I



I

1

Římská číslice.

 

IACTA EST ALEA → Alea iacta est (esto)

 

IACTANTIUS MAERENT, QUAE MINUS DOLENT (Tacitus, Letopisy 2,77)

Nápadněji dávají najevo smutek ty, které mají menší bolest
 

IAMDUDUM ANIMUS EST IN PATINIS (Terentius, Eunuch 4,8)

Už je zase duchem v kuchyni

Tj. myslí jenom na jídlo. Srov.: Studovával jakous takous půlhodinku s očima upřenýma na knihu, ale (jak praví komik) jeho duše byla v kuchyni (F. Rabelais, Gargantua a Pantagruel 1,21).

 

IAM LABOR IN FINE EST (Ovidius, Proměny 13,373)

Boj (práce) se ke konci chýlí

 

IAM MAGIS EST GRATA FORNAX QUAM FLORIDA PRATA (Walther 13 037)

Už je nám za pecí lépe než na mezi

 

IAM NON EST VILLA, QUIN MONACHUS SIT IN ILLA (Walther 13 044a)

Takové stavení, kde by mnich neseděl, už není

 

IAM PROXIMUS ARDET UCALEGON (Vergilius, Aeneis 2,311)

Už hoří u souseda Ucalegona

Smysl: nebezpečí je velmi blízko, „za dveřmi“.

 

IAMQUE OPUS EXEGI, QUOD NEC IOVIS IRA NEC IGNIS NEC POTERIT FERRUM NEC EDAX ABOLERE VETUSTAS (Ovidius, Proměny 15,871–2)

Skončil jsem dílo, jež nezničí žár ani Jovova zloba, zničit ho nemůže meč ani hltavost věčného času

Z proslulého závěru Ovidiova nejslavnějšího díla, obdoba Horatiovy závěrečné ódy 3. knihy Exegi monumentum.

 

IAM REDIT ET VIRGO (Vergilius, Zpěvy pastýřské 4,6)

Již také Panna se vrací

Podle Vergiliova líčení mělo opět nastat období zlatého věku (podle Hésiodova dělení různých epoch; viz Práce a dni, 90–119. Srov.: Starověké báje a pověsti, Zeus zvítězil) a jedním z příznaků návratu byl i návrat Panny, tj. Spravedlnosti, znovu mezi lidi.

 

IANUIS CLAUSIS

Při zavřených dveřích

Proces s vyloučením veřejnosti.

 

IBAM FORTE VIA SACRA, SICUT MEUS EST MOS, NESCIO QUID MEDITANS NUGARUM, TOTUS IN ILLIS (Horatius, Satiry I 9)

Šel jsem náhodou po svaté cestě, a jak je mým zvykem, myslel jsem na hravé verše, zcela v nich zabrán


IBIDEM (IB., též IBID.)

Na stejném místě, tamtéž
 

IBI IACET LEPUS

Tam leží zajíc

Školská fráze, jež znamená: v tom to je, v tom je hlavní problém. Srov.: Tam je pes zakopán. LOCO DOLENTI – Na bolavém místě.

 

IBI POTEST VALERE POPULUS, UBI LEGES POPULI VALENT (Publilius Syrus, Myšlenky I 61)

Tam vládne lid, kde platí jeho zákony

 

IBIS, REDIBIS NON MORIERIS IN BELLO

Půjdeš, vrátíš se ne zemřeš ve válce

Příklad dvojsmyslné věštby, kterou dala věštírna v Delfách lýdskému králi Kroisovi. Smysl se mění podle toho, kam umístíme větný předěl, tj. ke kterému ze sloves připojíme záporku ne: nevrátíš se, zemřeš – vrátíš se, nezemřeš.

 

IBI – UBI

Tam – kde

Užívá se v pojišťovnictví ve významu „Platnost pojištění trvá, ať je pojištěný subjekt kdekoli“.

 

I. C. N. → In Christi nomine

 

I. D. A. Immortalis Dei auspicio

 

ID AGAS, UT SIS FELIX, NON UT VIDEARIS (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 110,18)

Jednej tak, abys byl šťastný, ne aby ses šťastným jen zdál

 

IDEM EST BEATE VIVERE ET SECUNDUM NATURAM (Seneca Mladší, O blaženém životě 8,1)

Žít blaženě a žít ve shodě s přirozeností, to je totéž

 

IDEM PER IDEM

Stejné stejným (vyložit)

Logická chyba, spočívající v tom, že se např. při dokazování užívá pojem, který má být dokázán. Často se užívá nepřesně ve významu „stále totéž“.

 

IDEM VELLE ATQUE IDEM NOLLE EA DEMUM FIRMA AMICITIA EST (Sallustius, Spiknutí Catilinovo 20,4)

Totéž chtít a totéž nechtít, to je teprve pevné přátelství

 

ID FACERE LAUS EST, QUOD DECET, NON QUOD LICET (Seneca Mladší, Octavia 454)

Co má se dělat, je chvalné, co se může, to ne

 

IDQUE APUD IMPERITOS HUMANITAS VOCABATUR, CUM PARS SERVITUTIS ESSET (Tacitus, Život Iulia Agricoly 21)

Ve své neznalosti nazývali kulturností to, co bylo zčásti otroctvím

 

IEIUNUS STOMACHUS RARO VULGARIA SPERNIT (Horatius, Satiry 2,2,38)

Lační-li žaludek, zřídka jen pohrdne jídlem, byť prostým

Srov.: Hlad je nejlepší kuchař. → Fabas mellifluas...[1] → Fames optimum condimentum[2].

 

IESUS HOMINUM SALVATOR (zkr. I.H.S.)

Ježíš, spasitel lidstva

 

IESUS NAZARENUS REX IUDAEORUM (zkr. I. N. R. I.) (Nový zákon, Jan 19,19)

Ježíš Nazaretský, král židovský

Podle evangelia pochází označení od Piláta Pontského, který dal tento ironický nápis umístit nad hlavu ukřižovaného Ježíše. Ve zkratce I.N.R.I. velmi často na církevních památkách a objektech.

 

IGNAVIS SEMPER FERIAE (Walther 11 374)

Pro lenochy vždycky svátek

Podle Theokritovy básně Syrákúsanky na slavnosti Adónidově 26: Kdo nedělá, nevyjde z neděl. Srov.: Kto nerád robí, ten má vždy hody; Zahalečům vždycky svátek.
 

IGNAVUM FUCOS PECUS A PRAESEPIBUS ARCENT (Vergilius, Georgica 4,168)

Vyhánějí ze svých úlů trubce, zbabělý roj

Vergiliův verš o včelách cituje F. Rabelais, Gargantua a Pantagruel 1,40: „Čím to je, že mniši jsou vyháněni, jako trubci z úlů, ze všech dobrých společností, které je zovou kazimíry?“ – „Ignavum fucos pecus,“ praví Maro, „a praesepibus arcent.“ Erasmus ve svých Adagiích radil vyhnat z dobré společnosti mnichy, které přirovnával k trubcům (Adagia 2,8,65).

 

IGNEM IGNI INCITARE (Seneca Mladší, O hněvu 2,20,3)

Oheň ohněm podněcovat

Srov.: Přilévat teplé k horkému, oleje do ohně, kyselého k octu; Přiložit polínko k ohni.

 

IGNI PROBATUR AURUM, VIRTUS MISERIA (Publilius Syrus, Myšlenky I 6)

Zlato se v ohni pozná, v neštěstí ctnost

 

IGNIS AURUM PROBAT, MISERIA FORTES VIROS (Seneca Mladší, O prozíravosti 5,8)

Zlato se vyzkouší (poznává) v ohni, v neštěstí stateční lidé

Srov.: Oheň zlato, nouze přátele.

 

IGNORABIMUS (Emil du Bois-Reymond)

Nepoznáme (nemůžeme poznat)

Ignoramus et (semper) ignorabimus.

 

IGNORABIMUS, ERGO CREDEMUS → Ignoramus et (semper) ignorabimus

 

IGNORAMUS ET (SEMPER) IGNORABIMUS (Emil du Bois-Reymond)

Neznáme a (nikdy) nepoznáme

Výrok uvedeného německého přírodovědce a filosofa, hlasatele agnosticismu. Těmito slovy uzavřel svou přednášku O hranicích poznání přírody (1872), v níž se snažil dokázat, že člověk nikdy nemůže poznat určité problémy a oblasti a proniknout do nich. Jeho výrok je parafrází Virchowova hesla: Ignorabimus, ergo credemus – Nepoznáme, tedy budeme věřit. → Impavide progrediamur.

 

IGNORANTIA IURIS CUIQUE NOCET (NEMINEM EXCUSAT), IGNORANTIA FACTI NON NOCET (Paulus, Digesta 22,6,9)

Neznalost práva každému škodí (nikoho neomlouvá), neznalost faktu neškodí

Jedna z důležitých zásad římského práva, platná dodnes.

 

IGNORANTIA NON EST ARGUMENTUM (B. Spinoza, Etika)

Neznalost není důvod (důkaz)

A tak vedou utrpení, strach a neznalost přírodních zákonůpředstavě Boha (P.H.D. Holbach, Zdravý rozum).

 

IGNORATQUE DATOS, NE QUISQUAM SERVIAT ENSES (Lucanus, Farsalské pole 4,579)

Neví, že meč byl dán, aby nikdo nežil jak otrok

Tento verš zněl jako výzva v době Velké francouzské revoluce a vojáci národní gardy si jej dávali vyrýt na své meče.

 

IGNORAT PLENUS, QUAM VITAM DUCAT EGENUS (Walther 11 410)

Neví to boháč žádný, jak chudák život tráví

Srov.: Sytý hladovému nevěří; Bohatý se diví, čím se chudý živí.

 

IGNOSCAS ALIIS MULTA, NIHIL SIBI (Ausonius, O sedmi mudrcích 3,4)

Druhým odpouštěj mnoho, sobě nic

Srov.: Být k sobě měkký, ale k jiným přísný, je povaha hodná největšího opovržení (F. Schiller, Estetická výchova XIII.).

 

IGNOSCE FATENTI (Tibullus, Elegie 1,6,29)

Odpusť tomu, kdo se přiznává

 

IGNOSCITO SEMPER ALTERI, NUMQUAM SIBI (Walther 11 418)

Druhému odpouštěj vždy, sobě nikdy

Parafráze Ausoniova Ignoscas aliis multa, nihil sibi.

 

IGNOTI NULLA CUPIDO (Ovidius, Umění milovat 3,397)

Po neznámém žádná touha

Srov.: Co neznáme, o to nedbáme; Zmizí z očí, zmizí z mysli.

 

IGNOTOS FALLIT, NOTIS AUTEM EST DERISUI (Phaedrus, Bajky 1,11,2)

Neznámé může oklamat, známým je však k smíchu

Srov.: Dokud neznáš lidi, máš dojem, že ti něco dají... (M. P. Arcybašev, Sanin); Koupil bych tě, kdybych neznal, znaje darmo bych tě nevzal.

 

I.H.S. Iesus hominum Salvator

 

ILIACOS INTRA MUROS PECCATUR ET EXTRA (Horatius, Listy 1,2,16)

Uvnitř hradeb i před nimi[3], stejně se v Íliu hřeší

Tj. vina je na obou stranách: jak na straně Řeků, kteří dobývali Tróju (Ílion), tak na straně trójského Parida, jenž únosem spartské Heleny zavdal k této válce příčinu (casus belli[4]). Srov.: Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet.

 

ILIAS MALORUM (Cicero, Listy Attikovi 8,11)

Celá Íliada běd

Výrok se užívá, když někoho postihne velké množství trampot a neštěstí, tak jako jsou v Homérově Íliadě líčeny krutosti a pohromy války, které postihly Trójany.


