R
ROSAM, QUAE PRAETERIIT, NE QUAERAS ITERUM (Walther 26 953g)
Nehledej znovu růži, která zvadla
Srov.: Co tam, to tam, o to hlavy nelam; Co se stalo, nejde odestát.
RUMOR PUBLICUS
Obecný názor, veřejné mínění, lidová zvěst
RUMPITUR INVIDIA (Martialis, Epigramy 9,98)
Závistí puká
Martialis tu naráží na bajku o žábě a volovi (Phaedrus 1,24). Žába záviděla volovi jeho velikost, chtěla se mu vyrovnat, a tak se nadýmala, až praskla.
RUSTICUS EXSPECTAT, DUM TOTUS DEFLUIT AMNIS,
ET LIQUOR ASSIDUUS FLUIT ET FLUIT OMNIBUS ANNIS (Walther 27 030)
Sedlák stále jen čeká, až celá odteče řeka,
voda však stále teče a teče po celá léta
Podle Horatia (Listy 1,2,42), který radí příteli, aby se konečně odvážil opravdu žít, a tímto dvojverším dokládá nesmyslnost stálých odkladů a vyčkávání. Srov.: PER MULTUM „CRAS, CRAS“ OMNIS DILABITUR AETAS[15]
RUTILANS ROSA SINE SPINA
Skvoucí růže bez trnů
Heslo anglického krále Jindřicha VIII., který měl ve znaku bílou yorskou růži. Srov. opak: NULLI ROSAE DEEST SPINA. Není růže bez trní.
POZNÁMKY POD ČAROU:
[1] CORVO QUOQUE RARIOR ALBO (Iuvenalis, Satiry 7,202)
Vzácnější než bílá vrána (havran)
Iuvenalis hovoří o tom, že skutečně šťastní lidé jsou velice vzácní. Náš obrat „bílá vrána“ získal navíc kvalitativní obsah.
[2] DI (DEI, DII) LANEOS PEDES HABENT (Macrobius, Saturnalia 1,8,5)
Bohové mají nohy z vlny
Tj. chodí tiše. Jiný výklad rčení je, že bohové mají svázané nohy, tj. přicházejí se svou pomocí i s tresty pomalu. Srov.: Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. → Lenta ira deorum est.
[3] PEDE CLAUDO (Horatius, Ódy 3,2,33)
Chromou nohou
Tj. pomalu. Obrat, který platí především o trestu, je převzat z Horatiových veršů: raro antecedentem scelestum // deseruit pede Poena claudo – jen zřídka viníka nedostihne Trest, i když jde o chromé noze. Obdobný obraz o trestu, který jistě přijde, je velmi častý ve středověku o božím trestu (např. Lenti, sed certi vindices di). Srov.: Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
[4] ULTIMA RATIO REGUM
Poslední argument králů
Tj. posledním prostředkem k řešení sporů jsou zbraně. Tento nápis býval na dělech Ludvíka XIV. Za francouzské revoluce r. 1796 byl zakázán. Podobný nápis byl používán od r. 1742 i na dělech pruských. Slov Ultima ratio se užívá v diplomacii, kde se jimi rozumí přerušení diplomatických styků a v krajním případě válka. Srov.: Křesťan, tato ultima ratio lži, toť zase Žid – Žid na třetí. (F. Nietzsche, Antikrist 44.) → Ultima ratio theologorum.
[5] QUASI RE BENE GESTA (např. K. Marx v dopise B. Engelsovi)
Jako by se dobře stalo
Tj. jako by bylo dosaženo úspěchu.
[6] NULLUS AD AMISSAS IBIT AMICUS OPES (Ovidius, Žalozpěvy 1,9,10)
Nepřijde jediný přítel k tomu, kdo nemá už nic
Srov.: V nouzi poznáš přítele (ale i nepřítele). → Donec eris felix multos numerabis amicos...
[7] QUOD PRINCIPI PLACUIT, LEGIS HABET VIGOREM (Ulpianus, Digesta 1,4,1)
Co se zlíbilo vládci, má platnost zákona
Smysl: vůle panovníkova je zákonem. Výrok vystihuje podstatu absolutistické vlády.
[8] SALUS POPULI SUPREMA LEX ESTO (Cicero, O zákonech 3,3,8)
Blaho lidu ať je nejvyšším zákonem
Lapidární formulace častěji se objevující myšlenky, jež povyšuje zájmy celku nad vše ostatní. Výraz „populi“ bývá nahrazován i jinými (salus publica – obecné blaho, salus rei publicae – blaho státu), aniž se tím mění základní význam výroku. Srov.: ...ve vztahu k tomu principu, který může být nazván základním principem demokracie, totiž k principu hlásajícímu, že salus populi suprema lex (V. I. Lenin, Spisy 42, 1968, s. 28).
[9] VERBA PRAEVISAM REM NON INVITA SEQUENTUR (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,311)
Látku když promyslíš dobře, tu slova se ochotně řadí
Jedna ze zásad starověké rétoriky. Bývá formulována i → Cum rem animus occupavit, verba ambiunt.
