O
OPES REGUM CORDA SUBDITORUM
Bohatstvím králů jsou srdce poddaných
Heslo císaře Leopolda II. (1747–1792).
OPINIO MULTIPLEX PATRIA UNA
Názory jsou různé, vlast jedna
OPIUM FACIT DORMIRE, QUARE EST IN EO VIRTUS DORMITIVA
Opium uspává, protože má uspávací sílu
Takto karikuje Molière ve Zdravém nemocném na odiv vystavovanou „učenost“. Výrok vlastně nic neříká, je to jen zdánlivá definice, definice kruhem (tautologie).
OPORTET COGNOSCI MALOS (cit. Voltaire, Panna XVIII.)
Je třeba znát ničemy
Voltaire cituje toto úsloví v přiložené poznámce pod čarou k jednomu ze svých veršů: Jsou lidé, kteří rádi vidí, když ničemové urážejí a tupí lidi proslulé svým uměním. Říkají: „Nevšímejte si jich, nechte je křičet, ubožáky, ať můžeme s potěšením pozorovat, jak po vás ti pobudové házejí bláto.“ Nesdílíme tento názor. Domníváme se, že je třeba tyto pobudy trestat, jestliže jsou drzí a darební a zvláště když nudí. Tyto historky – až příliš pravdivé – nacházíme a musíme nacházet na mnoha místech, jako bychom se měli setkávat na všech rozích s nápisy proti zločincům: Oportet cognosci malos – Je třeba znát ničemy.
OPTAT EPHIPPIA BOS PIGER, OPTAT ARARE CABALLUS (Horatius, Listy 1,14,43)
Líný vůl přeje si sedlo a kůň zas přeje si orat
O nespokojenosti s osudem: nikomu se nelíbí jeho úděl.
OPTIMA FIDE
V nejlepší víře, s plnou důvěrou
OPTIMUM EST ALIENA FRUI INSANIA (Walther 20 314a)
Nejlepší je mít prospěch z cizího bláznovství
Tj. brát si poučení z chyb druhého.
OPTIMUM MEDICAMENTUM QUIES EST
Lékařský aforismus. Jeho původcem je snad A. C. Celsus (poč. 1. stol. n. l.), autor nejslavnějšího dochovaného díla z oboru lékařství v římské literatuře (De medicina).
OPTIMUS ORATOR EST, QUI PAUCIS VERBIS PLURIMA DICIT (Walther 20 323)
Nejlepší řečník je ten, kdo několika slovy řekne velmi mnoho
„A naopak ti, jejichž rozpravy jsou obsahem slabé, snaží se je zase rozvinout mnoha slovy.“ (M. de Montaigne, Eseje, Paní Dianě de Foix, hraběnce de Gurson)
OPTIMUS TESTIS CONFITENS REUS
Nejlepší svědek je obžalovaný, který se přizná
Středověké právnické úsloví.
OPUS OPIFICEM PROBAT
Dílo chválí tvůrce
Ale i haní, pokud je špatné. Srov.: Lidstvo – ty fuj, fuj, tisícinásobně fuj! Jaký výtvor, takový tvůrce (L. Klíma, Lidská tragikomedie).
ORA ET LABORA
Modli se a pracuj
Heslo raně křesťanského teologa Basileia „Velikého“ (asi pol. 4. stol. n. l.), které přijal a rozšířil zakladatel benediktinského řádu Benedikt z Nursie (asi 483–asi 543) jako hlavní heslo své řehole.
ORA PRO NOBIS
Oroduj za nás
Součást modliteb, prosba o přímluvu a pomoc.
ORANDUM EST, UT SIT MENS SANA IN CORPORE SANO (Iuvenalis, Satiry 10,356)
Máme si přát, aby byl ve zdravém těle zdravý duch
V této desáté satiře kritizuje Iuvenalis zvrácená lidská přání a doporučuje naopak ta, která činí lidi skutečně šťastnými a jejichž splnění je v lidské moci. Obvykle se užívá jen druhé poloviny verše: Mens sana in corpore sano. Srov.: Ve zdravém těle zdravý duch.
ORATIO PRO ARIS ET FOCIS → Pro aris et focis (pugnare)[10]
ORATIO PRO DOMO SUA → Pro domo sua[11]
ORATOR FIT, POETA NASCITUR
Řečníkem se člověk stane, básníkem se rodí
Podle Ciceronovy Řeči na obranu básníka Archia (8,18), kde je tato základní myšlenka více rozvedena.
ORBIS PICTUS
Nakreslený svět, svět v obrazech
Přesněji Orbis sensualium pictus – Svět vnímatelných věcí v obrazech. Titul díla J. A. Komenského, proslulé první obrázkové učebnice latiny a současně encyklopedie pro děti (1658).
ORBIS TERRARUM
Okrsek zemský, celý známý svět
ORCI HABET GALEAM
Má Orcovu přilbu
Orcus byl bratr Diův, vládce podsvětí (v řec. mytologii Hádés). Vyprávělo se, že má divotvornou čapku, která ho činí neviditelným. Užívá se o člověku, který druhého navádí k nějakému činu, ale sám zůstává v pozadí.
OS EST IMPOSTOR
Ústa jsou klamná
Srov.: Hubě nikdy nevěř (Čelakovského Mudrosloví národu slovanského).
OS GARRULUM INTRICAT OMNIA
Žvanivý jazyk všechno splete
Traduje se jako výrok německého císaře Karla III. Tlustého (†888).
