M

MOBILE MUTATUR SEMPER CUM PRINCIPE VULGUS (Claudianus, Chvalořeč na IV. konsulát Honoriův 302)

Nestálý dav své názory mění vždy při změně vládce

MOBILES AD SUPERSTITIONEM PERCULSAE SEMEL MENTES (Tacitus, Život Iulia Agricoly 30)

Jakmile je lidská mysl otřesena, má sklon věřit pověrám

MOBILITATE VIGET VIRESQUE ACQUIRIT EUNDO (Vergilius, Aeneis 4,175)

Rychlostí roste a nabývá síly, jak kráčí

Z Vergiliovy charakteristiky Pověsti – Fámy, kterou líčí jako podivnou příšeru, pokrytou peřím. Pod každým pírkem oko, jazyk i uši. Nespí, stále slídí a šíří pravdu i lež.

MODICUS CIBI: MEDICUS SIBI (Walther 14 998)

Střídmý v jídle – sám sobě lékařem

Srov.: Kdo si jídla odměří, nechodívá k lékaři; Střídmost v jídle, střídmost v pití prodlužuje živobytí.

MODO VIR, MODO FEMINA (Ovidius, Proměny 4,80)

Brzy muž, brzy žena

Z báje o Hermafroditovi.[13] Přeneseně o tom, kdo se mění a nemá vyhraněnou podobu. Podle toho také středověké: modo palliatus, modo togatus – hned v řeckém (v palliolu, v plášti), hned v římském šatě (v tóze), tj. hned se chová jako Řek, hned jako Říman.

MODUS AGENDI

Způsob jednání

MODUS IN REBUS → Est modus in rebus...[14]

MODUS LOQUENDI

Způsob vyjadřování

MODUS OMNIBUS IN REBUS OPTIMUM EST

Nejlepší je ve všem zachovat míru

→ Ne quid nimis.

MODUS OPERANDI

Způsob provedení, podnikání, realizace

MODUS VIVENDI

Způsob života, soužití; životní styl

MOLLISSIMA TEMPORA FANDI (Vergilius, Aeneis 4,293)

Nejvhodnější doba, pohoda k rozhovoru

MONITI MELIORA SEQUAMUR (Vergilius, Aeneis 3,188)

Již známe lepší radu a tou se řiďme

Slova Aeneova otce Anchísa, když mluví s Aeneem o věštbě, kterou znal od Kassandry a o další věštbě, kterou mu sdělil samotný bůh Apollón. Apollónova rada byla lepší.

MONOCULUS INTER CAECOS REX (Walther 15 030b)

Mezi slepými jednooký králem

→ Inter caecos regnat strabo.

MONSTRUM HORRENDUM, INFORME, INGENS, CUI LUMEN ADEMPTUM (Vergilius, Aeneida)

Strašlivá, hrozná obluda, obrovská, jíž bylo světlo vyrváno (tj. očí zbavená)

Citát použil E. A. Poe v povídce Metoda doktora Téra a profesora Péra: Třem statným číšníkům se šťastně podařilo složit na stůl ohromnou mísu či spíše vál s čímsi, co jsem pokládal za „monstrum horrendum, informe, ingens, cui lumen ademptum.“ Při bližším ohledání jsem však zjistil, že je to jen telátko upečené v celku, posazené na kolena, s jablkem v hubě, jak se podle anglického způsobu upravuje zajíc. „Ne prosím, děkuji.“

MONTES AURI POLLICERI (Terentius, Formio 68)

Slibovat hory zlata

Srov.: Slibovat hory doly.

MONUMENTUM AERE PERENNIUS (Horatius, Ódy 3,30,1)

Pomník nad kov trvalejší

Část verše Exegi monumentum...

MORA OMNIS ODIO EST, SED FACIT SAPIENTIAM (Publilius Syrus, Myšlenky M 3)

Ač průtah budí nevoli, vede k moudrosti

MORBIDA FACTA PECUS TOTUM CORRUMPIT OVILE (Walther 15 044)

Jediná prašivá ovce i celý ovčinec zhubí

Obvyklé a oblíbené totalitářsko-kolektivistické připodobňování lidí k poslušnému a tupému stádu ovcí je příměr vždy platný, ale zároveň vždy nespravedlivý k dotyčným zvířatům. → Grex totus in agris...[15]

MORE FLUENTIS AQUAE CURRUNT MORTALIA QUAEQUE (Walther 15 061)

Vše, co je smrtelné, ubíhá rychle jak plynoucí voda

MORE MAIORUM

Podle obyčeje, zvyku předků

→ Mos maiorum.

