G
GALLINA CECINIT (Terentius, Formio 708)
Slepice zakokrhala
O znepokojivě neobvyklém jevu; Terentius uvádí jako jedno ze tří špatných znamení: Had, který spadl do dvora, černý pes, který přeběhl přes práh, a slepice, která zakokrhala. Srov.: Toho dne měl hroznou smůlu. Přeběhl mu člověk přes cestu (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Černá kočka přes cestu.
GALLUS IN SUO STERQUILINIO PLURIMUM POTEST (Seneca Mladší, Ztykvení božského Claudia 7)
Kohout nejvíce zmůže na svém smetišti
Srov.: Kohout na svých smetích smělejší (hrdina). I kokot na svém smetišti udaten. Každý psík na svém dvoře směleji štěká. (F. L. Čelakovský, Mudrosloví národu slovanského ve příslovích).
GAUDEBIS MINUS ET MINUS DOLEBIS (Martialis, Epigramy 12,34)
Méně se raduj, pak budeš mít i menší žal
Srov.: Méně se sdružuj, pak budeš mít i menší žal. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)
GAUDEAMUS IGITUR, IUVENES DUM SUMUS
Radujme se, dokud jsme mladí
Počáteční slova staré studentské písně, jejíž konečná verze se ustálila koncem 18. stol. nebo až začátkem 19. stol. Autorství se přisuzuje zpěváku Kindlebenovi nebo básníku J. V. Scheffelovi (1826–1886).
Gaudeamus igitur
iuvenes dum sumus!
Post iucundam iuventutem,
post molestam senectutem
nos habebit humus.
Ubi sunt qui ante nos
in mundo fuere?
Vadite ad superos
transite ad superos
ubi iam fuere.
Vita nostra brevis est brevi finietur.
Venit mors velociter
rapit nos atrociter
rapit nos atrociter,
nemini parcetur.
Vivat Academia,
vivant professores,
vivat membrum quodlibet,
vivant membra quaelibet,
semper sint in flore!
Vivant omnes virgines
faciles, formosae,
vivant et mulieres
tenerae, amabiles,
bonae, laboriosae.
Vivat et respublica
et qui illam regit.
Vivat nostra civitas,
Maecenatum caritas,
quae nos hic protegit.
Radujme se, přátelé,
dokud mládí máme.
Až uprchne při radostech,
stáří pocítíme v kostech,
bude s námi amen.
Kde jsou ti, co před námi
zde na světě žili?
Vydejte se v nebes ráje,
sestupte v podsvětní kraje,
oni už tam byli.
Krátký je ten život náš,
zakrátko pomine.
Přikvapí smrt znenadání,
uchvátí nás bez zeptání,
každého dostihne.
Vivat Akademia,
zdrávi profesoři,
ať se nám tu žije dobře,
ať nikdo z vás nemá hoře,
ať se všechno daří!
Buďte zdrávy panenky,
půvabné a svolné,
buďte zdrávy vdané paní,
vždycky hodné milování,
laskavé a pilné.
Přejme naší obci zdar
i těm, kdo ji řídí.
Přejme zdar našemu městu,
mecenášů ať má ke stu,
ti ať nás tu živí.
GAUDENT PRAENOMINE MOLLES AURICULAE (Horatius, Satiry 2,5,32)
Praenomen lahodí sluchu, který je přístupný lichocení
Výrok je z Horatiovy satiry, která kritizuje bezohlednou honbu za dědictvím. Praenomen, osobní (pozdější „křestní“) jméno, zde znamená důvěrné, lichotivé oslovení (srovnatelné s dnešním důvěrným tykáním).