[10] SATUR VENTER NON STUDET LIBENTER
Nasycené břicho se nerado učí
Myšlenka je stará, traduje se v různých variantách. Např. Seneca píše: Copia ciborum subtilitas animi impeditur. – Nadměrné jídlo překáží bystrosti ducha. Hieronymus cituje původně řecké přísloví: Pinguis venter non gignit sensum tenuem. – Tučný břich nikdy není tich. Srov.: Plný břich, rozum tich.
[11] NAM TUA RES AGITUR PARIES CUM PROXIMUS ARDET (Horatius, Listy 1,18,84)
Vždyť se i o tebe jedná, když sousední stavení hoří
Tj. člověk nemá být netečný k nebezpečí, které ohrožuje jeho okolí, i když právě nehrozí jemu samému. → Iam proximus ardet Ucalegon.
[12] CASTIGAT RIDENDO MORES
Smíchem napravuje mravy
Heslo pařížské komické opery, jehož autorem je novolatinský básník J. B. Santeli. Inspirací je Horatius, Satiry 1,1,24: Ridentem dicere verum, quid vetat
[13] PARTURIUNT MONTES, NASCETUR RIDICULUS MUS (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,139)
K porodu chystá se hora a vyjde jen směšná myš
Výrok se užívá o neodpovídajících, směšně malých a bezvýznamných výsledcích světoborných záměrů. Nejznámější je tento verš Horatiův, ale existuje také jako rozšířené rčení. Např. u bajkáře Phaedra (4,23): Hora se vzdouvá, rodit se chystá, běduje, / po zemi všude se čeká, co přijde, co bude. / A hle – už je to tu, už na svět vyšla myš. / Jako ty: slíbíš vše a nedokážeš nic. Srov.: Křesťanství slibuje všechno, ale nedodržuje nic (F. Nietzsche, Antikrist 42.).
[14] URBS AETERNA (AETERNA URBS)
Věčné město
Označení Říma, jehož použil již Tibullus: Romulus aeternae nondum formaverat Urbis moenia (Elegie 2,5,23) – Romulus dosud neurčil hradby věčného města. Srov.: Jiná pověst vypravuje, že Remus potupil svého bratra tím, že přeskočil hradby nově založeného města. Za to prý ho buď sám Romulus, nebo někdo z jeho přátel usmrtil se slovy: „Tak ať v budoucnu zahyne každý, kdo přeskočí mé hradby!“ (Starověké báje a pověsti, Romulus a Remus)
[15] PER MULTUM „CRAS, CRAS“ OMNIS DILABITUR AETAS (Walther 21 220)
V stálém „zítra, zítra až“ může prchnout život náš
Srov.: Zítra, zítra kéž je lépe – / všude, vždyť ta naděj žije –, / ale dnes, ach, dnes kéž vzkvétá / jen ta stará mizerie! (J. W. Goethe, Básně, Nevzrušený poutník)
ROMA MANUS RODIT, QUAS RODERE NON VALET, ODIT; // DANTES CUSTODIT; NON DANTES SPERNIT ET ODIT
Řím všechny oškubává, koho škubat nelze, nenávidí; // on dárce chrání, zhrdá tím, kdo nedá, zle ho nenávidí
Rčení použil F. Rabelais v románu Gargantua a Pantagruel.
RESPICERE IGNOTO DISCET PENDENTIA TERGO (Horatius, Satiry 2,3,299)
Přivykne pohlédnout zpět, co mu na zádech visí, aniž ví o tom
Tj. naučí se vidět vlastní chyby. Obrazné vyjádření vychází z ezopské bajky, v níž se vypravuje, že každý člověk nese dva pytle: jeden na zádech, do něhož hází své chyby, druhý na prsou, kam dává chyby cizí. Srov.: Cudzie hriechy na nose a svoje za chrbtom.
RESPICERE NIL CONSUEVIT IRACUNDIA (Publilius Syrus, Myšlenky R 12)
Hněv obvykle se neohlíží na nic
Srov.: Zaslepený hněvem.
RESPONDET POSITIS MONACHI DEVOTIO NUMMIS (Walther 26 817)
Mnichova zbožnost je rovna penězům, které mu podáš
RES PUBLICA EST RES POPULI (Cicero, O státě 25,39)
Republika je věc lidu
Cicero uvádí tuto frázi jako slova Publia Cornelia Scipiona.
RES, QUAE PERDUNTUR, CENTENA VALERE FERUNTUR (Walther 26 751)
Ztracené věci prý mají cenu stokráte větší
Srov.: Máš mě, nedbáš mne; ztratíš mě, poznáš mě.
RES SATIS EST NOTA; FOETENT PLUS STERCORA MOTA (Walther 26 765)
Známá věc, mnozí tvrdí, hnůj, kterým pohneš, víc smrdí
Smysl: Nedělej nic, co není nezbytně nutné. Srov.: Pomyje, dokavad jimi nehne, nesmrdí; Kdo se mnoho ptá, mnoho (nepříjemného o sobě) se dozví.
