneem o věštbě, kterou znal od Kassandry a o další věštbě, kterou mu sdělil samotný bůh Apollón. Apollónova rada byla lepší.

 

MONOCULUS INTER CAECOS REX (Walther 15 030b)

Mezi slepými jednooký králem

Inter caecos regnat strabo.


MONSTRUM HORRENDUM, INFORME, INGENS, CUI LUMEN ADEMPTUM (Vergilius, Aeneida)

Strašlivá, hrozná obluda, obrovská, jíž bylo světlo vyrváno (tj. očí zbavená)

Citát použil E. A. Poe v povídce Metoda doktora Téra a profesora Péra: Třem statným číšníkům se šťastně podařilo složit na stůl ohromnou mísu či spíše vál s čímsi, co jsem pokládal za „monstrum horrendum, informe, ingens, cui lumen ademptum.“ Při bližším ohledání jsem však zjistil, že je to jen telátko upečené v celku, posazené na kolena, s jablkem v hubě, jak se podle anglického způsobu upravuje zajíc. „Ne prosím, děkuji.“

 

MONTES AURI POLLICERI (Terentius, Formio 68)

Slibovat hory zlata

Srov.: Slibovat hory doly.

 

MONUMENTUM AERE PERENNIUS (Horatius, Ódy 3,30,1)

Pomník nad kov trvalejší

Část verše Exegi monumentum...

 

MORA OMNIS ODIO EST, SED FACIT SAPIENTIAM (Publilius Syrus, Myšlenky M 3)

Ač průtah budí nevoli, vede k moudrosti

 

MORBIDA FACTA PECUS TOTUM CORRUMPIT OVILE (Walther 15 044)

Jediná prašivá ovce i celý ovčinec zhubí

Obvyklé a oblíbené totalitářsko-kolektivistické připodobňování lidí k poslušnému a tupému stádu ovcí je příměr vždy platný, ale zároveň vždy nespravedlivý k dotyčným zvířatům. → Grex totus in agris...[15]

 

MORE FLUENTIS AQUAE CURRUNT MORTALIA QUAEQUE (Walther 15 061)

Vše, co je smrtelné, ubíhá rychle jak plynoucí voda

 

MORE MAIORUM

Podle obyčeje, zvyku předků

Mos maiorum.

 

MORES CUIQUE SUI FINGUNT FORTUNAM (Cornelius Nepos, O slavných mužích, Atticus 11)

Osud každého člověka odpovídá jeho mravům

Sentence, která odpovídá našemu přísloví: každý strůjcem svého osudu. → Faber est suae...[16]

 

MORIBUS ET FORMA CONCILIANDUS AMOR EST (Ovidius, Listy heroin 6,94)

Lásku vždy pomohou získat cudnost a půvabný zjev

 

MORITURI TE SALUTANT → Ave, Caesar, morituri...[17]

 

MORS AEQUO PULSAT PEDE → Pallida mors...[18]

 

MORS ET FUGACEM PERSEQUITUR VIRUM (Horatius, Ódy 3,2,14)

Za tím kráčí Smrt, kdo z boje utíká

 

MORS IMMORTALIS (Lucretius, O přírodě 3,868)

Bezsmrtná smrt

Lucretiův básnický obrat (oxymoron) vychází z představy, že smrti není třeba se obávat, že je pouze ukončením životních strastí. Srov.: Zvykni si na představu, že smrt se nás netýká. Neboť všechno, co je dobré a zlé, se zakládá na smyslovém vnímání, a smrt nás smyslového vnímání zbavuje (Epikúros); Konec nekrologu: Nezemřel. Změnil způsob života (S. J. Lec); Dokonce i jejich skon je jen dalším triumfálním završením jejich životní cesty růžovou zahradou: Oni se prostě užijou k smrti! (Misantrop, Krev a sperma); NEZEMŘELA, ANI NEUSNULA. PROBUDILA SE ZE SNA ŽIVOTA (Útěky, Epitaf).

 

MORS IPSA REFUGIT SAEPE VIRUM (Lucanus, Farsalské pole 2,75)

Samotná smrt často před mužem prchla

Smysl: smrt se muži vyhnula, ač měl (nebo i chtěl) zemřít. Lucanus v tom vidí trest bohů.

