T



T. – zkratka prenomina Titus

 

TABIDA CONSUMIT FERRUM LAPIDEMQUE VETUSTAS; // ...SCRIPTA FERUNT ANNOS (Ovidius, Listy z Pontu 4,8,49,51)

Kámen i železo stráví ty zžíravé předlouhé věky; // ...napsaná díla uchovají roky

Myšlenka, že verše uchovávají paměť věků a jsou jediným, co může přetrvat nedotčeno časem, se u Ovidia (např. Proměny 15,872) i u jiných antických autorů opakuje často: EXEGI MONUMENTUM AERE PERENNIUS; QUEM REFERENT MUSAE, VIVET.

 

TABULA RASA

Vymazaná, nepopsaná deska

Vosková tabulka, do níž se písmo vyrývalo, se dala zase lehce uhladit a byla pak „rasa“ – uhlazená, tedy čistá, připravená znovu ke psaní. Srovnání s voskovou tabulkou nacházíme již u Platóna a Aristotela, v plně sensualistickém smyslu užívají toto obrazné vyjádření stoikové o lidské mysli, která je při narození jako nepopsaná tabulka, do níž ryjí své znaky vjemy a zkušenosti. Výraz byl běžný ve středověké filosofii (Tomáš Akvinský aj.) i v novější době (Locke).

 

TACEAT MULIER IN ECCLESIA → MULIER IN ECCLESIA TACEAT[1]

 

TACENT, SATIS LAUDANT (Terentius, Kleštěnec 476)

Mlčí. To je dostatečná chvála

Srov.: „To je opravdu rozumný člověk, neřekl ani jediné zbytečné slovo.“ (Stendhal, Věznice parmská)

 

TACERE NUMQUAM, SAEPE PAENITUIT LOQUI (Walther 30 954b)

Mlčení nevadí nikdy, žes mluvil, lituješ často

Srov.: Mluviti stříbro, mlčeti zlato. → SAEPE SIBI ET ALIIS GARRULA LINGUA NOCET (Walther 27 276) – Často jiným i sobě škodí žvanivý jazyk. → NULLI TACUISSE NOCET, NOCET ESSE LOCUTUM (Catonova dvojverší 1,12) – Z mlčení nevzejde škoda, z mluvení bývá však zle. → TACERE UTILIUS EST, QUAM LOQUI TEMERE (Walther 30 955e) – Je prospěšnější mlčet než pošetile mluvit.

 

TACITE

Mlčky

 

TACITO CONSENSU (Plinius Starší, Přírodověda 7,57,210)

S mlčenlivým souhlasem

Srov.: QUI TACET, CONSENTIRE VIDETUR

 

TACTU SCINTILLAE FIT SAEPE PERUSTIO VILLAE (Walther 30 961)

Stačí jiskřičky dotek a často vyhoří statek

Srov.: Kdo chce v domu škody zbýti, nedej jiskře uhlem býti.

 

TAEDUM VITAE (Aulus Gellius, Attické noci 7,18,11)

Nechuť k životu, omrzelost životem

Gellius vypráví, jak po bitvě u Cann poslal Hannibal do Říma deset zajatců a zavázal je slibem, že se vrátí, nebude-li návrh na jejich výměnu přijat. Dva z nich porušili slib a zůstali v Římě. Dále Gellius uvádí slova římského historika C. Nepota: Usque adeo intestabiles invisosque fuisse, ut taedium vitae ceperint necemque sibi consciverint – Byli natolik v opovržení a v nenávisti, že se jich zmocnila nechuť k životu a spáchali sebevraždu. V nové době se užívá tento obrat k označení přesycenosti životem, prázdnoty, duševní ochablosti.

 

TALIA DICENTUR TIBI, QUALIA DIXERIS IPSE (Walther 30 983)

Tak k tobě mluvit budou, jak ty sám promluvíš s nimi

Srov.: Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. → CONTUMELIAM SI DICES, AUDIES[2] → AB ALTERO EXSPECTES, ALTERI QUOD FECERIS (Publilius Syrus, Myšlenky A 2) – Jak ty druhému, tak tobě druhý oplatí. → SI BENE VIS DICI, CAVES MALE DICERE! QUALIS // CLAMOR ADIT SILVAS, TALIS ET INDE REDIT (Walther 28 238) – Chceš-li být zmiňován v dobrém, pak střez se pomlouvat jiné, // jaký křik do lesa letí, takový vrací se zpět. → SILVA CAPIT QUALE, DAT RESPONSUM TIBI TALE (Walther 29 626) – Jaká slova les chytá, takovou odpověď ti dá.

 

TALIS ALTERI ESTO, QUALIS VELLES ALTERUM TIBI (Walther 30 986a)

K druhému takový buď, jaký chceš, aby on byl k tobě

Srov.: Co sám nechceš, nečiň jinému. → QUOD TIBI FIERI NON VIS, ALTERI NE FECERIS[3]

 

TALIS HOMINIBUS FUIT ORATIO, QUALIS VITA (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 114,1)

Řeč lidí byla taková, jaký byl jejich život

Tuto sentenci Seneca uvádí jako řecké přísloví, jehož smyslem je, že způsob řeči odpovídá způsobu života. Je-li člověk hrubý, je i jeho mluva obhroublá; je-li jemný, vyjadřuje se též kultivovaně apod.

 

TALIS SEMPER ERIS, CONSORTIA QUALIA QUAERIS (Walther 30 993)

Budeš vždy takový, jakou společnost vyhledáváš

Srov.: Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. → FUR AGNOSCIT FUREM, LUPUS LUPUM[4] → BALBUS BALBUM AMAT, QUONIAM VERBA SUA CAPESSIT[5] → BONUS CUM BONIS EST, MALUS CUM MALIS[6]

 

TAM CREDERE OMNIA VITIUM EST QUAM NIL CREDERE (Walther 31 005b)

Je stejnou chybou věřit všemu jako nevěřit ničemu

Srov.: Zle je i všetkým veriť i nikomu. → CREDERE NIL VITIUM EST, VITIUM EST QUOQUE CREDERE OMNIA (Walther 3670) – Je chybou nevěřit ničemu i věřit všemu. Naproti tomu tvrdí Luis Buñuel, že: „Věřit nebo nevěřit je totéž. Kdyby mi někdo v tuto chvíli dokázal zářnou existenci Boha, nezměnilo by to zhola nic na mém chování.“

 

TAM DIU DISCENDUM EST, QUAM DIU NESCIAS (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 76,2)

Je třeba se učit tak dlouho, dokud neumíš

Obměnou výroku je přísloví, které začíná stejně, ale končí: ...quamdiu vivas (Walther 31 029) – ...dokud žiješ. Srov.: Altro diletto, che ‘mparar, non provo – Neuznávám jiný požitek, než učit se (Petrarca).

 

TAM MALA RES NULLA, QUIN SIT, QUOD PROSIT IN ILLA (Walther 31 012)

Žádná věc není tak špatná, že v něčem by nebyla platná

Srov.: Všechno zlé je k něčemu dobré. → MALUM NULLUM EST SINE ALIQUO BONO[7]

 

TAM MARTE, QUAM MINERVA

Jak Martem, tak Minervou

Tj. silou i vtipem: Mars je bůh války, Minerva bohyně moudrosti.

