N

NAM CAUSAE STERILITATIS SUNT AUT IN SEMINE AUT IN MATRICE AUT IN INSTRUMENTIS SEMINARIIS AUT IN VIRGA AUT IN CAUSA EXSTRINSECA (N. Machiavelli, Mandragora 2,2)

Neboť příčiny neplodnosti tkví buď v semeni, nebo v děloze, nebo v moudích, nebo v semenovodu, nebo v příčině mimo ně ležící

Doktorův učený citát ze soudobých vědeckých latinských autorit. Komické scény s mastičkářským lékařem a s jeho zpravidla komicky zkomolenými citacemi z veleučených knih patřily k tradičním oblíbeným výstupům lidových frašek, jak jsou dosvědčeny v době 15.-16. stol. u různých evropských národů (a jaké nacházíme pak i v Molièrovi). → Nam mulieris...

NAM ET IPSA SCIENTIA POTESTAS EST (R. Bacon, Úvahy o kacířích)

Vždyť i věda sama je mohutná síla

NAM MULIERIS URINAE SUNT SEMPER MAIORIS GROSSITATIS ET ALBEDINIS ET MINORIS PULCHRITUDINIS QUAM VIRORUM. HUIUS AUTEM INTER CAETERA CAUSA EST AMPLITUDO CANALIUM MIXTIOQUE EORUM, QUAE EX MATRICE EXEUNT CUM URINA (N. Machiavelli, Mandragora 2,6)

Neboť ženská moč jest vždy hustší a bělejší a méně pěkná než mužská. Čehož příčina tkví mezi jiným ve velikosti kanálků a v tom, že se výměsky z dělohy mísí s močí

Doktorův učený citát ze soudobých vědeckých latinských autorit. Komické scény s mastičkářským lékařem a s jeho zpravidla komicky zkomolenými citacemi z veleučených knih patřily k tradičním oblíbeným výstupům lidových frašek, jak jsou dosvědčeny v době 15.-16. stol. u různých evropských národů (a jaké nacházíme pak i v Molièrovi). → Nam causae sterilitatis...

NAM NON CONVENIENS OMNIBUS OMNIS ERIT (Ovidius, Umění milovat 3,188)

Na světě člověka není, aby se zalíbil všem

Srov.: Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem.

NAM TUA RES AGITUR PARIES CUM PROXIMUS ARDET (Horatius, Listy 1,18,84)

Vždyť se i o tebe jedná, když sousední stavení hoří

Tj. člověk nemá být netečný k nebezpečí, které ohrožuje jeho okolí, i když právě nehrozí jemu samému. → Iam proximus ardet Ucalegon.[1]

NAM VITIIS NEMO SINE NASCITUR; OPTIMUS ILLE EST // QUI MINIMIS URGETUR (Horatius, Satiry 1,3,68)

Bez chyb se nerodí nikdo a ten je nejlepší z lidí, // koho jen nejmenší stihnou

Srov.: Mýlíme se všichni, jen každý se mýlí jinak – v originále: Wir irren alle samt, nur jeder irret anderst (L. van Beethoven). → Errare humanum est. → Unicuique dedit vitium natura creato.[2]

NARRARE ASELLO SURDO FABELLAM (Horatius, Listy 2,1,199)

Vyprávět bajku hluchému oslu

Smysl: povídat něco někomu, kdo tomu nemůže rozumět. Podle Terentia (Sebetrapič 222): surdo narras fabulam. Srov.: Vyprávět člověku o svobodě, to je jako vyprávět slepému o barvách (Misantrop, Sentence o lidském smradu); S hluchým se smlouvat; Hluchému kázat; Vyprávět slepému o barvách.

NARRATA REFERO

Říkám, co jsem slyšel

Podobně Relata refero.[3]

NASCENTES MORIMUR, FINISQUE AB ORIGINE PENDET (Manilius, Astronomica 4,16)

Zmíráme od svého zrodu, vždyť konec je s počátkem spojen

Srov.: Prvním příznakem smrti je narození (S. J. Lec); Buddha znovu a znovu říká: „Jak ses jednou narodil, musíš zemřít“ – protože do smrti jsi vstoupil svým narozením, narození je vstup. V jistém smyslu už jsi mrtev. Už jsi začal umírat. Ve chvíli, kdy ses narodil, jsi začal umírat. Tvůj proces umírání již začal (Óšó, Nejvyšší nauka); Všechny věci tíhnou k svému konci (průpověď řeckého původu, jak ji uvádí F. Rabelais, Gargantua a Pantagruel 5,37).

NASCITUR EX TERRIS ANIMAL MIRABILE QUODDAM: IN PRIMO QUADRUPES, MEDIO BIPES, TERTIO TRIPES (Walther 15 897)

Ze země povstává jakýsi tvor, jenž je podivuhodný: Čtyrnohý zprvu, pak po dvou a nakonec po třech jde nohách

Středověká verze hádanky, kterou dávala Sfinx, nestvůra s ženskou hlavou, těm, kteří šli do Théb. Kdo neuhodl, toho usmrtila. Její hádanku rozluštil Oidipús: Je to člověk, který jako dítě leze po čtyřech, v dospělosti chodí po dvou a ve stáří o holi. Oidipús tím zbavil Théby nebezpečí, Sfinx se vrhla do propasti.

NASCUNTUR POETAE, FIUNT ORATORES → Orator fit, poetae nascitur

NATURA DUCE ERRARE NULLO MODO POSSUMUS (Cicero, O zákonech 1,20)

Pod vedením přírody nemůžeme nikterak pochybit

„Přírodou“ měli stoici na mysli ovšem přirozenost lidskou, která je však nepřirozená a naopak proti přírodě vystupující a tedy vždy pochybná.

NATURAE IURA SACRA SUNT ETIAM APUD PIRATAS (Seneca Starší, Vzorové formulace 3,16)

Přirozená práva mají v úctě i piráti

NATURA HOMINUM

Lidská přirozenost

Tj. přirozená povaha člověka a lidí.

NATURA INDUIT NOBIS INOLEVITQUE IN IPSIS STATIM PRINCIPIIS, QUIBUS NATI SUMUS, AMOREM NOSTRI ET CARITATEM, ITA PRORSUS, UT NIHIL QUICQUAM ESSET CARIUS PENSIUSQUE NOBIS QUAM NOSMET IPSI (Gellius, Attické noci 12,5,7)

Příroda to zakotvila již v samotných základech, z nichž jsme zrozeni, a ustrojila nás tak, že máme lásku a úctu k sobě samým, že pro nás nic není dražší, nic váženější než my sami

NATURALIA NON SUNT TURPIA (Walther 15 936a)

Co je přirozené, není hanebné

Původ je nejasný. Latinský výrok odpovídá první části a užívá se ve smyslu, že není třeba se stydět za to, co je přirozené. Srov.: Všechno dobré i zlé je přirozené. Přirozené je příjemné a činí šťastným. Není žádná zlotřilá úchylka. Každý úchylák, každý blázen se chová vždycky podle své vlastní přirozenosti, tedy normálně. Bránit někomu v jeho přirozenosti nebo mu kazit náladu výčitkami a kázáním je kruté (Misantrop, Sentence); Žádosti jsou jednak přirozené, jednak liché; a z přirozených jsou jedny nezbytné, druhé jenom přirozené. Z nezbytných jsou jedny nezbytné pro štěstí, druhé pro zdraví těla, jiné pro samotné žití. Správné nazírání na tyto věci dovede uvést každý akt volby a každý akt odmítnutí ve vztah ke zdraví těla a ke klidu duše, neboť to je konečný cíl blaženého života. Vždyť všechno konáme za tím účelem, abychom se vyhnuli bolesti a rozrušení (Epikúros). Trochu blízká je tomu i myšlenka vyslovená v Eurípidově tragédii Hypsipylé: „Žít a umírat, rodit se a zanikat je přirozené, proto se nad tím člověk nemusí rmoutit.“

NATURAM EXPELLAS FURCA, TAMEN USQUE RECURRET ET MALA PERRUMPET FURTIM FASTIDIA VICTRIX (Horatius, Listy 1,10,24)

Vyháněj přírodu vidlemi, ona se přece zas vrátí a triumfálně prolomí tvé pošetilé pohrdání

Srov.: Vyžeň horem přírodu, // máš ji doma odspodu (Bajky Bidpajovy).

NATURA NATURANS – NATURA NATURATA (B. Spinoza, Etika 1,29)

Příroda tvořící – příroda stvořená

Principy dualistické filosofie. Natura naturans – to, co existuje samo sebou, tj. takové atributy substance, které vyjevují věčnou a nekonečnou podstatu (tj. bůh). Natura naturata – svět.

NATURA NON FACIT SALTUS

Příroda nedělá skoky

Smysl: V přírodě se vše pozvolna vyvíjí. Výrok je latinskou verzí řeckého výroku Maxima z Tyru (Dialexeis 15,4); cituje C. Linné ve své Filosofii botaniky.

NATURA NON CONTRISTATUR (Schopenhauer, Svět jako vůle a představa)

Příroda netrpí s tebou

Tj. je lhostejná k našim bolestem.