 

MORS META MALORUM (Walther 15 173)

Smrt – konečná mez všech strastí

 

MORS ULTIMA LINEA RERUM (Horatius, Listy 1,16,79)

Smrt je konečná (poslední) hranice všeho

 

MORTALIA FACTA PERIBUNT (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,68)

Lidské činy (činy smrtelníků) pominou

 

MORTALIS NEMO EST, QUEM NON ATTINGAT DOLOR MORBUSQUE (Cicero, Tuskulské hovory 3,25,59)

Není nikdo (ze smrtelníků), koho by se nedotkla bolest nebo nemoc

 

MORTE MORI MELIUS QUAM VITAM DUCERE MORTIS (Gallus, Elegie)

Lépe je zemřít, než trávit život podobný smrti

 

MORTEM TIMERE QUAM MORI CRUDELIUS EST (Walther 15 247)

Strach ze smrti je trýznivější než sama smrt

 

MORTUOS PLANGO → Vivos voco...[19]

 

MOS MAIORUM

Mravy předků

Ve starém Římě představoval pojem mos maiorum soubor zvyků a mravů, tj. soubor mravních a právních norem, tzv. obyčejové právo. Často se užívá ve tvaru more maiorum – podle obyčeje, mravu předků. Užívá se i pejorativně ve smyslu „po staru“, „konzervativně“.

 

MOTU PROPRIO

vlastního popudu, iniciativy

Úvodní obrat papežských listů, které nebyly odsouhlaseny sborem kardinálů a týkaly se obvykle správních církevních záležitostí.

 

M. P. → Manu propria

 

MUDR. → Medicinae universae doctor

 

MULCENTEM TIGRES ET AGENTEM CARMINE QUERCUS (Vergilius, Báseň o rolnictví 4,510)

Při jeho písni zkrotli i tygři a duby se pohnuly z místa

O bájném pěvci Orfeovi, když v hlubokém zármutku opěvoval ztracenou Eurydiku.

 

MULGERE HIRCUM (Vergilius, Zpěvy pastýřské 3,91)

Dojit kozla

Rčení, které se užívá o nesmyslném počínání. Vergilius na tomtéž místě uvádí ještě další: iungere vulpes – zapřahat lišky. Srov.: Jeden filosof se ptal na nemožnosti, druhý mu zase neodpovídal k věci. Tu řekl Démónax: „Nezdá se vám, přátelé, že jeden z vás dojí kozla a druhý mu nastavuje na mléko sítko?“ (Lúkiános, O bozích a lidech, Démónaktův život); Psa (kozla) dojiti (F. L. Čelakovský, Mudrosloví národu slovanského ve příslovích).

 

MULIEBRIS LINGUA ID SOLUM POTEST TACERE, QUOD NESCIT (Seneca Starší, Vzorové formulace 2,13)

Ženský jazyk může smlčet leda to, o čem neví

Srov.: Ženy umějí zachovat jen jedno tajemství – svůj věk (Voltaire); Co neví, nepoví.

 

MULIERES LONGAM HABENT CESARIEM BREVEM SENSUM (Walther 15 364a)

Ženy mají dlouhé vlasy, krátký rozum

Výrok je znám spíše v české verzi z Jiráskových Starých pověstí českých, z Libušina soudu, kdy jeden z mužů o ní prohlásil, že je „ženská dlouhých vlasů, ale krátkého rozumu“. Pramenem byla Jiráskovi Kosmova Kronika česká, v níž je podobně formulovaný výrok; Certum est enim: longos esse crines omnibus sed breves sensus mulieribus (1,4) – Je jisté, že všechny ženy mají dlouhé vlasy, ale krátký rozum. Původ snad již u Aristofana: Rozum nespočívá ve vlasechSrov. Misantrop: Dlouhé vlasy v dějinách: Blíže pravdě se nezdá být ono temně středověké přísloví „dlouhé vlasy - krátký rozum“, jako spíše opak: Krátké vlasy, krátký rozum.

 

MULIER IN ECCLESIA TACEAT (Bible, Nový zákon, 1. Korintským 14,34)

Žena ať ve shromáždění mlčí

Vztahuje se na shromáždění při bohoslužbách a dodává se: „Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů. Nesluší se, aby žena mluvila ve shromáždění.“ Srov.: Jestliže Řekové skutečně nepřipouštěli ženy do divadla, bylo to jistě podle všeho docela správné, alespoň bylo možno v jejich divadlech nerušeně poslouchat. Do našich časů by se hodilo k výroku: „Ať žena v církvi mlčí!“ připojit dodatek: „Ať mlčí též v divadle!“, nebo jím onen první výrok nahradit a dát jej napsat velikými písmeny na divadelní oponu (A. Schopenhauer, O ženách).

 

MULIERI NE CREDAS NE MORTUAE QUIDEM (Walther 15 365a)

Ženě nevěř – ani mrtvé

Srov.: Nevěř ženě (Plautus, Kasina); Věřit ženě je jako jít přes tůň po žabinci (R. Kipling, Knihy džunglí, Hrobaři).

