U



UBI AMICI, IBIDEM SUNT ET OPES (Plautus, Neotesanec 885)

Kde jsou přátelé, tam je i hojnost

Srov. podobnou myšlenku a dokonce od stejného autora: RES AMICOS INVENIT (Plautus, Stichus 521) – Majetek najde přátele. Srov.: Kde teplá kuchyně, i druh se vyskytne; Ktož má koláče, o samotě nepláče. → UBI OPES, IBI AMICI

 

UBI BENE, IBI PATRIA (Cicero, Tuskulské hovory 5,108)

Kde je dobře, tam je vlast

Cicero uvádí tato slova jako výrok Teucra, hrdiny stejnojmenné tragédie Pacuviovy. Myšlenkovým vzorem byl Aristofanés (Plútos 1151).

 

UBI CONCORDIA, IBI VICTORIA (Walther 32 038)

Kde je svornost, tam je i vítězství

Podle Publilia Syra (Myšlenky I 59). → TRIPLEX FUNICULUS DIFFICILIUS RUMPITUR[1]

 

UBICUMQUE DULCE EST, IBI ET ACIDUM INVENIES (Petronius, Satirikon 56)

Kdekoli je sladké, tam najdeš i něco trpkého

Smysl: dobro je vždy provázeno zlem. Srov.: Kdo chce užívati sladkého, musí prve okusiti kyselýho (Komenský). → DULCIA NON MERUIT, QUI NON GUSTAVIT AMARA (Walther 6357) – Nezaslouží si sladké, kdo neokusil trpké. → UBI MEL, IBI APES

 

UBI DEFICIUNT VIRES, ASTU EST UTENDUM (Walther 32 039)

Kde chybí síly, je třeba užít lsti

Táž myšlenka bývá vyjádřena i metaforicky: Ubi leonis pellis deficit, vulpina est induenda; SI LEONINA PELLIS NON SATIS EST, ASSUENDA VULPINA – Nestačí-li lví kožich, musíš si přišít liščí.

 

UBI FACTIS OPUS EST, NON SUFFICIUNT VERBA (Walther 32 044f)

Kde je třeba činů, nestačí pouhá slova

→ ACTA NON VERBA[2]

 

UBI IUDICAT, QUI ACCUSAT, VIS NON LEX VALET (Publilius Syrus, Myšlenky U 30)

Kde soudí žalobce, tam zákon neplatí

 

UBI LEONIS PELLIS DEFICIT, VULPINA EST INDUENDA (Walther 32 052)

Kde chybí lví kožich, je třeba obléci liščí

Tj. kde nestačí síla, musí se využít chytrosti. Autorem myšlenky je pravděpodobně spartský vojevůdce Lýsandros (viz Plútarchos: Životopisy slavných Řeků a Římanů). Táž myšlenka bývá vyjádřena i doslovně: UBI DEFICIUNT VIRES, ASTU EST UTENDUM. Srov.: Kde nemůže kůže lvová projíti, sluší kůži liščí přičiniti.

 

UBI LEX, IBI POENA

Kde je zákon, je i trest

Tj. kde platí zákony, tam je stanoven i trest za jejich porušování.

 

UBI MEL, IBI APES (Walther 32 056)

Kde je med, tam jsou včely

Tj. pochutnáme si na sladkém medu, ale můžeme přitom dostat od včely nebezpečné bodnutí žihadlem. Smysl je podobný jako u hesla UBICUMQUE DULCE EST, IBI ET ACIDUM INVENIES.

 

UBI MULTA LAUS, IBI MULTA FRAUS (Walther 32 057f)

Kde se hodně chválí, tam se hodně šálí

Tj. přílišná chvála bývá často jen pokryteckým pochlebováním.

 

UBI NIHIL EST, CAESAR SUO IURE EXCIDIT (Walther 32 057i)

Kde nic není, tam pozbývá císař svého práva

Srov.: NEMO POTEST, QUOD NON HABET, DARE[3]

 

UBI OPES, IBI AMICI (Walther 32 034)

Kde jsou peníze, tam jsou přátelé

Srov.: Ktož má koláče, ten družbu nalezne; Kde teplá kuchyně, tam i přátelé. Táž myšlenka bývá vyjádřena i jinými slovy: RES AMICOS INVENIT; FERVET OLLA, VIVIT AMICITIA – V hrnci se vaří – přátelství se daří. Srov.: Dokud co v hrnci, přátelé u stolu. → Donec eris felix... → Felicitas multos habet amicos.UBI AMICI, IBIDEM SUNT ET OPES

 

UBI SOLITUDINEM FACIUNT, PACEM APPELLANT → SOLITUDINEM FACIUNT, PACEM APPELLANT[4]

 

UBI TU GAIUS, IBI EGO GAIA

Kde jsi ty, Gaius, tam jsem já, Gaia

Stará římská svatební formule, která měla vyjádřit slib manželské soudržnosti.