OTIA DANT VITIA (Walther 20 490)
Zahálka plodí hříchy
Srov.: Zahálka – počátek zlého. → Nihil agendo homines male agere discunt.[12]
OTIA VENUS AMAT (Ovidius, Léky proti lásce 143)
Proto je podle Ovidia nejlepší obranou před láskou usilovná práce.
OTIUM CUM DIGNITATE
Čestný odpočinek
Těchto slov užívá častěji Cicero (Na obranu Sestia 45,98; O řečníkovi 1,1) o odpočinku zasvěceném vědě, literatuře a umění.
OTIUM ET REGES PRIUS ET BEATAS // PERDIDIT URBES (Catullus, Básně 51,15)
Již dříve způsobila zahálka pád králů i kvetoucích měst
OTIUM SINE LITTERIS MORS EST ET HOMINIS VIVI SEPULTURA (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 82,30)
Klid bez literární činnosti znamená smrt a pohřbení člověka za živa
Tento názor je v souladu s Ciceronovým Otium cum dignitate.
OVEM ABSQUE LANA NON PETIT URBS ROMANA (Zbraslavská kronika 2,22)
Město Řím se neuchází o ovci, jíž vlna schází
Ve středověku hojně rozšířené proverbiální rčení. Objevuje se i v podobě Curia Romana non curat oves sine lana – Římská kurie nedbá o ovci, jež vlnu nemá.
OVEM LUPO COMMITTERE (Terentius, Kleštěnec 832)
Svěřit ovci vlkovi
Srov.: Zaslechl jsem jednoho vola říkat sousedovi, jak je to špatné pro přírodu, že nemrzne a nesněží. Jo, jasně, vole! Ty a ostatní lidi tomu rozumíte! Vy zrovna. Vy víte, co je pro přírodu dobré a co ne! Jo, vy jste ti praví! Jako kozel zahradníkem!; Také po jméně poznáte je! Všichni ti Špidlíci, Šmudlíci, Tajtrlíci, Štrajchpudlíci, Kriplíci a Pytlíci! Skoro to vypadá, jako by na pátera nebrali nikoho s běžným příjmením! Jeden se dokonce jmenuje Vlk! To je nejen urážka tohoto ušlechtilého zvířete, hrdiny všech vzácných kultů a mýtů, ale i nechtěná ironie! Jakže: Duchovní pastýř, ochránce stáda božích oveček – a vlk? To je jako kozel zahradníkem! (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu); Kozel zahradníkem; Člověk ochráncem přírody. → Canis canistri malus est custos. → Lupos apud ovium linquere custodes. → Lupus ovium custos.
POZNÁMKY POD ČAROU:
[1] FRONTE CAPILLATA, POST EST OCCASIO CALVA (Catonova dvojverší 2,26)
Příležitost je vlasatá vpředu a plešatá v týle
Pramenem je Phaedrova bajka 5,8: Příležitost se lépe chytá zpředu, tj. včas, v pravý okamžik, později už vyklouzne z ruky. Srov.: Chytni příležitost za pačesy.
[2] FACIT IPSA OCCASIO FUREM
Příležitost dělá zloděje
[3] NE QUID NIMIS (Terentius, Dívka z Andru 34)
Ničeho příliš
Terentius uvádí latinskou verzi řeckého výroku – μηδεν άγαν, což byl podle Platóna (Prótagorás 28,343B) nápis na Apollónově chrámu v Delfech. Výrok se přisuzuje Solónovi, Cheilónovi i dalším mudrcům. My posuzujeme z opačné strany a říkáme spíše, že všeho moc škodí.
[4] MULTA NOCENT
Všeho moc škodí
Odpovídá řeckému rčení „Ničeho příliš“.
[5] MISCERE UTILE DULCI (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,343)
Spojovat užitečné s příjemným
Srov.: Je na světě mnoho dobrých vynálezů; jedny jsou užitečné, druhé příjemné: pro ně nutno milovati zemi. A leccos je tu tak dobře vynalezeno, že to je jako ňadra ženy: užitečné spolu i příjemné (F. Nietzsche, Tak pravil Zarathustra); Oddávat se samotě – tomu říkám spojit příjemné s užitečným (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Psát román je proto tak znamenité a příjemné, že si člověk může na všechny názory, které chce pustit do světa, pokaždé najít člověka, který je pronáší jako své vlastní (G. Ch. Lichtenberg, Myšlenky); Nyní mám s sebou v lese na čtení tři mé vlastní spisy: Sentence o lidském smradu, Básně a písně a Rakovinu na kůži Země. Po každé nové četbě je vždy příjemné i užitečné vrátit se, abych tak řekl, domů, k sobě (Misantrop, Vanaprastha 16.7.44) atd.
[6] HOMO DOCTUS IN SE SEMPER DIVITIAS HABET
Vzdělaný člověk má stále bohatství v sobě
Srov.: Mudrc nechť si postačí sám. Byl si vším a nesa sám sebe, nesl s sebou vše (B. Gracián, Příruční orákulum a umění moudrosti). Srov. též: Omnia mea mecum porto.
[7] CASTIS OMNIA CASTA
[8] LABITUR OCCULTE FALLITQUE VOLUBILIS AETAS (Ovidius, Proměny 10,519)
Neviděn plyne a šálí ten čas, jenž na křídlech letí
[9] DETERMINATIO EST NEGATIO (B. Spinoza)
Vymezení je popřením
Spinozův výrok byl velmi často užíván Hegelem, jehož prostřednictvím se stal populárním: jakékoliv určení věci je současně popřením jiných možností pro tuto věc.
[10] PRO ARIS ET FOCIS (PUGNARE)
Bojovat za domácí oltář a krb
Tj. bojovat za boha (náboženství) a vlast.
