Q

QUIS TALIA FANDO TEMPERET A LACRIMIS? (Vergilius, Aeneis 2,6–8)

Kdo by mohl potlačit slzy, mluvě o něčem takovém?

Tak pravil Aeneas královně Dídóně. Srov.: „Ty si přeješ, královno, abych ti vyprávěl o posledních útrapách Tróje a o našich osudech. Bojím se vzpomínat na to, neboť tou vzpomínkou se v srdci obnovuje nevýslovná bolest. Viděl jsem všechny ty hrůzy, když Řekové vyvrátili naše království, naši posvátnou Tróju, a nejen že jsem je viděl – vždyť jsem je se všemi ostatními prožíval! Těžké je zdržet se při tom slz, ale když po tom tak toužíš, vyhovím tvému přání.“ (Starověké báje a pověsti, Aeneovo bloudění)

QUI ADDIT SCIENTIAM, ADDIT ET LABOREM (Starý zákon, Kazatel 1,18)

Kdo rozmnožuje vědění, rozmnožuje i trápení

Tj. čím více kdo ví, tím více si uvědomuje základní špatnost světa. Uvedený výrok byl ve středověku velmi rozšířený, u nás ho např. uvádí mezi svými zásadami Jan Hus v listu Křišťanu z Prachatic z r. 1412. Srov.: Melancholie přikládaná géniu v celku a obecně spočívá na tom, že čím jasnějším intelektem je vůle k životu osvětlena, tím zřetelněji vnímá ubohost svého stavu (A. Schopenhauer, Svět jako vůle a představa); Každé vzpomínání přináší nutně deprese. Já sám se tomu již v mém věku stěží vyhýbám. Člověk byl kdysi mladý, čilý, veselý, plný elánu a podnikavosti, zdravý, odvážný, zdánlivě nezničitelný. Uběhne pár desítiletí, přijdou první zlé zkušenosti, první životní prohry, první zklamání, nemoce, které ochudí i čilost ducha, a člověk pomalu rekapituluje ne své radosti a úspěchy, nýbrž ponejvíce své bolesti a svá trápení, jimiž za život prošel a jež ho zkrušily, takže se ptá, jestli to všechno snažení a boj vůbec stálo za to. Náhle se přistihne, že místo aby rekapituloval, kapituluje; že srovnává fotografie z dětství, na nichž se smál dokonce i ve škole, z mládí, na nichž už občas bylo lze zahlédnout posmutnělý výraz tváře; že srovnává tyto rané fotografie se současnou svou vrásčitou, bělovlasou podobou, na níž se už sotva kdy mihne nějaký úsměv, vzpomíná, co krásného kdy prožil a jak prchavé a nenavratitelné to byly okamžiky štěstí; pochopí, že mládí a jeho svěžest se již nikdy nevrátí a že naopak blíží se postupné zhoršování, konec, smrt, konec všeho. Srdce, jež kdysi tak radostně poskakovalo v neposedném těle dítěte, již nebije tak vesele jako dřív; teď jeho zlověstný tlukot rozechvívá hruď jako neúprosné konečné odpočítávání, které nás ruší z klidu, budí ze spánku, připomínajíc svému vlastníkovi, že jednoho dne ten životodárný tep ustane a my navěky ztratíme to, na čem nám nejvíc záleží (Misantrop, Vanaprastha, 24.6.44).

QUIA INCERTUM EST, QUO LOCO TE MORS EXSPECTAT, TU EAM OMNI LOCO EXSPECTA (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 26,7)

Protože není jisté, na kterém místě tě čeká smrt, čekej ji všude

→ Memento mori.

QUI ALTERUM INCUSAT PROBRI, EUM IPSUM SE INTUERI OPORTET (Plautus, Neotesanec 159)

Kdo viní druhého z hanebného jednání, má se podívat sám na sebe

Srov.: Kdo chce jiné trestati, má se sám prvé varovati. → Proprium est stultitiae aliorum vitia cernere oblivisci suorum.[12]

QUIA NOMINOR LEO (Phaedrus, Bajky 1,5,7)

Protože se jmenuji lev

V bajce se vypráví o lovu, který podnikli společně lev, kráva, koza a ovce. Kořist rozdělil lev na čtyři části, ale vzápětí zdůvodnil, proč každá z těchto částí patří jemu (→ Leonina pars): hned prvním důvodem bylo samo jméno lev. Rčení se užívá o jednání z pozice síly. → Leonina societas.

QUI A NUCE NUCLEUM ESSE VULT, FRANGAT NUCEM (Plautus, Pilous 55)

Kdo chce jíst z ořechu jádro, ať rozlomí skořápku

Srov.: Kdo chce jádro jísti, musí ořech rozloupiti (Komenský).

QUI ASSIDUE RIXANTUR, A PAUCIS AMANTUR (Walther 23 830)

Málokdo má rád ty, kdo se stále hádají

QUI ASINUM NON POTEST, STRATUM CAEDIT (Petronius, Satirikon 45)

Kdo nemůže bít osla, bije sedlo

Tj. nemůže-li člověk postihnout pravého viníka, vylévá si zlost jinde. Srov. esej M. de Montaigne Jak si duše vybíjí své emoce na nesprávných předmětech a kapitoly Zpupný Xerxés (resp. pozn. 8) a Kýrova sláva i pád (odkaz č. 5) Starověkých bájí a pověstí. Srov. též s vysvětlivkou, kdo byl otloukánek.

QUI AURES HABET, AUDIAT → Qui habet aures audiendi, audiat

QUI BENE AMAT, BENE CASTIGAT (Walther 23 830a)

Kdo jak náleží miluje, ten jak náleží trestá

Souhrn prazákladního lidského sadomasochismu. Srov.: Diligit hic natum, virga qui corrigit illum.[13]

QUI BENE DISTINGUIT, BENE DOCET (Walther 23 839)

Kdo dobře rozlišuje, dobře učí

Logické pravidlo a didaktická zásada: co chceš srozumitelně vyložit, musíš mít dobře utříděné.

QUI BENE LATUIT, BENE VIXIT

Kdo se dobře skryl, dobře žil

Heslo francouzského filosofa Descarta († r. 1650) podle verše Ovidiova (Žalozpěvy 3,4,25), lišícího se jen slovosledem. Původcem myšlenky je řecký filosof Epikúros („Prožij svůj život v skrytu!“). → Bene qui latuit, bene vixit.[14]

QUI BENE VULT FARI, DEBET BENE PRAEMEDITARI (Walther 23 854)

Kdo chce promluvit vhodně, ten musí přemýšlet hodně

Srov.: Hodně čti, piš, přemýšlej, aby ses uměl vyjádřit, až budeš chtít (Plinius Mladší); Jasná myšlenka, jasná řeč. → Rem tene, verba sequentur.

QUI BINIS LEPORES UNA SECTABITUR HORA, NON UNO SALTEM, SED SAEPE CAREBIT UTROQUE (Walther 23 863)

Kdo honí současně dva zajíce, přijde často nejen o jednoho, ale o oba

Srov.: Kdo na dvě věci sáhne, často jedné nedosáhne. → Lepores duo insequens neutrum capit.[15] → QUI DUO VESTIGAT, DUO PERDIT SEQUE FATIGAT

QUI BONUM RESPUIT CONSILIUM, SIBI IPSI NOCET (Walther 23 884a)

Kdo odmítá dobrou radu, sám sobě škodí

Srov.: Solidarita a soucit s těmi, kteří jej potřebují, nesmí být zneužíván línými slabochy nebo vypočítavci, kteří pro své pohodlí buzerují svoje okolí, i když sami nejlépe vědí, jak vyřešit své problémy, ale nehnou ani prstem. A tak komu není rady, tomu není ani pomoci! (Misantrop, Poslední Revoluce Myslí) → QUI SPERNIT CONSILIUM, SPERNIT AUXILIUM

QUI CITO DAT, BIS DAT; MALE DAT, QUI MUNERA TARDAT (Walther 23 941a)

Kdo rychle dává, dvakrát dává; špatně dává, kdo otálí s darem

Častěji se používá první poloviny rčení, i v podobě Bis dat, qui cito (celeriter) dat.

QUI CLAUDUM SUBSANARE VULT, RECTUS INCEDAT OPORTET

Kdo se chce kulhavému smát, musí sám rovně stát

Srov. francouzské: Qui veut guerir boiteux, il faut qu'il marche droit.

QUI CUM IESU ITIS, NON CUM IESUITIS

Kdo jdete s Ježíšem, nejdete s Jezuity

Slovní hříčka vzniklá v 17. stol. u odpůrců jezuitského řádu. V češtině ji lze těžko napodobit. V. Flajšhans např. překládá: Jsi-li Jezuvita, sotva to Jezu vítá (Živá slova, s. 421). Kalambur[16] cituje Al. Jirásek v románu F. L. Věk.