NATURA RERUM

Přirozená podstata věcí, světa

NATURA SANAT, MEDICUS CURAT (MORBOS) (Walther 15 929)

Příroda uzdravuje, lékař léčí (nemoci)

Aforisticky formulovaný poznatek starověké medicíny, že lékař je jen pomocníkem přírody (Hippokratés). Srov.: Lékař léčí, příroda uzdravuje a volnost nemocem předchází (Misantrop, Sentence); Lékař jen špatně léčí, kdežto příroda zázračně uzdravuje. Ona samozřejmě také zázračně usmrcuje, ale to je zcela po právu. Nebylo by tedy lepší spolehnout se zase na hojivou sílu přírody? Nebylo by nakonec i moudřejší naučit se opět bez remcání a beze strachu přijímat její byť zdánlivě sebekrutější a sebenecitelnější verdikty, i kdyby to mělo za následek smrt? Na co jsou nám doktůrci, máme-li přírodu! Zemřít se musí a zemřít se má. Hlavně ten, komu se nejvíc nechce – člověk! Přijme někdy člověk svou smrtelnost? Pochopí a uzná, že on sám je choroba, již je nutno definitivně vyléčit? (Misantrop, Rakovina na kůži Země); Jsem naráz úplně vyléčen ze všech neduhů. Ta strašná fabrika by mě odrovnala, zůstal-li bych tam déle! Kdepak: příroda léčí a svoboda uzdravuje – nenávist k lidem pak osvobozuje! (Misantrop, Vanaprastha 29.4.44); Neexistuje snad žádná choroba, u níž by byl lékař v podstatě zbytečný, když se nad tím i jen trochu málo zamyslíte; vždy totiž nakonec léčí a uzdravuje příroda nebo životní síly jednotlivce, nikoli lékař (Misantrop, Vanaprastha 9.9.45).

NAVIGARE NECESSE EST, VIVERE NON EST NECESSE

Je nutné vyplout, žít nutné není

Údajně slova Pompeiova (podle Plútarcha, Souběžné životopisy, Pompeius 50), která pronesl k námořníkům, když se zdráhali vyplout na rozbouřené moře. Později erbovní heslo portugalského prince Jindřicha Mořeplavce (1394-1460), který se osobně nikdy nikam neplavil.

NAVITA DE VENTIS, DE TAURIS NARRAT ARATOR, ENUMERAT MILES VULNERA, PASTOR OVES (Propertius, Elegie 2,1,43n.)

O větrech vypráví plavec a o býčcích za pluhem oráč, pastýř, ten počítá ovce, voják zas, kolik má ran

Dvojverší uvádí v rýmovaném překladu již Bartoloměj Havlík z Varvažova (1552–1610) ve své sbírce přísloví: Plavec o větřích vypráví, voják rány své namítá, voráč tažné voly chválí, pastýř ovečky počítá.

N. B. → Nota bene

NE AESOPUM QUIDEM TRIVISTI

Ani „Ezopa“ jsi neprošel

Ezopovy bajky bývaly ve středověku první školní četbou v základní škole, tzv. triviu. Výrok se proto užíval ve smyslu: nemáš ani nejnižší vzdělání, nenaučil ses ani číst, jsi úplný negramota. Patrně parafráze řeckého rčení, které uvádí Suda (11,24) – ani tři (strofy) Stesichorovy neznat.

NE BIS IN IDEM → Non bis in idem

NEC CAESAR SUPRA GRAMMATICOS

Císař ať nemá (v gramatice) větší slovo než gramatikové

Rčení je parafrází rčení Ne sutor supra (ultra) crepidam, utvořenou na základě příhody, kterou uvádí Suetonius (O gramaticích 22): gramatik Pomponius Marcellus si všiml chyby, které se dopustil ve své řeči císař Tiberius, a uvedenými slovy protestoval proti názoru přítomného právníka Ateia Capitona, že by se tato chyba měla pro příště stát normou. Srov.: Přes má mementa se denně stále více // tak prohřešovati vůči gramatice, // té královně všech věd, co Bůh jich lidstvu dal, // před jejímž zákonem se sklání i sám král! (Molière, Učené ženy 2,6)

NEC DEUS INTERSIT (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,191)

Bůh ať nezasahuje

Horatius měl na mysli pouze božský zásah do děje dramatu. Výrok se ovšem užívá obecněji.

NECESSE EST CUM INSANIENTIBUS FURERE, NISI SOLUS RELINQUERIS (Petronius, Satirikon 3)

Je nutné, abys zuřil, když ostatní běsní, nechceš-li zůstat sám

Literární podoba lidového: Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti.

NECESSE EST FACERE SUMPTUM, QUI QUAERIT LUCRUM (Plautus, Komedie oslovská 218)

Kdo chce mít zisk, ten musí nést i náklady

→ Commoditas sequitur metuentem incommoda numquam.[4]

NECESSE EST MULTOS TIMEAT, QUEM MULTI TIMENT (Seneca Mladší, O hněvu 2,11,4)

Je nutné, aby se bál mnoha lidí ten, z koho mají mnozí strach

→ Multos timere debet, quem multi timent.

NECESSITAS AB HOMINE, QUAE VULT, IMPETRAT (Publilius Syrus, Myšlenky N 23)

Co od člověka nutnost chce, to vynutí

→ Magister orandi optimus necessitas.[5] → Dira necessitas. → Ingens telum necessitas.

NECESSITAS DAT LEGEM, NON IPSA ACCIPIT (Publilius Syrus, Myšlenky N 27)

Jen dávat rozkaz (zákon) nutnost zná, ne přijímat

Patrně podle toho vytvořeno pozdější: Necessitas frangit legem – Nutnost láme zákony.

NECESSITAS DURUM TELUM → Necessitas ultimum ac maximum telum est

NECESSITAS FERIIS CARET (Palladius, Zemědělské práce 1,6)

Nutnost nemá prázdniny

NECESSITAS FRANGIT LEGEM → Necessitas dat legem, non ipsa accipit

NECESSITAS ULTIMUM AC MAXIMUM TELUM EST (Livius, Dějiny 4,28,45)

Nutnost, to je poslední a nejúčinnější zbraň

Podle Livia snad utvořeno i pozdější: Ingens telum necessitas nebo Necessitas durum telum – Nutnost, to je tvrdá zbraň.

NEC ME MEA CURA FEFELLIT (Vergilius, Aeneis 6,691)

Ani moje naděje mě nezklamala

„Šťastný den se přiblížil, ani mé naděje mne nezklamaly,“ dí Aeneas po přistání na libyjském pobřeží.

NEC (NON) PLURIBUS IMPAR

I proti přesile roven

Tj. neustupující ani přesile. Heslo krále Ludvíka XIV.

NEC POSSUM TECUM VIVERE NEC SINE TE (Martialis, Epigramy 12,57,47)

Nemohu společně s tebou, však ani bez tebe žít

Stýská si Martialis, když k stáru opouští hlučný Řím, aby se přestěhoval na svůj klidný venkovský statek.

NEC QUAE PRAETERIIT, ITERUM REVOCABITUR UNDA, NEC QUAE PRAETERIIT, HORA REDIRE POTEST (Ovidius, Umění milovat 3,63)

Nemůžeš přivolat zpět tu vodu, co uplynula, nemůžeš prchlý čas, nemůžeš přivolat zpět

NEC QUOD FUIMUSVE SUMUSVE // CRAS ERIMUS (Ovidius, Proměny 15,215)

Tím, čím jsme byli, nejsme již dnes a nebudeme zítra

NE CREDAS AURUM, QUIDQUID RESPLENDET UT AURUM (Walther 15 978)

Nevěř, že všechno je zlato, co po zlatě třpytivě září

Srov.: Šmejd zůstane šmejdem // I když se na povrchu pěkně leskne (Misantrop, Básně a písně); Není všechno zlato, co se třpytí.

NE CREDAS ISTI, SEMEL A QUO FALSUS ABISTI (Walther 15 980)

Tomu nevěř, od koho jednou jsi odešel zklamán

Srov.: Jestli chceš poznat zklamání, věř lidem; Lidé jsou hlupáci. Když je jedno přátelství zklame, vždy do jiných se řítí; Nevěř tomu, co tě může zklamat! (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

NEC SCIRE FAS EST OMNIA (Horatius, Ódy 4,4,22)

Není dovoleno znát vše

Srov.: Nikdo nemůže vědět všechno.

NEC SEMPER FERIET, QUODCUNQUE MINABITUR ARCUS (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,350)

Kam se namíří luk, tam ne vždy doletí střela

Tj. všechno se vždycky nepodaří, a proto je třeba některé chyby odpouštět, říká Horatius, ale nesmí jich být mnoho a nesmějí být časté. V umění to potom působí přinejmenším směšně. A dodejme, že jinde také. Srov.: Člověk není šíp, který letí od počátku až do konce stále jedním směrem a k jednomu cíli (P. Juráček, Deník 23., 22.8.1959).