 

TAM PARVUS NEMO, QUI NOCERE NEQUAT (Walther 31 016)

Nikdo není tak malý, aby nemohl škodit

 

TAM SUBITO CORVUS, QUI MODO CYGNUS ERAT (Martialis, Epigramy 3,43,2)

Havranem náhle se stal – nedávno labutí byl

Martialis se vysmívá tomu, kdo dohání mládí barvením šedých vlasů. Užívá se také obecně o změně názorů.

 

TAM TURPE EST MORTEM FUGERE QUAM AD MORTEM CONFUGERE (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 98,16)

Je stejně hanebné utíkat před smrtí jako utíkat se ke smrti

Srov.: Lidé však jednou před smrtí prchají jako před největším neštěstím, jindy si ji zas volí jako východisko z neštěstí v životě. Moudrý člověk se ani nezříká života, ani se nebojí nežít; neboť se mu ani neprotiví žít, ani se mu nezdá, že nežít je něco zlého (Epikúros).

 

TANTAE MOLIS ERAT ROMANAM CONDERE GENTEM (Vergilius, Aeneis 1,33)

Tolik námahy stálo dát základy římskému státu

Těmito slovy uvádí Vergilius líčení strastí, jimiž prošli předkové Římanů. Častěji se užívají první tři slova o věci, která se rodila s obtížemi.

 

TANTALUS IN FLUVIIS NEC AQUA FRUITUR NEQUE POMO; // SIC IN DIVITIIS ARDET AVARUS HOMO (Walther 31 043)

Tantalus ve vlnách z vody ni z jablka užitku nemá; // právě tak lakomý člověk uprostřed bohatství schne

Tantalos byl mytický král v Lýdii, potrestaný za zpupnost tím, že je v podsvětí trápen věčným hladem a žízní, ačkoli má ovoce a vodu na dosah. Kdykoli však po nich sáhne, unikají mu. Jeho osud je symbolem neukojitelné touhy. Odtud Tantalova muka. Srov.: Tantalos stojí v jezírku a nad ním se sklánějí větve s nejkrásnějším ovocem. Když se Tantalos skloní k vodě a chce se napít, voda zmizí, vztáhne-li ruku po ovoci, větve se zvednou do výše. A tak má Tantalos věčnou žízeň a věčný hlad. Tato krutá muka musí snášet proto, že kdysi vyzrazoval tajemství, která mu svěřili bohové. Chodívali k němu na hostiny a oblažovali ho bohatstvím a štěstím. Dokonce ho zvali i do svých shromáždění na Olymp. Ale Tantalos se jim nepěkně odvděčil. Ukradl jim jednou trochu nektaru a ambrosie, aby se mohl lidem chlubit, kde byl na hodech (Starověké báje a pověsti, Říše mrtvých / Odsouzenci v podsvětí).

 

TANTA VIS PROBITATIS EST, UT EAM VEL IN EIS, QUOS NUMQUAM VIDIMUS, VEL QUOD MAIUS EST, IN HOSTE ETIAM DILIGAMUS (Cicero, O přátelství 29)

Síla poctivosti je tak velká, že si jí vážíme i u těch, které jsme nikdy neviděli, a také – což je ještě důležitější – u nepřítele

Srov.: Moudrý muž měl by mít moudrého nepřítele a ne šílence (Eurípidés, Hérakleovci).

 

TANTI ERIS ALIIS, QUANTI TIBI FUERIS (Walther 31 046)

Ostatními budeš ceněn tak, jak si budeš cenit sám sebe

Srov.: Pravá hodnota každého tvora spočívá v tom, že vyvyšuje sebe nad ostatní. Pouze poskoci a otrocká masa se dovedou snižovat. Každý má takovou hodnotu, jakou si sám přiznává. Jestliže se někdo hrbí samým sebesnižováním, má být snižován, ale kdo se vyvyšuje, má být vyvyšován (Misantrop, Plivanec na rozloučenou).

 

TANTO BREVIUS OMNE, QUANTO FELICIUS TEMPUS (Plinius Mladší, Dopisy 8,14,10)

Každá doba je tím kratší, čím je šťastnější

 

TANTO NOMINI NULLUM PAR ELOGIUM

Pro tak velké jméno není žádná chvála dost velká

Nápis na památníku renesančního politika a spisovatele N. Machiavelliho († r. 1527).

 

TANTUM IURIS HABET UNUSQUISQUE, QUANTUM POTENTIA VALET (B. Spinoza, Traktát politický 2,8)

Každý má tolik práva, kolik má moci

Srov.: Takhle to tedy trvá pořád // Kdo má vládu, ten má taky moc // My to víme, že je to zlořád // Že na lidstvo takhle padá noc // Ten, kdo má moc, má taky sílu // Má sílu a používá ji! // Tenhle režim může mít díru // „Hlavně ne žádnou anarchii“ (Misantrop, Básně a písně); Ktož moc má, ten právo.

 

TANTUM NE NOCEAS, CUM VIS PRODESSE, MEMENTO (Ovidius, Žalozpěvy 1,1,101)

Pamatuj jen, abys neškodil tam, kde snažíš se prospět

Srov.: Tahle práce zapřičiňuje, že jsi Anti-Mefisto // Té síly díl, jež chtějíc konat dobro, vždy vykoná zlo (Misantrop, Básně a písně); Je z něj víc škody než užitku.

 

TANTUM PELLIS ET OSSA FUIT

Byl jen kost a kůže

Obměněný citát z Plauta uvádí M. de Cervantes Saavedra při popisu Quijotova koníka Rosinanta.

 

TANTUM POSSUMUS, QUANTUM SCIMUS (F. Bacon, O důležitosti a pokroku věd)

Můžeme tolik, kolik známe

 

TANTUM SCIMUS, QUANTUM MEMORIA TENEMUS (Walther 31 057c)

Víme tolik, kolik si pamatujeme

Srov.: Člověk musí začít ztrácet paměť, i kdyby jen po troškách, aby si uvědomil, že je v ní celý náš život. Život bez paměti by nebyl životem, podobně jako inteligence bez možnosti se vyjádřit by nebyla inteligencí. Naše paměť je naše soudržnost, náš rozum, naše činnost i náš cit. Bez ní nejsme nic (L. Buñuel, Do posledního dechu).

 

TARDE BENEFICERE NOLLE EST, VEL TARDE VELLE NOLENTIS EST

Liknavě činit dobro znamená činit je neochotně, neboť liknavá ochota je neochota

Podle Senecy, který tuto myšlenku obšírně vykládá ve spise O dobrodiních (2,1–5).

 

TARDE VENIENTIBUS OSSA → SERO VENIENTIBUS OSSA

 

TARDUM EST ANNOSOS DISCERE VINCLA CANES (Nivardus, Ysengrimus 4,728)

Pozdě je po letech zvykat na řetěz zestárlé psy

Pochází ze středověké (12. stol.) sbírky bajek o vlku Ysengrimovi a lišákovi Reinardovi, jejichž námětem jsou příhody vlka, kterého znovu a znovu přivádí do neštěstí lišák. Do tohoto rámcového vyprávění jsou vloženy další zvířecí bajky. Srov.: Starého psa novým kouskům nenaučíš. → DIFFICILE EST CANEM VETEREM ASSUESCERE LORIS (Walther 5671) – Je nesnadné zvykat starého psa na obojek. → QUI NON ASSUESCIT VIRTUTI DUM IUVENESCIT, // A VITIIS NESCIT DISCEDERE, QUANDO SENESCIT (Walther 24 381) – Ten, kdo nezvykne dobru a ctnosti, dokud je mladý, ve stáří nesvede teprv svých chyb se najednou zbavit. → QUO SEMEL EST IMBUTA RECENS, SERVABIT ODOREM // TESTA DIU[8]

 

TE CORRIGAS PRIUS, ALTERUM QUAM CORRIGAS (Walther 31 088a)

Dříve než pokáráš jiné, naprav se nejprve sám

Srov.: Hleď dříve na nahotu svoji a pak teprve na jiné (Bajky Bidpajovy). Zameť si před vlastním prahem. → AB IPSO LARE[9] INCIPE – Začni (nejdříve) u vlastního krbu. 