 

UBI UBER, IBI TUBER (Walther 32 071a)

Kde je bohatství, tam je trápení

Srov.: Velké peníze – velká starost.

 

ULTIMA FORSAN → Ultima hora latet

 

ULTIMA HORA LATET

Poslední hodina je (lidem) ukryta

Nápis na hodinách. Na věžních a zvláště na slunečních hodinách bývají vedle tohoto i jiné nápisy s obdobným významem: Una harum ultima – Jedna z nich je poslední; Ultima forsan – Snad poslední (rozumí se: „poslední hodina ti právě míjí“).

 

ULTIMA RATIO REGUM

Poslední argument králů

Tj. posledním prostředkem k řešení sporů jsou zbraně. Tento nápis býval na dělech Ludvíka XIV. Za francouzské revoluce r. 1796 byl zakázán. Podobný nápis byl používán od r. 1742 i na dělech pruských. Slov Ultima ratio se užívá v diplomacii, kde se jimi rozumí přerušení diplomatických styků a v krajním případě válka. → RATIO ULTIMA ROMAE – Poslední římský argument. Srov.: Křesťan, tato ultima ratio lži, toť zase Žid – Žid na třetí. (F. Nietzsche, Antikrist 44.) → Ultima ratio theologorum.

 

ULTIMA RATIO THEOLOGORUM (A. Schopenhauer, Svět jako vůle a představa 2,17)

Poslední theologický argument

Srov. tamtéž: Tyto systémy jsou známy pod názvem náboženství a nacházejí se u všech národů, s výjimkou těch nejprimitivnějších. Jejich průkaznost je vnější a jako taková se nazývá zjevením, jež je dokumentováno znameními a zázraky. Její argumenty jsou hlavně hrozba věčným, ale i časným zlem, mířeným proti nevěřícím, ba dokonce již proti pouhým pochybovačům: jako ultima ratio theologorum nacházíme u mnoha národů popraviště nebo něco tomu podobného.

 

ULTIMA THULE (Vergilius, Báseň o rolnictví 1,30)

Nejzazší Thule

V přeneseném smyslu kraj světa, konec něčeho známého. Thule byl ostrov objevený na severu řeckým mořeplavcem Pýtheem v druhé polovině 4. stol. př. n. l. Jeho identifikace je nejistá. V době Vergiliově (1. stol. př. n. l.) to byla zpola pohádková země na samém konci známého světa, který byl považován za plochý a tedy konečný.

 

ULTIMUM REFUGIUM

Poslední útočiště

Tato slova bývají často nad bránou hřbitova.

 

ULTIMUS TERMINUS

Nejzazší lhůta

 

ULTRA POSSE NEMO OBLIGATUR → Ultra posse suum profecto nemo tenetur

 

ULTRA POSSE SUUM PROFECTO NEMO TENETUR (Walther 32 104)

Nikdo není povinen dělat víc, než může

Týž význam má i varianta: Ultra posse nemo obligatur. V obou případech se jedná o upravený výrok Celsa Mladšího (Digesta 50,17,185): Impossibilium nulla obligatio est – Není žádnou povinností konat nemožné věci.

 

ULULA CUM LUPIS, CUM QUIBUS ESSE CUPIS (Walther 32 113)

Vyj s vlky, s nimiž chceš být

Srov.: Kdo chce s vlky žít, musí s nimi výt. → CONSONANS (CONSONUS) ESTO LUPIS, CUM QUIBUS ESSE CUPIS → SI COMES ESSE LUPI VIS, VOCE SIBI SIMILERIS (Walther 28 342) – Chceš-li provázet vlka, pak hleď se mu podobat hlasem. → NECESSE EST CUM INSANIENTIBUS FURERE, NISI SOLUS RELINQUERIS

 

ULULAS ATHENAS FERRE → NOCTUAS ATHENAS

 

UNA DOMUS NON ALIT DUOS CANES (Walther 32 125a)

Jeden dům neuživí dva psy

Srov.: Nesnesou se dva kohouti na jednom smetišti. → SUMMA SEDES NON CAPIT DUOS (Walther 30 668a) – Nejvyšší stolec nepojme dva. → NON CAPIT REGNUM DUOS

 

UNA HARUM ULTIMA → Ultima hora latet

 

UNA HIRUNDO NON FACIT VER (Walther 32 125h)