QUI CUNCTIS SERVIT, NULLI BENE DE GREGE SERVIT (Walther 23 990)

Nikomu neslouží dobře ten, který každému slouží

Např. G. Bataille považuje za nutné „ukázat absurditu systému, v němž všechno k něčemu slouží, kde nic není suverénní. Svět, v němž chybí suverenita, je ze všech světů nejhorší.“

QUICUNQUE TURPI FRAUDE SEMEL INNOTUIT, // ETIAMSI VERUM DICIT, AMITTIT FIDEM (Phaedrus, Bajky 1,10,1–2)

Kdo jednou stal se známým pro lest hanebnou, // ač pravdu mluví, víc už víry nedojde

Phaedrus dokládá tato slova ezopskou bajkou o vlku a lišce. Srov.: Nevěřím lidem, ani kdyby omylem někdy promluvili pravdu (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Teď nebudu již jistě věřit nikomu; stačí být jednou podveden (Plautus, Zajatci).

QUI CUPIT UXOREM, LITEM CUPIT ATQUE DOLOREM (Walther 24 006)

Koho chuť ženit se souží, ten po hádkách, po žalu touží

QUID AD REM (Horatius, Listy 1,6,12)

Co to má s věcí společného, co z toho

QUID AFFERRE CONSILII POTEST, QUI SEIPSE EGET CONSILIO (Cicero, Dopisy Attikovi 15,1,5)

Jakou radu může dát ten, kdo ji sám potřebuje?

QUID BREVI FORTES IACULAMUR AEVO MULTA (Horatius, Ódy 2,16,17)

Nač se rázně za tolika věcmi ženem v krátkém žití?

QUID CAECO CUM SPECULO (Walther 24 982b)

K čemu je slepému zrcadlo?

QUID, DE QUOQUE VIRO, ET CUI DICAS SAEPE VIDETO (Horatius, Listy 1,18,68)

Často pozor si dej, co říkáš, komu a o kom

QUI DEDIT BENEFICIUM TACEAT, NARRET, QUI ACCEPIT (Walther 24 025b)

Kdo vykonal dobrý skutek, ať mlčí, ať vypráví ten, kdo dobrodiní přijal

Podle Senecy Mladšího (O dobrodiních 7,16,5), kde je tato myšlenka mnohem podrobněji rozvedena a dokazována.

QUI DEPORTAT ONUS, NOVIT, QUAM SIT GRAVE, SOLUS (Walther 24 029a)

Ten, kdo nese tíži, ví jediný, jak moc ho tíží

QUI DESIDERAT PACEM, PREAPARET BELLUM (Vegetius, Nárys vojenského umění 3, prolog)

Kdo touží po míru, ať připravuje válku

I ve formě Si vis pacem, para bellum – Chceš-li mír, připravuj válku. Podobnou myšlenku vyslovilo více antických autorů, např. Cicero (Filipiky 7,6,19) nebo Nepos (O slavných mužích, Epaminondas 5,4).

QUID EST SUAVIUS, QUAM BENE REM GERERE BONO PUBLICO (Plautus, Zajatci 498)

Co je příjemnější než počínat si dobře pro veřejné blaho

Srov. opačný názor: Co je příjemnější než počínat si dobře pro svoje blaho? (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

QUID EST TURPIUS, QUAM SENEX VIVERE INCIPIENS (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 13,17)

Co je horší než stařec, jenž začíná žít?

Seneca dále vykládá, že nelze začínat stále znovu, denně s jinými plány a předsevzetími. Zvláště starší lidé by už měli mít jasno v tom, co chtějí. Podobně se Seneca vyjadřuje i ve spise O krátkosti života: Nestydíš se zachovat pro sebe samého jenom zbytky svého života? Tak pozdě chceš začínat, když život může kdykoliv skončit?

QUID FUMO LEVIUS? FLAMEN. QUID FLAMINE? VENTUS. QUIS VENTO? MULIER. QUID MULIERE? NIHIL (Walther 25 044)

Co je lehčí než dým? Plamen. Co než plamen? Vítr. Co než vítr? Žena. Co než žena? Nic

Jedna z mnoha průpovídek o nestálosti a lehkomyslnosti žen. → Varium et mutabile semper femina.

QUID IAM MISERO MIHI DENIQUE RESTAT (Vergilius, Aeneis 2,70)

Co mně nešťastnému nakonec zbývá

Tak vzdychá lstivý Řek zajatý Trójany a předstírá, že je v bezvýchodné situaci: »Ach, běda, jaký jsem já ubožák! Kterápak země mi otevře náruč, které moře mě přijme? Co mi jiného zbývá než skončit svůj bídný život ve vlnách? S Řeky už nemohu žít a vy, občané trójští, plni hněvu, jistě se mi krvavě pomstíte. Mám já to osud!« (Starověké báje a pověsti, Aeneovo bloudění)

QUI DICIT, QUAE VULT, AUDIET, QUAE NON VULT → Qui, quae vult dicit, quod non vult audiet

QUID LEGES SINE MORIBUS // VANAE PROFICIUNT (Horatius, Ódy 3,24,35–36)

K čemu dobré jsou zákony pouhé // chybí-li mravnost

Tj. samy zákony ještě nezaručují, že lidé budou žít řádně. Ve středověku bývá ještě doplňováno slovy: Quid sunt mores sine fide – Nač je mravnost bez víry. Tak zní např. nápis na radnici v Luganu. Srov.: Mravnost? Nač je mravnost bez svobody! (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Víte, že zákony nemají žádný význam. Nikdy nikomu v ničem nezabrání (H. Rollins, Solipsista); Ještě se žádnému zákonodárství ani žádnému přikázání morálky nepodařilo člověka změnit. Zřetelně vychází najevo, že ani zákony, ani morálka toho prostě nejsou schopny (Misantrop, Plivanec na rozloučenou 20.9.); Morálka je instinktivní a surová. Psaný zákon jde těsně v jejích šlépějích a výborně se s ní snáší (A. France, Komická historie).

QUID MAGIS EST SAXO DURUM? QUID MOLLIUS UNDA? // DURA TAMEN MOLLI SAXA CAVANTUR AQUA (Ovidius, Umění milovat 1,475–476)

Co je tvrdší než kámen a co zas měkčí než voda? // Přece se měkkou vodou rozruší i tvrdost skal

Srov.: Poddajnost je podle Lao-c’a větší silou než tvrdost. Voda, nejměkčí ze všech věcí, prorazí nakonec nejtvrdší kámen (E. Bondy, Čínská filosofie).

QUID MULTIS OPUS EST VERBIS, UBI FACTA LOQUUNTUR (Walther 25 096)

Nač je mnoha slov třeba, kde lépe promluví činy

Srov.: Co je vznešené? Že odmlouváme většině ne slovy, nýbrž činy (F. Nietzsche, Vůle k moci); Nestačí planě nadávat // Důležité jsou činy (Misantrop, Básně a písně, Cynik); Činy mluví samy za sebe.

QUID NIMIS MISERI VOLUNT, HOC FACILE CREDUNT (Seneca Mladší, Šílící Herkules 313)

Co si chudáci příliš přejí, tomu snadno věří

Srov.: Pium desiderium; Přání otcem myšlenky.

QUID NON LONGA DIES, QUID NON CONSUMITIS ANNI (Martialis, Epigramy 9,49,9)

Co nezmaří dlouhý čas, co nepohltíte, roky

Povzdech nad časem, který vše unáší v zapomenutí. → Eheu, fugaces, Postume, Postume, // labuntur anni.

QUID NON MORTALIA PECTORA COGIS, AURI SACRA FAMES (Vergilius, Aeneis 3,57)

K čemu nenutíš lidská srdce, prokletá chtivosti peněz

Často užíváno jen auri sacra fames jako výraz chamtivosti a lakoty.

QUID NUDO ERIPIAS

Co si vezmeš na nahém

Srov.: Nahého ani sto zbojníků neokrade; Kde nic není, ani smrt nebere. → Nemo potest nudo vestimenta detrahere.

QUI DOCTE SERVIT, PARTE DOMINATUS TENET (Publilius Syrus, Myšlenky Q 44)

Kdo chytře slouží, zčásti také pánem je

Tj. chytrost často umožňuje ovládat i mocné. V komediích od Plauta až po novou dobu vystupuje celá řada takových chytrých sluhů. Srov. polemický názor: Mám něco, čemu se říká „syndrom sluhy“, což znamená, že sluha má dojem, že je nadřazený tomu, komu slouží (H. Rollins, Solipsista).

QUI DORMIT, NON PECCAT (Walther 24 061a)

Kdo spí, nehřeší

→ Melius dormire quam diabolo servire.[17]

QUID PEIUS EST MULIERE AUT AUDACIUS (Plautus, Chlubný voják 307)

Co je horší i odvážnější než žena?