GAUDE SORTE TUA (Horatius, Epódy 14,15)
Srov.: Amor fati.[1]
GAUDET PATIENTIA DURIS (Lucanus, Farsalské pole 9,403)
Trpělivost se raduje ze strastí
Tj. ve strastech může osvědčit svou sílu. Z řeči M. Porcia Catona Mladšího (Utického), velitele republikánů v době občanské války (49–46 př. n. l.), stoupence stoické filosofie. Platil za vzor stoického mudrce. Srov.: Ve strastech můžou lidi osvědčit svou hnusnou povahu. Lidi se tajně radují ze strastí. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)
GAUDIA PRINCIPIUM NOSTRI SUNT SAEPE DOLORIS (Ovidius, Proměny 7,796)
Počátek naší bolesti často se v radostech skrývá
GAUDIA SUNT TRIA: PAX, SAPIENTIA, COPIA RERUM
TAEDIA SUNT TRIA: LIS ET INERTIA, FRAUS MULIERUM (Walther 10 246a)
Trojí je radost: v míru žít, moudrý být, všeho mít hojnost
Trojí je žalost: lenost a váda, k nim ženská zrada
Srov.: Radost je trojí: být volný, žít v osamění, všeho mít hojnost. Žalost je trojí: práce a nevolnictví, společenský život, k tomu manželství a mít nedostatek. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)
GAUDII MAEROR COMES (Walther 10 256a)
Srov.: Kde milost, tam žalost.
GAUDIUM MAGNUM NUNTIO VOBIS (Nový zákon, Lukáš 2,10)
Zvěstuji vám velikou radost
Těmito slovy oznamuje anděl narození Ježíše Krista (srov. evangelium = radostné poselství). V nové době je to závazná formule, jíž se ve Vatikánu oznamuje zvolení nového papeže.
GEMITUS DOLORES INDICAT, NON VINDICAT (Publilius Syrus, Myšlenky G 7)
Tvou bolest nářek nezhojí, jen prozradí
GENERATIO AEQUIVOCA
Jednoznaková generace
Ve starším názvosloví se tímto latinským termínem označovalo „spontánní plození“, bez oplodnění, tedy prapůvodní forma rozmnožování živých organismů, dosud známá u některých druhů hmyzu, zcela výjimečně dokonce i u vyšších živočichů. Na rozdíl od pohlavního rozmnožování nese výsledný organismus pouze jeden, stále stejný matečný znak. Viz použití např. u A. Schopenhauera (Svět jako vůle a představa 2,28): "Člověk pozoruje tento univerzální pud po životě, nekonečnou připravenost, snadnost a bujnost, s níž se vůle k životu v milionech forem všude a každý okamžik žene do existence prostřednictvím plodů a zárodků, dokonce tam, kde scházejí, prostřednictvím generatio aequivoca." Srov. A. Strindberg (Myšlenky): "Matka boží se přirozeně musela stát matkou bez nečistého styku s mužem. Nasadily tedy tesaři Josefovi parohy a prohlásily, že se Ježíš narodil bez otce, docela jako se líhnou mšice phylloxery a žlabatky duběnkové."
GENIUS LOCI
Dobrý duch místa, ochranné božstvo místa
Genius – božská síla, o které italské kmeny, později Římané věřili, že sídlí v člověku, provází ho od narození až do smrti. Genius byl zárukou mužovy plodivé síly. Obětovalo se mu o narozeninách, svatbách apod. Svého genia měla i různá sdružení, vojenské legie, uctíván byl i genius populi Romani – genius římského národa. Stejný význam měl i genius loci. Bývá zobrazován jako had pojídající ovoce. Dnes se obvykle užívá jako výraz pro vyjádření zvláštní, typické atmosféry nějakého místa nebo zavedeného řádu v oblasti společenské či umělecké. Srov. Schopenhauerovo pojednání O geniovi, Svět jako vůle a představa, sv. II.
GENS HUMANA RUIT PER VETITUM NEFAS (Horatius, Ódy 1,3,26)
Lidstvo se bezhlavě žene vpřed, na zákaz nedbá či hřích
Srov.: Naši civilizaci, jež se nám nebezpečně vymyká z rukou a pádí bezhlavě jako splašená kobyla horem pádem „kamsi“, naši civilizaci si vychválit netroufne nikdo. (Misantrop, Rakovina na kůži Země)
GENS UNA SUMUS
Jsme jeden rod
Heslo Mezinárodní šachové federace, které má vyjádřit snahu federace sjednocovat lidi nejrůznějších zemí a národů ve jménu míru a přátelství.
