V



V – římská číslice 5

 

V. → vertevidevidi

 

VACARE CULPA MAGNUM EST SOLACIUM (Cicero, Dopisy přátelům 7,3,4)

Být bez viny je velkou útěchou

Srov.: Ty nejsi ten, kdo se má kát a bít v prsa. Ty, světče, jsi nevinný jako příroda sama, ty jsi pravý arahant (Misantrop, Vanaprastha).

 

VACAT

Je prázdný, chybí

Užívá se o vynechané stránce knihy. Jako podstatné jméno v počeštěné podobě „vakát“ znamená volnou stránku bez tisku. V právnictví označuje neobsazený úřad.

 

VADE IN PACE (Starý zákon, 2. Mojžíšova 4,18)

Jdi v míru; v pokoji

Tato slova pronáší kněz po zpovědi a odpuštění hříchů. V bibli častěji, nejen na citovaném místě.

 

VADE MECUM

Pojď se mnou

Jako podstatné jméno „vádemékum“ se užívá v tradičních názvech průvodců a informačních publikací obvykle kapesního formátu, ale i ve smyslu „příručka“, „rukověť“ v některém vědním oboru, např. v lékařském (viz Vademecum medici, Martin 1974).

 

VADE RETRO ME SATHANA (Nový zákon, Marek 8,33)

Z cesty Satane; odstup Satane

Tak odpověděl Kristus Satanovi, který ho odnesl na vysokou horu a sliboval mu vládu nad světem, když se před ním skloní. Užívá se o lákavých nabídkách, které nemůžeme přijmout z etických důvodů. Srov. parafrázi → VADE RETRO, SATANAS!APAGE, SATANAS → APAGE, HUMANITAS![1]

 

VADE RETRO, SATANAS! (Molière, Žárlivý břídil 1,11)

Odstup, Satane!

Touto latinskou frází odhání žárlivý břídil svou nevěrnou ženu, která se vrací pozdě v noci domů. Založeno na biblickém VADE RETRO ME SATHANA. → APAGE, SATANAS[2]APAGE, HUMANITAS!

 

VAE TIBI NIGRAE! DICEBAT CACABUS OLLAE (Walther 32 858)

Běda ti, jak jsi černý, povídal rendlík hrnci

Smysl: je směšné vytýkat jinému chybu, kterou máš sám. Srov.: Hrnec kotel káře, oba jsou jak saze (Komenský); Povídá stará psice staré čubce: „Ty dnešní mladé feny a psi se chovají jako zvířata.“ (Misantrop, Škarohlíd)

 

VAE VICTIS (Livius, Dějiny 5,48,9)

Běda poraženým

U Livia platí tato slova Římanům, které Gallové po vyplenění Říma (r. 390 nebo 387 př. n. l.) donutili k nevýhodnému míru. Před Liviem užil tento obrat již Plautuskomedii Pseudolus (1317). Srov.: Historie je k němu nespravedlivá, neboť dějiny píšou vítězové. Běda poraženým! (Misantrop, předmluva k: A. Hitler, Mein Kampf)

 

VALE; VALE ET ME AMA; VALE ET MEMOR SIS MEI

Buď zdráv; buď zdráv a měj mě rád; buď zdráv a pamatuj na mne

Závěrečné formule dopisů.

 

VALERE MALO QUAM DIVES ESSE (Cicero, O povinnostech 2,88)

Raději chci být zdravý než bohatý

Tj. zdraví má větší cenu než veškerý majetek.

 

VANA EST SINE VIRIBUS IRA (Valerius Flaccus, Báseň o Argonautech 8,75)

Hněv bez moci je planý

Srov.: Hněv bez vlády málo vadí. A naopak: QUANDO POTESTATEM MOVET IRA, NOCET QUASI FULMEN (Walther 23 527a) – Když mocí hýbá hněv, pak napáchá škody jak blesk.

 

VANA GLORIA SPICA INGENS SINE GRANO (Walther 32 895b)

Planá sláva je velký klas bez zrna

Srov.: Světská sláva – polní tráva. → GLORIA MUNDANA NON EST NISI VISIO VANA

 

VANA SOLLICITIS INCUTIT UMBRA METUM (Ovidius, Listy z Pontu 2,7,14)

Často pouhý jen stín nahání bázlivým strach

Srov.: Leká se vlastního stínu. Neboli o příliš bojácných lidech, kteří se lekají, i když nehrozí žádné nebezpečí. Srov. příběh o koni Alexandra Velikého, jak je znám z Plútarchova Života Alexandrova 6, ale v převyprávění Rabelaisově: „Filip, král makedonský, poznal důmysl svého syna Alexandra podle toho, jak obratně ovládl jednoho koně; neboť ten kůň byl tak hrozný a divoký, že se nikdo neodvážil naň sednout, protože všecky jezdce shazoval, jednomu zlomil vaz, druhému nohy, jinému rozbil hlavu, jinému čelisti. Alexandr, pozoruje to v hipodromě (to bylo místo, kde prováděli koně a cvičili), všiml si, že koňova zuřivost pochází toliko z hrůzy, již má ze svého stínu. Proto vsednuv naň, hnal jej proti slunci, takže stín padal dozadu, a tak ochočil toho koně podle svého přání. Z toho jeho otec poznal božskou chápavost, jež v něm byla, i dal ho velmi pěkně vyučit ve vědách Aristotelem, který byl tehdy ctěn nade všecky řecké filosofy.“ (F. Rabelais, Gargantua a Pantagruel 1,14)

 

VANESCIT ABSENS ET NOVUS INTRAT AMOR (Ovidius, Umění milovat 2,358)

Ztrácí se vzdálená láska, nová však přichází hned

Srov.: Lidé jsou hlupáci. Když je jedno přátelství zklame, vždy do jiných se řítí (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

 

VANITAS VANITATUM ET OMNIA VANITAS (Starý zákon, Kazatel 1,2)

Marnost nad marnost a všechno je marnost

Takto překládá Kralická bible podle latinského textu Vulgaty. Původní hebrejský výraz „hebel“ znamená závan větru nebo opar, lehkou mlhu a označuje se jím vše, co má v sobě nestálost a je tedy chvilkové až bezcenné a nicotné. Český text byl napsán na počátku 16. stol. nad vchod do Týnského dvora v Praze. → O, CURAS HOMINUM! O, QUANTUM EST IN REBUS INANE[3]. Srov.: Zkušenost získaná studiem dějin filosofie není zkušeností typu „marnost nad marnost“, ale je zkušeností, kterou další stratégové získávají z dějin dávných tažení (E. Bondy, Indická filosofie); Jedinci, kteří dokázali pochopit univerzálnost karmického mravního zákona, dovedou ve svých myslích nahlédnout základní prázdnotu, bezcílnost a marnost individuálního putování v tomto věčném koloběhu. Základem Siddhatthova zhodnocení života bylo jeho náhlé pochopení marnosti a pomíjejícnosti lidského snažení ve světě (Dhammapadam, předmluva); Teprve v sedmdesátém roce člověk úplně pochopí první verš Kazatele (A. Schopenhauer, Aforismy k životní moudrosti 6); Za dva stíhače, kteří teď leží rozerváni v polích, stojí v řadě připraveno zaujmout jejich místo v kokpitu sto dalších. Marnost nad marnost (Misantrop, Rakovina na kůži Země); „Kdyby ti dal vyvěsit nápis, že jsi vůl, také bys to tak nechal? Takhle ta ostuda padá i na tebe!“ Vše marnost nad marnost. Jemu to nevadí (Misantrop, der Feuerteufel); Obrovitá marnost lidského snažení, organizovaného a znetvořeného bandity, ho nezarážela. To je přirozený řád (J. London, Bílý den).

 

VANUM EST VOBIS ANTE LUCEM SURGERE (Žalmy 127,2, cit. F. Rabelais, Gargantua a Pantagruel 1,21)

Daremné jest vám před svítáním vstávati

Jiná varianta překladu (celého) uvedeného žalmu: Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek. Srov.: Rozdělil si tedy svůj čas tak, že se obyčejně probouzel mezi osmou a devátou hodinou, ať bylo světlo čili nic; tak to přikázali jeho bývalí vychovatelé, dokládajíce to tím, co praví David: Vanum est vobis ante lucem surgere (tamtéž).

 

VARE, VARE, REDDE MIHI LEGIONES (Suetonius, Životopis božského Augusta 23,2)

Vare, Vare, vrať mi mé legie

Slova císaře Augusta, když se dověděl, že římské legie vedené vojevůdcem P. Quintiliem Varem byly na hlavu poraženy a úplně zničeny Germány v Teutoburském lese (r. 9 n. l.).

 

VARIA

Různé

Obvyklý název části časopisu, sborníku apod., která shrnuje různé drobnější zprávy.