QUID PRODEST FORIS ESSE STRENUUM, SI DOMI MALE VIVITUR (Valerius Maximus, Pamětihodné činy a výroky 2,9)

Co pomůže být navenek přísný, když doma se žije špatně

QUID PRODEST HOMINI, SI VIVAT SAECULA CENTUM, // CUM MORITUR, VITAM TRANSISSE PUTAT QUASI VENTUM (Walther 25 142)

Co je člověku platno, že žil by do stovky roků, // vždycky když umírá, myslí si, život že přešel jako vítr

QUIDQUID AGANT ALII, SIS MEMOR IPSE TUI (Walther 25 228)

Jiní ať činí cokoli, ty pamětliv buď vždy sám sebe

Srov.: Být svým! To jádro všeho, / to moudrost nejvyšší, / od lauru sahá dolů / až k cypřiši. // Být svým a nepovolit / a na svém vždycky stát, / když kolem vše se bortí / se v klidu smát. // A vidět, jak vše splývá / na přelud, hračku, dým – / že pevné jen, co zbývá: / být vždycky svým! (J. Vrchlický, Být svým)

QUIDQUID AGIS, PRUDENTER AGAS ET RESPICE FINEM (Příběhy římské 103)

Cokoli děláš, s rozumem čiň a na konec mysli

Původ je v bibli: In omnibus operibus tuis memorare novissima tua (Apokryfy, Sírachovec 7,40) – Ve všech svých skutcích pamatuj na své poslední dny. Častěji užíváno jako heslo, u nás např. Jakuba Krčína z Jelčan. Zvláště často bývají uváděna poslední slova: respice finem.

QUIDQUID CONARIS, QUO PERVENIAS, COGITES (Publilius Syrus, Myšlenky Q 9)

Ať podnikáš, co chceš, vždy hleď, kam dospěješ

QUIDQUID DELIRANT REGES, PLECTUNTUR ACHIVI (Horatius, Listy 1,2,14)

Za všechna bláznovství králů jsou vždycky Řekové biti

Tj. národy vždy trpí pro nezodpovědnost svých vládců. Srov.: Když se páni svadí, sedláci nastavte vlasů (Komenský).

QUIDQUID DISCIS, TIBI DISCIS (Petronius, Satirikon 46,8)

Čemukoli se učíš, učíš se pro sebe

Srov. parafrázi: Čemukoli se učíš, učíš se pro sebe. Čemukoli tě učí, to je gumování mozku (Misantrop, Sentence o lidském smradu). → Non scholae, sed vitae discimus.[18]

QUIDQUID FACILE OBTINEMUS, FACILE SPERNIMUS (Walther 25 776)

Co snadno získáme, tím snadno pohrdneme

Srov.: Lehce nabyl, lehce pozbyl.

QUIDQUID HOMO SUESCIT, LEVITER DIMITTERE NESCIT (Walther 25 291)

Nač si člověk zvykne, toho se neumí lehce zbavit

Srov.: Zvyk je železná košile. → Gravissimum est imperium consuetudinis.[19]

QUIDQUID ID EST, TIMEO DANAOS ET DONA FERENTES (Vergilius, Aeneis 2,49)

Ať je to cokoli, bojím se Danaů, byť nesou dary

Kněz Láokoón takto varuje Trójany, aby nevtahovali do města dřevěného koně, kterého Řekové (Danaové) předstírající odjezd nechali před hradbami jako dar bohyni Athéně. Trójané neuposlechli, a tak se dostali do města s koněm i Řekové v něm ukrytí; v noci vyšli ven a otevřeli brány města ostatním. Odtud se nebezpečnému daru nebo daru, který přináší více škody než užitku, říká „danajský dar“. Na tutéž událost naráží i Senecův výrok: Danaum fatale munus (Agamemnón 624) – osudný danajský dar. Srov. parafrázi: Ať je to cokoli, nedůvěřuju lidem, byť nesou dary. Já znám ty jejich danajské dary! (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Když vím, co jsou zač, nemůže po mně nikdo chtít, abych jeden den v roce uvěřil v jejich unylou lásku a falešnou štědrost. Ať s tím jdou do prdele! Nevěřím lidem, ani když přinášejí dary. Zvláště, když přinášejí dary! Jen další jejich válečná lest! Dnes jsem byl ostatně, ó mí Trójané, obdarován darem cennějším než jejich nejskvostnější a nejtřpytivější danajské dary: Hle, viděl jsem v bukovém mlází společně poskakovat tři plaché srnky! (Misantrop, Škarohlíd)

QUIDQUID IN ALTUM FORTUNA TULIT, RUITURA LEVAT (Seneca Mladší, Útěcha pro Marcii 26,5,9)

Cokoli vynesla štěstěna vzhůru, to vynesla proto, aby se opět zřítilo

→ Levis est fortuna, cito reposcit, quod dedit.

QUIDQUID LATET APPAREBIT, NIL INULTUM REMANEBIT

Objeví se, co je skryto, nic nezůstane nepomstěno

Část šesté strofy hymnu Dies irae[20]. Základem je bible: Non est enim occultum, quod non manifestatur (Nový zákon, Lukáš 8,17, Marek 4,22) – Nic není skrytého, co jednou nebude zjeveno.

QUIDQUID LICET, MINUS DESIDERATUR (Walther 25 296a)

Co je dovoleno, po tom se méně touží

Snad i podle Ovidiova znění: Quod licet ingratum est, quod non licet acrius urit. Opak → Cui peccare licet, peccat minus.

QUIDQUID MULTIS PECCATUR, INULTUM EST (Lucanus, Farsalské pole 5,260)

Co spáchá dav, zůstává bez trestu

QUIDQUID NOX CELAT, SOLIS CALOR IPSE REVELAT (Walther 25 302)

Cokoli skrývá noc, to odhalí teplý svit slunce

QUIDQUID SUB TERRA EST, IN APRICUM PROFERRET AETAS // DEFODIET CONDETQUE NITENTIA (Horatius, Listy 1,6,24–25)

Cokoli v zemi se skrývá, to vynese na světlo doba, // pohřbí a skryje, co skví se

QUID QUISQUE AMAT, LAUDANTO COMMENDAT SIBI (Publilius Syrus, Myšlenky Q 56)

Co má kdo rád, to sobě velmi vychválí

→ QUISQUIS AMAT RANAM, RANAM PUTAT ESSE DIANAM

QUID QUISQUE POSSIT, NISI TENTATO NESCIIT (Walther 25 160a)

Co zmůže, každý zkušeností poznává

Srov.: Protože se nemůže stát, co chceš, chtěj, co můžeš (Publius Terentius Afer).

QUID ROMAE FACIAM? MENTIRI NESCIO (Iuvenalis, Satiry 3,41)

Co bych dělal v Římě? Lhát neumím

→ Qui nigrum in candida vertunt.

QUID SIS, INTEREST, NON QUID HABEAS (Walther 25 172a)

Záleží na tom, co jsi, ne na tom, co máš

QUID SIT FUTURUM CRAS, FUGE QUAERERE (Horatius, Ódy 1,9,13)

Varuj se pátrat po tom, co bude zítra

QUID SUNT MORES SINE FIDE → Quid leges sine moribus // vanae proficiunt

QUID TIBI NOBILITAS ET CLARUM NOMEN AVORUM, // SI VITIIS SERVUS FACTUS ES IPSE TUIS (Walther 25 192)

Nač je ti skvělý rod a slavné jméno tvých dědů, // jestliže sám ses stal otrokem vlastních svých chyb

QUID TIBI PECUNIA OPUS EST, SI UTI NON POTES (Publilius Syrus, Myšlenky Q 66)

Nač jsou ti peníze, jichž užít nemůžeš

Podobně i Horatius: Quo mihi fortunam, si non conceditur uti.

QUID TIMEAS? CAESAREM VEHIS CAESARISQUE FORTUNAM (Plútarchos, Souběžné životopisy, Iulius Caesar 38)

Proč se bojíš? Vezeš Caesara a Caesarův šťastný osud

Iulius Caesar se v převlečení za otroka plavil na loďce tajně do Brundisia, aby přivedl posily k rozhodující srážce s Pompeiem. Když vypukla silná bouře a kormidelník se chtěl vrátit do přístavu, Caesar ho právě těmito slovy přiměl, aby plul dál. Tento volný latinský překlad řeckého originálu se stal rčením vyjadřujícím bezmeznou víru ve vlastní šťastnou hvězdu.

QUI DUO VESTIGAT, DUO PERDIT SEQUE FATIGAT (Walther 24 062)

Kdo dva sleduje cíle, ten znaví se a oba mine

Srov.: Dvěma pánům nelze sloužit. → QUI BINIS LEPORES UNA SECTABITUR HORA, NON UNO SALTEM, SED SAEPE CAREBIT UTROQUE

QUID VALEAS, PENSA, NE VIDE, QUANTA VELIS (Nivardus, Ysengrimus 1,724)

Dobře zvaž, nač stačíš, nedbej však, jak mnoho chceš

Pochází ze středověké (12. stol.) sbírky bajek o vlku Ysengrimovi a lišákovi Reinardovi, jejichž námětem jsou příhody vlka, kterého znovu a znovu přivádí do neštěstí lišák. Do tohoto rámcového vyprávění jsou vloženy další zvířecí bajky.