GENUS IRRITABILE VATUM (Horatius, Listy 2,2,102)
Popudivé plémě básníků
GESTA
Činy
Doslovně to, co bylo vykonáno. Obvykle označení kronik, tj. děl, obsahujících výčet nebo popis činů slavných osobností, později i beletrizované vyprávění. Např. Res gestae divi Augusti – Činy božského Augusta, Gesta Romanorum – Příběhy římské, soubor středověkých exempel. Odtud i chansons de geste (písně o hrdinských činech) ve staré francouzské literatuře.
GLAEBAE ADSCRIPTUS
Nevolník (připsaný k hroudě)
Původně na konci starověku, v době tzv. kolonátu, drobní nájemci půdy, kteří byli Konstantinem r. 332 dědičně připoutáni k půdě. Ve středověku byl tento termín rozšířen na rolníky, kteří byli závislí na feudálovi jako nevolníci.
GLORIA IN EXCELSIS DEO ET IN TERRA PAX HOMINIBUS BONAE VOLUNTATIS (Nový zákon, Lukáš 2,14)
Sláva Bohu na výsostech a na zemi pokoj lidem dobré vůle
Při katolické mši začátek tzv. andělského chvalozpěvu. Druhá část tohoto rčení: pax hominibus bonae voluntatis – pokoj lidem dobré vůle – tvoří obvykle součást blbého vánočního přáníčka. Srov.: Moje přání k vánocům a k Novému roku: vše nejhorší všem lidem dobré vůle! (Misantrop, Plivanec na rozloučenou 21.12.1991)
GLORIA MUNDANA NON EST NISI VISIO VANA (Walther 10 326)
Světská sláva, to jsou jen zdání klamná
Srov.: Všechna sláva polní tráva.
GLORIA MUNDI
Světská, pozemská sláva
Tj. sláva pouze dočasná, pomíjivá, často ve smyslu Gloria mundana non est nisi visio vana.
GLORIAM QUI SPREVERIT, VERAM HABEBIT (Livius, Dějiny 22,39,19)
Skutečnou slávu získá ten, kdo jí pohrdá
Slova římského vojevůdce Quinta Fabia Maxima (280–203 př.n.l.), který se proslavil v bojích s Hannibalem. Srov.: Moudrý člověk zůstává v pozadí, a tím se právě dostává v čelo lidí (Lao-c’). → Gloria spernentem fovet, adversatur amantem.
GLORIA PATRI ET FILIO ET SPIRITUI SANCTO. SICUT ERAT IN PRINCIPIO NUNC ET SEMPER ET IN SAECULA SAECULORUM
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému. Jak bylo na počátku, tak i nyní i navždy a na věky věků
Část modlitby v úvodu katolické mše. Srov.: Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak! (heslo československých komunistů po r. 1945)
GLORIA QUANTALIBET QUID ERIT, SI GLORIA TANTUM EST (Iuvenalis, Satiry 7,80)
Čím bude sláva, jakkoli velká, když zůstane pouze slávou
GLORIA SPERNENTEM FOVET, ADVERSATUR AMANTEM (Walther 10 336b)
Sláva je nakloněna tomu, kdo jí pohrdá, milovníka však odmítá
Srov. → Gloriam qui spreverit, veram habebit.
GLORIA VANUM ET VOLATILE QUIDDAM EST AURAQUE MOBILIUS (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 123,15)
Sláva je cosi klamného, přelétavého, je méně stálá než vánek
GLORIA VIRTUTEM TAMQUAM UMBRA SEQUITUR (Cicero, Tuskulské hovory 1,45,109)
Sláva provází ctnost jako stín
GRADUS AD PARNASSUM
Schody (stupně) na Parnas
Parnas zde metonymicky znamená básnické umění, neboť pohoří Parnas bylo místem, kde podle antických představ přebývaly Múzy. Gradus ad Parnassum je titul příručky určené začínajícím básníkům. Sepsal ji v r. 1687 Paul Aler. Ještě v 18. a 19. stol. se tohoto titulu užívalo jako záhlaví různých učebnic a příruček uvádějících do latinské poetiky.