MORES CUIQUE SUI FINGUNT FORTUNAM (Cornelius Nepos, O slavných mužích, Atticus 11)

Osud každého člověka odpovídá jeho mravům

Sentence, která odpovídá našemu přísloví: každý strůjcem svého osudu. → Faber est suae...[16]

MORIBUS ET FORMA CONCILIANDUS AMOR EST (Ovidius, Listy heroin 6,94)

Lásku vždy pomohou získat cudnost a půvabný zjev

MORITURI TE SALUTANT → Ave, Caesar, morituri...[17]

MORS AEQUO PULSAT PEDE → Pallida mors...[18]

MORS ET FUGACEM PERSEQUITUR VIRUM (Horatius, Ódy 3,2,14)

Za tím kráčí Smrt, kdo z boje utíká

MORS IMMORTALIS (Lucretius, O přírodě 3,868)

Bezsmrtná smrt

Lucretiův básnický obrat (oxymoron) vychází z představy, že smrti není třeba se obávat, že je pouze ukončením životních strastí. Srov.: Zvykni si na představu, že smrt se nás netýká. Neboť všechno, co je dobré a zlé, se zakládá na smyslovém vnímání, a smrt nás smyslového vnímání zbavuje (Epikúros); Konec nekrologu: Nezemřel. Změnil způsob života (S. J. Lec); Dokonce i jejich skon je jen dalším triumfálním završením jejich životní cesty růžovou zahradou: Oni se prostě užijou k smrti! (Misantrop, Krev a sperma); NEZEMŘELA, ANI NEUSNULA. PROBUDILA SE ZE SNA ŽIVOTA (Útěky, Epitaf).

MORS IPSA REFUGIT SAEPE VIRUM (Lucanus, Farsalské pole 2,75)

Samotná smrt často před mužem prchla

Smysl: smrt se muži vyhnula, ač měl (nebo i chtěl) zemřít. Lucanus v tom vidí trest bohů.

MORS META MALORUM (Walther 15 173)

Smrt – konečná mez všech strastí

MORS ULTIMA LINEA RERUM (Horatius, Listy 1,16,79)

Smrt je konečná (poslední) hranice všeho

MORTALIA FACTA PERIBUNT (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,68)

Lidské činy (činy smrtelníků) pominou

MORTALIS NEMO EST, QUEM NON ATTINGAT DOLOR MORBUSQUE (Cicero, Tuskulské hovory 3,25,59)

Není nikdo (ze smrtelníků), koho by se nedotkla bolest nebo nemoc

MORTE MORI MELIUS QUAM VITAM DUCERE MORTIS (Gallus, Elegie)

Lépe je zemřít, než trávit život podobný smrti

MORTEM TIMERE QUAM MORI CRUDELIUS EST (Walther 15 247)

Strach ze smrti je trýznivější než sama smrt

MORTUOS PLANGO → Vivos voco...[19]

MOS MAIORUM

Mravy předků

Ve starém Římě představoval pojem mos maiorum soubor zvyků a mravů, tj. soubor mravních a právních norem, tzv. obyčejové právo. Často se užívá ve tvaru more maiorum – podle obyčeje, mravu předků. Užívá se i pejorativně ve smyslu „po staru“, „konzervativně“.

MOTU PROPRIO

Z vlastního popudu, iniciativy

Úvodní obrat papežských listů, které nebyly odsouhlaseny sborem kardinálů a týkaly se obvykle správních církevních záležitostí.

M. P. → Manu propria

MUDR. → Medicinae universae doctor

MULCENTEM TIGRES ET AGENTEM CARMINE QUERCUS (Vergilius, Báseň o rolnictví 4,510)

Při jeho písni zkrotli i tygři a duby se pohnuly z místa

O bájném pěvci Orfeovi, když v hlubokém zármutku opěvoval ztracenou Eurydiku.

MULGERE HIRCUM (Vergilius, Zpěvy pastýřské 3,91)

Dojit kozla

Rčení, které se užívá o nesmyslném počínání. Vergilius na tomtéž místě uvádí ještě další: iungere vulpes – zapřahat lišky. Srov.: Jeden filosof se ptal na nemožnosti, druhý mu zase neodpovídal k věci. Tu řekl Démónax: „Nezdá se vám, přátelé, že jeden z vás dojí kozla a druhý mu nastavuje na mléko sítko?“ (Lúkiános, O bozích a lidech, Démónaktův život); Psa (kozla) dojiti (F. L. Čelakovský, Mudrosloví národu slovanského ve příslovích).

MULIEBRIS LINGUA ID SOLUM POTEST TACERE, QUOD NESCIT (Seneca Starší, Vzorové formulace 2,13)

Ženský jazyk může smlčet leda to, o čem neví

Srov.: Ženy umějí zachovat jen jedno tajemství – svůj věk (Voltaire); Co neví, nepoví.

MULIERES LONGAM HABENT CESARIEM BREVEM SENSUM (Walther 15 364a)

Ženy mají dlouhé vlasy, krátký rozum

Výrok je znám spíše v české verzi z Jiráskových Starých pověstí českých, z Libušina soudu, kdy jeden z mužů o ní prohlásil, že je „ženská dlouhých vlasů, ale krátkého rozumu“. Pramenem byla Jiráskovi Kosmova Kronika česká, v níž je podobně formulovaný výrok; Certum est enim: longos esse crines omnibus sed breves sensus mulieribus (1,4) – Je jisté, že všechny ženy mají dlouhé vlasy, ale krátký rozum. Původ snad již u Aristofana: Rozum nespočívá ve vlasech. Srov. Misantrop: Dlouhé vlasy v dějinách: Blíže pravdě se nezdá být ono temně středověké přísloví „dlouhé vlasy - krátký rozum“, jako spíše opak: Krátké vlasy, krátký rozum.