I, LIBER, IN LUCEM, RIGIDI SECURE CATONIS, // I LABYRINTHAEIS CURRERE DOCTE VIIS. // CUMQUE IBIS CURRESQUE VIIS, DIC: OPTIME LECTOR, // EX ME SUPREMUM NON NISI DISCE BONUM (Magister Georgius Colsinius)

Jdi, kniho, na světlo bez obav před přísným Katonem, rychle spěchej, vyznajíc se v ulicích labyrintu. A až půjdeš a poběžíš ulicemi, řekni: Laskavý čtenáři, osvoj si ze mne jenom svrchované dobro

Úvodní čtyřverší z pera humanistického spisovatele a pobělohorského exulanta Mistra Jiřího Kavky (zemř. po r. 1643, latinsky M. Georg. Colsinius) jako motto Komenského díla Labyrint světa a ráj srdce.

 

ILLA INIUSTA BELLA SUNT, QUAE SUNT SINE CAUSA SUSCEPTA (Cicero, O státě 3,23,35)

Nespravedlivé jsou ty války, které se podnikají bez příčiny

Srov. → Casus belli.

 

ILLE CRUCEM SCELERIS PRETIUM TULIT, HIC DIADEMA (Iuvenalis, Satiry 13,105)

Za zločin jednomu kříž a druhému korunu skvostnou

Srov.: Imperátor si může dovolit vše, i krádež; čemu se říká u obyčejného člověka krádež, jest u Něho jen vznešeným Rozkazem, dobyvatelstvím, samozřejmostí (L. Klíma, Utrpení knížete Sternenhocha); Zabil jsem několik lidí. Kdybych byl zabil statisíce, pak by řekli, že jsem již něco vykonal, – pak bych byl u nich dokonce velký muž, geniální strateg a dobyvatel, ba „vznešený karakter“ (L. Klíma, Soud Boží).

 

ILLE DOLET VERE, QUIS SINE TESTE DOLET (Martialis, Epigramy 1,33)

Má-li kdo skutečný bol, bez svědků truchlí a sám

 

ILLE HIC EST RAPHAEL, TIMUIT QUO SOSPITE VINCI // RERUM MAGNA PARENS ET MORIENTE MORI

Zde leží Rafael. Dokud byl živ, tak se příroda bála porážky; // když měl však zemřít, bála se, že zemře s ním

Elegické distichon, které na počest slavného malíře Rafaela Santi složil Pietro Bembo. Nápis v římském Pantheonu.

 

ILLE MOVET BELLA, QUI NARRAT FALSA NOVELLA (Walther 11 451)

Snadno vyvolá války, kdo vypráví vylhané zkazky

 

ILLE NAVAT LEVITER, CUI MENTUM SUSTINET ALTER (Walther 11 452)

Snadno plave ten, komu druhý podpírá bradu

Tj. snadno se žije tomu, koho někdo (nebo něco) podporuje a pomáhá mu „držet se nad vodou“. Podobně také Ovidius, Listy z Pontu 2,3,39 a 2,6,13n.

 

IMBERBIS SENES DOCET (Walther 11 517b)

Holobrádek starce poučuje

Srov.: Holobrad učí bradáče; Nerozkazuj, ještě si neholíš bradu.

 

IMBREM IN CRIBRUM GERERE (Plautus, Pseudolus 100)

Chytat déšť do řešeta

Tj. počínat si nesmyslně, pošetile, marně. Srov.: Jeden filosof se ptal na nemožnosti, druhý mu zase neodpovídal k věci. Tu řekl Démónax: „Nezdá se vám, přátelé, že jeden z vás dojí kozla a druhý mu nastavuje na mléko sítko?“ (Lúkiános: O bozích a lidech); Na řešetě, košem měřit vodu.

 

IMMECABILE VULNUS (CORPUS) ENSE RECIDENDUM NE PARS SINCERA TRAHATUR (Ovidius, Proměny 1,190n.)

Ránu, jež nedá se zhojit, je třeba mečem vytnout, aby se nenakazila nedotčená část

 

IMMENSUM GLORIA CALCAR HABET (Ovidius, Listy z Pontu 4,2,36)

Sláva má ohromnou ostruhu

Tj. sláva působí jako mohutná vzpruha. Častěji citovaná část Ovidiova výroku: Laudata virtus crescit et immensum gloria. – Statečnost, je-li pochválena, roste a právě tak sláva.

 

IMMODICA IRA GIGNIT INSANIAM (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 18,10)

Bezmezný hněv plodí šílenství

 

IMMODICIS BREVIS EST AETAS ET RARA SENECTUS (Martialis, Epigramy 6,29,7)

Nestřídmí mají jen krátký život a zřídkakdy stáří

Srov.: Střídmost v jídle, střídmost v pití prodlužuje živobytí.

 

IMMORTALIA NE SPERES, MONET ANNUS ET ALMUM QUAE RAPIT HORA DIEM (Horatius, Ódy 4,7,7)

Ve věčnost nevěř, jen pohleď, jak hodina krátí rok i blažený den

 

IMMORTALIS DEI AUSPICIO (zkr. I.D.A.)

Pod ochranou nesmrtelného Boha

 

IMO PECTORE → Ab imo pectore[5]

 

IMPARIBUS NUMQUAM BENE PLAUSTRUM TRAHITUR EQUIS (Walther 11 554)

Nespřežní koně nikdy netáhnou dobře svůj vůz

Srov.: Mezi nimi se cítím jako mladý bůh mezi prasaty v chlívku! Přesně podle starého sumerského přísloví: "Jsem plnokrevným ořem, leč zapřažen jsem s mulem, a musím tahat slámu a rákosí." (Misantrop, Škarohlíd); Jako nespřežní koně; Jeden čehý, druhý hot. → Iungere grypes equis.

 

IMPAVIDE PROGREDIAMUR

Jen nebojácně jděme vpřed

Výrok německého přírodovědce Ernsta Haeckela, kterým odpověděl na skeptický agnosticismus Emila du Bois-Reymonda. → Ignoramus et (semper) ignorabimus.

 

IMPAVIDUM FERIENT RUINAE (Horatius, Ódy 3,3,1)

Trosky ho zasáhnou, ale nevyděsí

Iustum et tenacem propositi virum.

 

IMPEDIT IRA ANIMUM, NE POSSIT CERNERE VERUM (Catonova dvojverší 2,4,2)

Snadno zabrání hněv, aby mysl poznala pravdu

 

IMPERARE PARENDO DISCIMUS (Plinius Mladší, Dopisy 8,13)

Rozkazovat se učíme tím, že posloucháme

 

IMPERARE SIBI MAXIMUM IMPERIUM EST (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 113,30)

Největší moc je moc nad sebou samým

 

IMPERAT AUT SERVIT COLLECTA PECUNIA CUIQUE (Horatius, Listy 1,10,47)

Bohatství, které kdo shromáždil, může buď vládnout či sloužit

 

IMPERATOREM STANTEM MORI OPORTET (Suetonius, Život Vespasianův 24)

Vládcezemřít stoje

Zásada císaře Vespasiana, kterou dodržoval do posledních chvil svého života. Ač těžce nemocen, vykonával své vladařské povinnosti a zemřel, jak praví životopisec, stoje, podpírán těmi, kteří se snažili ulehčit mu poslední okamžiky. → Caesarem decet stantem mori.[6]

 

IMPERITI FACILE AD CREDENDUM IMPELLUNTUR (Cicero, O státě 2,10,18)

Neznalí lidé mohou být snadno donuceni k tomu, aby věřili

 

IMPIA SUB DULCI MELLE VENENA LATENT (Ovidius, Lásky 1,8,104)

Pod sladkým medem se skrývá bezbožný, nečistý jed

Srov.: Včela je obrazem lsti, protože má medústech a jedzadku (Leonardo da Vinci, Nápady).

 

IMPIUS INFANDO MILES CORRUMPITUR AURO (Martialis, Epigramy 5,69,5)

Bezectný voják se snadno dá koupit za mrzké zlato


IMPLICITE

Nevyjádřeně, ale zahrnutě; nepřímo, samo sebou

Opak: EXPLICITE (v.t.)


IMPLICITE, BONA FIDE ET SENSU PROPRIO (Schopenhauer: Svět jako vůle a představa 2,17)

Samo sebou, v dobré víře a ve vlastním smyslu

Viz tamtéž: "Požadovat, aby dokonce nějaký velký duch – ShakespeareGoethe – si učinil dogmata nějakého náboženství implicite, bona fide et sensu proprio svým přesvědčením, je jako žádat, aby si obr nazul boty trpaslíka."

 

IMPOSSIBILIUM NULLA OBLIGATIO EST → Ultra posse suum...[7]

 

IMPRIMATUR (zkr. IMPR.)

Nechť se tiskne

Formule cenzorského svolení k publikaci knihy. Užívá se dosud v nakladatelské praxi jako forma svolení autora, resp. redakce. Podobně: Nihil obstat; Admittitur. OpakDamnatur.

 

IMPROBA CORRUMPUNT SANCTOS CONSORTIA MORES (Walther 11 625)

Nestoudná společnost pokazí často i počestné mravy

Parafráze biblického: Corrumpunt mores bonos colloquia mala – Špatná společnost kazí dobré mravy (Nový zákon, 1. Korintským 15,33).

 

IMPROBE AMOR, QUID NON MORTALIA PECTORA COGIS (Vergilius, Aeneis 4,412)

Krutá jsi, lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce

 

IN ABSENTIA

V nepřítomnosti

Používá se zejména v právnické mluvě; např. rozsudek in absentia = rozsudek vynesený v nepřítomnosti obžalovaného.

 

IN ABSTRACTO

Obecně, abstraktně

OpakIn concreto.

 

IN AERE PISCARI, IN MARE VENARI (Walther 11 659)

Ve vzduchu rybařit, na moři honitbu chystat

Piscari in aere.

 

IN AETERNUM

Na věky

 

IN AMBIGUO

V pochybnosti, v nejistém případě

 

IN AQUA SCRIBERE (Catullus, Básně 120,1)

Na vodu psát

Tj. je to bezcenné, neboť napsané odnáší voda pryč. K plynoucím vodám přidal Catullus ještě prchavý vánek: mulier cupido quod dicit amanti / / in vento et rapida scribere oportet aqua – co žena milenci v touhách lásky svěří / / jako bys do rychlých vln, jako bys do větru psal.

 

IN ARENA AEDIFICAS (Walther 11 665a)

Stavíš na písku

 

IN ARTICULO MORTIS

okamžiku smrti

Rovněž titul prozaického díla K. M. Čapka-Choda (1915).

 

IN BREVI

Krátce, stručně

 

IN CAUDA VENENUM

Ve chvostu jed

Obvykle o jedovatosti, resp. ironii, útoku apod. na konci písemného nebo ústního projevu. Srov.: Včela je obrazem lsti, protože má medústech a jedzadku (Leonardo da Vinci, Nápady).

 

IN CAUSA FACILI CUIVIS LICET ESSE DISERTUM (Ovidius, Žalozpěvy 3,11,21)

Jestliže případ je snadný, tu kdokoli promluvit umí

Srov.: Po bitvě je každý generál.

 

IN CAVEA MINUS BENE CANIT LUSCINIA (Walther 11 693b)

Slavík v kleci nedobře zpívá

Obecně rozšířené rčení známé od řeckých i římských autorů (Filón z Alexandreie, Cicero, O věštění 2,35). Srov.: V kleci ptáček nezpívá. → Lusciniae (Lusciniolae) deest cantio.[8]

 

IN CONCRETO

Názorně, konkrétně

OpakIn abstracto.

 

IN CONTINUO

Nepřetržitě

 

IN CONTUMACIAM

Pro vzdorovitost, v nepřítomnosti

Užívá se při vynesení rozsudku nad obžalovaným, který se neodůvodněně, ze vzdorovitosti, nedostavil k soudu. Odtud přeneseno i do současné sportovní terminologie: kontumační výsledektrest za nesplnění předepsaných podmínek, neodůvodněnou nepřítomnost, nesportovní jednání apod.

 

IN CORPORE

Hromadně, korporativně

 

IN CRUDO

V původním, surovém stavu

 

IN DIVITIIS INOPES, QUOD GENUS EGESTATIS GRAVISSIMUM EST (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 74,4)

Být chudý uprostřed bohatství, to je ten nejhorší druh nouze

 

IN DUBIIS AUDENTIOR (Ammianus Marcellinus, Dějiny 15,5,31)

Za nejistých poměrů odvážněji

 

IN DUBIIS MITIUS

V pochybných případech mírněji

Není-li případ zcela jasný, je nutné volit mírnější trest (práv. zásada).

