Q

QUI STAT, VIDEAT, NE CADAT (Bible, Nový zákon, 1. Korintským 10,12)

Kdo stojí, ať dá pozor, aby nepadl

Smysl: Štěstěna je vrtkavá. Heslo Mikuláše Dačického z Heslova († 1626). → LEVIS EST FORTUNA, CITO REPOSCIT, QUOD DEDIT.

QUIS TULERIT GRACCHOS DE SEDITIONE QUERENTES (Iuvenalis, Satiry 2,24)

Kdo však snesl by Gracchy, když začnou si na vzpouru stýskat

Smysl: Kdo by snesl člověka, který sám dělá to, nač si stěžuje. Bratři Gracchové byli původci bouří a nepokojů, protože jako tribuni lidu (Tiberius G. r. 133, Gaius G. r. 123 př. n. l.) prosazovali přes silný odpor senátu demokratické reformní zákony.

QUI SUIS REBUS CONTENTUS EST, HUIC MAXIMAE AC CERTISSIMAE SUNT DIVITIAE

Kdo je spokojen s tím, co má, ten má největší a nejjistější bohatství

QUAE SUNT MAGNAE DIVITIAE? NON DESIDERARE DIVITIAS

QUI TACET, CONSENTIRE VIDETUR

Kdo mlčí, zdá se, že souhlasí

Zásada papeže Bonifáce VIII. († r. 1303) zaznamenaná v jeho Šesté knize dekretálů (5,12,43) a pojatá do kanonického práva. V poněkud širší podobě bylo i zásadou římského práva: Qui tacuit, cum loqui debuit et potuit, consentire videtur – Kdo mlčel, když směl a mohl mluvit, zřejmě souhlasí. → Argumentum e(x) silentio.[23] Opak → Clamant silentia sua.

QUI TACITE CURRIT FLUVIUS, SUA LITORA SOLVIT (Walther 24 845)

Řeka, která tiše běží, podemílá své břehy

Srov.: Tichá voda břehy mele.

QUI TERRET, PLUS IPSE TIMET (Claudianus, Chvalozpěv na IV. konsulát Honoriův 290)

Kdo hrozí, sám se nejvíc bojí

QUI TOTUM VULT, TOTUM PERDIT (Walther 24 873c)

Kdo chce všechno, všechno ztrácí

QUI VENTUM SEMINAT, TURBINEM METET (Starý zákon, Ozeáš 8,7)

Kdo seje vítr, sklidí bouři

Smysl: Hřích neplodí jen hřích, ale nese s sebou i trest, podobně jako sklizeň bývá větší než setba.

QUI VITAT MOLAM, VITAT FARINAM (Walther 24 927a)

Kdo se vyhýbá mlýnu, vyhýbá se mouce

Srov.: Bez práce nejsou koláče. → BOS HIC NON COMEDAT, QUI IAM IUGA FERRE RECUSAT[24]

QUI VULT DECIPI, DECIPIATUR (Walther 24 941a)

Kdo chce být klamán, buď klamán

Známější je v podobě → Mundus vult decipi, ergo decipiatur.[25]

QUI VULT PARVA DARE, NON DEBET MAGNA ROGARE (Walther 24 956)

Kdo chce málo dát, nesmí mnoho žádat

QUO BENE COEPISTI, SIC PEDE SEMPER EAS (Ovidius, Žalozpěvy 1,9,66)

Nohou, kterou jsi zdárně vykročil, pokračuj dál

Co jsi úspěšně začal, to úspěšně dokonči, přeje Ovidius svému příteli.

QUOD AB INITIO VITIOSUM EST, TRACTU TEMPORIS CONVALESCERE NON POTEST (Paulus, Digesta 50,17,29)

Co je od začátku chybné, to se během času nemůže spravit

QUOD AETAS VITIUM POSUIT, AETAS AUFERET (Publilius Syrus, Myšlenky Q 14)

Věk nese s sebou chyby a zas je odnáší

Smysl: Jsou prohřešky, které jsou vlastní určitému věku a spolu s ním pomíjejí.

QUOD ARS NEQUIT, PERFECERIT NECESSITAS (Walther 25 726b)

Nač nestačí umění, dokončí nutnost

Srov.: Nouze naučila Dalibora housti.

QUOD BENE NOTANDUM

Co je třeba dobře zaznamenat

Užívá se také ve smyslu: co je třeba dobře si pamatovat.

QUOD BONUM, FELIX, FAUSTUM, FORTUNATUMQUE SIT (zkr. Q.B.F.F.F.Q.S.)

Ať je to k dobru, štěstí, blahu a zdaru

Ve starověkém Římě slavnostní formule při zahajování sněmů nebo na začátku jiného důležitého konání. Bývalo připojováno ještě ...populo Romano (zkr. P.R.) – římskému lidu. Dnes se zkratka užívá obvykle na blahopřáních, ale také na diplomech Univerzity Karlovy.

QUOD CIBUS EST ALIIS, ALIIS EST ATRUM VENENUM (Walther 25 745)

Co je pro jedny potravou, je pro druhé prudký jed

Srov.: Jed, který slabší povahu zahubí, je pro silného posilou – a ten mu také neříká jed. (F. Nietzsche, Radostná věda 1,19); Co jednomu prospívá, druhému škodí.

QUOD CITO FIT, CITO PERIT (Walther 25 747)

Co rychle vzniká, rychle pomíjí

Srov.: „Vznik-zánik“ je jednota nerozčlenitelná časově – udává se v tomtéž okamžiku. To, jak tyto okamžiky (kšan) následují po sobě, vytvářejí nepřetržitý tok věcí, vytvářejí čas. (E. Bondy, Indická filosofie); Práce kvapná, málo platná.

QUOD DARE NON POSSIS, VERBIS PROMITTERE NOLI, // NE SIS VENTOSUS, DUM VIR BONUS ESSE VIDERIS (Catonova dvojverší 1,25)

To, co nemůžeš dáti, to neslibuj planými slovy, // nebuď jak vrtkavý vánek, ač zdáš se být pořádným mužem

QUOD DECET, HONESTUM EST, ET QUOD HONESTUM EST, DECET (Cicero, O povinnostech 1,94)

Co se sluší, je čestné, a co je čestné, to se sluší

QUOD DIFFERTUR, NON AUFERTUR (Walther 25 776)

Co se odloží, není ještě odstraněno

Smysl: nepříjemných věcí se nezbavíme tím, že je odložíme na pozdější dobu nebo jinam.

QUOD DISCIS, TIBI DISCIS → Quidquid discis, tibi discis

QUOD DUBITAS, NE FACIAS (Walther 25 788a)

Nedělej to, o čem máš pochybnosti

QUOD ERAT DEMONSTRANDUM (zkr. Q.E.D.)

Což mělo být dokázáno

Tradiční formule uzavírající důkaz, původně závěrečná formule důkazů Eukleidových.

QUOD FUIT DURUM PATI, MEMINISSE DULCE EST (Walther 25 815a)

Co bylo kruté snášet, je při vzpomínce milé

QUAE FUIT DURUM PATI, MEMINISSE DULCE EST

QUOD HODIE NON EST, CRAS ERIT (Petronius, Satirikon 45)

Co není dnes, bude zítra

QUOD IN CORDE SOBRII, ID IN LINGUA EBRII (Walther 25 831)

Co má střízlivý na srdci, má opilec na jazyku

QUOD IUSTUM EST PETITO, VEL QUOD VIDEATUR HONESTUM (Catonova dvojverší 1,31,1)

Žádej, co je spravedlivé, nebo co se aspoň zdá být čestné

QUOD LIBET

Co je libo; směs

Užívá se i jako podstatné jméno – kvodlibet. Ve středověku se tak nazývaly velké výroční disputace celé univerzity (disputatio de quolibet), neboť mistr pověřený vedením disputace mohl svým kolegům předložit otázku na jakékoli téma. Tyto kvodlibety byly často spíše okázalou slavností než skutečnou disputací. Hudební kvodlibet bylo (v 16. a 17. stol.) žertovné spojení několika písní, které se zpívaly v různých hlasech současně; dnes se slovem kvodlibet označuje směs melodií z různých skladeb.

QUOD LICET INGRATUM EST, QUOD NON LICET ACRIUS URIT (Ovidius, Lásky 2,19,3)

Vítáno není, co smí se, co nesmí se, prudčeji pálí

Srov.: Zakázané ovoce nejvíce láká (chutná). → QUIDQUID LICET, MINUS DESIDERATUR → Nitimur in vetitum semper, cupimusque negata.[26]

QUOD LICET IOVI, NON LICET BOVI (Walther 25 847)

Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi

Smysl: co si může dovolit vládce bohů, nemůže si dovolit obyčejný smrtelník. Podobnou myšlenku nacházíme i u Terentia: Duo cum faciunt idem, non est idem. Srov.: Když dva dělají totéž, není to totéž.

QUOD MANE POTES FACERE, NON EXSPECTES IN VESPERE (Walther 25 870)

Co můžeš udělat ráno, s tím do večera nečekej

Srov.: Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.

QUOD MEDICAMENTA NON SANANT → Quae medicamenta...

QUOD NATURA NEGAT, REDDERE NEMO POTEST (Walther 25 903)

Co ti příroda nedá, to ti nikdo nemůže dát

Srov.: Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí.

QUOD NON CAPIT CHRISTUS, RAPIT FISCUS (Walther 25 925)

Co nevezme Kristus, uloupí fiskus

Smysl: všichni bezohledně vymáhají dávky a poplatky – z jedné strany církev, z druhé panovník.

QUOD NON EST IN ACTIS, NON EST IN MUNDO

Co není ve spisech, není na světě

Smysl: co není zapsáno, neplatí, neexistuje. Zásada rakouského soudního řízení až do r. 1879. Srov.: Co je psáno, to je dáno.

QUOD NON FECERUNT BARBARI, HOC FECERUNT BARBERINI

Co neudělali barbaři, to provedli Barberinové

Tento verš C. Castelliho († r. 1625) kárá barbarský skutek papeže Urbana VIII. (rodem Maffeo Barberini), jenž dal ulít děla pro andělský hrad v Římě z bronzu v portiku Pantheonu. Podle této sentence formuloval lord Byron parafrázi, jíž vyjádřil své rozhořčení nad plundrováním řeckých uměleckých památek: Quod non fecerunt Gothi, hoc fecerunt Scoti – Co neudělali Gótové, to udělali Skotové (tj. Britové).

QUOD NON VETAT LEX, HOC VETAT FIERI PUDOR (Seneca Mladší, Trójanky 234)

Co nezakazuje zákon, zakazuje stud

QUOD NON VIDET OCULUM, COR NON DOLET (Walther 25 940)

Co oko nevidí, srdce neželí

Srov.: Ó člověče, kéž bych tě nikdy nespatřil! Nářek přehrozný teď musí zaznívat z mých úst... – Musím však říci, co pravda je: dýchám zas lehce, jsa tebe prost, a oko mé nelidské zkonejší se, když tě nevidí. Ó člověče, kéž bych tě nikdy nepoznal! (Misantrop, Sentence o lidském smradu) → PROCUL EX OCULIS, PROCUL EX MENTE[27]

QUOD NOVA TESTA CAPIT, INVETERATA SAPIT (Walther 25 940)

Nový čím nasákne džbán, tím páchne, i když je starý

→ Quo semel est imbuta recens, servabit odorem // testa diu.

QUOD PERIIT, PERIIT (Plautus, Komedie o skříňce 703)

Co zhynulo, zhynulo (co je pryč, je pryč)

Srov.: Co tam, to tam, o to hlavy nelam; Co bylo, bylo.

QUOD PETIIT, SPERNIT, REPETIT, QUOD NUPER OMISIT (Horatius, Listy 1,1,98)

Co si dřív přál, tím zhrdá, a chce zas, co nedávno přešel

Horatius kárá nerozhodnost, těkání od jedné věci k jiné, nedostatek pevného cíle.

QUOD PETIS, EST NUSQUAM (Ovidius, Proměny 3,433)

Co žádáš, nikde není

Smysl: žádáš nemožné. Z báje o Narcisovi, který se zamiloval do svého obrazu ve vodě (viz Starověké báje a pověsti, Afrodíté: „Afrodíté dopřává štěstí těm, kteří jí oddaně slouží. Kdo se její moci vzpírá, toho krutě trestá. Na její hněv doplatil krásný, ale nepřístupný jinoch Narkissos. Když se kvůli němu utrápila lesní víla Échó a nevyslyšel ani jiné nymfy, tu jedna z nich vyslovila zlé přání, aby se i on jednou utrápil marnou láskou. Afrodíté její přání splnila a Narkissos se umořil láskou k sobě samému.“). Pokračování myšlenky je o několik veršů dále: Minimum est, quod amantibus obstat.[28]

QUOD POST POENITEAT, SAPIENS OMITTERE CURAT (Walther 25 959)

Moudrý dbá, aby přešel bez povšimnutí to, zač by se později styděl

QUOD POTUI FECI, FACIANT MELIORA POTENTES → Feci, quod potui, faciant meliora potentes.

QUOD PRINCIPI PLACUIT, LEGIS HABET VIGOREM (Ulpianus, Digesta 1,4,1)

Co se zlíbilo vládci, má platnost zákona

Smysl: vůle panovníkova je zákonem. Výrok vystihuje podstatu absolutistické vlády.

QUOD PUER ADDISCIT, SENEX DESERERE NESCIT (Walther 25 991)

Čemu se naučí chlapec, to neumí opustit stařec

QUI NON ASSUESCIT VIRTUTI DUM IUVENESCIT, // A VITIIS NESCIT DISCEDERE, QUANDO SENESCIT

QUOD QUIS PER ALIUM FACIT, IPSE FECISSE PUTATUR (Walther 26 003)

Má se za to, že kdo jedná prostřednictvím jiného, jako by jednal sám

Právnická zásada.

QUOD RATIO NEQUIT SAEPE SANAVIT MORA (Seneca Mladší, Agamemnón 131)

Co nemůže vyléčit rozum, často vyléčí čas

Srov.: Co rozum nedává, čas přináší (Komenský). Srov. opačný názor: Moc dlouho trvá se přesvědčit, že čas trable neléčí. (Misantrop, Poslední Revoluce Myslí)

QUOD SATIS EST, CUI CONTIGIT, NIHIL AMPLIUS OPTET (Horatius, Listy 1,2,46)

Komu se dostane tolik, co stačí, ať nežádá více

QUOD SCIS, IGNORAS, DIGITO COMPESCE LABELLUM (Walther 26 022b)

Nevíš, co víš: prst na ústa dej

Podle Iuvenala (Satiry 1,160), odkud je použita druhá polovina rčení ve smyslu: Raději méně mluv, abys neřekl něco, co nemáš.

QUOD SCRIPSI, SCRIPSI (Nový zákon, Jan 19,22)

Co jsem napsal, napsal jsem

Těmito slovy odmítl Pilát změnit nápis na Kristově kříži (→ I.N.R.I.[29]). Užívá se ve smyslu „trvat na svém“.