MULIER IN ECCLESIA TACEAT (Bible, Nový zákon, 1. Korintským 14,34)

Žena ať ve shromáždění mlčí

Vztahuje se na shromáždění při bohoslužbách a dodává se: „Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů. Nesluší se, aby žena mluvila ve shromáždění.“ Srov.: Jestliže Řekové skutečně nepřipouštěli ženy do divadla, bylo to jistě podle všeho docela správné, alespoň bylo možno v jejich divadlech nerušeně poslouchat. Do našich časů by se hodilo k výroku: „Ať žena v církvi mlčí!“ připojit dodatek: „Ať mlčí též v divadle!“, nebo jím onen první výrok nahradit a dát jej napsat velikými písmeny na divadelní oponu (A. Schopenhauer, O ženách).

MULIERI NE CREDAS NE MORTUAE QUIDEM (Walther 15 365a)

Ženě nevěř – ani mrtvé

Srov.: Nevěř ženě (Plautus, Kasina); Věřit ženě je jako jít přes tůň po žabinci (R. Kipling, Knihy džunglí, Hrobaři).

MULTA CADUNT INTER CALICEM SUPREMAQUE LABRA (Gellius, Attické noci 13,18,3)

Mezi ústy a pohárem upadne lecjaká kapka

Podle řecké anekdoty, v níž si jakýsi muž dal nalít pohár vína, a když jej nesl k ústům, bylo mu oznámeno, že kanec ničí vinici. Odložil pohár, šel kance vyhnat, ale byl zraněn a zemřel. Odtud přísloví. Parafráze → Inter calicem et os multa cadunt.

MULTA NOCENT

Všeho moc škodí

Odpovídá řeckému rčení „Ničeho příliš“.

MULTA PETENTIBUS DESUNT MULTA (Horatius, Ódy 3,16,42)

Těm, kteří žádají mnoho, mnoho se nedostává

Srov.: Komu nestačí málo, tomu nestačí nic (Epikúros); Ti, kteří jsou nazýváni barbary, obývají nyní mnohem líbeznější místa a i svými mravy jsou ušlechtilejší. Ti, kteří se nazývají Řeky, vedou války proti barbarům, barbaři však jsou toho názoru, že musí hájit svou zemi, a spokojují se tím, co mají. Vám však nestačí nic; neboť se honíte za slávou a chybí vám rozum a řádné vzdělání (Diogenés Řekům).

MULTIBESTIA INCORPORATA (V. Páral, Válka s mnohozvířetem)

Mnohozvíře vtělené (příp. přivtělené, připojené, přijaté, přičleněné, sloučené)

Páralův románový cizopasník přeměněný z průmyslových odpadů na hnědou tělesnou nákazu postihující nezřízeně žijící lidi a záporně ovlivňující jejich povahu a chování.

MULTI FAMAM, CONSCIENTIAM PAUCI VERENTUR (Plinius Mladší, Dopisy 3,20)

Mnoho lidí se bojí o svou pověst, ale málokdo se bojí svého svědomí

MULTISCITIA NON DAT INTELLECTUM

Vědění mnohého (ještě) nedává intelekt

Výrok řeckého filosofa Hérakleita uvádí v latinském citátu A. Schopenhauer, Svět jako vůle a představa II.: „Jako ne všechno, co jíme, je ihned vtěleno do organismu, nýbrž jen pokud to bylo stráveno, přičemž jen malá část z toho je skutečně asimilována, ostatní opět odchází, pročež jíst více, než lze asimilovat, je neužitečné, dokonce škodlivé; právě tak se to má s tím, co čteme: jen pokud to dává látku k myšlení, rozšiřuje to náš vhled a vlastní vědění. Proto říkal již Hérakleitos, multiscitia non dat intellectum: mně se ale zdá, že učenost lze srovnat s těžkým brněním, které činí silného muže zcela nepřemožitelným, naproti tomu slabému je přítěží, pod níž klesá.“

MULTIS ILLE BONIS FLEBILIS OCCIDIT, (NULLI FLEBIRIOR QUAM TIBI, VERGILI) (Horatius, Ódy 1,24,9–10)

Zemřel a mnohý muž oplakal jeho skon; (nikdo, Vergilie, víc netruchlil nežli ty)

Z Horatiovy smuteční ódy na smrt básníka Quintilia Vara, který byl jeho i Vergiliovým přítelem.