 

MULTA CADUNT INTER CALICEM SUPREMAQUE LABRA (Gellius, Attické noci 13,18,3)

Mezi ústy a pohárem upadne lecjaká kapka

Podle řecké anekdoty, v níž si jakýsi muž dal nalít pohár vína, a když jej nesl k ústům, bylo mu oznámeno, že kanec ničí vinici. Odložil pohár, šel kance vyhnat, ale byl zraněn a zemřel. Odtud přísloví. Parafráze → Inter calicem et os multa cadunt.

 

MULTA NOCENT

Všeho moc škodí

Odpovídá řeckému rčení „Ničeho příliš“.

 

MULTA PETENTIBUS DESUNT MULTA (Horatius, Ódy 3,16,42)

Těm, kteří žádají mnoho, mnoho se nedostává

Srov.: Komu nestačí málo, tomu nestačí nic (Epikúros); Ti, kteří jsou nazýváni barbary, obývají nyní mnohem líbeznější místa a i svými mravy jsou ušlechtilejší. Ti, kteří se nazývají Řeky, vedou války proti barbarům, barbaři však jsou toho názoru, že musí hájit svou zemi, a spokojují se tím, co mají. Vám však nestačí nic; neboť se honíte za slávou a chybí vám rozum a řádné vzdělání (Diogenés Řekům).


MULTIBESTIA INCORPORATA (V. Páral, Válka s mnohozvířetem)

Mnohozvíře vtělené (příp. přivtělené, připojené, přijaté, přičleněné, sloučené)

Páralův románový cizopasník přeměněný z průmyslových odpadů na hnědou tělesnou nákazu postihující nezřízeně žijící lidi a záporně ovlivňující jejich povahu a chování.

 

MULTI FAMAM, CONSCIENTIAM PAUCI VERENTUR (Plinius Mladší, Dopisy 3,20)

Mnoho lidí se bojí o svou pověst, ale málokdo se bojí svého svědomí

 

MULTISCITIA NON DAT INTELLECTUM

Vědění mnohého (ještě) nedává intelekt

Výrok řeckého filosofa Hérakleita uvádí v latinském citátu A. Schopenhauer, Svět jako vůle a představa II.: „Jako ne všechno, co jíme, je ihned vtěleno do organismu, nýbrž jen pokud to bylo stráveno, přičemž jen malá část z toho je skutečně asimilována, ostatní opět odchází, pročež jíst více, než lze asimilovat, je neužitečné, dokonce škodlivé; právě tak se to má s tím, co čteme: jen pokud to dává látku k myšlení, rozšiřuje to náš vhled a vlastní vědění. Proto říkal již Hérakleitos, multiscitia non dat intellectum: mně se ale zdá, že učenost lze srovnat s těžkým brněním, které činí silného muže zcela nepřemožitelným, naproti tomu slabému je přítěží, pod níž klesá.“

 

MULTIS ILLE BONIS FLEBILIS OCCIDIT, (NULLI FLEBIRIOR QUAM TIBI, VERGILI) (Horatius, Ódy 1,24,9–10)

Zemřel a mnohý muž oplakal jeho skon; (nikdo, Vergilie, víc netruchlil nežli ty)

Z Horatiovy smuteční ódy na smrt básníka Quintilia Vara, který byl jeho i Vergiliovým přítelem.

 

MULTI SERMONEM RETINENT, SED NON RATIONEM (Walther 15 472)

Mnozí podrží (v paměti) slova, ale ne smysl

„To budiž řečeno těm posměvačům – snad je znáte? – těm záludným spisovatelům, které dlužno číst několikrát, chceme-li vniknout v pravý smysl jejich slov.“ (Villiers de l’Isle-Adam, Kruté povídky, Přístroj na chemický rozbor posledního vzdechu).

 

MULTI SUNT, QUI SCIRE VOLUNT, SED DISCERE NOLUNT (Walther 15 483)

Vědět a znát, to mnohý by chtěl, ale učit se nechce

Zrýmovaná parafráze Iuvenalova výroku → Nosse velint omnes, sed mercedem solvere nemo.[20]

 

MULTI SUNT VOCATI, PAUCI VERO ELECTI (Nový zákon, Matouš 20,16 a 22,14)

Je mnoho povolaných, ale málo vyvolených

 

MULTIS TERRIBILIS CAVETO MULTOS (Ausonius)

Strašný mnohým strachuj se mnohých

Multos timere debet, quem multi timent.