QUID VESPER FERAT, INCERTUM EST (Livius, Dějiny 45,8,6)

Není jisté, co přinese večer

Srov.: Nechval dne před večerem.

QUI EST SINE PECCATO → Qui sine peccato est vestrum, primus in illam lapidem mittat

QUIETA MOVERE (Sallustius, Spiknutí Catilinovo 21,1)

Rozhýbat klidné poměry

Tj. domáhat se změn.

QUIETA NON MOVERE

Klidným nehýbat

Latinský překlad řecké sentence: Μη κινειν ακίνητα. Toto úsloví prohlásil německý kancléř Bismarck r. 1891 za nejvyšší státní zásadu.

QUI FACILE CREDIT, FACILE DECIPERE POTEST → Qui leviter credit, deceptus saepe recedit

QUI FACIT PER ALIUM, FACIT PER SE

Kdo něco udělá pomocí jiného, jako by to udělal sám

Právnická zásada.

QUI FERT MALIS AUXILIUM POST TEMPUS DOLET (Phaedrus, Bajky 4,18,1)

Kdo zlému pomáhá, ten časem lituje

Úvodní verš z bajky o člověku a hadu: Člověk zahříval hada ztuhlého chladem a had, když se vzpamatoval, ho okamžitě uštkl. Srov.: Bylo nebylo, jednou sbírala žena dříví na oheň. Ve sněhu našla zmrzlého jedovatého hada. Vzala ho domů a navrátila ho k životu. Jednoho dne ji had uštknul do tváře. Když umírala, zeptala se hada: „Proč jsi mi to udělal?“ A had odpověděl: „Hele, čubko, vědělas, že jsem had.“ (Takoví normální zabijáci); Hřát si hada na prsou. Srov. parafráze: Zrada! Hřál jsem si člověka na prsou! (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Kdo člověku pomáhá, ten časem lituje (tamtéž).

QUI FODIT FOVEAM, INCIDET IN EAM (Bible, Starý zákon, Přísloví 26,27)

Kdo kope jámu, spadne do ní

Stejnou myšlenku nacházíme např. již u Aristotela; zde v latinském překladu: Sibi parat malum, qui alteri parat – Sobě zlo připravuje, kdo je připravuje jinému. Srov.: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá; Kdo jinému jámu kopá, ten se hodně nadře. → QUI LAQUEUM PONIT, EODEM CAPIETUR

QUI GENUS HUMANUM INGENIO SUPERAVIT (Lucretius, O přírodě 3,1043 [1056])

Kdo schopnostmi ducha převýšil lidský rod

Původně o řeckém filosofu Epikúrovi, později použito na pomníku Isaaca Newtona v Cambridgi.

QUI GLADIO FERIT, GLADIO PERIT (Walther 24 131)

Kdo mečem smrt nosí, toho meč skosí

Srov.: Čím kdo zachází, tím také schází. Parafráze: Kdo s lidmi zachází, ten taky lidmi schází (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Jane Husi, tys měl vědět, že kdo s vírou zachází, ten také vírou schází (tamtéž).

QUI HABET AURES AUDIENDI, AUDIAT (Nový zákon, Matouš 11,15)

Kdo má uši k slyšení, slyš

Srov. parafráze: Psst! Nastražte uši, vy všichni, kdož je máte k slyšení! Neslyšíte již v dálavách vesmírnosti onen nadějeplný svistot boha Apepa? (Misantrop, Rakovina na kůži Země); Kdo máš uši k slyšení a mysl k chápání, slyš a přemýšlej! Neboť Já jsem domluvil (Misantrop, Divoká svoboda).

QUI IACET IN TERRA, NON HABET, UNDE CADAT (Walther 24 153)

Kdo leží na zemi, nemá, odkud by spadl

Srov.: Nejbezpečněji je na dně. Hlouběji nikdo neupadne (S. J. Lec, Aforismy); V co bych doufal nebo čeho bych se bál, jsem tu teď klidný na dně propasti (J. J. Rousseau, Sny samotářského chodce); Dosáhne-li někdo vysokého postavení, neosvobodí ho to od ničeho – spíše naopak se stane ještě větším otrokem než člověk na úplném dně. Tam se nacházím Já a nestěžuji si, nezávidím nikomu jeho "vyšší" posty. Oni se musejí bát o své postavení, kdežto Já nemám co ztratit (Misantrop, der Feuerteufel); Kdo na zemi sedí, pádu se nebojí. V podobném smyslu i: Qui nil possedit, nihil se perdere credit.

QUI INVIDENT, EGENT (Plautus, Neotesanec 745)

Kdo závidějí, strádají

Tj. mají pořád málo. Podobně platí i o lakomcích: Semper avarus eget.[21]

QUI IUGULARE CANEM VULT, INVENIT CITO CAUSAM (Walther 24 157)

Kdo chce nabít psu, rychle si najde důvod

Srov.: Kdo chce psa bít, snadno si hůl najde.

QUI IURE SUO UTITUR, NEMINI FACIT INIURIAM (Walther 24 157c)

Kdo užívá svého práva, nikomu nekřivdí

QUI LAQUEUM PONIT, EODEM CAPIETUR (Walther 24 165)

Kdo klade oko, sám se do něj chytí

Parafráze známějšího: Qui fodit foveam, incidet in eam.

QUI LEVITER CREDIT, DECEPTUS SAEPE RECEDIT (Walther 24 177)

Kdo lehce uvěří, oklamán často odchází

Často i ve formě: Qui facile credit, facile decipere potest – Kdo snadno uvěří, může být snadno oklamán.

QUILIBET PRAESUMITUR BONUS, DONEC PROBETUR CONTRARIUM (Walther 25 339a)

Každý je napřed pokládán za řádného člověka, dokud není dokázán opak

Právnická zásada presumpce neviny. Srov. opačný názor: Neexistuje nevinný člověk! Všichni jsou to zločinci, jen se o tom ještě neví. A hlavně oni o tom nevědí. Oni jsou totiž „v pohodě“. Nevinný člověk neexistuje. Autoritativní režimy to vědí a jsou podle toho zařízené. Presumpce viny a tvrdé postihy. A je pořádek. Já bych se s nimi nemazlil! Člověk a jeho humanita, pche! Už mě sereš, vole – oba dva! Jen toto si zapamatuj, příteli: Je-li člověk na blízku, buď ve střehu! Neboť on je tvým nepřítelem! (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu)

QUI MALE AGIT, ODIT LUCEM (Nový zákon, Jan 3,20)

Kdo špatně jedná, nenávidí světlo

Světlo je (nejen) v bibli obrazem života a zdaru, dobra a poznání duchovních hodnot, zatímco zlé skutky jsou díla temnoty.

QUI MEDICE VIVIT, MISERE VIVIT (Walther 24 238)

Kdo podle lékaře žije, uboze žije

Srov.: Nedejte na lékaře: Krom zloděje je travič, je lupič, s penězi i život krade (W. Shakespeare, Timon athénský); Ke zdůraznění potřeby masožerství odvolává se člověk na vědu, lékaře, jako by oni svými názory byli neomylní v tomto směru (K. Wiśniewska-Roszkowska, Vegetariánství); Lékař ani nechce žádnou nemoc či neduh nadobro vyléčit a vymýtit. Nechce zdravé pacienty, chce stálé pacienty. Proto jakoby „léčí“ jen tak, aby sice pacient nezemřel, ale také aby se zcela neuzdravil. Lékař je kšeftař jako každý jiný řemeslník, například opravář. Opraví něco naoko, aby to vypadalo spravené, aby to určitý čas fungovalo, ale aby se to zároveň co nejdřív znovu porouchalo a aby ho proto znovu volali k „případu“ a on měl znovu práci (Misantrop, Vanaprastha).

QUI METUENS VIVET, LIBER MIHI NON ERIT UNQUAM (Horatius, Listy 1,16,66)

Nikdy nebude svobodný pro mne, kdo ve strachu žije

QUI MIHI VULT DARE, NON DEBET DICERE QUARE (Walther 24 269)

Kdo mi chce něco dát, nemusí důvod vykládat

QUI MULTUM FATUR, MENDAX FORE SAEPE PROBATUR (Walther 24 311)

Často najevo vyjde, že lhář je, kdo mnoho mluví

Srov.: Kdo mnoho mluví, lže aneb se chlubí (Komenský); Zase mluví a zase mluví. Kdo? To je jedno. Vrcholem inteligence je málomluvnost. Čím víc toho řeknete, tím víc řeknete hloupostí (Misantrop, Plivanec na rozloučenou).