NEC TOTO DECIES CACAS IN ANNO, // ATQUE ID DURIUS EST FABA ET LAPILLIS, // QUOD TU SI MANIBUS TERAS, FRICESQUE, // NON UNQUAM DIGITUM INQUINARE POSSIS (Catullus, Básně 23, O Furiovi)

Věz, za celý rok deset bobků nedáš, // jež, rozemneš-li v dlani, marně hledáš, // jak ušpinil bys prst svůj v tom lejně, // neb bob i kamení jsou tvrdé stejně

Volný překlad Catullova čtyřverší na hovínko jeho souseda Furia, jak je uvádí F. Rabelais, Gargantua a Pantagruel 4,52.

NEC TUA LAUDABIS STUDIA AUT ALIENA REPRENDES (Horatius, Listy 1,18,39)

Nechval své vlastní snahy a záliby, nekárej cizí

Mohlo by se totiž stát, že se obé pramálo liší. Srov.: „Je mi líto lidí posedlých karbanickou vášní,“ řekl don Kleofáš; „přicházejí často do strašného duševního stavu. Mne se, díkyBohu, tahle neřest vůbec netkla.“ – „Máte jinou, která není o nic lepší,“ odbyl ho ďábel. „Myslíte, že je rozumnější milovat se s nevěstkami? Vy lidé jste opravdu divní: vlastní chyby nemáte za nic, kdežto chyby svých bližních prohlížíte mikroskopem.“ (A.-R. Le Sage, Kulhavý ďábel).

NEGANDI CAUSA AVARO NUMQUAM DEFICIT (Publilius Syrus, Myšlenky N 10)

Lakomec vždy si najde, proč by odepřel

NEGAT ENIM, SINE FURORE, DEMOCRITUS, QUEMQUAM POETAM MAGNUM ESSE POSE; QUOD IDEM DICIT PLATO (Cicero)

Již Démokritos popíral, že by velký básník mohl být bez šílenství, jak říká Platón

Tento Ciceronův citát uvádí A. Schopenhauer (Svět jako vůle a představa) na podporu svých úvah o příbuznosti geniality a šílenství.

NE HERCULES QUIDEM ADVERSUS DUOS (Walther 16 024a)

Ani Herkules proti dvěma

Proti přesile ani silák nic nezmůže. Srov.: Mezi těmi kamennými srdci se jen jediný mladík, zabraný do snění, zdá soucítit s neštěstím. Ostatní naň vrhají pohrdlivé a velitelské pohledy, on pak ví, že proti všem nic nezmůže (Comte de Lautréamont, Zpěvy Maldororovy II.); Přizvou vás jakoby k účasti na moci, ale můj věčně osamělý a ojedinělý hlas stejně nic nezmůže; nezáleží na něm – a oni to vědí! (Misantrop, Rakovina na kůži Země); Co zde zmůžu Já jediný proti takové přesile, proti celému lidstvu? (Misantrop, Divoká svoboda 30.5.45); Lidé jsou silnější, to nepopírám, ale jen proto jsou silnější, poněvadž jsou v přesile (Misantrop, Plivanec na rozloučenou 19.5.); Dva jednoho pán a tři celé vojsko.

NE IUPPITER QUIDEM OMNIBUS PLACET (Walther 16 026b)

Ani Iuppiter (nejvyšší bůh) se nelíbí všem

NEMESIS BONORUM CUSTOS, SONTIUM CASTIGATRIX, SECURITATIS PUBLICAE VINDEX

Spravedlnost – ochránkyně poctivých, karatelka provinilých, strážkyně obecné veřejnosti

Nápis na Novoměstské radnici v Praze, pocházející z r. 1806, kdy byla radnice proměněna v trestní soud.

NEMINE CONTRADICENTE

Aniž kdo odporuje, za všeobecného souhlasu

NEMINEM PECUNIA DIVITEM FECIT (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 119,9)

Majetek z nikoho neudělal boháče

Podle Senecova názoru tkví pravé bohatství v hodnotách duchovních: „Štěstí bohatých lidí je vnější; ten, koho jsme my (= my, stoici) odvedli z dosahu davu a Štěstěny, ten je blažený uvnitř.“

NEMINI FIDAS, NISI CUM QUO PRIUS MODIUM SALIS ABSUMPSERIS (Walther 16 315f)

Nevěř nikomu, s kým jsi ještě bečku soli nevyjedl

Přísloví velmi staré a velmi rozšířené. Srov. např. již assyrské: Abys poznal člověka, musíš s ním sníst tolik soli, kolik váží. Smysl: musíš ho poznávat dostatečně dlouho.

NEMO ANTE MORTEM BEATUS

Před smrtí není nikdo blažený

O nikom, kdo dosud žije, nemůžeme s definitivní platností říci, že jeho život byl šťastný. Traduje se, že uvedená slova pronesl řecký zákonodárce a básník Solón o velmi bohatém a mocném králi Kroisovi, který však byl nakonec poražen a jeho říše zničena. Srov.: „Slyš mě, Kroise! Já dobře vím, jak božstvo závidí lidem štěstí a touží po změnách. Kolik tisíc dnů žije člověk a každý den přináší něco jiného. Kdo z nás ví, co bude zítra, bude-li ještě živ? Ty jsi velký boháč a vládneš tolika poddaným. Ale přitom tě nemohu nazvat svrchovaně šťastným, jak by sis vroucně přál. Až jednou uslyším, že jsi také šťastně skončil svůj život, pak teprve bych tě mohl nazvat šťastným. Pro své bohatství není ani velký boháč o nic šťastnější než ten, kdo má jen slušné živobytí. Konat dobro v životě a šťastně dožít – v tom je štěstí. Vždyť i velcí boháči jsou často ubožáci a mnohdy ti, kdož jsou jen skrovně živi, jsou šťastni. Dovedou se radovat i z mála, nebývají nemocní z přepychu, bývají krásní sami i jejich děti. A když ještě nadto skončí šťastně svou životní pouť, lze je nazývat blaženými. A tak i ty, králi, si pamatuj, že nikoho nelze nazvat plně šťastným dřív, dokud neskončil život.“ (Starověké báje a pověsti, Kroisos a Solón); Nechval dne před večerem.

NEMO BENEFICIA IN CALENDARIO SCRIBIT (Walther 16 435a)

Prokázané dobrodiní si nikdo nezaznamenává do kalendáře

Volně formulováno na základě pojednání Senecy Mladšího O dobrodiních.

NEMO BONUS NISI SAPIENS (Seneca Mladší, O stálosti mudrce 7,2)

Dobrý je jenom ten, kdo je i moudrý

NEMO CANEM TIMEAT, QUI NON LAEDIT NISI LATRAT → Vix canis mordere suevit, usquequaque qui latrat[6]

NEMO CUM DIABOLO IOCATUR IMPUNE (Walther 16 324a)

S ďáblem nemůže nikdo beztrestně žertovat

Srov.: S člověkem nelze diskutovat (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

NEMO DAT, QUOD NON HABET → Nemo potest, quod non habet, dare

NEMO EST TAM SENEX, QUI SE ANNUM NON PUTET POSSE VIVERE (Cicero, O stáří 7,24)

Nikdo není tak starý, aby se nedomníval, že by mohl být na živu ještě rok

Srov.: Dokud žijeme, doufáme; Naděje umírá poslední. → Dum vivis, sperare decet → Dum spiro, spero.

NEMO IGNAVIA IMMORTALIS FACTUM EST (Sallustius, Válka s Iugurthou 85,49)

Nikdo se nestal nesmrtelným díky své lenosti

Slova římského vojevůdce Maria, když povzbuzoval římskou mládež, aby šla do boje statečně a v co největším počtu.

NEMO IMPETRARE POTEST A PAPA BULLAM NUMQUAM MORIENDI (Tomáš Kempenský, O následování Krista)

Nikdo si ani od papeže nemůže vymoci bullu o nesmrtelnosti

NEMO IN AMORE VIDET (Propertius, Elegie 1,14,18)

V lásce je každý slepý

Srov.: Láska oslepuje (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

NEMO INVENITUR, QUI SATISFACIAT OMNIBUS (Walther 16 359c)

Nenajde se nikdo, kdo by vyhovoval všem

Srov.: Na světě není člověk, který by se mi zalíbil (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem.

NEMO LIBER EST, QUI CORPORI SERVIT (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 92,31)

Kdo slouží svému tělu, není svobodný

Srov.: Není svobodný ten, kdo nedobyl říši sebe sama. Není svobodný ten, kdo nedokáže poručit sám sobě (Pýthagorás).

NEMO MALUS FELIX, MINIMEQUE CORRUPTOR (Iuvenalis, Satiry 4,8)

Žádný špatný člověk není šťastný a nejméně ten, který někoho kazí

Srov. opačný názor: Co všechno kazatelé morálky vyfantazírovali o vnitřní „bídě“ zlých lidí! Co nám jen nalhali o neštěstí vášnivých lidí! – ano, lhaní je tu tím pravým slovem: velmi dobře věděli o překypujícím štěstí takových lidí, ale zcela je zamlčeli, protože bylo popřením jejich teorie, podle níž veškeré štěstí vzniká teprve zničením vášně a zmlknutím vůle! (F. Nietzsche, Radostná věda 326.).