QUOD SENTIMUS, LOQUAMUR, QUOD LOQUIMUR, SENTIAMUS: CONCORDET SERMO CUM VITA (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 75,3)

Mluvme, jak smýšlíme, a mysleme si, co říkáme: ať se slova shodují s životem

Užívá se i v kratší podobě: Ut sentio, ita dico – Jak smýšlím, tak mluvím. Neshoda smýšlení a slov bývá často vytýkána, např.: Turpe est aliud loqui, aliud sentire.[30]

QUOD SEQUITUR, FUGIO, QUOD FUGIT, USQUE SEQUOR (Ovidius, Lásky 2,19,36)

Před tím, co za mnou jde, prchám, co uniká, sleduji stále

QUOD SORS FERET, FEREMUS AEQUO ANIMO (Terentius, Formio 138)

Budeme snášet s vyrovnanou myslí, co přinese osud

Motto všech fatalistů. → Amor fati.

QUOD TEGITUR, MAGNUM CREDITUR ESSE MALUM (Martialis, Epigramy 3,42,4)

Co se skrývá, vypadá jako veliká špatnost

Srov.: Co je šeptem, to je čertem.

QUOD TIBI FIERI NON VIS, ALTERI NE FECERIS (Walther 26 076)

Co nechceš, aby se stalo tobě, nečiň jinému

Myšlenka pochází od athénského řečníka Ísokrata. Objevuje se častěji i v bibli (Nový zákon, Matouš 7,12; Lukáš 6,31). Podle svědectví Lampridiova (Dějiny císařů, Alexander Severus 51) byla tato slova oblíbeným výrokem císaře Alexandra Severa († r. 235 n. l.). Srov.: Co sám nechceš, nečiň jinému. Uvedené rčení je často parafrázováno, např.: Nečiň nikomu dobře, nechceš-li aby ti činil špatně. (L. Klíma, Utrpení knížete Sternenhocha); „Já se utrpení nestrachuju, já se strachu nestrachuju, já obé chci! a teď aplikujte na mne pravidlo: co sám nechceš, nečiň jiným, a čiň jiným, co chceš sám!“ (L. Klíma, Soud Boží); „Znáš přísloví: ‚Nečiň jinému nic dobrého a on ti neudělá nic špatného?‘ To je velice pravda! ‚Čiň jiným dobře, aby i oni ti dobře činili...‘ – nic hloupějšího nemohl si kdo vymyslit! Nechceš-li, aby ti jiný učinil zlé, učiň mu je dřív. Chceš-li, aby ti jiní dobře činili, šlápni jim na krk a mrskej je, – pak budou, otroci, dělat, co jen budeš chtít! Nechceš-li, aby ti jiní dobře činili, je nejlepší prostředek k tomu činit jim dobré: staneš se jim směšným, budou tebou házet jako hadrem, staneš se jejich otrokem, budou se na tobě mstít za to, že jsou ti zavázáni, – a nenajdeš horších nepřátel! Budou tě nejen nenávidět, ale i tebou opovrhovat a tudíž se tě nebát a na tebe si dovolovat...“ (L. Klíma, Bílá svině); „Budeš tyto idioty a mrzáky do nebe vynášet a říkat: co nechceš, aby jiní ti činili, nečiň ty jim!“ (L. Klíma, tamtéž); Nečiň druhému, co on nechce, abys mu činil; ale jelikož tahle zásada není nic platná tam, kde se zájmy dvou lidí střetávají, je nutno, aby si rychle zmizeli z očí. (Misantrop, Plivanec na rozloučenou 1.9.); Satanismus se staví za uplatňování upraveného pravidla „Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim.“ Náš výklad zní takto: „Čiň jiným to, co oni činí tobě.“ Pokud byste jim činili to, co chcete, aby oni dělali vám, a oni by s vámi přitom jednali špatně, bylo by proti lidské přirozenosti brát na ně dál nějaké ohledy. K jiným byste se měli chovat tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám; pokud ale nebude vaše slušnost opětována, vypořádejte se s nimi, jak si zaslouží. (A. Sz. LaVey, Satanská bible)

QUOD VIDE (zkr. Q.V.)

Což viz

Odkaz na stránku, knihu apod.

QUOD VOLUNT HOMINES, SE BENE VELLE PUTANT (Walther 26 114)

Lidé si myslí, že co si přejí, přejí si právem

Smysl: každý je přesvědčen o oprávněnosti svých přání a požadavků.

QUOD VULT CUPIDITAS COGITAT, NON QUOD DECET (Publilius Syrus, Myšlenky Q 8)

Jen tužby své zná žádost, nedbá slušnosti

Srov.: Většina bytostí je zcela v zajetí svých individuálních pudů, tužeb a žádostí a stará se jen o jejich uspokojení, aniž vidí život v jakýchkoli širších souvislostech. (Dhammapadam, předmluva); „Vyvstala mi obludná skutečnost, že svět je založen na lži a machinacích, že dobré bezpodmínečně podléhá zlému, kvalita bezcennosti, slušnost sprostotě, krása ohavnosti a zničení.“ (I. Diviš, Teorie spolehlivosti, 1986)

QUOLIBET IN CAPITE VIGET INGENIUM SPECIALE (Walther 26 139)

V každé hlavě sídlí zvláštní vlohy

Tj. každý má nadání na něco jiného. Srov.: Každý je génius se svou neopakovatelně originální a samostatnou bytostí. (Misantrop, Poslední Revoluce Myslí)

QUO MIHI FORTUNAM, SI NON CONCEDITUR UTI (Horatius, Listy 1,5,12)

Nač jsou mi Štěstěny dary, jichž není mi dopřáno užít

QUID TIBI PECUNIA OPUS EST, SI UTI NON POTES

QUONDAM ETIAM VICTIS REDIT IN PRAECORDIA VIRTUS (Vergilius, Aeneis 2,367)

Někdy se poraženým znovu do srdce odvaha vrací

Aeneas vypráví o své účasti v boji o Tróju a o statečném, i když marném odporu Trójanů.

QUONIAM NON POTEST FIERI, QUOD VIS, ID VELIS, QUOD POSSIS (Terentius, Dívka z Andru 305)

Protože se nemůže stát, co chceš, chtěj, co můžeš

QUO NON VERSANTUR CATTI, MURES DOMINANTUR (Walther 25 667)

Kde nepřebývají kocouři, vládnou myši

Srov.: Kde není kočky, tam vévodí myši; Když není kocour doma, mají myši hody (pré). → Murilego mures fiunt absente rebelles.[31] Lidská spodina a její uňafaní soudruzi však mají dnes pré. (Misantrop, Rakovina na kůži Země); Beltine. Lidáci mají pré. Všude planou ohně a ozývá se lidáků ožralé hulákání. (Misantrop, Reinlebensborn 30.4.41); Dnes nejsou liduprázdné ulice. Je víkend a lidáci mají zase pré. (tamtéž, 18.5.41).

QUO NOS FATA TRAHUNT, RETRAHUNTQUE, SEQUAMUR (Vergilius, Aeneis 5,709)

Kam nás osud táhne opět a znovu, tam jděme

Tak radí starý přítel Nautés Aeneovi, když váhá, zda má vyplout do Itálie, jak mu přisoudila věštba.

QUO PLURA HABENT HOMINES, EO AMPLIORA CUPIUNT (Iustinus, Výtah z filippských dějin Pompeia Troga 6,1,1)

Čím více lidé mají, tím více touží mít

QUO PLUS POTESTIS, EO MODERATIUS IMPERIO UTI DEBETIS (Livius, Dějiny 34,7,15)

Čím jste mocnější, tím mírněji musíte užívat moci

QUO PLUS SUNT POTAE, PLUS SITIUNTUR AQUAE (Ovidius, Kalendář 1,216)

Čím víc se vypije vody, tím větší je na vodu chuť

Jedna z variant úsloví o nezřízené touze mít stále víc a víc. Zde se týká rostoucího bohatství Říma. Srov.: S jídlem roste chuť. → Crescit edendo fames.[32]

QUOQUE MAGIS TEGITUR, TECTUS MAGIS AESTUAT IGNIS (Ovidius, Proměny 4,64)

A tak čím více je skrýván, tím víc plá skrývaný oheň

Ovidius vypráví na tomto místě o tajné lásce Pýrama a Thisbé. Později dostal verš podobu obecněji platného rčení Quanto magis tegitur, tanto magis aestuat ignis (Walther 23 590) – Čím více je oheň skrýván, tím více hoří.

QUO QUISQUE EST DOCTIOR, EO EST MODESTIOR (Walther 25 699b)

Čím je kdo moudřejší, tím bývá skromnější

Srov. jiné názory: Jaký div, že to mudrce zlobí, / když dotěrný hlupák mu dí, / aby za naší velké doby / byl poněkud skromnější. (J. W. Goethe, Básně, Západovýchodní díván, Kniha pořekadel); Zač pykáme nejhůře? Za svou skromnost; že jsme svým nejvlastnějším potřebám nepopřáli sluchu; že se zaměňujeme; že se hodnotíme nízko; že jsme ztratili jemný sluch pro své instinkty. (F. Nietzsche, Vůle k moci)

QUORUM PARS MAGNA FUI (Vergilius, Aeneis 2,6)

V čemž jsem měl velkou účast

Tak začíná Aeneas své vypravování o zániku Tróje, který prožil. Užívá se obecně o osobní účasti na nějaké události. Srov.: „Viděl jsem všechny ty hrůzy, když Řekové vyvrátili naše království, naši posvátnou Tróju, a nejen že jsem je viděl – vždyť jsem je se všemi ostatními prožíval!“ (Starověké báje a pověsti, Aeneovo bloudění)

QUOS DEUS PERDERE VULT DEMENTAT PRIUS → QUEM (QUOS) DEUS PERDERE VULT, DEMENTAT PRIUS

QUOS EGO (Vergilius, Aeneis 1,134)

Já vám dám!

Tak hrozí Neptun rozbouřeným vichrům.

QUO SEMEL EST IMBUTA RECENS, SERVABIT ODOREM TESTA DIU (Horatius, Listy 1,2,69)

Dlouho je nádoba cítit vůní, jíž načichla tehdy, když byla nová

Což v přeneseném smyslu znamená, že co se člověk naučí v mládí, to si uchovává a těžko se toho ve stáří zbavuje a učí se něco nového jinak dělat. Srov.: Starého psa novým kouskům nenaučíš. → DIFFICILE EST CANEM VETEREM ASSUESCERE LORIS.[33] Srov. dále: I takové blbé, člověku podobné zvíře, jako je pes, je možno naučit různým kouskům a naopak odnaučit některým jeho zlozvykům. Ale člověk je ještě míň než kdejaký zablešený čokl, který někde v boudě kouše vaši starou odrbanou bačkoru. Člověka nenaučíš nic, leda tak bezduše opakovat slyšené, poštvat ho proti komu si vzpomenete – a dávat pac. Nic víc se nenaučí. A odnaučit ho nějakému zlozvyku je vůbec sisyfovská práce, neboť pro jedno zapomíná druhé a k starým omylům se vrací neomylně jako vrah na místo činu. (Misantrop, Rakovina na kůži Země)

QUOT CAMPI FLORES, TOT SUNT IN AMORE DOLORES (Walther 26 210)

Kolik je na louce květů, tolik je v lásce strastí

Srov.: Kde milost, tam žalost.

QUOT CAPITA, TOT SENSUS (Walther 26 216)

Kolik hlav, tolik smyslů

Podle Horatia: Quot capitum vivunt, totidem studiorum milia (Satiry 2,1,27) – Kolik tisíc žije hlav, tolik i snah. Srov.: Kolik hlav, tolik i smyslóv; Kolik hlav, tolik rozumu.

QUOT HOMINES, TOT SENTENTIAE (Terentius, Formio 454)

Kolik lidí, tolik názorů

Srov.: Kolik chytrcóv, tolik mudrcóv; Kolik lidí, tolik rozumů.

QUO TIMORIS MINUS EST, EO MINUS FERME PERICULI EST (Livius, Dějiny 22,5)

Čím je méně strachu, tím méně je zpravidla nebezpečí

QUOUSQUE TANDEM ABUTERE CATILINA PATIENTIA NOSTRA (Cicero, Řeči proti Catilinovi 1,1,1)

Jak dlouho ještě budeš, Catilino, zneužívat naší trpělivosti

Začátek první Ciceronovy řeči proti Catilinovi. S touto improvizovanou invektivou se obořil Cicero na Catilinu, který se s přáteli dostavil na schůzi senátu, aniž tušil, že jeho spiknutí už je vyzrazeno. Obvykle se užívá hlavně prvních tří slov ve smyslu: jak dlouho máme snášet nepořádky, podvody apod., už nám dochází trpělivost.

QUO VADIS, DOMINE (Nový zákon, Jan 13,36)

Kam kráčíš, Pane

Apoštol Petr prchající z římského žaláře takto oslovil Krista, který se mu zjevil u Kampanské brány. Slov „Quo vadis“ použil H. Sienkiewicz v názvu svého románu o počátcích křesťanství v Římě.

Q.V. → Quod vide

POZNÁMKY POD ČAROU:

[1] SOLAMEN MISERIS SOCIOS HABUISSE MALORUM (Spinoza, Etika 4,57)

Útěchou nešťastných je mít ve svém trápení druhy

Spinoza použil přísloví vzniklé podle závěru 143. ezopské bajky o zajících a žábách: trpící nacházejí útěchu v tom, že druhým se vede ještě hůře (nebo že se alespoň nemají lépe – komunisticko-socialistické rovnostářství v praxi: „Když nemáme my, ať nemají ani oni!“).

[2] MALE PARTA MALE DILABUNTUR (Cicero, Filipiky 2,27,65)

Co ve zlém počato, zle se rozpadne

Cicero na tomto místě cituje starého římského básníka Naevia (zlomek 50). Srov.: Zle bývá odbyto, co zle bylo nabyto; Cokoli bývá zle nashromážděno, toho neužije třetí koleno (uvádí ve své sbírce již Lomnický – 16./17. stol.).

[3] O, CIVES, CIVES, QUAERENDA PECUNIA PRIMUM EST, // VIRTUS POST NUMMOS (Horatius, Listy 1,1,53)

Občané, občané, nejprv si musíte nahrabat peněz, // ctnost až po penězích přijde

Srov.: Lidé touží více po zisku než po cti (Aristotelés, Politika).

[4] MUNERA SUNT ONERA

Úřady jsou břemena

Veřejné funkce a pracovní povinnosti z nich vyplývající jsou břemenem, přinášejíce mnoho starostí. → Est res dulcis honor, sed magnum pondus honoris.

[5] BONUM PRINCIPIUM FACIT BONUM FINEM (Walther 2131)

Dobrý začátek vede k dobrému konci

[6] O, QUAM DIFFICILE EST CRIMEN NON PRODERE VULTU (Ovidius, Proměny 2,447)

Ach, jak nesnadné je svou hanbu nezradit tváří

Tak naříká jedna z družek bohyně Diany, kterou svedl bůh Iuppiter. Užívá se obecně ve smyslu: zlé svědomí se projeví i na výrazu tváře.

[7] IN PATRIA NATUS NON EST PROPHETA VOCATUS (Walther 11 918)

Ve své rodné zemi, tam nikdo prorokem není

Rýmovaná forma biblického: Nemo propheta acceptus est in patria sua (Nový zákon, Lukáš 4,24) – Žádný prorok není vítaný ve své vlasti. Traduje se v řadě dalších obměn, např.: In patria magno non est in honore propheta – Ve vlasti žádný prorok nesklízí veliké pocty. Srov.: Doma není nikdo prorokem.