RES SITA EST IN CUSPIDE FERRI (Walther 26 774)
Věc spočívá na hrotu meče
Latinská obdoba Homérova obratu (Ílias 10,173): na ostří nože. Srov.: Pohybovat se na ostří nože. Srov. dále příklady užití v literatuře: Nůž je to nejvěčnější, nejnesmrtelnější, nejgeniálnější ze všeho, co člověk vytvořil. Nůž byla gilotina, nůž je univerzální způsob, jak rozvázat všechny uzly, po ostří nože vede cesta paradoxů – jediná cesta neohroženého rozumu... (J. Zamjatin, My); Jenže literatura, kterou nazývala moderní, se na Severu stala nemoderní a pro něho jako pro posluchače bylo téměř nesnesitelné poslouchat, jak zdraví tyto již odložené myšlenky jako nové a inspirující. A protože nechtěl sám sebe a svůj směr popřít a rozhovor hnát na ostří nože, mlčel a trpěl. (A. Strindberg, Klášter)
RESTITUTIO IN INTEGRUM
Navrácení do původního stavu
Právnické úsloví; znamená obnovení dřívějších práv, majetku, cti soudem.
RES TUA TUNC AGITUR, PARIES CUM PROXIMA ARDET → Nam tua res agitur paries cum proximus ardet[11]
RETI VENTOS VENARI
Chytat vítr do sítě
Proverbiální rčení o zbytečné, bezvýsledné, pošetilé námaze. Srov.: Chytej vítr v poli.
RE VERA
Vskutku, ve skutečnosti
REVERENDISSIMUS
Ctihodný, nejctihodnější
Titul vyššího církevního hodnostáře.
REX ERIS, SI RECTE FACIES (Horatius, Listy 1,1,59)
Budeš králem, povedeš-li si dobře
Tak volají chlapci při hře. Proti převládajícímu mínění, že peníze činí lidi šťastnými a ctěnými, staví Horatius hru dětí, v níž nevolí králem bohatého, ale schopného. Srov. epizodu z dětství slavného perského krále Kýra: „Když bylo Kýrovi asi deset let, hrál si na cestě s ostatními chlapci. Chlapcům nic nevadilo, že je Kýros synem pastevce. Hráli si společně a zvolili si Kýra za krále.“ (více viz: Starověké báje a pověsti, O slavném králi Kýrovi)
REX EST, QUI METUIT NIHIL, REX EST, QUI CUPIT NIHIL (Seneca Mladší, Thyestés 388)
Králem je, kdo se nebojí ničeho, králem je, kdo po ničem netouží
Podobně i → QUI SUIS REBUS CONTENTUS EST, HUIC MAXIMAE AC CERTISSIMAE SUNT DIVITIAE → QUAE SUNT MAGNAE DIVITIAE? NON DESIDERARE DIVITIAS
REX ILLITTERATUS EST QUASI ASINUS CORONATUS (Walther 26 853)
Nevzdělaný král je jako korunovaný osel
Podobně se vyjadřuje i Buddha: „Člověk, jenž nenabyl poznání, stárne jako vůl; přibývá mu na váze, ale moudrosti mu nepřibývá.“ (Dhammapadam 11,152)
REX NUMQUAM MORITUR
Král nikdy neumírá
Rozumí se král jako představitel královské moci, která trvá nezávisle na smrti jednoho krále, protože hned po něm nastupuje další. Srov. francouzské: Le roi est mort, vive le roi! – Král je mrtev, ať žije král! anebo staroegyptské: Sokol odletěl do nebe a jiný vstoupil na jeho místo.
REX PROBAVIT NON REM PUBLICAM SUAM ESSE, SED SE REI PUBLICAE (Seneca Mladší, O dobrotivosti 1,19)
Král uznal, že nepatří stát jemu, ale on státu
Tento výrok se stal základem hesla pruského krále Bedřicha II. Velikého († 1786): Kníže je prvním služebníkem svého státu. Srov. opak: L’État c’est moi. – Stát jsem já. (Ludvík XIV.)
RIDENDO CASTIGAT MORES → Castigat ridendo mores[12]
RIDENTEM DICERE VERUM QUID VETAT (Horatius, Satiry 1,1,24)
Co brání říkat pravdu jakoby žertem?
RIDENTI DOMINO NEC CAELO CREDE SERENO (Walther 26 876)
Jasnému nebi a pánu, jenž úsměv má na líci, nevěř
Neboť obojí je nestálé a vrtkavé.
RIDERE IN STOMACHO (Cicero, Dopisy přátelům 2,16,7)
Smát se v žaludku
Tj. smát se uvnitř, v duchu, potutelně. Srov.: Smát se do hrsti, do vousů (pod fousy).
RIDE SI SAPIS (Martialis, Epigramy 2,41)
Směj se, máš-li rozum
A tedy i smysl pro humor.