 

VARIAM SEMPER DANT OTIA MENTEM (Lucanus, Farsalské pole 4,704)

Nečinnost vždy plodí všelijaké nápady

Srov.: Jaké to nápady, jaká protipřirozenost, jaké paroxysmy nesmyslu, jaká bestiálnost ideje vyvře ihned, jakmile se člověku jen trochu zabrání být bestií činu! (F. Nietzsche, Genealogie morálky)

 

VARIETAS (VARIATIO) DELECTAT (Walther 32 905a)

Rozmanitost (změna) je příjemná

Podle Ciceronova výroku: Varietatem eum delectari putamus, qua caelum et terras exornatas videmus (O přirozenosti bohů 1,9) – Myslíme, že je potěšen rozmanitostí, jíž, jak vidíme, je vyzdobeno nebe i země. Převádí do latiny řecký verš Eurípidův (Orestés 234). U římských autorů častěji (např. Phaedrus, Bajky 2, prolog 10). Srov.: I kdyby to bylo jinde stejné, aspoň by to byla změna (Misantrop, Reinlebensborn).

 

VARIUM ET MUTABILE SEMPER FEMINA (Vergilius, Aeneis 4,569)

Žena je vždy proměnlivá a vrtkavá

Zde o Didoně: Merkur, který se zjevil Aeneovi ve snu, ho vybízí ke spěšnému odjezdu z Kartága. Stejnou myšlenku nacházíme např. u Senecy: Nihil est tam mobile quam feminarum voluntas, nihil tam vagum (O lécích proti náhodám 16,3) – Nic není tak nestálé, tak těkavé jako vůle žen. → QUID FUMO LEVIUS? FLAMEN. QUID FLAMINE? VENTUS. QUIS VENTO? MULIER. QUID MULIERE? NIHIL[4]

 

VASA INANIA MULTUM STREPUNT (Walther 32 919b)

Prázdné nádoby hodně zvučí

Častá je i varianta: Vasa vacua sunt bene sonantia (Walther 32 921b) – Prázdné nádoby dobře duní. Užívá se přeneseně: Prázdné hlavy nadělají nejvíce hluku, nejvíc toho namluví. → STULTA EST EGENA SAPIENTIAE ELOQUENTIA (Walther 30 379c) – Hloupá je výmluvnost moudrosti prostá. Srov. podobně tomu → HOMO ANIMAL IRRATIONALE, QUIA ORATIONALE; Prázdný (dutý) sud nejvíc zvučí (duní). Srov.: „Měl bych vlastně raději mlčet, jenže prázdný sud vlastně rezonuje vlastně pořád, takže je to vlastně v oukeji.“ (Misantrop, Rakovina na kůži Země)

 

VASA VACUA SUNT BENE SONANTIA → VASA INANIA MULTUM STREPUNT

 

VATICINATIO EX EVENTU

Předpověď podle výsledku

Tj. předpověď na základě dosavadní zkušenosti.

 

VELLE NON DISCITUR

Vůli se nelze naučit

 

VELLE SUUM CUIQUE EST NEC VOTO VIVITUR UNO (Persius, Satiry 5,53)

Každý si může přát své, vždyť se nežije jediným přáním

 

VELOX CONSILIUM SEQUITUR POENITENTIA (Publilius Syrus, Myšlenky V 35)

Zbrklého rozhodnutí budeš litovat

Srov.: Dvakrát měř, jednou řež; Ráno moudřejší večera. → DELIBERANDUM EST, QUICQUID STATUENDUM EST SEMEL (Publilius Syrus, Myšlenky D 10) – Co můžeš rozhodnout jen jednou, dlouho rozvažuj. → QUAM SEMEL ERRARE, MELIUS BIS TERVE ROGARE (Walther 23 356) – Lépe než jednou chybit je dvakrát i třikrát se zeptat. → SAPIENS DELIBERAT, ANTEQUAM FACIAT (Walther 27 514a) – Moudrý přemýšlí dříve, než jedná.

 

VELUT INTER IGNES LUNA MINORES (Horatius, Ódy 1,12,47)

Jako měsíc mezi menšími hvězdami

Přirovnání se vztahuje na jasnou hvězdu rodu Iuliů.

 

VENENUM IN AURO BIBITUR (Seneca Mladší, Thyestés 453)

Ve zlatě pije se jed

Tj. bohatý je vystaven úkladům, protože mu mnozí závidí, chudý je na tom lépe, neboť: ...Scelera non intrant casas, tutusque mensa capitur angusta cibus (tamtéž) – Do chatrčí nevstupují zločiny a ze skrovného stolu se jí bezpečné jídlo.

 

VENIA DOCENDI, LEGENDI

Právo učit, přednášet

...a to na univerzitě.

 

VENI, CREATOR SPIRITUS

Přijď, Duchu Stvořiteli

Začátek anonymního hymnu, který bývá připisován Hrabanu Maurovi († r. 856), opatu kláštera ve Fuldě. Zpívá se při svatodušních svátcích, ale i při volbě papeže a jiných slavnostních příležitostech. Srov. podobné → VENI, SANCTUS SPIRITUS

 

VENIENTI OCCURRITE MORBO (Persius, Satiry 3,64)

Čelte nemoci hned, když přichází

Smysl nejen doslovný, ale i přenesený, kde „nemoc“ znamená jakékoli zlo.

 

VENIET QUONDAM FELICIOR AETAS (Silius Italicus, O punské válce 11,123)

Přijde jednou šťastnější doba

Výraz naivního optimismu.

 

VENIET TEMPUS, QUO POSTERI NOSTRI TAM APERTA NOS NESCISSE MIRENTUR (Seneca Mladší, Otázky přírodní filosofie 7,25,5)

Přijde doba, kdy se naši potomci budou divit tomu, že jsme neznali věci tak zřejmé

– a naši potomci zpláčou nad výdělkem, protože jsme jim nic hodnotného nepředali ani neodkázali (Misantrop, Rakovina na kůži Země).

 

VENI, SANCTUS SPIRITUS

Přijď, Svatý Duchu

Začátek slavnostního hymnu, jehož autorem je francouzský král Robert II. († r. 1000). Srov. podobné → VENI, CREATOR SPIRITUS

 

VENI, SCRIPSI, VIXI

Přišel jsem, napsal jsem, žil jsem

Parafráze Caesarova výroku Veni, vidi, vici. Takto si napsal epitaf hudební skladatel J. Haydn.

 

VENIT MORBUS EQUES, SUEVIT ABIRE PEDES

Nemoc přijíždí na koni a odchází obvykle pěšky

Tj. nemoc se rychle objeví, ale pomalu se jí zbavujeme.

 

VENIT POST MULTOS UNA SERENA DIES (Tibullus, Elegie 3,6,32)

Po mnoha hodinách zlých přichází radostný den

Smysl: žádné zlo netrvá věčně.

 

VENIT SUMMA DIES ET INELUCTABILE TEMPUS // (DARDANIAE) (Vergilius, Aeneis 2,324)

(Pro Tróju) // nadešel poslední den a chvíle, již odvrátit nelze

Těmito slovy Apollónův kněz Panthús odpovídá Aeneovi na otázku, jak probíhá boj o trójský hrad. Dardania se nazývá Trója podle zakladatele rodu trójských králů jménem Dardanos. Často bývá uváděno znění: Venit summa dies et ineluctabile fatum – Přichází poslední den a osud, jejž odvrátit nelze. Tato podoba vznikla kontaminací s veršem: Fortuna omnipotens et ineluctabile fatum (tamtéž 8,334) – Všemocná Štěstěna a neodvratitelný osud. Srov.: „Vtom jsem spatřil, jak ke mně kvapí Panthoos, Foibův kněz na trójském hradě. V rukou nesl otcovské bůžky a za ruku vedl malého vnuka. Pospíchal, sotva dechu popadal. Nedočkavě jsem se ho zeptal: »Panthoe, jak to vypadá s hradem? A co ostatní město?« Panthoos si zhluboka povzdechl a pravil: »Příteli, je konec všemu! Udeřila poslední hodina Tróje! Ba spíše bych měl říci: Bývala Trója, ale už není!«“ (Starověké báje a pověsti, Aeneovo bloudění)

 

VENI, VIDI, VICI (Suetonius, Životopis božského Iulia 37,2)

Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem

Tak prý hlásil Caesar do Říma své vítězství nad pontským vládcem Farnakem (r. 47 př. n. l.). Stejnou zprávu uvádí i Plútarchos (Souběžné životopisy, I. Caesar 50). Užívá se o snadném a rychlém úspěchu. Srov. parafrázi → VENI, SCRIPSI, VIXI

 

VENTER CARET AURIBUS → Venter praecepta non audit

 

VENTER PRAECEPTA NON AUDIT (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 71,11)

Žaludek neposlouchá příkazy

Tj. hlad mu nevymluvíš. Často i v podobě: Venter caret auribus (Walther 32 995e) – Žaludek nemá uši. Tak prý odpověděl šašek Adderich králi neapolskému (r. 1400). Srov.: Hladové břicho neslyší; Brucho nemá ucho. → MENTIRI VENTRI NULLUS VALET ESURIENTI (Walther 14 783) – Není člověk žádný, co přelstil žaludek prázdný.

 

VENTIS VERBA PROFUNDERE (Walther 33 009c)

Pouštět slova po větru

Tj. mluvit nadarmo, zbytečně. Původ je v bibli: Eritis enim in aera loquentes (Nový zákon, 1. Korintským 14,9) – Budete jen do větru mluvit. Srov.: Mluvit do větru.