[11] PRO DOMO SUA
Na obranu svého domu
Modifikovaný název Ciceronovy řeči De domo sua – O svém domě, kterou pronesl Cicero po návratu z vyhnanství (57 př. n. l.) proti bezprávně provedené konfiskaci rodinného majetku (jeho dům byl zbořen). Obrat se užívá obecně o tom, kdo mluví nebo jedná ve svůj prospěch.
[12] NIHIL AGENDO HOMINES MALE AGERE DISCUNT (Columella, O zemědělství 11,1)
Tím, že lidé zahálejí, učí se špatnostem
Srov.: Zahálka počátek zlého. Opačný názor: Zahálka – počátek volnosti (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Námaha je něco jiného než trýzeň a život v klidu není ještě zahálka (G. Leopardi, Islanďan); Kdysi tomu bylo naopak: špatné svědomí provázelo práci (F. Nietzsche, Radostná věda 329.); Štěstí, zahálka přivádí k myšlení (F. Nietzsche, Antikrist 48.); Jen dvé ctností je mi ku prospěchu: otium a odium – zahálka a nenávist. Nebo aby se to rýmovalo hezky česky stejně tak dobře jako latinsky: lenošení a nesnášení (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu).
OMNI THESAURO SAPIENTIA PRAESTAT ET AURO (Walther 19 949)
Moudrost je lepší než zlato a všechny poklady světa
OMNIUM CONSENSU
Se souhlasem všech
Právnický obrat, který vyjadřuje svobodnou a jednomyslnou vůli jednajících osob.
OP. CIT. → Opere citato
OPERA OMNIA, QUAE SUPERSUNT
Všechny spisy, které zůstávají
Tj. sebrané spisy.
OPERA SELECTA
Vybrané spisy
OPERE CITATO (zkr. OP. CIT.)
V uvedeném, citovaném díle
Odkazuje se tak na dílo, které bylo již dříve zmíněno a uvedeno plným názvem.
OMNIS SATURATIO MALA, PERDICIS AUTEM PESSIMA (M. de Cervantes Saavedra, Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha II,47)
Každé přesycení je škodlivé, přesycení koroptvím masem však nejhorší
Jde o obměněný výrok Hippokratův, v němž se mluví o chlebě: Omnis saturatio, mala; panis autem, pessima. V "Donu Quijotovi" pronáší tato slova falešný lékař: "Náš učitelHippokratés, vůdčí hvězda a jasné světlo vědy lékařské, odkázal nám i tuto krátkou průpověď: Omnis saturatio mala, perdicis autem pessima, což znamená: Každé přesycení je zlé, z koroptví však zdraví nejškodlivější."
OBEST NIHIL BIS DICI, QUOD BENE DICIS (Walther 19 615b)
Nikdy neškodí říci dvakrát, co říkáš správně
Nebo i třebas tisíckrát. Srov.: Řekl jsem už, jak moc si přeji, aby lidstvo vychcípalo? Asi ano, asi tak tisíckrát. Promiňte, ale toto nelze nikdy dost často opakovat (Misantrop, Vanaprastha 24.4.44).
OBLATAM OCCASIONEM TENE (Cicero, Filipiky 3,34)
Chop se nabídnuté příležitosti
Neboť najde se příležitost těžko, ztratí snáz. → Occasio aegre offertur, facile amittitur. → Fronte capillata, post est occasio calva. Srov.: Chytit (popadnout) příležitost za pačesy.
OBREPIT NON INTELLECTA SENECTUS (Iuvenalis, Satiry 9,129)
Stáří se vplíží, aniž ho tušíš
Ve shonu po životních radovánkách nenápadně stárneme.
OBLECTAT UT OPPRIMAT
Láká, aby zahubila
Heslo, které bývá u obrazu Sirény. Sirény byly kouzelné pěvkyně s ptačím tělem a dívčí hlavou, které sladkým zpěvem vábily plavce do záhuby (viz Starověké báje a pověsti, Odysseova dobrodružství resp. Argonauti). Srov.: Když ptáčka morousa lapají, o humanismu mu zpívají (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.
OBSCURI VIRI
Temní mužové
Tj. neučení, neslavní. Obrat pochází z názvu knihy Epistolae obscurorum virorum – Listy temných mužů, jejímiž autory byli humanisté Crotus Rubianus a Ulrich von Hutten. Byly to listy, které se zdánlivě zastávaly katolické víry, ale ve skutečnosti zesměšňovaly ignoranci zastánců papežství. Odtud dostal tento obrat význam „tmáři“.
OBSTUPUI, STETERUNTQUE COMAE ET VOX FAUCIBUS HAESIT (Vergilius, Aeneis 2,774; 3,48)
Strnul jsem, vlasy mi stály a hlas mi uvázl v hrdle
Slova vystihují dojem, jaký udělalo na Aenea setkání s nadpřirozenými jevy: zjevuje se mu obraz jeho ženy Creusy (2. kn.) a slyší zpod země hlas mrtvého Priamova syna Polidora (3. kn.).
OCCASIO AEGRE OFFERTUR, FACILE AMITTITUR (Publilius Syrus, Myšlenky O 14)
Najde se příležitost těžko, ztratí snáz
A proto popadni příležitost za pačesy. → Oblatam occasionem tene. → Fronte capillata, post est occasio calva.[1]
OCCASIO FACIT FUREM (Walther 19 682b)
Příležitost dělá zloděje
Srov.: Všichni jen číhají na svou příležitost. Tomu se říká krycím názvem „společenské vyžití“ (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu). → Facit ipsa occasio furem.[2]
OCCURUNT HOMINES, NEQUEIUNT OCCURRERE MONTES
Potkávají se lidé, však hory se nemohou setkat
Srov.: Nesetkávají se hory s horami, ale lidé s lidmi.