[8] INDIGNOR, QUANDOQUE BONUS DORMITAT HOMERUS (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,59)

Těžce nesu, že někdy i výtečný Homér si zdřímne

Ani Homérovy verše nejsou vždy dokonalé. Je to ale spíše politování než výtka, a vzápětí Horatius ještě s vtipem sobě vlastním dvojsmyslně dodává: Verum operi longo fas est obrepere somnum – Ale když dílo je dlouhé, může se vloudit i spánek (tj. nejen chybička, ale i nuda).

[9] Lucius Caecilius Firmianus Lactantius (asi 260–317) – římský církevní otec, teolog a spisovatel. Byl vychovatelem Konstantina Velikého. Lactantiovo dílo Divinae institutiones (Božské základy, 7 knih) je jedním z prvních apologetických děl křesťanské literatury v latině.

[10] STULTUM FACIT FORTUNA, QUEM VULT PERDERE (Publilius Syrus, Myšlenky S 29)

Dá zhloupnout osud tomu, koho zničit chce

[11] TABIDA CONSUMIT FERRUM LAPIDEMQUE VETUSTAS; // ...SCRIPTA FERUNT ANNOS (Ovidius, Listy z Pontu 4,8,49,51)

Kámen i železo stráví ty zžíravé předlouhé věky; // ...napsaná díla uchovají roky

Myšlenka, že verše uchovávají paměť věků a jsou jediným, co může přetrvat nedotčeno časem, se u Ovidia (např. Proměny 15,872) i u jiných antických autorů opakuje často: Exegi monumentum aere perennius; Quem referent Musae, vivet.

[12] PROPRIUM EST STULTITIAE ALIORUM VITIA CERNERE OBLIVISCI SUORUM (Cicero, Tuskulské hovory 3,30)

K hlouposti patří, že cizí chyby vidí, na své zapomíná

Srov.: „Ten člověk si dal práci, aby odhalil mé chyby; protože služba, kterou mi tím prokázal, není právě nejpříjemnější, mohu jaksi uplatňovat nárok na náhradu škody. Nepožaduju žádné větší zadostučinění, než aby teď sám vytiskl něco ze svých vlastních prací.“ (G. Ch. Lichtenberg, Myšlenky, postřehy, nápady); „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“ (Nový zákon, Matouš 7,3; Lukáš 6,41)

[13] DILIGIT HIC NATUM, VIRGA QUI CORRIGIT ILLUM (Walther 5766)

Prokáže otcovskou lásku, kdo synovi domlouvá metlou

Klasického prosazení dostalo se této výchovné metodě v biblickém Starém zákonu, Přísloví 13,24: Qui parcit virgae odit filium suum – Kdo šetří metly, má syna v nenávisti. Podobně i 29,15 tamtéž.

[14] BENE QUI LATUIT, BENE VIXIT (Ovidius, Žalozpěvy 3,4,25)

Blaženě žil, kdo v skrytu prožíval život

V elegii adresované příteli Brutovi poukazuje Ovidius na (ne zcela jasné) příčiny svého vyhnanství: snažil se dostat se výš, než odpovídalo jeho stavu. Když byl mezi mocnými, srazil ho „krutý blesk“. Závratných výšin je třeba se obávat. Verš je parafrází Epikúrova výroku „Λάθε βιώσας“ – „prožij život v skrytu“, bez účasti na veřejném životě.

[15] LEPORES DUO INSEQUENS NEUTRUM CAPIT (Walther 13 669)

Kdo honí dva zajíce, nechytí ani jednoho

Srov.: Žene vodu na dva mlýny a chybí mu na oba.

[16] Kalambur (také psáno kalambúr nebo calembour) = slovní hříčka.

[17] MELIUS DORMIRE QUAM DIABOLO SERVIRE (Walther 14 595a)

Lépe spát než ďáblu sloužit

Srov.: Lépe spát než sloužit lidem (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

[18] NON SCHOLAE, SED VITAE DISCIMUS

Učíme se pro život, ne pro školu

Převrácený výrok Senecy Mladšího (Listy Luciliovi 106,12), který si naopak stěžoval, že se rozptylujeme zbytečnostmi a v učení jsme právě tak nestřídmí jako ve všem ostatním, že non vitae, sed scholae discimus – neučíme se pro život, ale pro školu (tento Senecův výrok cituje M. de Montaigne v eseji Pedanti).

[19] GRAVISSIMUM EST IMPERIUM CONSUETUDINIS (Publilius Syrus, Myšlenky G 8)

Vždy velmi krutou mocí vládne lidem zvyk

Srov.: Zvyk má železnou košili.

[20] DIES IRAE

Den hněvu, soudný den

Začátek církevního hymnu (součást zádušní mše, rekviem), jehož autorem je patrně italský mnich Tommaso de Celano (13. stol.). Myšlenkovým základem písně je proroctví o posledním soudu: Dies irae, dies illa / / solvet saeculum in favilla / / teste David cum Sibylla – Ať ten hněvu den se schýlí, když se v popel svět rozptýlí, podle Davida a Sibylly...

[21] SEMPER AVARUS EGET (Horatius, Listy 1,2,56)

Lakomec vždycky strádá

Tj. nemá nikdy dost. Platí i o závistnících. → Qui invident, egent.

[22] AVARUS MAGNAS INTER OPES INOPS (Horatius, Ódy 3,16,28)

Lakomec je chuďas při svých velkých statcích

[23] ARGUMENTUM E(X) SILENTIO

Důkaz z mlčení

V logice ne vždy bezpečné závěry spočívající v tom, že nevyslovení odmítavého soudu se chápe jako (tichý) soud souhlasný. Srov.: Kdo mlčí, svědčí, souhlasí. Tato argumentace se dostala do kanonického práva díky autoritě papeže Bonifáce VIII. (zemř. 1303), který měl v oblibě rčení → Qui tacet, consentire videtur.

[24] BOS HIC NON COMEDAT, QUI IAM IUGA FERRE RECUSAT (Walther 2152)

Vůl, který už nechce nést jho, nedostane žrát

Pravděpodobně středověká formulace zásady vyjádřené např. v pořekadlech Kdo nepracuje, ať nejí; Bez práce nejsou koláče apod. → Qui non laborat...

[25] MUNDUS VULT DECIPI, ERGO DECIPIATUR (Walther 15 650)

Svět chce být klamán, ať je tedy klamán

Jako původ tohoto výroku bývají uváděni autoři antičtí (Démokritos, Petronius) i pozdější (kardinál Carafa, jako papež Pavel IV. od r. 1555). Ve zkrácené podobě – mundus vult decipi – jej Sebastian Franck spojuje s proslulou alegorickou satirou Sebastiana Branta Loď bláznů. Srov.: Nikdo nerozpozná blouznivé nesmysly od jakkoli očividných, zato však nepříjemných pravd. Všichni se dají příliš lehce svést. Lživou propagandou, veřejným míněním, reklamou. Jen opravdu inteligentní a vnímavý člověk okamžitě pozná, když se mu lže a když ho chce někdo podvést. Jenže lidé nejsou až takto inteligentní. Nikdo takový neexistuje. Nechtějí se vůbec ničím znepokojovat. Kassandřiným věštbám nikdo nikdy nevěří. Svět se chce hlavně bavit. Svět chce být klamán, a tak je klamán (Misantrop, Rakovina na kůži Země).

[26] NITIMUR IN VETITUM SEMPER, CUPIMUSQUE NEGATA (Ovidius, Lásky 3,4)

To, co se nesmí, nás láká a vábí, co odepřeno

Srov.: Ať žije Mohamed! Měl víno rád tolik, že zakázal je pít. On věděl, že zákaz zdvojnásobí požitek! (Ch. D. Grabbe, Don Juan a Faust); Zakázané ovoce chutná nejvíce.

[27] PROCUL EX OCULIS, PROCUL EX MENTE

Vzdálen očím, vzdálen mysli

Srov.: Sejde z očí, sejde z mysli.

[28] MINIMUM EST, QUOD AMANTIBUS OBSTAT (Ovidius, Proměny 3,453)

Je nepatrné, co milencům v cestu se staví

Z báje o Narcissovi (viz Starověké báje a pověsti, Afrodíté), který pohrdl láskou nymfy a byl potrestán tím, že se zamiloval do své vlastní podoby, kterou spatřil v zrcadle vody. Uvedená slova pronáší ve chvíli, kdy mu jeho „láska“ stále uniká, jakmile se přiblíží k hladině. Bláhově se domnívá, že mu brání jen „exigua aqua“ – troška vody. Zdánlivě nepatrná překážka však byla nepřekonatelná a v tomto smyslu se výrok také užívá.

[29] IESUS NAZARENUS REX IUDAEORUM (zkr. I. N. R. I.) (Nový zákon, Jan 19,19)

Ježíš Nazaretský, král židovský

Podle evangelia pochází označení od Piláta Pontského, který dal tento ironický nápis umístit nad hlavu ukřižovaného Ježíše. Ve zkratce I.N.R.I. velmi často na církevních památkách a objektech.

[30] TURPE EST ALIUD LOQUI, ALIUD SENTIRE (Walther 31 937h)

Hanebné je jinak mluvit a jinak smýšlet

[31] MURILEGO MURES FIUNT ABSENTE REBELLES (Walther 15 745)

Když kocour není doma, mají myši pré (hody)

„Mít pré“ = mít volnost. → Dum vult dormire cattus, vult mus resilire.

[32] CRESCIT EDENDO FAMES (Walther 3735)

S jídlem roste hlad

Srov.: S jídlem roste chuť.

[33] DIFFICILE EST CANEM VETEREM ASSUESCERE LORIS (Walther 5671)

Je nesnadné zvykat starého psa na obojek

Srov.: Starého psa novým kouskům nenaučíš.

QUIS TALIA FANDO TEMPERET A LACRIMIS? (Vergilius, Aeneis 2,6–8)

Kdo by mohl potlačit slzy, mluvě o něčem takovém?

Tak pravil Aeneas královně Dídóně. Srov.: „Ty si přeješ, královno, abych ti vyprávěl o posledních útrapách Tróje a o našich osudech. Bojím se vzpomínat na to, neboť tou vzpomínkou se v srdci obnovuje nevýslovná bolest. Viděl jsem všechny ty hrůzy, když Řekové vyvrátili naše království, naši posvátnou Tróju, a nejen že jsem je viděl – vždyť jsem je se všemi ostatními prožíval! Těžké je zdržet se při tom slz, ale když po tom tak toužíš, vyhovím tvému přání.“ (Starověké báje a pověsti, Aeneovo bloudění)

QUI ADDIT SCIENTIAM, ADDIT ET LABOREM (Starý zákon, Kazatel 1,18)

Kdo rozmnožuje vědění, rozmnožuje i trápení

Tj. čím více kdo ví, tím více si uvědomuje základní špatnost světa. Uvedený výrok byl ve středověku velmi rozšířený, u nás ho např. uvádí mezi svými zásadami Jan Hus v listu Křišťanu z Prachatic z r. 1412. Srov.: Melancholie přikládaná géniu v celku a obecně spočívá na tom, že čím jasnějším intelektem je vůle k životu osvětlena, tím zřetelněji vnímá ubohost svého stavu (A. Schopenhauer, Svět jako vůle a představa); Každé vzpomínání přináší nutně deprese. sám se tomu již v mém věku stěží vyhýbám. Člověk byl kdysi mladý, čilý, veselý, plný elánu a podnikavosti, zdravý, odvážný, zdánlivě nezničitelný. Uběhne pár desítiletí, přijdou první zlé zkušenosti, první životní prohry, první zklamání, nemoce, které ochudí i čilost ducha, a člověk pomalu rekapituluje ne své radosti a úspěchy, nýbrž ponejvíce své bolesti a svá trápení, jimiž za život prošel a jež ho zkrušily, takže se ptá, jestli to všechno snažení a boj vůbec stálo za to. Náhle se přistihne, že místo aby rekapituloval, kapituluje; že srovnává fotografie z dětství, na nichž se smál dokonce i ve škole, z mládí, na nichž už občas bylo lze zahlédnout posmutnělý výraz tváře; že srovnává tyto rané fotografie se současnou svou vrásčitou, bělovlasou podobou, na níž se už sotva kdy mihne nějaký úsměv, vzpomíná, co krásného kdy prožil a jak prchavé a nenavratitelné to byly okamžiky štěstí; pochopí, že mládí a jeho svěžest se již nikdy nevrátí a že naopak blíží se postupné zhoršování, konec, smrt, konec všeho. Srdce, jež kdysi tak radostně poskakovalo v neposedném těle dítěte, již nebije tak vesele jako dřív; teď jeho zlověstný tlukot rozechvívá hruď jako neúprosné konečné odpočítávání, které nás ruší z klidu, budí ze spánku, připomínajíc svému vlastníkovi, že jednoho dne ten životodárný tep ustane a my navěky ztratíme to, na čem nám nejvíc záleží (Misantrop, Vanaprastha, 24.6.44).

QUIA INCERTUM EST, QUO LOCO TE MORS EXSPECTAT, TU EAM OMNI LOCO EXSPECTA (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 26,7)

Protože není jisté, na kterém místě tě čeká smrt, čekej ji všude

Memento mori.

QUI ALTERUM INCUSAT PROBRI, EUM IPSUM SE INTUERI OPORTET (Plautus, Neotesanec 159)

Kdo viní druhého z hanebného jednání, má se podívat sám na sebe

Srov.: Kdo chce jiné trestati, má se sám prvé varovati. → Proprium est stultitiae aliorum vitia cernere oblivisci suorum.[12]

QUIA NOMINOR LEO (Phaedrus, Bajky 1,5,7)

Protože se jmenuji lev

V bajce se vypráví o lovu, který podnikli společně lev, kráva, koza a ovce. Kořist rozdělil lev na čtyři části, ale vzápětí zdůvodnil, proč každá z těchto částí patří jemu (→ Leonina pars): hned prvním důvodem bylo samo jméno lev. Rčení se užívá o jednání z pozice síly. → Leonina societas.

QUI A NUCE NUCLEUM ESSE VULT, FRANGAT NUCEM (Plautus, Pilous 55)

Kdo chce jíst z ořechu jádro, ať rozlomí skořápku

Srov.: Kdo chce jádro jísti, musí ořech rozloupiti (Komenský).

QUI ASSIDUE RIXANTUR, A PAUCIS AMANTUR (Walther 23 830)

Málokdo má rád ty, kdo se stále hádají

QUI ASINUM NON POTEST, STRATUM CAEDIT (Petronius, Satirikon 45)

Kdo nemůže bít osla, bije sedlo

Tj. nemůže-li člověk postihnout pravého viníka, vylévá si zlost jinde. Srov. esej M. de Montaigne Jak si duše vybíjí své emoce na nesprávných předmětech a kapitoly Zpupný Xerxés (resp. pozn. 8) a Kýrova sláva i pád (odkaz č. 5) Starověkých bájí a pověstí. Srov. též s vysvětlivkou, kdo byl otloukánek.