NEMO NOSTRUM SINE CULPA EST (Seneca Mladší, O hněvu 2,27,5)

Nikdo z nás není bez viny

Srov.: „Neprovinil jsem se. Nic jsem neudělal.“ – Ne, ty jen nic nepřiznáváš! (tamtéž); Má-li být trestán každý, jehož povaha je zvrácená a špatná, trest nevynechá nikoho (tamtéž).

NEMO PATRIAM AMAT, QUIA MAGNA, SED QUIA SUA EST (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 66,26)

Nikdo nemiluje vlast proto, že je velká, ale proto, že je jeho

NEMO POTEST DIGNE DOMINIS SERVIRE DUOBUS (Walther 16 405)

Sloužit dvěma pánům, to se ctí nesvede nikdo

Jedna z verzí velmi starého přísloví, známého již z ezopských bajek. Srov.: Sám sobě je Misantrop nejlepším pánem. Nesedí na dvou židlích, ale vždy jen na té své. Není na ničí straně, ale vždy jen na té své (Misantrop, Sentence).

NEMO POTEST ESSE IUDEX IN SUA CAUSA (Walther 16 407a)

Nikdo nemůže být soudcem ve své vlastní při

Smysl: sebe sama nikdo dostatečně správně neohodnotí. Srov.: Pravdou ovšem je, že znám dobře jen sám sebe (Misantrop, der Feuerteufel 29.4.42).

NEMO POTEST NUDO VESTIMENTA DETRAHERE

Nikdo nemůže nahému šaty svléknout

Srov.: Kdo nic nemá, o nic nepřijde; Zadku holého nikdo neobloupí. → Cantabit vacuus coram latrone viator.

NEMO POTEST, QUOD NON HABET, DARE (Seneca Mladší, O dobrodiních 5,12,7)

Nikdo nemůže dát, co nemá

Literární podoba rčení: Kde nic není, ani čert (smrt) nebere; event. vezmi chlup na dlani. Srov.: Kde nic není, ani člověk nebere (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

NEMO PRUDENS PUNIT, QUIA PECCATUM EST, SED NE PECCETUR (Seneca Mladší, O hněvu 1,16,21)

Žádný moudrý člověk netrestá proto, že se stala chyba, nýbrž aby se nestala (neopakovala)

NEMO REPENTE FUIT TURPISSIMUS (Iuvenalis, Satiry 2,83)

Velký lump se z nikoho nestane naráz

NEMO SCIT, UBI CALCEUS URAT, NISI QUI EUM PORTAT

Nikdo neví, kde bota tlačí; jen ten, kdo ji nosí

Smysl: každý zná nejlépe své problémy, z čeho pocházejí i jak je řešit. Srov.: Každý ví, kde ho bota tlačí. Viz anekdotu z Plútarchova životopisu Aemilia Paula: Za manželku si vzal Papiriu, žil s ní nějaký čas, ale pak ji od sebe propustil, ačkoli s ní měl krásné děti. Když mu jeho přátelé domlouvali a ptali se ho: „Cožpak není moudrá? Což není mladá? Což není plodná?“, podržel jim před očima svůj střevíc a řekl: „Cožpak není vzhledný? Cožpak není nový? Ale nikdo z vás neví, kde mě ten střevíc tlačí.“ → SCIT BENE QUISQUIS, UBI, CUR CALCEUS URGEAT IPSUM (Walther 27 646b) - Každý dobře ví, kde a proč ho tísní bota. (v.t.)

NEMO SIBI IUDEX → Nemo potest esse iudex in sua causa

NEMO SOLUS SATIS SAPIT (Plautus, Chlubný voják 885)

Sám není nikdo dost moudrý

Srov.: Víc hlav víc ví. Opačný názor: Rčení "víc hlav víc ví" je přesná ukázka lidského sebeklamu. Je to návod k tomu, jak získat moudrost tisícihlavého a přesto bezhlavého stáda. Teprve v samotě se tříbí opravdová inteligence a moudrost, poněvadž misantrop jich nabývá samostatně od začátku až do konce, zná dopodrobna celý průběh jejich vznikání, z něhož může odvozovat ponaučení pro další otázky. Kolektivní člověk přichází k hotové informaci bez možnosti bližšího obeznámení a jeho inteligence se podobá inteligenci papouška (Misantrop, Plivanec na rozloučenou 6.3.).

NEMO VIAM VETEREM VEL AMICI SPERNAT AMOREM (Walther 16 482)

Nikdo ať nezhrdá starou cestou a přátelskou láskou

NE NOS INDUCAS IN TENTATIONEM (Nový zákon, Matouš 6,13)

Neuveď nás v pokušení

Slova z katolické modlitby (otčenáše). Srov.: Neuveď se v pokušení začít si něco s lidmi! (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

NEQUE EXERCITUS NEQUE THESAURI PRAESIDIA REGNI SUNT, VERUM AMICI (Sallustius, Válka s Iugurthou 10,4)

Záštitou království (královské moci) nejsou ani vojsko, ani poklady, ale přátelé

Srov.: Záštitou anarchie nejsou ani přátelé, ani prachy, ale samota (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

NEQUE SEMPER ARCUM // TENDIT APOLLO (Horatius, Ódy 2,10,19n.)

Ani Apollo neudrží luk stále napjatý

Nejkrásnější z řeckých bohů Apollón dostal do vínku luk a neomylné šípy. Smysl: každý, i ten nejlepší, má své chvilky slabosti; každý se někdy splete, udělá chybu.

NE QUID DETRIMENTI → Caveant (videant) consules, ne quid res publica detrimenti capiat[7]

NE QUID EXSPECTES AMICOS, QUOD TUTO AGERE POSSIES

Nečekej od přátel, co určitě můžeš udělat sám

Výrok římského archaického básníka Ennia, který cituje Gellius, Attické noci 2,29,20.

NE QUID NIMIS (Terentius, Dívka z Andru 34)

Ničeho příliš

Terentius uvádí latinskou verzi řeckého výroku – μηδεν άγαν, což byl podle Platóna (Prótagorás 28,343B) nápis na Apollónově chrámu v Delfech. Výrok se přisuzuje Solónovi, Cheilónovi i dalším mudrcům. My posuzujeme z opačné strany a říkáme spíše, že všeho moc škodí.

NEQUIT SCIRE SATUR, IEIUNUS QUID PATIATUR (Walther 16 501)

Kdo je sytý, nepochopí, co si hladový vytrpí

Srov.: Sytý hladovému nevěří. → Ignorat plenus, quam vitam ducat egenus.[8]

NERVUS BELLI – PECUNIA INFINITA (Cicero, Filipiky)

Nerv války – neomezené množství peněz

Nerv války = hybná síla války. Latinský překlad výroku řeckého mudrce Bióna: τα χρήματα νεύρα τον πραγμάτων.

NERVUS RERUM

Nerv věci

Parafráze obratu nervus belli. To, co je hlavní, co dává směr, hybná síla.

NESCIA MUTARI AD MORES NATURA RECURRIT (Iuvenalis, Satiry 13,239)

Povaha neschopná změny se vracívá ke špatným zvykům

Iuvenalis v satiře o špatném svědomí má na mysli především zkaženou povahu lidí, kteří spáchali nějaký zločin. Později, ač poznají svou vinu, přece nemají dost sil k nápravě. Srov.: Konzumní roboti se vždycky vrátí ke svým strojům a nákupním střediskům (Misantrop, Zpátky ke zvířeti 24.); Veď člověka do Mekky a vrátí se zase člověk (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Někteří lidé nejsou tak úplně ztraceni, i když můj náskok nikdy nedohoní. Ale i nad těmi, kdož nejsou tak úplně ztraceni, musíte neustále bdít. Nejsou ztraceni díky sobě samým, díky svým vlastním, takřka endogenním kvalitám, nýbrž jen díky duchovnímu učiteli. Je musíte pořád držet nad vodou, jelikož sami plavat nedokážou, nebo jen krátce a pak se znovu noří do okolního morálního bahna, kde tonou. Nesmíte je ponechat o samotě sobě samým, najmě ne o samotě mezi ostatními lidáky, jinak se vrátí k svému původnímu lidáckému hovadství. Jiní lidé jsou však horší: ti své hovadské lidství zatvrzele obhajují jako husité proti všem (a hlavně proti mně), jsouce na svou zkaženost ještě až šovinisticky pyšni (Misantrop, Zápisník živého muže 1.9.42); Zvyk je železná košile.

NESCIOQUID MAIUS NASCITUR ILIADE (Propertius, Elegie 2,34,65n.)

Rodí se cosi většího než Ílias

Část verše Cedite Romani scriptores...[9] Propertiova slova obdivu a uznání Vergiliovi, když tvořil Aeneidu (básnický epos o Aeneově bloudění). Užívá se obecně o jakémkoli rodícím se díle, vážně i ironicky. Ílias je dřívější řecký básnický epos Homérův o trójské válce.

NESCIO, QUID SERUS VESPER VEHAT (Walther 16 518a)

Nevím, co přinese pozdní večer

Srov.: Nechval dne před večerem. → Diem vesper commendat.[10] → Ante diem mortis nullus laudabilis exstat.[11]

NESCIO, QUIS DEUS OBSTAT (Ovidius, Proměny 7,12)

Brání v tom nějaký bůh

Praví Médeia na to, aby se zřekla svých citů k argonautu Ijásonovi. Tím „bohem“ je bůžek lásky Erós, jenž ji zasáhl svým šípem na příkaz Afrodítin. Obecně se užívá v širším významu.