RIDICULUM ACRIFORTIUS ET MELIUS MAGNAS PLERUMQUE SECAT RES (Horatius, Satiry 10,22–23)
Smích většinou umí závažné věci rozřešit lépe a rázněji než velká přísnost
RIDICULUS MUS → PARTURIUNT MONTES, NASCETUR RIDICULUS MUS[13]
RIGOR MORTIS
Posmrtná ztuhlost
R.I.P. → Requiescat in pace
RISU DISSOLVEBAT ILIA (Petronius, Satirikon 24)
Smíchem roztřásal útroby
Srov.: Smál se, až se za břicho popadal.
RISU INEPTO RES INEPTIOR NULLA EST (Catullus, Básně 39,16)
Nic hloupějšího není než hloupý smích
RISUM TENEATIS AMICI (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,5)
Zdrželi byste se smíchu, přátelé?
Otázce předchází: „Kdyby malíř namaloval k lidské hlavě koňskou šíji...“ Horatius tak začíná svůj výklad o pravidlech, jimiž se řídí básnické umění. Citovaná slova se užívají častěji bez otazníku, ve smyslu: „Zadržte, potlačte smích.“
RISUS ABUNDAT IN ORE STULTORUM
Ústa hlupáků překypují smíchem
RISUS SARDONICUS
Sardonický smích
Podle tradičního výkladu je to smích připomínající grimasu, kterou vyvolává otrava jedovatou rostlinou bolehlavem ze Sardinie (sardonica herba) anebo při tetanu; trpký, křečovitý smích. Výraz „sardonický“ použil poprvé již Homér při popisu smíchu Odysseova, jenž „usmívaje se sardonicky“ vyhnul se volské čelisti, kterou po něm hodil jeden z nápadníků jeho ženy Pénelopy.
RITE LOQUI NESCIT, QUI NESCIT RITE TACERE ([Seneca Mladší], Kniha mravních naučení 74)
Neumí v pravý čas promluvit, kdo neumí v pravý čas mlčet
Základem je biblické: Tempus tacendi et tempus loquendi (Starý zákon, Kazatel 3,7) – Čas mlčení a čas mluvení.
RIXANTUR VILES DE LANA SAEPE CAPRINA (Walther 26 901)
Hlupáci často spolu se hádají jen o chlup kozí
Volně podle Horatia (Listy 1,18,15) znamená „malicherně se přít, hádat se o něco zcela bezvýznamného“. Ve stejném smyslu se užívá i úsloví De asini umbra disceptare. Srov.: Jeden filosof se ptal na nemožnosti, druhý mu zase neodpovídal k věci. Tu řekl Démónax: „Nezdá se vám, přátelé, že jeden z vás dojí kozla a druhý mu nastavuje na mléko sítko?“ (Lúkiános, O bozích a lidech, Démónaktův život); Hádat se o kozí chlup.
ROBUR, MURUS ET SCUTUM SAPIENTIS EST PRUDENTIA (Walther 26 909a)
Silou, zdí i štítem moudrého je rozvážnost
Původ je třeba hledat u řeckého spisovatele komedií Menandra.
RODERE DENTEM DENTE
Kousat zub zubem
Srov.: Vytloukat klín klínem.
ROMA AETERNA (Walther 26 918)
Věčný Řím
Přívlastek „věčný“ byl Římu přisuzován již ve starověku → Urbs aeterna[14]
ROMA CAPIT MARCAS, BURSAS EXHAURIT ET ARCAS;
UT TIBI TU PARCAS, FUGE PAPAS ET PATRIARCHAS (Walther 26 919)
Řím se zmocňuje peněz a prázdní měšce i truhly;
abys byl ušetřen toho, tak papeži, otcům se vyhni
Jedno z mnoha dvojverší napadajících hamižnost církve. Srov. i následující heslo.
ROMA CAPUT MUNDI, TENET ORBIS FRENA ROTUNDI.
DANTES EXAUDIT, NON DANTIBUS OSTIA CLAUDIT (Walther 26 923)
Hlavou světa je Řím, svět kulatý v otěžích drží.
Vyslyší toho, kdo dává, kdo nedají, těm zavře dveře
ROMA DELIBERANTE, SAGUNTUM PERIIT
Zatím co Řím uvažuje, Saguntum padlo
Rčení, které vzniklo na základě Liviových slov: Dum ea Romani parant consultantque, iam Saguntum summa vi oppugnabatur (Dějiny 21,7,1) – Zatím co se v Římě připravují a radí, bylo Saguntum velkou silou obléháno. Saguntum, přístav v Hispánii, bylo obleženo a nakonec dobyto Hannibalem r. 219 př. n. l. a tato událost byla jednou z příčin obnovení válečného konfliktu mezi Římem a Kartágem (druhá punská válka, 218–201 př. n. l.).
ROMA DIE UNA NON TOTA AEDIFICATA (Walther 26 925)
Celý Řím nebyl postaven za jediný den
Užívá se ve smyslu: Velké dílo vyžaduje svůj čas. Obdobou je staročeské rčení doložené už ve sbírce Smila Flašky z Pardubic (2. pol. 15. stol.): Nejeden den Praha ustavena.