 

TE DEUM LAUDAMUS

Tebe, Bože, chválíme

Začátek církevního hymnu, jehož autorství se připisuje sv. Ambrožovi, biskupu milánskému; zpíval jej prý r. 378 při křtu sv. Augustina. Užívá se při radostných slavnostních příležitostech. Text hymnu zhudebnila řada skladatelů. → Te Deum Naturalis.

 

TE DEUM NATURALIS (Misantrop, Rakovina na kůži Země)

Tebe, Bože Přírody

Parafráze Te Deum laudamus ve smyslu děkovného slavnostního obřadu; v uvedeném spise ovšem ve formě jednoslovného neologismu TeDeumNaturalis. Srov. tamtéž: Jako kdyby mě Příroda nechávala naživu jen proto, aby mě jednoho dne mohla překvapit velkým genocidálním dárkem na usmířenou. Jaké děkovné obřady ve smyslu TeDeumNaturalis by byly dost dobré?

 

TEGITUR QUOQUE IGNORANTIA IMPUDENTIA (Walther 31 170b)

Nevědomost se zakrývá i nestoudností

→ INSTITIA MATER ARROGANTIAE (Walther 12 483b) – Nevědomost je matkou domýšlivé zpupnosti. Srov.: Každá doba měla a má své výtrysky nejhlubšího hlupství a nejpovrchnější zpupnosti (Misantrop, Rakovina na kůži Země).

 

TE HOMINEM ESSE MEMENTO → HOMINEM TE ESSE MEMENTO

 

TELAS ARANEARUM RETEXERE

Pavučiny přetkávat

Tj. dělat zbytečnou a nesmyslnou práci.


TEMERITAS EST DAMNARE, QUOD NESCIAS (Walther 31 179b)

Pošetilé je odsuzovat, co neznáš

Tj. neposuzuj ukvapeně to, o čem nic nevíš. Srov.: Co neznáš, nesuď. Stejný názor má už Terentius: REM CUM VIDEAS, CENSEAS (Sebetrapič 1023) – Posuď věc, až ji uvidíš.

 

TE MODICUM IACTA, QUONIAM PROBAT EXITUS ACTA (Walther 31 115)

Příliš se nechlub, neboť až výsledek prověří, co bylo vykonáno

Srov.: Neříkej hop, dokud nepřeskočíš; Nechval dne před večerem.

 

TEMPORA LABUNTUR TACITISQUE SENESCIMUS ANNIS (Ovidius, Kalendář 6,771)

Rychle uplývá čas a my stárnem, jak tiše jdou roky

Povzdech nad časem, který vše unáší v zapomenutí. → Eheu, fugaces, Postume, Postume, // labuntur anni. → QUID NON LONGA DIES, QUID NON CONSUMITIS ANNI (Martialis, Epigramy 9,49,9) – Co nezmaří dlouhý čas, co nepohltíte, roky.

 

TEMPORA MUTANTUR NOS ET MUTAMUR IN ILLIS (Walther 31 206)

Časy se stále mění a my se měníme s nimi

Velmi rozšířený středověký a spíše humanistický verš z konce 16. stol., připisovaný franckému králi Lotharovi I.

 

TEMPORA NE CULPES, CUM SIT TIBI CAUSA DOLORIS (Catonova dvojverší 2,30,2)

Dobu neobviňuj, když sám jsi příčinou žalu

Smysl: špatná není nikdy doba, v níž lidé žijí, nýbrž vždy jen lidé, kteří ji tvoří.

 

TEMPORA SI FUERINT NUBILA, SOLUS ERIS → DONEC ERIS FELIX MULTOS NUMERABIS AMICOS, // TEMPORA SI FUERINT NUBILA, SOLUS ERIS

 

TEMPORE SANATUR, QUOD RATIONE NEQUIT (Walther 31 247)

Na co nestačí rozum, často vyléčí čas

Podle Knihy mravních naučení 118: Saepe ea, quae sanari ratione non poterunt, sanata sunt tempore – Často to, co nemohlo být vyléčeno rozumem, vyléčil čas. Jedná se o upravený citát z: Seneca Mladší, Agamemnón 131: Quod ratio nequit saepe sanavit mora. – Co nemůže vyléčit rozum, často vyléčí čas. Srov.: Čas všechno zhojí. → CUIVIS DOLORI REMEDIUM EST PATIENTIA – Každou bolest jenom trpělivost vyléčí (Publilius Syrus). → TEMPUS MOLESTIIS MEDETUR OMNIBUS. Srov.: Čas je nejlepší lékař; Co rozum nedává, čas přináší (Komenský). Srov. opačný názor: Moc dlouho trvá se přesvědčit o tom, že čas trable neléčí (Misantrop, Poslední Revoluce Myslí).

 

TEMPORI SERVIENDUM EST (Cicero, Dopisy Attikovi 10,7,1)

Je nutno sloužit době

Cicero radí neříkat raději veřejně své stanovisko a řídit se danou společenskou situací.

 

TEMPUS EDAX RERUM (Ovidius, Proměny 15,234)

Čas, zhouba věcí; vše ničící čas

Tento obrat se v Ovidiově díle několikrát opakuje (např. Proměny 15,872; Listy z Pontu 4,10,7), někdy i v podobě EDAX VETUSTAS, ale nacházíme jej i u jiných autorů (Seneca, Útěcha pro matku Helvii 7). Srov. Orzeszkowa & Romski, Ad astra: "Veliká jest moc času, jenž bez vědomí člověka hospodaří v jeho nitru. Pro vás, kteří milujete a jste milováni, nemohou než vyrůstati největší životní tragédie z toho působení času, jemuž nelze uniknouti. Tempus edax rerum. Čas  zhoubce citů." → IAMQUE OPUS EXEGI, QUOD NEC IOVIS IRA NEC IGNIS NEC POTERIT FERRUM NEC EDAX ABOLERE VETUSTAS[10]

 

TEMPUS MOLESTIIS MEDETUR OMNIBUS (Walther 31 301)

Čas léčí všechny bolesti

TEMPORE SANATUR, QUOD RATIONE NEQUIT

 

TEMPUS SILICES ET ADAMANTA TERIT (Walther 31 303)

Čas ohladí křemeny i démanty

Vychází z Ovidiových Žalozpěvů (4,6,11–14). V několika verších uvádí básník různé příklady působení času.

 

TEMPUS VIVENDI BREVE EST (Walther 31 304c)

Čas žití je krátký

Srov. s textem jedné sloky ze staré studentské písně GAUDEAMUS IGITUR, IUVENES DUM SUMUS: Krátký je ten život náš, // zakrátko pomine. // Přikvapí smrt znenadání, // uchvátí nás bez zeptání, // každého dostihne.

 

TENEBRIS NIGRESCUNT OMNIA CIRCUM (Walther 31 313d)

Potmě vše kolem zčerná

Srov.: Potmě každá kočka černá.