Jedna vlaštovka jaro nedělá

Rčení se objevuje již u Aristotela (Etika Níkomachova 1,6). Srov.: Vlaštovky radostně vítali už staří Řekové, kteří jinak příliš zvířata neuctívali, a od nichž se nám dochovala tato pěkná dětská písnička ke koledě, posuďte sami: „Vlaštovka k nám přiletěla / a s ní krásné jaro, / přišel pěkný čas. / Na bříšku je bílá, / na zádech je černá. / ineste nám z domu / povidla a víno / a košíček sýra / i hrachovou placku, / k tomu bílou housku / vlaštovka má ráda. / Otevři, otevři vlaštovce!“ (Misantrop, Reinlebensborn); Včera se mi zdálo, že jsem nějaké takové podobné posly skutečného jara zahlédl. Možná to byla jen ta pověstná jedna vlaštovka, která jaro ještě nedělá. (Misantrop, Zápisník mrtvého muže 8.4.42) → FLOS UNUS NON FACIT HORTUM (Walther 9680b) – Jedna květina zahradu nedělá.

 

UNA MANUS RELIQUAM LAVAT (Walther 32 126)

Jedna ruka myje druhou

Původně ve verších řeckého básníka Epicharma († asi r. 460 př. n. l.). Později se u antických autorů objevuje obvykle v podobě MANUS MANUM LAVAT. Srov.: Ruka ruku myje.

 

UNA SALUS VICTIS NULLAM SPERARE SALUTEM (Vergilius, Aeneis 2,354)

Jedinou spásou poražených je v žádnou nedoufat spásu

Aeneas se tak obrací k druhům při posledním pokusu postavit se na odpor Řekům, protože nemohou-li zabránit pádu Tróje, aspoň slavně zemřou. Srov.: »Přátelé, naše odvaha už je marná; ale máte-li touhu jít se mnou na smrt, pojďte! Vidíte, jak to všude vypadá. Z chrámů a oltářů už uprchli bohové, ochránci a záštita města. Jdete na pomoc hořícímu městu. Ale co zbývá přemoženým? Pro ně je jediná spása – nedoufat v spásu!« (Starověké báje a pověsti, Aeneovo bloudění). Překlad této sentence tvoří úvodní motto Misantropova Zápisníku mrtvého muže.

 

UNA VOCE

Jednohlasně

 

UNDE FAMES HOMINI VETITORUM TANTA CIBORUM EST (Ovidius, Proměny 15,138)

Odkud se u lidí bere hlad po jídle zapovězeném

První vyhlášení zdrženlivosti v požívání masa zvířat vložené do úst filosofu Pýthagorovi. Srov.: Jaká hanebnost, krmit živé tělo jinými živými těly, cpát svá chamtivá těla jinými těly, živit jedno stvoření smrtí jiného stvoření! Střezte se ó smrtelníci pošpinit své tělo tak mrzkou potravou! Vaše je obilí, jablka, jejichž tíha ohýbá větve; vaše jsou hrozny, které se nalévají na zelené révě, chutné byliny a zelenina, měkká a chutná, když se povaří; vaše je mléko a med z úlu. Země je štědrá svými dary a její plody jsou dobré; dává na vaše stoly jídlo bez prolévání krve a jatek. (tamtéž)

 

UNDE HABEAS, QUAERIT NEMO; SED OPORTET HABERE (Iuvenalis, Satiry 14,207)

Nikdo se neptá, odkud co máš, je však potřeba míti

Srov.: Musíš mít, ber, kde ber.

 

UNDIQUE AD INFEROS TANTUMDEM VIAE EST (Cicero, Tuskulské hovory 1,104)

Do podsvětí je odevšad stejně daleko

Podle Cicerona se jedná o výrok řeckého filosofa Anaxagora († asi r. 428 př. n. l.). Srov.: Do pekla zevšad cesta rovná.

 

UNGUIBUS ET ROSTRO

Drápy i zobákem

Tj. všemi prostředky. Heslo města Avignonu. Srov.: Zuby nehty.

 

UNICA PRAVA PECUS INFICIT OMNE PECUS (Walther 32 200)

Jediný špatný kus nakazí celé stádo

Platí i o lidech. Srov.: Jedna prašivá ovce zkazí celé stádo.

 

UNICUIQUE DEDIT VITIUM NATURA CREATO (Propertius, Elegie 2,22,17)

Nějakou chybu přec dala již příroda každému tvoru

...a člověku pak chyb nejvíc. Stejnou myšlenku nacházíme i u Horatia: NAM VITIIS NEMO SINE NASCITUR; OPTIMUS ILLE EST // QUI MINIMIS URGETUR.