ROMA LOCUTA, CAUSA FINITA (Augustinus, Rozpravy 131,10)
Řím promluvil, pře je skončena
Tj. papežská kurie vynesla konečný výrok, proti němuž není odvolání. Těmito slovy začínala i bula papeže Inocence I., kterou v r. 416 potvrdil rozhodnutí synody o vyobcování odpůrců sv. Augustina z církve.
RESPICE PERSONAM, PONE PRO DUOS: BUS NON EST IN USU (F. Rabelais, Gargantua a Pantagruel 1,5)
Měj zřetel na osobu, nalévej pro dva: bus se neužívá
Nepřeložitelná slovní hříčka. Správně latinsky by měl stát namísto „duos“ tvar „duobus“. Rabelais vypouští koncovku –bus, protože slovo „bus“ je ve francouzštině minulým časem slovesa boire – pít, čímž má být naznačeno že boire (pít) má se jen v čase přítomném a ne v minulém.
RATIONI NULLA RESISTUNT (Walther 26 365a)
Rozumu nic neodolá
RATIO QUASI QUAEDAM LUX LUMENQUE VITAE (Cicero, Akademika 2,26)
Rozum je jakoby světlo a jas života
RATIO ULTIMA ROMAE
Poslední římský argument
→ Ultima ratio regum[4]
RE BENE GESTA → Quasi re bene gesta[5]
REBUS ANGUSTIS ANIMOSUS ATQUE FORTIS APPARE (Horatius, Ódy 2,10,21)
V tísni ukaž odvahu a sílu ducha
REBUS DICTANTIBUS
Pod tlakem okolností
REBUS HOMO PLENUS, VIX FRAUDIBUS EST ALIENUS (Walther 26 379)
Statky bohatý člověk je sotva podvodů dalek
REBUS IN ADVERSIS ANIMUM SUBMITTERE NOLI. SPEM RETINE! SPES UNA HOMINEM NEC MORTE RELINQUIT (Catonova dvojverší 2,25)
Neklesej na mysli, když je ti někdy nepřízniv osud. Doufej! Jen naděje nevzdá se muž ani ve chvíli smrti
Srov.: Poslední umírá naděje. (Misantrop, Básně a písně, Cynik); Opačný názor: Pohání je víra a naděje. Pěkně falešný palivo. (H. Rollins, Solipsista)
REBUS IN ADVERSIS OSTENDITUR OMNIS AMICUS (Walther 26 389)
V neštěstí se ukáže, jaký je kdo přítel
Myšlenka je stará, častá u mnoha antických autorů, např. u Ovidia: Nullus ad amissas ibit amicus opes.[6]
REBUS IN ADVERSIS SAPIENTIA VERA PROBATUR (Walther 26 391)
V nepřízni osudu teprv se projeví ta pravá moudrost
REBUS PERACTIS DULCISSIMA QUIES (Walther 26 409a)
Nejsladší je odpočinek po vykonaném díle
REBUS SIC STANTIBUS
Za těchto okolností
RECIPE
Vezmi, užij
Začátek lékařského předpisu.
RECTA VIA
Přímou cestou, přímo, správně
RECTOR MAGNIFICE (MAGNIFICENTISSIME)
Vznešený (nejvznešenější) rektore
Tradiční oslovení rektora univerzity. Dnes u nás obvykle: „Vaše magnificence“; a dříve také: „soudruhu rektore“.
REDDE MIHI LEGIONES MEAS → Vare, Vare, redde mihi legiones
REDDERE GAUDET HOMO NEQUAM PRO MELLE VENENUM, PRO FRUCTU MALUM, PRO PIETATE DOLUM (Walther 26 431)
Radost má ničema z toho, že místo medu jed dává, namísto užitku škodu, namísto věrnosti klam
REDDIT PEIORES INHONESTA LOCUTIO MORES (Walther 26 443)
Hanebná řeč zhoršuje mravy
Volně podle biblického Nového zákona (1. Korintským 15,33): Bonos corrumpunt mores congressus mali, kde je ve smyslu: špatná společnost kazí dobré mravy.
REDIVIVUS
Obnovený, oživený, znovu živý
Původní význam je „znovu upotřebený“ (re divivus). Význam, v němž se dnes slovo běžně užívá, vznikl chybnou etymologií, která ho spojovala se slovem „vivus“ = „živý“. Objevuje se např. v názvech spisů J. A. Komenského: Hagaeus redivivus, Diogenes Cynicus redivivus, anebo také např. v názvu hudebního souboru Ars rediviva (činného v letech 1951–2002), který se zabýval hraním starších hudebních děl na původních nástrojích.
REDUCTIO AD ABSURDUM
Dovedení k nesmyslnosti
Logický termín označující způsob důkazu, který spočívá v podmínečném připuštění tvrzení protiřečícího tomu, které chceme dokázat, a v demonstraci toho, že takový postup vede k nesmyslnému závěru. Často se užívá pro takové rozvinutí chybné myšlenky, které jasně vyjeví chybu. Stejný význam má i obrat Deductio ad absurdum. Opak: → Reductio ad finem.