NESCIO VOS (Bible, Starý zákon, 5. Mojžíšova 33,9)

Neznám vás

Ve smyslu úplného zřeknutí se starých závazků. Srov.: Furt k nám lezou nějací příbuzní, na které nejsem zvědavý, které jsem nezval a které už málem ani neznám a znát nechci (Misantrop, der Weltabwender 2.1.43); Budiž dále ustanoveno a uzákoněno po zbytek života to, že nebude mezi mnou a všemi ostatními styk, že je nebudu znát a budu jimi pohrdat (Lúkiános, Tímón neboli Nepřítel lidí); Človjek je nemocné zvíře, které nezná svou pravou totožnost a nechce se k ní znát (Misantrop, Zpátky ke zvířeti 11.); Zde by ležela možná odpověď na vtírající se poslední dobou otázku, proč lidstvo tak tragicky nerozumí přírodě, Zemi – samo sobě. Možná, že jejich mimozemští učitelé se nyní nechtějí znát ke svým repetentům (Misantrop, Z poustevníkovy lesní moudrosti, O mimozemské inteligenci).

NESCIT, QUOD HABEAT DIGITOS IN MANU (Plautus, Peršan 187)

Neví, kolik má na ruce prstů

Srov.: Neumí do pěti počítat.

NESCIT VOX MISSA REVERTI (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,390)

Vyřčené slovo se neumí vrátit

U Horatia je míněno jako varování literátům, aby svá díla nepublikovali předčasně. Jako přísloví je však tato myšlenka rozšířena v nejrůznějších podobách u mnoha národů. Slovo se přirovnává k ptáku, koni, střele apod. Srov.: Co jsi z úst vypustil, ani párem koní (volů) nevtáhneš zpět; Pozdě závory dělati, když koně vyvedli; Jeden blb do studny kus skály svalí – tisíce mudrců ji odtud nevyvalí.

NE SUS MINERVAM DOCET → Sus Minervam docet[12]

NE SUTOR SUPRA (ULTRA) CREPIDAM (Plinius Starší, Přírodověda 36,85)

Švec ať neposuzuje víc než střevíc

Z příběhu, v němž prý řecký malíř Apellés uznal výtku ševce, který kritizoval sandál namalovaný na jeho obraze, ale byl popuzen, když týž švec kritizoval i kresbu nohy. Výrok totiž doslovně praví: ať švec nesoudí výš, tj. než kam sahá sandál (a jeho odbornost). Srov.: Ševče, drž se svého kopyta.

NE VERBA PRO FARINA (Walther 16 161a)

Ne slova místo mouky

Tj. slovy nelze nikoho nasytit. O těch, kteří v nouzi raději utěšují, než by dávali.

NEXUS IDEARUM

Příčinná souvislost

Dnes bychom řekli spíše "podmíněný reflex". Srov.: Schopenhauer: O hluku a zvucích: Kdybych to mohl nařídit, pak bych v hlavách formanů zavedl nezničitelný nexus idearum mezi práskáním bičem a výpraskem. –

NIGRA IN CANDIDA VERTERE

Černé obracet v bílé

Sofisticky obracet věc v její opak, bez ohledu na skutečnost přizpůsobovat argumenty svým záměrům a potřebám. Zřejmě lidové rčení, stejný obrat je u Iuvenala (Satiry 3,30), u Ovidia (Proměny 11,313n.: candida de nigris et de candentibus atra facere – z černého bílé a z toho, co skví se, udělat černé) aj. Rčení je běžné po celém světě, např. i ve středoasijských příslovích – z černého bílé neuděláš. Srov.: Z bílého dělat černé; černé v bílé obracet; bílému černé a černému bílé říkat (vždy ve smyslu překrucovat skutečnost).

NIHIL AEQUE SANITATEM IMPEDIT QUAM REMEDIORUM CREBRA MUTATIO (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 2,2)

Léčení nic neškodí tolik, jako častá změna léků

U Senecy je tento příklad ze somatické medicíny vztažen i na léčení duševních potíží, roztěkanosti a hledání duševního klidu a vyrovnanosti.

NIHIL AGENDO HOMINES MALE AGERE DISCUNT (Columella, O zemědělství 11,1)

Tím, že lidé zahálejí, učí se špatnostem

Srov.: Zahálka počátek zlého.

NIHIL ALIUD EST EBRIETAS, QUAM VOLUNTARIA INSANIA (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 83,17)

Opilost není nic jiného než dobrovolné šílenství

Srov.: Jediná spiritualita, kterou znají, je vehnat si spiritus do žil a opojnost suverénního života zamění za opilost dna lahve (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu).

NIHIL CONTEMNIT ESURIENS (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 119,4)

Hladový nepohrdne ničím

Podle Senecova názoru totiž přirozenosti nezáleží na tom, aby si člověk pochutnal, ale aby zahnal hlad. Všechno, co překračuje meze přirozenosti, přirozené potřeby, je postradatelné. Srov.: To, co si příroda žádá, lze si snadno opatřit, co však je liché, není snadné získat. Jídla s prostou chutí působí stejný pocit slasti jako nákladná hostina, jestliže člověka zbavují veškeré trýzně vzniklé z pocitu nedostatku. Chléb a voda vyvolávají nejvyšší pocit slasti, jestliže je člověk požívá tehdy, když je potřebuje (Epikúros).

NIHIL CUM AMARICINO SUI (Gellius, Attické noci, předmluva 19)

Svině nemá nic společného s levandulí

Častěji citovaná část starého latinského přísloví. Gellius uvádí plné znění – nil cum fidibus graculo, nihil cum amaricino sui – vrána nemá nic společného s lyrou, svině s levandulí – a ilustruje jím svůj názor, že ti, kteří nemají zkušenost a neznají námahu spisovatelské a filologické práce, nemají se raději pouštět do četby jeho díla a mají si hledat jinou zábavu.

NIHIL DIFFICILE AMANTI (Cicero, Řečník 10,33)

Nic není nesnadné pro toho, kdo miluje

Srov.: Láska hory přenáší.

NIHIL DULCIUS EST ULTIONE (Quintilianus, Deklamace 381)

Nic není sladší než pomsta

Srov.: Pomsta vždy vítězící zažehla správnou svíci, já byl tím plamenem! (K. Kraus, Poslední dny lidstva)

NIHIL EST AB OMNI PARTE BEATUM (Horatius, Ódy 2,16,27)

Není nic, co by mělo jen příjemné stránky

Vše má svůj rub a líc. Srov.: Bylo by absurdní bránit se například zavedení telefonu. Nabídl mnoho výhod a žádné nevýhody. Ale všechny tyto technické vymoženosti dohromady vytvořily svět, ve kterém je osud průměrného člověka už ne v jeho rukou či v rukou jeho sousedů a přátel, ale v rukou politiků, zástupců velkých korporací a vzdálených, anonymních techniků a byrokratů, na něž nemá jako jednotlivec žádný vliv (Unabomber, Manifest); Jako u všech věcí tohoto světa připojují se ke každému informačnímu prostředku, každé výhodě, každé přednosti ihned také nové nevýhody; tak i rozum, který člověku dává tak velkou přednost před zvířetem, s sebou nese i zvláštní nevýhody a může ho vést na scestí, v němž se zvíře nikdy nemůže octnout. Myšlenkám se ihned také otevřel omyl (A. Schopenhauer, Svět jako vůle a představa II.); To jsou ty nevýhody krásných nedělí: rozlezlá šmejdivá pakáž všude! (Misantrop, Reinlebensborn 16.9.42).

NIHIL EST ANNIS VELOCIUS (Ovidius, Proměny 10,250)

Nic neběží rychleji než léta

Pročež nepromarni ani chvilku. Srov.: Někteří nežijí přítomný život, nýbrž se připravují s velikou horlivostí, jako by měli žít nějaký jiný život, ne přítomný, a zatím uniká zbývající čas (Antifón).

NIHIL EST IN INTELLECTU, QUOD NON PRIUS FUERIT IN SENSU (J. Locke, Pokus o zkoumání lidského rozumu)

V rozumu není nic, co nebylo dříve ve smyslech

Starší výrok (užívaný jako axióm už antickými filosofy peripatetické školy), na nějž se odvolal zakladatel sensualismu J. Locke (1632–1704), pokud jde o teorii poznání.

NIHIL EST IN INTELLECTU, QUOD PRIUS NON FUERIT IN SENSU, NISI INTELLECTUS IPSE (G. W. Leibniz, Nové pokusy o lidský rozum)

V rozumu není nic, co nebylo dříve ve smyslech, mimo rozum sám

Výrok, na nějž se odvolal J. Locke (viz výše), doplnil racionalista Leibniz polemickým dodatkem: nisi intellectus ipse – mimo rozum sám.