 

VENTURAE MEMORES IAM NUNC ESTOTE SENECTAE (Ovidius, Umění milovat 3,59)

paměti nyní již mějte, že jednou má přijíti stáří

Srov.: A nakonec nás čeká stáří nemilé (Sofoklés, Oidipús na Kolónu).

 

VERBA ET VOCES, PRAETEREAQUE NIHIL

Nic jiného než slova a prázdné zvuky

Pramenem je Horatius (Listy 1,1,34), který užil spojení „verba et voces“ ve stejném smyslu, tj. slova bez reálného obsahu, pouhá prázdná slova. Srov.: Práv ústavních si draze necením, / byť jiným snad se od nich mozek točil. / To vše jsou slova, slova, slova pouhá! / Práv jiných, lepších lačna jest má touha (A. S. Puškin, Má svoboda); „Co tu čtete, princi?“ Hamlet: „Slova, slova, slova!“ (W. Shakespeare, Hamlet).

 

VERBA LIGANT HOMINES, TAURORUM CORNUA FUNES (Walther 33 064)

Člověka váží slova, býčí rohy provaz

Srov.: Člověka za jazyk, vola za rohy lapají.

 

VERBA LINGUAE AMARA PLUS QUEM VULNERANT QUAM VERBERA (Walther 33 064a)

Jízlivá řeč každého zraňuje více než bití

Srov.: Nejkrásnější šlehy vážného mravního kázání mají velmi často slabší účinek než šlehy satiry a většinu lidí nepokáře nic řádněji než vylíčení jejich chyb. Lidské neřesti nejkrutěji zasahuje, vydáme-li je na pospas smíchu veřejnosti. Důtka se lehce snese, ale žert se nesnáší (Molière, Tartuffe, předmluva).

 

VERBA MOVENT, EXEMPLA TRAHUNT (Walther 33 057c)

Slova povzbuzují, příklady táhnou

Pedagogická zásada: lepší je příklad než pouhá slova. Srov.: Lepší dobrý příklad nežli Písma výklad. „Příklady táhnou“ je mj. též název vynikající české filmové komedie z r. 1939 (viz hlášky z ní). → PLUS MALE FACTA NOCENT, QUAM BENE DICTA DOCENT (Walther 21 720) – Víc uškodí špatný příklad než napraví dobrý výklad. → EXEMPLA DOCENT – Příklady poučují.

 

VERBA NOTANT STULTUM; SIC INDICAT AURIS ASELLUM (Walther 33 072)

Hlupáka prozradí slova, jak po uších pozná se osel

Myšlenka, že hloupá řeč prozradí hlupáka, je častá již u antických autorů, např. SI TACUISSES, PHILOSOPHUS MANSISSES[5] i v bibli: Hlupáka vlastní rty pohlcují. Sotvaže promluví, prozradí pomatenost (Starý zákon, Kazatel 10,12–13). → EX AURIBUS ASINUM (COGNOSCERE)[6]

 

VERBA PRAEVISAM REM NON INVITA SEQUENTUR (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,311)

Látku když promyslíš dobře, tu slova se ochotně řadí

Jedna ze zásad starověké rétoriky. Bývá formulována i jako → CUM REM ANIMUS OCCUPAVIT, VERBA AMBIUNT

 

VERBA PUELLARUM FOLIIS LEVIORA CADUCIS (Ovidius, Lásky 2,16,45)

Slova dívek jsou lehčí než listí, jež zvolna se snáší

Tj. nemají „váhu“, závažnost, čili jsou to hlouposti.

 

VERBA SERIT DIRA, CUM COR FERVESCIT IN IRA (Walther 33 087a)

Krutá pronáší slova, kdo rozpálen zlostí se hněvá

 

VERBATIM ET LITTERATIM

Doslova a do písmene

Verbo tenus.

 

VERBA VOLANT, SCRIPTA MANENT (Walther 33 093a)

Slova uletí, napsané trvá

Úsloví je známější v podobě → LITTERA SCRIPTA MANET – Co je psáno, trvá (zůstává).

 

VERBIS NON IACTA TE, SED FACIES BONA FACTA (Walther 33 122)

Nechlub se slovy, ale jednej správně

Srov.: Slovy můžeš zatajit, co chceš, skutky tě prozradí (F. de La Rochefoucauld); Jiné je pěkně mluvit, jiné pěkně činit.

 

VERBIS OPERA CONCORDARE DEBENT (Walther 33 122c)

Činy mají být v souladu se slovy

Srov.: Ve tvé schizofrenii se rozchází slova s činy / Ráno autem do práce, večer boj za ekologii (Misantrop, Básně a písně, Pokrytectví).

 

VERBIS PARVAM REM MAGNAM FACERE

Slovy udělat z malé věci velkou

Vychází ze slov Liviových: Quid rem parvam et apertam magnam et suspectam facimus? (Dějiny 41,24,17) – Proč děláme z malé a jasné věci velkou a podezřelou? Srov.: Dělat z komára velblouda; Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě.

 

VERBO TENUS

Do posledního slůvka, doslovně

Verbatim et litteratim.

 

VERBUM BONUM PRO PHARMACO EST MAERENTIBUS (Walther 33 142b)

Dobré slovo je pro zarmoucené lékem

 

VERBUM DULCE MULTIPLICAT AMICOS (Apokryfy, Sírachovec 6,5)

Milá řeč rozmnožuje přátele

Srov.: Počátek přátelství je sladké slovo.

 

VERBUM SAT SAPIENTI → SAPIENTI SAT DICTUM[7]

 

VERECUNDIA

Pocit studu; stud, stydlivost, nesmělost

Srov. A. Schopenhauer, Aforismy k životní moudrosti IV.: "Pocit studu (verecundia) – to je to, co nám zabarvuje tváře do ruda, jakmile myslíme, že se musíme v mínění druhých ztratit, i když jsme třeba v určité situaci nevinně."


VERERIS, NE TUBAM NON EXAUDIAS?
Bojíš se, že nezaslechneš trubku?
Tak odpověděl římský vojevůdce Marcus Crassus zvědavci na otázku, kdy pohne vojskem. Povely se oznamovaly zatroubením. Utajení záměrů a budoucích akcí je základní podmínkou úspěchu.


VERIS MAGNA PARATUR FAMA BONIS (Lucanus, Farsalské pole 9,593)

Skutečně dobrým je chystána veliká sláva

 

VERITAS LABORAT NIMIS SAEPE, EXTINGUITUR NUMQUAM (Livius, Dějiny 22,39,19)

Pravda často velmi strádá, ale nikdy ji nelze zahubit

O nepřemožitelnosti a nezničitelnosti pravdy mluví i Seneca Mladší: Veritas numquam periit (Trójanky 623) – Pravda nikdy nezahyne. Ve středověku byla tato myšlenka formulována jako sentence: Veritas premitur, non opprimitur (Walther 33 157m) – Pravda je potlačována, ale ne zničena. Viz též → Veritas vincit.

 

VERITAS ODIUM PARIT (Terentius, Dívka z Andru 68)

Pravda rodí nenávist

Český překlad nacházíme v Komenského sbírce přísloví: Pravda nenávist plodí. Srov.: Náhlé vystavení nepřipraveného člověka skutečné pravdě bez příkras by ho zcela jistě zabilo. Proto ty těžké šibeniční tresty pro každého, kdo kdy hlásal pravdu! Neboť společenská nebezpečnost jejich činů je na úrovni hrdelních zločinů; nejen úkladný vrah, ale i hlasatel pravdy za sebou zanechávají hromady lidských mrtvol (Misantrop, Rakovina na kůži Země); Pro pravdu se lidé zlobí.

 

VERITAS PREMITUR, NON OPPRIMITUR → VERITAS LABORAT NIMIS SAEPE, EXTINGUITUR NUMQUAM

 