 

UNI NAVI NE COMMITTAS OMNIA (Walther 32 193)

Nesvěřuj všechno jedné lodi

Srov.: Vsadit vše na jednu kartu.

 

UNITIS VIRIBUS → Viribus unitis[5]

 

UNIVERSITAS SCHOLARIUM

Společenství studentů, studentská obec

Později vůbec univerzita. Uvedená slova čteme např. na pečeti Univerzity Karlovy.

 

UNO SALTU DUOS APROS CAPERE (Walther 32 221a)

Jedním skokem chytit dva kance

Podle Plautových slov: Iam ego uno in saltu lepide apros capiam duos (Casina 476) – Já již při jednom skoku chytře chytím dva kance. Srov.: Zabít dvě mouchy jednou ranou. → DUO PARIETES DE EADEM FIDELIA DEALBARE (Cicero, Dopisy přátelům 7,29,2) – Z jednoho hrnce nabílit dvě zdi.


UNUM NECESSARIUM

Jedno potřebné

Srov.: Nietzsche: Antikrist 20.: V učení Buddhově stává se egoismus povinností: „Unum necessarium“, „jak ty se zbavíš utrpení“.

 

UNUM PRO MULTIS DABITUR CAPUT (Vergilius, Aeneis 5,814)

Místo mnoha hlav bude dána jediná

Týká se Palinura, kormidelníka Trójanů, jehož smrt si vyžádal Neptun jako oběť za šťastnou plavbu. Jeden z mnoha nepřímých důkazů běžné praxe starověkých lidských obětin „bohům“ i u tzv. kulturních Řeků. Užívá se i ve zkrácené formě: Unus pro multis – Jeden za mnohé. Srov.: Podstata státu: jeden za všechny a všichni na jednoho (Misantrop, Plivanec na rozloučenou).

 

UNUS MULTORUM (Horatius, Satiry 1,9,71)

Jeden z mnoha

Tj. obyčejný, tuctový člověk z velikého davu jemu podobných, ničím výjimečných lidí.

 

UNUS PRO MULTIS → UNUM PRO MULTIS DABITUR CAPUT

 

UNUSQUISQUE SUA NOVERIT IRE VIA (Propertius, Elegie 2,25,38)

Každý ať dále jen kráčí cestou, již z dřívějška zná

Smysl: každý se má držet svých osvědčených návyků, svého způsobu života.

 

UNUSQUISQUE TANTUM IURIS HABET... → TANTUM IURIS HABET UNUSQUISQUE, QUANTUM POTENTIA VALET[6]

 

URBEM LATERITIAM INVENIT, MARMOREAM RELIQUIT (Suetonius, Životopis božského Augusta 28,3)

Nalezl město z cihel a opustil město z mramoru

Autor chválí Augusta za to, jak zvelebil Řím, jak ho zabezpečil před povodněmi a požáry. Užívá se o záslužné práci.

 

URBI ET ORBI

Městu a světu

„Městu“, tj. Římu. Podle předpisu z 13. stol. je nově zvolenému papeži oblékán plášť a dostává požehnání, aby panoval „Urbi et orbi“. Obrat je také součástí papežského požehnání katolickému světu o velikonocích. Užívá se i obecněji o každém slavnostním prohlášení, které jakoby bylo určeno celému světu.

 

URBS AETERNA

Věčné Město

Označení Říma, jehož použil již Tibullus: Romulus aeternae nondum formaverat Urbis moenia (Elegie 2,5,23) – Romulus dosud neurčil hradby věčného Města.

 

URGET DIEM NOX ET DIES NOCTEM (Horatius, Epódy 17,25)

Noc pohání den a den zas noc

Užívá se o věčném plynutí času.

 

USQUE AD ARAS (SEPULCRI)

Až do hrobu

Použito M. De Cervantesem v "Donu Quijotovi" I,33 ve větě: Kdo ví, co je pravé přátelství, má zkoušet své přátele a na ně spoléhat, jak praví básník: usque ad aras, což znamená, že jich nemá využívat ve věcech, které se příčí zákonu božímu.

 

USQUE AD FINEM

Až do konce

 

USUS EFFICACISSIMUS RERUM OMNIUM MAGISTER → Usus magister est optimus

 

USUS EST TYRANNUS

Zvyk je tyran

Nepřesný překlad Platónova výroku z dialogu Prótagorás (24,337D), v němž řecké slovo νομος odpovídající latinskému lex (zákon) je nahrazeno výrazem usus (zvyk). Srov.: Zvyk je železná košile. → GRAVISSIMUM EST IMPERIUM CONSUETUDINIS (Publilius Syrus, Myšlenky G 8) – Vždy velmi krutou mocí vládne lidem zvyk. → QUIDQUID HOMO SUESCIT, LEVITER DIMITTERE NESCIT (Walther 25 291) – Nač si člověk zvykne, toho se neumí lehce zbavit.

