R

ROMA MANUS RODIT, QUAS RODERE NON VALET, ODIT; // DANTES CUSTODIT; NON DANTES SPERNIT ET ODIT

Řím všechny oškubává, koho škubat nelze, nenávidí; // on dárce chrání, zhrdá tím, kdo nedá, zle ho nenávidí

Rčení použil F. Rabelais v románu Gargantua a Pantagruel.

RESPICERE IGNOTO DISCET PENDENTIA TERGO (Horatius, Satiry 2,3,299)

Přivykne pohlédnout zpět, co mu na zádech visí, aniž ví o tom

Tj. naučí se vidět vlastní chyby. Obrazné vyjádření vychází z ezopské bajky, v níž se vypravuje, že každý člověk nese dva pytle: jeden na zádech, do něhož hází své chyby, druhý na prsou, kam dává chyby cizí. Srov.: Cudzie hriechy na nose a svoje za chrbtom.

RESPICERE NIL CONSUEVIT IRACUNDIA (Publilius Syrus, Myšlenky R 12)

Hněv obvykle se neohlíží na nic

Srov.: Zaslepený hněvem.

RESPONDET POSITIS MONACHI DEVOTIO NUMMIS (Walther 26 817)

Mnichova zbožnost je rovna penězům, které mu podáš

RES PUBLICA EST RES POPULI (Cicero, O státě 25,39)

Republika je věc lidu

Cicero uvádí tuto frázi jako slova Publia Cornelia Scipiona.

RES, QUAE PERDUNTUR, CENTENA VALERE FERUNTUR (Walther 26 751)

Ztracené věci prý mají cenu stokráte větší

Srov.: Máš mě, nedbáš mne; ztratíš mě, poznáš mě.

RES SATIS EST NOTA; FOETENT PLUS STERCORA MOTA (Walther 26 765)

Známá věc, mnozí tvrdí, hnůj, kterým pohneš, víc smrdí

Smysl: Nedělej nic, co není nezbytně nutné. Srov.: Pomyje, dokavad jimi nehne, nesmrdí; Kdo se mnoho ptá, mnoho (nepříjemného o sobě) se dozví.

RES SITA EST IN CUSPIDE FERRI (Walther 26 774)

Věc spočívá na hrotu meče

Latinská obdoba Homérova obratu (Ílias 10,173): na ostří nože. Srov.: Pohybovat se na ostří nože. Srov. dále příklady užití v literatuře: Nůž je to nejvěčnější, nejnesmrtelnější, nejgeniálnější ze všeho, co člověk vytvořil. Nůž byla gilotina, nůž je univerzální způsob, jak rozvázat všechny uzly, po ostří nože vede cesta paradoxů – jediná cesta neohroženého rozumu... (J. Zamjatin, My); Jenže literatura, kterou nazývala moderní, se na Severu stala nemoderní a pro něho jako pro posluchače bylo téměř nesnesitelné poslouchat, jak zdraví tyto již odložené myšlenky jako nové a inspirující. A protože nechtěl sám sebe a svůj směr popřít a rozhovor hnát na ostří nože, mlčel a trpěl. (A. Strindberg, Klášter)

RESTITUTIO IN INTEGRUM

Navrácení do původního stavu

Právnické úsloví; znamená obnovení dřívějších práv, majetku, cti soudem.

RES TUA TUNC AGITUR, PARIES CUM PROXIMA ARDET → Nam tua res agitur paries cum proximus ardet[11]

RETI VENTOS VENARI

Chytat vítr do sítě

Proverbiální rčení o zbytečné, bezvýsledné, pošetilé námaze. Srov.: Chytej vítr v poli.

RE VERA

Vskutku, ve skutečnosti

REVERENDISSIMUS

Ctihodný, nejctihodnější

Titul vyššího církevního hodnostáře.