 

MULTITUDO CANUM MORS (EST) LEPORIS (Walther 15 522)

Mnoho psů zajícova smrt

→ Cave multos, si non times singulos.[21]

 

MULTOS TIMERE DEBET, QUEM MULTI TIMENT (Publilius Syrus, Myšlenky M 30)

Koho se mnozí bojí, musí se mnoha bát

Multis terribilis caveto multos.

 

MULTUM IN PARVO

Mnoho v malém

Malý rozsah a velký, hluboký obsah.

 

MULTUM LEGE, SCRIBE, MEDITARE, UT POSSIS, CUM VOLES, DICERE (Plinius Mladší, Dopisy 6,29)

Hodně čti, piš, přemýšlej, aby ses uměl vyjádřit, až budeš chtít

 

MULTUM, NON MULTA (LEGENDUM ESSE) (Plinius Mladší, Dopisy 7,9)

Mnoho, ne mnohé (je třeba číst)

O přípravě k literární činnosti a o vzdělávání vůbec: je třeba vybírat a číst hodnotnou četbu a do hloubky, ne ledacos a povrchně.

 

MULTUM VIVA VOX FACIT (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 33,9)

Živý hlas mnoho zmůže

Smysl: větší pádnost mají slova pronášená k věci, s příklady ze života a od živého mluvčího než slova jen teoretická, psaná.

 

MUNDUS HIC EST QUAM OPTIMUS (G. W. Leibniz, Eseje o theodicei)

Tento svět je (ze všech) nejlepší

Existuje nekonečné množství světů, protože však Leibnizův bůh je neskonale dobrý, vybral nám ten nejlepší. Výrok kritizuje a zesměšňuje Voltaire v Candidovi skrze postavu optimistického filosofa Panglose. Srov.: „Co je tohle vlastně za svět?“ naříkal Candide. „Svět bláznivý a pěkně hnusný,“ odpovídal Martin (Voltaire, Candide); Který blbec se to uřekl, že tento svět je pomyslitelně nejlepším ze všech možných světů? Diderot? Voltaire? Spinoza? Krása světa!? Dnes Most a Litvínov! A jeho osazenstvo? Skutečně by člověk dal na démony, kteří si ke své a nejiné potěše zaranžovali revue příšernosti a zlotřilosti, ale hlavně vazké a proolejované prolhanosti. Jenže svět nikdy jiný nebyl, není a nebude!; Útěcha? Jen hudba, hudba proto, protože na dosud nevysvětlitelný způsob odkazuje k vyšší inteligenci, protože je avízem, že existují ještě jiné světy, než je ten náš, nejhorší ze všech myslitelných. (I. Diviš, Teorie spolehlivosti 1985).

 

MUNDUS UNIVERSUS EXERCET HISTRIONIAM

Celý svět se zaměstnává přetvářkou (hraje divadýlko)

Výrok cituje John ze Salisbury (12. stol.) jako slova Petroniova. V parafrázi Totus mundus agit histrionem[22] jako nápis na londýnském divadle Globe, které uvádělo Shakespearovy hry. Srov.: Svět je divadlo. Jedni herci předstírají upřímnost, druzí předstírají předstíranou upřímnost (Misantrop, Plivanec na rozloučenou 28.9.); Jen ve snech – a v samotě – jsme sami sebou, nemyslíte? Když se probudíme, bereme na sebe úlohu, masku, jež nám tak zcela nepřísluší, a hrajeme divadlo sami před sebou a před jinými (Misantrop, Vanaprastha 4.6.44); „Což nechápete, příteli, že jste nepopsal jenom divadlo, nýbrž celý svět, a že vám pro váš krutý štětec najdu ve všech stavech dost figur a skutků, které by vám mohly stát modelem? Promiňte, ale musím se zase smát, že si o těchto krásných vlastnostech myslíte, že je nalézáme toliko na prknech.“ (J. W. Goethe, Viléma Meistera léta učednická VII.) atd.

 

MUNDUS VULT DECIPI, ERGO DECIPIATUR (Walther 15 650)

Svět chce být klamán, ať je tedy klamán

Jako původ tohoto výroku bývají uváděni autoři antičtí (Démokritos, Petronius) i pozdější (kardinál Carafa, jako papež Pavel IV. od r. 1555). Ve zkrácené podobě – mundus vult decipi – jej Sebastian Franck spojuje s proslulou alegorickou satirou Sebastiana Branta Loď bláznů. Srov.: Nikdo nerozpozná blouznivé nesmysly od jakkoli očividných, zato však nepříjemných pravd. Všichni se dají příliš lehce svést. Lživou propagandou, veřejným míněním, reklamou. Jen opravdu inteligentní a vnímavý člověk okamžitě pozná, když se mu lže a když ho chce někdo podvést. Jenže lidé nejsou až takto inteligentní. Nikdo takový neexistuje. Nechtějí se vůbec ničím znepokojovat. Kassandřiným věštbám nikdo nikdy nevěří. Svět se chce hlavně bavit. Svět chce být klamán, a tak je klamán (Misantrop, Rakovina na kůži Země).