TENEO TE, AFRIKA!
Objímám tě, Afriko!
To vykřikl Caesar, aby zachránil svou prestiž, když v Africe upadl při vystupování z lodi.

 

TENE, QUOD BENE (Bible, Nový zákon, 1. Thesalonickým 5,21)

Drž se toho, co je správné

Srov.: Pravda je co znáš a víš a toho se drž (Misantrop, Básně a písně).


TENERORUM LUSOR AMORUM

Hravý pěvec něžných lásek

Část nápisu, který zdobí Ovidiovu novověkou sochu v rumunské Konstanci, starověké Tomidě, v místě básníkova vyhnanství. Tento nápis si Ovidius složil sám, jako epitaf na svůj náhrobek.

 

TE NON EXALTA, QUIA SAEPE CADIT DOMUS ALTA (Walther 31 117)

Příliš vysoko nemiř, vždyť vysoký dům často padá

Srov.: Nelétej příliš vysoko: všimnou si toho! (V. Hugo); Žádný strom neroste do nebe. Oni ho nakonec podetnou. (Misantrop, Rakovina na kůži Země) → NUMQUAM EMINENTIA INVIDIA CARET[11]TOLLUNTUR IN ALTUM, // UT LAPSU GRAVIORE RUANT

 

TE PRODET FACIES, TURPITER SI FACIES (Walther 31 135)

Zradí tě tvoje tvář, pokud jsi hanebný lhář

Srov. opačný názor: Tak podobné bulvární nesmysly by se daly tvrdit a vymýšlet o každém člověku, zvláště o každém politikovi, jehož cíle i denní praxe jsou přece také zločinné. Politik nebo jakýkoliv obyčejný člověk, jako přinejmenším zločinci proti přírodě, mají ovšem sami před sebou čisté svědomí a ani náhodou je nikdy nenapadne, že by mohli svým každodenním obyčejným životem dělat něco špatného, natož aby se cosi špatného vtisklo do výrazu jejich hloupých tváří. Nacisté si také nemysleli, že dělají něco špatného, ne-li přímo zločinného, vždyť vsugerovat se dá to či ono. Totéž si dnes myslí též každý obyčejný politik, každý řadový byrokrat, policista, voják, řezník, myslivec, rybář, motorista, dělník, matka od dětí a tak dále a tak dále. Nikdo z nich se proto nebude na fotografiích tvářit ani ďábelsky, ani provinile jako právě dopadený vrah, zloděj, podvodník, defraudant či jiný sprostý kriminálník, neboť všichni věří, že mají čisté svědomí. (Misantrop, der Wandervogel)

 

TERMINUS ANTE QUEM – POST QUEM; A QUO – AD QUEM

Doba před níž – po níž; od kdy – do kdy

Vymezení časového rozpětí, nejnižší a nejvyšší časové hranice.

 

TERMINUS TECHNICUS

Odborný výraz

 

TERRA COMMUNIS MATER OMNIUM MORTALIUM EST (Livius, Dějiny 1,56,12)

Země je společnou matkou všech smrtelníků

 

TERRA INCOGNITA

Neznámá (nepoznaná) země

Na starých zeměpisných mapách se tak označovala neprobádaná místa zemského povrchu. Přeneseně se užívá o něčem neznámém, o oblasti, oboru, o němž nic nevíme. Srov.: Je to pro mne španělská vesnice.

 

TERRAM COELUMQUE MISCERE

Pomíchat nebe a zemi

Původně u Vergilia (Aeneis 1,133), kde Neptun (Poseidón) se zlobí na větry Zefyra a Eura, že se odvážily bez jeho vědomí rozpoutat bouři. Brzy nabývají tato slova povahy rčení s významem „všechno vzbouřit, uvést ve zmatek, poplašit“. V tomto smyslu se pak vyskytují častěji u antických autorů, např. u Iuvenala (Satiry 2,25) nebo u Livia (Dějiny 4,3,6).

 

TERRA USUS MORTALIUM SEMPER ANCILLA (Plinius Starší, Přírodověda 2,63,155)

Země je stále připravena sloužit potřebám lidí

Starověký výraz nejhnusnějšího antropocentrismu.


TERRITUS IGNE SEMEL POST HAEC PUER ODIT EUNDEM (Walther 31 377)

Koho jednou vyděsil oheň, ten potom už vždy se ho bojí

Obecně o varující špatné zkušenosti. Srov.: Spálený se bojí ohně. Srov. parafrázi: Jako si spálený dává pozor na oheň, tak si Já dávám pozor na lidi.  (Misantrop, Sentence o lidském smradu) → FACIT EXPERIENTIA CAUTOS (Walther 8696) – Zkušenost dělá lidi opatrnými. → EXPERTUS METUIT

 

TERTIUM COMPARATIONIS

Třetí část srovnání

Logický termín označující styčný bod, to, co je společné dvěma srovnávaným předmětům a slouží jako základ srovnání.

 

TERTIUM NON DATUR

Třetí možnost není dána

Takto je ve formální logice formulován jeden ze čtyř zákonů myšlení – zákon o vyloučení třetího. V případě dvou zcela odlišných soudů je třeba volit z těchto dvou, třetí cesta není možná. Srov.: „Chtějí válku? Budou ji mít! A budeme je nemilosrdně ničit! Buďto oni, nebo my! Tertium non datur.“ (Zítra to roztočíme, drahoušku...!) → AUT AMAT AUT ODIT MULIER, NIHIL EST TERTIUM (Publilius Syrus, Myšlenky A 6) – Jen city dva zná žena – lásku a nenávist, nic třetího.

 

TESTES MUTI

Němí svědkové

Tak se v římském právu nazývaly věcné důkazy spáchaného činu. Ve významu „věcné důkazy“ se užívá dodnes, a to i bez souvislosti se soudním jednáním, např. o archeologických nálezech apod. → CORPUS DELICTI[12]. Srov.: Své knoflíky dříve dobře prohlédl, aby z nich snad se nestalo corpus delicti. (L. Klíma, Sus Triumphans)

 

TESTIS UNUS, TESTIS NULLUS

Jeden svědek, žádný svědek

Jedna ze zásad římského práva, která se později uplatnila v zákonech mnoha zemí.

 

THEATRUM MUNDI

Divadlo světa; svět jako divadlo

Myšlenka, že světové dění má všechny znaky divadelních představení, je stará jako divadlo samo. Srov. namátkou: No, není to sranda s těmi lidičkami? Opravdu comoedia mundi, jen co je pravda! (Misantrop, der Wandervogel); Svět je divadlo. Jedni herci předstírají upřímnost, druzí předstírají předstíranou upřímnost. (Misantrop, Plivanec na rozloučenou); Kadmos poslechl a postavil se opodál. Před jeho očima se odehrávalo hrozné divadlo. Ozbrojenci, zrození z dračích zubů, se do sebe pustili a začali se vzájemně pobíjet. (Starověké báje a pověsti, Nešťastný král) atd. Srov. též s názvy mnoha děl: Tragédie člověka od I. Madácha, Lidská tragikomedie od L. Klímy, Božská komedie od Danteho aj. → MUNDUS UNIVERSUS EXERCET HISTRIONIAMTOTUS MUNDUS AGIT HISTRIONEM

 

TI., TIB.

Jako zkratka značí osobní jméno Tiberius

 

TIBI ET IGNI

Tobě a ohni

Čímž se v přísně důvěrných dopisech míní doslovně: „přečti a spal“.