OCULIS NON MANIBUS
Očima, ne rukama; pro oči, ne pro ruce
Smysl: dívat se, ale nesahat; nedotýkat se!
ODERINT, DUM METUANT (Cicero, Filipiky 1,14,34)
Ať nenávidí, jen když se bojí
Cicero i jiní autoři (např. Seneca, O hněvu) citují častěji tato slova z nedochované Acciovy tragédie Átreus. Podle svědectví historika Suetonia (Caligula 30,1) byla oblíbeným heslem císaře Caliguly.
ODERO, SI POTERO, SI NON, INVITUS AMABO (Ovidius, Lásky 3,11,35)
Zanevřu, jestli to svedu, a ne-li, rád budu mít nechtě
Láska přináší trápení, zotročuje, zmocňuje se nás i proti naší (slabé) vůli a není snadné se jí zbavit. Tento motiv je v díle Ovidiově (ale i u jiných lyriků, např. u Catulla) velmi častý.
ODERUNT PECCARE BONI VIRTUTIS AMORE (Horatius, Listy 1,16,52)
Nenávist k hříchu mají, kdo dobří jsou, pro lásku k ctnosti
ODI PROFANUM VULGUS ET ARCEO (Horatius, Ódy 3,1,1)
Zášť chovám k všedním davům, jich straním se
Začátek první ze šesti básní, v nichž se Horatius obrací k mladé generaci a představuje občanské ideály, které má uvést v život doba Augustova. Verš použit v: L. Klíma, Sus Triumphans: V kruzích, kde jsem nucen stále se pohybovat, je vše tak upjaté a těsné, že člověk pookřeje, octne-li se mezi tímto bodrým, třeba hrubým a neotesaným lidem!“ - „Zajisté, zajisté... I já cestuju rád někdy v třetí třídě z téhož důvodu – ač – musím se přiznat, že odi profanum vulgus...“ Srov. četné parafráze: „K lidské verbeži chovám jen nesmiřitelnou zášť a neuhasitelný hněv!“ (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu); „Takovou verbeží nejen z duše pohrdám, ale chovám k nim jen zášť.“ (Misantrop, Zápisník mrtvého muže 5.4.42); Tam za vodou je despotou obhroublá prostřednost, jíž je nutno se kořit, aby nebyl člověk ostouzen na ulici. V New Yorku by se La Fontaine neodvážil říci: „Jak nenávidím sprostý dav!“ (Stendhal, Energické múzy).
OLEUM ADDERE CAMINO (Horatius, Satiry 2,3,321)
Přidávat do krbu olej
Smysl: zvětšovat zlo. Srov.: Přilévat oleje do ohně.
OLEUM ET OPERAM PERDIDI (Plautus, Kartágiňan 332)
Ztratila jsem olej i práci
Tak si naříká dívka, která se marně zdobila a líčila. Obecně se pak užívá o marné námaze již u Cicerona, Iuvenala aj. Tradováno i v podobě Oleum perdidisti (tj. ztratil jsi olej – marně ses namáhal).
OMNE ANIMAL EX OVO → Omne vivum ex ovo
OMNE ANIMAL SE IPSUM DILIGIT (Cicero, O nejvyšším dobru a zlu 5,27)
Každý živý tvor miluje sám sebe
OMNE IGNOTUM PRO MAGNIFICO EST (Tacitus, Život Iulia Agricoly 30,3)
Vše, co je neznámé, se pokládá za velkolepé
OMNE INITIUM DIFFICILE EST (Walther 19 825a)
Každý začátek je těžký
Srov.: → Omne principium grave.
OMNE MALUM NASCENS FACILE OPPRIMITUR (Cicero, Filipiky 5,31)
Každé zlo lze v zárodku snadno potlačit
OMNEM CREDE DIEM TIBI DILUXISSE SUPREMUM // GRATA SUPERVENIET, QUAE NON SPERABITUR HORA (Horatius, Listy 1,4,13–14)
Mysli si o každém dni, že se naposled rozednil tobě, hodina, ve kterou nedoufáš, přijde a milá ti bude
V obecnějším smyslu se užívá hlavně druhého verše Grata superveniet, quae non sperabitur hora. Srov.: Jestliže na něco čekáš, nepočítej raději nikdy napevno s tím, že to přijde. Věz, že to může přijít, ale nemusí. Zklamání a ztracené naděje dovedou ubrat chuť k životu! Vůbec nejlepší je spíše předpokládat, že to nepřijde. Když ne, ušetříš si zklamání, když ano, budeš mile překvapen. (Misantrop, Poslední Revoluce Myslí)
OMNE NIMIUM NOCET (Walther 19 838)
Vše přílišné škodí
Někdy se užívá i v podobě Omne nimium vertitur in vitium – Čeho je příliš, to se obrací v chybu. Srov.: Všeho moc škodí. → Ne quid nimis.[3] → Multa nocent.[4]
OMNE NOVUM CARUM, VILESCIT QUOTIDIANUM (Walther 19 840)
Vzácné je vše nové, zevšední, co denně vidíš
OMNE PRINCIPIUM GRAVE
Každý začátek je těžký
Srov.: → Omne initium difficile est.
OMNES EODEM COGIMUR (Horatius, Ódy 2,3,25)
Všichni jsme hnáni tamtéž
Tj. všichni směřujeme k smrti. Srov.: Musíme tam všichni. → Omni aetati mors est communis.