REX ERIS, SI RECTE FACIES (Horatius, Listy 1,1,59)

Budeš králem, povedeš-li si dobře

Tak volají chlapci při hře. Proti převládajícímu mínění, že peníze činí lidi šťastnými a ctěnými, staví Horatius hru dětí, v níž nevolí králem bohatého, ale schopného. Srov. epizodu z dětství slavného perského krále Kýra: „Když bylo Kýrovi asi deset let, hrál si na cestě s ostatními chlapci. Chlapcům nic nevadilo, že je Kýros synem pastevce. Hráli si společně a zvolili si Kýra za krále.“ (více viz: Starověké báje a pověsti, O slavném králi Kýrovi)

REX EST, QUI METUIT NIHIL, REX EST, QUI CUPIT NIHIL (Seneca Mladší, Thyestés 388)

Králem je, kdo se nebojí ničeho, králem je, kdo po ničem netouží

Podobně i → QUI SUIS REBUS CONTENTUS EST, HUIC MAXIMAE AC CERTISSIMAE SUNT DIVITIAE → QUAE SUNT MAGNAE DIVITIAE? NON DESIDERARE DIVITIAS

REX ILLITTERATUS EST QUASI ASINUS CORONATUS (Walther 26 853)

Nevzdělaný král je jako korunovaný osel

Podobně se vyjadřuje i Buddha: „Člověk, jenž nenabyl poznání, stárne jako vůl; přibývá mu na váze, ale moudrosti mu nepřibývá.“ (Dhammapadam 11,152)

REX NUMQUAM MORITUR

Král nikdy neumírá

Rozumí se král jako představitel královské moci, která trvá nezávisle na smrti jednoho krále, protože hned po něm nastupuje další. Srov. francouzské: Le roi est mort, vive le roi! – Král je mrtev, ať žije král! anebo staroegyptské: Sokol odletěl do nebe a jiný vstoupil na jeho místo.

REX PROBAVIT NON REM PUBLICAM SUAM ESSE, SED SE REI PUBLICAE (Seneca Mladší, O dobrotivosti 1,19)

Král uznal, že nepatří stát jemu, ale on státu

Tento výrok se stal základem hesla pruského krále Bedřicha II. Velikého († 1786): Kníže je prvním služebníkem svého státu. Srov. opak: L’État c’est moi. – Stát jsem já. (Ludvík XIV.)

RIDENDO CASTIGAT MORES → Castigat ridendo mores[12]

RIDENTEM DICERE VERUM QUID VETAT (Horatius, Satiry 1,1,24)

Co brání říkat pravdu jakoby žertem?

RIDENTI DOMINO NEC CAELO CREDE SERENO (Walther 26 876)

Jasnému nebi a pánu, jenž úsměv má na líci, nevěř

Neboť obojí je nestálé a vrtkavé.

RIDERE IN STOMACHO (Cicero, Dopisy přátelům 2,16,7)

Smát se v žaludku

Tj. smát se uvnitř, v duchu, potutelně. Srov.: Smát se do hrsti, do vousů (pod fousy).

RIDE SI SAPIS (Martialis, Epigramy 2,41)

Směj se, máš-li rozum

A tedy i smysl pro humor.

RIDICULUM ACRIFORTIUS ET MELIUS MAGNAS PLERUMQUE SECAT RES (Horatius, Satiry 10,22–23)

Smích většinou umí závažné věci rozřešit lépe a rázněji než velká přísnost

RIDICULUS MUS → PARTURIUNT MONTES, NASCETUR RIDICULUS MUS[13]

RIGOR MORTIS

Posmrtná ztuhlost

R.I.P. → Requiescat in pace

RISU DISSOLVEBAT ILIA (Petronius, Satirikon 24)

Smíchem roztřásal útroby

Srov.: Smál se, až se za břicho popadal.

RISU INEPTO RES INEPTIOR NULLA EST (Catullus, Básně 39,16)

Nic hloupějšího není než hloupý smích

RISUM TENEATIS AMICI (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,5)

Zdrželi byste se smíchu, přátelé?