VERITAS VINCIT

Pravda vítězí

V uvedené podobě u nás zdomácnělo hlavně Husovým výrokem Super omnia vincit veritas (1412, Palacký, Documenta Magistri Ioannis Hus 56) – Pravda nad vším zvítězí. Základem jsou slova bibleMagna est veritas et praevalet. Stalo se pak heslem českých kališníků, bylo vyšito na korouhvích českého poselstva, které jelo na sněm do Basileje. Později byla tato slova heslem Jiřího z Poděbrad. Od r. 1920 na vlajce prezidenta Česk(oslovensk)é republiky. Krátce po listopadu 1989, v letech 1990–1992, se používala i latinská verze. Spojení "pravda vítězí" se dostalo na presidentskou vlajku z dopisů M. Jana Husa, který roku 1413 napsal Janovi z Rejštejna, že "pravda vítězí nad vším", a roku 1415 psal z kostnického vězení Pražské univerzitě: "Stůjte v poznané pravdě, která vítězí nade vším a sílu má až na věky". Myšlenka pochází z apokryfní "Třetí knihy Esdráš", která sice nikdy nebyla součástí biblického kánonu, přesto se ve středověkých latinských biblích často vyskytuje a i husitští kazatelé ji citovali. Třetí kapitola této knihy popisuje hostinu u perského krále Dáreia. Když si šel král po hostině zdřímnout, dohodli se tři jeho mladí strážci, že každý napíše na lístek, co je na světě nejsilnější. První napsal, že je to víno, druhý, že je to král. Třetí, Žid Zorobabel, napsal, že "silnější jsou ženy, ale nade vším vítězí pravda" (lat. "fortiores sunt mulieres, super omnia autem vincit veritas", 3Esd 3,14). Když se král probudil, svolal královskou radu a nechal mládence jejich názory obhajovat. Poslední Zorobabel mimo jiné říká: "Což není veliký ten, který všechno stvořil, veliká pravda a silnější než všechno? A pravda trvá a sílí, žije a prosadí se na věky věků!" Když domluvil, všichni volali: "Veliká je pravda a vítězí!" (3Esd 4,41) Když se ho pak král zeptal, jakou chce odměnu, připomněl mu jeho slib, že znovu postaví Jeruzalém (3Esd 4,43). Srov.: Pravda pálí, že? Podívejte se na statistiky. Zabíjí dál a dál. Pořád vítězí. Pravdě neuniknete (H. Rollins, Blues černýho kafe #59). Srov. opak: Nad jejich palácem vlaje zástava s pokryteckým heslem "Pravda vítězí" (Misantrop, Poslední Revoluce Myslí 1, Nahá pravda); Odplivnu si, vida, jak vpřed se dere spřež! Nad pravdou jak vítězí lež (J. L. Procházka, Chaos na Zemi, Crème de société); Božská je lež, a nikoliv pravda (F. Nietzsche, Vůle k moci); Faleš létá a pravda za ní pokulhává. Uvážím-li, že mnoho lidí má vrozené sklony lhát a spousta zase slepě věřit, nevím, co si mám myslet o zásadě, kterou tak často slýchám ze všech úst, totiž že pravda nakonec vždycky zvítězí; zatímco pravda, o níž se tvrdí, že leží na dně studny, jako by tam byla pohřbena pod hromadou kamení (J. Swift, Umění, jak lhát v politice). → VERITAS LABORAT NIMIS SAEPE, EXTINGUITUR NUMQUAM

 

VERITATIS ORATIO EST SIMPLEX (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 49,12)

Řeč pravdy je prostá

Seneca uvádí tato slova jako výrok athénského dramatického básníka Eurípida († asi 406 př. n. l.). Srov.: Pravda je jednoduchá, chyba je složitá a pohybuje se nejistě po cestě plné zákrutů. Hlas pravdy je srozumitelný, hlas lži dvojsmyslný, záhadný a tajemný; cesta pravdy je přímá, cesta podvodná křivá a temná (Holbach, Zdravý rozum).

 

VERSA SIT ADVERSUM SEMPER TUA PAENULA VENTUM (Walther 33 174)

Ať se tvůj plášť vždy obrací proti větru

Ačkoli není zcela jasné, co tím chtěl básník říci, rčení nicméně vychází ze stejné obraznosti jako české přísloví: Kam vítr, tam plášť. Srov. podobnou myšlenku: Dají-li vám nalinkovaný papír, pište napříč (Juan Ramón Jiménez).

 

VERSATE DIU, QUID FERRE RECUSENT, QUID VALEANT UMERI (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,39–40)

Dlouho zvažujte, co ramena odmítnou unést a co unést mohou

O volbě látky k básnickému dílu.

 

VERSATILIOR ES QUAM ROTA FIGULARIS (Plautus, Epidicus 371)

Točíš se víc než hrnčířský kruh

Srov.: Točit se jako korouhvička po větru; Kam vítr, tam plášť.

 

VERSATUR CELERI FORS LEVIS ORBE ROTAE (Tibullus, Elegie 1,5,70)

Nejistý osud se točí na rychle vířícím kole

O rychlých proměnách osudu, o střídajících se dnech šťastných a nešťastných.

 

VERTATUR

Obrať

Tj. stránku, list. Poznámka na konci jedné stránky nebo listu s odkazem na pokračování na straně druhé. → Verte.

 

VERTE (zkr. V.)

Obrátit

Tj. stránku, list. Poznámka na konci jedné stránky nebo listu s odkazem na pokračování na straně druhé. → Vertatur.

 

VERTIT EO CAUDAM, QUA DECIDIT ARBORE MALUM (Walther 33 186)

Jablko obrací stopku ke stromu, z něhož spadlo

Srov.: Jablko nepadá daleko od stromu. → PATRIS EST FILIUS[8]

 

VERUS AMICUS EST IS, QUI EST TANQUAM ALTER IDEM (Cicero, O přátelství 80)

Pravý přítel je ten, kdo je jako tvé druhé já

ALTER EGO

 

VERUS AMOR NULLUM NOVIT HABERE MODUM (Propertius, Elegie 2,15,30)

Pravá láska, ta nezná žádnou míru či mez

...a stejně jako hloupost je bez hranic.

 

VESPERE FLET CREBRO, QUI RISIT MANE SERENO (Walther 33 223)

Často večer pláče, kdo ráno vesele skáče

Přímé popření úsloví: Ranní ptáče dál doskáče. Srov.: Nechval dne před večerem.

 

VESPERE LAUDARI DEBET AMOENA DIES (Walther 33 224)

Teprve večer se má chválit příjemný den

Srov.: Nechval dne před večerem. → QUID VESPER FERAT, INCERTUM EST (Livius, Dějiny 45,8,6) – Není jisté, co přinese večer. → DIEM VESPER COMMENDAT – Teprve večer dá uplynulému dni dobrozdání.

 

VESTE SUB AGNINA LATITAT MENS SAEPE LUPINA (Walther 33 231)

Často se v rouše ovčím skrývají úmysly vlčí

Rčení zakládá se na výroku z Nového zákona: Attendite a falsis prophetis, qui veniunt ad vos in vestimentis ovium intrinsecus autem sunt lupi rapaces (Nový zákon, Matouš 7,15) – Pilně se varujte falešných proroků, kteří přicházejí k vám v rouše ovčím, ale vnitř jsou vlci hltaví. V mnoha obměnách, např. → CUTE SUB AGNINA LATET MENS SAEPE LUPINA. Srov.: Vlk v rouše beránčím; Beránčí tvář a vlčí srdce. Srov. dále parafrázi: Chovat člověka jako dobytek a pěstovat si k němu jiný vztah než je obezřetný poměr k jiným šelmám, je mírně řečeno nemoudré. Šelma zůstane šelmou a parchant v rouše svatouščím nikdy nepřestane být člověkem, tímto nastrojeným zlým  bubákem z afrických pohádek, který mění tváře a masky, ale všechny jsou stejně ohyzdné (Misantrop, Rakovina na kůži Země).

 

VESTIGIA TERRENT (Horatius, Listy 1,74)

Stopy děsí

Horatius tu cituje latinskou verzi ezopské bajky o lišce a lvu, v níž liška váhá vejít do jeskyně nemocného lva, protože vidí, že všechny stopy jeho návštěvníků jsou obráceny dovnitř jeskyně a žádné nevedou ven. Traduje se, že stejně odpověděl císař Rudolf I. († r. 1291) na otázku, proč nechce jít do Říma k papeži, aby přijal pomazání.

 

VESTIS VIRUM REDDIT (Quintilianus, Výchova řečníka 8,5)

Šaty dělají muže

Srov.: Šaty dělají člověka. Srov. parafráze: Šaty dělají člověka, kdežto misantrop se cítí dobře jen ve vlastní kůži (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Nezatěžujte se příliš úsilím získat nové věci, ať jsou to šaty nebo přátelé. Prodejte své šatstvo a zachovejte si své myšlenky (Thoreau, Walden); „K čemu jsou všecky ty mé krásné šaty, když je ze mne teď otrok?“ (G. B. Shaw, Pygmalion); Jsme tak posedlí oblečením! Kdykoli zůstaneš nahý, vidíš, co jsi provedl svému tělu. Šaty před tebou jen stále schovávají tvé tělo (Óšó, Nejvyšší nauka); Jakmile začnou nosit šaty a tím se podřídí mravnímu zákonu, zmocní se jich bezměrná pýcha, podlé pokrytectví a zbytečná krutost (A. France, Ostrov Tučňáků); Příroda nezná žádné šaty, skutečný člověk je nahý (Goethe); Jako se naše tělo zahaluje v šatech, tak náš duch ve lži; a teprve přes tento obal se občas může ukázat naše pravé smýšlení, jako přes šaty tvar těla (Schopenhauer, Aforismy k životní moudrosti).

 

VETERA EXTOLLIMUS RECENTIUM INCURIOSI (Tacitus, Letopisy 2,88,3)

Vychvalujeme staré a nevšímáme si nového

...neboť staré je lepší než nové a nové je často horší než staré. Srov.: Čím dál proti proudu času, tím to bylo lepší (a vice versa) (Misantrop, Rakovina na kůži Země).

 

VETERRIMUS HOMINI OPTIMUS EST AMICUS (Plautus, Neotesanec 172)

Nejstarší přítel je pro člověka nejlepší

Srov.: Starý přítel a staré víno řídko chybuje (Komenský).