MULTI SERMONEM RETINENT, SED NON RATIONEM (Walther 15 472)

Mnozí podrží (v paměti) slova, ale ne smysl

„To budiž řečeno těm posměvačům – snad je znáte? – těm záludným spisovatelům, které dlužno číst několikrát, chceme-li vniknout v pravý smysl jejich slov.“ (Villiers de l’Isle-Adam, Kruté povídky, Přístroj na chemický rozbor posledního vzdechu).

MULTI SUNT, QUI SCIRE VOLUNT, SED DISCERE NOLUNT (Walther 15 483)

Vědět a znát, to mnohý by chtěl, ale učit se nechce

Zrýmovaná parafráze Iuvenalova výroku → Nosse velint omnes, sed mercedem solvere nemo.[20]

MULTI SUNT VOCATI, PAUCI VERO ELECTI (Nový zákon, Matouš 20,16 a 22,14)

Je mnoho povolaných, ale málo vyvolených

MULTIS TERRIBILIS CAVETO MULTOS (Ausonius)

Strašný mnohým strachuj se mnohých

→ Multos timere debet, quem multi timent.

MULTITUDINIS IMPERITAE NON FORMIDO IUDICIA; MEIS TAMEN, ROGO, PARCANT OPUSCULIS - IN QUIBUS FUIT PROPOSITI SEMPER, A IOCIS AD SERIA, A SERIIS VICISSIM AD IOCOS TRANSIRE (L. Sterne: Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho 3,1)

Úsudku nevzdělanců se nebojím; jen o to je prosím, aby má drobná díla nechali na pokoji - snažil jsem se v nich stále přecházet od žertovného k vážnému a od vážného zase k žertovnému

Upravený citát z Jana Salisburského, biskupa v Chartres (12. stol.) jako úvodní motto k třetí knize Sternova "Tristrama Shandyho".

MULTITUDO CANUM MORS (EST) LEPORIS (Walther 15 522)

Mnoho psů zajícova smrt

→ Cave multos, si non times singulos.[21]

MULTOS TIMERE DEBET, QUEM MULTI TIMENT (Publilius Syrus, Myšlenky M 30)

Koho se mnozí bojí, musí se mnoha bát

→ Multis terribilis caveto multos.

MULTUM IN PARVO

Mnoho v malém

Malý rozsah a velký, hluboký obsah.

MULTUM LEGE, SCRIBE, MEDITARE, UT POSSIS, CUM VOLES, DICERE (Plinius Mladší, Dopisy 6,29)

Hodně čti, piš, přemýšlej, aby ses uměl vyjádřit, až budeš chtít

MULTUM, NON MULTA (LEGENDUM ESSE) (Plinius Mladší, Dopisy 7,9)

Mnoho, ne mnohé (je třeba číst)

O přípravě k literární činnosti a o vzdělávání vůbec: je třeba vybírat a číst hodnotnou četbu a do hloubky, ne ledacos a povrchně.

MULTUM VIVA VOX FACIT (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 33,9)

Živý hlas mnoho zmůže

Smysl: větší pádnost mají slova pronášená k věci, s příklady ze života a od živého mluvčího než slova jen teoretická, psaná.

MUNDUS HIC EST QUAM OPTIMUS (G. W. Leibniz, Eseje o theodicei)

Tento svět je (ze všech) nejlepší

Existuje nekonečné množství světů, protože však Leibnizův bůh je neskonale dobrý, vybral nám ten nejlepší. Výrok kritizuje a zesměšňuje Voltaire v Candidovi skrze postavu optimistického filosofa Panglose. Srov.: „Co je tohle vlastně za svět?“ naříkal Candide. „Svět bláznivý a pěkně hnusný,“ odpovídal Martin (Voltaire, Candide); Který blbec se to uřekl, že tento svět je pomyslitelně nejlepším ze všech možných světů? Diderot? Voltaire? Spinoza? Krása světa!? Dnes Most a Litvínov! A jeho osazenstvo? Skutečně by člověk dal na démony, kteří si ke své a nejiné potěše zaranžovali revue příšernosti a zlotřilosti, ale hlavně vazké a proolejované prolhanosti. Jenže svět nikdy jiný nebyl, není a nebude!; Útěcha? Jen hudba, hudba proto, protože na dosud nevysvětlitelný způsob odkazuje k vyšší inteligenci, protože je avízem, že existují ještě jiné světy, než je ten náš, nejhorší ze všech myslitelných. (I. Diviš, Teorie spolehlivosti 1985).