Otázce předchází: „Kdyby malíř namaloval k lidské hlavě koňskou šíji...“ Horatius tak začíná svůj výklad o pravidlech, jimiž se řídí básnické umění. Citovaná slova se užívají častěji bez otazníku, ve smyslu: „Zadržte, potlačte smích.“

RISUS ABUNDAT IN ORE STULTORUM

Ústa hlupáků překypují smíchem

RISUS SARDONICUS

Sardonický smích

Podle tradičního výkladu je to smích připomínající grimasu, kterou vyvolává otrava jedovatou rostlinou bolehlavem ze Sardinie (sardonica herba) anebo při tetanu; trpký, křečovitý smích. Výraz „sardonický“ použil poprvé již Homér při popisu smíchu Odysseova, jenž „usmívaje se sardonicky“ vyhnul se volské čelisti, kterou po něm hodil jeden z nápadníků jeho ženy Pénelopy.

RITE LOQUI NESCIT, QUI NESCIT RITE TACERE ([Seneca Mladší], Kniha mravních naučení 74)

Neumí v pravý čas promluvit, kdo neumí v pravý čas mlčet

Základem je biblické: Tempus tacendi et tempus loquendi (Starý zákon, Kazatel 3,7) – Čas mlčení a čas mluvení.

RIXANTUR VILES DE LANA SAEPE CAPRINA (Walther 26 901)

Hlupáci často spolu se hádají jen o chlup kozí

Volně podle Horatia (Listy 1,18,15) znamená „malicherně se přít, hádat se o něco zcela bezvýznamného“. Ve stejném smyslu se užívá i úsloví De asini umbra disceptare. Srov.: Jeden filosof se ptal na nemožnosti, druhý mu zase neodpovídal k věci. Tu řekl Démónax: „Nezdá se vám, přátelé, že jeden z vás dojí kozla a druhý mu nastavuje na mléko sítko?“ (Lúkiános, O bozích a lidech, Démónaktův život); Hádat se o kozí chlup.

ROBUR, MURUS ET SCUTUM SAPIENTIS EST PRUDENTIA (Walther 26 909a)

Silou, zdí i štítem moudrého je rozvážnost

Původ je třeba hledat u řeckého spisovatele komedií Menandra.

RODERE DENTEM DENTE

Kousat zub zubem

Srov.: Vytloukat klín klínem.

ROMA AETERNA (Walther 26 918)

Věčný Řím

Přívlastek „věčný“ byl Římu přisuzován již ve starověku → Urbs aeterna[14]

ROMA CAPIT MARCAS, BURSAS EXHAURIT ET ARCAS;

UT TIBI TU PARCAS, FUGE PAPAS ET PATRIARCHAS (Walther 26 919)

Řím se zmocňuje peněz a prázdní měšce i truhly;

abys byl ušetřen toho, tak papeži, otcům se vyhni

Jedno z mnoha dvojverší napadajících hamižnost církve. Srov. i následující heslo.

ROMA CAPUT MUNDI, TENET ORBIS FRENA ROTUNDI.

DANTES EXAUDIT, NON DANTIBUS OSTIA CLAUDIT (Walther 26 923)

Hlavou světa je Řím, svět kulatý v otěžích drží.

Vyslyší toho, kdo dává, kdo nedají, těm zavře dveře

ROMA DELIBERANTE, SAGUNTUM PERIIT

Zatím co Řím uvažuje, Saguntum padlo

Rčení, které vzniklo na základě Liviových slov: Dum ea Romani parant consultantque, iam Saguntum summa vi oppugnabatur (Dějiny 21,7,1) – Zatím co se v Římě připravují a radí, bylo Saguntum velkou silou obléháno. Saguntum, přístav v Hispánii, bylo obleženo a nakonec dobyto Hannibalem r. 219 př. n. l. a tato událost byla jednou z příčin obnovení válečného konfliktu mezi Římem a Kartágem (druhá punská válka, 218–201 př. n. l.).

ROMA DIE UNA NON TOTA AEDIFICATA (Walther 26 925)

Celý Řím nebyl postaven za jediný den

Užívá se ve smyslu: Velké dílo vyžaduje svůj čas. Obdobou je staročeské rčení doložené už ve sbírce Smila Flašky z Pardubic (2. pol. 15. stol.): Nejeden den Praha ustavena.