 

VETO

Zakazuji

Projev nesouhlasu, právo učinit vznesením námitky nějaké usnesení neplatným. Vychází z právnické praxe římské republiky. Tribunové lidu měli právo veta vůči rozhodnutím konsulů a senátu, když byla namířena proti zájmům lidu. Srov.: „Víra“ v podobě imperativu, toť veto proti vědě – in praxi lež za každou cenu (Nietzsche, Antikrist 47); Konečný závěr zní, že nemůžeme být původci svých činů. Slabý nádech svobodné vůle je ponechán v pojmu veta – schopnosti vědomí zdržet nebo přerušit akci, kterou mozek zahájil. Potíž je v tom, že nemůžeme vědět kdy – nebo zda vůbec – jsme veta použili. Naše subjektivní zážitky jsou často, možná vždy, pochybné (J. Gray, Slamění psi, Skok lorda Jima).
 

VETULAM COMPELLIT EGESTAS

Stařenu pohání bída

 

VETUS CICATRIX NON EST REFRICANDA (Walther 33 272f)

Stará jizva se nemá znovu rozdírat

Smysl: nemáme si připomínat staré bolestné vzpomínky. Srov.: ...jak říká Zénón, i v duši mudrce zůstává jizva, i když se rána zacelila (Seneca, O duševním klidu).

 

VIA CRUCIS – VIA LUCIS (Walther 33 284)

Cesta kříže – cesta světla

Kontradiktorní středověká sentence z doby největšího temna a heslo mnoha teologů a tmářů. → Via Dolorosa. Srov. příklad použití: Velikost v ženě? Jak se velikost v příbytku takovém musí zkrotit, znetvořit – ó, co všechno stane se z ní... Pro ženu takovou je život via crucis... – nejstrašnější vůbec možná sudba... (L. Klíma, Soud Boží)

 

VIA DOLOROSA

Cesta bolesti

Via Dolorosa je ulice v jeruzalémském Starém Městě, kudy dle tradice nesl Ježíš Kristus svůj kříž při cestě k ukřižování (→ Via crucis). Je tak předobrazem křížových cest. Její trasa se ustálila v osmnáctém století. Má devět zastavení a dalších pět je uvnitř baziliky Svatého hrobu. Via Dolorosa je pozůstatkem jedné ze dvou východozápadních cest přes Aeliu Capitolinu postavenou římským císařem Hadrianem. Srov.: Proto vyhledávám ještě osamělejší procházky. Mám svou trasu, nazývám ji "via dolorosa" (Strindberg, Osamělý).

 

VIA FACTI

Cestou skutku; ve skutečnosti, skutečně

Říká se hlavně o tom, co se událo bez předchozího souhlasu, bez domluvy.

 

VIA SACRA

Svatá cesta

Ve starém Římě se tak nazývala cesta, která vedla od východní části Palatinu (tzv. Velie) podél Fora Romana[9] na Kapitol. Po ní procházely různé průvody a procesí, zvláště při triumfu. Nero nechal Svatou cestu obroubit kolonádou. Srov.: Cloelia osvobodila od nepřátel mladé, nedospělé jinochy a dívky, neboť na ty obvykle doléhají křivdy a strasti války nejvíc. Když byl potom obnoven mír, odměnili Římané nevšední statečnost té ženy i nevídaným způsobem pocty, totiž jezdeckou sochou. Na nejvýše položeném místě Svaté cesty postavili sochu dívky sedící na koni (Starověké báje a pověsti, Hrdinové).

 

VICE VERSA (zkr. V.V.)

Naopak, obráceně

Srov. s příklady použití: Čím dál proti proudu času, tím to bylo lepší (a vice versa) (Misantrop, Rakovina na kůži Země); Cokoliv si dá zamilovaná žena líbit od nezamilovaného muže a vice versa (I. Diviš, Teorie spolehlivosti).

 

VICISSIM TRADITUR

Po řadě se odevzdává

Hesloobrazem pochodně. Vychází z konkrétní představy antických pochodňových závodů, při nichž si běžci předávali hořící pochodeň. Stejnou situaci má na mysli i Lucretius, když píše: ...quasi cursores vitae lampada tradunt (O přírodě 2,79) – ...jako běžci předávají pochodeň života. O pochodni života (příp. o štafetě života) mluvíme v tomto smyslu dodnes. Srov.: Předat komu štafetu. Příklad: Máma převzala štafetu po tátovi a nyní má rýmu zase ona (Misantrop, Zápisník mrtvého muže).

 

VICIT SUPEROS AMOR (Seneca Mladší, Herkules na Oitě 475)

Láska přemáhá i bohy

Podobně už Vergilius: OMNIA VINCIT AMOR ET NOS CEDAMUS AMORI

 

VICTI VICIMUS (Plautus, Casina 510)

Poraženi zvítězíme

Tj. není třeba klesat na mysli, z prohry může vzejít příště výhra. Srov.: Porážka podle jejich pravidel může být klidně vítězstvím podle vašich (H. Rollins, Solipsista); Ve vítězství je již obsažen zárodek budoucí porážky (Misantrop, Rakovina na kůži Země); Buďte nebezpeční i jako poražení! (A. Sz. LaVey, Satanská bible) → Victorem a victo superari saepe videmus.

 

VICTOREM A VICTO SUPERARI SAEPE VIDEMUS (Catonova dvojverší 2,10,2)

Vidíme často, že vítěz je přemožen tím, koho přemohl

Victi vicimus.

 

VICTORIA NULLA EST, QUAM QUAE CONFESSOS ANIMO QUOQUE SUBIUGAT HOSTES (Claudianus, O IV. konsulátu Honoriově 248–249)

Neexistuje žádné vítězství než takové, kdy nepřátelé i v duchu uznají, že jsou poraženi

Neboť není zdolán nepřítel, dokud i básník neoslavil písní svou vítězný triumf nad lidstvem. Teprve pak je člověk přemožen, když i poražený a mrtvý ožije znovu v tragédii lidského žití a padne pak a zemře pod náporem slova vznešeného ještě jednou – a naposled! (Misantrop, Umění nenávidět)

 

VICTRIX CAUSA DIIS PLACUIT, SED VICTA CATONI (Lucanus, Farsalské pole 1,128)

Vítězná pře se líbila bohům, prohraná Catonovi

Tj. vítězům přáli bohové, na straně poražených byl jen Cato. Cato Mladší, jeden z hlavních odpůrců Caesarovy diktatury, po rozhodující porážce vojsk senátu od Caesara skončil život sebevraždou († r. 46 př. n. l.).

 

VICTRIX FORTUNAE SAPIENTIA (Iuvenalis, Satiry 13,20)

Nad osudem vítězí moudrost

 

VIDE (zkr. V.)

Viz

 

VIDEANT CONSULES, NE QUID DETRIMENTUM RES PUBLICA CAPIAT (Cicero, Řeči proti Catilinovi 1,2)

Ať konsulové dbají, aby stát neutrpěl nějakou škodu

Cicero cituje římskou právnickou formuli CAVEANT (též VIDEANT) CONSULES, NE QUID RES PUBLICA DETRIMENTI CAPIAT. Obecně se užívají převážně první dvě slova jako varování a výzva k bdělosti. Srov. parafrázi → VIDETE PATRES, UT ERADICETIS SCHISMAM HUSSITARUM

 

VIDE INFRA

Viz dole (níže)

Odkaz na následující text, který se ve starověkých svitcích nacházel dole (níže). Opakem je → Vide supra.

 

VIDE SUPRA

Viz nahoře (výše)

Odkaz na předcházející text, který se ve starověkých svitcích nacházel nahoře (výše). Opakem je → Vide infra.

 

VIDENTUR OMNIA DIVITIIS EMI SEU COMPARARI POSSE (Walther 33 310d)

Zdá se, že vše se dá koupit nebo získat za peníze

Srov.: Peníze jsou pány světa; Peníze vládnou světu. Srov.: Všechny války končí dříve nebo později zotročením lidu, poněvadž mocní mají peníze, a peníze jsou pánem všeho ve státě. Pravím ve státě, poněvadž mezi národy tomu tak není. Národ, který lépe vládne železem, podrobí si vždycky národ, jenž má více zlata, ale méně odvahy (Voltaire, Filosofický slovník, Rovnost); Dnes jen peníze platí, za ně získáš hodnosti i přátele (Ovidius, Kalendář); Země – planeta šílených numismatiků! (Misantrop, Plivanec na rozloučenou). → VIDETE, QUAESO, QUOD POTEST PECUNIAAURO SOLENT ADAMANTINAE ETIAM PERFRINGI FORES

 

VIDEO DETERIORA PROBOQUE MELIORA SEQUOR (Misantrop, Divoká svoboda 7.7.45)

Vidím a schvaluji horší, za lepším jdu

Srov.: Vidím vše – ze všech stran. A vím, co vidím! Video deteriora proboque meliora sequor, jak praví klasik. Vidím to horší, za lepším však jdu (tamtéž). Jde o převrácenou parafrázi Ovidiova verše → VIDEO MELIORA PROBOQUE DETERIORA SEQUOR.