 

IN DUBIIS REUS EST ABSOLVENDUS

Jsou-li pochybnosti, má být obžalovaný osvobozen

Jedna ze základních zásad trestního práva.

 

IN DUBIO PRO REO

Při pochybnostech (rozhodovat) ve prospěch obžalovaného

Jsou-li pochybnosti, je věc třeba posuzovat ve prospěch, pro dobro obžalovaného (práv. zásada). → In dubiis mitius. → In dubiis reus est absolvendus.

 

IN EFFIGIE

Obrazně, na obraze

Obrat vznikl ve středověku na základě (magické) představy, že je možno někomu „na dálku“ ublížit či prospět provedením určitého obřadu nebo vyslovením formule. Měl-li tedy někdo být potrestán upálením, stačilo spálit jeho obraz, tj. spálit ho in effigie, když např. zločinec uprchl. Srov. užití v aforismu 94. Ranních červánků F. Nietzsche: Léčivý prostředek rozmrzelých. – Již Pavel se domníval, že je zapotřebí oběti, aby bylo odstraněno hluboké rozmrzení boha z hříchu: a od té doby se křesťané nepřestali zbavovat nevole ze sebe samých prostřednictvím oběti, – ať už jí je „svět“ nebo „dějiny“ nebo „rozum“ nebo radost nebo pokoj a klid druhých lidí, – něco dobrého musí za jejich hřích zemřít (byť i jen in effigie)!

 

IN EVENTUM

Pro případ

 

IN EXTENSO

V plném rozsahu

 

IN EXTREMIS

V posledním okamžiku, v posledních chvílích (dnech) života; v krajní, mezní situaci

 

IN FLAGRANTI

Při žhoucím (činu)

V této zkrácené podobě se užívá místo úplného: in flagranti crimine (delicto) comprehendi – být přistižen při žhoucím činu, nebo, jak se říká hovorově „za tepla“. Obrat se vyskytuje v základním souhrnu římského práva, v Kodexu Justinianově. Vztahoval se původně především na žhářství a cizoložství. Teprve později se začalo užívat samotné in flagranti o přistižení při jakémkoli nezákonném činu.

 

IN FOVEAM CECIDIT, QUAM FECERAT IPSE (Walther 11 781a)

Ten, kdo jámu kopal, sám do ní spadl

Biblického původu: Qui fodit foveam, incidet in eam.[9] Srov.: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá; Kdo jinému jámu kopá, ten se hodně nadře. → Incidit in foveam...

 

IN FUGA FOEDA MORS EST, IN VICTORIA GLORIOSA (Cicero, Filipiky 14,12,32)

Smrt na útěku je potupná, při vítězném boji slavná

Na stejné úvaze je založen i verš Horatiův: Mors et fugacem persequitur virum.[10]

 

IN HOC SIGNO VINCES

V tomto znamení zvítězíš

Z Eusebiova Životopisu Konstantinova 1,28 – řecky Τουτό νίκα. Výrok se vztahuje k legendě o zjevení kříže císaři Konstantinovi Velikému před rozhodnou bitvou proti Maxentiovi r. 312. Nápis, který se stal Konstantinovým heslem, byl prý napsán na kříži. Protože císař zvítězil, věřilo se, že skutečně zasáhl křesťanský bůh. Srov.: Připomínám neocenitelné slovo Pavlovo: „Což jest u světa mdlé, což bláznivého jest u světa, neurozené u světa a za nic položené, vyvolil bůh“: to byla formule, in hoc signo zvítězila dekadence (F. Nietzsche, Antikrist 51.); In hoc signo vinces je rovněž název Nietzschova aforismu 96. Ranních červánků.

 

IN HONOREM

K poctě, na počest

 

IN CHRISTI NOMINE (I.C.N.)

Ve jménu (Ježíše) Krista

 

IN IDEM FLUMEN BIS DESCENDIMUS ET NON DESCENDIMUS (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 58,23)

Do téže řeky dvakrát vstoupíme i nevstoupíme

Latinskou podobu výroku řeckého filosofa Hérakleita Seneca uvádí v souvislosti s neustálým během času a lidského života. K výroku ještě dodává: Manet enim fluminis nomen, aqua transmissa est – Zůstává totiž (jen) jméno řeky, voda však už odtekla. Výrok se časem ještě více uvolnil z kontextu a dnes se používá zcela nesprávně ve smyslu „neudělat jednu věc dvakrát“; Hérakleitos jím měl však na mysli něco naprosto odlišného, totiž pouze toto: nic není stálé, vše se neustále mění a nic nezůstává stejné (řecky πάντα ρ’εί); všechno tedy zároveň je a už není.
 

IN INFERNO NULLA EST REDEMPTIO

pekla není vykoupení

Fráze z náboženských obřadů; použita v Cervantesově „Donu Quijotovi“ (I,25), ovšem komicky zkomolena negramotným Sanchem Panzou na „mula je retecimo“.

 

IN INFINITUM

Donekonečna

Srov.: Vždyť kdyby existoval Bůh, musel by mít i On svého Stvořitele a tento Stvořitel jiného Stvořitele! - atd. ad absurdum in infinitum (Misantrop, Z poustevníkovy lesní moudrosti, O smyslu života); Čemu tudíž teď jest především zabrániti, toť další ještě experimentování, trvání plynulého stavu hodnot, zkoumání, volba, kritizování hodnot in infinitum (F. Nietzsche, Antikrist 57.) – Nietzsche má ovšem na myslidokonalý“ staroindický zákoník Manuův.

 

IN INTEGRUM

Do neporušeného (dřívějšího) stavu
 

IN LAUDEM

K oslavě, ke chvále

Věnování v podtitulu nějakého díla určeného k oslavě nebo k chvále někoho či něčeho, za nímž následuje jméno dotyčné oslavované či chválené osoby nebo věci.

 

IN MAGNIS ET VOLUISSE SAT EST (Propertius, Elegie 2,10,6)

Ve velkých věcech i chtít znamená dost

 

IN MAGNO MAGNI CAPIUNTUR FLUMINE PISCES (Walther 11 827)

Ve velké řece se dají nachytat veliké ryby
 

IN MAIOREM DEI HONOREM (F. Nietzsche, Antikrist 51.)

K větší poctě boží

Nietzsche tento latinský obrat použil ve větě: Církev svatořečila in maiorem dei honorem jen blázny nebo veliké podvodníky.

 

IN MANIBUS PASSER MELIUS QUAM SUB DUBIO GRUS (Walther 11 827)

Lepší je vrabec v rukách než naděje jeřába chytit

Srov.: Lepší holubruce než jeřábek na střeše; Lepší vrabec v hrsti nežli čáp na střeše; Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. → Dimidium plus toto[11] → Capta avis...[12] → Ad praesens...[13]

 

IN MARGINE (zkr. I. M.)

Na okraji

Poznámky na okraji stránek knihy (marginálie), ale přeneseně i např. v debatě poznámky „na okraj“ nějakého problému, otázky ap.

 

IN MEDIA VITA (F. Nietzsche, Radostná věda 4,324)

Doprostřed, vprostřed, uprostřed života

Název aforismu 324.: Ne! Život mne nezklamal! Rok od roku je pro mne spíš pravdivější, lákavější a tajemnější – ode dne, kdy mne navštívila velká osvoboditelka, ona myšlenka, že život by mohl být experimentem poznávajícího – a nikoli povinností, nikoli sudbou, nikoli klamem! – A poznání samo: ať si je pro jiné něčím jiným, například ložem ke spočinutí nebo cestou k takovému loži nebo zábavou nebo zahálkou – pro mne je světem nebezpečenství a vítězství, v němž mají i heroické pocity své jeviště a kolbiště. „Život prostředkem poznání“ – s touto zásadousrdci může člověk žít nejen statečně, nýbrž i radostně, a také se radostně smát! A kdo by vůbec uměl dobře se smát a dobře žít, kdyby nejprve neuměl dobře válčit a vítězit?

 

IN MEDIAS RES (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,148)

Doprostřed věcí, událostí

V projevu bez okolků přejít k jádru věci; zasáhnout do událostí, které už jsou v plném proudu.

 

IN MEDIO MARI QUAERIT UNDAS (Walther 11 838a)

Na širém moři hledá vlny

Tj. počínat si pošetile. Srov.: Pro oči nevidět.

 

IN MEDIO SEDET INCLITA VIRTUS (Walther 11 840b)

Proslulá ctnost uprostřed sedí

Rozšířeno v mnoha obměnách (in medio stat virtus – ctnost stojí uprostřed aj.). Už od antiky velmi rozšířená myšlenka uměřenosti a zlaté střední cesty. To nejlepší, co má pravou míru, je uprostřed. → Medio tutissimus ibis.[14]Inter utrumque tene.

 

IN MELIUS

Na lepší stranu, v lepší (změnit, obrátit)

Užívá se zejména v právnické mluvě, ale i obecně, např. vyložit něčí výrok in melius = vyložit jej v lepším, pro určitou osobu příznivějším smyslu. Opakem je in peius – v horší, na horší stranu (změnit, obrátit, event. vyložit).

 

IN MEMORIAM

Na paměť, k uctění památky

Např. vyznamenání in memoriam = posmrtně udělené.

 

IN (SUI) NATURA

V (své) přirozené (přírodní) podobě

Srov.: Lidé, člověk in sui natura, se projevil! (Misantrop, Divoká svoboda 30.5.45); Horší je muset někdy poslouchat in natura nějakého „živého“ vypravěče rovnou tváří v tvář (Misantrop, Rakovina na kůži Země).

 

IN NECESSARIIS UNITAS, IN DUBIIS LIBERTAS, IN OMNIBUS AUTEM CARITAS (Walther 11 894a)

V nezbytných záležitostech jednota, v pochybných volnost (svoboda), ve všech ale laskavé pochopení (snášenlivost)

Původ výroku není jasný, bývá připisován už Augustinovi. Podle některých je jeho autorem německý teolog Meldenius (17. stol.).

 

IN NECESSITATE VIVERE, NECESSITAS NULLA EST (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 12,10)

Žít z donucení není nutné

Senecova myšlenka je širší, okřídlené rčení je poněkud upraveno: Malum est in necessitate vivere, sed in necessitate vivere, necessitas nulla est – Žít z donucení je zlo, ale není nutné z donucení žít. Odpovídá stoickému pojetí života a smrti.

 

IN NOMINE DOMINI (DEI) (zkr. I. N. D.)

Ve jménu Páně (Božím)

Ve středověku těmito slovy obvykle začínaly všechny knížecí výnosy a nařízení, které poddaným nejčastěji přinášely další útlak a bídu. Proto si lidé ustálenou formuli doplnili: in nomine Domini incipit omne malum – ve jménu Páně se počíná každé zlo.

 

IN NOMINE PATRIS ET FILII ET SPIRITUS SANCTI

Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého

 

IN NOMINE SANCTAE TRINITATIS (zkr. I. N. S. T.)

Ve jménu nejsvětější Trojice

Tj. ve jménu trojjediného křesťanského Boha – Otce, Syna a Ducha. Zkratka bývá často na církevních objektech a památkách.

 

IN NOVA FERT ANIMUS MUTATAS DICERE FORMAS CORPORA (Ovidius, Proměny 1,1)

Vyprávět chtěl bych o tom, jak změněna dřívější těla v nová

Úvodní slova slavné Ovidiovy epické básně Proměny, na níž jsou založeny Starověké báje a pověsti.

 

IN NUCE

V jádře, zhuštěně, zkráceně

Tj. ve zkrácené, zhuštěné formě stručně vystihnout podstatu (srov. hovorové „v kostce“).


IN OCCIPITIO OCULOS HABET

Mít oči i vzadu

Tj. být obezřetný.