ROMA LOCUTA, CAUSA FINITA (Augustinus, Rozpravy 131,10)

Řím promluvil, pře je skončena

Tj. papežská kurie vynesla konečný výrok, proti němuž není odvolání. Těmito slovy začínala i bula papeže Inocence I., kterou v r. 416 potvrdil rozhodnutí synody o vyobcování odpůrců sv. Augustina z církve.

RESPICE PERSONAM, PONE PRO DUOS: BUS NON EST IN USU (F. Rabelais, Gargantua a Pantagruel 1,5)

Měj zřetel na osobu, nalévej pro dva: bus se neužívá

Nepřeložitelná slovní hříčka. Správně latinsky by měl stát namísto „duos“ tvar „duobus“. Rabelais vypouští koncovku –bus, protože slovo „bus“ je ve francouzštině minulým časem slovesa boire – pít, čímž má být naznačeno že boire (pít) má se jen v čase přítomném a ne v minulém.

RATIONI NULLA RESISTUNT (Walther 26 365a)

Rozumu nic neodolá

RATIO QUASI QUAEDAM LUX LUMENQUE VITAE (Cicero, Akademika 2,26)

Rozum je jakoby světlo a jas života

RATIO ULTIMA ROMAE

Poslední římský argument

→ Ultima ratio regum[4]

RE BENE GESTA → Quasi re bene gesta[5]

REBUS ANGUSTIS ANIMOSUS ATQUE FORTIS APPARE (Horatius, Ódy 2,10,21)

V tísni ukaž odvahu a sílu ducha

REBUS DICTANTIBUS

Pod tlakem okolností

REBUS HOMO PLENUS, VIX FRAUDIBUS EST ALIENUS (Walther 26 379)

Statky bohatý člověk je sotva podvodů dalek

REBUS IN ADVERSIS ANIMUM SUBMITTERE NOLI. SPEM RETINE! SPES UNA HOMINEM NEC MORTE RELINQUIT (Catonova dvojverší 2,25)

Neklesej na mysli, když je ti někdy nepřízniv osud. Doufej! Jen naděje nevzdá se muž ani ve chvíli smrti

Srov.: Poslední umírá naděje. (Misantrop, Básně a písně, Cynik); Opačný názor: Pohání je víra a naděje. Pěkně falešný palivo. (H. Rollins, Solipsista)

REBUS IN ADVERSIS OSTENDITUR OMNIS AMICUS (Walther 26 389)

V neštěstí se ukáže, jaký je kdo přítel

Myšlenka je stará, častá u mnoha antických autorů, např. u Ovidia: Nullus ad amissas ibit amicus opes.[6]

REBUS IN ADVERSIS SAPIENTIA VERA PROBATUR (Walther 26 391)

V nepřízni osudu teprv se projeví ta pravá moudrost

REBUS PERACTIS DULCISSIMA QUIES (Walther 26 409a)

Nejsladší je odpočinek po vykonaném díle

REBUS SIC STANTIBUS

Za těchto okolností

RECIPE

Vezmi, užij

Začátek lékařského předpisu.

RECTA VIA

Přímou cestou, přímo, správně

RECTOR MAGNIFICE (MAGNIFICENTISSIME)

Vznešený (nejvznešenější) rektore

Tradiční oslovení rektora univerzity. Dnes u nás obvykle: „Vaše magnificence“; a dříve také: „soudruhu rektore“.

REDDE MIHI LEGIONES MEAS → Vare, Vare, redde mihi legiones

REDDERE GAUDET HOMO NEQUAM PRO MELLE VENENUM, PRO FRUCTU MALUM, PRO PIETATE DOLUM (Walther 26 431)

Radost má ničema z toho, že místo medu jed dává, namísto užitku škodu, namísto věrnosti klam

REDDIT PEIORES INHONESTA LOCUTIO MORES (Walther 26 443)

Hanebná řeč zhoršuje mravy

Volně podle biblického Nového zákona (1. Korintským 15,33): Bonos corrumpunt mores congressus mali, kde je ve smyslu: špatná společnost kazí dobré mravy.