GRAECA SUNT, NON LEGUNTUR
Je to řecky, nečte se
Velice současně znějící obrat, kterého užívali už středověcí mniši-písaři, kteří z neznalosti řečtiny vynechávali při opisování řecká slova s odůvodněním: je to řecky, nelze to přečíst. V současné době se užívají spíše parafráze, které poukazují na to, že daný jazyk je málo známý a tyto texty se tedy nečtou. Např. Bohemica (Slavica), non leguntur – je to české (slovanské), nečte se.
GRAMMATICI CERTANT ET ADHUC SUB IUDICE LIS EST (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,78)
Učenci rokují, přou se a spor dosud rozhodnut není
Ačkoli u Horatia jde o spor literární (zkoumá se původ žánru), užívá se dnes výrok (zvláště jeho druhá část – adhuc sub iudice lis est) obecně o jakékoli dlouho nerozhodnuté věci.
GRAM. LOQUITUR, DIA. VERA DOCET, RHET. VERBA COLORAT, // MUS. CANIT, AR. NUMERAT, GEO. PONDERAT, AST. COLIT ASTRA (Walther 10 354)
Gramatika učí mluvit, dialektika (logika) poznávat pravdu, rétorika, jak slovům dodat lesku, hudba (hudební nauka) učí zpívat, aritmetika počítat, geometrie vážit a měřit, astronomie učí poznávat a ctít hvězdy
Dvojverší stručně a formou mnemotechnické pomůcky sděluje obsah disciplín, které byly základem středověkého vzdělání, tzv. septem artes liberales – sedm svobodných umění, a to s ohledem na jejich rozdělení do dvou stupňů: nižšího trivia – trojcestí (gramatika, dialektika, rétorika) v 1. verši a vyššího quadrivia – čtyřcestí (aritmetika, geometrie, hudba, astronomie) ve 2. verši.
GRANDE ALIQUID CAVEAS TIMIDO COMMITTERE CORDI (Walther 10 363)
Zbabělci nesvěřuj nic, když běží o velké věci
GRANDE SCELUS GRANDI STUDIO DEBET SUPERARI (Walther 10 374)
Veliký zločin jen velkým úsilím může se zdolat
GRANDIBUS EXIGUI SUNT PISCES PISCIBUS ESCA (Walther 10 381)
Pro velké ryby jsou drobné rybky vždy vítanou stravou
GRATA FIET QUIES POST LONGOS SAEPE LABORES (Walther 10 393)
Příjemný bude oddych, jenž po dlouhé námaze přijde
Srov.: Po práci odpočinek blaží.
GRATA SUPERVENIET, QUAE NON SPERABITUR HORA (Horatius, Listy 1,4,14)
Mile tě překvapí chvíle, která už neměla přijít
Obecně se užívá o jakékoli chvíli, která nenadále vybyla. Ale v Horatiově básni tvoří tento verš logický celek s předcházejícím veršem: Omnem crede diem tibi diluxisse supremum.[2] Srov.: Jestliže na něco čekáš, nepočítej raději nikdy napevno s tím, že to přijde. Věz, že to může přijít, ale nemusí. Zklamání a ztracené naděje dovedou ubrat chut' k životu! Vůbec nejlepší je spíše předpokládat, že to nepřijde. Když ne, ušetříš si zklamání, když ano, budeš mile překvapen. (Misantrop, Poslední Revoluce Myslí)
GRATIA MAGNATUM NESCIT HABERE STATUM (Walther 10 410)
Panská láska a vděk žádného trvání nemá
GRATIA MAGNORUM LEPORINO TERGO REFERTUR (Walther 10 411)
Panská láska se na zaječím hřbetě vozí
Ve středověkých sbírkách sentencí v mnoha obměnách. Srov.: Panská láska na krátce jako zaječí chvost trvá; Panská láska po zaječích skáče. Slovenské: Panská láska na zajačom chvoste.