MUNDUS UNIVERSUS EXERCET HISTRIONIAM

Celý svět se zaměstnává přetvářkou (hraje divadýlko)

Výrok cituje John ze Salisbury (12. stol.) jako slova Petroniova. V parafrázi Totus mundus agit histrionem[22] jako nápis na londýnském divadle Globe, které uvádělo Shakespearovy hry. Srov.: Svět je divadlo. Jedni herci předstírají upřímnost, druzí předstírají předstíranou upřímnost (Misantrop, Plivanec na rozloučenou 28.9.); Jen ve snech – a v samotě – jsme sami sebou, nemyslíte? Když se probudíme, bereme na sebe úlohu, masku, jež nám tak zcela nepřísluší, a hrajeme divadlo sami před sebou a před jinými (Misantrop, Vanaprastha 4.6.44); „Což nechápete, příteli, že jste nepopsal jenom divadlo, nýbrž celý svět, a že vám pro váš krutý štětec najdu ve všech stavech dost figur a skutků, které by vám mohly stát modelem? Promiňte, ale musím se zase smát, že si o těchto krásných vlastnostech myslíte, že je nalézáme toliko na prknech.“ (J. W. Goethe, Viléma Meistera léta učednická VII.) atd.

MUNDUS VULT DECIPI, ERGO DECIPIATUR (Walther 15 650)

Svět chce být klamán, ať je tedy klamán

Jako původ tohoto výroku bývají uváděni autoři antičtí (Démokritos, Petronius) i pozdější (kardinál Carafa, jako papež Pavel IV. od r. 1555). Ve zkrácené podobě – mundus vult decipi – jej Sebastian Franck spojuje s proslulou alegorickou satirou Sebastiana Branta Loď bláznů. Srov.: Nikdo nerozpozná blouznivé nesmysly od jakkoli očividných, zato však nepříjemných pravd. Všichni se dají příliš lehce svést. Lživou propagandou, veřejným míněním, reklamou. Jen opravdu inteligentní a vnímavý člověk okamžitě pozná, když se mu lže a když ho chce někdo podvést. Jenže lidé nejsou až takto inteligentní. Nikdo takový neexistuje. Nechtějí se vůbec ničím znepokojovat. Kassandřiným věštbám nikdo nikdy nevěří. Svět se chce hlavně bavit. Svět chce být klamán, a tak je klamán (Misantrop, Rakovina na kůži Země).

MUNERA CAECANT (Walther 15 651a)

Dary činí člověka slepým (oslepují ho)

Smysl: podarovaný (podplacený) je spíše ochoten leccos špatného nevidět, přehlédnout, prominout, přimhouřit oko. Srov.: Kdo maže, ten jede. Uvádí již M. Červenka (16. stol.) s vysvětlením: Kdo daruje, ten spíš zjedná, neboť darové oslepují. Srov.: „Dáme mu úřad, a pořádným platem mu zacpeme prostořekou hubu. Takhle už státní moudrost mnohého demagoga zneškodnila.“ (J. N. Nestroy, Svoboda v Kocourkově).

MUNERA, CREDE MIHI, CAPIUNT HOMINESQUE DEOSQUE (Ovidius, Umění milovat 3,653)

Dárkem, to mi věř, si získáš každého z bohů i lidí

A hlavně lásku ženy. Po celý středověk až do novověku kolovalo v četných parafrázích a variantách. Mluví se v nich o dárcích (i úplatcích), kterými je možno získat přízeň boží, náklonnost soudců, úředníků, žen, milenek, tchyní apod.

MUNERA SUNT ONERA (Walther 7753)

Úřady jsou břemena

Veřejné funkce a pracovní povinnosti z nich vyplývající jsou břemenem, přinášejíce mnoho starostí. → Est res dulcis honor, sed magnum pondus honoris.[23]

MURES EDUNT ALIENUM CIBUM → Quasi mures semper alienum edimus cibum[24]

MURILEGO MURES FIUNT ABSENTE REBELLES (Walther 15 745)

Když kocour není doma, mají myši pré (hody)

„Mít pré“ = mít volnost. → Dum vult dormire cattus, vult mus resilire.[25]

MURILEGUS PISCEM VULT, SED NON TANGERE FLUMEN (Walther 15 752a)

Ráda kočka ryby jí, ale do vody se jí nechce

→ Cattus piscari non vult, sed pisces cibari.[26]

MUSA PEDESTRIS (Horatius, Satiry 2,6,17)

Pěší Múza

Múza, která si nepotrpí na vzletná slova a pathos, taková, která se pohybuje po pevné zemi. Horatius tak mluví o Múze svých satir, které také nazval velmi prostě sermones – hovory.

MUSICA EST EXERCITIUM METAPHYSICES OCCULTUM NESCIENTIS SE PHILOSOPHARI ANIMI (Schopenhauer, Svět jako vůle a představa)

Hudba je metafyzické cvičení mysli překrývající filosofickou neznalost

Jde o parafrázi Leibnizova úsloví: Exercitium arithmeticae occultum nescientis se numerare animi - Aritmetické cvičení mysli překrývající neznalost počtů (v.t.)

MUSIS AMICUS (Horatius, Ódy 1,26,1)

Přítel Múz

Horatius tak mluví o sobě: Jsem přítelem Múz a větry ať odnesou pryč strach i žal. Označení se užívá jednak o příznivcích umění, jednak o těch, kdo chtějí bezstarostně žít v rajském světě Múz.