REDIVIVUS

Obnovený, oživený, znovu živý

Původní význam je „znovu upotřebený“ (re divivus). Význam, v němž se dnes slovo běžně užívá, vznikl chybnou etymologií, která ho spojovala se slovem „vivus“ = „živý“. Objevuje se např. v názvech spisů J. A. Komenského: Hagaeus redivivus, Diogenes Cynicus redivivus, anebo také např. v názvu hudebního souboru Ars rediviva (činného v letech 1951–2002), který se zabýval hraním starších hudebních děl na původních nástrojích.

REDUCTIO AD ABSURDUM

Dovedení k nesmyslnosti

Logický termín označující způsob důkazu, který spočívá v podmínečném připuštění tvrzení protiřečícího tomu, které chceme dokázat, a v demonstraci toho, že takový postup vede k nesmyslnému závěru. Často se užívá pro takové rozvinutí chybné myšlenky, které jasně vyjeví chybu. Stejný význam má i obrat Deductio ad absurdum. Opak: → Reductio ad finem.

REDUCTIO AD FINEM

Dovedení do konce

Tj. takový logický způsob důkazu, který spočívá v tvrzení, jež nelze již nijak vyvrátit. Opakem termínu reductio ad finem je reductio ad absurdum, tj. dovedení k nesmyslnosti, k nesmyslnému logickému závěru. Srov.: Jsou ideje hliněné – a jsou ideje navždy odlité ze zlata nebo našeho vzácného skla. Chceme-li určit materiál ideje, stačí na něj kápnout silně působící kyselinu. Jednu z těchto kyselin znali už ve starověku: reductio ad finem. Tak tomu myslím říkali. Ale báli se toho jedu, chtěli raději vidět jakékoli, třeba hliněné, třeba pohádkové nebe než modré nic. (J. Zamjatin, My)

REFORMATIO IN PEIUS

Změna k horšímu

Právnický obrat, který se týká výroku vyššího soudu v neprospěch toho, kdo se k němu odvolal.

REFUGIUM PECCATORUM

Útočiště hříšníků

Tak se ironicky nazývaly žoldnéřské armády sebrané z deklasovaných živlů společnosti. Takto např. B. Engels (Anglická armáda, Spisy 15, 1964, s. 649).

REGES SUPRA LEGES (Walther 26 470b)

Králové jsou nad zákony

Princip absolutní monarchie, zakotvený už v římském právu: Quod principi placuit, legis habet vigorem.[7] Srov.: „Myslíte si, že jste nad zákon, ale nade mnou nejste.“ (Nico, 1988) → Regis voluntas suprema lex.

REGINA CAELI

Královna nebes

Tj. Panna Maria.

REGINA PROBATIONUM

Královna důkazů

Tj. vrcholný důkaz. Tak se ve středověku nazývalo přiznání obviněného.

REGIS AMICITIA NON EST POSSESSIO FIRMA (Walther 26 482)

Královská přízeň není stálý majetek

Srov.: Panská láska po zajících skáče.

REGIS VOLUNTAS SUPREMA LEX

Vůle králova je nejvyšší zákon

Parafráze výroku Salus populi suprema lex esto[8], jejímž autorem je německý císař Vilém II. Tato slova zapsal r. 1891 do návštěvní knihy mnichovské radnice. Podobně i Reges supra leges.

REGNARE EST SERVIRE DEO (Augustinus, O státě božím)

Kralovati znamená sloužit Bohu

Tak definuje Karel IV. ve svém vlastním životopisu vrcholný politický úkon -- úkon toho, kdo vládne.