QUI MULTUM HABET, PLUS CUPIT (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 119,6)

Kdo má mnoho, žádá ještě víc

QUI NESCIT DISSIMULARE, NESCIT REGNARE (Walther 24 329)

Kdo se neumí přetvařovat, neumí vládnout

Komenský (Labyrint světa a ráj srdce 19,1,4) má simulare (napodobovat) místo dissimulare. Tento výrok se připisuje francouzskému králi Ludvíku XI. († r. 1483).

QUI NIGRUM IN CANDIDA VERTUNT (Iuvenalis, Satiry 3,30)

Kdo převracejí černé v bílé

Podle Iuvenala jsou poměry v Římě takové, že tu mohou žít jen ti, kdo se dovedou přetvařovat. → QUID ROMAE FACIAM? MENTIRI NESCIO

QUI NIL AERIS HABET, NIHIL AERIS PERDIDIT UMQUAM → Qui nil possedit, nihil se perdere credit

QUI NIL POSSEDIT, NIHIL SE PERDERE CREDIT (Walther 24 345)

Komu nepatří nic, ten věří, že nemá co ztratit

I ve formě: Qui nil aeris habet, nihil aeris perdidit umquam (Walther 24 337) – Kdo nemá žádné peníze, nikdy žádné neztratí.

QUI NIMIS PROPERE, MINUS PROSPERE (Walther 24 365)

Kdo jedná příliš spěšně, jedná méně prospěšně

Jedno z mnoha rčení o důležitosti rozvahy, která varují před zbrklým a ukvapeným jednáním. Pramenem může být Livius: Omnia non properanti clara certaque erunt, festinatio improvida est et caeca (Dějiny 20,39) – Pro toho, kdo nespěchá, je všechno jasné a přesné, spěch je nerozvážný a slepý. Podobný význam má i následující heslo nebo známé Festina lente. Srov.: Práce kvapná, málo platná.

QUI NIMIUS PROPERAT, SERIUS ABSOLVIT

Kdo příliš spěchá, bývá hotov později

→ Qui nimis propere, minus prospere.

QUI NON ASSUESCIT VIRTUTI DUM IUVENESCIT, // A VITIIS NESCIT DISCEDERE, QUANDO SENESCIT (Walther 24 381)

Ten, kdo nezvykne dobru a ctnosti, dokud je mladý, ve stáří nesvede teprv svých chyb se najednou zbavit

Srov.: Starého psa novým kouskům nenaučíš. → QUOD PUER ADDISCIT, SENEX DESERERE NESCIT

QUI NON LABORAT, NON MANDUCET

Kdo nepracuje, ať nejí

Podle bible: Si quis non vult operari, nec manducet (Nový zákon, 2. Thesalonickým 3,10) – Jestliže někdo nechce pracovat, ať ani nejí. Výrok se užívá k formulování jednoho z principů socialistické společnosti, např.: Buržoazie spekuluje s chlebem, aby zničila vládu pracujících, kteří usilují uskutečnit první základní a podstatný princip socialismu: Kdo nepracuje, ať nejí. (V. I. Lenin, Spisy 27).

QUI PARCIT VIRGAE, FILIUM NON DILIGIT ILLE (Walther 24 441)

Syna miluje málo, kdo příliš rákosku šetří

Podle bible (Starý zákon, Přísloví 13,24), kde druhá část verše zní: ...odit filium suum – nenávidí svého syna. Jinou variantou stejné myšlenky je Diligit hic natum, virga qui corrigit illum.

QUI PERCIT NOCENTIBUS, INNOCENTES PUNIT

Kdo šetří viníky, trestá nevinné

QUI PECCAT EBRIUS, LUAT SOBRIUS (Walther 24 460)

Kdo se provinil v opilosti, ať se zodpovídá střízlivý

QUI PER VIRTUTEM PERIT, NON INTERIT (Plautus, Zajatci 690)

Kdo statečně zhyne, nezahyne

QUI PINGIT FLOREM, NON PINGIT FLORIS ODOREM (Walther 24 490)

Kdo namaluje květinu, nenamaluje její vůni

Tj. sebelepší obraz nemůže nahradit skutečnost.

QUI PRIOR EST TEMPORE, POTIOR EST IURE (Terentius, Formio 533)

Kdo se dříve objeví, ten má větší právo

Srov.: Kdo dřív přijde, ten dřív mele; PRIOR TEMPORE, POTIOR IURE – Časem dřívější – právem silnější.

QUI PROFICIT IN LITTERIS ET DEFICIT IN MORIBUS, PLUS DEFICIT QUAM PROFICIT (Walther 24 563)

Kdo prospívá ve vědomostech a zaostává v mravech, ten více zaostává než prospívá

Za původce rčení bývá pokládán Augustinus.

QUI PRO QUO

Kdo za koho

O záměně osob, hlavně v komediích, ale i o záměně pojmů, nedorozumění. Užívá se i jako podstatného jména: „jakési qui pro quo (quiproquo)“.

QUI, QUAE VULT DICIT, QUOD NON VULT AUDIET (Walther 24 586)

Kdo říká, co chce, uslyší, co nechce

Podle Terentia: Si mihi perget, quae vult dicere, ea, quae non vult audiet (Dívka z Andru 920) – Jestliže mi spěchá říci, co chce, uslyší, co nechce.

QUIQUE ALIIS CAVIT, NON CAVET IPSE SIBI (Ovidius, Umění milovat 1,84)

Ten, kdo ochránil jiné, neochránil se sám

Rozumí se před láskou, které podle Ovidia neunikne ani zkušený právník ani výmluvný řečník žádnými kličkami.

QUIS BARBARUS SE IPSUM FATETUR BARBARUM (Walther 25 354d)

Který barbar uzná sám sebe za barbara

Tj. člověk si obvykle neumí přiznat pravdu o sobě samém.

QUIS CONTRA TORRENTEM

Kdo půjde proti proudu

Vychází z bible: Noli resistere contra faciem potentis nec coneris contra ictum fluvii (Apokryfy, Sírachovec 4,31) – Neodporuj před tváří mocného a nepokoušej se jít proti náporu proudu. Srov.: Proti proudu plovati těžko (Komenský); Nedoporučuje se chcát proti větru.

QUI SCRIBIT, BIS LEGIT

Kdo píše, dvakrát čte

QUIS CUSTODIET IPSOS CUSTODES (Iuvenalis, Satiry 6,347)

Kdo bude hlídat samotné hlídače

V satiře se mluví o tom, jak je obtížné uhlídat ženu: lze ji zavřít a dát střežit, ale ona je chytrá a smluví se nejdříve se svými strážci. Srov. podobnou myšlenku: Kdo myslí, že je dobrý hlídač, toho nejspíš ukradnou. (Plautus, Zajatci)

QUIS DIVES? QUI NIHIL CUPIT. QUIS PAUPER? AVARUS (Walther 25 363)

Kdo je bohatý? Kdo po ničem netouží. Kdo je chudý? Lakomec

Za autora výroku je považován Biás, jeden ze sedmi mudrců. → Avarus magnas inter opes inops.[22]

QUI SE EXCUSAT, SE ACCUSAT

Kdo se omlouvá, sám se obviňuje

Tj. přivolává na sebe podezření tím, že se omlouvá, aniž byl obviněn.

QUI SE IPSUM LAUDAT, CITO DERISOREM INVENIET (Publilius Syrus, Myšlenky Q 45)

Kdo sám se chválí, rychle posměch utrží

→ Propria laus sordet; propriam ne dicito laudem.

QUIS FALLERE POSSIT AMANTEM (Vergilius, Aeneis 4,296)

Kdo by mohl oklamat zamilovaného

Protože na předmětu své lásky okamžitě pozná, co si myslí. Zde to platí o Didoně, která vytušila, že Aeneas se chystá od ní odejít.

QUIS FAMULUS AMANTIOR DOMINI QUAM CANIS (Columella, O zemědělství 7,12,1)

Který služebník miluje pána více než pes

Z rozsáhlého výkladu o užitečnosti psů a o jejich vlastnostech. Srov.: Koupit psa je jediný způsob, jak za peníze získat lásku. (G. B. Shaw)

QUI SIBI SEMITAM NON SAPIUNT, ALTERI MONSTRANT VIAM (Cicero, O věštění 1,132)

Kdo pro sebe neznají cestičku, druhému ukazují cestu

Tj. kdo si sami nevědí rady, radí jiným. Cicero tu cituje básníka Ennia († r. 169 př. n. l., Zlomky 321). Srov. podobnou myšlenku: Lidstvo je banda mrzáků. Slepci dělají tlumočníky hluchým, chromí vyličují slepcům a hluchým, jak vypadá svět a jak zní hudba, a oni je na oplátku vozí na procházku. Všichni slouží všem, a tak nikdo z nich není svobodný. Patřil jsem k nim taky – než jsem zjistil, že hluší slyší, chromí že ve skutečnosti umějí chodit, a Já že jsem si myslel, že jsem slepý, protože jsem měl zavřené oči. (Misantrop, Plivanec na rozloučenou 7.6.)