GRATIA, MUSA, TIBI, NAM TU SOLACIA PRAEBES: // TU CURAE REQUIES, TU MEDICINA MALI (Ovidius, Žalozpěvy 4,10,117)
Díky ti, božská Múzo, ty jediná útěchu skýtáš: // navracíš do duše klid, na ránu přiložíš lék
Srov.: Díky tobě, samoto, ty jediná domov skýtáš, navracíš do duše klid, na ránu přiložíš lék. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)
GRATIA OFFICIO, QUOD MORA TARDAT, ABEST (Ovidius, Listy z Pontu 3,4,52)
Za službu, přijde-li pozdě, neradi vzdáváme dík
GRATIAS TIBI AGO
Vzdávám ti dík, děkuji ti
GRATIS
Zdarma, bezplatně
Gratia – vděk, láska. Tvar gratis je stažený tvar z gratiis – za pouhý dík, z lásky.
GRATIS DATA
Zdarma daná
GRATIS DONATO NON SPECTES ORA CABALLO (Walther 10 449)
Nehleď na zuby koni, když získals ho za pouhé „díky“
Srov.: Darovanému koni na zuby nekoukej.
GRATITUDO EST BENEFICIORUM CALCAR (Walther 10 453a)
Vděčnost jako ostruha pobízí k dalším dobrodiním
GRATIUS EST DONUM, QUOD VENIT ANTE PRECES (Walther 10 456)
Milejší takový dar, který předešel prosby
Srov.: Kdo rychle dává, dvakrát dává.
GRAVIUS EST LABOR, UBI NULLUS EST EFFECTUS (Walther 10 474c)
Příliš těžká je práce, když žádný výsledek nemá
GRAVISSIMUM EST IMPERIUM CONSUETUDINIS (Publilius Syrus, Myšlenky G 8)
Vždy velmi krutou mocí vládne lidem zvyk
Srov.: Zvyk má železnou košili.
GREX TOTUS IN AGRIS UNIUS SCABIE CADIT (Iuvenalis, Satiry 2,79)
Jediný prašivý kus může zničit i celé stádo
GULA PLURES QUAM GLADIUS PEREMIT (Walther 10 489a)
Obžerství zhubilo více lidí než meč
GUTTA CAVAT LAPIDEM, CONSUMITUR ANULUS USU, // ET TERITUR PRESSA VOMER ADUNCUS HUMO (Ovidius, Listy z Pontu 4,10,5)
Kapka vyhloubí kámen a prsten se nošením odře, // ztupí se po čase pluh, oře-li utvrdlou zem
GUTTA CAVAT LAPIDEM NON VI SED SAEPE CADENDO; // SIC HOMO FIT DOCTUS NON VI SED SAEPE STUDENDO (Walther 10 508a)
Kapka, padá-li stále, ne silou vyhloubí kámen; // člověk jen stálou pílí, ne naráz, se učeným stane
GUTTA FORTUNAE PRAE DOLIO SAPIENTIAE (Walther 10 510)
Kapka štěstí nad bečku moudrosti
POZNÁMKY POD ČAROU:
[1] AMOR FATI
Milovat osud, nebránit se svému údělu
Oblíbená Nietzscheova formule, použitá v jeho spisech Radostná věda, Ecce Homo a Vůle k moci ("Nejvyšší stav, jehož může filosof dosáhnout: dionýsky se stavět k životu. Moje formule proto je amor fati."). Amor fati je dionýsovský postoj k životu, postoj, který to, co je nevyhnutné, chápe jako základ všeho tvořivého, postoj, který osudovou nevyhnutnost dokáže nejen přijmout, ale i milovat a mít z ní dokonce i prospěch. Tato fráze se poprvé objevuje jak v díle Marka Aurelia Hovory k sobě, tak i v dílech a myšlenkách dalších stoiků.
[2] OMNEM CREDE DIEM TIBI DILUXISSE SUPREMUM // GRATA SUPERVENIET, QUAE NON SPERABITUR HORA (Horatius, Listy 1,4,13–14)
Mysli si o každém dni, že se naposled rozednil tobě, // hodina, ve kterou nedoufáš, přijde a milá ti bude
V obecnějším smyslu se užívá hlavně druhého verše Grata superveniet...