QUI AURES HABET, AUDIAT → Qui habet aures audiendi, audiat

QUI BENE AMAT, BENE CASTIGAT (Walther 23 830a)

Kdo jak náleží miluje, ten jak náleží trestá

Souhrn prazákladního lidského sadomasochismu. Srov.: Diligit hic natum, virga qui corrigit illum.[13]

QUI BENE DISTINGUIT, BENE DOCET (Walther 23 839)

Kdo dobře rozlišuje, dobře učí

Logické pravidlo a didaktická zásada: co chceš srozumitelně vyložit, musíš mít dobře utříděné.

QUI BENE LATUIT, BENE VIXIT

Kdo se dobře skryl, dobře žil

Heslo francouzského filosofa Descarta († r. 1650) podle verše Ovidiova (Žalozpěvy 3,4,25), lišícího se jen slovosledem. Původcem myšlenky je řecký filosof Epikúros („Prožij svůj život v skrytu!“). → Bene qui latuit, bene vixit.[14]

QUI BENE VULT FARI, DEBET BENE PRAEMEDITARI (Walther 23 854)

Kdo chce promluvit vhodně, ten musí přemýšlet hodně

Srov.: Hodně čti, piš, přemýšlej, aby ses uměl vyjádřit, až budeš chtít (Plinius Mladší); Jasná myšlenka, jasná řeč. → Rem tene, verba sequentur.

QUI BINIS LEPORES UNA SECTABITUR HORA, NON UNO SALTEM, SED SAEPE CAREBIT UTROQUE (Walther 23 863)

Kdo honí současně dva zajíce, přijde často nejen o jednoho, ale o oba

Srov.: Kdo na dvě věci sáhne, často jedné nedosáhne. → Lepores duo insequens neutrum capit.[15] QUI DUO VESTIGAT, DUO PERDIT SEQUE FATIGAT

QUI BONUM RESPUIT CONSILIUM, SIBI IPSI NOCET (Walther 23 884a)

Kdo odmítá dobrou radu, sám sobě škodí

Srov.: Solidarita a soucit s těmi, kteří jej potřebují, nesmí být zneužíván línými slabochy nebo vypočítavci, kteří pro své pohodlí buzerují svoje okolí, i když sami nejlépe vědí, jak vyřešit své problémy, ale nehnou ani prstem. A tak komu není rady, tomu není ani pomoci! (Misantrop, Poslední Revoluce Myslí) → QUI SPERNIT CONSILIUM, SPERNIT AUXILIUM

QUI CITO DAT, BIS DAT; MALE DAT, QUI MUNERA TARDAT (Walther 23 941a)

Kdo rychle dává, dvakrát dává; špatně dává, kdo otálí s darem

Častěji se používá první poloviny rčení, i v podobě Bis dat, qui cito (celeriter) dat.

QUI CLAUDUM SUBSANARE VULT, RECTUS INCEDAT OPORTET

Kdo se chce kulhavému smát, musí sám rovně stát

Srov. francouzské: Qui veut guerir boiteux, il faut qu'il marche droit.

QUI CUM IESU ITIS, NON CUM IESUITIS

Kdo jdete s Ježíšem, nejdete s Jezuity

Slovní hříčka vzniklá v 17. stol. u odpůrců jezuitského řádu. V češtině ji lze těžko napodobit. V. Flajšhans např. překládá: Jsi-li Jezuvita, sotva to Jezu vítá (Živá slova, s. 421). Kalambur[16] cituje Al. Jirásek v románu F. L. Věk.

QUI CUNCTIS SERVIT, NULLI BENE DE GREGE SERVIT (Walther 23 990)

Nikomu neslouží dobře ten, který každému slouží

Např. G. Bataille považuje za nutné „ukázat absurditu systému, v němž všechno k něčemu slouží, kde nic není suverénní. Svět, v němž chybí suverenita, je ze všech světů nejhorší.“

QUICUNQUE TURPI FRAUDE SEMEL INNOTUIT, // ETIAMSI VERUM DICIT, AMITTIT FIDEM (Phaedrus, Bajky 1,10,1–2)

Kdo jednou stal se známým pro lest hanebnou, // ač pravdu mluví, víc už víry nedojde

Phaedrus dokládá tato slova ezopskou bajkou o vlku a lišce. Srov.: Nevěřím lidem, ani kdyby omylem někdy promluvili pravdu (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Teď nebudu již jistě věřit nikomu; stačí být jednou podveden (Plautus, Zajatci).

QUI CUPIT UXOREM, LITEM CUPIT ATQUE DOLOREM (Walther 24 006)

Koho chuť ženit se souží, ten po hádkách, po žalu touží

QUID AD REM (Horatius, Listy 1,6,12)

Co to má s věcí společného, co z toho

QUID AFFERRE CONSILII POTEST, QUI SEIPSE EGET CONSILIO (Cicero, Dopisy Attikovi 15,1,5)

Jakou radu může dát ten, kdo ji sám potřebuje?

QUID BREVI FORTES IACULAMUR AEVO MULTA (Horatius, Ódy 2,16,17)

Nač se rázně za tolika věcmi ženem v krátkém žití?

QUID CAECO CUM SPECULO (Walther 24 982b)

K čemu je slepému zrcadlo?

QUID, DE QUOQUE VIRO, ET CUI DICAS SAEPE VIDETO (Horatius, Listy 1,18,68)

Často pozor si dej, co říkáš, komu a o kom

QUI DEDIT BENEFICIUM TACEAT, NARRET, QUI ACCEPIT (Walther 24 025b)

Kdo vykonal dobrý skutek, ať mlčí, ať vypráví ten, kdo dobrodiní přijal

Podle Senecy Mladšího (O dobrodiních 7,16,5), kde je tato myšlenka mnohem podrobněji rozvedena a dokazována.

QUI DEPORTAT ONUS, NOVIT, QUAM SIT GRAVE, SOLUS (Walther 24 029a)

Ten, kdo nese tíži, ví jediný, jak moc ho tíží

QUI DESIDERAT PACEM, PREAPARET BELLUM (Vegetius, Nárys vojenského umění 3, prolog)

Kdo touží po míru, ať připravuje válku

I ve formě Si vis pacem, para bellum – Chceš-li mír, připravuj válku. Podobnou myšlenku vyslovilo více antických autorů, např. Cicero (Filipiky 7,6,19) nebo Nepos (O slavných mužích, Epaminondas 5,4).

QUID EST SUAVIUS, QUAM BENE REM GERERE BONO PUBLICO (Plautus, Zajatci 498)

Co je příjemnější než počínat si dobře pro veřejné blaho

Srov. opačný názor: Co je příjemnější než počínat si dobře pro svoje blaho? (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

QUID EST TURPIUS, QUAM SENEX VIVERE INCIPIENS (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 13,17)

Co je horší než stařec, jenž začíná žít?

Seneca dále vykládá, že nelze začínat stále znovu, denně s jinými plány a předsevzetími. Zvláště starší lidé by už měli mít jasno v tom, co chtějí. Podobně se Seneca vyjadřuje i ve spise O krátkosti života: Nestydíš se zachovat pro sebe samého jenom zbytky svého života? Tak pozdě chceš začínat, když život může kdykoliv skončit?

QUID FUMO LEVIUS? FLAMEN. QUID FLAMINE? VENTUS. QUIS VENTO? MULIER. QUID MULIERE? NIHIL (Walther 25 044)

Co je lehčí než dým? Plamen. Co než plamen? Vítr. Co než vítr? Žena. Co než žena? Nic

Jedna z mnoha průpovídek o nestálosti a lehkomyslnosti žen. → Varium et mutabile semper femina.

QUID IAM MISERO MIHI DENIQUE RESTAT (Vergilius, Aeneis 2,70)

Co mně nešťastnému nakonec zbývá

Tak vzdychá lstivý Řek zajatý Trójany a předstírá, že je v bezvýchodné situaci: »Ach, běda, jaký jsem já ubožák! Kterápak země mi otevře náruč, které moře mě přijme? Co mi jiného zbývá než skončit svůj bídný život ve vlnách? S Řeky už nemohu žít a vy, občané trójští, plni hněvu, jistě se mi krvavě pomstíte. Mám já to osud!« (Starověké báje a pověsti, Aeneovo bloudění)

QUI DICIT, QUAE VULT, AUDIET, QUAE NON VULT → Qui, quae vult dicit, quod non vult audiet

QUID LEGES SINE MORIBUS // VANAE PROFICIUNT (Horatius, Ódy 3,24,35–36)

K čemu dobré jsou zákony pouhé // chybí-li mravnost

Tj. samy zákony ještě nezaručují, že lidé budou žít řádně. Ve středověku bývá ještě doplňováno slovy: Quid sunt mores sine fide – Nač je mravnost bez víry. Tak zní např. nápis na radnici v Luganu. Srov.: Mravnost? Nač je mravnost bez svobody! (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Víte, že zákony nemají žádný význam. Nikdy nikomu v ničem nezabrání (H. Rollins, Solipsista); Ještě se žádnému zákonodárství ani žádnému přikázání morálky nepodařilo člověka změnit. Zřetelně vychází najevo, že ani zákony, ani morálka toho prostě nejsou schopny (Misantrop, Plivanec na rozloučenou 20.9.); Morálka je instinktivní a surová. Psaný zákon jde těsně v jejích šlépějích a výborně se s ní snáší (A. France, Komická historie).

QUID MAGIS EST SAXO DURUM? QUID MOLLIUS UNDA? // DURA TAMEN MOLLI SAXA CAVANTUR AQUA (Ovidius, Umění milovat 1,475–476)

Co je tvrdší než kámen a co zas měkčí než voda? // Přece se měkkou vodou rozruší i tvrdost skal

Srov.: Poddajnost je podle Lao-c’a větší silou než tvrdost. Voda, nejměkčí ze všech věcí, prorazí nakonec nejtvrdší kámen (E. Bondy, Čínská filosofie).

QUID MULTIS OPUS EST VERBIS, UBI FACTA LOQUUNTUR (Walther 25 096)

Nač je mnoha slov třeba, kde lépe promluví činy

Srov.: Co je vznešené? Že odmlouváme většině ne slovy, nýbrž činy (F. Nietzsche, Vůle k moci); Nestačí planě nadávat // Důležité jsou činy (Misantrop, Básně a písně, Cynik); Činy mluví samy za sebe.

QUID NIMIS MISERI VOLUNT, HOC FACILE CREDUNT (Seneca Mladší, Šílící Herkules 313)

Co si chudáci příliš přejí, tomu snadno věří

Srov.: Pium desiderium; Přání otcem myšlenky.

QUID NON LONGA DIES, QUID NON CONSUMITIS ANNI (Martialis, Epigramy 9,49,9)

Co nezmaří dlouhý čas, co nepohltíte, roky

Povzdech nad časem, který vše unáší v zapomenutí. → Eheu, fugaces, Postume, Postume, // labuntur anni.

QUID NON MORTALIA PECTORA COGIS, AURI SACRA FAMES (Vergilius, Aeneis 3,57)

K čemu nenutíš lidská srdce, prokletá chtivosti peněz

Často užíváno jen auri sacra fames jako výraz chamtivosti a lakoty.

QUID NUDO ERIPIAS

Co si vezmeš na nahém

Srov.: Nahého ani sto zbojníků neokrade; Kde nic není, ani smrt nebere. → Nemo potest nudo vestimenta detrahere.

QUI DOCTE SERVIT, PARTE DOMINATUS TENET (Publilius Syrus, Myšlenky Q 44)

Kdo chytře slouží, zčásti také pánem je

Tj. chytrost často umožňuje ovládat i mocné. V komediích od Plauta až po novou dobu vystupuje celá řada takových chytrých sluhů. Srov. polemický názor: Mám něco, čemu se říká „syndrom sluhy“, což znamená, že sluha má dojem, že je nadřazený tomu, komu slouží (H. Rollins, Solipsista).

QUI DORMIT, NON PECCAT (Walther 24 061a)

Kdo spí, nehřeší

→ Melius dormire quam diabolo servire.[17]

QUID PEIUS EST MULIERE AUT AUDACIUS (Plautus, Chlubný voják 307)

Co je horší i odvážnější než žena?

QUID PRODEST FORIS ESSE STRENUUM, SI DOMI MALE VIVITUR (Valerius Maximus, Pamětihodné činy a výroky 2,9)

Co pomůže být navenek přísný, když doma se žije špatně

QUID PRODEST HOMINI, SI VIVAT SAECULA CENTUM, // CUM MORITUR, VITAM TRANSISSE PUTAT QUASI VENTUM (Walther 25 142)

Co je člověku platno, že žil by do stovky roků, // vždycky když umírá, myslí si, život že přešel jako vítr

QUIDQUID AGANT ALII, SIS MEMOR IPSE TUI (Walther 25 228)

Jiní ať činí cokoli, ty pamětliv buď vždy sám sebe

Srov.: Být svým! To jádro všeho, / to moudrost nejvyšší, / od lauru sahá dolů / až k cypřiši. // Být svým a nepovolit / a na svém vždycky stát, / když kolem vše se bortí / se v klidu smát. // A vidět, jak vše splývá / na přelud, hračku, dým – / že pevné jen, co zbývá: / být vždycky svým! (J. Vrchlický, Být svým)

QUIDQUID AGIS, PRUDENTER AGAS ET RESPICE FINEM (Příběhy římské 103)

Cokoli děláš, s rozumem čiň a na konec mysli

Původ je v bibli: In omnibus operibus tuis memorare novissima tua (Apokryfy, Sírachovec 7,40) – Ve všech svých skutcích pamatuj na své poslední dny. Častěji užíváno jako heslo, u nás např. Jakuba Krčína z Jelčan. Zvláště často bývají uváděna poslední slova: respice finem.

QUIDQUID CONARIS, QUO PERVENIAS, COGITES (Publilius Syrus, Myšlenky Q 9)

Ať podnikáš, co chceš, vždy hleď, kam dospěješ

QUIDQUID DELIRANT REGES, PLECTUNTUR ACHIVI (Horatius, Listy 1,2,14)

Za všechna bláznovství králů jsou vždycky Řekové biti

Tj. národy vždy trpí pro nezodpovědnost svých vládců. Srov.: Když se páni svadí, sedláci nastavte vlasů (Komenský).

QUIDQUID DISCIS, TIBI DISCIS (Petronius, Satirikon 46,8)

Čemukoli se učíš, učíš se pro sebe

Srov. parafrázi: Čemukoli se učíš, učíš se pro sebe. Čemukoli tě učí, to je gumování mozku (Misantrop, Sentence o lidském smradu). → Non scholae, sed vitae discimus.[18]

QUIDQUID FACILE OBTINEMUS, FACILE SPERNIMUS (Walther 25 776)

Co snadno získáme, tím snadno pohrdneme

Srov.: Lehce nabyl, lehce pozbyl.