 

TIBI QUOD INTRISTI, EXEDENDUM EST → Tute hoc intristi, tibi omne est exedendum

 

TIMEO DANAOS ET DONA FERENTES → QUIDQUID ID EST, TIMEO DANAOS ET DONA FERENTES

 

TIMERI TAM DOMI MOLESTUM EST QUAM FORIS (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 105,4)

Je bolestné, když se tě bojí doma i venku

Smysl: nemůže být v oblibě ten, kdo budí strach. → MULTIS TERRIBILIS CAVETO MULTOS (Ausonius) – Strašný mnohým strachuj se mnohých. → Multos timere debet, quem multi timent.

 

TIMOR EST EMENDATOR ASPERRIMUS (Plinius Mladší, Dopisy 7,17,13)

Strach je nejpřísnější oprávce

Tj. strach z toho, jak bude naše práce (řeč, spis) přijata posluchači nebo čtenáři. Plinius takto parafrázuje výrok M. T. Cicerona (O řečníku 1,33,150).

 

TOLLE MORAS! SEMPER NOCUIT DIFFERRE PARATIS (Lucanus, Farsalské pole 1,281)

Nemeškej! Tomu, kdo hotov je, vždycky odklady škodí

Srov.: Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra. → QUOD MANE POTES FACERE, NON EXSPECTES IN VESPERE (Walther 25 870) – Co můžeš udělat ráno, s tím do večera nečekej.

 

TOLLERE FESTUCAM SI VIS DE FRATRIS OCELLO, // QUAE TUA CONTURBAT LUMINA, TOLLE TRABEM (Walther 31 442)

Chceš-li odstranit třísku, již vidíš v bratrově oku, // odstraň nejprve trám, kterým se mate tvůj zrak

Pramenem je bible (Nový zákon, Matouš 7,5): Eice primum trabem de oculo tuo et tunc videbis eicere festucam de oculo fratris tui – Nejprve vyjmi ze svého oka trám a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.

 

TOLLUNTUR IN ALTUM, // UT LAPSU GRAVIORE RUANT (Claudianus, Proti Rufinovi 1,3,22)

Zvedají se do výše, aby se tím horším pádem zřítili

Srov.: Čím kdo výš vyleze, tím níže dolů spadne; Pýcha předchází pád. → TE NON EXALTA, QUIA SAEPE CADIT DOMUS ALTA → QUANTO QUISQUE ALTIUS ELATUS EST, TANTO FOEDIUS CORRUIT[13]

 

TOTA HUIUS MUNDI CONCORDIA EX DISCORDIIS CONSTAT (Seneca Mladší, O blaženém životě 7,8,4)

Veškerý soulad tohoto světa sestává z nesouladných věcí

CONCORDIA DISCORSDISCORDIA CONCORS

 

TOTAM AEQUE VITAM MISCET DOLOR ET GAUDIUM (Phaedrus, Bajky 4,16,10)

Vždyť celý život bolest s radostí se mísí

 

TOTUM LAUDATUR, SI FINIS LAUDE BEATUR (Walther 31 507)

Všechno se chválí, pokud si konec zaslouží chválu

Srov.: Konec dobrý, všechno dobré. → SI FINIS BONUS EST, TOTUM LAUDABILE TUNC EST[14]

 

TOTUM PRO PARTE

Celek za část

Opak → PARS PRO TOTO[15]

 

TOTUS MUNDUS AGIT HISTRIONEM

Celý svět dělá blázna, celý svět hraje komedii

Nápis na průčelí divadla Globe, v němž hrával Shakespeare. Jinou variantou je MUNDUS UNIVERSUS EXERCET HISTRIONIAM. Srov. → Theatrum mundi.

 

TRACTANT FABRILIA FABRI (Horatius, Listy 2,1,116)

Řemeslníci provozují svá řemesla

Tj. každý dělá své řemeslo a neplete se do jiného. Jen do psaní básní se hrne každý – dodává s povzdechem Horatius. Srov.: Ševče, drž se svého kopyta.

 

TRAHIT SUA QUEMQUE VOLUPTAS (Vergilius, Zpěvy pastýřské 2,65)

Každého přitahuje jiná zábava, každý jde za svou touhou

 

TRANQUILLITAS UBI ADEST, PROCELLAS PROSPICE (Walther 31 529)

Kde vládne klid, předvídej bouři

Srov.: Ticho před bouří.

 

TRANSIT GLORIA MUNDI → SIC TRANSIT GLORIA MUNDI[16]

 

TRANSIT HOMO SAEPEM, QUAM VIDERIT INFERIOREM (Walther 31 541)

Člověk překročí plot, kde nejnižší uvidí bod

Srov.: Jít cestou nejmenšího odporu.

 

TRES FACIUNT COLLEGIUM (Marcellus, Digesta 50,16,85)

Tři tvoří spolek, sbor

Právní zásada formulovaná Neratiem Priscem.[17] Římská úřední kolegia mívala nejméně tři členy. Užívá se i žertem o přednáškách s malým počtem posluchačů. Srov. příbuzný názor: Shromáždí-li se tři a více lidí, je jisté, že založí nějakou zločineckou organizaci, politickou stranu nebo náboženství – všechno je to prašť jako uhoď. (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu)

 

TRIA IURIS PRAECEPTA: HONESTE VIVERE, ALTERUM NE LAEDERE, SUUM CUIQUE TRIBUERE (Ulpianus, Digesta 1,1,10,1)

Tři příkazy práva: čestně žít, druhému neškodit, každému dát, co mu patří

Jádrem je stará zásada spravedlivého rozdělování známá z antických autorů i z bible. → SUUM CUIQUE

 

TRIPLEX FUNICULUS DIFFICILIUS RUMPITUR (Walther 31 571a)

Trojnásobné lano se nesnadněji přetrhne

Smysl: jsou-li lidé svorní, jsou i silnější. Srov. podobenství o třech prutech z pověsti o Svatoplukových synech: jediný prut lze snadno zlomit, ale tři pruty dohromady jsou pevnější. Fasces (svazky prutů – odtud fašismus) byly v Římě ve státním znaku a symbolem nejvyšší úřední moci. Srov. polemiku: Samotný člověk je tak slabý a nemohoucí až se sliny sbíhají! Ale sejdou-li se dva lidé, buďme jisti, že kují nějaké pikle. Shromáždí-li se tři a více lidí, je jisté, že založí nějakou zločineckou organizaci, politickou stranu nebo náboženství – všechno je to prašť jako uhoď. Spojí-li se celé lidstvo, nepochybně pak zničí Nebe i Zemi. (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu)

 

TRISTA MAESTUM // VULTUM VERBA DECENT (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,105–106)

K zarmoucené tváři se hodí truchlivá slova

Rada, jak mají básníci volit výrazové prostředky.

 

TRISTIBUS AFFICIOR GRAVIUS, SI LAETA RECORDOR (Walther 31 586)

Smutky jsem zasažen hůře, když v paměti radosti chovám

 

TRISTIS ERIS, SI SOLUS ERIS (Ovidius, Léky proti lásce 583)

Bude ti teskno, budeš-li sám

Srov.: Smutno je člověku samotnému. Srov. jiný názor: Veselo je Misantropovi samotnému. Nikdo ho neotravuje. Smutno je člověku samotnému. Nemá koho otravovat. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

TRIVIUM

Trojcestí, trivium

Tak se nazýval základní stupeň středověkého vzdělání, který obsahoval tři obory: gramatiku, dialektiku (tj. logiku, kam patřila i filosofie) a rétoriku. Vyšší stupeň se nazýval quadrivium a dohromady tvořily vzdělávací systém septem artes liberales.