 

VIDEO MELIORA PROBOQUE DETERIORA SEQUOR (Ovidius, Proměny 7,20)

Vidím a schvaluji lepší, za horším jdu

Básník zobrazuje vnitřní boj kolchidské princezny Médei, která se snaží potlačit v sobě lásku k cizinci Iásonovi (více viz pověst o Argonautech, U krále Aiéta). Srov. opačnou parafrázi → VIDEO DETERIORA PROBOQUE MELIORA SEQUOR

 

VIDETE PATRES, UT ERADICETIS SCHISMAM HUSSITARUM

Dbejte, otcové, abyste vykořenili to husitské schisma

Parafráze výroku → VIDEANT CONSULES, NE QUID DETRIMENTUM RES PUBLICA CAPIAT. Tato slova i s gramatickou chybou (schisma je podstatné jméno středního rodu skloňované zde jako by bylo rodu ženského) pronesl císař Zikmund († r. 1437) na kostnickém koncilu a proti opravě se ostře ohradil slovy: EGO SUM REX ROMANUS ET SUPRA GRAMMATICOS

 

VIDETE, QUAESO, QUOD POTEST PECUNIA (Plautus, Stichus 410)

Pohleďte, prosím, co zmohou peníze

Srov. → VIDENTUR OMNIA DIVITIIS EMI SEU COMPARARI POSSE → AURO SOLENT ADAMANTINAE ETIAM PERFRINGI FORES[10]

 

VIDI (zkr. V.)

Viděl jsem

Spisová značka.

 

VIGILANDUM EST SEMPER: MULTAE INSIDIAE SUNT BONIS (Cicero, Řeč na obranu Plancia 59)

Vždy je třeba být bdělý: dobrým lidem hrozí mnoho nástrah

Srov.: Lidé, bděte! Srov. polemiku: Ačkoliv se už téměř nic nečte, přesto cenzura považuje každé kritické, provokativní a svobodné slovo za natolik silné a nebezpečné pro falešnou pýchu člověka, že má potřebu bdít a neustále střežit a mazat byť i jen pouhé slovní výpady vůči lidstvu (Misantrop, Umění nenávidět 54).
 

VIGILANTIBUS IURA SUBVENIUNT

Bdělým pomáhají práva

 

VILE DONUM, VILIS GRATIA (Walther 33 331b)

Nepatrný dar, nepatrný vděk

 

VILIS SAEPE CADUS NOBILE NECTAR HABET (Walther 33 361)

Často levný džbán chová vznešený nápoj

Tj. nedej se mýlit zevnějškem. Srov.: Pod drsnou slupkou dobré jádro; Zdání klame.

 

VILIUS ARGENTUM EST AURO, VIRTUTIBUS AURUM (Horatius, Listy 1,1,52)

Stříbro se cení méně než zlato a zlato méně než ctnosti

Srov.: OMNI THESAURO SAPIENTIA PRAESTAT ET AURO (Walther 19 949) – Moudrost je lepší než zlato a všechny poklady světa.

 

VIM VI REPELLERE LICET (Ulpianus, Digesta 43,16,1,27)

Je dovoleno odrážet násilí násilím

Jedna ze zásad římského občanského práva, která bývá uváděna i v podobě: Vim vi repellere omnes leges, omnia iura permittunt (Walther 33 384d) – Všechny zákony a všechna práva dovolují odrážet násilí násilím. Srov.: Jestli vás někdo udeří do tváře, práskněte ho přes druhou! (A. Sz. LaVey, Satanská bible); Je chybou se domnívat, že jsme v civilizované společnosti v bezpečí; že se můžeme plně spolehnout na zákony, na policii, na dobré mezilidské vztahy a společenské ohledy: na nic z toho není spoleh, nic z toho nefunguje a nic z toho nenahradí možnost a schopnost bránit se vůči napadení kýmkoliv sám a vlastními prostředky. To by ovšem byla anarchie. Již pouhé toto hrůzostrašné slovo nahání hrůzu všem vládám a všem jejím občanům, to jest poddaným, to jest otrokům. Čím silnější vláda panuje nad svými otroky, tím vytváří totalitnější fašismus. A čím totalitnější fašismus, tím víc proto není legální vlastnit a používat zbraň. V ochraně proti strašáku anarchie se dokonce připouštějí takové absurdity a zjevná bezpráví, že je místo útočníka trestán obránce, který se brání sám a vlastními zbraněmi. Děje se to jednak proto, že bezbranný otrok se tím stane ještě více závislejším na státu, a za druhé z pochopitelné obavy každého státu, že ozbrojený občan by se potom nemusel bránit jen proti státem kriminalizovaným vrahům, násilníkům, zlodějům a nebezpečným zvířatům, ale bránil by se aktivně se zbraní v ruce i vůči státu samotnému, to jest vůči všem těm různým výběrčím daní, úředníkům, policistům a dalším přisluhovačům vlády (Misantrop, Vanaprastha 11.6.44).

 

VINA DANT ANIMOS (Ovidius, Proměny 12,242)

Víno dodává odvahy

 

VINCE ANIMOS IRAMQUE TUAM, QUI CETERA VINCIS (Ovidius, Listy heroin 3,85)

Přemoz svou pýchu a hněv, ty, kdo ostatní přemáháš lehce

Tak píše Bríseovna Achillovi, když ho přemlouvá, aby se znovu účastnil boje o Tróju. Smysl: ovládáš-li jiné, musíš umět ovládnout i sám sebe. Srov.: IMPERARE SIBI MAXIMUM IMPERIUM EST (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 113,30) – Největší moc je moc nad sebou samým.

 

VINCERE SCIS, HANNIBAL, VICTORIA UTI NESCIS (Livius, Dějiny 22,51)

Dovedeš vítězit, Hannibale, ale vítězství využít nedovedeš

S těmito slovy se obrací velitel kartáginské jízdy Maharbal k Hannibalovi, když po skvělém vítězství nad Římany v bitvě u Cann (r. 216 př. n. l.) odmítl uposlechnout Maharbalovu radu, aby neprodleně táhl na Řím a tak upevnil své vítězství.

 

VINCULA DA LINGUAE, VEL TIBI VINCLA DABIT (Walther 33 446)

Jazyku pouta dej, nebo ti pouta dá sám

Uvedené latinské úsloví cituje Erasmus (Adagia). Smysl: dej si pozor na jazyk, nebo si způsobíš nepříjemnosti. Srov.: Dobře jazyk za zuby jmíti (Komenský); Držet jazyk na uzdě. → OS GARRULUM INTRICAT OMNIA[11] → LINGUA FUIT DAMNO[12] → LINGUA LOQUAX, ODIOSA, PROCAX, PARIT OMNE MOLESTUM[13] → SAEPE SIBI ET ALIIS GARRULA LINGUA NOCET[14] → TACERE NUMQUAM, SAEPE PAENITUIT LOQUI[15]

 

VINCUNTUR MOLLI PECTORA DURA PRECE (Tibullus, Elegie 3,4,76)

Zvítězí jímavá prosba nad srdcem zatvrzelým

Srov. opačný názor: Slyšeli jste někdy, jak křičí ztracené kůzle? Je to jako když pláče dítě. To dnešní vykořeněný člověk nezná. Neb on opile oslavuje vítězství nad přírodou a tančí v prachu jako ten nejposlednější, kosti ohryzávající kanibal, jehož srdce se ničím neobměkčí (Misantrop, Rakovina na kůži Země).

 

VINDICTA NEMO MAGIS GAUDET QUAM FEMINA (Iuvenalis, Satiry 13,191–192)

Nikdo se neraduje z pomsty víc než žena

 

VINO DIFFUGIUNT MORDACES CURAE (Walther 33 458)

Dotěrné starosti se rozplývají ve víně

Rčení vzniklo kontaminací dvou veršůHoratia: Nunc vino pellite curas (Ódy 1,7,31) – Teď starosti zažeňte vínem; Neque mordaces aliter diffugiunt sollicitudines (Ódy 1,18,4) – Nelze jinak zaplašit zlé starosti, jež hlodají v nitru (tj. než vínem). Srov.: Utopit starosti ve víně (v alkoholu).

 

VINUM BONUM LAETIFICAT COR HOMINIS (Starý zákon, Žalmy 104,15)

Dobré víno rozveseluje srdce člověka

 

VINUM LAC SENUM (Walther 33 476)

Víno je mléko starců

 

VINUM SUME VETUS, SI VIS VETERASCERE LAETUS (Walther 33 499)

Popíjej staré víno, chceš-li vesele stárnout

 

VIOLENTI RAPIUNT ILLUD (Nový zákon, Matouš 11,12)

Násilníci je uchvacují

Latinská citace poslední části věty z Matouše 11,12: „Ode dnů Jana Křtitele až dosud nebeské království snáší násilí a násilníci je uchvacují.“ Srov. použití: Zůstalo v tomto království chlípnosti ještě místo pro něžnost? Něha je zapovězena v této říši, do níž zve evangelium slovy: violenti rapiunt illud. Matka mě směrovala právě k tomuto násilí, nad nímž vládla. Byla v ní, i pro mne, láska podobná té, kterou podle mystiků chová ke všemu živému Bůh, láska vzývající násilí a nikdy nenechávající místo k odpočinku (G. Bataille, Matka).