 

IN OPTIMA FORMA

nejlepší podobě


IN ORE MEL, IN CORDE FEL

V ústech med, v srdci žluč

Srov.: V ústech med, a v srdci jed; V ústech (na jazyku) nosí med a stred (strdí), a v srdci chová šalby jed; V ústech má med, a břitvu za pasem nosí; Boca de miel, manos de hiel. - Ústa od medu, ruce od žluči (španělské úsloví); En la bouche le miel, et au coeur le fiel. - V ústech med, a v srdci (v duši) žl (francouzské).

 

IN PACE LEONES, IN PROELIO CERVI (Tertullianus, O věnci 1)

míru lvi, v boji jeleni

 

IN PATRIA NATUS NON EST PROPHETA VOCATUS (Walther 11 918)

Ve své rodné zemi, tam nikdo prorokem není

Rýmovaná forma biblického: Nemo propheta acceptus est in patria sua (Nový zákon, Lukáš 4,24) – Žádný prorok není vítaný ve své vlasti. Traduje se v řadě dalších obměn, např.: In patria magno non est in honore propheta – Ve vlasti žádný prorok nesklízí veliké pocty. Srov.: Doma není nikdo prorokem.

 

IN PAUPERTATE, QUIS AMICUS, NOSCITUR A TE (Walther 11 921)

Kdo je tvůj přítel, to můžeš jen v nouzi a chudobě poznat

Srov.: V nouzi poznáš přítele. → Igni probatur aurum...Ignis aurum probat...

 

IN PEIUS → In melius

 

IN PERPETUUM (zkr. I. P.)

Navždy, na věky, napořád

 

IN PLENO

V plném počtu

O shromáždění.

 

IN POCULIS

Při hostině (mezi poháry)

 

IN PRAESENTI

V přítomnosti

 

IN PRAETERITUM SUBVENIRE NE DII QUIDEM POSSUNT (Plinius Mladší, Chvalořeč na císaře Traiana 40)

Ani bohové nemohou pomoci v tom, co se už stalo

→ Factum est factum.[15] → Factum infectum fieri nequit.[16] → Contra factum non datur argumentum.[17]

 

IN PROPRIA PERSONA

Osobně

 

IN PURIS NATURALIBUS (R. Bellarmino)

čistém přírodním, přirozeném stavu

 

IN REBUS DUBIIS PLURIMI EST AUDACIA (Publilius Syrus, Myšlenky I 30)

Je-li věc nejistá, je nejcennější odvaha

 

IN REBUS SEVERIS NON EST IOCANDI LOCUS (Cicero, O věštění 2,10,25)

Ve vážných záležitostech není místo pro žertování
 

IN REM

Ve věci

Z filosofických debat středověkých scholastiků, kteří se donekonečna hádali o to, zdali „obecniny“ (tj. všeobecné vlastnosti) existovaly dříve než realita (před věcí – ante rem), nebo zdali jsou obsaženy v realitě (ve věci – in rem), či zda následují po realitě (po věci – post rem).

 

IN SAECULA SAECULORUM

Na věky věků

→ Gloria Patri et Filio et Spiritui Sancto...[18]

 

IN SALTU UNO DUOS CAPROS CAPERE (Plautus, Casina 475)

Jedním skokem chytit dva kance

Srov.: Zabít dvě mouchy jednou ranou.

 

IN SENSU STRICTIORI

V užším smyslu (slova)

 

IN SILVAM LIGNA FERRE (Horatius, Satiry 1,10,34)

Nosit dříví do lesa

Srov.: Nosit sovy do Athén. → Noctuas Athenas.

 

IN SITU

Na (svém vlastním) místě

 

IN SPE

naději, v budoucnu

 

IN STATU NASCENDI

Ve stavu vzniku, zrodu

 

IN STATU QUO ANTE

V dřívějším stavu

Tj. ve stavu, jaký byl až do určitého momentu, časového mezníku.

 

IN TERRA SUMMUS REX EST HOC TEMPORE NUMMUS (Walther 12 105)

Peníz je nejvyšším králem, ten celému světu teď vládne

 

IN TERROREM

Pro strach, zastrašení

 

IN TRANQUILLO QUILIBET GUBERNATOR (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 85,29)

Když je moře klidné, může být kormidelníkem kdokoli

Platí v politice a o řízení státu: v poklidných dobách může vládnout kdokoliv, ale v časech krizových musí vést stát silná osobnost.


IN TRISTIA HILARIS, IN HILARITATE TRISTIS

Ve smutku veselí, ve veselí smutek

Motto italského astronoma a filosofa Giordana Bruna (1548-1600), které uvádí A. Schopenhauer ve druhém díle Světa jako vůle a představy ve stati O géniovi, jakožto výstižné pro popis jaré a zároveň melancholické povahy všech géniů.

 

IN USUM DELPHINI

Pro potřebu „delfína“

Tj. dauphina, mladého prince, následníka trůnu. V době Ludvíka XIV. tak byl nazýván výbor z antických autorů, pořízený pro mladého prince. Byla vypuštěna všechna místa, která se jevila z výchovných důvodů jako závadná. Užívá se o vydání literárních děl, z nichž bylo většinou z mravních důvodů něco vypuštěno.

 

IN VESTIMENTIS NON EST MUTATIO MENTIS (Walther 12 139)

Nevyměnil svoji hlavu, kdo objevil se v novém hávu

Přísloví se nás snaží přesvědčit o tom, že není „pravda odvěká, že šaty dělaj člověka“, ani že „podle kabátu se svět měří“, ačkoli to platilo, jak je patrné z jiného přísloví: in vili veste nemo tractatur honeste. Srov.: Člověk zůstane hajzlem, i kdyby se teologie postavila na hlavu (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Svině zůstane sviní, by na sobě zlaté sedlo měla. → Ex auro frenum non meliorat equum.[19]

 

IN VICEM

Střídavě, navzájem

 

IN VILI VESTE NEMO TRACTATUR HONESTE (Walther 12 141)

S nikým se nejedná čestně, kdo přijde v laciné vestě

 

IN VINO VERITAS

Ve víně je pravda

Řecký tvar je εν οινω αλήθεια. Velmi staré rčení, známé z řeckých i římských autorů: nejstarší doklad patrně u řeckého básníka Alkaia (7.–6. stol. př. n. l.). Srov. QUOD IN CORDE SOBRII, ID IN LINGUA EBRII (Walther 25 831) – Co má střízlivý na srdci, má opilec na jazyku.


IN VITRO

Ve skle

Tj. ve skleněné nádobě, ve zkumavce. Pokusy in vitro jsou vědecké experimenty konané mimo živý organismus. OpakIn vivo.

 

IN VIVO

V živém

Tj. v živém organismu. Pokusy in vivo jsou vědecké experimenty konané buď přímo v živém organismu (též nazývané vivisekce = „řezání do živého“, neboli pokusy na zvířatech, méně často i na lidech). Pokus nebo výzkum in vivo může také znamenat „na živo“, tj. konaný v přirozeném prostředí, mimo laboratoř. OpakIn vitro.

 

INCIDIT IN FOVEAM, QUISQUIS PRIUS EFFODIT ILLAM (Walther 12 189)

Právě ten do jámy spadne, kdo předtím ji kopal

Biblického původu: qui fodit foveam... Srov.: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá; Kdo jinému jámu kopá, ten se hodně nadře. → In foveam cecidit...

 

INCIDIT IN SCYLLAM, QUI VULT VITARE CHARYBDIM (Gautier de Châtillon, Alexandreis 5,301)

Skylla pohltí toho, kdo chtěl se Charybdě vyhnout

Skylla a Charybdis, dvě bájné mořské obludy, číhající každá po jedné straně Messinské úžiny, takže kdo unikne jedné, stane se obětí druhé. Srov.: Tam doráží vlk, zde pes (rčení zmiňuje Horatius, Satiry 2,2); Utéci od tygra ke krokodýlovi (thajské přísloví); Dostal se z deště pod okap; Trefil z bláta do louže; Octnout se mezi dvěma mlýnskými kameny; Dva křesací kameny jiskry dělají. Srov.: Starověké báje a pověsti, kapitoly Odysseova dobrodružství, Aeneovo bloudění a Argonauti. → Inter sacrum saxumque stare.

 

INCIPE! DIMIDIUM FACTI EST CEPISSE (Walther 12 193)

Začni! Vždyť začátek je už polovic díla

Srov.: S chutí do toho, půl je hotovo. → Fac tantum incipias...[20]Initia in potestate nostra sunt...

 

INCREDIBILE DICTU (např. L. Klíma, Sus Triumphans)

Je to k nevíře, neuvěřitelné, ztěží lze tomu věřit

Použito L. Klímou v povídce Sus Triumphans: „Incredibile dictu – tato chátra chce stejná práva, práva s námi, vzdělanými a vysoce postavenými lidmi – není to směšné?“

 

INCREDULUS ODI (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,187)

Tomu nevěřím a mému vkusu se to příčí

V doslovném překladu: „Nedůvěřiv nenávidím.“

 

I. N. D. In nomine Domini (Dei)

 

INDE DATAE LEGES, NE FIRMIOR OMNIA POSSET (Ovidius, Kalendář 3,279)

Proto jsou zákony dány, aby silnější nemohl všechno

 

INDE IRAE ET LACRIMAE (Iuvenalis, Satiry 1,168)

Hle, odtud slzy a hněv

Z Iuvenalovy programové satiry. Dotkne-li se satirik toho, co tíží svědomí jeho čtenářů, hned je zle – z toho plyne jejich hněv a pláč. Srov.: Nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu! (N. V. Gogol).

 

INDEX LIBRORUM

Seznam, soupis knih

 

INDEX LIBRORUM PROHIBITORUM

Seznam, soupis zapovězených knih

Srov.: Dát něco na index = zapovědět, zakázat. → Libri prohibiti.[21]

 

INDICAT ARTIFICEM RES OPERATA SUUM (Walther 12 236)

Dílo prozradí svého mistra

 

INDIGNOR, QUANDOQUE BONUS DORMITAT HOMERUS (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,59)

Těžce nesu, že někdy i výtečný Homér si zdřímne

Ani Homérovy verše nejsou vždy dokonalé. Je to ale spíše politování než výtka, a vzápětí Horatius ještě s vtipem sobě vlastním dvojsmyslně dodává: Verum operi longo fas est obrepere somnum – Ale když dílo je dlouhé, může se vloudit i spánek (tj. nejen chybička, ale i nuda).

 

INERS NEGOTIUM (Seneca Mladší, O krátkosti života 12)

Nečinné (neplodné) zaneprázdnění, zaměstnání

Jde o oxymoron, tj. spojení dvou protikladných slov – nečinná činnost (jiný příklad oxymoronu poskytují obraty Discordia concors nebo Concordia discors). Podobným obratem je i desidiosa occupatio – zahálčivé, nečinné zaměstnání. Seneca kritizuje lidi, kteří se zabývají činností, jež nemá hlubší smysl, kteří tráví život „mezi hřebenem a zrcadlem“, a říká o nich, že jsou nemocní nebo ještě spíše mrtví.

 

INFANDUM, REGINA, IUBES RENOVARE DOLOREM (Vergilius, Aeneis 2,3)

Kážeš, královno, obnovit bol, jenž je nevýslovný

Z úvodu Aeneova vyprávění o útrapách Trójanů ve válce i při bloudění na moři. K vylíčení těch běd vyzvala Aenea kartáginská královna Dido.

 

INFANS, QUAMVIS ANGELUS VIDEATUR, VIRGA TAMEN EGET (J. A. Komenský, Informatorium školy mateřské 9,6)

Ačkoli se zdá, že dítě je andílek, přece potřebuje metlu

Srov.: Diligit hic natum...