QUIDQUID HOMO SUESCIT, LEVITER DIMITTERE NESCIT (Walther 25 291)

Nač si člověk zvykne, toho se neumí lehce zbavit

Srov.: Zvyk je železná košile. → Gravissimum est imperium consuetudinis.[19]

QUIDQUID ID EST, TIMEO DANAOS ET DONA FERENTES (Vergilius, Aeneis 2,49)

Ať je to cokoli, bojím se Danaů, byť nesou dary

Kněz Láokoón takto varuje Trójany, aby nevtahovali do města dřevěného koně, kterého Řekové (Danaové) předstírající odjezd nechali před hradbami jako dar bohyni Athéně. Trójané neuposlechli, a tak se dostali do města s koněm i Řekové v něm ukrytí; v noci vyšli ven a otevřeli brány města ostatním. Odtud se nebezpečnému daru nebo daru, který přináší více škody než užitku, říká „danajský dar“. Na tutéž událost naráží i Senecův výrok: Danaum fatale munus (Agamemnón 624) – osudný danajský dar. Srov. parafrázi: Ať je to cokoli, nedůvěřuju lidem, byť nesou dary. Já znám ty jejich danajské dary! (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Když vím, co jsou zač, nemůže po mně nikdo chtít, abych jeden den v roce uvěřil v jejich unylou lásku a falešnou štědrost. Ať s tím jdou do prdele! Nevěřím lidem, ani když přinášejí dary. Zvláště, když přinášejí dary! Jen další jejich válečná lest! Dnes jsem byl ostatně, ó mí Trójané, obdarován darem cennějším než jejich nejskvostnější a nejtřpytivější danajské dary: Hle, viděl jsem v bukovém mlází společně poskakovat tři plaché srnky! (Misantrop, Škarohlíd)

QUIDQUID IN ALTUM FORTUNA TULIT, RUITURA LEVAT (Seneca Mladší, Útěcha pro Marcii 26,5,9)

Cokoli vynesla štěstěna vzhůru, to vynesla proto, aby se opět zřítilo

Levis est fortuna, cito reposcit, quod dedit.

QUIDQUID LATET APPAREBIT, NIL INULTUM REMANEBIT

Objeví se, co je skryto, nic nezůstane nepomstěno

Část šesté strofy hymnu Dies irae[20]. Základem je bible: Non est enim occultum, quod non manifestatur (Nový zákon, Lukáš 8,17, Marek 4,22) – Nic není skrytého, co jednou nebude zjeveno.

QUIDQUID LICET, MINUS DESIDERATUR (Walther 25 296a)

Co je dovoleno, po tom se méně touží

Snad i podle Ovidiova znění: Quod licet ingratum est, quod non licet acrius urit. Opak → Cui peccare licet, peccat minus.

QUIDQUID MULTIS PECCATUR, INULTUM EST (Lucanus, Farsalské pole 5,260)

Co spáchá dav, zůstává bez trestu

QUIDQUID NOX CELAT, SOLIS CALOR IPSE REVELAT (Walther 25 302)

Cokoli skrývá noc, to odhalí teplý svit slunce

QUIDQUID SUB TERRA EST, IN APRICUM PROFERRET AETAS // DEFODIET CONDETQUE NITENTIA (Horatius, Listy 1,6,24–25)

Cokoli v zemi se skrývá, to vynese na světlo doba, // pohřbí a skryje, co skví se

QUID QUISQUE AMAT, LAUDANTO COMMENDAT SIBI (Publilius Syrus, Myšlenky Q 56)

Co má kdo rád, to sobě velmi vychválí

QUISQUIS AMAT RANAM, RANAM PUTAT ESSE DIANAM

QUID QUISQUE POSSIT, NISI TENTATO NESCIIT (Walther 25 160a)

Co zmůže, každý zkušeností poznává

Srov.: Protože se nemůže stát, co chceš, chtěj, co můžeš (Publius Terentius Afer).

QUID ROMAE FACIAM? MENTIRI NESCIO (Iuvenalis, Satiry 3,41)

Co bych dělal v Římě? Lhát neumím

Qui nigrum in candida vertunt.

QUID SIS, INTEREST, NON QUID HABEAS (Walther 25 172a)

Záleží na tom, co jsi, ne na tom, co máš

QUID SIT FUTURUM CRAS, FUGE QUAERERE (Horatius, Ódy 1,9,13)

Varuj se pátrat po tom, co bude zítra

QUID SUNT MORES SINE FIDE Quid leges sine moribus // vanae proficiunt

QUID TIBI NOBILITAS ET CLARUM NOMEN AVORUM, // SI VITIIS SERVUS FACTUS ES IPSE TUIS (Walther 25 192)

Nač je ti skvělý rod a slavné jméno tvých dědů, // jestliže sám ses stal otrokem vlastních svých chyb

QUID TIBI PECUNIA OPUS EST, SI UTI NON POTES (Publilius Syrus, Myšlenky Q 66)

Nač jsou ti peníze, jichž užít nemůžeš

Podobně i Horatius: Quo mihi fortunam, si non conceditur uti.

QUID TIMEAS? CAESAREM VEHIS CAESARISQUE FORTUNAM (Plútarchos, Souběžné životopisy, Iulius Caesar 38)

Proč se bojíš? Vezeš Caesara a Caesarův šťastný osud

Iulius Caesar se v převlečení za otroka plavil na loďce tajně do Brundisia, aby přivedl posily k rozhodující srážce s Pompeiem. Když vypukla silná bouře a kormidelník se chtěl vrátit do přístavu, Caesar ho právě těmito slovy přiměl, aby plul dál. Tento volný latinský překlad řeckého originálu se stal rčením vyjadřujícím bezmeznou víru ve vlastní šťastnou hvězdu.

QUI DUO VESTIGAT, DUO PERDIT SEQUE FATIGAT (Walther 24 062)

Kdo dva sleduje cíle, ten znaví se a oba mine

Srov.: Dvěma pánům nelze sloužit. → QUI BINIS LEPORES UNA SECTABITUR HORA, NON UNO SALTEM, SED SAEPE CAREBIT UTROQUE

QUID VALEAS, PENSA, NE VIDE, QUANTA VELIS (Nivardus, Ysengrimus 1,724)

Dobře zvaž, nač stačíš, nedbej však, jak mnoho chceš

Pochází ze středověké (12. stol.) sbírky bajek o vlku Ysengrimovi a lišákovi Reinardovi, jejichž námětem jsou příhody vlka, kterého znovu a znovu přivádí do neštěstí lišák. Do tohoto rámcového vyprávění jsou vloženy další zvířecí bajky.

QUID VESPER FERAT, INCERTUM EST (Livius, Dějiny 45,8,6)

Není jisté, co přinese večer

Srov.: Nechval dne před večerem.

QUI EST SINE PECCATO → Qui sine peccato est vestrum, primus in illam lapidem mittat

QUIETA MOVERE (Sallustius, Spiknutí Catilinovo 21,1)

Rozhýbat klidné poměry

Tj. domáhat se změn.

QUIETA NON MOVERE

Klidným nehýbat

Latinský překlad řecké sentence: Μη κινειν ακίνητα. Toto úsloví prohlásil německý kancléř Bismarck r. 1891 za nejvyšší státní zásadu.

QUI FACILE CREDIT, FACILE DECIPERE POTEST → Qui leviter credit, deceptus saepe recedit

QUI FACIT PER ALIUM, FACIT PER SE

Kdo něco udělá pomocí jiného, jako by to udělal sám

Právnická zásada.

QUI FERT MALIS AUXILIUM POST TEMPUS DOLET (Phaedrus, Bajky 4,18,1)

Kdo zlému pomáhá, ten časem lituje

Úvodní verš z bajky o člověku a hadu: Člověk zahříval hada ztuhlého chladem a had, když se vzpamatoval, ho okamžitě uštkl. Srov.: Bylo nebylo, jednou sbírala žena dříví na oheň. Ve sněhu našla zmrzlého jedovatého hada. Vzala ho domů a navrátila ho k životu. Jednoho dne ji had uštknul do tváře. Když umírala, zeptala se hada: „Proč jsi mi to udělal?“ A had odpověděl: „Hele, čubko, vědělas, že jsem had.“ (Takoví normální zabijáci); Hřát si hada na prsou. Srov. parafráze: Zrada! Hřál jsem si člověka na prsou! (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Kdo člověku pomáhá, ten časem lituje (tamtéž).

QUI FODIT FOVEAM, INCIDET IN EAM (Bible, Starý zákon, Přísloví 26,27)

Kdo kope jámu, spadne do ní

Stejnou myšlenku nacházíme např. již u Aristotela; zde v latinském překladu: Sibi parat malum, qui alteri parat – Sobě zlo připravuje, kdo je připravuje jinému. Srov.: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá; Kdo jinému jámu kopá, ten se hodně nadře. → QUI LAQUEUM PONIT, EODEM CAPIETUR

QUI GENUS HUMANUM INGENIO SUPERAVIT (Lucretius, O přírodě 3,1043 [1056])

Kdo schopnostmi ducha převýšil lidský rod

Původně o řeckém filosofu Epikúrovi, později použito na pomníku Isaaca Newtona v Cambridgi.

QUI GLADIO FERIT, GLADIO PERIT (Walther 24 131)

Kdo mečem smrt nosí, toho meč skosí

Srov.: Čím kdo zachází, tím také schází. Parafráze: Kdo s lidmi zachází, ten taky lidmi schází (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Jane Husi, tys měl vědět, že kdo s vírou zachází, ten také vírou schází (tamtéž).

QUI HABET AURES AUDIENDI, AUDIAT (Nový zákon, Matouš 11,15)

Kdo má uši k slyšení, slyš

Srov. parafráze: Psst! Nastražte uši, vy všichni, kdož je máte k slyšení! Neslyšíte již v dálavách vesmírnosti onen nadějeplný svistot boha Apepa? (Misantrop, Rakovina na kůži Země); Kdo máš uši k slyšení a mysl k chápání, slyš a přemýšlej! Neboť Já jsem domluvil (Misantrop, Divoká svoboda).

QUI IACET IN TERRA, NON HABET, UNDE CADAT (Walther 24 153)

Kdo leží na zemi, nemá, odkud by spadl

Srov.: Nejbezpečněji je na dně. Hlouběji nikdo neupadne (S. J. Lec, Aforismy); V co bych doufal nebo čeho bych se bál, jsem tu teď klidný na dně propasti (J. J. Rousseau, Sny samotářského chodce); Dosáhne-li někdo vysokého postavení, neosvobodí ho to od ničeho – spíše naopak se stane ještě větším otrokem než člověk na úplném dně. Tam se nacházím Já a nestěžuji si, nezávidím nikomu jeho "vyšší" posty. Oni se musejí bát o své postavení, kdežto Já nemám co ztratit (Misantrop, der Feuerteufel); Kdo na zemi sedí, pádu se nebojí. V podobném smyslu i: Qui nil possedit, nihil se perdere credit.

QUI INVIDENT, EGENT (Plautus, Neotesanec 745)

Kdo závidějí, strádají

Tj. mají pořád málo. Podobně platí i o lakomcích: Semper avarus eget.[21]

QUI IUGULARE CANEM VULT, INVENIT CITO CAUSAM (Walther 24 157)

Kdo chce nabít psu, rychle si najde důvod

Srov.: Kdo chce psa bít, snadno si hůl najde.

QUI IURE SUO UTITUR, NEMINI FACIT INIURIAM (Walther 24 157c)

Kdo užívá svého práva, nikomu nekřivdí

QUI LAQUEUM PONIT, EODEM CAPIETUR (Walther 24 165)

Kdo klade oko, sám se do něj chytí

Parafráze známějšího: Qui fodit foveam, incidet in eam.

QUI LEVITER CREDIT, DECEPTUS SAEPE RECEDIT (Walther 24 177)

Kdo lehce uvěří, oklamán často odchází

Často i ve formě: Qui facile credit, facile decipere potest – Kdo snadno uvěří, může být snadno oklamán.

QUILIBET PRAESUMITUR BONUS, DONEC PROBETUR CONTRARIUM (Walther 25 339a)

Každý je napřed pokládán za řádného člověka, dokud není dokázán opak

Právnická zásada presumpce neviny. Srov. opačný názor: Neexistuje nevinný člověk! Všichni jsou to zločinci, jen se o tom ještě neví. A hlavně oni o tom nevědí. Oni jsou totiž „v pohodě“. Nevinný člověk neexistuje. Autoritativní režimy to vědí a jsou podle toho zařízené. Presumpce viny a tvrdé postihy. A je pořádek. Já bych se s nimi nemazlil! Člověk a jeho humanita, pche! Už mě sereš, vole – oba dva! Jen toto si zapamatuj, příteli: Je-li člověk na blízku, buď ve střehu! Neboť on je tvým nepřítelem! (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu)

QUI MALE AGIT, ODIT LUCEM (Nový zákon, Jan 3,20)

Kdo špatně jedná, nenávidí světlo

Světlo je (nejen) v bibli obrazem života a zdaru, dobra a poznání duchovních hodnot, zatímco zlé skutky jsou díla temnoty.

QUI MEDICE VIVIT, MISERE VIVIT (Walther 24 238)

Kdo podle lékaře žije, uboze žije

Srov.: Nedejte na lékaře: Krom zloděje je travič, je lupič, s penězi i život krade (W. Shakespeare, Timon athénský); Ke zdůraznění potřeby masožerství odvolává se člověk na vědu, lékaře, jako by oni svými názory byli neomylní v tomto směru (K. Wiśniewska-Roszkowska, Vegetariánství); Lékař ani nechce žádnou nemoc či neduh nadobro vyléčit a vymýtit. Nechce zdravé pacienty, chce stálé pacienty. Proto jakoby „léčí“ jen tak, aby sice pacient nezemřel, ale také aby se zcela neuzdravil. Lékař je kšeftař jako každý jiný řemeslník, například opravář. Opraví něco naoko, aby to vypadalo spravené, aby to určitý čas fungovalo, ale aby se to zároveň co nejdřív znovu porouchalo a aby ho proto znovu volali k „případu“ a on měl znovu práci (Misantrop, Vanaprastha).

QUI METUENS VIVET, LIBER MIHI NON ERIT UNQUAM (Horatius, Listy 1,16,66)

Nikdy nebude svobodný pro mne, kdo ve strachu žije

QUI MIHI VULT DARE, NON DEBET DICERE QUARE (Walther 24 269)

Kdo mi chce něco dát, nemusí důvod vykládat

QUI MULTUM FATUR, MENDAX FORE SAEPE PROBATUR (Walther 24 311)

Často najevo vyjde, že lhář je, kdo mnoho mluví

Srov.: Kdo mnoho mluví, lže aneb se chlubí (Komenský); Zase mluví a zase mluví. Kdo? To je jedno. Vrcholem inteligence je málomluvnost. Čím víc toho řeknete, tím víc řeknete hloupostí (Misantrop, Plivanec na rozloučenou).

QUI MULTUM HABET, PLUS CUPIT (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 119,6)

Kdo má mnoho, žádá ještě víc

QUI NESCIT DISSIMULARE, NESCIT REGNARE (Walther 24 329)

Kdo se neumí přetvařovat, neumí vládnout

Komenský (Labyrint světa a ráj srdce 19,1,4) má simulare (napodobovat) místo dissimulare. Tento výrok se připisuje francouzskému králi Ludvíku XI. († r. 1483).