 

MUNERA CAECANT (Walther 15 651a)

Dary činí člověka slepým (oslepují ho)

Smysl: podarovaný (podplacený) je spíše ochoten leccos špatného nevidět, přehlédnout, prominout, přimhouřit oko. Srov.: Kdo maže, ten jede. Uvádí již M. Červenka (16. stol.) s vysvětlením: Kdo daruje, ten spíš zjedná, neboť darové oslepují. Srov.: „Dáme mu úřad, a pořádným platem mu zacpeme prostořekou hubu. Takhle už státní moudrost mnohého demagoga zneškodnila.“ (J. N. Nestroy, Svoboda v Kocourkově).

 

MUNERA, CREDE MIHI, CAPIUNT HOMINESQUE DEOSQUE (Ovidius, Umění milovat 3,653)

Dárkem, to mi věř, si získáš každého z bohů i lidí

A hlavně lásku ženy. Po celý středověk až do novověku kolovalo v četných parafrázích a variantách. Mluví se v nich o dárcích (i úplatcích), kterými je možno získat přízeň boží, náklonnost soudců, úředníků, žen, milenek, tchyní apod.

 

MUNERA SUNT ONERA (Walther 7753)

Úřady jsou břemena

Veřejné funkce a pracovní povinnosti z nich vyplývající jsou břemenem, přinášejíce mnoho starostí. → Est res dulcis honor, sed magnum pondus honoris.[23]

 

MURES EDUNT ALIENUM CIBUM → Quasi mures semper alienum edimus cibum[24]

 

MURILEGO MURES FIUNT ABSENTE REBELLES (Walther 15 745)

Když kocour není doma, mají myši pré (hody)

„Mít pré“ = mít volnost. → Dum vult dormire cattus, vult mus resilire.[25]

 

MURILEGUS PISCEM VULT, SED NON TANGERE FLUMEN (Walther 15 752a)

Ráda kočka ryby jí, ale do vody se jí nechce

→ Cattus piscari non vult, sed pisces cibari.[26]

 

MUSA PEDESTRIS (Horatius, Satiry 2,6,17)

Pěší Múza

Múza, která si nepotrpí na vzletná slova a pathos, taková, která se pohybuje po pevné zemi. Horatius tak mluví o Múze svých satir, které také nazval velmi prostě sermones – hovory.


MUSICA EST EXERCITIUM METAPHYSICES OCCULTUM NESCIENTIS SE PHILOSOPHARI ANIMI (Schopenhauer, Svět jako vůle a představa)

Hudba je metafyzické cvičení mysli překrývající filosofickou neznalost

Jde o parafrázi Leibnizova úsloví: Exercitium arithmeticae occultum nescientis se numerare animi - Aritmetické cvičení mysli překrývající neznalost počtů (v.t.)

 

MUSIS AMICUS (Horatius, Ódy 1,26,1)

Přítel Múz

Horatius tak mluví o sobě: Jsem přítelem Múz a větry ať odnesou pryč strach i žal. Označení se užívá jednak o příznivcích umění, jednak o těch, kdo chtějí bezstarostně žít v rajském světě Múz.

 

MUS NON UNI FIDIT ANTRO

Myš nevěří jediné díře

Tj. nevěří skrýši, která má pouze jediný východ. Jde o parafrázi repliky z Plautovy komedie Neotesanec 4,4,15n. Myš je chytré zvířátko, protože svůj život nesvěří úkrytu, který má jedinou díru (východ). Když totiž u jedné číhá nebezpečí, může druhou prchnout. Obměnu uvádí také Walther (15 767): Mus miser est, antro qui tantum clauditur uno – Ubohá myš, která je zavřena v díře s jediným otvorem. → Cui non duplex est cava, mus minime locuples est.[27]

 

MUTARI NESCIT INVETERATUS AMOR (Walther 15 804a)

Láska, která zestarala, se změnit neumí

Srov.: Stará láska nerezaví.

 

MUTATIS MUTANDIS (zkr. M. M.)

Když se změní, co je třeba změnit

Určitý výrok platí po provedení potřebných změn i pro jiný případ, za jiných okolností apod., tj. platí obdobně. Srov.: Vátsjájana Mnich, jenž stanovil, že „dobrá manželka vyniká nad průměrné ženy zručností, půvabem, vařením, rozumem a chováním.“ A to platí v Indii mutatis mutandis dodnes (V. Miltner, Indická kuchyně).