 

INFELICES SUNT II, QUI OMNIA SIBI LICERE EXISTIMANT (Ammianus Marcellinus, Dějiny 26,10,12)

Nešťastní jsou ti, kteří se domnívají, že je jim vše dovoleno

Parafráze Ciceronova výroku. Ammianus Marcellinus uvádí: „Císař (míněn Valentinianus I., 364–375) měl totiž sklon páchat bezpráví, a když vyslechl zhoubná udání, bezuzdně jásal nad rozmanitostí poprav, neboť neznal onen Ciceronův výrok, který poučuje, že nešťastní jsou ti, kteří se domnívají, že je jim vše dovoleno.“ Srov. opačné tvrzení: Nešťastní jsou ti, kteří se domnívají, že jim není nic dovoleno (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

 

INFELIX, NULLI CUIUS SAPIENTIA PRODEST (Walther 12 304)

Nešťastný (má být) ten, jehož moudrost nikomu neprospěje

Srov. opačné tvrzení: Šťastný je ten, kdo nikomu neprospívá (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

 

INFLAT SE TAMQUAM RANA (Petronius, Zlomky 77)

Nadouvá se jako žába

Obraz převzatý z ezopských bajek (např. Phaedrus, Bajky 1,25 – Žába a vůl). Žába chce být tak velká jako vůl a nafukuje se tak dlouho, až praskne.

 

INGENIIS STIMULOS SUBDERE FAMA SOLET (Ovidius, Žalozpěvy 5,1,76)

Umělcům věhlas a sláva obvykle pobídku dá

 

INGENIUM MAGNI LIVOR DETRECTAT HOMERI (Ovidius, Léky proti lásce 365)

Bledá závist i génia velkého Homéra zlehčí

Srov.: „Mohl bych se na počátku obšírně rozepsat o soupeřivosti, závisti, o žlučovité kritice, pomluvách, předpojatosti, o tajných i zřejmých pletichách proti tvé pověsti a o spoustě jiných překážek, jež ti lidská zlomyslnost nastraží pod nohy. Takové překážky se překonávají těžko, často jsou nepřekonatelné, a nejeden spisovatel byl za svého života a dokonce i po smrti okrádán o čest, která mu patří. Protože koho nenávist a závist připravila o věhlas zaživa, ten zůstane ve stínu, odsouzen k zapomenutí i jako mrtvý, a málokdy se stane, že by se jeho sláva zrodila či vynořila z nehybných a němých papírů v době, kdy už se na nich usadil prach. Ale o tom, co dovede lidská zlomyslnost, bylo už napsáno velmi mnoho, stačilo by citovat, a tak to raději ponechám stranou. Chci ti pouze vyložit potíže a překážky, které houževnatě brání ocenění díla i bez zásahu lidské zloby; a takové nehody postihují nejen výjimečně toho či onoho, ale jsou pravidlem téměř u každého velkého spisovatele“ (G. Leopardi, Parini čili O slávě).

 

INGENS TELUM NECESSITAS

Nutnost je ohromná zbraň

Smysl: Je-li opravdu nezbytné něčeho dosáhnout, nějaké řešení se vždycky najde. Podobné je i Necessitas durum telum – Nutnost je tvrdá zbraň. Obojí je snad vytvořeno na základě Liviova: Necessitas ultimum ac maximum telum est.[22]

 

INGRATA PATRIA, NE OSSA QUIDEM MEA HABEBIS (Livius, Dějiny 38,53,8)

Nevděčná vlasti, ani mé kosti mít nebudeš

Slova Publia Cornelia Scipiona Staršího, ozdobeného přídomkem Africanus za jeho významné vojenské zásluhy a vítězství nad Hannibalem ve 2. punské válce. Ke konci života byl však obžalován, soudně stíhán, a proto se uchýlil do ústraní.

 

INGRATUS EST, QUI BENEFICIUM REDDIT SINE USURA (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 81,16)

Nevděčný je ten, kdo vrací dobrodiní bez úroku

Srov.: Benefacta male locata malefacta arbitror;[23] Beneficia donari aut mali aut stulti putant.[24]

 

INIQUA RARO MAXIMIS VIRTUTIBUS // FORTUNA PARCIT (Seneca Mladší, Šílící Herkules 325–326)

Osud, jenž pouze bezpráví zná, // zřídka se vyhne ctnostem

Srov.: Starověké báje a pověsti, Héráklés / Hercules.

 

INITIA IN POTESTATE NOSTRA SUNT, DE EVENTU FORTUNA IUDICAT (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 14,14)

(Jenom) začátky jsou v naší moci, o výsledku rozhoduje Štěstěna (osud)

Incipe!...

 

INITIUM EST SALUTIS NOTITIA PECCATI (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 28,9)

Začátkem záchrany je (poznání) znalost provinění

Srov.: Stopeni v bahno lžete soběhloubi, že jezdíte po zlatých zádech nebeských obláčků, hudbou sfér je zbahnilému sluchu vašemu mlaskot bahna a dechem růží jeho smrad. Schází vám první podmínka polepšení: schopnost uzřít svou špatnost. Kdo ji nemá, je nejnižší vůbec druh člověka (L. Klíma, Lidská tragikomedie).

 

INIURIAM IPSE FACIAS, UBI NON VINDICES (Publilius Syrus, Myšlenky I 55)

Ty sám ses provinil, když křivdu netrestáš

→ Furti conscius est reus sicut agens.[25]

 

INIURIARUM REMEDIUM EST OBLIVIO (Publilius Syrus, Myšlenky I 21)

Lékem proti bezpráví je zapomnění

Naproti tomu Eurípidés ústy Hekaby praví: O bezpráví ať nelze mluvit obratně.

 

INNOCENS CREDIT OMNI VERBO, ASTUTUS CONSIDERAT GRESSUS SUOS (Bible, Starý zákon, Kniha přísloví 14,15)

Prostoduchý člověk uvěří každému slovu, vychytralý zvažuje své kroky

Srov.: Neznalí lidé mohou být snadno donuceni k tomu, aby věřili (Cicero).

 

INNOCENTIAE PLUS PERICULI QUAM HONORIS EST (Sallustius, Válka s Iugurthou 31,1)

Bezúhonnost přináší více nebezpečí než poct

Srov.: Na vině nezáleží, jde-li komu o moc. Nevinný, který překáží, je horším odpůrcem než zločinec, neboť toho můžeme snadno usvědčit, zatímco nevinný je silný svým vědomím práva (A. Pludek).

 

INOPEM ME COPIA FECIT (Ovidius, Proměny 3,466)

Bohatství mě učinilo chudým

Srov.: Moudrého chudoba trýzní méně, než by ho trestalo bohatství. Snesitelnější a snadnější je nabývat než ztrácet (Seneca, O duševním klidu); Dejte mi chudobu, která se raduje z pravého bohatství! (H. D. Thoreau, Walden); Před bídou neochrání nic jistěji než vnitřní bohatství, bohatství ducha (A. Schopenhauer, Aforismy k životní moudrosti).

 

INOPIAE PAUCA DESUNT, AVARITIAE OMNIA (Publilius Syrus, Myšlenky I 7)

Jen málo chybí nouzi, všechno (chybí) bohatství

Srov.: Samotě chybí mnoho, společnosti všechno (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

 

I. N. R. I. Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum

 

INSANUS MEDIO FLUMINE QUAERIT AQUAM (Propertius, Elegie 1,9,16)

Šílenec po vodě pátrá, i když je uprostřed vln

Srov.: Pro ně je lidmi neobydlená krajina "pustinou". Množství tvorů považují za "nic", za "nikoho". Věta "Jsem v lese sám" je nesmyslná. Je to jako říct "Seděl sám v přeplněném kupé" (Misantrop, Z poustevníkovy lesní moudrosti).

 

INSIDIAS UNDIQUE IMMINENTES SUBIRE SEMEL SATIUS EST QUAM CAVERE SEMPER (Suetonius, Život božského Iulia 86)

Hrozí-li odevšad nástrahy, má větší cenu se jim jednou postavit, než stále být ve střehu

Srov.: Jestli se nechceš pořád rozčilovat s lidmi, rozčil se jedenkrát (Misantrop, Sentence o lidském smradu). → Cui nolis saepe irasci...[26]

 

I. N. S. T.In nomine sanctae Trinitatis

 

INSTAR OMNIUM

Jako všichni

 

INSTITIA MATER ARROGANTIAE (Walther 12 483b)

Nevědomost je matkou domýšlivé zpupnosti

Srov.: Každá doba měla a má své výtrysky nejhlubšího hlupství a nejpovrchnější zpupnosti (Misantrop, Rakovina na kůži Země).

 

INTAMINATIS FULGET HONORIBUS (Horatius, Ódy 3,2,18)

Bez poskvrn zcela, jen pochvalou se skví

U Horatia je to virtus, repulsae nescia sordidae – občanská čest, jež nezná potupné odmítnutí, tj. nemůže odmítnout službu vlasti. Obecně se ale užívá o všem a o každém, kdo je chválen a obdivován.

 

INTEGER VITAE SCELERISQUE PURUS (Horatius, Ódy 1,22,1)

Bezúhonně žít a zločinu být prost

 

INTELLIGENTI PAUCA

Chápavému (chytrému) stačí i málo

Tj. málo, aby porozuměl, pochopil. Srov.: Moudrému napověz, hloupému dolož (hloupého trkni). Rčení užito např. Misantropem, Reinlebensborn 13.10.42: Jedna z příčin, proč se stalo starověké Řecko kulturní velmocí, byla ta, že povýšili řemeslo na umění; že nestavěli obyčejné zfušované stavby, ale umělecká díla, která přetrvala věky a která dodnes celý svět obdivuje – kromě křesťanů, kteří je ničili. Řekové byli svým smyslem pro dokonalost pověstní už v tehdejším světě, mezi svými sousedy. A teď si to srovnejte s dneškem a zeptejte se, jaká je naše kultura, co po ní zbude a kam se tím pádem řítí civilizace! INTELLIGENTI PAUCA – Moudrému napověz.

 

INTELLIGO, UT CREDAM (Thomas Müntzer)

Snažím se pochopit, abych věřil

Srov. opak: Credo, ut intelligam.[27]

 

INTER ARMA SILENT LEGES (Cicero, Řeč na obranu Milona 4,10)

Uprostřed zbraní zákony mlčí

Když mluví zbraně, tj. ve válce, mlčí, resp. jsou umlčeny zákony. Obměnou Ciceronových slov je i Lucanovo: Leges bello silere coactae – Zákony válkou přinucené mlčet (Farsalské pole 1,277).

 

INTER ARMA SILENT MUSAE

Uprostřed zbraní mlčí Múzy

Parafráze Ciceronova výroku Inter arma silent leges. Podobně Eurípidés praví, podle Plútarcha, že Arés (bůh války) nepřeje slavnostem. Užito např. K. Krylem v písni Král a klaun: Král do boje táh / do veliké dálky / a s ním do té války / jel na mezku klaun. // Než hledí si stáh / tak z výrazu tváře / bys nepoznal lháře / co zakrývá strach. // Tiše šeptal při té hrůze / inter arma silent Musae / místo zvonku cinkal brněním. // Král do boje táh / do veliké dálky / a s ním do té války / jel na mezku klaun. // Král do boje táh / a sotva se vzdálil / tak vesnice pálil / a dobýval měst. // Klaun v očích měl hněv / když sledoval žháře / jak smývali v páře / prach z rukou a krev. // Tiše šeptal při té hrůze / inter arma silent Musae / místo loutny držel v ruce meč. // Král do boje táh / a sotva se vzdálil / tak vesnice pálil / a dobýval měst. // Král do boje táh / s tou vraždící lůzou / klaun třásl se hrůzou / a odvetu kul. // Když v noci byl klid / tak oklamal stráže / a nemaje páže / sám burcoval lid. // Všude křičel do té hrůzy / ve válce že mlčí Múzy / muži by však mlčet neměli. // Král do boje táh / s tou vraždící lůzou / klaun třásl se hrůzou / a odvetu kul. // Král do boje táh / a v červáncích vlídných / zřel na čele bídných / jak vstříc jde mu klaun. // Když západ pak vzplál / tok potoků temněl / klaun tušení neměl / jak zahynul král. // Kdekdo křičel při té hrůze / inter arma silent Musae / krále z toho strachu trefil šlak / klaun tiše se smál. // A zem žila dále / a neměla krále / klaun na loutnu hrál / klaun na loutnu hrál.

 

INTER CAECOS REGNAT STRABO (Walther 12 589a)

Mezi slepými šilhavec králem

Podobně i Monoculus inter caecos rex.[28] Srov.: Věci nejsou jak mají být. A tak vládnou oni. Králové to nicméně nejsou. Nejlepšínejhorších, jednoocí mezi slepými. Nad špatnými vždy budou panovat jiní špatní (Misantrop, Rakovina na kůži Země); Mezi slepými jednooký králem.