QUI NIGRUM IN CANDIDA VERTUNT (Iuvenalis, Satiry 3,30)

Kdo převracejí černé v bílé

Podle Iuvenala jsou poměry v Římě takové, že tu mohou žít jen ti, kdo se dovedou přetvařovat. → QUID ROMAE FACIAM? MENTIRI NESCIO

QUI NIL AERIS HABET, NIHIL AERIS PERDIDIT UMQUAM → Qui nil possedit, nihil se perdere credit

QUI NIL POSSEDIT, NIHIL SE PERDERE CREDIT (Walther 24 345)

Komu nepatří nic, ten věří, že nemá co ztratit

I ve formě: Qui nil aeris habet, nihil aeris perdidit umquam (Walther 24 337) – Kdo nemá žádné peníze, nikdy žádné neztratí.

QUI NIMIS PROPERE, MINUS PROSPERE (Walther 24 365)

Kdo jedná příliš spěšně, jedná méně prospěšně

Jedno z mnoha rčení o důležitosti rozvahy, která varují před zbrklým a ukvapeným jednáním. Pramenem může být Livius: Omnia non properanti clara certaque erunt, festinatio improvida est et caeca (Dějiny 20,39) – Pro toho, kdo nespěchá, je všechno jasné a přesné, spěch je nerozvážný a slepý. Podobný význam má i následující heslo nebo známé Festina lente. Srov.: Práce kvapná, málo platná.

QUI NIMIUS PROPERAT, SERIUS ABSOLVIT

Kdo příliš spěchá, bývá hotov později

Qui nimis propere, minus prospere.

QUI NON ASSUESCIT VIRTUTI DUM IUVENESCIT, // A VITIIS NESCIT DISCEDERE, QUANDO SENESCIT (Walther 24 381)

Ten, kdo nezvykne dobru a ctnosti, dokud je mladý, ve stáří nesvede teprv svých chyb se najednou zbavit

Srov.: Starého psa novým kouskům nenaučíš. → QUOD PUER ADDISCIT, SENEX DESERERE NESCIT

QUI NON LABORAT, NON MANDUCET

Kdo nepracuje, ať nejí

Podle bible: Si quis non vult operari, nec manducet (Nový zákon, 2. Thesalonickým 3,10) – Jestliže někdo nechce pracovat, ať ani nejí. Výrok se užívá k formulování jednoho z principů socialistické společnosti, např.: Buržoazie spekuluje s chlebem, aby zničila vládu pracujících, kteří usilují uskutečnit první základní a podstatný princip socialismu: Kdo nepracuje, ať nejí. (V. I. Lenin, Spisy 27).

QUI PARCIT VIRGAE, FILIUM NON DILIGIT ILLE (Walther 24 441)

Syna miluje málo, kdo příliš rákosku šetří

Podle bible (Starý zákon, Přísloví 13,24), kde druhá část verše zní: ...odit filium suum – nenávidí svého syna. Jinou variantou stejné myšlenky je Diligit hic natum, virga qui corrigit illum.

QUI PERCIT NOCENTIBUS, INNOCENTES PUNIT

Kdo šetří viníky, trestá nevinné

QUI PECCAT EBRIUS, LUAT SOBRIUS (Walther 24 460)

Kdo se provinil v opilosti, ať se zodpovídá střízlivý

QUI PER VIRTUTEM PERIT, NON INTERIT (Plautus, Zajatci 690)

Kdo statečně zhyne, nezahyne

QUI PINGIT FLOREM, NON PINGIT FLORIS ODOREM (Walther 24 490)

Kdo namaluje květinu, nenamaluje její vůni

Tj. sebelepší obraz nemůže nahradit skutečnost.

QUI PRIOR EST TEMPORE, POTIOR EST IURE (Terentius, Formio 533)

Kdo se dříve objeví, ten má větší právo

Srov.: Kdo dřív přijde, ten dřív mele; PRIOR TEMPORE, POTIOR IURE – Časem dřívější – právem silnější.

QUI PROFICIT IN LITTERIS ET DEFICIT IN MORIBUS, PLUS DEFICIT QUAM PROFICIT (Walther 24 563)

Kdo prospívá ve vědomostech a zaostává v mravech, ten více zaostává než prospívá

Za původce rčení bývá pokládán Augustinus.

QUI PRO QUO

Kdo za koho

O záměně osob, hlavně v komediích, ale i o záměně pojmů, nedorozumění. Užívá se i jako podstatného jména: „jakési qui pro quo (quiproquo)“.

QUI, QUAE VULT DICIT, QUOD NON VULT AUDIET (Walther 24 586)

Kdo říká, co chce, uslyší, co nechce

Podle Terentia: Si mihi perget, quae vult dicere, ea, quae non vult audiet (Dívka z Andru 920) – Jestliže mi spěchá říci, co chce, uslyší, co nechce.

QUIQUE ALIIS CAVIT, NON CAVET IPSE SIBI (Ovidius, Umění milovat 1,84)

Ten, kdo ochránil jiné, neochránil se sám

Rozumí se před láskou, které podle Ovidia neunikne ani zkušený právník ani výmluvný řečník žádnými kličkami.

QUIS BARBARUS SE IPSUM FATETUR BARBARUM (Walther 25 354d)

Který barbar uzná sám sebe za barbara

Tj. člověk si obvykle neumí přiznat pravdu o sobě samém.

QUIS CONTRA TORRENTEM

Kdo půjde proti proudu

Vychází z bible: Noli resistere contra faciem potentis nec coneris contra ictum fluvii (Apokryfy, Sírachovec 4,31) – Neodporuj před tváří mocného a nepokoušej se jít proti náporu proudu. Srov.: Proti proudu plovati těžko (Komenský); Nedoporučuje se chcát proti větru.

QUI SCRIBIT, BIS LEGIT

Kdo píše, dvakrát čte

QUIS CUSTODIET IPSOS CUSTODES (Iuvenalis, Satiry 6,347)

Kdo bude hlídat samotné hlídače

V satiře se mluví o tom, jak je obtížné uhlídat ženu: lze ji zavřít a dát střežit, ale ona je chytrá a smluví se nejdříve se svými strážci. Srov. podobnou myšlenku: Kdo myslí, že je dobrý hlídač, toho nejspíš ukradnou. (Plautus, Zajatci)

QUIS DIVES? QUI NIHIL CUPIT. QUIS PAUPER? AVARUS (Walther 25 363)

Kdo je bohatý? Kdo po ničem netouží. Kdo je chudý? Lakomec

Za autora výroku je považován Biás, jeden ze sedmi mudrců. → Avarus magnas inter opes inops.[22]

QUI SE EXCUSAT, SE ACCUSAT

Kdo se omlouvá, sám se obviňuje

Tj. přivolává na sebe podezření tím, že se omlouvá, aniž byl obviněn.

QUI SE IPSUM LAUDAT, CITO DERISOREM INVENIET (Publilius Syrus, Myšlenky Q 45)

Kdo sám se chválí, rychle posměch utrží

Propria laus sordet; propriam ne dicito laudem.

QUIS FALLERE POSSIT AMANTEM (Vergilius, Aeneis 4,296)

Kdo by mohl oklamat zamilovaného

Protože na předmětu své lásky okamžitě pozná, co si myslí. Zde to platí o Didoně, která vytušila, že Aeneas se chystá od ní odejít.

QUIS FAMULUS AMANTIOR DOMINI QUAM CANIS (Columella, O zemědělství 7,12,1)

Který služebník miluje pána více než pes

Z rozsáhlého výkladu o užitečnosti psů a o jejich vlastnostech. Srov.: Koupit psa je jediný způsob, jak za peníze získat lásku. (G. B. Shaw)

QUI SIBI SEMITAM NON SAPIUNT, ALTERI MONSTRANT VIAM (Cicero, O věštění 1,132)

Kdo pro sebe neznají cestičku, druhému ukazují cestu

Tj. kdo si sami nevědí rady, radí jiným. Cicero tu cituje básníka Ennia († r. 169 př. n. l., Zlomky 321). Srov. podobnou myšlenku: Lidstvo je banda mrzáků. Slepci dělají tlumočníky hluchým, chromí vyličují slepcům a hluchým, jak vypadá svět a jak zní hudba, a oni je na oplátku vozí na procházku. Všichni slouží všem, a tak nikdo z nich není svobodný. Patřil jsem k nim taky – než jsem zjistil, že hluší slyší, chromí že ve skutečnosti umějí chodit, a Já že jsem si myslel, že jsem slepý, protože jsem měl zavřené oči. (Misantrop, Plivanec na rozloučenou 7.6.)

QUIS IGNORAT, QUOD OMNE MALUM VINDICTA SUA MANEAT (Walther 25 382a)

Kdo neví, že na každou špatnost čeká patřičná odplata

Naivní víra v mravní podstatu světa. Výrok je připisován řeckému historiku Hérodotovi. Srov.: Za každou vinou následuje trest. Srov. podobnou myšlenku: Vina se najde, i ta se už chystá, / nevinný je vždy ten, kdo zvítězil. / Trest bude svědkem pravdy dozajista. (Dante, Božská komedie, Ráj)

QUI SINE PECCATO EST VESTRUM, PRIMUS IN ILLAM LAPIDEM MITTAT (Nový zákon, Jan 8,7)

Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem

Takto odpověděl Ježíš farizejům, když k němu přivedli cizoložnou ženu, která měla být za své provinění ukamenována. Samostatně se užívají první slova: „Qui est sine peccato“ jako řečnická otázka ve smyslu „každý má přece nějakou chybu“.

QUIS LEGEM DAT AMANTIBUS? MAIOR LEX AMOR EST SIBI (Boëthius, Útěcha z filosofie 3,11,47)

Kdo stanoví pro zamilované nějaký zákon? Láska je sama sobě nejvyšším zákonem

Anicia Manlia Torquata Severina Boëthia (asi 480–524/525) zmiňuje Ignácius, hrdina Tooleova Spolčení hlupců: „Čtěte Boëthia. Boëthius vám odhalí, že všechno pachtění je nakonec bezvýznamné, že musíme bez reptání přijímat, co je.“

QUIS MODO PERFECTUS? VIVIT SINE CRIMINE NULLUS (Walther 25 398a)

Kdo že je dokonalý? Vždyť bez chyby nežije nikdo

Tato myšlenka se objevuje už v antice: např. Nam vitiis nemo sine nascitur; optimus ille est // qui minimis urgetur, v bibli: Qui sine peccato est vestrum, primus in illam lapidem mittat i později velmi často a v různých variantách.

QUIS NOSSET HOMERUM, ILIAS AETERNUM SI LATUISSET OPUS (Ovidius, Umění milovat 3,413)

Kdo by znal Homéra, kdyby zůstala skryta Ílias, věčné dílo

Smysl: Básník žije ve svém díle.

QUI SPERNIT CONSILIUM, SPERNIT AUXILIUM (Walther 24 770)

Kdo pohrdá radou, pohrdá i pomocí

Srov.: Komu není rady, tomu není pomoci. → QUI BONUM RESPUIT CONSILIUM, SIBI IPSI NOCET

QUIS PLURIMUM HABET? QUI MINIMUM CUPIT ([Seneca Mladší], Kniha mravních naučení 46)

Kdo má nejvíce? Kdo nejméně žádá

QUISQUE FORTUNAE SUAE FABER (Walther 25 498a)

Každý je tvůrcem svého osudu

Srov.: Každý svého štěstí strůjcem. → FABER EST SUAE QUISQUE FORTUNAE

QUISQUE SIBI PLACET ET SAPIENS SIBI QUISQUE VIDETUR (Walther 25 495)

Každý se sobě líbí a připadá si moudrý

Srov.: Na světě nenajdeš člověka, který by řekl: "Jsem hajzl." (Misantrop, Sentence o lidském smradu); I každá liška svój ocas chválí; Sobě ježek kadeřav. → QUAELIBET VULPES CAUDAM SUAM LAUDAT

QUISQUE SUOS PATIMUR MANES (Vergilius, Aeneis 6,743)

Každý snášíme svůj posmrtný úděl

Tak mluví otec Anchísés k Aeneovi při jeho návštěvě v podsvětí.

QUIS, QUID, UBI, QUIBUS AUXILIIS, CUR, QUOMODO, QUANDO (Walther 25 432)

Kdo, co, kde, čí pomocí, proč, jak, kdy

Rétorické schéma otázek určených k vyjasnění okolností nějakého děje, pomůcka pro dodržení všech hledisek při právním sporu nebo i při zpovědi.

QUISQUIS ABSCIDIT RADICEM, FRUSTRA FRUGES QUAERITAT (Walther 25 514a)

Kdo odřízne kořeny, marně hledá plody

Smysl: Určitým způsobem vykořeněný člověk vede neplodný život. Srov.: „Ty sis myslela, květinko, že jsem opilý? Kdybych měl kořeny jako ty, netoulal bych se po světě jako pobuda.“ (bří Čapkové, Ze života hmyzu, předehra); Posledním plodem naší civilizace s vyhnilými kořeny mohlo být sladké a výživné ovoce, jaké se kdysi urodilo ve starověké Číně, Indii, Řecku a Římě a jaké rostlo v posvátných pohanských hájích a předtím mezi prvobytně pospolnými pravěkými tlupami lovců-sběračů a dál až ke zvířecím předkům. Tam se naposled ještě urodilo tak vydatné zrno, že ještě dnes z něho meleme povýtce čím dál chudší špaldovou mouku. (Misantrop, Rakovina na kůži Země). Srov. podobnou myšlenku: Takové jsou kořeny stromu spravedlnosti. Každý, ať už má nečistou mysl, či ať ji má čistou, požívá plody podle toho. (Sómadéva, Oceán příběhů, O dvou asketech)

QUISQUIS ADES, QUI MORTE CADES, STA, RESPICE, PLORA: // SUM, QUOD ERIS – MODICUM CINERIS. PRO ME, PRECOR, ORA (Walther 25 516)

Kdo sem přijdeš a jsi smrtelný člověk, stůj, zahleď se, plač: // jsem, co ty budeš – trocha jen prachu. Prosím, modli se za mne

Náhrobní nápis. Vystihuje pomíjejícnost života podobně jako Memento, homo, quia pulvis es et in pulverem reverteris. Srov. (snad) parafrázi: TIMONŮV EPITAF – Timon je mrtev, už zas v dobré míře; / je mrtev člověk; kdo to čte, je zvíře. / Zde leží bídný trup, z nějž bídnou duši odrbali. / Kdo jsem, se netažte: mor na vás, lumpi pozůstalí! / Zde leží Timon, jenž vše živé v nenávisti měl, / Kdo tudy jdeš, klň si jak chceš, jen koukej, abys šel. (W. Shakespeare, Tragédie, Timón Athénský)

QUISQUIS AMAT RANAM, RANAM PUTAT ESSE DIANAM (Walther 25 531)

Když někdo miluje žábu, tak má ji za Dianu

Tj. má ji za bohyni. Tak zaslepuje láska: každému se líbí ten, koho má rád. → QUID QUISQUE AMAT, LAUDANTO COMMENDAT SIBI. Přísloví se vztahuje ke starověké pověsti o původu žab: Bohyně Artemis (Diana) se chtěla napít vody z rybníka, ale vesničané jí to nedovolili; za trest je proměnila v žáby. (viz: Starověké báje a pověsti, Žáby)

QUISQUIS HABET NUMMOS, SECURA NAVIGAT AURA (Petronius, Satirikon 83)

Každý, kdo má peníze, pluje s příznivým větrem

Smysl: Bohatý člověk má optimální podmínky k životu.