OMNES HI METUUNT VERSUS, ODERE POETAS (Horatius, Satiry 1,4,33)
Všichni ti bojí se veršů a básníky nenávidí
Tj. všichni ti, o nichž mluví ve svých satirách a jejichž chyby kárá.
OMNE SIMILE CLAUDICAT → Omnis comparatio claudicat
OMNES IN EO, QUOD SCIUNT, SATIS SUNT ELOQUENTES (Cicero, O řečníkovi 1,63)
Všichni dovedou dobře mluvit o tom, co znají
Ale i psát. Srov.: Tak třeba Já – abych jako každý dobrý spisovatel psal jen o tom, co znám nejlépe... (Misantrop, Rakovina na kůži Země)
OMNES INGENIOSOS MELANCHOLICOS ESSE (Cicero, Tuskulské hovory, O pohrdání smrtí)
Všichni nadaní lidé jsou melancholici
Cicero zde cituje Aristotela: „Aristotelés prohlašuje, že všichni nadaní lidé jsou melancholici, takže nejsem nespokojen s tím, že myslím trochu pomaleji.“ Srov.: Nyní ještě několik poznámek týkajících se individuality génia. – Již Aristotelés, podle Cicera (Tusc. I,33), poznamenal, že omnes ingeniosos melancholicos esse. Melancholie přikládaná géniu však v celku a obecně spočívá na tom, že čím jasnějším intelektem je vůle k životu osvětlena, tím zřetelněji vnímá ubohost svého stavu (A. Schopenhauer, Svět jako vůle a představa II,28, O géniovi).
OMNES UNA MANET NOX // ET CALCANDA SEMEL VIA LETI (Horatius, Ódy 1,28,15)
Všechny čeká jedna noc // a jednou se musí kráčet cestou smrti
OMNES VULNERANT, ULTIMA NECAT
Všechny zraňují, poslední zabíjí
Nápis na slunečních nebo věžních hodinách. Smysl: tok času (každá jednotlivá hodina) všechny smrtelníky čím dál více poznamenává známkami stáří (zraňuje) a přibližuje ho k poslední hodince života (která ho nakonec zabije).
OMNE TRINUM PERFECTUM (Walther 19 880b)
Vše, co je po třech, je dokonalé
Symbolika čísla tři je velmi stará: např. pohanská (egyptská aj.) božstva vystupují často ve skupinách po třech, pro orient je vesmír trojdílný, v bibli bývá obvyklé dělení na tři skupiny, trojí opakování vyjadřuje naléhavost, hinduisté se třikrát noří do očistných vod posvátné Gangy, v pohádkách lze vyslovit tři přání, vyskytují se v nich často tři synové nebo tři dcery, v Apollónově věštírně v Delfách prorokovaly kněžky Pýthie (Sibylly) sedíce na posvátných trojnožkách, a jak také říkají pýthagorovci, celý vesmír i všechny věci jsou omezeny počtem tří, neboť konec, střed a počátek mají číslo vesmíru, a to číslo tři; v hudební harmonii dává souzvuk tří tónů akord; trojúhelník je nejjednodušší geometrický obrazec v rovině, vlastností těles je trojrozměrnost atd.; o Nový zákon pak se opírá křesťanské učení o Nejsvětější Trojici apod. Srov.: Do třetice všeho dobrého. → NUMERO DEUS IMPARE GAUDET (v. t.)
OMNE TULIT PUNCTUM, QUI MISCUIT UTILE DULCI (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,343)
Všichni pochválí toho, kdo příjemné s prospěšným spojí
Srov.: Spojit příjemné s užitečným. → Miscere utile dulci.[5]
OMNE VIRO SOLI QUOD CONVENIT ESTO VIRILE (Molière, Hraběnka z Nouzova 19)
Vše, co patří jen muži, je mužského rodu
Molière cituje z latinské gramatiky (Commentarii grammatici) francouzského autora Jeana Despautèra († kolem r. 1520), jež byla běžně užívána ještě v Molièrově době a z níž Molière často cituje i v jiných svých komediích. Uvedenou větu přednáší před hraběnkou z Nouzova mladý hrabě pod vedením svého učitele jménem Špulka: Hraběnka: Fi, pane Špulko! Jakým hloupostem vy ho to učíte? Špulka: To je latinsky, paní hraběnko! Je to první gramatické pravidlo Jana Despautèra. Hraběnka: Ach, Bože na nebi! Ten Jan Despautère je nestyda! Velmi vás prosím, abyste ho učil slušnější latině, než je tahleta.
OMNE VIVUM EX OVO
Všechno živé z vejce
Nápis na náhrobku J. E. Purkyně (†1896) na Vyšehradě. Tuto biologickou zásadu vyslovil jako první zakladatel fyziologie W. Harvey (†1657): Omne animal ex ovo – Každý živočich pochází z vejce. Vyskytuje se i obměna: Omnis cellula ex cellula – Každá buňka je z buňky.
OMNIA AD MAIOREM DEI GLORIAM → Ad maiorem Dei gloriam
OMNIA CUM AMICO DELIBERA, SED DE IPSO PRIUS (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 3,2)
O všem uvažuj s přítelem, ale nejprve uvažuj o něm samém
OMNIA DEFICIUNT, ANIMUS TAMEN OMNIA VINCIT (Ovidius, Listy z Pontu 2,7,75)
Nic už nemám, a přece duch statečný překoná všechno
OMNI AETATI MORS EST COMMUNIS (Cicero, O stáří 68)
Srov.: Musíme tam všichni: mladý může, starý musí. → Omnes eodem cogimur.