REGNARE NESCIT, ODIA QUI NIMIUM TIMET (Walther 26 497)

Neumí vládnout, kdo se příliš bojí nenávisti

RELATA REFERO

Vyprávím, co jsem slyšel

Latinský překlad zásady řeckého historika Hérodota († 425 př. n. l.): Λέγειν τά λεγόμενα (Dějiny 7,152). Užívá se při uvádění nezaručených zpráv získaných z druhé ruky. Srov.: Jak jsem koupil, tak prodávám.

REM ACU TETIGISTI (Plautus, Lano 1306)

Dotkl ses věci hrotem

Smysl: vystihl jsi to nejdůležitější, dotkl ses podstaty věci. Původ rčení byl asi v lékařské praxi. Srov.: Uhodit hřebík na hlavičku.

REM CUM VIDEAS, CENSEAS (Terentius, Sebetrapič 1023)

Posuď věc, až ji uvidíš

Tj. neposuzuj ukvapeně to, o čem nic nevíš. Srov.: Co neznáš, nesuď.

REM TENE, VERBA SEQUENTUR (Walther 26 568)

Drž se věci, slova přijdou sama

Tj. rozumíš-li látce, umíš o ní i mluvit. Středověká řečnická zásada navazující na zásadu starověké rétoriky formulovanou např. Cum rem animus occupavit, verba ambiunt; Verba praevisam rem non invita sequentur.[9]

REPENTE DIVES NEMO FACTUS EST BONUS (Walther 26 582)

Z žádného boháče se nestal náhle dobrák

REPETE

Opakuj! Ještě jednou

REPETITIO EST MATER STUDIORUM

Opakování je matka učení

Srov.: Opakování je matkou moudrosti.

REPLETUS VENTER NON VULT SUDARE LIBENTER (Walther 26 584)

Plné břicho nechce do práce dát se lehce

Srov.: Plný břich, rozum tich. Podobně Satur venter non studet libenter.[10]

REQUIEM AETERNAM DONA EIS, DOMINE, ET LUX PERPETUA LUCEAT EIS

Odpočinutí věčné dej jim, Pane, a světlo věčné ať jim svítí

První slova modlitby za zesnulé, odtud rekviem ve smyslu hudební skladba pro zádušní mši, která se hraje i na koncertech (např. geniální Requiem d moll W. A. Mozarta).

REQUIESCAT IN PACE (zkr. R.I.P.)

Odpočívej v pokoji

Upravený verš žalmu (Starý zákon, Žalmy 4,9), závěr církevních obřadů za zemřelé. Často se vyskytuje na náhrobcích. Užívá se i v přeneseném smyslu o člověku, který skončil svou kariéru: např. B. Engels píše v dopise K. Kautskému z 26. 6. 1886: ...a tak byl poslán do politického vyhnanství, requiescat in pace.

RERUM MAGISTRA EXPERIENTIA EST → Rerum omnium magister usus

RERUM OMNIUM MAGISTER USUS (Caesar, Zápisky o válce občanské 2,8)

Zkušenost je učitelkou všech věcí

Často se objevuje i v jiných podobách, např. Rerum magistra experientia est (Walther 26 588a) nebo ve stejném významu: Usus magister est optimus; Experientia est optima rerum magistra. – Zkušenost je nejlepší učitelka (všech) věcí.

RES AD TRIARIOS REDIIT (Livius, Dějiny 8,8,11)

Došlo na triarie

Tj. je zle, došlo k nejhoršímu. Triarii byli zkušení vojáci, kteří tvořili třetí řadu těžké pěchoty. Došlo-li v boji až na ně, znamenalo to nepříznivý vývoj bitvy. Už Livius uvádí tato slova jako přísloví.

RES, AETAS, USUS SEMPER ALIQUID APPORTAT NOVI (Terentius, Bratři 856)

Události, věk i zkušenost vždy přinášejí něco nového

RES AMICOS INVENIT (Plautus, Stichus 521)

Majetek najde přátele

Srov.: Kde teplá kuchyně, jsou i přátelé; Ktož má koláče, ten družbu nalezne.

RES CLAMAT AD DOMINUM (Walther 26 628b)

Ta věc volá k Pánu

O velké křivdě, hrozném zločinu apod. Srov.: To je do nebe volající.