REDUCTIO AD FINEM
Dovedení do konce
Tj. takový logický způsob důkazu, který spočívá v tvrzení, jež nelze již nijak vyvrátit. Opakem termínu reductio ad finem je reductio ad absurdum, tj. dovedení k nesmyslnosti, k nesmyslnému logickému závěru. Srov.: Jsou ideje hliněné – a jsou ideje navždy odlité ze zlata nebo našeho vzácného skla. Chceme-li určit materiál ideje, stačí na něj kápnout silně působící kyselinu. Jednu z těchto kyselin znali už ve starověku: reductio ad finem. Tak tomu myslím říkali. Ale báli se toho jedu, chtěli raději vidět jakékoli, třeba hliněné, třeba pohádkové nebe než modré nic. (J. Zamjatin, My)
REFORMATIO IN PEIUS
Změna k horšímu
Právnický obrat, který se týká výroku vyššího soudu v neprospěch toho, kdo se k němu odvolal.
REFUGIUM PECCATORUM
Útočiště hříšníků
Tak se ironicky nazývaly žoldnéřské armády sebrané z deklasovaných živlů společnosti. Takto např. B. Engels (Anglická armáda, Spisy 15, 1964, s. 649).
REGES SUPRA LEGES (Walther 26 470b)
Králové jsou nad zákony
Princip absolutní monarchie, zakotvený už v římském právu: Quod principi placuit, legis habet vigorem.[7] Srov.: „Myslíte si, že jste nad zákon, ale nade mnou nejste.“ (Nico, 1988) → Regis voluntas suprema lex.
REGINA CAELI
Královna nebes
Tj. Panna Maria.
REGINA PROBATIONUM
Královna důkazů
Tj. vrcholný důkaz. Tak se ve středověku nazývalo přiznání obviněného.
REGIS AMICITIA NON EST POSSESSIO FIRMA (Walther 26 482)
Královská přízeň není stálý majetek
Srov.: Panská láska po zajících skáče.
REGIS VOLUNTAS SUPREMA LEX
Vůle králova je nejvyšší zákon
Parafráze výroku Salus populi suprema lex esto[8], jejímž autorem je německý císař Vilém II. Tato slova zapsal r. 1891 do návštěvní knihy mnichovské radnice. Podobně i Reges supra leges.
REGNARE EST SERVIRE DEO (Augustinus, O státě božím)
Kralovati znamená sloužit Bohu
Tak definuje Karel IV. ve svém vlastním životopisu vrcholný politický úkon -- úkon toho, kdo vládne.
REGNARE NESCIT, ODIA QUI NIMIUM TIMET (Walther 26 497)
Neumí vládnout, kdo se příliš bojí nenávisti
RELATA REFERO
Vyprávím, co jsem slyšel
Latinský překlad zásady řeckého historika Hérodota († 425 př. n. l.): Λέγειν τά λεγόμενα (Dějiny 7,152). Užívá se při uvádění nezaručených zpráv získaných z druhé ruky. Srov.: Jak jsem koupil, tak prodávám.
REM ACU TETIGISTI (Plautus, Lano 1306)
Dotkl ses věci hrotem
Smysl: vystihl jsi to nejdůležitější, dotkl ses podstaty věci. Původ rčení byl asi v lékařské praxi. Srov.: Uhodit hřebík na hlavičku.
REM CUM VIDEAS, CENSEAS (Terentius, Sebetrapič 1023)
Posuď věc, až ji uvidíš
Tj. neposuzuj ukvapeně to, o čem nic nevíš. Srov.: Co neznáš, nesuď.
REM TENE, VERBA SEQUENTUR (Walther 26 568)
Drž se věci, slova přijdou sama
Tj. rozumíš-li látce, umíš o ní i mluvit. Středověká řečnická zásada navazující na zásadu starověké rétoriky formulovanou např. Cum rem animus occupavit, verba ambiunt; Verba praevisam rem non invita sequentur.[9]
REPENTE DIVES NEMO FACTUS EST BONUS (Walther 26 582)
Z žádného boháče se nestal náhle dobrák
REPETE
Opakuj! Ještě jednou
REPETITIO EST MATER STUDIORUM
Opakování je matka učení
Srov.: Opakování je matkou moudrosti.
REPLETUS VENTER NON VULT SUDARE LIBENTER (Walther 26 584)
Plné břicho nechce do práce dát se lehce
Srov.: Plný břich, rozum tich. Podobně Satur venter non studet libenter.[10]
REQUIEM AETERNAM DONA EIS, DOMINE, ET LUX PERPETUA LUCEAT EIS
Odpočinutí věčné dej jim, Pane, a světlo věčné ať jim svítí
První slova modlitby za zesnulé, odtud rekviem ve smyslu hudební skladba pro zádušní mši, která se hraje i na koncertech (např. geniální Requiem d moll W. A. Mozarta).
REQUIESCAT IN PACE (zkr. R.I.P.)