 

INTER CALICEM ET OS MULTA CADUNT (Walther 12 590)

Mezi pohárem a ústy mnoho upadne

Tj. i za tak krátkou chvíli, než doneseš pohár k ústům, se může leccos přihodit. Podobně Multa cadunt inter calicem supremaque labra.[29]

 

INTER DUOS LITIGANTES GAUDET TERTIUS → Duobus certantibus (litigantibus) tertius gaudet[30]

 

INTER FINITIMOS VETUS AC ANTIQUA SIMULTAS (Iuvenalis, Satiry 15,33)

Mezi sousedy (vládne) stará, ba prastará zášť

U Iuvenala o sousedních městech, jejichž malicherný spor přerostl v lítý boj a posléze dokonce v kanibalismus.


INTER PARES

Mezi (sobě) rovnými

Srov. použití u F. Nietzsche (Vůle k moci): „Vzájemnost“ je velká sprostota; právě že něco, co činím, nesmí a nemůže být učiněno někým jiným, že nesmí být vyrovnání (leda v nejvybranější sféře sobě rovných, inter pares), že v hlubším smyslu člověk nic nevrací, poněvadž je něčím jedinečným a jenom něco jedinečného činí – toto základní přesvědčení obsahuje důvod aristokratického odlučování od davu, poněvadž dav věří na „rovnost“, a proto také na vyrovnatelnost a „vzájemnost“.

 

INTER POCULA NON EST DISPUTANDUM (Walther 12 619a)

Při víně se nemají vést spory

Protože duch bývá příliš zatemnělý, aby mohl být přístupný rozumným názorům, a též „opička“ bývá příliš agresívní na pokojné vyřešení sporu.

 

INTER PYGMEOS NON PUDET ESSE BREVEM (Walther 12 618)

Mezi trpaslíky není hanba být malý

Srov.: Skoro výhradně spočívá velikost ve vědomí, že jsem veliký. Soud „jsem malý“, patří mezi ty, které jsou vždy pravdivé: prostě proto, že pokud tak soudím, jsem trpaslík. Vše, vše hučí do nás od narození: jsi člověk, jsi nicotný atom „lidstva“ (L. Klíma, Lidská tragikomedie). → Inter caecos regnat strabo.

 

INTER SACRUM SAXUMQUE STARE (Plautus, Zajatci 617)

(Stát) mezi obětníkem a kamenem

Proverbiální rčení vyjadřující bezvýchodné postavení. Obraz převzat z rituálního obřadu, při němž obětní zvíře, jež stojí mezi knězem-obětníkem a kamennou palicí, kterou má být zabito, už nemůže uniknout. Srov.: Octnout se mezi dvěma mlýnskými kameny.Incidit in Scyllam...
 

INTER STULTOS REFERATUR (A.-R. Le Sage, Kulhavý ďábel)

Měl by být zanesen mezi blázny

Tak soudí kulhavý ďábel Asmodej o malíři, který se specializoval na ženské podobizny: „Je to dovedný umělec, maluje věrné portréty. Ale nikdy nikomu nelichotí a představuje si, že bude mít úspěch. Inter stultos referatur.“

 

INTER UTRUMQUE TENE (Ovidius, Proměny 2,140)

Drž se mezi oběma (krajnostmi)

Z příběhu o Faëthontovi: Hélios, bůh Slunce, radí svému synu Faëthontovi, jak má řídit sluneční vůz: ne příliš vysoko, ani příliš nízko, aby žárem neublížil ani zemi ani nebi. Bezpečná je cesta středem. Obecně se rčení užívá o zlaté střední cestě. → Medio tutissimus ibis.

 

INTER VEPRES ROSAE NASCUNTUR (Ammianus Marcellinus, Dějiny 16,7,4)

Mezi trním se rodí růže

Srov.: Růže při trní se rodí, radost po žalosti chodí; Není růže bez trnu; Láska jako růže není bez trnův (F. L. Čelakovský, Mudrosloví národu slovanského ve příslovích).

 

INTERDUM STULTUS OPPORTUNA LOQUITUR

Občas i hlupák vhodně promluví

Neboť s matematickou pravděpodobností se musí v záplavě hloupých slov občas náhodně objevit i něco moudrého.

 

INTERPONE TUIS INTERDUM GAUDIA CURIS, UT POSSIS ANIMO QUEMVIS SUFFERRE LABOREM (Catonova dvojverší, 3,6)

Se svými starostmi občas i radost a veselí střídej, abys měl dosti sil a snesl kdejakou svízel
Dvojverší ze středověké knihy mravních naučení Catonet, která středověcí studenti musili znát zpaměti.

 

INTERVALLUM LUCIDUM → Lucida intervalla (momenta)[31]

 

INTUS NERO, FORIS CATO (Hieronymus, Listy 125,18)

Uvnitř (doma) Nero, venku Cato

O lidech dvojí tváře: uvnitř zvrhlík a tyran (Nero), na povrchu nebo venku mravokárce a vzorný člověk (Cato). Podle této protikladné dvojice bylo vytvořeno i mnoho dalších: intus Herodes – foris Iohannes (ukrutník – světec); intus Hecuba – foris Helena (žena ctnostná – povětrná). Srov.: Hledí jako božemůj a myslí si namúdušu. → Foris Cato, intus Nero.

 

INTUS TRIPUDIUM, FORIS LAMENTUM

Doma si výská a tancuje, venku hořekuje

Obdoba rčení Intus Nero, foris Cato. O lidech dvojí tváře. Vztahuje se především k majetku, ale i ke zdraví. Srov.: Nenajdeš-li u Vejskala, u Stejskala jistě.

 

INUTILE TERRAE PONDUS

Zbytečné břemeno země

Původně řecké rčení. Vztahuje se k homérskému hrdinovi Achillovi, který se takto sám označil, když poznal, že zavinil (nepřímo) smrt svého přítele Patrokla (více viz: Starověké báje a pověsti, Paris a Helena). Srov.: Lidstvo je zbytečné břemeno Země (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

 

INVENIT ARMA FUROR (Lucanus, Farsalské pole 3,671)

Zuřivost najde si zbraň

Jde o myšlenku vybranou z velmi drastického líčení bitvy, ve které se zuřivě bojující vojáci, když docházejí zbraně, chápou čehokoliv, co může zasáhnout nepřítele. Zřejmě literární podoba lidového přísloví. Srov.: Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. → Ingens telum necessitas.

 

INVENIT ET PERFECIT

Objevil a dokázal

Heslo Francouzské akademie věd.


INVENTIS ALIQUID ADDERE FACILE EST

K nalezenému je snadné něco přidat

Úsloví cituje A. Schopenhauer (O spisovatelství § 273): "Jelikož však inventis aliquid addere facile est (k nalezenému je snadné něco přidat), chtějí lidé zřejmě dosáhnout proslulosti připojováním novějších dodatků k dobře položenému základu." Srov. Misantrop: Zápisník mrtvého muže 26.2.42: "Žák překoná svého učitele často, neboť – má-li k tomu dostatek talentu – vylepší a přidá leccos k mistrově předloze."

 

INVIA VIRTUTI NULLA EST VIA (Ovidius, Proměny 14,113)

Pro mužnou odvahu není žádná cesta nepřístupná

Srov.: Kdo má odvahu, ten vyhrává (Misantrop, Básně a písně, Co mi vadí).

 

INVIDETUR PRAESTANTI FLORENTIQUE FORTUNAE (Cicero, O řečníkovi 2,52,210)

Vynikající a skvělý osud vzbuzuje závist

Srov.: Stále jsem ještě nejbohatší a vzbuzuji největší závist nejosamělejší! (F. Nietzsche, Tak pravil Zarathustra).

 

INVIDIA GLORIAE COMES EST, ET LIBENTER DE IIS DETRAHUNT QUOS EMINERE VIDENT ALTIUS (Cornelius Nepos, Životopisy slavných mužů, Chabrias 3,3)

Závist je průvodkyní slávy a lidé ji rádi upírají těm, kteří (nad ně) příliš vynikají

→ Excelsis multo facilius casus nocet.[4] Srov.: Blesky bijí do nejvyšších stromů.

 

INVIDIAE FINIS EST ODIUM (Plinius Mladší, Chvalořeč na císaře Traiana 84)

Posledním stupněm závisti je nenávist

Srov.: Koho nenávist a závist připravila o věhlas zaživa, ten zůstane ve stínu, odsouzen k zapomenutí i jako mrtvý (G. Leopardi, Parini čili O slávě).

 

INVIDIAM FERRE AUT FORTIS AUT FELIX POTEST (Publilius Syrus, Myšlenky I 17)

Jen statečný a šťastný může závist snést

 

INVIDUS ALTERIUS MACRESCIT REBUS OPIMIS (Horatius, Listy 1,2,57)

Závistník žloutne a hubne, když sousedův majetek vzkvétá

Srov.: Sprostá lidská závist typu „když nemám , ať nemá ani on“ neútočí v mnoha možných i zdánlivě nemožných formách, v tolika nestydatě otevřených či lstivě skrytých podobách jen na bohatství hmotné, ale není jí po chuti ani bohatství ducha (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu).

 

INVITA MINERVA (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,385)

Proti vůli Minervy

Tj. bez svolení římské ochránkyně umění a řemesel Minervy (u Řeků je jí Athéna), tedy neuměle, bez talentu. Srov.: Schopenhauer: Svět jako vůle a představa: "Duch je podle své povahy svobodný pán, žádný robotník: daří se mu jen v tom, co dělá od sebe a rád. Naproti tomu násilné nucení ke studiím, jimž nedorostl, nebo je-li unavený nebo vůbec, když ho to zdržuje, pak je to invita Minerva, otupuje to mozek."

 

IOVI OPTIMO MAXIMO (zkr. I. O. M.)

Jovovi Nejlepšímu Největšímu

Iuppiter (3. p. Jovovi), nejvyšší bůh římského pantheonu; od starých dob jsou k jeho jménu připojována epiteta Optimus – Nejlepší a Maximus – Největší. V uvedeném tvaru zejména na darech a obětech jako věnovací formule.

 

I. P. → In perpetuum

 

IPSA QUIDEM VIRTUS SIBIMET PULCHERRIMA MERCES (Silius Italicus, O punské válce 13,663)

Sama sobě je ctnost tou odměnou nadevše krásnou

Srov.: Beatitudo non est virtutis praemium...[32]

 

IPSA SE VIRTUS SATIS OSTENDIT (Sallustius, Válka s Iugurthou 85,31)

Ctnost dosti vyniká sama o sobě

Srov.: Co je svobodnému duchu po lidech! Vlastní ctnost je mu odměnou největší! (Misantrop, Zima v sousedství zlověka, prosinec 44).

 

IPSAE VERBA RAPIUNT (Cicero)

Věci si samy přivádějí slova

 

IPSE ANIMAE DISCESSUS A CORPORE FIT PLERUMQUE SINE SENSU, NONNUMQUAM ETIAM CUM VOLUPTATE (Cicero, Tuskulské hovory 1,34)

Samo pak odloučení duše od těla se děje obyčejně, aniž to cítíme, někdy je i doprovázeno libým pocitem

Za doklad toho cituje Cicero příklad Kleobia a Bitóna, Trofónia a Agaméda, jejichž smrt byla způsobena přílišnou radostí.

 

IPSE DIXIT (Cicero, O přirozenosti bohů 1,5,10)

On sám (= mistr) to řekl

Původně řecký obrat (αυτος εφά), kterého užívali Pýthagorovi žáci, když se odvolávali na slova svého učitele. Souvislost s pýthagorovci připomíná i Cicero. Obecně se užívá o slepé důvěře v jakoukoli autoritu; též v podobě Magister dixit.[33]

 

IPSISSIMA VERBA

„Nejvlastnější“ slova

Přípona –issimus je v latině příponou superlativu a připojuje se k přídavným jménům. Připojení k zájmenu působí žertovně nebo přehnaně – „jsou to zaručeně jeho vlastní slova“. → Ipse dixit.