 

VIR BENE VESTITUS PRO VESTIBUS ESSE PERITUS, // CREDITUR A MILLE, QUAMVIS IDIOTA SIT ILLE (Walther 33 505)

Dobře oděný muž co moudrý je mnohými ceněn // pro svoje pěkné šaty, ač v pravdě je úplný hlupák

Jedno ze středověkých proverbiálních rčení, jež si často berou na mušku zlozvyk posuzovat lidi podle oblečení i představu, že kdo je chudý nebo chudě oblečený, je hloupý. Srov.: Šaty dělají člověka. → VESTIS VIRUM REDDIT

 

VIRES ACQUIRIT EUNDO (Vergilius, Aeneis 4,175)

Cestou nabývá sil

Rozumí se pomluva. → FAMA CRESCIT EUNDO

 

VIRESCIT VULNERE VIRTUS

Mužnost sílí utrpením

Heslo Oldřicha, hraběte Kinského (17. stol.). Srov.: Bolest je slabost opouštějící tělo.

 

VIRES SUBTRAHIT IPSE TIMOR (Ovidius, Listy heroin 14,132)

Už sám strach ubírá síly

Srov. podobnou myšlenku: Ta chorobná introspekce ubírá mu sílu a nevinnost divokého zvířete (Misantrop, Rakovina na kůži Země).

 

VIRI BONI EST NESCIRE FACERE INIURIAM (Publilius Syrus, Myšlenky V 22)

Kdo řádný muž, ten křivdy páchat neumí

 

VIRIBUS UNITIS

Spojenými silami

Heslo rakouského císaře Františka Josefa I., které bylo přijato r. 1848 na návrh dvorního učitele Josefa von Bergmanna.

 

VIRIS FORTIBUS NON OPUS EST MOENIBUS

Stateční muži nepotřebují hradby

 

VIRI URBIS MOENIA SUNT (Walther 33 639f)

Muži jsou hradbami města

Myšlenka pochází od řeckého básníka Alkaia.

 

VIR PRUDENS ANIMO EST MELIOR QUAM FORTIS IN ARMIS (Walther 33 559)

Muž s rozumnou myslí je lepší než statečný ve zbrani

Vychází z výroku nekanonické starozákonní Knihy Moudrosti 6,1: Melior est sapientia quam vires et vir prudens quam fortis – Lepší je moudrost než síla a rozumný muž než muž statečný.


VIR SAPIT, QUI PAUCA LOQUITUR

Moudrý muž, který málo mluví

Viz Shakespeare, Marná lásky snaha IV.,2.

 

VIRTUS ET CONCILIAT AMICITIAS ET CONSERVAT (Cicero, O přátelství 100)

Ctnost přátelství získává i udržuje

 

VIRTUS IN ASTRA TENDIT, IN MORTEM TIMOR (Seneca Mladší, Herkules na Oitě 1960)

Statečnost míří ke hvězdám, strach k smrti

Podobná myšlenka je → SEMPER IN PROELIO IIS MAXIMUM EST PERICULUM, QUI MAXIME TIMENT[16]

 

VIRTUS NOBILITAT HOMINEM (Walther 33 682)

Ctnost člověka šlechtí

Uvádí se i v obměně: Virtus sola nobilitat – Jenom ctnost šlechtí. Srov.: Muže šlechtí-li vzdor a směle svobodná síla, hluboké tajemství, věř, svědčí mu ještě snad víc (Goethe, Básně, Římské elegie 20). V moderní době už to není ctnost, co šlechtí člověka, ale práce. Srov.: Práce je jenom svinstvo prasečí. Že prý šlechtí; dobrá, jenomže leda mezka nebo vola (L. Klíma, Lidská tragikomedie); Lidi říkají, že práce šlechtí člověka. Hmm, podivné. Já si myslím, že tohleto tvrzení je jen další důkaz, jak lidi glorifikují svoje nedostatky. Práce je jen způsob, jak trávit čas a zahnat nudu. Jestli je práce nutná k přežití, pak nemůže na ní být nic ušlechtilého. Spíš naopak: stavba domu nebo polní práce jsou jen známkou přirozené nedostatečnosti člověka. Práce přivedla lidstvo a celý svět na pokraj ekologické katastrofy. Člověka šlechtí ne práce, ale dovedná schopnost jeho organismu přežít bez práce. Teprve tehdy bude člověk vyšlechtěný, až se obejde bez práce. Nejušlechtilejší člověk (misantrop) je ten, kdo se umí vyhýbat práci (Misantrop, Plivanec na rozloučenou); Práce nás nectí, jak říkají, ale slouží jen k tomu, aby naplňovala prasečí panděro těch, kdo nás vykořisťují. Naproti tomu práce, kterou děláme pro radost, protože jsme k ní povoláni, člověka šlechtí (L. Buñuel, Do posledního dechu).

 

VIRTUS OMNI LOCO NASCITUR (Walther 33 685b)

Ctnost se rodí všude

Podle Senecy (Listy Luciliovi 66,3), který tuto myšlenku obšírněji vyložil: I v ošklivém a slabém těle může být velký a krásný duch, ušlechtilost si nevybírá rod ani bohatství.

 

VIRTUS SOLA NOBILITAT → VIRTUS NOBILITAT HOMINEM

 

VIRTUS SUDORE PARATUR (Walther 33 694)

Ctnosti se nabývá usilovnou prací

Jeden příklad za všechny, kam až se zvrátilo původní rčení VIRTUS NOBILITAT HOMINEM. Srov.: Práce šlechtí (člověka).

 

VIRTUS UT SOL MICAT

Ctnost září jako slunce

Heslo Kryštofa Haranta z Polžic († 1621).


VIRTUTEM FORMA DECORAT (Leonardo da Vinci, Portrét Ginevry de' Benci)

Krása je ozdobou ctnosti

Motto, jež malíř připojil k portrétu Ginevry de' Benci (*1458) na stuhu vinoucí se okolo snítek vavřínu (symbolizující vznešenost), palmy (vítězství) a jalovce (jalovec, italsky ginepro, upomíná na jméno portrétované).

 

VIRTUTEM INCOLUMEM ODIMUS, // SUBLATAM EX OCULIS QUAERIMUS, INVIDI (Horatius, Ódy 3,24,31)

ctnosti žijících máme zášť, // z očí zmizelou ji hledáme se závistí

Srov.: Máš mě, nedbáš mě, ztratíš mě, poznáš mě.

 

VIRTUTEM PRIMAM ESSE PUTA COMPESCERE LINGUAM! (Catonova dvojverší 1,3,1; cit. Molière, Žárlivý břídil 1,6)

Pomni, že první ctností je držet na uzdě jazyk!

Tato latinská slova vkládá Molière do úst pyšného doktora, jenž je pronáší ve větě: „Říkat málo slovy hodně je krásná vlastnost a příliš hovorní lidé nebudí u posluchačů nikdy pozornost, nýbrž jsou naopak velmi často obtížní, takže jim nikdo nenaslouchá. Virtutem primam esse puta compescere linguam! Ano, nejkrásnější vlastností slušného člověka je mluvit málo.“

 

VIRTUTI NULLA INVIA VIA EST (Ovidius, Proměny 14,113)

Pro ctnost není žádná cesta neschůdná

Tak odpověděla Sibylla Aeneovi na jeho žádost, aby směl vyhledat otce v podsvětí.

 

VIR UNIUM LIBRI

Muž jedné knihy

Tak je nazýván německý spisovatel Sebastian Brant (1457–1521), autor Lodi bláznů, jediné, leč slavné knihy, kterou kdy napsal.

 

VIS CONSILII EXPERS MOLE RUIT SUA (Horatius, Ódy 3,4,65)

Moc bez rozumu hroutí se tíhou svou

 

VIS MAGNA POPULI EST ([Seneca Mladší], Octavia 185)

Velká je síla lidu

 

VIS MAIOR

Vyšší moc

V římském právu se tak nazývaly vnější faktory (požár, záplavy, zemětřesení), které znemožnily splnění nějaké povinnosti. Užívá se o případech, kdy není v lidských silách zabránit neštěstí, nehodě apod., nebo o okolnostech, které člověk nemůže ovlivnit.

 

VIS MAIOR NATURAE MEDICATRIX (Misantrop, Zápisník živého muže 8.6.42)

Vyšší moc (síla) léčivé přírody

Srov.: Ach jo. Co jsem to udělal. Měl jsem to nechat na přírodě, na vis maior naturae medicatrix – na velké hojivé síle přírody, totiž na odvaru z řepíku – a ty zuby by samy bezbolestně uhnily a vypadaly. V životě už k zubaři nejdu! (tamtéž) → VIS NATURAE MEDICATRIX

 

VIS NATURAE MEDICATRIX

Léčivá síla přírody

Srov. → VIS MAIOR NATURAE MEDICATRIX. Viz také → QUEM MEDICAMENTA NON SANANT, NATURA SANAT[17]

 

VITA BREVIS, ARS LONGA

Život je krátký, umění trvalé

Tak překládá Seneca (O krátkosti života 1,1) začátek aforismů řeckého lékaře Hippokrata († asi r. 400 př. n. l.).