NIHIL EST PERPETUUM DATUM (Plautus, Komedie o skříňce 194)

Nic není na věky dáno

Srov.: Nic netrvá věčně. I Plautus tuto sentenci spojuje s lidským osudem: Ut sunt humana, nihil est perpetuum datum. – Tak už to bývá v životě lidském, nic není na věky dáno.

NIHIL EST QUOD EMI NON POSSIT, SI TANTUM DES, QUANTUM VELIT VENDITOR (Cicero, O pozemkovém zákoně 1,5,15)

Není nic, co by se nedalo koupit, dáš-li tolik, kolik prodávající žádá

NIHIL EST, QUOD MALE NARRANDO DEPRAVARI NON POSSIT

Není nic, co by se nedalo zkazit tím, že se o tom špatně mluví

Upravený výrok z Terentia.

NIHIL EST, QUOD NON EXPUGNET PERTINAX OPERA ET INTENTA AC DILIGENS CURA (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 50,6)

Vytrvalá práce a bedlivá, záměrná péče překonají všechno

NIHIL EST SIMUL ET INVENTUM ET PERFECTUM (Cicero, Brutus 18,71)

Žádný vynález není hned dokonalý

Doslovně: Nic nebylo zároveň vynalezeno a zároveň dokonalé.

NIHIL EST TAM ANGUSTI ANIMI TAMQUE PARVI, QUAM AMARE DIVITIAS (Cicero, O povinnostech 1,20,68)

Nic není tak typické pro přízemního a omezeného ducha jako láska k majetku

NIHIL EST TAM DIFFICILE ET ARDUUM QUOD NON HUMANA MENS VINCAT (Seneca Mladší, O hněvu 2,12,6)

Nic není tak obtížné a nedostupné, aby nad tím lidský duch nezvítězil

Vypadá to jako sarkasmus – a přece to není sarkasmus. Co je to? – Obyčejná lidská sebechvála, jež smrdí, a lidská pýcha, jež píchá v oku trpitele, jenž zná celou neokrášlenou pravdu o člověku a jeho „dovednostech“ (Misantrop, Umění nenávidět).

NIHIL EST TAM MOBILE QUAM FEMINARUM VOLUNTAS → Varium et mutabile semper femina[13] → Femina varium et mutabile semper[14]

NIHIL EST TAM MUNITUM QUOD NON EXPUGNARI PECUNIA POSSIT (Cicero, Řeči proti Verrovi I,2,4)

Žádná pevnost není tak silná, aby nemohla být dobyta penězi

Srov.: Zlato brány otevírá.

NIHIL EST TAM POPULARE QUAM BONITAS (Cicero, Řeč za Ligaria 12,37)

Nic (žádná vlastnost) není tak oblíbené(á) jako dobrota

NIHIL EST TAM VOLUCRE QUAM MALEDICTUM: NIHIL FACILIUS EMITTITUR, NIHIL CITIUS EXCIPITUR, LATIUS DISSIPATUR (Cicero, Řeč na obhajobu Cn. Plancia 23)

Nic není tak nepolapitelné jako pomluva: nic se neujme snáze a rychleji se neuchytí, nic se tak do široka nerozroste

O pomluvě prozaicky řečeno téměř totéž, co básnicky o personifikované Famě – Pomluvě – napsal Vergilius: Mobilitate viget viresque acquirit eundo[15], též parafráze Fama crescit eundo.

NIHIL EST TOTO, QUOD PERSTET IN ORBE // CUNCTA FLUUNT (Ovidius, Proměny 15,177n.)

Nic nemá trvání na tomto světě // vše plyne dál

NIHIL EST VERITATIS LUCE DULCIUS (Cicero, První akademika 2,10,31)

Nic nezáří jasněji než světlo pravdy

NIHIL FIERI SINE CAUSA POTEST (Cicero, O věštění 2,28,61)

Nic se nemůže dít bez příčiny

NIHIL HABENTI NIHIL DEEST (Walther 16 641c)

Kdo nic nemá, tomu nic nechybí

NIHIL HABET INCOLUME, QUI PERDIDIT MENTEM (Walther 16 641d)

Kdo ztratil rozum, tomu nezůstalo nic neporušeného

Tj. kdo ztratil rozum, přišel o všechno.

NIHIL HUMANI A ME ALIENUM PUTO → Homo sum...

NIHIL MAGIS AMAT CUPIDITAS, QUAM QUOD NON LICET (Publilius Syrus, Myšlenky N 17)

Co je zakázáno, to má chtivost nejraději

NIHIL NOS EFFUGIT

Nic nám neunikne

Motto 206. letky RAF (Royal Air Force = britského vojenského letectva).

NIHIL NOVI SUB SOLE (Starý zákon, Kazatel 1,9–10)

Nic nového pod sluncem

NIHIL NOVIT, QUI AEQUE OMNIA (Varro, Sentence 95)

Nic nezná ten, kdo vše zná stejně

NIHIL OBSTAT

Nic nebrání, není překážky

Obvyklá forma souhlasu k vydání určitého spisu.

NIHIL PARCERE EGESTATIS EST INITIUM (Rutilius Lupus, O řečnických figurách 2,15)

Nešetřit – to je počátek nouze

NIHIL SIMILIUS EST INSANO, QUAM EBRIUS (Walther 16 653)

Nic se šílenci nepodobá tak jako opilec

NIL ACTUM CREDENS, DUM QUID SUPERESSET AGENDUM (Lucanus, Farsalské pole 2,657)

Nic prý hotovo není, když ještě cos učinit zbývá

O Caesarově důslednosti při plnění dobyvatelských cílů a při pronásledování nepřátel.

NIL ADMIRARI (Horatius, Listy 1,6,1)

Ničemu se nedivit

Formulace stoicko-epikúrovské zásady, která je podmínkou spokojeného a blaženého života: „nad ničím nežasnout, to je snad jediná věc, která může // blaženost získat, Numicie, i udržet stále“ (tamtéž). Srov.: Jak směšným cizincem je ve světě ten, kdo se diví kterékoli události v životě! (Marcus Aurelius, Hovory k sobě); Ve všem, co kolem sebe vidím, je cosi bizarního – ale svět se koneckonců skládá z všelijakých lidí s nejrůznějšími nápady, způsoby myšlení i tradičními zvyklostmi. Také jsem už pěkný kus světa zcestoval, abych se dal něčím jen tak překvapit – nil admirari je moje heslo. (E. A. Poe: Metoda doktora Téra a profesora Péra)

NIL DESPERANDUM (Horatius, Ódy 1,7,27)

Netřeba zoufat

Obvykle citovaný počátek Horatiova verše: Nil desperandum est Teucro duce et auspice Teucro – Netřeba zoufat, pokud nás Teucer[16] vede a chrání. Tj. pokud máme spolehlivého vůdce. Podle toho potom ve středověku tvořeny obdobné verše: ...Christo duce et auspice Christo – pod vedením a ochranou Kristovou.

NIL FIERI DE NILO POSSE (VIDEMUS) (Lucretius, O přírodě 2,287)

(Vidíme, že) z ničeho nemůže nic vzniknout

V Lucretiově výkladu starověké materialistické filosofie se táž myšlenka vyskytuje podobně i na jiných místech: 1,146n. – nullam rem e nilo gigni – žádná věc nepovstala z ničeho, nil fit ad nihilum – nic (existujícího) se nemůže stát ničím, nemůže se změnit v nic.

NIL HOMINE TERRA PEIUS INGRATO CREAT

Nad nevděčného člověka nic horšího země nerodí

NIL HOMINI CERTUM EST (Ovidius, Žalozpěvy 5,5,27)

Nic není jistého v životě lidském

NIL MAGIS AMAT CUPIDITAS... → Nihil magis amat cupiditas...

NIL MORTALIBUS ARDUI EST (Horatius, Ódy 1,3,37)

Nic není pro smrtelníky (lidstvo) nedostupné

Vypadá to jako sarkasmus – a přece to není sarkasmus. Co je to? – Obyčejná lidská sebechvála, jež smrdí, a lidská pýcha, jež píchá v oku trpitele, jenž zná celou neokrášlenou pravdu o člověku a jeho „dovednostech“ (Misantrop, Umění nenávidět).

NIL SINE MAGNO // VITA LABORE DEDIT MORTALIBUS (Horatius, Satiry 1,9,59)

Život nedal smrtelníkům (lidem) nic, co by nezaplatili velkou námahou

NIX VELUTI VERIS EST FIRMA FIDES MULIERIS (Walther 16 968)

Ženská věrnost je pevná tak jako na jaře sníh

Srov.: Věřit ženě je jako jít přes tůň po žabinci (R. Kipling, Knihy džunglí, Hrobaři).