 

IPSO FACTO

Fakt sám

Tj. působením samotného faktu.

 

IRA BREVIS EST INSANIA (Seneca Mladší, O hněvu 1,1,2)

Hněv je krátké šílenství

Srov.: Chceš-li, aby se mudrc hněval tolik, kolik vyžaduje nedůstojnost zločinů, nesměl by se jen hněvat, ale musel by zešílet (viz tamtéž).

 

IRACUNDIA EST INIMICA CONSILIO (Cicero, Řeč na obranu Marcella 3,9)

Prchlivost je nepřítelem rozvahy

 

IRACUNDIAM QUI VINCIT, HOSTEM SUPERAT MAXIMUM (Publilius Syrus, Myšlenky I 22)

Zmůžeš největšího nepřítele, ovládneš-li vlastní hněv

 

IRA FUROR BREVIS EST (Horatius, Listy 1,2,62)

Hněv je krátká zuřivost

 

IRA INITIUM EST INSANIAE (Cicero, Tuskulské hovory 4,23,52)

Hněv je počátkem šílenství

 

IS FECIT, CUI PRODEST SCELUS (Seneca Mladší, Medea 500)

Zločin spáchal ten, komu prospěl

Cui bono.

 

ISTA DEI VOX EST, DEUS EST IN PECTORE NOSTRO (Ovidius, Listy z Pontu 3,4,93)

Toto je boží hlas, vím, že bůh je v mé hrudi

Ovidius takto vyjádřil svůj pocit, když vládcům Říma předpovídal další triumfy. V antice obvyklá představa o spojitosti básnického a věšteckého nadání.

 

ITA DIIS PLACUIT

Tak se zlíbilo bohům

Bohové rozhodli o věci tímto způsobem.

 

ITA EST

Tak jest

 

ITE, MISSA EST

Jděte, je rozpuštěno (shromáždění), mše skončila

Slova, jež pronášel kněz na ukončení katolické mše.

 

ITERADUM CRISPINUS → Ecce, iterum Crispinus[34]

 

IUBET NOS PYTHIUS APOLLO, NOSCERE NOSMET IPSOS (Cicero, O nejvyšším dobru a zlu 5,46)

Pythijský (Delfský) Apollo nám přikazuje, abychom poznali sebe samé

→ Nosce te ipsum.[35] Srov.: Výrok „poznej sám sebe!“[5] je, z úst boha a na adresu lidí, bezmála zlomyslnost (F. Nietzsche, Radostná věda 335.).

 

IUCUNDA MEMORIA EST PRAETERITORUM MALORUM (Cicero, O nejvyšším dobru a zlu 2,32,105)

Příjemné je vzpomínat na nebezpečí, která již minula

 

IUCUNDI ACTI LABORES (Cicero, O nejvyšším dobru a zlu 2,32,105)

Příjemný (je) pocit po vykonané práci

 

IUCUNDIOREM FACIET LIBERTATEM SERVITUTIS RECORDATIO (Cicero, Filipiky 3,14,36)

Vzpomínka na otroctví činí svobodu ještě milejší

Srov.: Vzpomínka na lidi je kořením samoty (Misantrop, Sentence o lidském smradu).


IUDICAT FATUM, CUM NEMO ACCUSAT

Odsoudí osud, není-li žalobce

 

IUDICIS EST RECTI PRECIBUS NEC MUNERE FLECTI

CONSCIANT CORDA MALI CAVEANT A IUDICE TALI (Walther 13 134)

Soudce, je-li dobrý, pros či plať, je neoblomný

viníci ať se kají a raděj se mu vyhýbají

Pramenem je patrně biblický výrok (Apokryfy, Sírachovec 20,31): xenia et dona excaecant oculos iudicium – dary oslepují oči soudců.

 

IUDICIS EST SEMPER IN CAUSIS VERUM SEQUI (Cicero, O povinnostech 2,14,51)

Soudce musí vždy, v každé při jít za pravdou

 

IUDICIUM PRAECEPS INSANI IUDICIS INDEX (Walther 13 153)

Ukvapené rozhodnutí je známkou špatného soudce

 

JUDr. → Iuris utriusque doctor

 

IUNGERE GRYPES EQUIS (Vergilius, Zpěvy rolnické 8,27)

Spojovat (spřahovat) koně a ptáky

Podobně se říká i iungere capreas lupis – spřahat vlky s kozami, tj. vytvářet spřežení, dvojice, které zaručeně nemohou spolupracovat. Gryps je dokonce pták pohádkový, pták Noh. → Imparibus numquam bene plaustrum trahitur equis.

 

I. U. P. F. → Iustus ut palma florebit

 

IURA INVENTA METU INIUSTI FATEARE NECESSE EST (Horatius, Satiry 1,3,111)

Musíš přiznat, že v obavě z křivdy se zrodilo právo

 

IURARE IN VERBA MAGISTRI (Horatius, Listy 1,1,14)

Přísahat na slova učitelova

Horatius uvádí, že když si stanovil své životní hodnoty, nikdy se neopíral výlučně o některou z filosofických škol, tj. nepřísahal na slova žádného učitele, jako to mají ve zvyku např. žáci Pýthagorovi. → Ipse dixit.

 

IURAVI LINGUA, MENTEM INIURATAM GERO (Cicero, O povinnostech 3,29,108)

Přísahal jsem pouze jazykem, moje mysl zůstává přísahou nedotčena

 

IURE DIVINO

Podle božského práva

Tj. v souladu s náboženskými předpisy, s tím, co vyžadují bohové.

 

IURE HUMANO

Podle lidského práva

Tj. v souladu s tzv. přirozeným právem (ius naturale).

 

IURIS NATURA EST FONS (Cicero, O povinnostech 3,17,72)

Zdrojem práva je příroda

Tj. přirozenost lidská.

 

IURIS UTRIUSQUE DOCTOR (zkr. JUDr.)

Doktor obojího práva

Tj. kanonického i světského. Dnes titul absolventů právnické fakulty, udělovaný po rigorózních zkouškách.

 

IUS CIVILE

Občanské právo

 

IUS EST ARS BONI ET AEQUI (Celsus, Digesta 1,1,1)

Právo je umění uplatňovat to, co je dobré a spravedlivé

 

IUS EST IN ARMIS, OPPRIMIT LEGES TIMOR (Seneca Mladší, Šílící Herkules 257)

Teď zbraně vládnou právu, zákony tísní strach

 

IUS GENTIUM

Právo všeobecné

Pojem práva, všeobecně platných právních norem. Toto právo bylo založeno na vzájemné úctě, příbuzenských vztazích, spravedlivosti, rovnosti apod. Vytvářelo se v Římě vedle práva občanského (ius civile), bylo uplatňováno ve sporechcizinci. Nelze však vést analogii s dnešním mezinárodním právem.

 

IUS NATURAE (G. Ch. Lichtenberg, Myšlenky)

Právo přírody

U Lichtenberga dvojsmyslný idiom, znamenající „přirozené právo“. Avšak přeloženo doslova to může znamenat také „právo přírody“. Užito v tomto aforismu: "V hlavě, kde slova neleží na svém místě, vládne zcela jiný způsob myšlení, jiné ius naturae[2], jiné belle lettres[3], celé hospodářství se nutně změní, člověk se stává cizincem ve své vlastní zemi i ve světě. A tak bych chtěl všem mladým lidem poradit, aby si všechna nová slova pěkně uspořádali a utřídili jako minerály, aby je bylo možno nalézt, když se po nich někdo shání nebo jich sami chtějí použít. Říká se tomu slovní ekonomie a přináší to rozumu stejný užitek jako peněžní ekonomie měšci."

 

IUS NATURALE

Přirozené právo

 

IUS PRIMAE NOCTIS

Právo první noci

Zvykové právo, podle kterého mohl šlechtic strávit první (svatební) noc s nevěstou kteréhokoli poddaného.

 

IUS PRIVATUM

Právo soukromé

„Právě Římané vlastně teprve vytvořili právo soukromého vlastnictví.“ (K. Marx – B. Engels, Spisy 1, 1952, s. 339). Opak Ius publicum.

 

IUS PUBLICUM

Právo veřejné

Opak Ius privatum.

 

IUSQUE DATUM SCELERI (Lucanus, Farsalské pole 1,2)

Právo je zločinu dáno

 

IUS ROMANUM

Právo římské

 

IUS SUCCEDENDI

Právo následnické

 

IUS SUMMUM SAEPE SUMMA MALITIA EST (Terentius, Sebetrapič 796)

Nejvyšší právo je často nejhorší zlo

Summum ius summa iniuria.[36]

 

IUS TALIONIS

Právo odvety

 

IUSTITIA EST CONSTANS ET PERPETUA VOLUNTAS IUS SUUM CUIQUE TRIBUENDI (Ulpianus, Digesta 1,1,10)

Spravedlnost je trvalá a stálá vůle udělovat každému to, co mu patří

Stará zásada o spravedlivém rozdělování známá z antických autorů i z bible. Často se citují jen slova suum cuique[37] – každému, co mu patří, co jeho jest. Iustitia in suo cuique tribuendo cernitur.

 

IUSTITIA IN SUO CUIQUE TRIBUENDO CERNITUR (Cicero, O nejvyšším dobru a zlu 5,23,67)

Spravedlnost hledí, aby každému bylo dáno, co mu patří

Iustitia est constans et perpetua voluntas ius suum cuique tribuendi.

 

IUSTITIA MELIOR FORTITUDINE (Walther 13 288d)

Spravedlnost je lepší než statečnost

 

IUSTITIA REGNORUM FUNDAMENTUM (Walther 13 289a)

Spravedlnost (ať je) základem říší (států)

 

IUSTITIA SINE PRUDENTIA MULTUM POTERIT, SINE IUSTITIA NIHIL VALEBIT PRUDENTIA (Cicero, O povinnostech 2,9,34)

Spravedlnost bez prozíravosti zmůže mnoho, bez spravedlnosti však prozíravost není nic platná

 

IUSTITIA SUUM CUIQUE TRIBUIT (Walther 13 289b)

Spravedlnost dává každému, co mu patří

Obměna Ciceronova výroku Iustitia in suo... nebo zásady vyjádřené ve svodu občanského práva Iustitia est constans...

 

IUS TRIUM LIBERORUM

Právo tří svobod

Otec tří dětí měl ve starém Římě úlevu na daních.

 

IUSTUM PRAETERIT IRA MODUM (Ovidius, Kalendář 5,304)

Hněv překročil spravedlivou míru

 

IUSTUM ET TENACEM PROPOSITI VIRUM (Horatius, Ódy 3,3,1)

Muž pevných zásad vždy bude na svém stát

Začátek slavné Horatiovy ódy, v níž vyjádřil svůj názor na mravnost a občanskou čest. Spravedlivý a pevný člověk trvá na tom, co si předsevzal, a nedá se zviklat ani scestným míněním davu ani výhružkami tyranů; a kdyby se celý svět zhroutil, on zůstane stát nezastrašen. Impavidum ferient ruinae. Srov.: „Muž ať se pyšní tím, že kdyby ze světa zmizela urozenost, velkodušnost a věrnost, bude třeba hledat je v jeho srdci.“ (francouzský král František I.)

 

IUSTUS UT PALMA FLOREBIT (zkr. I. U. P. F.) (Bible, Starý zákon, Přísloví 91,13)

Spravedlivý jako palma vzkvete

 

IUS VITAE NECISQUE

Právo nad životem a smrtí

V Římě v nejstarší době právo, které měl pater familias nad všemi příslušníky své rodiny.

 

IUVENI PARANDUM, SENI UTENDUM (Walther 13 332b)

Mladík se má připravovat, stařec užívat

Srov.: Co se v mládí naučíš, ve stáří jako bys našel.

 

IUXTA FLUVIUM PUTEM FODIT (Walther 13 340a)

Kope studnu vedle vody (řeky)

Tj. počíná si nesmyslně, nadbytečně.
 

IUXTA ILLUD: SI QUIS SUADENTE DIABOLO

A rovněž: jestliže se někdo na popud ďáblův...