 

MUTATO NOMINE DE TE (FABULA NARRATUR) (Horatius, Satiry 1,1,69)

Bajka vypráví o tobě, jen jméno je změněno

 

MUTIS PISCIBUS SONUM

Němým rybám (dát) hlas

Podle Horatia (Ódy 4,3,19–20): O mutis quoque piscibus (donatura cygni, si libeat, sonum – také rybám, ač němé jsou, kdykoli můžeš dát zpěvný hlas labutí. Horatius tuto schopnost přisuzuje Múze.

 

MUTUO QUOD DEBES, RIDENDO SOLVERE DEBES (Walther 15 820)

Co musíš zaplatit, máš platit s úsměvem

→ Leve fit, quod bene fertur onus.[28]

 

MVDR. → Medicinae veterinariae doctor

 


POZNÁMKY POD ČAROU:

[1] IURARE IN VERBA MAGISTRI (Horatius, Listy 1,1,14)

Přísahat na slova učitelova

Horatius uvádí, že když si stanovil své životní hodnoty, nikdy se neopíral výlučně o některou z filosofických škol, tj. nepřísahal na slova žádného učitele, jako to mají ve zvyku např. žáci Pýthagorovi.

[2] VERITAS VINCIT

Pravda vítězí

V uvedené podobě u nás zdomácnělo hlavně Husovým výrokem Super omnia vincit veritas (1412, Palacký, Documenta Magistri Ioannis Hus 56) – Pravda nad vším zvítězí. Základem jsou slova bible: Magna est veritas et praevalet. Stalo se pak heslem českých kališníků, bylo vyšito na korouhvích českého poselstva, které jelo na sněm do Basileje. Později byla tato slova heslem Jiřího z Poděbrad. Od r. 1920 na vlajce prezidenta Česk(oslovensk)é republiky. Krátce po listopadu 1989, v letech 1990–1992, se používala i latinská verze. Spojení "pravda vítězí" se dostalo na presidentskou vlajku z dopisů M. Jana Husa, který roku 1413 napsal Janovi z Rejštejna, že "pravda vítězí nad vším", a roku 1415 psal z kostnického vězení Pražské univerzitě: "Stůjte v poznané pravdě, která vítězí nade vším a sílu má až na věky". Myšlenka pochází z apokryfní "Třetí knihy Esdráš", která sice nikdy nebyla součástí biblického kánonu, přesto se ve středověkých latinských biblích často vyskytuje a i husitští kazatelé ji citovali. Třetí kapitola této knihy popisuje hostinu u perského krále Dáreia. Když si šel král po hostině zdřímnout, dohodli se tři jeho mladí strážci, že každý napíše na lístek, co je na světě nejsilnější. První napsal, že je to víno, druhý, že je to král. Třetí, Žid Zorobabel, napsal, že "silnější jsou ženy, ale nade vším vítězí pravda" (lat. "fortiores sunt mulieres, super omnia autem vincit veritas", 3Esd 3,14). Když se král probudil, svolal královskou radu a nechal mládence jejich názory obhajovat. Poslední Zorobabel mimo jiné říká: "Což není veliký ten, který všechno stvořil, veliká pravda a silnější než všechno? A pravda trvá a sílí, žije a prosadí se na věky věků!" Když domluvil, všichni volali: "Veliká je pravda a vítězí!" (3Esd 4,41) Když se ho pak král zeptal, jakou chce odměnu, připomněl mu jeho slib, že znovu postaví Jeruzalém (3Esd 4,43). Srov.: Pravda pálí, že? Podívejte se na statistiky. Zabíjí dál a dál. Pořád vítězí. Pravdě neuniknete (H. Rollins, Blues černýho kafe #59). Srov. opak: Nad jejich palácem vlaje zástava s pokryteckým heslem "Pravda vítězí" (Misantrop, Poslední Revoluce Myslí 1, Nahá pravda); Odplivnu si, vida, jak vpřed se dere spřež! Nad pravdou jak vítězí lež (J. L. Procházka, Chaos na Zemi, Crème de société); Božská je lež, a nikoliv pravda (F. Nietzsche, Vůle k moci); Faleš létá a pravda za ní pokulhává. Uvážím-li, že mnoho lidí má vrozené sklony lhát a spousta zase slepě věřit, nevím, co si mám myslet o zásadě, kterou tak často slýchám ze všech úst, totiž že pravda nakonec vždycky zvítězí; zatímco pravda, o níž se tvrdí, že leží na dně studny, jako by tam byla pohřbena pod hromadou kamení (J. Swift, Umění, jak lhát v politice).