 

TU ALIOS CULPA, CUM TU FUERIS SINE CULPA (Walther 31 780)

Jiné obviňuj, budeš-li sám bez viny

Pramenem je bible (Nový zákon, Jan 8,7): QUI SINE PECCATO EST VESTRUM, PRIMUS IN ILLAM LAPIDEM MITTAT (Nový zákon, Jan 8,7) – Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem. (Takto odpověděl Ježíš farizejům, když k němu přivedli cizoložnou ženu, která měla být za své provinění ukamenována. Samostatně se užívají první slova: „Qui est sine peccato“ jako řečnická otázka ve smyslu „každý má přece nějakou chybu“.) Podobně i TOLLERE FESTUCAM SI VIS DE FRATRIS OCELLO, // QUAE TUA CONTURBAT LUMINA, TOLLE TRABEM.

 

TUA QUOD NIHIL REFERT, NE CURAS (Plautus, Stichus 320)

Nestarej se o to, co se tě netýká

Velmi podobně i u Terentia (Tchyně 810). Srov.: Nezajímej se o druhé. Zajímej se o sebe. Buď totálně sobecký; buď zaujat svým vlastním já. Užívej si svého bytí. Co dělají ostatní, o to se nestarej. Nech ostatní, ať si dělají, co chtějí. Nikomu se do ničeho nepleť. (Óšó, Nejvyšší nauka); Nebo rozkošně immorální přísloví: nehas, co tě nepálí, – tj. chytne-li na někom oděv, a ty bys mohl lehce oheň uhasit, nech člověka uhořet! tebe to nepálí! (L. Klíma, Policajtské nátury); Nehas, co tě nepálí. → ALIENA NE CURES (Terentius, Sebetrapič 76) – O cizí se nestarej (Tak odbývá Menedémos nabízenou pomoc nebo radu svého souseda Chremeta. Ten odpovídá známým veršem Homo sum, nil humani a me alienum puto.TUNICA PROPIOR PALLIO EST

 

TUA RES AGITUR, PARIES CUM PROXIMA ARDET → NAM TUA RES AGITUR PARIES CUM PROXIMUS ARDET

 

TU COLE IUSTITIAM: TEQUE ALIOS MANET ULTOR

Měj v úctě spravedlnost, neboť mstitel na tebe čeká

Tento verš neznámého řeckého autora vkládá Plútarchos v Životě Kimónově do úst dívky, kterou ukvapeně a proti právu zabil spartský vládce Pausaniás. Latinský překlad je pozdní, patrně ze 16. stol.

 

TU ES IUDEX, NE QUID ACCUSANDUS SIS VIDE (Terentius, Sebetrapič 352)

Ty jsi soudce, dbej, abys nebyl z ničeho obviněn

 

TUM DEMUM FODIT PUTEUM, UBI SITIS FAUCES TENET (Plautus, Komedie o strašidle 380)

Teprve tehdy kope studnu, když ho žízeň drží za hrdlo

Tj. začne jednat, až když není zbytí.

 

TUNC FIT FUR HOMO, CUM REM AUDET ATQUE LOCUM (Walther 31 793)

Člověk se stává zlodějem, když mu věc a místo dodají odvahu

→ FACIT IPSA OCCASIO FUREM – Příležitost dělá zloděje. → OCCASIO FACIT FUREM (Walther 19 682b) – Příležitost dělá zloděje. Srov.: Ani příležitost nedělá jenom zloděje, dělá taky oblíbence, lidumily, hrdiny. (Lichtenberg)

 

TU NE CEDE MALIS, SED CONTRA AUDENTIOR ITO (Vergilius, Aeneis 6,95)

Nedej se odradit strastmi a směle se na odpor postav

Srov.: Nejsme tak prostoduší, abychom věřili, že se může někdy podařit přivodit bezchybnou éru. To však nezbavuje povinnosti bojovat proti poznaným chybám, překonávat slabosti a usilovat o ideál. Drsná skutečnost bude přinášet mnohá omezení. Ale právě proto se musí člověk pokoušet sloužit poslednímu cíli a neúspěchy jej nesmí odradit od jeho záměru. (Hitler, Mein Kampf)

 

TUNICA PROPIOR PALLIO EST (Plautus, Trojgroš 1154)

Tunika je bližší než plášť

Srov.: Kdo u souseda nejdřív hasí, / svou stodolu však shořet dá si, / ten je velký blázen asi. // Kdo namáhá se, hoře sklízí, / a stará se jen o věc cizí, / chce k užitku být druhému, / je roven oslu hloupému. / Právem knížku bláznů čte si – jeho vina, / ač chytrý je, že zcela sebe zapomíná. / Kdo bližního chce milovat, / sám u sebe má začít snad, / již Terentius doznal tuto věc: / „Jsem nejbližší sám sobě přec!“ // Ať každý vlastní hradby hlídá, / jak jiný tančí, nevyzvídá. / Ten jistě předčasně do hrobu zmizí, / kdo sobě nesije, jiným však sklízí (S. Brant, Loď bláznů, Košile bližší než plášť) → TUA QUOD NIHIL REFERT, NE CURAS


TUNICAM MEAM, SI ELOQUI POSSET, COMBUREREM!
Kdyby mohla mluvit má tunika, spálil bych ji!
Tak odpověděl římský vojevůdce Metellus na tažení v Hispánii, když se ho kdosi zeptal, co zamýšlí nazítří. Utajení záměrů a budoucích akcí je základní podmínkou úspěchu.

 

TU QUAMCUMQUE DEUS TIBI FORTUNAVERIT HORAM, // GRATA SUME MANU, NEC DULCIA DIFFER IN ANNUM (Horatius, Listy 1,11,22–23)

Každičkou hodinu, kterou ti božstvo dopřeje, přijmi, // vděčnou vždy rukou a slasti si neodkládej na rok příští

U Horatia se tato myšlenka opakuje častěji, nejstručněji ve formě CARPE DIEM.

 

TU QUOD CAVERE POSSIS, STULTUM EST ADMITTERE (Terentius, Kleštěnec 761)

Je hloupé připustit, čemu se můžeš vyhnout

SI POTES FUGERE, NE QUAERE LITEM

 

TU REGERE IMPERIO POPULOS, ROMANE MEMENTO (Vergilius, Aeneis 6,852)

Pamatuj, Římane, ty že máš národům vládnout svou mocí

Slova Aeneova otce Anchísa, který v podsvětí vyjeví svému synovi budoucnost Říma.

 

TURPE EST ALIUD LOQUI, ALIUD SENTIRE (Walther 31 937h)

Hanebné je jinak mluvit a jinak smýšlet

Srov.: QUOD SENTIMUS, LOQUAMUR, QUOD LOQUIMUR, SENTIAMUS: CONCORDET SERMO CUM VITA (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 75,3) – „Mluvme, jak smýšlíme, a mysleme si, co říkáme: ať se slova shodují s životem.“

Užívá se i v kratší podobě: Ut sentio, ita dico – „Jak smýšlím, tak mluvím.“ Neshoda smýšlení a slov bývá často vytýkána.