QUISQUIS UBIQUE HABITAT, MAXIME, NUS QUAM HABITAT (Martialis, Epigramy 7,73,6)

Kdo bydlí všude, Maxime, nebydlí nikde

Užívá se i přeneseně o tom, kdo nemá pevný cíl, těká od jedné věci k druhé a nic nedělá pořádně.

QUIA CONSTAT EX UNA LONGA ET DUABUS BREVIBUS (Molière, Žárlivý břídil 1,6)

Poněvadž se skládá z jedné dlouhé a dvou krátkých

Použito v obhroublé dvojsmyslné replice Molièrova pyšného doktora, který se vysmívá Anděle: „Říkáš, že jsi také doktorem, když na to přijde? bych myslil, že tuze podléháš svým choutkám: máš z řeči ráda jenom konjunkci, ze všech rodů jenom mužský rod, z pádů vždycky druhý pád a ze syntaxe jenom mobile cum fixo... A co se kvantity týče, miluješ hlavně daktyl, quia constat ex una longa et duabus brevibus.“ („Konjunkce“ – v gramatice spojka, v astronomii kryjící se postavení dvou nebeských těles; zde v přisprostlém dvojsmyslném významu lísání se, tisknutí se k sobě, případně soulož. – „Druhý pád“ – v originále: génitif [odvozeno od lat. genus – rod, pohlaví] – „Daktyl“ – metrická stopa – „poněvadž se skládá z jedné slabiky dlouhé, přízvučné a dvou krátkých, nepřízvučných“ – snad alegorické znázornění dlouhého penisu a dvou krátkých varlat, případně dlouhého penisu zabořeného ve dvou krátkých stydkých pyscích). Smyslem doktorovy repliky je vyjádřit mínění, že ženy jsou schopny myslet jen na věci pohlavní; což je omyl. Ženy přece myslí i na jiné věci, jako je např. chov psů, náboženství, klepy, móda, horoskopy či hádání z karet.

QUANDO EST MANUS PARCA, TUNC EST PLENIOR ARCA (Walther 23 481d)

Když je ruka šetrná, hned je truhla víc plná

Srov.: Kdo šetří, má za tři.

QUANDO POTESTATEM MOVET IRA, NOCET QUASI FULMEN (Walther 23 527a)

Když mocí hýbá hněv, pak napáchá škody jak blesk

QUANDOQUE BONUS DORMITAT HOMERUS (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,359)

Někdy i dobrý Homér zdřímne

Tj. udělá chybu. Horatius vykládá, že ho méně mrzí chyby špatných básníků než náhodná chyba básníka dobrého, i když ji dovede omluvit. Jako rčení se užívá spíše ve shovívavém tónu, ve smyslu: „Každý se může zmýlit.“ → Indignor, quandoque bonus dormitat Homerus.[8]

QUANTI EST SAPERE (Terentius, Kleštěnec 791)

Jak velkou cenu má moudrost!

QUANTO ALTIOR EST ASCENSUS, TANTO DURIOR DESCENSUS → Quanto quisque altius elatus est, tanto foedius corruit

QUANTO MAGIS TEGITUR, TANTO MAGIS AESTUAT IGNIS → Quoque magis tegitur, tectus magis aestuat ignis

QUANTO MAIOR ERIS, TANTO MODERATIOR ESTO (Walther 23 595)

Čím budeš větší, tím buď skromnější

QUANTO QUISQUE ALTIUS ELATUS EST, TANTO FOEDIUS CORRUIT (Livius, Dějiny 30,30,23)

Čím výše je kdo povznesen, tím hanebněji padá

Velmi častá myšlenka, která bývá různě formulována, např. Quanto altior est ascensus, tanto durior descensus (Walther 23 583) – Čím vyšší je výstup, tím tvrdší je sestup. Srov.: Kdo výš vyleze, tím níže dolů spadne (Komenský); Pýcha předchází pád.

QUANTUM EST IN REBUS INANE → O, curas hominum! O, quantum est in rebus inane

QUANTUM MUTATUS AB ILLO (Vergilius, Aeneis 2,274)

Jak velmi se liší od onoho, jak velmi se změnil

Rozumí se Hektór. Jak vypadal nádherně, když se vracel z boje v Achillově zbroji ve srovnání s tím, jak se zjevil Aeneovi ve snu: zkrvavený, špinavý, plný ran, tak, jak padl. Užívá se obecně o nápadné změně k horšímu.

QUANTUM NOBIS NOSTRISQUE HAEC FABULA DE CHRISTO PROFUIT

Jak velice prospěl nám a našim ten příběh o Kristu

Výrok papeže Lva X. († r. 1521), z jehož popudu se rozmohl obchod s odpustky. Ano, správně: Jak velice prospěl jejich světské moci a bohatství onen vybájený příběh o Kristu!

QUANTUM OCULIS, ANIMO PROCUL IBIT AMOR (Propertius, Elegie 3,21,10)

Tak jako očím i srdci vzdálí se milostný cit

Srov.: Sejde z očí, sejde z mysli. → QUAE NON CERNUNTUR OCULIS, LEVE CORDE FERUNTUR

QUANTUM QUISQUE SUA NUMMORUM SERVAT IN ARCA, TANTUM HABET ET FIDEI (Iuvenalis, Satiry 3,143)

Kolik peněz kdo vlastní a ve své pokladně chová, tolik i důvěry má

QUANTUM SATIS (SUFFICIT) (zkr. Q.S.)

Kolik je třeba, dostatečné množství

Poznámka na lékařských receptech.

QUANTUM SCIMUS GUTTA EST, IGNORAMUS MARE

Toho, co víme, je kapka, toho, co nevíme, moře

Srov.: „Naším zvykem není věřit. Co víme, to víme, co nevíme, víme, že nevíme, a neobelháváme se, že to víme, – čemuž se právě říká víra. A vlastně víme, že nic nevíme, a ani to, a proto, kde řekneme, že něco víme, znamená to stále totéž, jako bychom řekly, že víme hovno!“ (L. Klíma, Ženy Cesareovy)

QUANTUM VIS (zkr. Q.V.)

Kolik chceš, podle libosti

Poznámka na lékařských receptech.

QUA POSITUS FUERIS, IN STATIONE MANE (Ovidius, Kalendář 2,674)

Kamkoli postaven budeš, v místě tom pevně si stůj

Srov.: Co prý mě čeká! Ne že bych se bál: jsem čtverhran, stojím, ať vržen jakkoli (Dante, Božská komedie, Ráj).

QUARE? QUIA

Proč? Poněvadž

Častá slova ve scholastické argumentaci. Srov.: Proč? Pro slepičí kvoč.

QUAS DEDERIS SOLAS, SEMPER HABEBIS OPES (Martialis, Epigramy 5,42,8)

Majetek, který jsi dal, jenom ten budeš vždy mít

Tj. vědomí dobrého skutku je víc než majetek, o který člověk snadno přijde. Srov. jiný názor: Buduje svého vysokého ducha sám pro sebe, protože je to ten nejlepší, jakož i jediný majetek, který mu nemůže nikdo vzít (Misantrop, Zápisník mrtvého muže, 15.2.42).

QUASI MURES SEMPER ALIENUM EDIMUS CIBUM (Plautus, Zajatci 75 [77])

Jako myši jíme stále cizí potravu

Příživník Ergasilus představuje v monologu sebe a své druhy.

QUASI RE BENE GESTA (např. K. Marx v dopise B. Engelsovi)

Jako by se dobře stalo

Tj. jako by bylo dosaženo úspěchu.

QUA VICIT VICTOS, PROTEGIT ILLE MANU (Ovidius, Lásky 1,2,52)

Ochrání zdrcené rukou, kterou je přemohl dřív

Básník oslovuje Amora a přiznává svou porážku.

QUA VINUM INFLUIT, REFLUENT DECRETA BIBENTIS (Walther 22 940)

Kudy se vlévá víno, i tajemství pijáka proudí

Smysl: Opilý poví všechno na sebe i na jiné. Srov.: Nejspíše vopilej pravdu poví (Komenský); → QUOD IN CORDE SOBRII, ID IN LINGUA EBRII (Walther 25 831) – Co má střízlivý na srdci, má opilec na jazyku.

QUEMADMODUM SEMENTEM FECERIS, ITA ET METES → Ut sementem feceris, ita metes

QUEM (QUOS) DEUS PERDERE VULT, DEMENTAT PRIUS (Walther 23 759)

Koho chce Bůh zahubit, toho napřed zbaví rozumu

Pozdně latinská, snad Lactantiova[9] formulace myšlenky, která se objevovala i u antických autorů. Srov.: Stultum facit Fortuna, quem vult perdere.[10]

QUEM DII DILIGUNT, ADOLESCENS MORITUR (Plautus, Dvě Bakchidy 816)

Koho bozi milují, ten umírá mlád

Vztahuje se k pověsti o dvou jinoších, Kleobidovi a Bitónovi, jež Solón v rozhovoru s králem Kroisem uvádí na druhém místě v pořadí nejšťastnějších lidí, protože osvědčili synovskou lásku a skonali v mladém věku: „Byli to chlapci jako vítr, silní a zdraví. V závodech získali nejednu cenu. Jejich matka byla kněžkou bohyně Héry. Jednou, když se konala slavnost v chrámu bohyně, přihodila se nemilá věc. Potah se dlouho nevracel z pole, čas utíkal, a matka těch jinochů musela být včas při slavnosti. I zapřáhli se chlapci sami do vozu, překonali šťastně tu dalekou, obtížnou cestu a přijeli před chrám. Vypřáhli se z vozu, vešli do chrámu a tam únavou usnuli. Zatím se před chrámem shromáždily veliké zástupy lidí, mužů i žen. Muži se podivovali síle a zdatnosti jinochů, ženy velebily matku, jak vzorně vychovala své děti. I ona byla dojata láskou svých synů a slzy radosti jí stékaly po tváři. Nato přistoupila před sochu Héřinu a prosila bohyni, aby dala jejím synům to, co by pro ně bylo nejlepší. Bohyně její prosbu splnila. Jak oba jinoši usnuli, již se neprobudili. Osvědčili synovskou lásku a skonali. Občané jim postavili krásné sochy.“ (Starověké báje a pověsti, Kroisos a Solón). Srov.: Nezrodit se vůbec // je moudrost největší; // kdo na svět přijde však, // je druhá výhoda // co nejrychlej se vrátit // tam zas, odkud vzešel (Sofoklés, Oidipús na Kolónu).

QUEM FAMA SEMEL OPPRESSIT, VIX RESTITUITUR (Publilius Syrus, Myšlenky Q 20)

Co zničí klepy, sotva se zas obnoví

QUEM FATA PENDERE VOLUNT, NON MERGITUR UNDIS (Walther 23 724)

Koho chce osud pověsit, ten neutone

Srov.: Kdo má být oběšen, ten se neutopí.

QUEM MEDICAMENTA NON SANANT, NATURA SANAT

Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda

Parafráze Hippokratova aforismu Quae medicamenta non sanant... Srov.: Lékař léčí, příroda uzdravuje a volnost nemocem předchází (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Příroda léčí a svoboda uzdravuje (Misantrop, Vanaprastha); Lékař jen špatně léčí, kdežto příroda zázračně uzdravuje (Misantrop, Rakovina na kůži Země).

QUEM MOS NON REXIT, VITA NON INCLITUS EXIT (Walther 23 742)

Kdo si nevede řádně, ten bez slávy opustí život

QUEM NEMO POTUIT VINCERE, VICIT AMOR (Walther 23 746)

Toho, jejž nezmohl nikdo, přemohl milostný cit

Vztahuje se původně na Hérakla. Základem rčení je Ovidiovo dvojverší (Listy heroin 9,26), uzavírající výčet Héraklových hrdinských činů konstatováním, že i takový hrdina podlehl lásce.

QUEM OMNES METUUNT, ILLE OMNES METUIT (Walther 23 758a)

Koho se všichni bojí, ten se obává všech

Multis terribilis caveto multos.

QUEM PAENITET PECCASSE, PAENE EST INNOCENS (Seneca Mladší, Agamemnón 243)

Kdo lituje, že chyboval, je téměř nevinný

Výrok ve středověku velmi oblíbený, neboť byl v souladu s křesťanským učením o pokání (např. Bible, Nový zákon, Skutky apoštolské 3,19).

QUEM REFERENT MUSAE, VIVET (Tibullus, Elegie 1,4,65)

O kom vypravují Múzy, bude žít

Často se opakující myšlenka, že verše a s nimi lidé a děje, o nichž vypravují, přetrvají věky, např. Exegi monumentum aere perennius; Tabida consumit ferrum lapidemque vetustas; // ...scripta ferunt annos.[11] Srov.: Když mluví Rakovina, Múzy mlčí. Takže je-li pravdivý výrok z Tibullových Elegií, že "quem referent Musae, vivet" - čili "o kom mluví Múzy, bude žít", pak má lidská Rakovina na kahánku. (Misantrop: Rakovina na kůži Země)

QUANDO CAPUT DOLET, CETERA MEMBRA DOLENT

Když bolí hlava, bolí i ostatní údy

Srov.: Když je blbá hlava, bolí z toho nohy.

QUALIS VIR, TALIS ORATIO ([Seneca Mladší], Kniha mravních naučení 73)

Jaký muž, taková řeč

Smysl: Slovo dělá muže: pravdivé slovo dělá čestného muže, lživé dělá z muže lháře. Rčení se vyskytuje často v různých obměnách, např. Qualis avis, talis cantus – Jaký pták, takový zpěv.

QUALIS VITA, FINIS ITA (Walther 23 252)

Jaký život, takový konec

Srov.: Jak žil, tak umřel.

QUAM BENE MERCURIUS NUNC MERCES VENDIT OPIMAS MOMUS UBI FATUOS VENDIDIT ANTE SALES (A. R. Le Sage, Kulhavý ďábel XVIII.)

Ach, jak výborně Merkur teď prodává bohaté zboží, Momus kde prodával dřív neslaný nemastný vtip

Nápis na bráně k tržišti, jež vyrostlo na místě bývalé klášterní koleje, kde rektoři učili studenty hrát divadlo. Merkur je bohem obchodu a zlodějů, Momus je bůh smíchu a utrhačství.

QUAM BENE VIVAS, REFERT, NON QUAM DIU (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 101,15)

Záleží na tom, jak dobře žiješ, ne jak dlouho

Srov.: Věř mi, vlastností velkého a nad lidské chyby povzneseného muže je nedovolit, aby mu bylo ubráno cokoli z jeho času, a tak je jeho život velmi dlouhý, protože v celém svém rozsahu, ať trval jakkoli dlouho, patřil jen jemu (Seneca, O krátkosti života).

QUAM DIFFICILE EST CRIMEN NON PRODERE VULTU → O, quam difficile est crimen non prodere vultu[6]

QUAM DIFFICILIS EST VIRTUTIS DIUTURNA SIMULATIO (Cicero, Dopisy Attikovi 7,1,6)

Jak je obtížné dlouhodobé předstírání ctnosti

Srov.: Zemřel bych sklíčen přemírou zbytečného předstírání pravdy pravdoucí (P. Juráček, Deník, 13.2.1966).