[3] ASINUS ASINO ET SUS SUI PULCHER (Walther 1541)

Osel se líbí oslu, svině svini

Srov.: Osel oslu nejpěknější (Komenský); Člověk člověku nesmrdí. Člověk člověku nejpěknější (Misantrop). → Pares cum paribus...[48]

[4] FUR AGNOSCIT FUREM, LUPUS LUPUM (Walther 10 093a)

Zloděj se hlásí k zloději, vlk k vlku

Srov.: Svůj k svému; Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Pares cum paribus facillime congregantur. Similibus similia gaudent.[22]

[5] LEVE FIT, QUOD BENE FERTUR ONUS (Ovidius, Lásky 1,2,10)

Břemeno, které ochotně neseš, stává se lehkým

Srov.: S chutí do toho a půl je hotovo; S úsměvem jde všechno líp.

[6] LIBERALIUM ARTIUM MAGISTER (zkr. L.A.M.)

Mistr svobodných umění

Septem artes liberales.

[7] PANEM ET CIRCENSES (Iuvenalis, Satiry 10,81)

Chléb a hry

Římský lid, který byl za císařství zbaven politického vlivu, se dožadoval především bezplatného rozdělování obilí (= panem) a vzrušující podívané (= circenses). V době satirika Iuvenala (1./2. stol. n. l.) se obilí štědře rozdávalo každý měsíc a konaly se nákladné hry. Např. při oslavě vítězství nad Dáky trvaly hry 123 dní, v aréně zápasilo 10.000 gladiátorů a 11.000 šelem.

[8]Ani v mládí neváhej zabývat se filosofií, ani ve stáří neumdlévej v této své činnosti. Neboť nikdy není ani příliš brzy, ani příliš pozdě na zdraví duše. Kdo říká, že ještě nenastal vhodný čas pro filosofické úvahy nebo že již vhodný čas minul, podobá se tomu, kdo říká, že ještě není pravá chvíle pro blaženost nebo že již tato chvíle zase není. Pročež se má filosofií zabývat mladý muž i stařec.“ (Epikúrosdopise Menoikeovi)

[9] ERRARE, MEHERCULE, MALO CUM PLATONE, QUAM CUM ISTIS VERA SENTIRE (Cicero, Tuskulské hovory 1,17,39)

Raději se chci, přisámbůh, s Platónem mýlit, než s těmihle sdílet pravdu

Krajní projev věrnosti tomu, koho obdivujeme, a nesouhlasu s těmi, jimiž opovrhujeme.

[10] TURPE ROSAS SUIBUS, SANCTUM DARE TURPE CATELLIS (Walther 31 947)

Hanba je dávat růže sviním a psům, co je svaté

Pramenem je Nový zákon (Matouš 7,6): Nolite dare sanctum canibus, neque mittatis margaritas vestras ante porcos – Nedávejte psům, co je svaté, a neházejte své perly před svině. Někdy se říká jen Margaritas ante porcos. Srov.: Házet perly sviním.

[11] STABAT MATER DOLOROSA IUXTA CRUCEM LACRIMOSA

Stála matka bolestná v slzách pod křížem

Začátek slavného církevního hymnu připisovaného Jacoponu da Todi († r. 1306). Obraz matky trpitelky posloužil jako námět pro mnoho skladatelů, na text Stabat mater napsali hudbu např. Palestrina, Scarlatti, Vivaldi, Haydn, Rossini, Pergolesi, u nás A. Dvořák.

[12] NON IGNARA MALI MISERIS SUCCURRERE DISCO (Vergilius, Aeneis 1,630)

Co je neštěstí, to vím a snažím se nešťastným prospět

Slova kartáginské královny Didony, když zvala Aenea a jeho druhy do svého paláce. Často se užívá jen druhé poloviny verše: miseris succurrere disco – snažím se prospět nešťastným.

[13] HERMAPHRODITUS

Hermafrodit

V mytologii syn boha Herma a bohyně Afrodíty, který měl znaky obou pohlaví. Obecně se tak označuje dvojpohlavní bytost.

[14] EST MODUS IN REBUS, SUNT CERTI DENIQUE FINES, // QUOS ULTRA CITRAQUE NEQUIT CONSISTERE RECTUM (Horatius, Satiry 1,1,106n.)

Ve všem je míra a všemu jsou dány určité meze, // za nimiž nemůže zůstat už právo a před nimi též ne

Požadavek na dodržování míry a vyhýbání se extrémům byl zformulován už ve starém Řecku (Hésiodos, Solón), filosoficky podepřen Aristotelem a bohatě použit novou attickou komedií (Menandros aj.). Z Horatiových veršů se užívá obvykle jen část Est modus in rebus ve smyslu všechno má své meze. → Aurea mediocritas.