 

USUS MAGISTER EST OPTIMUS (Cicero, Řeč na obranu Rabiria 4,9)

Praxe je nejlepší učitelka

Opakuje se velmi často s malými obměnami, např. u Plinia Staršího: Usus efficacissimus rerum omnium magister (Přírodověda 26,6) – Praxe je nejúčinnější učitelka všeho; RERUM OMNIUM MAGISTER USUS; EXERCITATIO ARTEM PARAT.

 

UT AMERIS, AMABILIS ESTO (Ovidius, Umění milovat 2,107)

Abys byl milován, buď hodný milování

Srov.: DILIGE LEGE PARI, TU QUI QUAERIS REDAMARI (Walther 8540) – Miluj za rovných podmínek, chceš-li být také milován.

 

UT ALIQUID FECISSE VIDEAMUR (Lactantius)

Aby se zdálo, že jsme něco udělali (aby se zachovalo zdání)

Srov.: Udělat něco jen tak naoko; Potěmkinova vesnice.

 

UT CUNCTI FANTUR, SINE CAUSA NULLA CREANTUR (Walther 32 353)

Jak se obecně říká, vše z dobré příčiny vzniká

Mírně ironická průpověď. Smysl: i ta největší pitomost na světě se dá slovy obhájit; i sebevětšímu nesmyslu lze přisoudit nějaký ten smysl.

 

UT DESINT VIRES, TAMEN EST LAUDANDA VOLUNTAS (Ovidius, Listy z Pontu 3,4,79)

Třebaže nestačí síly, přec snahu je potřeba chválit

EST NOBIS VOLUISSE SATIS (Tibullus, Básně 4,1,7) – Nám stačí, že jsme chtěli. Smysl: nedosáhli-li jsme cíle, je přece dostačující vůle a vynaložené úsilí. Podobně i u Propertia, Elegie 2,10,6: In magnis et voluisse sat est – Ve velkých věcech i chtít stačí. Srov.: Snaha byla.

 

UTENDUM EST AETATE, CITO PEDE LABITUR AETAS (Ovidius, Umění milovat 3,65)

Musíme využít času, čas rychlým během se řítí

Srov.: HORA RUIT (Walther 11 129a) – Čas se řítí, čas kvapí; HORAM QUAM PERDIS, NUMQUAM REPERIS (Walther 11 131) – Promarněnou hodinu už nikdy nenajdeš. Srov.: Promarněnou hodinu, kdy jsi mohl být sám, už nikdy nenajdeš. (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

 

UTENDUM EST ANIMIS, DUM SPE CALENT (Curtius Rufus, O činech Alexandra Velikého 4,1,29)

Je třeba využít odhodlání, dokud nadějí plane

Srov.: Kuj železo, dokud je žhavé. → CUDENDUM FERRUM, QUANDO MICAT IGNE CALENTE (Walther 3830) – Železo je třeba kout, dokud ještě žhne bělavým ohněm.

 

UTERE TEMPORIBUS (Ovidius, Žalozpěvy 4,3,83)

Využij času

Tj. vhodné, příznivé doby.

 

UT FLATUS VENTI, SIC TRANSIT GLORIA MUNDI (Walther 32 395)

Tak jako závan větru i světská pomíjí sláva

Srov.: Světská sláva, polní tráva. → SIC TRANSIT GLORIA MUNDI[7]

 

UT FRAGILIS GLACIES INTERIT IRA MORA (Ovidius, Umění milovat 1,374)

Odkladem ztratí se hněv, roztaje jak křehký led

→ MAXIMUM REMEDIUM IRAE DILATIO EST[8]

 

UT HOMO EST, ITA MOREM GERAS (Terentius, Dívka z Andru 431)

Jaký je člověk, tak se chovej

Stejná slova má v množném čísle i Plautus (Komedie o strašidle 725). Smysl: přizpůsob své chování tomu, jaký je člověk, s nímž jednáš. Srov.: Na hrubý pytel hrubá záplata. → MALO NODO MALUS QUAERENDUS CUNEUS (Walther 14 348b) – Na špatný suk (dřevo) je třeba najít špatný klín; CONTRA IMPUDENTEM STULTA EST NIMIA INGENUITAS (Publilius Syrus, Myšlenky C 23) – Je hloupost velkoryse jednat s nestoudným; Je hloupost velkoryse jednat s člověkem (Misantrop, Sentence o lidském smradu); S hrbatými je dovoleno mluvit hrbatě! (F. Nietzsche, Tak pravil Zarathustra). → Clavus clavo eiciendus est.