MUS NON UNI FIDIT ANTRO

Myš nevěří jediné díře

Tj. nevěří skrýši, která má pouze jediný východ. Jde o parafrázi repliky z Plautovy komedie Neotesanec 4,4,15n. Myš je chytré zvířátko, protože svůj život nesvěří úkrytu, který má jedinou díru (východ). Když totiž u jedné číhá nebezpečí, může druhou prchnout. Obměnu uvádí také Walther (15 767): Mus miser est, antro qui tantum clauditur uno – Ubohá myš, která je zavřena v díře s jediným otvorem. → Cui non duplex est cava, mus minime locuples est.[27]

MUTARI NESCIT INVETERATUS AMOR (Walther 15 804a)

Láska, která zestarala, se změnit neumí

Srov.: Stará láska nerezaví.

MUTATIS MUTANDIS (zkr. M. M.)

Když se změní, co je třeba změnit

Určitý výrok platí po provedení potřebných změn i pro jiný případ, za jiných okolností apod., tj. platí obdobně. Srov.: Vátsjájana Mnich, jenž stanovil, že „dobrá manželka vyniká nad průměrné ženy zručností, půvabem, vařením, rozumem a chováním.“ A to platí v Indii mutatis mutandis dodnes (V. Miltner, Indická kuchyně).

MUTATO NOMINE DE TE (FABULA NARRATUR) (Horatius, Satiry 1,1,69)

Bajka vypráví o tobě, jen jméno je změněno

MUTIS PISCIBUS SONUM

Němým rybám (dát) hlas

Podle Horatia (Ódy 4,3,19–20): O mutis quoque piscibus (donatura cygni, si libeat, sonum – také rybám, ač němé jsou, kdykoli můžeš dát zpěvný hlas labutí. Horatius tuto schopnost přisuzuje Múze.

MUTUO QUOD DEBES, RIDENDO SOLVERE DEBES (Walther 15 820)

Co musíš zaplatit, máš platit s úsměvem

→ Leve fit, quod bene fertur onus.[28]

MVDR. → Medicinae veterinariae doctor

POZNÁMKY POD ČAROU:

[1] IURARE IN VERBA MAGISTRI (Horatius, Listy 1,1,14)

Přísahat na slova učitelova

Horatius uvádí, že když si stanovil své životní hodnoty, nikdy se neopíral výlučně o některou z filosofických škol, tj. nepřísahal na slova žádného učitele, jako to mají ve zvyku např. žáci Pýthagorovi.

[2] VERITAS VINCIT

Pravda vítězí

V uvedené podobě u nás zdomácnělo hlavně Husovým výrokem Super omnia vincit veritas (1412, Palacký, Documenta Magistri Ioannis Hus 56) – Pravda nad vším zvítězí. Základem jsou slova bible: Magna est veritas et praevalet. Stalo se pak heslem českých kališníků, bylo vyšito na korouhvích českého poselstva, které jelo na sněm do Basileje. Později byla tato slova heslem Jiřího z Poděbrad. Od r. 1920 na vlajce prezidenta Česk(oslovensk)é republiky. Krátce po listopadu 1989, v letech 1990–1992, se používala i latinská verze. Spojení "pravda vítězí" se dostalo na presidentskou vlajku z dopisů M. Jana Husa, který roku 1413 napsal Janovi z Rejštejna, že "pravda vítězí nad vším", a roku 1415 psal z kostnického vězení Pražské univerzitě: "Stůjte v poznané pravdě, která vítězí nade vším a sílu má až na věky". Myšlenka pochází z apokryfní "Třetí knihy Esdráš", která sice nikdy nebyla součástí biblického kánonu, přesto se ve středověkých latinských biblích často vyskytuje a i husitští kazatelé ji citovali. Třetí kapitola této knihy popisuje hostinu u perského krále Dáreia. Když si šel král po hostině zdřímnout, dohodli se tři jeho mladí strážci, že každý napíše na lístek, co je na světě nejsilnější. První napsal, že je to víno, druhý, že je to král. Třetí, Žid Zorobabel, napsal, že "silnější jsou ženy, ale nade vším vítězí pravda" (lat. "fortiores sunt mulieres, super omnia autem vincit veritas", 3Esd 3,14). Když se král probudil, svolal královskou radu a nechal mládence jejich názory obhajovat. Poslední Zorobabel mimo jiné říká: "Což není veliký ten, který všechno stvořil, veliká pravda a silnější než všechno? A pravda trvá a sílí, žije a prosadí se na věky věků!" Když domluvil, všichni volali: "Veliká je pravda a vítězí!" (3Esd 4,41) Když se ho pak král zeptal, jakou chce odměnu, připomněl mu jeho slib, že znovu postaví Jeruzalém (3Esd 4,43). Srov.: Pravda pálí, že? Podívejte se na statistiky. Zabíjí dál a dál. Pořád vítězí. Pravdě neuniknete (H. Rollins, Blues černýho kafe #59). Srov. opak: Nad jejich palácem vlaje zástava s pokryteckým heslem "Pravda vítězí" (Misantrop, Poslední Revoluce Myslí 1, Nahá pravda); Odplivnu si, vida, jak vpřed se dere spřež! Nad pravdou jak vítězí lež (J. L. Procházka, Chaos na Zemi, Crème de société); Božská je lež, a nikoliv pravda (F. Nietzsche, Vůle k moci); Faleš létá a pravda za ní pokulhává. Uvážím-li, že mnoho lidí má vrozené sklony lhát a spousta zase slepě věřit, nevím, co si mám myslet o zásadě, kterou tak často slýchám ze všech úst, totiž že pravda nakonec vždycky zvítězí; zatímco pravda, o níž se tvrdí, že leží na dně studny, jako by tam byla pohřbena pod hromadou kamení (J. Swift, Umění, jak lhát v politice).