QUIS IGNORAT, QUOD OMNE MALUM VINDICTA SUA MANEAT (Walther 25 382a)

Kdo neví, že na každou špatnost čeká patřičná odplata

Naivní víra v mravní podstatu světa. Výrok je připisován řeckému historiku Hérodotovi. Srov.: Za každou vinou následuje trest. Srov. podobnou myšlenku: Vina se najde, i ta se už chystá, / nevinný je vždy ten, kdo zvítězil. / Trest bude svědkem pravdy dozajista. (Dante, Božská komedie, Ráj)

QUI SINE PECCATO EST VESTRUM, PRIMUS IN ILLAM LAPIDEM MITTAT (Nový zákon, Jan 8,7)

Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem

Takto odpověděl Ježíš farizejům, když k němu přivedli cizoložnou ženu, která měla být za své provinění ukamenována. Samostatně se užívají první slova: „Qui est sine peccato“ jako řečnická otázka ve smyslu „každý má přece nějakou chybu“.

QUIS LEGEM DAT AMANTIBUS? MAIOR LEX AMOR EST SIBI (Boëthius, Útěcha z filosofie 3,11,47)

Kdo stanoví pro zamilované nějaký zákon? Láska je sama sobě nejvyšším zákonem

Anicia Manlia Torquata Severina Boëthia (asi 480–524/525) zmiňuje Ignácius, hrdina Tooleova Spolčení hlupců: „Čtěte Boëthia. Boëthius vám odhalí, že všechno pachtění je nakonec bezvýznamné, že musíme bez reptání přijímat, co je.“

QUIS MODO PERFECTUS? VIVIT SINE CRIMINE NULLUS (Walther 25 398a)

Kdo že je dokonalý? Vždyť bez chyby nežije nikdo

Tato myšlenka se objevuje už v antice: např. Nam vitiis nemo sine nascitur; optimus ille est // qui minimis urgetur, v bibli: Qui sine peccato est vestrum, primus in illam lapidem mittat i později velmi často a v různých variantách.

QUIS NOSSET HOMERUM, ILIAS AETERNUM SI LATUISSET OPUS (Ovidius, Umění milovat 3,413)

Kdo by znal Homéra, kdyby zůstala skryta Ílias, věčné dílo

Smysl: Básník žije ve svém díle.

QUI SPERNIT CONSILIUM, SPERNIT AUXILIUM (Walther 24 770)

Kdo pohrdá radou, pohrdá i pomocí

Srov.: Komu není rady, tomu není pomoci. → QUI BONUM RESPUIT CONSILIUM, SIBI IPSI NOCET

QUIS PLURIMUM HABET? QUI MINIMUM CUPIT ([Seneca Mladší], Kniha mravních naučení 46)

Kdo má nejvíce? Kdo nejméně žádá

QUISQUE FORTUNAE SUAE FABER (Walther 25 498a)

Každý je tvůrcem svého osudu

Srov.: Každý svého štěstí strůjcem. → FABER EST SUAE QUISQUE FORTUNAE

QUISQUE SIBI PLACET ET SAPIENS SIBI QUISQUE VIDETUR (Walther 25 495)

Každý se sobě líbí a připadá si moudrý

Srov.: Na světě nenajdeš člověka, který by řekl: "Jsem hajzl." (Misantrop, Sentence o lidském smradu); I každá liška svój ocas chválí; Sobě ježek kadeřav. → QUAELIBET VULPES CAUDAM SUAM LAUDAT

QUISQUE SUOS PATIMUR MANES (Vergilius, Aeneis 6,743)

Každý snášíme svůj posmrtný úděl

Tak mluví otec Anchísés k Aeneovi při jeho návštěvě v podsvětí.

QUIS, QUID, UBI, QUIBUS AUXILIIS, CUR, QUOMODO, QUANDO (Walther 25 432)

Kdo, co, kde, čí pomocí, proč, jak, kdy

Rétorické schéma otázek určených k vyjasnění okolností nějakého děje, pomůcka pro dodržení všech hledisek při právním sporu nebo i při zpovědi.

QUISQUIS ABSCIDIT RADICEM, FRUSTRA FRUGES QUAERITAT (Walther 25 514a)

Kdo odřízne kořeny, marně hledá plody

Smysl: Určitým způsobem vykořeněný člověk vede neplodný život. Srov.: „Ty sis myslela, květinko, že jsem opilý? Kdybych měl kořeny jako ty, netoulal bych se po světě jako pobuda.“ (bří Čapkové, Ze života hmyzu, předehra); Posledním plodem naší civilizace s vyhnilými kořeny mohlo být sladké a výživné ovoce, jaké se kdysi urodilo ve starověké Číně, Indii, Řecku a Římě a jaké rostlo v posvátných pohanských hájích a předtím mezi prvobytně pospolnými pravěkými tlupami lovců-sběračů a dál až ke zvířecím předkům. Tam se naposled ještě urodilo tak vydatné zrno, že ještě dnes z něho meleme povýtce čím dál chudší špaldovou mouku. (Misantrop, Rakovina na kůži Země). Srov. podobnou myšlenku: Takové jsou kořeny stromu spravedlnosti. Každý, ať už má nečistou mysl, či ať ji má čistou, požívá plody podle toho. (Sómadéva, Oceán příběhů, O dvou asketech)

QUISQUIS ADES, QUI MORTE CADES, STA, RESPICE, PLORA: // SUM, QUOD ERIS – MODICUM CINERIS. PRO ME, PRECOR, ORA (Walther 25 516)

Kdo sem přijdeš a jsi smrtelný člověk, stůj, zahleď se, plač: // jsem, co ty budeš – trocha jen prachu. Prosím, modli se za mne

Náhrobní nápis. Vystihuje pomíjejícnost života podobně jako Memento, homo, quia pulvis es et in pulverem reverteris. Srov. (snad) parafrázi: TIMONŮV EPITAF – Timon je mrtev, už zas v dobré míře; / je mrtev člověk; kdo to čte, je zvíře. / Zde leží bídný trup, z nějž bídnou duši odrbali. / Kdo jsem, se netažte: mor na vás, lumpi pozůstalí! / Zde leží Timon, jenž vše živé v nenávisti měl, / Kdo tudy jdeš, klň si jak chceš, jen koukej, abys šel. (W. Shakespeare, Tragédie, Timón Athénský)

QUISQUIS AMAT RANAM, RANAM PUTAT ESSE DIANAM (Walther 25 531)

Když někdo miluje žábu, tak má ji za Dianu

Tj. má ji za bohyni. Tak zaslepuje láska: každému se líbí ten, koho má rád. → QUID QUISQUE AMAT, LAUDANTO COMMENDAT SIBI. Přísloví se vztahuje ke starověké pověsti o původu žab: Bohyně Artemis (Diana) se chtěla napít vody z rybníka, ale vesničané jí to nedovolili; za trest je proměnila v žáby. (viz: Starověké báje a pověsti, Žáby)

QUISQUIS HABET NUMMOS, SECURA NAVIGAT AURA (Petronius, Satirikon 83)

Každý, kdo má peníze, pluje s příznivým větrem

Smysl: Bohatý člověk má optimální podmínky k životu.

QUISQUIS UBIQUE HABITAT, MAXIME, NUS QUAM HABITAT (Martialis, Epigramy 7,73,6)

Kdo bydlí všude, Maxime, nebydlí nikde

Užívá se i přeneseně o tom, kdo nemá pevný cíl, těká od jedné věci k druhé a nic nedělá pořádně.

QUIA CONSTAT EX UNA LONGA ET DUABUS BREVIBUS (Molière, Žárlivý břídil 1,6)

Poněvadž se skládá z jedné dlouhé a dvou krátkých

Použito v obhroublé dvojsmyslné replice Molièrova pyšného doktora, který se vysmívá Anděle: „Říkáš, že jsi také doktorem, když na to přijde? Já bych myslil, že tuze podléháš svým choutkám: máš z řeči ráda jenom konjunkci, ze všech rodů jenom mužský rod, z pádů vždycky druhý pád a ze syntaxe jenom mobile cum fixo... A co se kvantity týče, miluješ hlavně daktyl, quia constat ex una longa et duabus brevibus.“ („Konjunkce“ – v gramatice spojka, v astronomii kryjící se postavení dvou nebeských těles; zde v přisprostlém dvojsmyslném významu lísání se, tisknutí se k sobě, případně soulož. – „Druhý pád“ – v originále: génitif [odvozeno od lat. genus – rod, pohlaví] – „Daktyl“ – metrická stopa – „poněvadž se skládá z jedné slabiky dlouhé, přízvučné a dvou krátkých, nepřízvučných“ – snad alegorické znázornění dlouhého penisu a dvou krátkých varlat, případně dlouhého penisu zabořeného ve dvou krátkých stydkých pyscích). Smyslem doktorovy repliky je vyjádřit mínění, že ženy jsou schopny myslet jen na věci pohlavní; což je omyl. Ženy přece myslí i na jiné věci, jako je např. chov psů, náboženství, klepy, móda, horoskopy či hádání z karet.