OMNIA MEA MECUM PORTO (Cicero, Paradoxy 1,1,8)
Všechno své nesu s sebou
Cicero připisuje tato slova jednomu z legendárních sedmi mudrců. Takto prý odpověděl Biás na otázku, proč opouští svou vlast s holýma rukama. Jeho jediným majetkem byla totiž moudrost. Srov. užití v: A. Schopenhauer, Aforismy k životní moudrosti: Vystačit si sám sebou, být si vším ve všem a moci prohlásit omnia mea mecum porto, je jistě pro naše štěstí nejpotřebnější vlastnost. Neboť jednak se člověk nemůže s jistotou spolehnout na nikoho než na sebe, a jednak jsou obtíže a nevýhody, rizika a mrzutost, která s sebou nese společnost, nespočetné a nevyhnutelné. → Homo doctus in se semper divitias habet.[6] Srov.: Když Švejka důkladně prošacovali a nenašli ničeho kromě dýmky a zápalek, otázal se strážmistr Švejka: „Řekněte mně, proč vůbec nic, ale prachnic u sebe nemáte?“ – „Poněvadž nic nepotřebuju.“ (J. Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války II,2, Švejkova budějovická anabaze)
OMNIA MORS POSCIT; LEX EST NON POENA PERIRE (Seneca Mladší, Útěcha pro matku Helvii 13,2)
Všechno si vyžádá smrt; je zákonem, ne trestem zemřít
Tato myšlenka se v Senecově díle často opakuje, např. Epigramy 7,7; Otázky přírodní filosofie 6,32,12. Srov.: Nemoc a smrt jsou považovány až za cosi nenormálního, za selhání medicíny! (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu); Co je to zemřít? Přihlédneme-li k věci samé, pak nebudeme pokládat smrt za nic jiného než za úkon přírody: bojí-li se však někdo úkonu přírody, je dětina. Ale smrt je nejen úkon přírody, nýbrž přírodě dokonce prospívá (Marcus Aurelius, Hovory k sobě).
OMNIA MUNDA MUNDIS (Nový zákon, Titovi 1,15)
Čistému vše čisté
Celý verš zní: „Čistým je všechno čisté. Ale poskvrněným a nevěřícím nic není čisté. Jak jejich rozum, tak jejich svědomí jsou poskvrněny.“ Srov.: Zábleskem tvář jí osvětlil, / kde myšlenky se zdají dlít / tak čisté, jak zdroj čistý byl (lord Byron, Jde v kráse). → Castis omnia casta.[7]
OMNIA MUTANTUR, NIHIL INTERIT (Ovidius, Proměny 15,165)
Všechno se mění, nic nehyne
Tak mluví Pýthagorás, který vykládá své učení o stěhování duší (na jehož základě propagoval vegetariánství). Myšlenka se prakticky shoduje s hylozoismem (s prastarou naukou o živé podstatě vší hmoty) a předpovídá moderní teorii o zachování hmoty a energie. Srov.: Misantrop, Hmota žije!
OMNIA NON PARITER RERUM SUNT OMNIBUS APTA (Propertius, Elegie 3,9,7)
Nebývá každá věc stejně vhodná pro všechny lidi
OMNIA ORTA OCCIDUNT (Sallustius, Válka s Iugurthou 2,3)
Všechno, co vzniklo, také zaniká
Podle jiné varianty: Omnia orta cadunt (jak cituje Sallustia zpaměti Rabelais, Gargantua a Pantagruel 1,20). Srov.: Buddha znovu a znovu říká: „Jak ses jednou narodil, musíš zemřít“ – protože do smrti jsi vstoupil svým narozením, narození je vstup. V jistém smyslu už jsi mrtev. Už jsi začal umírat. Ve chvíli, kdy ses narodil, jsi začal umírat. Tvůj proces umírání již začal (Óšó, Nejvyšší nauka 9).
OMNIA PRAECLARA RARA (Cicero, O přátelství 79)
Vše dokonalé je vzácné
Srov.: O dokonalé kráse je však možno podle mého názoru mluvit teprve tenkrát, když se spojí vjedno dokonalost duše s půvabem těla (Lúkiános, O bozích a lidech, Obrazy).
OMNIA PRIUS EXPERIRI QUAM ARMIS SAPIENTEM DECET (Terentius, Kleštěnec 789)
Moudrý má zkusit nejprve všechny jiné prostředky než zbraně
Srov.: Nejenže mudřec má hledat správnou a včasnou uměřenost, má přímo vždy ustupovat, neboť poddajnost je podle Lao-c’a větší silou než tvrdost. Voda, nejměkčí ze všech věcí, prorazí nakonec nejtvrdší kámen (E. Bondy, Čínská filosofie, Taoismus).
OMNIA, QUAE DICUNT HOMINES, TU CREDERE NOLI (Walther 20 046)
Nesmíš uvěřit všemu, co lidé okolo mluví
Srov.: Nevěř! Není komu (Misantrop, Sentence o lidském smradu).
OMNIA RERUM PRINCIPIA PARVA SUNT (Cicero, O nejvyšším dobru a zlu 5,21)
Začátky všech věcí jsou malé
Tj. na začátku nelze rozeznat, jaký bude výsledek.
OMNIA SPONTE FLUANT, ABSIT VIOLENTIA REBUS
Všechno ať samo plyne, ať ve věcech násilnost není
Heslo J. A. Komenského uváděné na knižním emblému v jeho didaktických spisech. Užíval ho v různých úpravách, poprvé asi v knize Methodus linguarum novissima (Nejnovější metoda jazyků) z r. 1649.