[3] ASINUS ASINO ET SUS SUI PULCHER (Walther 1541)

Osel se líbí oslu, svině svini

Srov.: Osel oslu nejpěknější (Komenský); Člověk člověku nesmrdí. Člověk člověku nejpěknější (Misantrop). → Pares cum paribus...[48]

[4] FUR AGNOSCIT FUREM, LUPUS LUPUM (Walther 10 093a)

Zloděj se hlásí k zloději, vlk k vlku

Srov.: Svůj k svému; Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. → Pares cum paribus facillime congregantur. → Similibus similia gaudent.[22]

[5] LEVE FIT, QUOD BENE FERTUR ONUS (Ovidius, Lásky 1,2,10)

Břemeno, které ochotně neseš, stává se lehkým

Srov.: S chutí do toho a půl je hotovo; S úsměvem jde všechno líp.

[6] LIBERALIUM ARTIUM MAGISTER (zkr. L.A.M.)

Mistr svobodných umění

→ Septem artes liberales.

[7] PANEM ET CIRCENSES (Iuvenalis, Satiry 10,81)

Chléb a hry

Římský lid, který byl za císařství zbaven politického vlivu, se dožadoval především bezplatného rozdělování obilí (= panem) a vzrušující podívané (= circenses). V době satirika Iuvenala (1./2. stol. n. l.) se obilí štědře rozdávalo každý měsíc a konaly se nákladné hry. Např. při oslavě vítězství nad Dáky trvaly hry 123 dní, v aréně zápasilo 10.000 gladiátorů a 11.000 šelem.

[8] „Ani v mládí neváhej zabývat se filosofií, ani ve stáří neumdlévej v této své činnosti. Neboť nikdy není ani příliš brzy, ani příliš pozdě na zdraví duše. Kdo říká, že ještě nenastal vhodný čas pro filosofické úvahy nebo že již vhodný čas minul, podobá se tomu, kdo říká, že ještě není pravá chvíle pro blaženost nebo že již tato chvíle zase není. Pročež se má filosofií zabývat mladý muž i stařec.“ (Epikúros v dopise Menoikeovi)

[9] ERRARE, MEHERCULE, MALO CUM PLATONE, QUAM CUM ISTIS VERA SENTIRE (Cicero, Tuskulské hovory 1,17,39)

Raději se chci, přisámbůh, s Platónem mýlit, než s těmihle sdílet pravdu

Krajní projev věrnosti tomu, koho obdivujeme, a nesouhlasu s těmi, jimiž opovrhujeme.

[10] TURPE ROSAS SUIBUS, SANCTUM DARE TURPE CATELLIS (Walther 31 947)

Hanba je dávat růže sviním a psům, co je svaté

Pramenem je Nový zákon (Matouš 7,6): Nolite dare sanctum canibus, neque mittatis margaritas vestras ante porcos – Nedávejte psům, co je svaté, a neházejte své perly před svině. Někdy se říká jen Margaritas ante porcos. Srov.: Házet perly sviním.

[11] STABAT MATER DOLOROSA IUXTA CRUCEM LACRIMOSA

Stála matka bolestná v slzách pod křížem

Začátek slavného církevního hymnu připisovaného Jacoponu da Todi († r. 1306). Obraz matky trpitelky posloužil jako námět pro mnoho skladatelů, na text Stabat mater napsali hudbu např. Palestrina, Scarlatti, Vivaldi, Haydn, Rossini, Pergolesi, u nás A. Dvořák.

[12] NON IGNARA MALI MISERIS SUCCURRERE DISCO (Vergilius, Aeneis 1,630)

Co je neštěstí, to vím a snažím se nešťastným prospět

Slova kartáginské královny Didony, když zvala Aenea a jeho druhy do svého paláce. Často se užívá jen druhé poloviny verše: miseris succurrere disco – snažím se prospět nešťastným.

[13] HERMAPHRODITUS

Hermafrodit

V mytologii syn boha Herma a bohyně Afrodíty, který měl znaky obou pohlaví. Obecně se tak označuje dvojpohlavní bytost.

[14] EST MODUS IN REBUS, SUNT CERTI DENIQUE FINES, // QUOS ULTRA CITRAQUE NEQUIT CONSISTERE RECTUM (Horatius, Satiry 1,1,106n.)