[15] GREX TOTUS IN AGRIS UNIUS SCABIE CADIT (Iuvenalis, Satiry 2,79)

Jediný prašivý kus může zničit i celé stádo

[16] FABER EST SUAE QUISQUE FORTUNAE (Appius Claudius Caecus, cit. u Sallustia, Dopis Caesarovi 1,2)

Každý je tvůrcem svého osudu

Uvedená myšlenka je původně saturnský verš, v němž Appius Claudius Caecus († po r. 280 př. n. l.) sepsal sbírku sentencí, praktických a výstižných gnóm, vybraných nejspíše z helénistických sbírek (srov. → Florilegium). Zde je snad pramenem Menandros, Čí je to dítě?: „Z nás každý má svou vlastní povahu, svou přirozenost, chceš-li postaru. A to je původ štěstí našeho i neštěstí. Kdo jiný štěstí tvoje rozvrací, než tvoje povaha?“). Obdobná formulace je v Plautově komedii Trojgroš 363: Moudrý člověk si sám kuje štěstí. Srov.: Každý je strůjcem (též kovářem) svého osudu.

[17] AVE, CAESAR (IMPERATOR), MORITURI TE SALUTANT

Buď zdráv, Caesare (císaři), jdoucí na smrt tě zdraví

Pozdrav císaři, s kterým nastupovali římští gladiátoři do arény ke svým zápasům. Doloženo u Suetonia, Životopis Claudiův 21.

[18] PALLIDA MORS AEQUO PULSAT PEDE PAUPERUM TABERNAS, // REGUMQUE TURRES (Horatius, Ódy 1,4,13n.)

Sinalá smrt ta nemění krok a stejně před chýší stane, // jak u královských bran

Srov.: Smrt si nevybírá; Smrt nedělá rozdíly.

[19] VIVOS VOCO, MORTUOS PLANGO, FULGURA FRANGO

Živé volám, mrtvé oplakávám, blesky odháním

Nápis na zvonu. Básník F. Schiller užil tato slova jako motto básně Píseň o zvonu. Také Gercen zvolil pro svůj časopis Kolokol (Zvon) motto Vivos voco.

[20] NOSSE VELINT OMNES, SED MERCEDEM SOLVERE NEMO (Iuvenalis, Satiry 7,157)

Vědět, to chtěl by každý, však platit se nikomu nechce

Ze satiry O bídě literátů. Literáti se tehdy často živili jako učitelé řečnictví.

[21] CAVE MULTOS, SI NON TIMES SINGULOS (Walther 2563a)

Jestli se nebojíš jednoho, střez se mnohých

Srov.: Mnoho psů zajícova smrt.

[22] TOTUS MUNDUS AGIT HISTRIONEM

Celý svět (ze sebe) dělá blázna, celý svět hraje komedii (divadlo)

Nápis na průčelí divadla Globe, v němž hrával Shakespeare. Jinou variantou je Mundus universus exercet histrioniam.

[23] EST RES DULCIS HONOR, SED MAGNUM PONDUS HONORIS (Walther 7860; srov. 7753)

Úřad je věc příjemná, ale velké je jeho břemeno

[24] QUASI MURES SEMPER ALIENUM EDIMUS CIBUM (Plautus, Zajatci 75 [77])

Jako myši jíme stále cizí potravu

Příživník (klient) Ergasilus představuje v monologu sebe a své druhy.

[25] DUM VULT DORMIRE CATTUS, VULT MUS RESILIRE (Walther 6783)

Když chce kočka spát, chce si myška hrát

Srov.: Kocour není doma, myši mají pré (posvícení). „Mít pré“ = mít volnost.

[26] CATTUS PISCARI NON VULT, SED PISCES CIBARI (Walther 2500a)

Kočka chce ryby jíst, ale ne je lovit

O bezpracném zisku. Srov.: Mlsný jako kocour; Ráda kočka ryby jí, než do vody nechce (Komenský).

[27] CUI NON DUPLEX EST CAVA, MUS MINIME LOCUPLES EST (Walther 3880a)

Nejchudší je ta myš, která nemá dvě díry

Srov.: Myš je malé zvíře a nevěří jedné díře (Komenský).

[28] LEVE FIT, QUOD BENE FERTUR ONUS (Ovidius, Lásky 1,2,10)

Břemeno, které ochotně neseš, stává se lehkým

Srov.: S chutí do toho a půl je hotovo; S úsměvem jde všechno líp.