RESERVATIO MENTALIS

Myšlenková (vnitřní) výhrada

Znamená záměrné zamlčení něčeho podstatného, co omezuje platnost slibu, přísahy apod. Např. K. Marx píše B. Engelsovi 7. 5. 1867: Historii s Bismarckem musím držet v úplné tajnosti. Slíbil jsem, že o tom nikomu nepovím... Ale ovšem udělal jsem reservatio mentalis, že ty se z toho vyjímáš.

RES EST SOLLICITI PLENA TIMORIS AMOR (Ovidius, Listy heroin 1,12)

Strachu a neklidu plný bývá vždy milostný cit

RES FUGIT, ARS RESTAT, PLUS ARS QUAM RES MIHI PRAESTAT (Walther 26 678)

Majetek mizí, umění zůstává, víc nežli majetek pro mne umění platí

Srov.: Umění je dlouhé, život krátký, úsudek těžký, příležitost prchavá. (J. W. Goethe, Viléma Meistera léta učednická, Výuční list)

RES GESTAE

Věci (činy), které byly vykonány

Tj. např. vojenské činy, vojenská nebo politická minulost, historie. Srov.: Res gestae divi Augusti (Činy božského Augusta) – náhrobní nápis prvního římského císaře Augusta. Res gestae – anglosaský právnický termín v procedurálním řízení týkajícím se hrdelních zločinů, který znamená plný přehled projednávaného hrdelního či těžkého zločinu.

RES HOMINUM FRAGILES ALIT ET REGIT ET PERIMIT SORS (Walther 26 682)

Křehké životy lidí podporuje, řídí i hubí osud

RES INCOGNITA ANIMOS TURBAT

Neznámá věc zneklidňuje mysli lidí

RES IPSA LOQUITUR

Věc mluví sama za sebe

RES IUDICATA PRO VERITATE HABETUR

Rozsouzená záležitost je pokládána za pravdivou

Jedno z ustanovení římského občanského práva.

RES LOQUITUR DIRAS, CUM QUIS FERVESCIT OB IRAS (Walther 26 696)

Kdo je rozpálen zlostí, ten slovy krutými spustí

Srov.: V hněvu neváží slova.

RES MALA, RES STULTA: DARE NIHIL, PROMITTERE MULTA (Walther 26 701)

Je to věc zlá a hloupá: nic nedává, sliby nás houpá

Srov.: Sliby – chyby.

RES MODO FORMOSA FORIS EST, INTUS MACULOSA (Walther 26 713)

Navenek půvabu plna, uvnitř však je samá skvrna

Srov.: Šmejd zůstane šmejdem, i když se na povrchu pěkně leskne (Misantrop, Básně a písně, Pravda je jenom jedna); Navrch huj, uvnitř fuj.

RES NOVA SAEPE PLACET, INVETERATA IACET (Walther 26 730a)

Nová věc vždycky se líbí, když starší je, zůstává ležet

RESPECTIVE

Vzhledem k, případně, to jest

RESPICE FINEM → Quidquid agis, prudenter agas et respice finem.

RESPICE FORMICAM, VIR TARDE, LABORIS AMICAM (Walther 26 799)

Pohleď na mravence, lenochu, na toho přítele práce

Volně podle bible (Starý zákon, Přísloví 6,6): Vade ad formicam, o piger, et considera vias eius et disce sapientiam – Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš. Srov. parafrázi: Jděte k lenochodovi, dříči a kutilové, dívejte se, jak žije, ať trochu zmoudříte! (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

RATIONEM LOCI, TEMPORIS ET PERSONAE (Molière, Žárlivý břídil 1,2)

Vhodnost místa, času a osoby

Molière vkládá tato latinská slova do věty, kterou pronáší pyšný učený doktor: „To jsi mi věru pěkný neotesanec, pěkné nemehlo a pěkný nezdvořák, když mě oslovíš, aniž smekneš a aniž uvážíš rationem loci, temporis et personae!“