OMNIA SUNT HOMINUM TENUI PENDENTIA FILO (Ovidius, Listy z Pontu 4,3,35)
Vše, co lidí se týká, vždy visí na tenké nitce
Tj. nic není jisté. Co vypadalo pevné a trvalé, může se rázem změnit. Ovidius mluví z vlastní zkušenosti: z oblíbeného básníka se stal rázem vyhnancem. Srov.: Vše visí na vlásku. Srov. též se starověkou pověstí o meči visícím na koňské žíni nad Damoklovou hlavou.
OMNIA TRANSIBUNT MORE FLUENTIS AQUAE (Walther 20 090a)
Všechno pomíjí tak jako plynoucí proud
Podle Ovidia (Umění milovat 3,62): eunt anni more fluentis aquae – léta běží jak plynoucí proud. → Labitur occulte fallitque volubilis aetas.[8]
OMNIA VINCIT AMOR ET NOS CEDAMUS AMORI (Vergilius, Zpěvy pastýřské 10,69)
Láska vítězí nad vším, i my tedy ustupme lásce
Velmi rozšířená sentence, která byla často i heslem šlechtických rodů. Rovněž v řadě básní a písní hlavně ze 17. a 18. stol. nacházíme akrostich nebo refrén z první poloviny verše. Ta je též terčem různých parafrází a posměšků; srov.: Přísloví Omnia vincit amor říká, že moc lásky je tak nekonečná, že kdyby mohla řádit bez omezení, mohla by se stát zkázou světa (A. Strindberg, Klášter). → Omnia vincit stultitia.
OMNIA VINCIT STULTITIA (Misantrop, Rakovina na kůži Země)
Parafráze Vergiliova verše → Omnia vincit amor...
OMNIBUS ADDE MODUM. MODUS EST PULCHERRIMA VIRTUS (Walther 20 103)
Ve všem zachovej míru. Znát míru je nejlepší přednost
Stejnou myšlenku nacházíme v širším kontextu např. u Horatia: Est modus in rebus... Srov.: Všeho s mírou.
OMNI CASU
V každém případě
OMNI IURE
Vším právem
Tj. zcela podle práva.
OMNI MODO
Vším (každým) způsobem
OMNIS ARS IMITATIO EST NATURAE (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 65,3)
Každé umění je nápodobou přírody
OMNIS CELLULA EX CELLULA → Omne vivum ex ovo
OMNIS COMPARATIO CLAUDICAT
Každé srovnání kulhá
Říká se o skvělé věci, která nemá obdoby. Jinou variantou téže myšlenky je: Omne simile claudicat – Všechno podobné pokulhává, zůstává pozadu. Srov.: Každé lidské srovnávání kulhá na obě nohy, a v případě vlka dokonce na všechny čtyři (Misantrop, pozn. č. 2 výpisků z Voltairova Candida); Když se blížím městu na dohled, mám takový divný pocit; jako kdybych se blížil k hnízdu obávaných afrických divokých včel nebo ke krysímu doupěti nebo k válečné linii. Zde každé přirovnání kulhá, neboť odpornější pakáž v živočišné říši neznám! (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu)
OMNIS DETERMINATIO EST NEGATIO → Determinatio est negatio[9]
OMNIS HABET SUA DONA DIES (Martialis, Epigramy 8,78,7)
Každý den má své dary
Smysl: každý den přináší něco nového a neočekávaného.
OMNIS POTESTAS IMPATIENS CONSORTIS (Walther 20 250)
Žádná moc nesnese společníka
Podle Lucana (Farsalské pole 1,92), který svou myšlenku na tomto místě ještě rozvádí: Kdo je u moci, stále se o ni obává, každého podezírá, nemůže ani nechce nikomu věřit.
OMNIS, QUI MALE AGIT, ODIT LUCEM (Nový zákon, Jan 3,20)
Každý, kdo špatně jedná, nenávidí světlo
Světlo je (nejen) v bibli obrazem života a zdaru, dobra a poznání duchovních hodnot, zatímco zlé skutky jsou díla temnoty.
O TER QUATERQUE BEATUM! (Molière, Žárlivý břídil 1,2)
Ó třikrát čtyřikrát blažený!
Tato latinská slova vkládá Molière do úst pyšného doktora, jenž je pronáší ve větě: „Poněvadž číslo sedm je šťastné číslo a já všechno to, co může činit šťastným, dokonale znám a jsem zásluhou svých znalostí opravdu šťasten, musím o sobě říci: O ter quaterque beatum!“
O, CIVES, CIVES, QUAERENDA PECUNIA PRIMUM EST, // VIRTUS POST NUMMOS (Horatius, Listy 1,1,53)
Občané, občané, nejprv si musíte nahrabat peněz, // ctnost až po penězích přijde
Srov.: Lidé touží více po zisku než po cti (Aristotelés, Politika).