QUANDO EST MANUS PARCA, TUNC EST PLENIOR ARCA (Walther 23 481d)

Když je ruka šetrná, hned je truhla víc plná

Srov.: Kdo šetří, má za tři.

QUANDO POTESTATEM MOVET IRA, NOCET QUASI FULMEN (Walther 23 527a)

Když mocí hýbá hněv, pak napáchá škody jak blesk

QUANDOQUE BONUS DORMITAT HOMERUS (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,359)

Někdy i dobrý Homér zdřímne

Tj. udělá chybu. Horatius vykládá, že ho méně mrzí chyby špatných básníků než náhodná chyba básníka dobrého, i když ji dovede omluvit. Jako rčení se užívá spíše ve shovívavém tónu, ve smyslu: „Každý se může zmýlit.“ → Indignor, quandoque bonus dormitat Homerus.[8]

QUANTI EST SAPERE (Terentius, Kleštěnec 791)

Jak velkou cenu má moudrost!

QUANTO ALTIOR EST ASCENSUS, TANTO DURIOR DESCENSUS → Quanto quisque altius elatus est, tanto foedius corruit

QUANTO MAGIS TEGITUR, TANTO MAGIS AESTUAT IGNIS → Quoque magis tegitur, tectus magis aestuat ignis

QUANTO MAIOR ERIS, TANTO MODERATIOR ESTO (Walther 23 595)

Čím budeš větší, tím buď skromnější

QUANTO QUISQUE ALTIUS ELATUS EST, TANTO FOEDIUS CORRUIT (Livius, Dějiny 30,30,23)

Čím výše je kdo povznesen, tím hanebněji padá

Velmi častá myšlenka, která bývá různě formulována, např. Quanto altior est ascensus, tanto durior descensus (Walther 23 583) – Čím vyšší je výstup, tím tvrdší je sestup. Srov.: Kdo výš vyleze, tím níže dolů spadne (Komenský); Pýcha předchází pád.

QUANTUM EST IN REBUS INANE → O, curas hominum! O, quantum est in rebus inane

QUANTUM MUTATUS AB ILLO (Vergilius, Aeneis 2,274)

Jak velmi se liší od onoho, jak velmi se změnil

Rozumí se Hektór. Jak vypadal nádherně, když se vracel z boje v Achillově zbroji ve srovnání s tím, jak se zjevil Aeneovi ve snu: zkrvavený, špinavý, plný ran, tak, jak padl. Užívá se obecně o nápadné změně k horšímu.

QUANTUM NOBIS NOSTRISQUE HAEC FABULA DE CHRISTO PROFUIT

Jak velice prospěl nám a našim ten příběh o Kristu

Výrok papeže Lva X. († r. 1521), z jehož popudu se rozmohl obchod s odpustky. Ano, správně: Jak velice prospěl jejich světské moci a bohatství onen vybájený příběh o Kristu!

QUANTUM OCULIS, ANIMO PROCUL IBIT AMOR (Propertius, Elegie 3,21,10)

Tak jako očím i srdci vzdálí se milostný cit

Srov.: Sejde z očí, sejde z mysli. → QUAE NON CERNUNTUR OCULIS, LEVE CORDE FERUNTUR

QUANTUM QUISQUE SUA NUMMORUM SERVAT IN ARCA, TANTUM HABET ET FIDEI (Iuvenalis, Satiry 3,143)

Kolik peněz kdo vlastní a ve své pokladně chová, tolik i důvěry má

QUANTUM SATIS (SUFFICIT) (zkr. Q.S.)

Kolik je třeba, dostatečné množství

Poznámka na lékařských receptech.

QUANTUM SCIMUS GUTTA EST, IGNORAMUS MARE

Toho, co víme, je kapka, toho, co nevíme, moře

Srov.: „Naším zvykem není věřit. Co víme, to víme, co nevíme, víme, že nevíme, a neobelháváme se, že to víme, – čemuž se právě říká víra. A vlastně víme, že nic nevíme, a ani to, a proto, kde řekneme, že něco víme, znamená to stále totéž, jako bychom řekly, že víme hovno!“ (L. Klíma, Ženy Cesareovy)

QUANTUM VIS (zkr. Q.V.)

Kolik chceš, podle libosti

Poznámka na lékařských receptech.

QUA POSITUS FUERIS, IN STATIONE MANE (Ovidius, Kalendář 2,674)

Kamkoli postaven budeš, v místě tom pevně si stůj

Srov.: Co prý mě čeká! Ne že bych se bál: jsem čtverhran, stojím, ať vržen jakkoli (Dante, Božská komedie, Ráj).

QUARE? QUIA

Proč? Poněvadž

Častá slova ve scholastické argumentaci. Srov.: Proč? Pro slepičí kvoč.

QUAS DEDERIS SOLAS, SEMPER HABEBIS OPES (Martialis, Epigramy 5,42,8)

Majetek, který jsi dal, jenom ten budeš vždy mít

Tj. vědomí dobrého skutku je víc než majetek, o který člověk snadno přijde. Srov. jiný názor: Buduje svého vysokého ducha sám pro sebe, protože je to ten nejlepší, jakož i jediný majetek, který mu nemůže nikdo vzít (Misantrop, Zápisník mrtvého muže, 15.2.42).

QUASI MURES SEMPER ALIENUM EDIMUS CIBUM (Plautus, Zajatci 75 [77])

Jako myši jíme stále cizí potravu

Příživník Ergasilus představuje v monologu sebe a své druhy.

QUASI RE BENE GESTA (např. K. Marx v dopise B. Engelsovi)

Jako by se dobře stalo

Tj. jako by bylo dosaženo úspěchu.

QUA VICIT VICTOS, PROTEGIT ILLE MANU (Ovidius, Lásky 1,2,52)

Ochrání zdrcené rukou, kterou je přemohl dřív

Básník oslovuje Amora a přiznává svou porážku.

QUA VINUM INFLUIT, REFLUENT DECRETA BIBENTIS (Walther 22 940)

Kudy se vlévá víno, i tajemství pijáka proudí

Smysl: Opilý poví všechno na sebe i na jiné. Srov.: Nejspíše vopilej pravdu poví (Komenský); → QUOD IN CORDE SOBRII, ID IN LINGUA EBRII (Walther 25 831) – Co má střízlivý na srdci, má opilec na jazyku.

QUEMADMODUM SEMENTEM FECERIS, ITA ET METES → Ut sementem feceris, ita metes

QUEM (QUOS) DEUS PERDERE VULT, DEMENTAT PRIUS (Walther 23 759)

Koho chce Bůh zahubit, toho napřed zbaví rozumu

Pozdně latinská, snad Lactantiova[9] formulace myšlenky, která se objevovala i u antických autorů. Srov.: Stultum facit Fortuna, quem vult perdere.[10]

QUEM DII DILIGUNT, ADOLESCENS MORITUR (Plautus, Dvě Bakchidy 816)

Koho bozi milují, ten umírá mlád

Vztahuje se k pověsti o dvou jinoších, Kleobidovi a Bitónovi, jež Solón v rozhovoru s králem Kroisem uvádí na druhém místě v pořadí nejšťastnějších lidí, protože osvědčili synovskou lásku a skonali v mladém věku: „Byli to chlapci jako vítr, silní a zdraví. V závodech získali nejednu cenu. Jejich matka byla kněžkou bohyně Héry. Jednou, když se konala slavnost v chrámu té bohyně, přihodila se nemilá věc. Potah se dlouho nevracel z pole, čas utíkal, a matka těch jinochů musela být včas při slavnosti. I zapřáhli se chlapci sami do vozu, překonali šťastně tu dalekou, obtížnou cestu a přijeli před chrám. Vypřáhli se z vozu, vešli do chrámu a tam únavou usnuli. Zatím se před chrámem shromáždily veliké zástupy lidí, mužů i žen. Muži se podivovali síle a zdatnosti jinochů, ženy velebily matku, jak vzorně vychovala své děti. I ona byla dojata láskou svých synů a slzy radosti jí stékaly po tváři. Nato přistoupila před sochu Héřinu a prosila bohyni, aby dala jejím synům to, co by pro ně bylo nejlepší. Bohyně její prosbu splnila. Jak oba jinoši usnuli, již se neprobudili. Osvědčili synovskou lásku a skonali. Občané jim postavili krásné sochy.“ (Starověké báje a pověsti, Kroisos a Solón). Srov.: Nezrodit se vůbec // je moudrost největší; // kdo na svět přijde však, // je druhá výhoda // co nejrychlej se vrátit // tam zas, odkud vzešel (Sofoklés, Oidipús na Kolónu).