NIL VOLENTI DIFFICILE (Walther 16 924a)

Nic není obtížné pro toho, kdo chce (kdo má pevnou vůli)

Srov.: Pro toho, kdo nenávidí, není nic obtížné, kromě lásky (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

NIMIA FIDUCIA CALAMITATI SOLET ESSE (Nepos, Životy slavných mužů, Pelopidás 3,1)

Přílišná důvěřivost zpravidla přivádí do neštěstí

Srov.: Důvěřivost připadá nám směšnou, jako hloupost. Omlouváme rádi darebáka, který podvedl důvěřivého člověka, právě proto, že neměl hlupák nikomu důvěřovat! (M. P. Arcybašev, Epidemie sebevražd, Nad soukromým dopisem)

NIMIUM ALTERCANDO VERITAS AMITTITUR (Publilius Syrus, Myšlenky N 40)

Kde vzniká příliš sporů, pravda se vytrácí

NIMIUM NE CREDE COLORI (Vergilius, Zpěvy pastýřské 2,17)

Nedej příliš na barvu

Smysl: Nehodnoť věci podle povrchu a lidi podle zdání. Srov.: Nedělejte si o knize úsudek podle obálky (R. Bradbury, 451° Fahrenheita); Zdání klame. → Ex auro frenum non meliorat equum.

NISI CASTE, SALTEM CAUTE

Když ne čistě, alespoň obezřele

Latinské přísloví vyskytující se v různých obměnách, např.: Si non caste, saltim caute, nebo Si non caste, tamen caute. Smysl: Co nelze provést přímo, otevřeně, legální cestou apod., to se musí provádět alespoň chytře a uvážlivě. Tajné heslo mnoha církevních hodnostářů, politiků a jiných šejdířů, využívané v praxi naopak i těmi, kdož se jim brání.

NITIMUR IN VETITUM SEMPER, CUPIMUSQUE NEGATA (Ovidius, Lásky 3,4)

To, co se nesmí, nás láká a vábí, co odepřeno

Srov.: Ať žije Mohamed! Měl víno rád tolik, že zakázal je pít. On věděl, že zákaz zdvojnásobí požitek! (Ch. D. Grabbe, Don Juan a Faust); Zakázané ovoce chutná nejvíce.

N L → Non liquet

N. N. → Nomen nescio

NOBILIS EQUUS UMBRA (QUOQUE) VIRGAE REGITUR, IGNAVUS NE CALCARI QUIDEM POTEST (Walther 16 985)

Na dobrého koně postačí i stín biče, na špatného ani ostruhy

NOCET SAEPE VERUM DICERE (Phaedrus, Bajky – appendix 1,15,1)

Říkat pravdu, to často škodí

Srov.: Pro pravdu se lidé zlobí.

NOCTUAS ATHENAS

Sovy do Athén

Uvedeno několikrát v Ciceronových dopisech (Dopisy přátelům 6,3; 9,3 aj.) – podle Aristofana, Ptáci 303 – γλαυκ‘ Αθεναζε. Sova, atribut bohyně Athény, byla symbolem učenosti. Athény byly místem, jež proslulo také jako vědecké a kulturní středisko. Nosit sovy do Athén byla tedy činnost zbytečná a nesmyslná. Srov.: Nosit dříví do lesa; Lít vodu do Dunaje. → In silvam ligna ferre.[17]

NOCTURNA VERSATE MANU VERSATE DIURNA (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,269)

Berte je do rukou v noci i ve dne a stále je čtěte

Radí Horatius o četbě řeckých autorů, z nichž se římští básníci mohli učit. Obecně jako rada k vytrvalému studiu žádoucích vzorů a knih.

NODUM IN SCIRPO QUAERERE

Hledat suky v sítí

Tj. hledat problémy tam, kde nejsou a být nemohou.

NOLENS VOLENS

Volky nevolky

Snad podle Augustina (Úvahy 1,13,5). Možný je ale i opačný průnik ze staroangličtiny do latiny (will I, nill I či will ye, nill ye). Obrat má nicméně různé národní podoby, např.: chtíc nechtíc (české), willy-nilly (anglické), chcąc nie chcąc (polské), волей-неволей, хочешь-не-хочешь (ruské), nicht wollend wollend (německé).

NOLI BARBAM VELLERE MORTUO LEONI (Martialis, Epigramy 10,90,10)

Ani mrtvému lvu neškubej hřívu

NOLI ME TANGERE (Nový zákon, Jan 20,17)

Nedotýkej se mne

Dí Ježíš po vzkříšení Marii Magdalské. Smysl: nedotýkej se, mohla bys uškodit, ublížit. V botanice název pro netýkavku nedůtklivou (Impatiens noli-tangere). Obecně o příliš přecitlivělých lidech. Srov. použití v: A. Schopenhauer, Svět jako vůle a představa: „Jazyk, v tomto případě relativně původní, jakým je němčina, je nejznamenitější dědictví národa a přitom nejkomplikovanější, snadno pokazitelné a neobnovitelné umělecké dílo, a proto by pro něj mělo platit noli me tangere.“

NOLI TANGERE (TURBARE) CIRCULOS MEOS

Nedotýkej se mých kruhů

Podle Livia (Dějiny 25,31) a Valeria Maxima (Sbírka pamětihodností) výrok řeckého matematika Archiméda, který chtěl uchránit v písku narýsované obrazce před římskými vojáky při dobývání Syrákús (212 př. n. l.). Ačkoli římský velitel Marcellus dal příkaz, aby Archimédés byl ušetřen, vojáci ho zabili, protože nevěděli, o koho jde.

NOLITE FLERE, NON EST MORTUA, SED DORMIT (Nový zákon, Lukáš 8,52)

Neplačte, nezemřela, ale spí

Řekl Ježíš než probudil k životu už oplakávanou mrtvou dívku.

NOMEN OMEN (Plautus, Peršan 625)

Jméno – znamení

U Plauta nomen atque omen – jméno a znamení, tj. jméno, které se shoduje s výraznou vlastností dotyčné osoby. V tomto případě je to velmi zištná nevěstka, která se jmenuje Lucris (lucrum = zisk, výdělek). Taková „mluvící jména“ jsou velmi oblíbená zejména v komediích. Srov. užití: „V rozhlase hráli stylovou hudbu: předehru k opeře ‚Syn lesů‘ od rakouského skladatele 18. století Ignaze Jacoba Holzbauera[18] (omen nomen!). Ano ‚Syn lesů‘ – to jsem Já!“ (Misantrop, Zápisník živého muže 27.5.42); „Courtney Love (omen nomen!), vdova po Kurtu Cobainovi, prohlásila, že život je žumpa a jedině láska jej činí trochu snesitelným. – To je jak z bláta do louže, ze žumpy do žumpy, nebo jak říkají Němci: ‚aus dem Regen in die Traufe kommen‘ – z deště pod okap. Její manžel měl na věc očividně jiný názor, který ani ‚všemocná‘ love (česky ‚láska‘) nezvrátila.“ (Misantrop, Rakovina na kůži Země); „Typicky židovské chlípnosti si povšimli i jiní přede mnou, nicméně tento archetyp je patrný u takových známých jmen a veličin, jako je Sigmund Freud, který na chlípnosti vybudoval svou psychoanalýzu, dále nepřehlédnutelná basální chlípnost v tvorbě i životě Woody Allena; z našich Židů mně napadá spisovatel Arnošt Lustig (Lustig[19] – omen nomen!), nebo ještě lepší příklad, herec Miloš Kopecký“ (Misantrop, Vanaprastha, pozn. č. 1).

NOMEN ILLIS LEGIO

Mají jméno „legie“

Jejich jméno je legie, protože je jich mnoho. Podle evangelia Markova 5,9 – odpověď člověka posedlého zlými duchy (ad duo millia – bylo jich na dva tisíce). Výrok se užívá v odpovědi na otázku kolik jich bylo – nomen illis legio = bylo jich bezpočtu, mnoho.

NOMINA SUNT ODIOSA

Jména vzbuzují zášť

Tj. lépe jména neuvádět, nikoho nejmenovat. Snad podle Cicerona (z Řeči na obranu Roscia Amerina 16,47).

NOMEN NESCIO (zkr. N. N.)

Jméno neznám

Častější jako zkratka N. N.; užívaná pisateli anonymních, tedy jméno neuvádějících dopisů.

NON BENE OLET, QUI BENE SEMPER OLET (Martialis, Epigramy 2,12,4)

Nevoní dobře, kdo vždycky dobře voní

NON BENE PRO TOTO LIBERTAS VENDITUR AURO

I za všechno zlato světa je těžké prodat svobodu

Latinský citát z tzv. Ezopových bajek.

NON BIS IN IDEM

Ne dvakrát za jedno

Odvozeno z právní zásady: Nemo debet puniri bis pro uno delicto – Nikdo nesmí být za jeden přečin (zločin) trestán dvakrát.

NON CAPIT REGNUM DUOS (Seneca Mladší, Thyestés 444)

Království nesnese dva

Tj. dva uchazeče o královský trůn.

NON CREDAS UNDAM PLACIDAM NON ESSE PROFUNDAM (Walther 17 414)

Nevěř, že tichá a klidná voda snad hluboká není

Volně podle Catonova dvojverší (4,41,2). Srov.: Tichá voda břehy mele; Tichá voda hlubší bývá. → Minimo sono labuntur alta flumina.[20] → Flumina tranquillissima saepe sunt altissima.[21]

NON CUILIBET PULSANTI PATET IANUA (Walther 17 420a)

Brána se neotevře každému, kdo zatluče

Tj. ne každému se splní, co žádá. Parafráze biblického Pulsate et aperietur vobis.[22] Srov.: Vyraz dveře a bude otevřeno! (Misantrop, Sentence).