O, CURAS HOMINUM! O, QUANTUM EST IN REBUS INANE (Persius, Satiry 1,1,)
Ó, vy starosti lidské! Hle, kolik je marnosti v světě
Často bývá citována jen druhá polovina verše. Srov.: Biblická kniha Kazatel: „Marnost nad marnost! řekl Kazatel. Marnost nad marnost, všechno je marnost! K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem? Jedno pokolení odchází a jiné přichází, země však nehnutě trvá navěky. Slunce vychází a znovu zapadá, aby chvátalo tam, odkud vyjít má. Severní vítr se mění v jižní, sem a tam točí se, tam a sem, kolem dokola stále vrací se. Veškeré řeky míří do moře, moře se ale nepřeplňuje. Tam, odkud pramení, se řeky vrací, aby pak odtamtud znovu plynuly. Jak jen jsou úmorné všechny ty věci, člověk to ani nemůže vyslovit! Oko se pohledem nikdy nenasytí, ucho se nenaplní slyšením! Co bylo dříve, to zase bude, to, co se dělo, se bude dít. Není nic nového pod sluncem. Copak je něco, o čem se dá říci: Pojď se podívat na něco nového? Vždyť to tu bylo už celé věky, bylo to na světě dávno před námi! Není památky po našich předcích, tak jako nebude po našich potomcích: Ani památky nezbude po nich mezi těmi, kdo je nahradí.“
O, DIVES, DIVES, NON OMNI TEMPORE VIVES, // FAC BENE, DUM VIVIS, QUIA CRAS RAPIT OMNIA QUIVIS (Walther 19 451)
Boháči bohatý uvaž, že na věky živ zůstat nemáš, // dobře čiň, dokud žiješ, vždyť zítra snad o všechno přijdeš
O, FALLACEM HOMINUM SPEM (Cicero, O řečníkovi 3,2,7)
Ó, ty klamná lidská naději
Povzdech, který provází Ciceronovu vzpomínku na řečníka Licinia Crassa. Srov.: Němá zvířata zaberou na vnadidlo, a ani lidé by se nedali chytit, kdyby se nezakousli do trošky naděje (Petronius, Satirikon).
O, FORS FORTUNA, UT NUMQUAM PERPETUO ES BONA (Terentius, Tchyně 406)
Ó, šťastný osude, proč nikdy nejsi pořád jen příznivý
O, FORTUNATOS NIMIUM, SUA SI BONA NORINT, AGRICOLAS (Vergilius, Zpěvy rolnické 2,458)
Ó ti šťastní rolníci, kéž by poznali svého štěstí!
Slova piráta, jehož loď byla právě potopena římskou flotilou na cestě do Británie. Citováno v: Stendhal, Energické múzy: Oh! fortunatos nimium, sua si bona norint! Ah! nešťastníci, poznejte štěstí, dokud je k tomu ještě čas! Jaké bláznovství rozhořčovat se, kritizovat, vzbuzovat proti sobě nenávist, starat se o ty vznešené zájmy politiky, jež nás přitom vůbec nezajímají! Ať španělský král nechá pověšet všechny filosofy, ať si Norsko vyvolí ústavu moudrou nebo směšnou, co nám na tom záleží? Jaký směšný klam, starat se o velikost, a starat se jen o ni! Ten čas, který ztrácíte v marných rozepřích, se odpočítává z vašeho života; stáří přichází, vaše krásné dny míjejí.
O, HOMO SI SCIRES, QUANTUM DOCTRINA VALERET, // NUMQUAM DORMIRES, NOCTE DIEQUE STUDERES (Walther 19 476a)
Člověče, kdybys věděl, jak mnoho vědění zmůže, // nocí i dnem by ses učil, vůbec bys nechodil spát
Srov.: Vědění je moc, obrovská moc. Je to jediný majetek, který vám žádná fašistická obec na světě nemůže nikdy vzít. Ani nevědí, že máte v hlavě takové bohatství a v těle takovou ďábelskou moc! Jsem Feuerteufel a ať si říká kdo chce co chce – Já vím, že lžou a že to není pravda! (Misantrop, der Feuerteufel 11.6.42)
O, IMITATORES, SERVORUM PECUS (Horatius, Listy 1,19,19)
Ó, napodobovači, vy otrocké stádo
Užíváno o lidech, kteří se přizpůsobují názorům a chování jiných, i o napodobitelích v umění.
O, MIHI PRAETERITOS REFERAT SI IUPPITER ANNOS (Vergilius, Aeneis 8,560)
Kdyby mi Jupiter vrátil ty dávno uprchlé roky
O, MIRUM BELLUM, DUM ASELLUS CULPAT ASELLUM (Walther 19 499c)
Je to divná hádka, když osel obviňuje osla
O, QUAM DIFFICILE EST CRIMEN NON PRODERE VULTU (Ovidius, Proměny 2,447)
Ach, jak nesnadné je svou hanbu nezradit tváří
Tak naříká jedna z družek bohyně Diany, kterou svedl bůh Iuppiter. Užívá se obecně ve smyslu: zlé svědomí se projeví i na výrazu tváře.
O, QUANTUM EST IN REBUS INANE → O, curas hominum!
O, SANCTA SIMPLICITAS
Svatá prostoto
Výrok připisovaný Janu Husovi. Oslovil tak prý ženu, která v poslední chvíli ještě přidávala polínko k jeho hranici (srov. rčení: „přidat své polínko do ohně“). Historka je však zřejmě pozdní, současníci a svědci Husovy smrti ji neuvádějí.
O TEMPORA! O MORES (Cicero, Řeči proti Catilinovi 1,1)
Povzdech nad poměry, které umožňují Catilinovi nerušenou přípravu spiknutí. Srov. použití v: L. Buñuel, Do posledního dechu: „V životě jsem shlédl jen jeden pornografický film, rozkošně nazvaný Sestra Vazelína. S René Charem, také fyzicky velmi silným, jako já, jsme zosnovali plán, že vnikneme do dětského kina, že se zmocníme promítače, že ho spoutáme, zacpeme mu ústa roubíkem a promítneme Sestru Vazelínu těm mladým divákům. O tempora, o mores. Myšlenka na profanaci dětí se nám jevila jako jedna z nejpřitažlivějších forem subverze.“