 

UTILE CONSILIUM, QUI SPERNIT, INUTILE SUMIT (Walther 32 689)

Dobrou kdo pohrdne radou, pak často špatnou se řídí

Srov.: Dobrá rada nad zlato; Komu není rady, tomu není ani pomoci. → QUI BONUM RESPUIT CONSILIUM, SIBI IPSI NOCET

 

UTILE DULCI → OMNE TULIT PUNCTUM, QUI MISCUIT UTILE DULCI[9]

 

UTILE TURBATA PISCARI SEMPER IN AQUA (Walther 32 709a)

Užitek přináší vždycky, když v kalné vodě se loví

Tj. využít nejasných, zmatených poměrů. Srov.: Avšak právě pro tohle miluji krize: poskytují mi netušené možnosti. Pro normální lidáky je to katastrofa, všechno vzhůru nohama, ale mně naprosto krizové situace vyhovují. Proto se těším na konec světa, na zánik civilizace, na vyhlazení lidstva! Dovedu si totiž živě představit ty nekonečné možnosti, ty druhé a třetí šance, tu neomezenou svobodu! Nedivte se mi pak, že uctívám krizi! Co všechno slibují krize! (Misantrop, der Feuerteufel); Čím jsou vody kalnější, tím jsou lovy valnější.

 

UTILITER SERVIT NEMO DUOBUS HERIS (Walther 32 734)

Nikdo nemůže užitečně sloužit dvěma pánům

Zakládá se na biblickém: Nemo potest duobus dominis servire (Nový zákon, Matouš 6,24) – Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Srov.: Dvěma pánům nelze sloužit. → NEMO POTEST DIGNE DOMINIS SERVIRE DUOBUS[10]

 

UTINAM FALSUS VATES SIM

Kéž bych byl falešným prorokem

Tj. kéž bych se mýlil ve svém špatném tušení.

 

UT INFRA

Jako dole, viz níže

Odkaz na následující text. Opak → Ut supra.

 

UT ITA DICAM

Abych tak řekl, mohu-li to tak říci

Připojuje se k výrazu, který pokládáme za nadsazený nebo ne zcela přesný.

 

UT LUPUS OVEM AMAT (Walther 32 436a)

Jako vlk miluje ovci

Srov.: Čeština a mnoho jiných evropských jazyků, má svoje souznačné slovo. Tím slovem je "mít rád". Na to jsou dokonce ne dva, ale rovnou tři významy: 1.) Mám rád kuře (na talíři), 2.) Mám rád kuře (na dvorku, ve slepičárně) a 3.) Mám rád kuře (ve volné přírodě) (Misantrop, Vegan – člověk, nebo zvíře?); Milují se jako vlk a beran (kočka a pes, Misantrop a lidé apod.).

 

UT METUS AD OMNES, POENA AD PAUCOS PERVENIRET

Ať strach dopadá na všechny, trest jen na málokteré

Tj. strach před tresty má odradit lidi od porušování zákonů. → COTTIDIE DAMNATUR, QUI SEMPER TIMET (Publilius Syrus, Myšlenky C 23) – Strach stálý nad člověkem denně ortel vynáší.

 

UT MOS EST

Jak je zvykem

 

UT PICTURA POESIS (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,361)

Poezie jako obraz

Tato slova vyjadřují obecně blízký vztah mezi poezií a malířstvím. Myšlenka sama je ovšem starší, svědectví Plútarchovo ji připisuje řeckému básníku Simonidovi († asi r. 467 př. n. l.). Srov. s výrazy, jako kupř.: „Poetický obraz“ nebo „obrazná poezie“. Viz L. Buñuel, Do posledního dechu, stať Poezie a film: „Jak se zdá, kinematografie byla vynalezena proto, aby vyjadřovala život podvědomí, jehož kořeny pronikají tak hluboko do poezie, a přitom se filmu téměř nikdy k tomuto účelu nevyužívá.“

 

UT QUIMUS, AIUNT, QUANDO UT VOLUMUS, NON LICET (Terentius, Dívka z Andru 805)

Žijme, jak můžeme, říkají, když není dovoleno žít, jak chceme

Srov.: Co je opravdu svobodné, to není dovoleno (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

 

UT QUISQUE EST VIR OPTIMUS, ITA DIFFICILLIME ESSE ALIOS IMPROBOS SUSPICATUR (Cicero, Dopisy bratru Quintovi 1,1,12)

Právě ten nejlepší člověk jen velmi těžko podezírá jiné ze špatnosti

 

UTRAMQUE PAGINAM FACIT (FORTUNA) (Plinius Starší, Přírodověda 2,7,22)

Píše na obě stránky (Štěstěna)

Tj. přináší dobré i zlé, jako by psala na obě strany účetní knihy. Přeneseně také o tom, kdo jedná neupřímně, je nespolehlivý, obojaký.