NON CUIVIS HOMINI CONTINGIT ADIRE CORINTHUM (Horatius, Listy 1,17,36)

Nevyjde to každému, aby si v Korintu pobyl

Tj. každý nedosáhne splnění svých přání. Jako okřídlené rčení je známo z Horatia, ale je převzato z řečtiny (verš Pindarův) a váže se k historkám o krásné hetéře sídlící v Korintu, která ovšem dávala přednost mužům velmi bohatým, takže prý leckterý méně majetný mladík musel odejít s nepořízenou (jak vypráví Aulus Gellius, Attické noci 1,8). Srov.: Nekaždému se dřevu dostane býti fladrem. (Komenský, Labyrint světa a ráj srdce 10,2)

NON CURAT LUPUS NUMERUM → Lupus non curat numerum ovium[23]

NON DATUR AD MUSAS CURRERE LATA VIA (Propertius, Elegie 3,1,14)

Širokou cestou se nedá dojet až do stánku Múz

Cesta k opravdovému umění a mistrovství je nepohodlná a namáhavá.

NON DECET

To se nehodí, nesluší

NON DEERO

Lze se mnou počítat

Doslovně znamená „nebudu chybět“. Smysl: neodmítnu účast nebo nemám námitek.

NONDUM OMNIUM DIERUM SOL OCCIDIT (Walther 18 735b)

Ještě nezašlo slunce všech dnů

Tj. ještě není všemu konec. Srov.: Je tolik ranních červánků, které ještě nezaplály (úvodní motto z Rgvédy ve spisu Ranní červánky od F. Nietzsche).

NON ENIM PARANDA NOBIS SOLUM, SED FRUENDA SAPIENTIA SIT (Cicero, O nejvyšším dobru a zlu 1,1)

Nemůžeme moudrost stále jenom sbírat, musíme ji také užívat (uplatňovat)

NON ERAT HIS LOCUS (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,19)

Na to zde nebylo místo; to sem nepatří

NON EST AD ASTRA MOLLIS E TERRIS VIA (Seneca Mladší, Šílící Herkules 437)

Ze země ke hvězdám nevede vyšlapaná cesta

Srov. → Per aspera ad astra.[24] → Per angusta ad augusta.

NON EST AD RESPONDENDUM OMNIA (Cicero, Řeč na obranu Mureny 8,18)

Na všechno nelze odpovědět

NON EST BONITAS ESSE MELIOREM PESSIMO (Walther 17 584a)

To (ještě) není dobrota být lepší než ten nejhorší

NON EST BONUM VIVERE, SED BENE VIVERE (Seneca Mladší, O dobrodiních 3,31,2)

Dobro neznamená žít, ale žít dobře

Dobro – ve smyslu nejvyšší možné hodnoty.

NON EST DE PASTU OVIUM QUAESTIO, SED DE LANA

Nejde o to ovečky pást, ale stříhat

Ovečkami jsou míněni věřící, o které se církev nemusí ani tak starat, jako mít z nich užitek. Výrok se připisuje papeži Piu II. (1458–64).

NON EST DISCIPULUS PAR COGNITIONE MAGISTRO (Walther 17 623)

Žák se znalostmi nevyrovná učiteli

Parafráze biblického: Non est discipulus super magistrum – Žák není nad mistra (Matouš 10,24). Srov. opačný názor: Žák překoná svého učitele často, neboť – má-li k tomu dostatek talentu – vylepší a přidá leccos k mistrově předloze (Misantrop, Zápisník mrtvého muže 26.2.42).

NON EST DUBITANDUM

Není třeba pochybovat

Srov. opačný názor: Emancipaci ducha mohou přinést pouze POCHYBY. Bez obdivuhodného prvku pochybování by byla brána, jíž prochází pravda, pevně uzavřena a odolávala by i bušení tisíce Luciferů (A. Sz. LaVey, Satanská bible); Pochybování je počátek moudrosti (R. Descartes).

NON EST LUGENDA MORS, QUAM IMMORTALITAS SEQUITUR (Cicero, O stáří 20,73)

Smrt, po níž následuje nesmrtelnost, není třeba oplakávat

Nesmrtelností míní Cicero slávu, vzpomínku či dílo, jež budou žít dál i po fyzické smrti jejich nositele.

NON EST MAGNUS PUMILIO, LICET IN MONTE CONSTITERIT (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 76,31)

Trpaslík nebude větší, i kdyby se na horu postavil

Míněn zvláště duševní trpaslík, malý úzkoprsý člověk, šosák, který se nestane skutečně velikým ani v nejvyšším společenském postavení.

NON EST PRINCEPS SUPRA LEGES, SED LEGES SUPRA PRINCIPEM (Plinius Mladší, Chvalořeč na Traiana 65)

Vládce nestojí nad zákony, ale zákony nad vládcem

NON EST VIR FORTIS AC STRENUUS, QUI LABOREM FUGIT (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 22,7)

Rozhodný a statečný člověk neprchá před námahou

NON EX QUOVIS LIGNO FIT MERCURIUS (J. A. Komenský, Velká didaktika 12)

Ne z každého dřeva Mercurius

Uvedený citát pochází z 12. kapitoly Velké didaktiky, která nese podtitul „Lze reformovat školy?“ Komenský v ní po větě: „Ne z každého dřeva je možno Merkuria vyřezat“ dále pokračuje: „A já odpovídám: Avšak z každé lidské bytosti, pokud není úplně zkažená, lze udělat člověka.“ Srov.: Ne z každého dřeva svatý Václav; Z lipového dřeva neuděláš fládrové[25] lžíce.

NON FASCES NEC OPES, SOLA ARTIS SCEPTRA PERMANANT

Ani světská moc, ani bohatství, jen žezlo vědy přetrvá věky

Z epitafu Tychona de Brahe (zemřel 1601 v Praze) v chrámu P. Marie před Týnem. Autorem epitafu je Jakub Typotius.

NON ID AD VIVUM RESECO (Cicero, O přátelství 5,18)

Neťal jsem do živého

Tj. nedělám to příliš důkladně, do hloubky.

NON IGNARA MALI MISERIS SUCCURRERE DISCO (Vergilius, Aeneis 1,630)

Co je to neštěstí, vím a snažím se nešťastným prospět

Slova kartáginské královny Didony, když zvala Aenea a jeho druhy do svého paláce. Často se užívá jen druhé poloviny verše: miseris succurrere disco – snažím se prospět nešťastným.

NON INDIGNARI, NON ADMIRARI, SED INTELLEGERE (B. Spinoza, Rozprava politická 1,4)

Nikoli pohoršovat se, nikoli divit se, ale chápat (porozumět)

NON ITA DIS PLACUIT

Bohové rozhodli jinak

Srov. → Dis (diis) aliter visum.[26]

NON LEVIS ASCENSUS, SI QUIS PETIT ARDUA (Cassius Severus, zl. 112)

Nesnadná je cesta, míří-li někdo k výšinám

NON LICET BIS IN BELLO PECCARE (Walther 17 969a)

Ve válce není možné dvakrát chybit

NON LIQUET (zkr. NL) (Cicero, Brutus 22,86)

Není jasno; není jisto

Římská právní formule, kterou užívali porotci při hlasování v případě, že věc nepovažovali za dosti jasnou, aby mohli rozhodnout, a žádali pokračování v přelíčení. Na hlasovacích tabulkách ve zkratce NL.

NON MINUS MAGNA VIRTUS EST SCIRE DICERE, QUAM SCIRE DESINERE (Seneca Starší, Vzorové formulace 9,5,5)

Umět promluvit není o nic větší ctnost než umět přestat

NON MISSURA CUTEM, NISI PLENA CRUORIS HIRUDO (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,476)

Nechce se pijavka pustit, leč syta vypité krve

K pijavicím přirovnává Horatius ty básníky, kteří unavují předčítáním nezdařených veršů a jakmile lapí posluchače, nepustí ho, dokud ho zcela nezničí. Srov.: Proč nikdo rád tě nepotkává? / Proč na úprk se všecko dává / a proč je prázdno tam / kde ty se zjevíš? / Ty to nevíš? / Všecko to dělá ta tvá vada prokletá: / jsi příliš, příliš velký poeta / To ani štír tak hrozný není / či zmije v parnu na kamení / tak lítá není ani tygří matka / jež náhle přišla o mláďátka! / Nic není tolik strašné jako ty / Kdo vydržet má tyhle klopoty? / Ty předčítáš mi vsedě vstoje / i vleže různé plody svoje / Ty předčítáš mi – za mnou chodě / dokonce čteš mi na záchodě! / Do uší v lázni neustáváš řvát / či když ti v rybníku chci uplavat / Já na oběd jdu / v patách jsi mi / jsem u stolu / ty cpeš mne rýmy – / posléze usnu z předčítání / leč ty mne burcuješ i v spaní / Pokaždé vybereš si způsob nevhodný / a všech jsi postrach / Ty! / Muž řádný, ctihodný (Martialis, Posměšky a jízlivosti III,44).

NON MULTA, SED MULTUM

Ne mnohé, ale mnoho

Též Multum, non multa (legendum esse).[27]