Odpočívej v pokoji
Upravený verš žalmu (Starý zákon, Žalmy 4,9), závěr církevních obřadů za zemřelé. Často se vyskytuje na náhrobcích. Užívá se i v přeneseném smyslu o člověku, který skončil svou kariéru: např. B. Engels píše v dopise K. Kautskému z 26. 6. 1886: ...a tak byl poslán do politického vyhnanství, requiescat in pace.
RERUM MAGISTRA EXPERIENTIA EST → Rerum omnium magister usus
RERUM OMNIUM MAGISTER USUS (Caesar, Zápisky o válce občanské 2,8)
Zkušenost je učitelkou všech věcí
Často se objevuje i v jiných podobách, např. Rerum magistra experientia est (Walther 26 588a) nebo ve stejném významu: Usus magister est optimus; Experientia est optima rerum magistra. – Zkušenost je nejlepší učitelka (všech) věcí.
RES AD TRIARIOS REDIIT (Livius, Dějiny 8,8,11)
Došlo na triarie
Tj. je zle, došlo k nejhoršímu. Triarii byli zkušení vojáci, kteří tvořili třetí řadu těžké pěchoty. Došlo-li v boji až na ně, znamenalo to nepříznivý vývoj bitvy. Už Livius uvádí tato slova jako přísloví.
RES, AETAS, USUS SEMPER ALIQUID APPORTAT NOVI (Terentius, Bratři 856)
Události, věk i zkušenost vždy přinášejí něco nového
RES AMICOS INVENIT (Plautus, Stichus 521)
Majetek najde přátele
Srov.: Kde teplá kuchyně, jsou i přátelé; Ktož má koláče, ten družbu nalezne.
RES CLAMAT AD DOMINUM (Walther 26 628b)
Ta věc volá k Pánu
O velké křivdě, hrozném zločinu apod. Srov.: To je do nebe volající.
RESERVATIO MENTALIS
Myšlenková (vnitřní) výhrada
Znamená záměrné zamlčení něčeho podstatného, co omezuje platnost slibu, přísahy apod. Např. K. Marx píše B. Engelsovi 7. 5. 1867: Historii s Bismarckem musím držet v úplné tajnosti. Slíbil jsem, že o tom nikomu nepovím... Ale ovšem udělal jsem reservatio mentalis, že ty se z toho vyjímáš.
RES EST SOLLICITI PLENA TIMORIS AMOR (Ovidius, Listy heroin 1,12)
Strachu a neklidu plný bývá vždy milostný cit
RES FUGIT, ARS RESTAT, PLUS ARS QUAM RES MIHI PRAESTAT (Walther 26 678)
Majetek mizí, umění zůstává, víc nežli majetek pro mne umění platí
Srov.: Umění je dlouhé, život krátký, úsudek těžký, příležitost prchavá. (J. W. Goethe, Viléma Meistera léta učednická, Výuční list)
RES GESTAE
Věci (činy), které byly vykonány
Tj. např. vojenské činy, vojenská nebo politická minulost, historie. Srov.: Res gestae divi Augusti (Činy božského Augusta) – náhrobní nápis prvního římského císaře Augusta. Res gestae – anglosaský právnický termín v procedurálním řízení týkajícím se hrdelních zločinů, který znamená plný přehled projednávaného hrdelního či těžkého zločinu.
RES HOMINUM FRAGILES ALIT ET REGIT ET PERIMIT SORS (Walther 26 682)
Křehké životy lidí podporuje, řídí i hubí osud
RES INCOGNITA ANIMOS TURBAT
Neznámá věc zneklidňuje mysli lidí
RES IPSA LOQUITUR
Věc mluví sama za sebe
RES IUDICATA PRO VERITATE HABETUR
Rozsouzená záležitost je pokládána za pravdivou
Jedno z ustanovení římského občanského práva.
RES LOQUITUR DIRAS, CUM QUIS FERVESCIT OB IRAS (Walther 26 696)
Kdo je rozpálen zlostí, ten slovy krutými spustí
Srov.: V hněvu neváží slova.
RES MALA, RES STULTA: DARE NIHIL, PROMITTERE MULTA (Walther 26 701)
Je to věc zlá a hloupá: nic nedává, sliby nás houpá
Srov.: Sliby – chyby.
RES MODO FORMOSA FORIS EST, INTUS MACULOSA (Walther 26 713)
Navenek půvabu plna, uvnitř však je samá skvrna
Srov.: Šmejd zůstane šmejdem, i když se na povrchu pěkně leskne (Misantrop, Básně a písně, Pravda je jenom jedna); Navrch huj, uvnitř fuj.
RES NOVA SAEPE PLACET, INVETERATA IACET (Walther 26 730a)
Nová věc vždycky se líbí, když starší je, zůstává ležet
RESPECTIVE
Vzhledem k, případně, to jest
RESPICE FINEM → Quidquid agis, prudenter agas et respice finem.