 

UT SAEPE SUMMA INGENIA IN OCCULTO LATENT (Plautus, Zajatci 165)

Jak často se nejvyšší nadání tají a skrývá

Tj. ne vždy se projeví všechny schopnosti, které někdo má.

 

UT SEMEL ELAPSA EST, REPRENDI NON POTEST OCCASIO (Walther 32 548a)

Jakmile příležitost jednou unikla, nelze ji znovu popadnout

Srov.: Popadni příležitost za pačesy. OBLATAM OCCASIONEM TENE[11]

 

UT SEMENTEM FECERIS, ITA METES (Cicero, O řečníkovi 2,65,261)

Jak zaseješ, tak sklidíš

Uváděno pod jménem M. Pinaria Rufa. Rčení je dobře známé i z bible: Qui parce seminat, parce et metet (Nový zákon, 2. Korintským 9,6 nebo i Galatským 6,7) – Kdo skoupě rozsévá, bude skoupě sklízet. Srov.: Co kdo seje, bude žíti (Komenský); Jak si kdo ustele, tak si lehne. SICUT AGER COLITUR, SIC FRUCTIBUS HIC REDIMITUR (Walther 29 569) – Jak se obdělá pole, tak se odvděčí plody.

 

UT SENTIO, ITA DICO QUOD SENTIMUS, LOQUAMUR, QUOD LOQUIMUR, SENTIAMUS: CONCORDET SERMO CUM VITA[12]

 

UT SIS NOCTE LEVIS, SIT TIBI CENA BREVIS (Walther 32 566)

Abys prospal noc lehce, musíš večeřet krátce

 

UT SUNT HUMANA, NIHIL EST PERPETUUM (Plautus, Komedie o skříňce 194)

Nic lidského netrvá věčně

 

UT SUPRA

Jako nahoře, viz výše

Odkaz na předchozí text. Opak Ut infra.

 

UT TUTE ES, ITEM OMNES CENSES ESSE (Plautus, Lano 1099)

Myslíš si, že všichni jsou takoví, jaký jsi ty sám

Srov.: Stále to zdůrazňování věčného boje zvířat za přežití – přesně podle rčení „podle sebe soudím tebe“ – jako kdyby si zvířata nikdy nehrála, nikdy neodpočívala, nikdy nežila v míru a nikdy nezažila pocity štěstí (Misantrop, Rakovina na kůži Země).

 

UT VALEAS, MULTA DOLENDA FERES (Ovidius, Léky proti lásce 226)

Abys byl zdráv, musíš mnoho bolesti snést

„Zdráv“ – tj. osvobozen od lásky, kterou Ovidius velmi správně chápe jako chorobu; „bolest“ – samota, která „tíží“.

 

UXOREM ACCEPI, DOTE IMPERIUM VENDIDI (Plautus, Komedie oslovská 87)

Vzal jsem si ženu, za věno prodal jsem vládu

Tj. vládu nad sebou, svobodu.

 

UXOREM FATO CREDAT OBESSE SUO (Ovidius, Léky proti lásce 566)

Nechť myslí, že jeho manželka je mu překážkou v štěstí

Kdo žije v chudobě se ženou, kterou si vzal bez věna, zbaví se lásky k ní, bude-li věřit, že právě ona mu překáží při získávání majetku. Každodenní starosti jsou jedním z Ovidiových léků proti lásce.

 

 

POZNÁMKY POD ČAROU:


[1] TRIPLEX FUNICULUS DIFFICILIUS RUMPITUR (Walther 31 571a)

Trojnásobné lano se nesnadněji přetrhne

Smysl: jsou-li lidé svorní, jsou i silnější. Srov. podobenství o třech prutech z pověsti o Svatoplukových synech: jediný prut lze snadno zlomit, ale tři pruty dohromady jsou pevnější. Fasces (svazky prutů – odtud fašismus) byly v Římě ve státním znaku a symbolem nejvyšší úřední moci. Srov. polemiku: Samotný člověk je tak slabý a nemohoucí až se sliny sbíhají! Ale sejdou-li se dva lidé, buďme jisti, že kují nějaké pikle. Shromáždí-li se tři a více lidí, je jisté, že založí nějakou zločineckou organizaci, politickou stranu nebo náboženství – všechno je to prašť jako uhoď. Spojí-li se celé lidstvo, nepochybně pak zničí Nebe i Zemi. (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu)

[2] ACTA NON VERBA

Činy, nikoliv slova

Smysl: Od slov je třeba přejít k činům. Rčení užito např. O. Hepnarovou v dopise redakcím ze dne 8. 7. 1973: „Toto je můj rozsudek: Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím a prohlašuji, že za můj život je x lidí málo. Acta non verba.