QUEM FAMA SEMEL OPPRESSIT, VIX RESTITUITUR (Publilius Syrus, Myšlenky Q 20)

Co zničí klepy, sotva se zas obnoví

QUEM FATA PENDERE VOLUNT, NON MERGITUR UNDIS (Walther 23 724)

Koho chce osud pověsit, ten neutone

Srov.: Kdo má být oběšen, ten se neutopí.

QUEM MEDICAMENTA NON SANANT, NATURA SANAT

Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda

Parafráze Hippokratova aforismu Quae medicamenta non sanant... Srov.: Lékař léčí, příroda uzdravuje a volnost nemocem předchází (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Příroda léčí a svoboda uzdravuje (Misantrop, Vanaprastha); Lékař jen špatně léčí, kdežto příroda zázračně uzdravuje (Misantrop, Rakovina na kůži Země).

QUEM MOS NON REXIT, VITA NON INCLITUS EXIT (Walther 23 742)

Kdo si nevede řádně, ten bez slávy opustí život

QUEM NEMO POTUIT VINCERE, VICIT AMOR (Walther 23 746)

Toho, jejž nezmohl nikdo, přemohl milostný cit

Vztahuje se původně na Hérakla. Základem rčení je Ovidiovo dvojverší (Listy heroin 9,26), uzavírající výčet Héraklových hrdinských činů konstatováním, že i takový hrdina podlehl lásce.

QUEM OMNES METUUNT, ILLE OMNES METUIT (Walther 23 758a)

Koho se všichni bojí, ten se obává všech

→ Multis terribilis caveto multos.

QUEM PAENITET PECCASSE, PAENE EST INNOCENS (Seneca Mladší, Agamemnón 243)

Kdo lituje, že chyboval, je téměř nevinný

Výrok ve středověku velmi oblíbený, neboť byl v souladu s křesťanským učením o pokání (např. Bible, Nový zákon, Skutky apoštolské 3,19).

QUEM REFERENT MUSAE, VIVET (Tibullus, Elegie 1,4,65)

O kom vypravují Múzy, bude žít

Často se opakující myšlenka, že verše a s nimi lidé a děje, o nichž vypravují, přetrvají věky, např. Exegi monumentum aere perennius; Tabida consumit ferrum lapidemque vetustas; // ...scripta ferunt annos.[11] Srov.: Když mluví Rakovina, Múzy mlčí. Takže je-li pravdivý výrok z Tibullových Elegií, že "quem referent Musae, vivet" - čili "o kom mluví Múzy, bude žít", pak má lidská Rakovina na kahánku. (Misantrop: Rakovina na kůži Země)

QUANDO CAPUT DOLET, CETERA MEMBRA DOLENT

Když bolí hlava, bolí i ostatní údy

Srov.: Když je blbá hlava, bolí z toho nohy.

QUALIS VIR, TALIS ORATIO ([Seneca Mladší], Kniha mravních naučení 73)

Jaký muž, taková řeč

Smysl: Slovo dělá muže: pravdivé slovo dělá čestného muže, lživé dělá z muže lháře. Rčení se vyskytuje často v různých obměnách, např. Qualis avis, talis cantus – Jaký pták, takový zpěv.

QUALIS VITA, FINIS ITA (Walther 23 252)

Jaký život, takový konec

Srov.: Jak žil, tak umřel.

QUAM BENE MERCURIUS NUNC MERCES VENDIT OPIMAS MOMUS UBI FATUOS VENDIDIT ANTE SALES (A. R. Le Sage, Kulhavý ďábel XVIII.)

Ach, jak výborně Merkur teď prodává bohaté zboží, Momus kde prodával dřív neslaný nemastný vtip

Nápis na bráně k tržišti, jež vyrostlo na místě bývalé klášterní koleje, kde rektoři učili studenty hrát divadlo. Merkur je bohem obchodu a zlodějů, Momus je bůh smíchu a utrhačství.

QUAM BENE VIVAS, REFERT, NON QUAM DIU (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 101,15)

Záleží na tom, jak dobře žiješ, ne jak dlouho

Srov.: Věř mi, vlastností velkého a nad lidské chyby povzneseného muže je nedovolit, aby mu bylo ubráno cokoli z jeho času, a tak je jeho život velmi dlouhý, protože v celém svém rozsahu, ať trval jakkoli dlouho, patřil jen jemu (Seneca, O krátkosti života).

QUAM DIFFICILE EST CRIMEN NON PRODERE VULTU → O, quam difficile est crimen non prodere vultu[6]

QUAM DIFFICILIS EST VIRTUTIS DIUTURNA SIMULATIO (Cicero, Dopisy Attikovi 7,1,6)

Jak je obtížné dlouhodobé předstírání ctnosti

Srov.: Zemřel bych sklíčen přemírou zbytečného předstírání pravdy pravdoucí (P. Juráček, Deník, 13.2.1966).

QUAM MISERUM EST, BENE QUOD FECERIS FACTUM QUERI (Publilius Syrus, Myšlenky Q 46)

Jak ubohé je želet skutku dobrého

QUAM MULTA INIUSTA AC PRAVA FIUNT MORIBUS (Terentius, Sebetrapič 839)

Jak mnoho nespravedlností a nepravostí se stává zvyklostmi!

QUAM PROCUL EX OCULIS, TAM PROCUL EX ANIMO (Walther 23 347)

Jak je vzdálen očím, tak je vzdálen mysli

Podle Propertiova verše Quantum oculis, animo procul ibit amor. Srov.: Sejde z očí, sejde z mysli. → QUAE NON CERNUNTUR OCULIS, LEVE CORDE FERUNTUR

QUAM QUISQUE NORIT ARTEM, IN HAC SE EXERCEAT (Cicero, Tuskulské hovory 1,18,41)

Ať se každý zdokonaluje v tom umění, v němž se vyzná

Výrok pochází z Aristofanovy komedie Vosy (verš 1431.)

QUAM SEMEL ERRARE, MELIUS BIS TERVE ROGARE (Walther 23 356)

Lépe než jednou chybit je dvakrát i třikrát se zeptat

Srov.: Dvakrát měř, jednou řež.

QUAMVIS INGENIO NON VALET, ARTE VALET (Ovidius, Lásky 1,15,14)

Nadání nestálo za moc, uměním veliký byl

Tak mluví Ovidius o básníku Kallimachovi († r. 240 př. n. l.), který byl předním představitelem alexandrijské básnické školy.

QUAMVIS REX NATUS FUERIS, AUDI TAMEN UT MORTALIS (Walther 23 429b)

Třeba ses narodil jako král, naslouchej přece jako smrtelný člověk

Smysl: Pán nebo kmán, pořád jsi jen člověk.

QUAMVIS SIT SAPIENS, PRO STULTO PAUPER HABETUR (Walther 23 443)

Aťsi je kdovíjak moudrý, přec chudák za hloupého platí

QUA NATUS FUERIT, IBI LAUDEM NULLUS HABEBIT (Walther 22 925)

Chvály nedojde nikdo, kde jeho rodné je hnízdo

Táž myšlenka je v bibli: Nemo propheta in patria (Nový zákon, Matouš 13,57) – Nikdo není doma prorokem. → In patria natus non est propheta vocatus.[7]

QUANDO BIBO VINUM, LOQUITUR MEA LINGUA LATINUM (Walther 23 458)

Když se napiji vína, z mých úst hned zní latina

QUALIS VESTIS ERIT, TALIA CORDA GERIT

Často jaký šat bývá, takové srdce skrývá

Srov.: Šaty dělají člověka. → VESTIS VIRUM REDDIT (Quintilianus, Výchova řečníka 8,5) – Šaty dělají muže. Srov. parafráze: Šaty dělají člověka, kdežto misantrop se cítí dobře jen ve vlastní kůži (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Nezatěžujte se příliš úsilím získat nové věci, ať jsou to šaty nebo přátelé. Prodejte své šatstvo a zachovejte si své myšlenky (Thoreau, Walden); „K čemu jsou všecky ty mé krásné šaty, když je ze mne teď otrok?“ (G. B. Shaw, Pygmalion); Jsme tak posedlí oblečením! Kdykoli zůstaneš nahý, vidíš, co jsi provedl svému tělu. Šaty před tebou jen stále schovávají tvé tělo (Óšó, Nejvyšší nauka); Jakmile začnou nosit šaty a tím se podřídí mravnímu zákonu, zmocní se jich bezměrná pýcha, podlé pokrytectví a zbytečná krutost (A. France, Ostrov Tučňáků); Příroda nezná žádné šaty, skutečný člověk je nahý (Goethe); Jako se naše tělo zahaluje v šatech, tak náš duch ve lži; a teprve přes tento obal se občas může ukázat naše pravé smýšlení, jako přes šaty tvar těla (Schopenhauer, Aforismy k životní moudrosti).