RESPICE FORMICAM, VIR TARDE, LABORIS AMICAM (Walther 26 799)
Pohleď na mravence, lenochu, na toho přítele práce
Volně podle bible (Starý zákon, Přísloví 6,6): Vade ad formicam, o piger, et considera vias eius et disce sapientiam – Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš. Srov. parafrázi: Jděte k lenochodovi, dříči a kutilové, dívejte se, jak žije, ať trochu zmoudříte! (Misantrop, Sentence o lidském smradu)
RATIONEM LOCI, TEMPORIS ET PERSONAE (Molière, Žárlivý břídil 1,2)
Vhodnost místa, času a osoby
Molière vkládá tato latinská slova do věty, kterou pronáší pyšný učený doktor: „To jsi mi věru pěkný neotesanec, pěkné nemehlo a pěkný nezdvořák, když mě oslovíš, aniž smekneš a aniž uvážíš rationem loci, temporis et personae!“
RADIT USQUE AD CUTEM (Walther 26 234a)
Škrabe až na kůži
Původně snad u Sofokla. Užívá se ve smyslu: začínat od základu, hledat počátek věcí a dějů. Srov.: Jít na kořen věci.
RARA AVIS IN TERRIS (Iuvenalis, Satiry 6,165)
Vzácný pták na světě
Ve smyslu: vzácný případ, něco neobyčejného. Srov.: Bílá vrána. → CORVO QUOQUE RARIOR ALBO[1]
RARA DATUR LONGO PRUDENTIA TEMPORIS USU (Catonova dvojverší 4,27,2)
Vzácnou moudrost dá ti hlavně zkušenost dlouhá
Srov.: Terezka kráčela ke dveřím jako proti nepříteli. Má výborná hospodyně se stala velmi nepohostinnou. Cizí člověk je jí podezřelý. Podle jejího výkladu vznikla tahle její vlastnost z dlouhé zkušenosti s lidmi. Neměl jsem čas uvažovat, zda by tatáž zkušenost učiněná nějakým jiným výzkumníkem měla týž výsledek. (A. France, Zločin Silvestra Bonnarda) → EXPERIENTIA EST OPTIMA RERUM MAGISTRA – Zkušenost je nejlepší učitelka (všech) věcí.
RARA TEMPORUM FELICITAS, UBI QUAE VELIS SENTIRE ET QUAE SENTIAS DICERE LICET (Tacitus, Dějiny 1,1)
Vzácná je ta šťastná doba, kdy je dovoleno myslet si, co chceš, a říkat, co si myslíš
Taková svobodná doba je vzácná za všech časů; nicméně Tacitus má na mysli dobu vlády císaře Nervy (96–98 n. l.) a hlavně Traiana (98–117 n. l.), který byl antickou tradicí považován za jednoho z nejlepších císařů. Měl i přízvisko Optimus (Nejlepší).
RARA VIGET PROBITAS, UBI REGNAT GRANDIS EGESTAS (Walther 26 275)
Zřídka poctivost panuje, kde velká nouze kraluje
Přičemž zřídka panuje poctivost dokonce i tam, kde vůbec žádná nouze nekraluje.
RARI NANTES IN GURGITE VASTO (Vergilius, Aeneis 1,118)
Tu a tam plavec na pusté hlubině
V Aeneidě jsou míněni trosečníci, kteří jsou unášeni vlnami (viz Starověké báje a pověsti, Aeneovo bloudění). Výrok se užívá obecně k vyjádření trochy dobra, které se objevuje v záplavě zla, nebo i žertem, např. o slabé polévce s řídce se vyskytujícími „mastnými oky“.
RARO ANTECEDENTEM SCELESTUM DESERUIT PEDE POENA CLAUDO (Horatius, Ódy 3,2,31)
Byť má trest chromé nohy, zřídka viníka, za nímž jde, nedohoní
Za každou vinou následuje trest. Srov.: Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. → DI (DEI, DII) LANEOS PEDES HABENT[2] → PEDE CLAUDO[3]
RARO CARUS FUIT, QUI PROFERT OMNIA, QUAE SCIT (Walther 26 287)
Zřídka byl v oblibě ten, kdo vyžvanil všechno, co věděl
RARO CREDATUR HOMINI, QUI PLURIMA FATUR (Walther 26 293)
Nechť se málo věří člověku, který moc mluví
Srov.: Kdo mnoho mluví, buď lže, nebo se chlubí.
RARO DITATUR, QUI PER MULTA LOCA VAGATUR (Walther 26 300)
Zřídka se boháčem stává, kdo po světě sem tam se toulá
RARUM ESSE OPORTET, QUOD DIU CARUM ESSE VELIS (Walther 26 357)
Má být vzácné, co chceš, aby dlouho milé ti bylo
RATIO ET CONSILIUM PROPRIAE DUCIS ARTES (Tacitus, Dějiny 3,20,7)
Prozíravost a rozvaha jsou vlastnosti, které má mít vojevůdce
Z výkladu vojevůdce Marka Antonia Prima o rozdílných úlohách vojska a velitele.
RATIO FATUM VINCERE NULLA VALET (Ovidius, Žalozpěvy 3,6,18)
Žádný rozum nemůže přemoci osud