QUAM MISERUM EST, BENE QUOD FECERIS FACTUM QUERI (Publilius Syrus, Myšlenky Q 46)

Jak ubohé je želet skutku dobrého

QUAM MULTA INIUSTA AC PRAVA FIUNT MORIBUS (Terentius, Sebetrapič 839)

Jak mnoho nespravedlností a nepravostí se stává zvyklostmi!

QUAM PROCUL EX OCULIS, TAM PROCUL EX ANIMO (Walther 23 347)

Jak je vzdálen očím, tak je vzdálen mysli

Podle Propertiova verše Quantum oculis, animo procul ibit amor. Srov.: Sejde z očí, sejde z mysli. → QUAE NON CERNUNTUR OCULIS, LEVE CORDE FERUNTUR

QUAM QUISQUE NORIT ARTEM, IN HAC SE EXERCEAT (Cicero, Tuskulské hovory 1,18,41)

Ať se každý zdokonaluje v tom umění, v němž se vyzná

Výrok pochází z Aristofanovy komedie Vosy (verš 1431.)

QUAM SEMEL ERRARE, MELIUS BIS TERVE ROGARE (Walther 23 356)

Lépe než jednou chybit je dvakrát i třikrát se zeptat

Srov.: Dvakrát měř, jednou řež.

QUAMVIS INGENIO NON VALET, ARTE VALET (Ovidius, Lásky 1,15,14)

Nadání nestálo za moc, uměním veliký byl

Tak mluví Ovidius o básníku Kallimachovi († r. 240 př. n. l.), který byl předním představitelem alexandrijské básnické školy.

QUAMVIS REX NATUS FUERIS, AUDI TAMEN UT MORTALIS (Walther 23 429b)

Třeba ses narodil jako král, naslouchej přece jako smrtelný člověk

Smysl: Pán nebo kmán, pořád jsi jen člověk.

QUAMVIS SIT SAPIENS, PRO STULTO PAUPER HABETUR (Walther 23 443)

Aťsi je kdovíjak moudrý, přec chudák za hloupého platí

QUA NATUS FUERIT, IBI LAUDEM NULLUS HABEBIT (Walther 22 925)

Chvály nedojde nikdo, kde jeho rodné je hnízdo

Táž myšlenka je v bibli: Nemo propheta in patria (Nový zákon, Matouš 13,57) – Nikdo není doma prorokem. → In patria natus non est propheta vocatus.[7]

QUANDO BIBO VINUM, LOQUITUR MEA LINGUA LATINUM (Walther 23 458)

Když se napiji vína, z mých úst hned zní latina

QUALIS VESTIS ERIT, TALIA CORDA GERIT

Často jaký šat bývá, takové srdce skrývá

Srov.: Šaty dělají člověka. → VESTIS VIRUM REDDIT (Quintilianus, Výchova řečníka 8,5) – Šaty dělají muže. Srov. parafráze: Šaty dělají člověka, kdežto misantrop se cítí dobře jen ve vlastní kůži (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Nezatěžujte se příliš úsilím získat nové věci, ať jsou to šaty nebo přátelé. Prodejte své šatstvo a zachovejte si své myšlenky (Thoreau, Walden); „K čemu jsou všecky ty mé krásné šaty, když je ze mne teď otrok?“ (G. B. Shaw, Pygmalion); Jsme tak posedlí oblečením! Kdykoli zůstaneš nahý, vidíš, co jsi provedl svému tělu. Šaty před tebou jen stále schovávají tvé tělo (Óšó, Nejvyšší nauka); Jakmile začnou nosit šaty a tím se podřídí mravnímu zákonu, zmocní se jich bezměrná pýcha, podlé pokrytectví a zbytečná krutost (A. France, Ostrov Tučňáků); Příroda nezná žádné šaty, skutečný člověk je nahý (Goethe); Jako se naše tělo zahaluje v šatech, tak náš duch ve lži; a teprve přes tento obal se občas může ukázat naše pravé smýšlení, jako přes šaty tvar těla (Schopenhauer, Aforismy k životní moudrosti).

Q

zkratka prenomina Quintus

Q.B.F.F.F.Q.S. → Quod bonum, felix, faustum, fortunatumque sit

Q.E.D. → Quod erat demonstrandum

Q.S. → Quantum satis (sufficit)

Q.V. → Quantum vis

QUADRIVIUM

Čtyřcestí, čtyři cesty; kvadrivium

Ve středověkých školách označení pro vyšší stupeň sedmera svobodných umění – septem artes liberales. Do kvadrivia patřila aritmetika, geometrie, astronomie, múzika. Nižší stupeň se nazýval trivium.

QUAE BELLO EST HABILIS, VENERI QUOQUE CONVENIT AETAS (Ovidius, Lásky 1,9,3)

Věk, jenž se pro válku hodí, i s Venuší dobře se shodne

Tj. mládí je věk nejvhodnější pro boj i pro lásku, neb obé je svou podstatou spřízněno, láska je akt násilí.

QUAE EXPETIT ANIMUS, LIBENTER CREDIT (Walther 22 974b)

Co si kdo v nitru přeje, tomu ochotně věří

Srov.: Víra v nesmrtelnost je typický lidský přáníotcemmyšlenkismus (Misantrop, Z poustevníkovy lesní moudrosti, O víře v nesmrtelnost); Přání je otcem myšlenky. → QUAE VOLUMUS, EA CREDIMUS LIBENTER, ET QUAE SENTIMUS IPSI, RELIQUOS SENTIRE SPERAMUS.

QUAE FACTA SUNT, NON POSSUNT MUTARI (Walther 22 975b)

Co se stalo, nelze změnit

Srov.: Co se stalo, odestát se nemůže.

QUAE FUERANT VITIA, MORES SUNT (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 39,6)

Co bývaly hříchy, jsou dnes dobré mravy

Srov.: „Každý hlupák věří tomu, co mu říkají jeho učitelé, a svou důvěřivost nazývá vědou nebo mravností s právě takovou jistotou, s jakou to jeho otec nazýval božským zjevením.“ (G. B. Shaw)

QUAE FUIT DURUM PATI, MEMINISSE DULCE EST (Seneca Mladší, Šílící Herkules 656)

Co bylo těžké snášet, na to se příjemně vzpomíná

Srov.: Vzpomínka na lidi je kořením samoty (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

QUAE IGNORAMUS, ASPERNANTUR (Walther 22 988a)

Co neznáme, tím pohrdáme

Srov. jiný názor: Kdo v sobě nalézá misantropa, dokáže pohrdat lidstvem (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

QUAELIBET EXTINCTOS INIURIA SUSCITAT IGNES (Ovidius, Umění milovat 3,597)

Bezpráví roznítí znovu i zcela vyhaslý oheň

Tj. vyburcuje k činu i toho, kdo byl zcela lhostejný.

QUAELIBET HORA BREVIS DISCENDI LONGA VIDETUR (Walther 23 129)

Hodina učení každá, byť krátká, dlouhou se jeví

Srov.: Verum operi longo fas est obrepere somnum – Když dílo je dlouhé, může se vloudit i spánek (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,59).

QUAELIBET VULPES CAUDAM SUAM LAUDAT

Každá liška chválí svůj ocas

Původ rčení snad u ezopských bajek (např. Liška bez ocasu). Srov.: I liška svůj ocas chválí. Smysl: každý považuje to své za nejlepší. Srov.: Měřítko vyspělosti podle inteligence je měřítko čistě "lidské", což znamená antropocentrické a tak směšné, jak jen antropocentrismus může být směšný - je-li ovšem ješitný omyl ještě vůbec k smíchu. Podle toho by se mohla kočka považovat za vyššího tvora než člověk, kdyby bylo měřítkem vyspělosti při jejím "kočkocentrismu" vidění v noci. Pes lepší čich než člověk, orel má lepší zrak, mnoho zvířat má šestý smysl - pro lidi naprosto něco záhadného! Vždy získá primát ten, kdo stanovil pravidla hry (Misantrop, Z poustevníkovy lesní moudrosti, O inteligenci). → QUISQUE SIBI PLACET ET SAPIENS SIBI QUISQUE VIDETUR

QUAE MALA CUM MULTIS PATIMUR, LEVIORA VIDENTUR (Walther 22 998)

Lehčím zdá se být zlo, jež snášejí s námi i jiní

Podobný význam má také rčení Solamen miseris socios habuisse malorum.[1]

QUAE MALE LUCRANTUR, MALE PERDUNTUR (Walther 23 003)

Čeho se zle nabude, toho se zle pozbude

Obměna Naeviova verše (zlomek 50): Male parta male dilabuntur[2], který má stejný význam. Rozšířilo se zřejmě podle biblického: Nil proderunt thesauri impietatis (Starý zákon, Přísloví 10,2) – neprávem nabyté poklady neprospějí. Srov.: Zle nabyté, zle odbyté (Komenský).

QUAE MEDICAMENTA NON SANANT, FERRUM SANAT, QUAE FERRUM NON SANAT, IGNIS SANAT, QUAE VERO IGNIS NON SANAT, INSANABILIA REPUTARI OPORTET

Co nevyléčí léky, vyléčí železo, co nevyléčí železo, vyléčí oheň, co nevyléčí oheň, je třeba pokládat za nevyléčitelné

Železo“ zde znamená skalpel, „oheň“ vypálení rány. Je to latinský překlad závěru aforismů řeckého lékaře Hippokrata (2. pol. 5. stol. př. n. l.). F. Schiller si zvolil tato slova za motto své hry Loupežníci.

QUAE NOCENT, DOCENT (Walther 23 023)

Co škodí, přináší poučení

Smysl: negativní zkušenost přispívá k zmoudření.

QUAE NON CERNUNTUR OCULIS, LEVE CORDE FERUNTUR (Walther 23 025)

Na co nehledí oči, to srdce lehčeji snáší

Srov.: Čeho oči nevidí, toho srdce neželí (Komenský); Sejde z očí, sejde z mysli. → QUAM PROCUL EX OCULIS, TAM PROCUL EX ANIMO

QUAE POTUI FECI, FACIANT MELIORA POTENTES → Feci, quod potui, faciant meliora potentes

QUAERENDA PECUNIA PRIMUM, VIRTUS POST NUMMOS → O, cives, cives, quaerenda pecunia primum est, // virtus post nummos[3]

QUAERIS ONUS MAGNUM, MAGNUM DUM QUAERIS HONOREM (Walther 23 172)

Usiluješ o velké břímě, usiluješ-li o vysokou hodnost

Tj. vysoké postavení s sebou nese velkou odpovědnost, přináší vedle výhod i mnoho obtíží. → Munera sunt onera.[4]

QUAERITE ET INVENIETIS (Nový zákon, Matouš 7,7)

Hledejte a naleznete

Celý verš zní: „Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno (→ Pulsate et aperietur vobis).“ – Typicky křesťanská lest, na niž se mají nachytat dobromyslní hlupáci.

QUAESITAM MERITIS SUME SUPERBIAM (Horatius, Ódy 3,30,15)

Buď pyšná podle svých zásluh

Básník zde oslovuje Múzu, ale sentence se užívá i přeneseně o zdravém sebevědomí. Srov.: Je nemožné, když má někdo zásluhy a ví, za co stojí, aby vůči tomu sám zůstal slepý, jako kdyby si muž vysoký šest stop nevšiml, že převyšuje ostatní (A. Schopenhauer, Svět jako vůle a představa).

QUAE SUBITO ADVENIUNT, MULTO GRAVIORA VIDENTUR (Walther 23 082)

Co se přihodí náhle, zdá se být mnohem těžší

Proverbiální rčení připisované Catonovi.

QUAE SUNT CAESARIS CAESARI ET QUAE SUNT DEI DEO (Nový zákon, Matouš 22,21; Lukáš 20,25)

Co je císařovo, císaři, a co je božího, Bohu

Tak odpověděl Kristus farizejům, kteří se ho ptali, zda mají platit římskému císaři předepsanou daň. Užívá se i obecně ve smyslu dát každému, co mu náleží.

QUAE SUNT MAGNAE DIVITIAE? NON DESIDERARE DIVITIAS ([Seneca Mladší], Kniha mravních naučení 45)

Co je velké bohatství? Po bohatství netoužit

Srov.: To je duch kynismu: zřetelně ho vyslovuje Seneca v osmé kapitole De tranquillitate animi: Pozoruhodné je, že bolest je menší, když nemáme, co by nás kazilo. Moudrého chudoba trýzní méně, než by ho trestalo bohatství. Potom: Snesitelnější a snadnější je nabývat než ztrácet (A. Schopenhauer, Svět jako vůle a představa). → QUI SUIS REBUS CONTENTUS EST, HUIC MAXIMAE AC CERTISSIMAE SUNT DIVITIAE

QUAE TIBI LAETA VIDENTUR // DUM LOQUERIS FIERI TRISTIA POSSE PUTA (Ovidius, Listy z Pontu 4,3,57)

Mysli na to, že co se ti zdá radostí, zatímco mluvíš, to se ti může stát zármutkem

Smysl: Radost střídá smutek v rychlém sledu tak, že ani málem nevíš, jak ti utek. Srov. s následujícím rčením.

QUAE VENIUNT SUBITO, SUBITO QUANDOQUE RECEDUNT // PROSPERA CUM DURIS MIXTA VENIRE SOLENT (Walther 23 111)

Co se přihodí náhle, to náhle odejde opět, // štěstí i neštěstí spolu obvykle spojeno je

Smysl podobný jako u předešlého rčení. Srov.: Rychle nabyl, rychle pozbyl.

QUAE VOLUMUS EA CREDIMUS LIBENTER ET QUAE SENTIMUS IPSI RELIQUOS SENTIRE SPERAMUS (Iulius Caesar, Zápisky o válce občanské 2,27,2)

Co si přejeme, tomu ochotně uvěříme, a doufáme, že co si sami myslíme, si myslí i ostatní

Spojení dvou srovnatelných rčení: Přání je otcem myšlenky resp. podle sebe soudím tebe. → QUAE EXPETIT ANIMUS, LIBENTER CREDIT.

QUALES PRINCIPES, TALES POPULI → Qualis dominus, talis servus

QUALIS ARTIFEX PEREO (Suetonius, Životopis Neronův 49)

Jaký umělec ve mně zmírá

Podle Suetonia se traduje jako výrok umírajícího císaře Nerona.

QUALIS AVIS, TALIS CANTUS → Qualis vir, talis oratio

QUALIS DOMINUS, TALIS SERVUS (Petronius, Satirikon 58)

Jaký pán, takový sluha

Velmi časté rčení objevující se v mnoha variantách, např. Qualis rex, talis grex – Jaký král, takoví poddaní; Quales principes, tales populi – Jaká knížata, takový lid. Srov.: Společnost je taková, jaký je člověk (Misantrop, Poslední Revoluce Myslí); Jaký pán, takový pes, a když není majitel psa vyložené hovado, ani jeho pes nebude zlý (Misantrop, Reinlebensborn 7.,16.7.41); Jaký pán, takový krám; Jaký hospodář, taková čeládka.

QUALIS PRINCIPIUM, TALIS EST CLAUSULA (Hieronymus, Listy 69,9)

Jaký začátek, takový konec

Srov.: Bonum principium facit bonum finem.[5]

QUALIS REX, TALIS GREX → Qualis dominus, talis servus