Citát z ustanovení tridentského koncilu (r. 1545) použit v „Donu Quijotovi“ M. de Cervantese. Srov.: „Zdalipak, Sancho, víš, že jsem vlastně v klatbě, když jsem vztáhl násilně ruku na osobu pomazanou? Iuxta illud: si quis suadente diabolo a tak dále. Nevztáhl jsem na něj ovšem ruku, ale kopí.“ (M. de Cervantes Saavedra, Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha I,19).

 

IUXTA SELLATUM TUTIUS ITUR EQUUM (Walther 13 345)

Vedle sedlaného koně vždycky se jde jistěji
 
 

 

POZNÁMKY POD ČAROU: 


[1] FABAS MELLIFLUAS FACIT TIBI ESURIES CRUDAS (Walther 8621)

Boby bez vaření ti hlad v pochoutku změní

[2] FAMES OPTIMUM CONDIMENTUM

Hlad je nejlepší koření

Jde o parafrázi z Ciceronova spisu O nejvyšším dobru a nejvyšším zlu 2,28,90: Cibi condimentum est fames – Kořením jídla je hlad. Srov.: Hlad je nejlepší kuchař; Hladovému všechno dobré.

[3] EXTRA MUROS

Mimo hradby, vně hradeb

Tj. za hranicemi města, venku. Opak: Intra muros = za hradbami, uvnitř hradeb, ve městě.

[4] CASUS BELLI

Případ války, důvod války

Tak se označuje skutečnost (událost), která je v konfliktu použita jednou stranou jako formální důvod k vyhlášení války. Srov. užití u Misantropa, Zápisník mrtvého muže,18.12.42: Pro opici nejsou „červi“ v jablku problém. Pro ně je to jen protein navíc. Pro člověka to problém představuje – a veliký. Zavdává mu casus belli – důvod k vyhlazovací válce proti přírodě.

[5] AB IMO PECTORE (Lucretius, O přírodě 3,57/58)

hloubi srdce, z celého srdce, upřímně

[6] CAESAREM DECET STANTEM MORI

Sluší se, aby císař zemřel vstoje

Varianta k → Imperatorem stantem mori oportet.

[7] ULTRA POSSE SUUM PROFECTO NEMO TENETUR (Walther 32 104)

Nikdo není povinen dělat víc, než může

Týž význam má i varianta: Ultra posse nemo obligatur. V obou případech se jedná o upravený výrok Celsa Mladšího (Digesta 50,17,185): Impossibilium nulla obligatio est – Není žádnou povinností konat nemožné věci.

[8] LUSCINIAE (LUSCINIOLAE) DEEST CANTIO (Plautus, Dvě Bakchidy 38)

Slavíkovi (Slavíčkovi) chybí zpěv, slavík (slavíček) nezpívá

[9] QUI FODIT FOVEAM, INCIDET (INCIDIT) IN EAM (Bible, Starý zákon, Přísloví 26,27)

Kdo kope jámu, spadne (padá) do ní

Stejnou myšlenku nacházíme např. již u Aristotela; zde v latinském překladu: Sibi parat malum, qui alteri parat – Sobě zlo připravuje, kdo je připravuje jinému. Srov.: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá; Kdo jinému jámu kopá, ten se hodně nadře.

[10] MORS ET FUGACEM PERSEQUITUR VIRUM (Horatius, Ódy 3,2,14)

Za tím kráčí Smrt, kdo z boje utíká

Srov.: Je už mrtev ten, kdo jen kvůli bezpečí žije (J. W. Goethe, Egmont).

[11] DIMIDIUM PLUS TOTO (Gellius, Attické noci 18,2,13)

Půl je více než celek

Ponaučení říká, že člověk nemá chtít vše: je lépe se spokojit s jistou půlkou, nežli usilovat o nejistý celek. Myšlenka, doložená nejprve u Hésioda, Práce a dni 40 („Oni nevědí, bloudi, že půl je víc nežli všecko, ani jak dobře se o cibuli a o slézu žije.“), odpovídá řeckému rčení „Ničeho příliš“. Srov.: Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše.

[12] CAPTA AVIS EST MELIOR QUAM MILLE IN GRAMINA RURIS (Walther 2328b)

Jeden chycený pták je lepší než tisíc ptáků v polích

Srov.: Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše.

[13] AD PRAESENS OVA CRAS PULLIS SUNT MELIORA (Walther 429)

Mít hned vejce je lepší než mít zítra kuřata

Lepší je menší jistota než velké, ale nejisté sliby. Srov.: Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše; Lépe je mít než doufat.

[14] MEDIO TUTISSIMUS IBIS (Ovidius, Proměny 2,137)

Středem pojedeš nejbezpečněji

„Jeď stále středem oblohy. Nesmíš se dostat k severnímu ani k jižnímu pólu. Však poznáš cestu vyježděnou ode mne! Kdyby ses odchýlil, bylo by zle. Kdybys vystoupil příliš vysoko, spálil bys nebe, kdybys jel příliš nízko, sežehl bys zemi. Jeď tedy středem, to je nejbezpečnější cesta.“ – Héliova rada Faëthontovi, když se chystal řídit sluneční vůz. Užívá se o přiměřeném způsobu, metodě apod. nebo také o „zlaté střední cestě“. → Inter utrumque tene.

[15] FACTUM EST FACTUM

Co se stalo, stalo se

A nedá se už odestát; čili je zbytečné trápit se tím, co už se jednou stalo; s tím nelze nic dělat, nedá se to změnit nebo napravit.

[16] FACTUM INFECTUM FIERI NEQUIT (Plautus, Komedie oslovská 741)

Co se stalo, nemůže se odestát

Smysl je podobný našemu pozdě bycha honiti. V komedii Truculentus (Neotesanec) 720 má Plautus: Stultus es, qui facta infecta facere verbis postulas – Jsi blázen, když slovy žádáš, aby se z hotové věci udělalo jakoby nic. Původ myšlenky je ovšem řecký.

[17] CONTRA FACTUM NON DATUR ARGUMENTUM (Walther 3320a)

Proti tomu, co už se stalo, se neargumentuje

Srov.: Co se stalo, nejde odestát.

[18] GLORIA PATRI ET FILIO ET SPIRITUI SANCTO. SICUT ERAT IN PRINCIPIO NUNC ET SEMPER ET IN SAECULA SAECULORUM

Sláva Otci i Synu i Duchu svatému. Jak bylo na počátku, tak i nyní i navždy a na věky věků

Část modlitby v úvodu katolické mše. Srov.: Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak! (heslo československých komunistů po r. 1945)

[19] EX AURO FRENUM NON MELIORAT EQUUM (Walther 8241)

Zlatá uzda koně nevylepší

Srov.: Šmejd zůstane šmejdem, // I když se na povrchu pěkně leskne (Misantrop, Básně a písně).

[20] FAC TANTUM INCIPIAS, SPONTE DISERTUS ERIS (Ovidius, Umění milovat 1,610)

Začátek musí být tvůj, sama pak poplyne řeč

Ovidius radí, jak se pustit do hovoru s ženou, kterou chceme získat. Je třeba hlavně nějak začít, ostatní půjde samo.

[21] LIBRI PROHIBITI

Zapovězené knihy

Označení knih, které katolická církev zakazovala (zhruba od 16. stol.). Byly buď spáleny nebo vyňaty z knihovních fondů a uschovány. → Index librorum prohibitorum.

[22] NECESSITAS ULTIMUM AC MAXIMUM TELUM EST (Livius, Dějiny 4,28,45)

Nutnost, to je poslední a nejúčinnější zbraň

Podle Livia snad utvořeno i pozdější: Ingens telum necessitas nebo Necessitas durum telum – Nutnost, to je tvrdá zbraň.

[23] BENEFACTA MALE LOCATA MALEFACTA ARBITROR (Q. Ennius, cit. Cicero, O povinnostech 2,18)

Dobrodiní prokázané špatnému pokládám za zločin

Podobnou myšlenku má i Plautus, Kartágiňan 633 – 4: Špatnému prokázat dobro je stejně nebezpečné jako dobrému způsobit zlo. Srov.: Dobrému škodí, kdo špatnému hoví.

[24] BENEFICIA DONARI AUT MALI AUT STULTI PUTANT (Publilius Syrus, Myšlenky B 37)

Jen lump a hlupák vidí v dobrodiní dar

Srov. → Beneficium accipere libertatem est vendere.

[25] FURTI CONSCIUS EST REUS SICUT AGENS

Kdo ví o krádeži, je stejně vinen jako zloděj

Římská právní zásada.

[26] CUI NOLIS SAEPE IRASCI, IRASCARIS SEMEL (Publilius Syrus, Myšlenky C 28)

S kým nechceš často, pohněvej se jedenkrát

Srov.: Jestli se nechceš pořád rozčilovat s lidmi, rozčil se jedenkrát (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

[27] CREDO, UT INTELLIGAM

Věřím, abych pochopil

Rčení přisuzováno Anselmu z Canterbury, jednomu z představitelů rané scholastiky.

[28] MONOCULUS INTER CAECOS REX (Walther 15 030b)

Mezi slepými jednooký králem

[29] MULTA CADUNT INTER CALICEM SUPREMAQUE LABRA Gellius, Attické noci 13,18,3)

Mezi ústy a pohárem upadne lecjaká kapka

Podle řecké anekdoty, v níž si jakýsi muž dal nalít pohár vína, a když jej nesl k ústům, bylo mu oznámeno, že kanec ničí vinici. Odložil pohár, šel kance vyhnat, ale byl zraněn a zemřel. Odtud přísloví. Parafráze → Inter calicem et os multa cadunt.

[30] DUOBUS CERTANTIBUS (LITIGANTIBUS) TERTIUS GAUDET

Když se dva hádají, třetí se raduje (směje)

Srov.: Když se dva perou, Misantrop se směje (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

[31] LUCIDA INTERVALLA (MOMENTA)

Světlé chvilky (okamžiky)

V lékařské terminologii chvíle, kdy myšlení duševně nemocných je normální. Užívá se přeneseně i o chování nebo jednání, které je v rozporu s celkovou náladou nebo charakterem určitého člověka (nebo postavy).

[32] BEATITUDO NON EST VIRTUTIS PRAEMIUM, SED IPSA VIRTUS (B. Spinoza, Etika 5,42)

Blaženost není odměnou ctnosti, nýbrž sama ctnost

[33] MAGISTER DIXIT

Tak řekl učitel

Ipse dixit. → Iurare in verba magistri.

[34] ECCE ITERUM CRISPINUS (Iuvenalis, Satiry 4,1)

Ejhle – znovu Crispinus

Crispinus byl vysokým hodnostářem na dvoře císaře Domitiana (81–96 n. l.); typ zhýralce a bezcharakterního člověka, který se domohl svého postavení podlézáním a osočováním jiných. Byl několikrát objektem Iuvenalovy ostré kritiky. Uvedená slova se užívají o člověku (příp. i věci), na něž často narážíme a je nám nepříjemný. Srov.: Ejhle, znovu člověk! (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

[35] NOSCE TE IPSUM

Poznej sám sebe

Latinská podoba řecké sentence γνώθι σεαυτόν. Připisuje se jednomu ze sedmi mudrců, Cheilónovi (nebo též Thalétovi, příp. samotnému Apollónovi). V uvedené podobě je známa z Cicerona (Tuskulské hovory 1,22,52), který ji cituje jako napomenutí Apollónovo (Iubet nos Pythius Apollo...).

[36] SUMMUM IUS, SUMMA INIURIA (Cicero, O povinnostech 1,10,33)

Nejvyšší právo, nejvyšší bezpráví

Cicero uvádí tato slova jako doklad toho, že křivdy jsou často způsobovány zchytralým výkladem zákonů. Podobně i u Terentia: ius summum saepe summa malitia est. Srov.: Holé právo, holé bezpráví (Komenský).

[37] SUUM CUIQUE (Cicero, O povinnostech 1,5,15)

Každému, co mu patří, co jeho jest

Původně výrok Catona Staršího, který Cicero cituje již jako ustálené rčení. Později se objevuje často u různých autorů, až bylo konečně formulováno jako právní zásada Tria iuris praecepta...; Iustitia est constans...