 

TURPE REFERRE PEDEM NEC PASSU STARE TENACI (Ovidius, Listy z Pontu 2,6,21)

Hanbou je ustoupit hned a pevnou nestáti nohou

Srov.: Je nesnesitelné, // když musíš ustoupit před mnohem horšími. (Eurípidés, Ión)

 

TURPE ROSAS SUIBUS, SANCTUM DARE TURPE CATELLIS (Walther 31 947)

Hanba je dávat růže sviním a psům, co je svaté

Pramenem je Nový zákon (Matouš 7,6): Nolite dare sanctum canibus, neque mittatis margaritas vestras ante porcos – Nedávejte psům, co je svaté, a neházejte své perly před svině. Někdy se říká jen MARGARITAS ANTE PORCOS. Srov.: Házet perly sviním.

 

TURPES CONDICIONES REMITTENDAE SUNT (Marcellus, Digesta 35,1,20)

Hanebné podmínky je třeba odmítnout

A je dobré odmítnout, protože oni tě zabíjí, zabíjí tvého ducha. (Óšó, Nejvyšší nauka)

 

TURPIS AVIS, PROPRIUM QUI FOEDAT STERCORE NIDUM (Walther 31 979)

Hanba ptáku, jenž vlastní hnízdo výkaly špiní

Smysl: Hanba tomu, kdo pomlouvá svou vlast; anebo také: hanba tomu, kdo si dělá pod sebe, kdo špiní sám sebe, kdo se obviňuje, kdo se ponižuje apod. Srov.: Sebesnižování je sprosté. Nikdy se nesnižuj! (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

TURPIUS EICITUR, QUAM NON ADMITTITUR HOSPES (Ovidius, Žalozpěvy 5,6,13)

Horší je vyhodit hosta než vůbec ho nepřijmout v domě

Ovidius naráží na své vyhnanství kvůli svým „nemravným“ básním; bylo by mu milejší, kdyby tyto básně nebyly vůbec přijímány a čteny.

 

TU SI HIC SIS, ALITER SENTIAS (Terentius, Dívka z Andru 309)

Kdybys byl zde, smýšlel bys jinak

Smysl: není nad osobní zkušenost. Srov.: Kdo nezažil, neuvěří.

 

TUTA EST HOMINUM TENUITAS, MAGNAE PERICLO SUNT OPES OBNOXIAE (Phaedrus, Bajky 2,7,13)

Chudoba je pro člověka bezpečná, velkému bohatství hrozí více nebezpečí

Srov.: CANTABIT VACUUS CORAM LATRONE VIATOR (Iuvenalis, Satiry 10,22) – Poutník bez groše lupiči tváří v tvář si bude zpívat. Srov.: Nahého ani sto zbojníků nemůže obrati (Komenský); Zadku holého neobloupíš; Kde nic není, ani čert nebere; Chudoba bezpečna, a proto vesela. Srov. parafrázi: Samota bezpečna, a proto vesela. (Misantrop, Sentence o lidském smradu) TUTUS EXIGUO DORMIT IN STRAMINE PAUPER

 

TUTE HOC INTRISTI, TIBI OMNE EST EXEDENDUM (Terentius, Formio 318)

Ty sis to nadrobil, ty musíš teď všechno vyjíst

Někdy uváděno nepřesně: Tibi, quod intristi, exedendum est, ale význam zůstává týž. Srov.: Nemám nic proti tomu, když si každý sežere to hovno, jež si vysral na talíř (Misantrop, Plivanec na rozloučenou); Co sis nadrobil, to si sněz. FABER EST SUAE QUISQUE FORTUNAE

 

TUTUS EXIGUO DORMIT IN STRAMINE PAUPER (Walther 32 028)

Chudák spí bezpečný na troše slámy

TUTA EST HOMINUM TENUITAS, MAGNAE PERICLO SUNT OPES OBNOXIAE

 

TUUS, O REGINA, QUID OPTES // EXPLORARE LABOR, MIHI IUSSA CAPESSERE FAS EST (Vergilius, Aeneis 1,76–77)

Tvou věcí je, královno, zjistit, jaké je tvoje přání, mně přísluší vykonat rozkaz

Tak odpovídá král větrů Aiolos bohyni Junoně, která ho požádala o pomoc proti uprchlíkům od Tróje. Srov.: Tvé přání je mi rozkazem.

 

TU VIVENDO BONOS, SCRIBENDO SEQUARE PERITOS

V životě následuj dobré, v psaní zkušené

Tento výrok použil Molièrekomedii Trampoty zamilovaných.

 

 

 

POZNÁMKY POD ČAROU:


[1] MULIER IN ECCLESIA TACEAT (Bible, Nový zákon, 1. Korintským 14,34)

Žena ať ve shromáždění mlčí

Vztahuje se na shromáždění při bohoslužbách a dodává se: „Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů. Nesluší se, aby žena mluvila ve shromáždění.“ Srov.: Jestliže Řekové skutečně nepřipouštěli ženy do divadla, bylo to jistě podle všeho docela správné, alespoň bylo možno v jejich divadlech nerušeně poslouchat. Do našich časů by se hodilo k výroku: „Ať žena v církvi mlčí!“ připojit dodatek: „Ať mlčí též v divadle!“, nebo jím onen první výrok nahradit a dát jej napsat velikými písmeny na divadelní oponu (A. Schopenhauer, O ženách).

[2] CONTUMELIAM SI DICES, AUDIES (Plautus, Pseudolus 1173)

Budeš-li pomlouvat, sám také pomluvu uslyšíš

Převzato do literatury z řeckého prostředí (Homér, Ílias 20,1250; Hésiodos, Práce a dni 721). Srov.: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá; Jak mě pozdravíš, tak poděkuji.

[3] QUOD TIBI FIERI NON VIS, ALTERI NE FECERIS (Walther 26 076)

Co nechceš, aby se stalo tobě, nečiň jinému

Myšlenka pochází od athénského řečníka Ísokrata. Objevuje se častěji i v bibli (Nový zákon, Matouš 7,12; Lukáš 6,31). Podle svědectví Lampridiova (Dějiny císařů, Alexander Severus 51) byla tato slova oblíbeným výrokem císaře Alexandra Severa († r. 235 n. l.). Srov.: Co sám nechceš, nečiň jinému. Uvedené rčení je často parafrázováno, např.: Nečiň nikomu dobře, nechceš-li aby ti činil špatně. (L. Klíma, Utrpení knížete Sternenhocha); „Já se utrpení nestrachuju, já se strachu nestrachuju, já obé chci! a teď aplikujte na mne pravidlo: co sám nechceš, nečiň jiným, a čiň jiným, co chceš sám!“ (L. Klíma, Soud Boží); „Znáš přísloví: ‚Nečiň jinému nic dobrého a on ti neudělá nic špatného?‘ To je velice pravda! ‚Čiň jiným dobře, aby i oni ti dobře činili...‘ – nic hloupějšího nemohl si kdo vymyslit! Nechceš-li, aby ti jiný učinil zlé, učiň mu je dřív. Chceš-li, aby ti jiní dobře činili, šlápni jim na krk a mrskej je, – pak budou, otroci, dělat, co jen budeš chtít! Nechceš-li, aby ti jiní dobře činili, je nejlepší prostředek k tomu činit jim dobré: staneš se jim směšným, budou tebou házet jako hadrem, staneš se jejich otrokem, budou se na tobě mstít za to, že jsou ti zavázáni, – a nenajdeš horších nepřátel! Budou tě nejen nenávidět, ale i tebou opovrhovat a tudíž se tě nebát a na tebe si dovolovat...“ (L. Klíma, Bílá svině); „Budeš tyto idioty a mrzáky do nebe vynášet a říkat: co nechceš, aby jiní ti činili, nečiň ty jim!“ (L. Klíma, tamtéž); Nečiň druhému, co on nechce, abys mu činil; ale jelikož tahle zásada není nic platná tam, kde se zájmy dvou lidí střetávají, je nutno, aby si rychle zmizeli z očí. (Misantrop, Plivanec na rozloučenou 1.9.); Satanismus se staví za uplatňování upraveného pravidla „Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim.“ Náš výklad zní takto: „Čiň jiným to, co oni činí tobě.“ Pokud byste jim činili to, co chcete, aby oni dělali vám, a oni by s vámi přitom jednali špatně, bylo by proti lidské přirozenosti brát na ně dál nějaké ohledy. K jiným byste se měli chovat tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám; pokud ale nebude vaše slušnost opětována, vypořádejte se s nimi, jak si zaslouží. (A. Sz. LaVey, Satanská bible)