Ve všem je míra a všemu jsou dány určité meze, // za nimiž nemůže zůstat už právo a před nimi též ne

Požadavek na dodržování míry a vyhýbání se extrémům byl zformulován už ve starém Řecku (Hésiodos, Solón), filosoficky podepřen Aristotelem a bohatě použit novou attickou komedií (Menandros aj.). Z Horatiových veršů se užívá obvykle jen část Est modus in rebus ve smyslu všechno má své meze. → Aurea mediocritas.

[15] GREX TOTUS IN AGRIS UNIUS SCABIE CADIT (Iuvenalis, Satiry 2,79)

Jediný prašivý kus může zničit i celé stádo

[16] FABER EST SUAE QUISQUE FORTUNAE (Appius Claudius Caecus, cit. u Sallustia, Dopis Caesarovi 1,2)

Každý je tvůrcem svého osudu

Uvedená myšlenka je původně saturnský verš, v němž Appius Claudius Caecus († po r. 280 př. n. l.) sepsal sbírku sentencí, praktických a výstižných gnóm, vybraných nejspíše z helénistických sbírek (srov. → Florilegium). Zde je snad pramenem Menandros, Čí je to dítě?: „Z nás každý má svou vlastní povahu, svou přirozenost, chceš-li postaru. A to je původ štěstí našeho i neštěstí. Kdo jiný štěstí tvoje rozvrací, než tvoje povaha?“). Obdobná formulace je v Plautově komedii Trojgroš 363: Moudrý člověk si sám kuje štěstí. Srov.: Každý je strůjcem (též kovářem) svého osudu.

[17] AVE, CAESAR (IMPERATOR), MORITURI TE SALUTANT

Buď zdráv, Caesare (císaři), jdoucí na smrt tě zdraví

Pozdrav císaři, s kterým nastupovali římští gladiátoři do arény ke svým zápasům. Doloženo u Suetonia, Životopis Claudiův 21.

[18] PALLIDA MORS AEQUO PULSAT PEDE PAUPERUM TABERNAS, // REGUMQUE TURRES (Horatius, Ódy 1,4,13n.)

Sinalá smrt ta nemění krok a stejně před chýší stane, // jak u královských bran

Srov.: Smrt si nevybírá; Smrt nedělá rozdíly.

[19] VIVOS VOCO, MORTUOS PLANGO, FULGURA FRANGO

Živé volám, mrtvé oplakávám, blesky odháním

Nápis na zvonu. Básník F. Schiller užil tato slova jako motto básně Píseň o zvonu. Také Gercen zvolil pro svůj časopis Kolokol (Zvon) motto Vivos voco.

[20] NOSSE VELINT OMNES, SED MERCEDEM SOLVERE NEMO (Iuvenalis, Satiry 7,157)

Vědět, to chtěl by každý, však platit se nikomu nechce

Ze satiry O bídě literátů. Literáti se tehdy často živili jako učitelé řečnictví.

[21] CAVE MULTOS, SI NON TIMES SINGULOS (Walther 2563a)

Jestli se nebojíš jednoho, střez se mnohých

Srov.: Mnoho psů zajícova smrt.

[22] TOTUS MUNDUS AGIT HISTRIONEM

Celý svět (ze sebe) dělá blázna, celý svět hraje komedii (divadlo)

Nápis na průčelí divadla Globe, v němž hrával Shakespeare. Jinou variantou je Mundus universus exercet histrioniam.

[23] EST RES DULCIS HONOR, SED MAGNUM PONDUS HONORIS (Walther 7860; srov. 7753)

Úřad je věc příjemná, ale velké je jeho břemeno

[24] QUASI MURES SEMPER ALIENUM EDIMUS CIBUM (Plautus, Zajatci 75 [77])

Jako myši jíme stále cizí potravu

Příživník (klient) Ergasilus představuje v monologu sebe a své druhy.

[25] DUM VULT DORMIRE CATTUS, VULT MUS RESILIRE (Walther 6783)

Když chce kočka spát, chce si myška hrát

Srov.: Kocour není doma, myši mají pré (posvícení). „Mít pré“ = mít volnost.

[26] CATTUS PISCARI NON VULT, SED PISCES CIBARI (Walther 2500a)

Kočka chce ryby jíst, ale ne je lovit

O bezpracném zisku. Srov.: Mlsný jako kocour; Ráda kočka ryby jí, než do vody nechce (Komenský).

[27] CUI NON DUPLEX EST CAVA, MUS MINIME LOCUPLES EST (Walther 3880a)

Nejchudší je ta myš, která nemá dvě díry

Srov.: Myš je malé zvíře a nevěří jedné díře (Komenský).

[28] LEVE FIT, QUOD BENE FERTUR ONUS (Ovidius, Lásky 1,2,10)

Břemeno, které ochotně neseš, stává se lehkým

Srov.: S chutí do toho a půl je hotovo; S úsměvem jde všechno líp.