[3] NEMO POTEST, QUOD NON HABET, DARE (Seneca Mladší, O dobrodiních 5,12,7)

Nikdo nemůže dát, co nemá

Literární podoba rčení: Kde nic není, ani čert (smrt) nebere; event. vezmi chlup na dlani. Srov.: Kde nic není, ani člověk nebere (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

[4] SOLITUDINEM FACIUNT, PACEM APPELLANT (Tacitus, Život Iulia Agricoly 30,4)

Vytvářejí pustinu a nazývají to mírem

Z řeči britského vojevůdce, který vyzýval k rozhodnému odporu proti vpádu Římanů. Oním „mírem“ není však rozuměn skutečný mír, ale pouze tzv. Pax Romana. Srov.:  Miserrimam servitutem pacem appellant.

[5] VIRIBUS UNITIS

Spojenými silami

Heslo rakouského císaře Františka Josefa I., které bylo přijato r. 1848 na návrh dvorního učitele Josefa von Bergmanna.

[6] TANTUM IURIS HABET UNUSQUISQUE, QUANTUM POTENTIA VALET (B. Spinoza, Traktát politický 2,8)

Každý má tolik práva, kolik má moci

Srov.: Takhle to tedy trvá pořád // Kdo má vládu, ten má taky moc // My to víme, že je to zlořád // Že na lidstvo takhle padá noc // Ten, kdo má moc, má taky sílu // Má sílu a používá ji! // Tenhle režim může mít díru // „Hlavně ne žádnou anarchii“ (Misantrop, Básně a písně); Ktož moc má, ten právo.

[7] SIC TRANSIT GLORIA MUNDI

Tak pomíjí světská sláva

Od 15. stol. užíváno při korunovaci papeže. Jeden z duchovních pronáší třikrát tuto větu a při tom spaluje před novým papežem tři hrsti koudele. Srov.: Světská sláva, polní tráva.

[8] MAXIMUM REMEDIUM IRAE DILATIO EST (Seneca Mladší, O hněvu 3,12)

Nejlepším lékem proti hněvu je odklad

Podle Senecova názoru působí totiž tak, že „první nápor zuřivosti ochabne, mrákoty, které obestřely mysl, buď opadnou nebo se alespoň zmírní“. – Naproti tomu v tomtéž spise Seneca praví, že: „Mudrc se nikdy nepřestane hněvat, když jednou začne. Vše je plné zločinů a neřestí. Chceš-li, aby se mudrc hněval tolik, kolik vyžaduje nedůstojnost zločinů, nesměl by se jen hněvat, ale musel by zešílet. Obhájce hněvu Aristotelés zakazuje jej odstranit. Tvrdí, že je to ostruha ctnosti, a že bude-li odstraněn, duch bude bezbranný, líný a neschopný velkých činů.“

[9] OMNE TULIT PUNCTUM, QUI MISCUIT UTILE DULCI (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,343)

Všichni pochválí toho, kdo příjemné s prospěšným spojí

Srov.: Spojit příjemné s užitečným. → Miscere utile dulci.

[10] NEMO POTEST DIGNE DOMINIS SERVIRE DUOBUS (Walther 16 405)

Sloužit dvěma pánům, to se ctí nesvede nikdo

Jedna z verzí velmi starého přísloví, známého již z ezopských bajek. Srov.: Sám sobě je Misantrop nejlepším pánem. Nesedí na dvou židlích, ale vždy jen na té své. Není na ničí straně, ale vždy jen na té své (Misantrop, Sentence).

[11] OBLATAM OCCASIONEM TENE (Cicero, Filipiky 3,34)

Chop se nabídnuté příležitosti

Neboť najde se příležitost těžko, ztratí snáz. → Occasio aegre offertur, facile amittitur. → Fronte capillata, post est occasio calva.

[12] QUOD SENTIMUS, LOQUAMUR, QUOD LOQUIMUR, SENTIAMUS: CONCORDET SERMO CUM VITA (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 75,3)

Mluvme, jak smýšlíme, a mysleme si, co říkáme: ať se slova shodují s životem

Užívá se i v kratší podobě: Ut sentio, ita dico – „Jak smýšlím, tak mluvím.“ Neshoda smýšlení a slov bývá často vytýkána.