[4] FUR AGNOSCIT FUREM, LUPUS LUPUM (Walther 10 093a)

Zloděj se hlásí k zloději, vlk k vlku

Srov.: Svůj k svému; Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá.  Pares cum paribus facillime congregantur.  Similibus similia gaudent.

[5] BALBUS BALBUM AMAT, QUONIAM VERBA SUA CAPESSIT (Walther 1906)

Koktavý koktavého miluje, protože jeho slovům rozumí

Lidé stejného založení, vzdělání, osudu apod. si nejlépe rozumějí. Srov.: Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá; Svůj k svému. → Pares cum paribus...

[6] BONUS CUM BONIS EST, MALUS CUM MALIS (Plautus, Bakchantky 661)

Je s dobrými dobrý, špatný se špatnými

Plautus využívá rozšířenou zkušenost, že lidé se druží nejraději se sobě podobnými. Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Komenský uvádí: Trefil svůj na svého; Mrcha mrše nesmrdí. Srov.: →Pares cum paribus maxime congregantur.

[7] MALUM NULLUM EST SINE ALIQUO BONO (Plinius Starší, Přírodověda 27,2)

Není nic špatného, co v sobě nemá něco dobrého

Plinius Starší cituje toto latinské přísloví, které má obdoby i v jiných jazycích (např. německé Kein Unglück ist ohne irgendetwas Gutes – Žádné neštěstí není bez něčeho dobrého).

[8] QUO SEMEL EST IMBUTA RECENS, SERVABIT ODOREM // TESTA DIU (Horatius, Listy 1,2,69)

Dlouho je nádoba cítit vůní, jíž načichla tehdy, // když byla nová

Což v přeneseném smyslu znamená, že co se člověk naučí v mládí, to si uchovává a těžko se toho ve stáří zbavuje a učí se něco nového jinak dělat. Srov.: I takové blbé, člověku podobné zvíře, jako je pes, je možno naučit různým kouskům a naopak odnaučit některým jeho zlozvykům. Ale člověk je ještě míň než kdejaký zablešený čokl, který někde v boudě kouše vaši starou odrbanou bačkoru. Člověka nenaučíš nic, leda tak bezduše opakovat slyšené, poštvat ho proti komu si vzpomenete – a dávat pac. Nic víc se nenaučí. A odnaučit ho nějakému zlozvyku je vůbec sisyfovská práce, neboť pro jedno zapomíná druhé a k starým omylům se vrací neomylně jako vrah na místo činu. (Misantrop, Rakovina na kůži Země)

[9] Larové byli bůžky domácího krbu, rodinní patroni.

[10] IAMQUE OPUS EXEGI, QUOD NEC IOVIS IRA NEC IGNIS NEC POTERIT FERRUM NEC EDAX ABOLERE VETUSTAS (Ovidius, Proměny 15,871–2)

Skončil jsem dílo, jež nezničí žár ani Jovova zloba, zničit ho nemůže meč ani hltavost věčného času

Z proslulého závěru Ovidiova nejslavnějšího díla, obdoba Horatiovy závěrečné ódy 3. knihy Exegi monumentum.

[11] NUMQUAM EMINENTIA INVIDIA CARET (Veleius Paterculus, Dějiny římské 2,40,5)

To, co vyniká, není nikdy ušetřeno závisti

Srov.: Nebo jak zní výrok Habešana Fit Arari: „Démant je proklínán křemenem.“ Mnozí hlupáci, z téhož důvodu jako mnozí hrbáči, se stávají zlými, totiž z hořkosti nad ponížením, které utrpěli od přírody, a tedy hledají krátký triumf v tom, příležitostně nahradit potměšilostí to, co jim schází na rozumu. Z toho je mimochodem také pochopitelné, proč se vůči nějaké velmi nadřazené hlavě téměř každý snadno stává zlým. Dr. Johnson nás ujišťuje, že „ničím tolik člověk nerozhořčí většinu lidí než tím, že se blýskne svou nadřazeností v konverzaci. Na okamžik se zdají být potěšeni, ale ve svém srdci ho závistivě proklínají.“ – Tím se tedy velká duchovní převaha izoluje více než všechno jiné a vyvolává, alespoň tichou, nenávist (A. Schopenhauer, Svět jako vůle a představa II,19.); Žádný strom neroste do nebe. Oni ho nakonec podetnou (Misantrop, Rakovina na kůži Země); Největší stromové největší nepokoj od větrů mají.

[12] CORPUS DELICTI

„Tělo přečinu“

Podstata zločinu, věcný důkaz, předmětný důkaz (práv.).

[13] QUANTO QUISQUE ALTIUS ELATUS EST, TANTO FOEDIUS CORRUIT (Livius, Dějiny 30,30,23)

Čím výše je kdo povznesen, tím hanebněji padá

Velmi častá myšlenka, která bývá různě formulována, např. Quanto altior est ascensus, tanto durior descensus (Walther 23 583) – Čím vyšší je výstup, tím tvrdší je sestup. Srov.: Kdo výš vyleze, tím níže dolů spadne (Komenský); Pýcha předchází pád.

[14] SI FINIS BONUS EST, TOTUM LAUDABILE TUNC EST (Walther 28 485)

Jestliže konec je dobrý, je hoden chvály i celek

Srov.: Konec dobrý, všechno dobré. Srov. též: Prožijeme-li život špatně a těžce a není-li hezký, snažme se alespoň, aby náš konec byl dobrý a důstojný. (O. Hepnarová)

[15] PARS PRO TOTO

Část místo celku

Druh synekdochy, metonymického přenesení významu, jehož podstatou je kvantitativní vztah mezi výrazem a tím, co označuje. Některé obraty jsou běžné v hovorové řeči (např.: „nepřišla tam ani noha“), jiné patří k pojmenováním básnickým (např.: „vkročit pod rodnou střechu“ = domů; „smutné oči“ = smutný člověk). Opakem je totum pro parte – celek za část (např.: „vyslýchalo ho gestapo“ = členové gestapa).

[16] SIC TRANSIT GLORIA MUNDI

Tak pomíjí světská sláva

Od 15. stol. užíváno při korunovaci papeže. Jeden z duchovních pronáší třikrát tuto větu a při tom spaluje před novým papežem tři hrsti koudele. Srov.: Světská sláva, polní tráva.

[17] Neratius Priscus – římský právník v době Trajánově, zástupce konsula v r. 87 n. l.