 

VITA CIRCULUS EST (Walther 33 842a)

Život je kruh

Původcem by mohl být řecký básník Fókylidés (6. stol. př. n. l.). Myšlenka o koloběhu všech věcí a všeho vesmírného dění je velmi stará a také častá a táhne se staletími napříč kulturami. Srov.: Po dosažení osvobození pochopitelně filosof ještě dožije do normální smrti, jako se dotočí hrnčířský kruh (E. Bondy, Indická filosofie); Zarathustrovská únava ze samoty mi nehrozí. Po zhruba jedenácti letech se tak kruh definitivně uzavře (Misantrop, Škarohlíd); Obejdouc celý kruh rozličných skrytých forem se otroctví vrací ke své prvotní formě, třeba ve změněné podobě (L. N. Tolstoj, Otroctví naší doby); Silnou dlaní zlomíš starého života kruh zavřený a úzký (Čapkové, Adam Stvořitel); Lidé, schopní bleskem myšlenky proběhnout uzounký kruh možných uspokojení, zůstávají zdrceni nicotou štěstí, jednotvárností a chudobou pozemských radostí. Jakmile překročí třicítku, všecko pro ně skončí. Co by očekávali? Nic je už nebaví; prošli již celým kruhem našich ubohoučkých radostí (Maupassant, Šlechtici v Cannes); Všechno se motá v kruhu (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu); Jsou lidi, kteří se ustavičně motají v bludném kruhu utrpení (Misantrop, Plivanec na rozloučenou) atd. → CIRCULUS VITIOSUS[18]

 

VITAE NON SCHOLAE DISCIMUS

Učíme se pro život ne pro školu

Parafráze rozhořčeného výroku Senecova: Non vitae sed scholae discimus (Listy Luciliovi 106,12) – Učíme se pro školu, ne pro život. Senecův výrok míří jednoznačně proti bezduchému vzdělávání. Často se cituje v jiném slovosledu: NON SCHOLAE, SED VITAE DISCIMUS. Srov.: Škola je průpravou do velkého světa dospělých. Říkají, že je určená na to, aby naučila děti číst, psát, počítat a jiným vědomostem, ale hlavním cílem školy je vygumovat mozek (Misantrop, Rozhovor mezi světem a právě narozeným dítětem).

 

VITAE SUMMA BREVIS SPEM NOS VETAT // INCHOARE LONGAM (Horatius, Ódy 1,4,15)

Krátký života čas nám zbraňuje daleko doufat

Srov. → TEMPUS VIVENDI BREVE EST[19]

 

VITAE LAMPADA TRADUNT → VICISSIM TRADITUR

 

VITA INCERTA, MORS CERTISSIMA

Život je nejistý, smrt zcela jistá

 

VITAM IMPENDERE VERO (Iuvenalis, Satiry 4,91)

Zasvětit život pravdě

Tuto část Iuvenalova verše si zvolil za své heslo J. J. Rousseau.

 

VITA MISERO LONGA, FELICI BREVIS (Walther 33 855)

Život je pro chudáka dlouhý, pro šťastného krátký

Podle Publilia Syra, Myšlenky O 3.

 

VITAM REGIT FORTUNA, NON SAPIENTIA (Cicero, Tuskulské hovory 5,9,25)

Život řídí Štěstěna, nikoli moudrost

 

VITAQUE MANCIPIO NULLI DATUR, OMNIBUS USU (Lucretius, O přírodě 3,984)

Život si nekoupí nikdo, však užívat může ho každý

 

VITARI MELIUS VISA SAGITTA POTEST (Walther 33 901)

Snazší je vyhnout se střele, kterou jsi uviděl včas

Tj. je dobré vědět, jaké nebezpečí a odkud ti hrozí.

 

VITIA ERUNT, DONEC HOMINES (Tacitus, Dějiny 4,74)

Chyby budou, dokud budou lidé

A protože je človjek omylný, je jeho pravda vždy jen MYLNÁ představa o skutečnosti (Misantrop, Zpátky ke zvířeti); Je-li však pravidlem lidského intelektu systematicky se plést, nepoučovat se ze svých chyb a chybovat dál ve stejných situacích, kde je potom zdroj oné arogantní povýšenosti, jíž je lidský druh tak proslulý? Přitom na neomylnosti lidí jsou založeny veškeré zákony a veškerá morálka (Misantrop, Rakovina na kůži Země). → CUIUSVIS HOMINIS EST ERRARE, NULLIUS NISI INSIPIENTIS IN ERRORE PERSEVERARE

 

VITIA NOSTRA QUIA AMAMUS, DEFENDIMUS ET MALUMUS EXCUSARE ILLA QUAM EXCUTERE (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 116,8)

Protože máme rádi své chyby, hájíme je a raději je chceme omluvit než vymýtit

 

VITIA OTII NEGOTIO DISCUTIENDA SUNT (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 56,9)

Škodlivé následky nečinnosti se musí odstranit prací

 

VITIIS SINE NEMO NASCITUR (Horatius, Satiry 1,3,68)

Nikdo se nerodí bez chyb

Nejlepší je tedy ten, kdo má nejmenší chyby. Často užívaná část Horatiova dvojverší: NAM VITIIS NEMO SINE NASCITUR; OPTIMUS ILLE EST // QUI MINIMIS URGETUR

 

VITIOSUM EST UBIQUE, QUOD NIMIUM EST (Seneca Mladší, O duševním klidu 9,6)

Ve všem je na škodu, co je přílišné

Srov.: MULTA NOCENT – Všeho moc škodí. Odpovídá řeckému rčení „Ničeho příliš“.

 

VIVAT

Ať žije

Blahopřejná zdravice, často doplňovaná dalšími slovy: Vivat, crescat, floreat – Ať žije, roste a vzkvétá. Srov.: Vivat odium! Vivat, crescat, floreat odium! Ať žije nenávist! Ať žije, roste a vzkvétá nenávist! (Misantrop, Divoká svoboda)

 

VIVA VOCE → Viva vox adficit multo magis

 

VIVA VOX ADFICIT MULTO MAGIS (Plinius Mladší, Dopisy 2,3)

Živý hlas působí mnohem více

Tj. co slyšíme, je působivější, než co čteme. Užívá se i obratu VIVA VOCE – živým hlasem, ve smyslu „ústně“, „v rozhovoru“.

 

VIVE MEMOR LETI, FUGIT HORA (Persius, Satiry 5,153)

Žij pamětliv smrti, čas utíká

 

VIVERE EST COGITARE (Cicero, Tuskulské hovory 5,38,111)

Žít znamená přemýšlet

Tato slova, která jsou částí Ciceronova výroku: DOCTO HOMINI ET ERUDITO VIVERE EST COGITARE, hlásal jako svou zásadu filosof Voltaire.

 

VIVERE MILITARE EST (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 96,5)

Žít znamená bojovat

Podobná myšlenka se objevuje již u Eurípida, Médeia („Teď je konec lásky, vše je samý boj!“) a také v bibli: Militia est vita hominis super terram (Starý zákon, Jób 7,1) – Život člověka na zemi je jako vojenská služba. Srov.: Neustálý boj je nevyhnutelný (Misantrop, Veganství); A tak se v průběhu dějin znova a znova odehrává boj, který je ve svých hlavních obrysech stále stejný (Orwell, 1984); Život je boj.

 

VIVERE NATURAE CONVENIENTER OPORTET (Horatius, Listy 1,10,12)

Je třeba žít ve shodě s přírodou

Básník líčí půvaby i výhody venkova, kde jedině lze tento požadavek splnit. Srov.: Umění je spolutvorba s přírodou (E. Bondy, Čínská filosofie); Nikdo na světě ti nemůže bránit jednat a mluvit pokaždé v souhlasu s přírodou, jejíž jsi součástí (Marcus Aurelius, Hovory k sobě); My jsme přírodou (Nietzsche, Vůle k moci); Věčně zakamuflován do tisíce převleků a vrostlý a srostlý s velikou Přírodou! (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu)

 

VIVE VALEQUE

Žij a buď zdráv

Závěrečná formule latinských dopisů.

 

VIVITE FORTES // FORTIAQUE ADVERSIS OPPONITE PECTORA REBUS (Horatius, Satiry 2,2,136)

Žijte statečně; statečně nastavte hruď, i když vás neštěstí potká

Srov.: Jsem čtverhran, stojím, ať vržen jakkoli (Dante, Božská komedie, Ráj); Teprve, až stejně často, jako dnes slyší od rodičů: „buď hodný!“, slyšeno bude: „buď statečný!“, hodna bude Evropa pozoru (L. Klíma, Vznešená síla); Karakteristikou vyššího člověka, jako na příklad mne, jest, že je statečný ve všem, že nic nemůže svésti ducha jeho z přímé cesty, kterou kráčí! (L. Klíma, Soud Boží); „Co jest dobré?“ se ptáte. Býti statečný je dobré (Nietzsche, Tak pravil Zarathustra).

 

VIVIT POST FUNERA VIRTUS (Walther 34 026)

Ctnost žije i po smrti

 

VIVIT SUB PECTORE VULNUS (Vergilius, Aeneis 4,67)

V nitru je živá rána

Původně se vztahuje na lásku kartáginské královny Didony k Aeneovi. Užívá se o citu, který nedáváme najevo.

 

VIVITUR PARVO BENE (Horatius, Ódy 2,16,13)

Dobře se žije z mála

Tj. ke štěstí stačí málo. Podobně se vyjadřuje i Claudianus: Vivitur exiguo melius (Proti Rufinovi 1,215) – Z mála se žije lépe. → DISCITE, QUAM PARVO LICEAT PRODUCERE VITAM // ET QUANTUM NATURA PETAT (Lucanus, Farsalské pole 4,373) – Tomu se učte, že za malý peníz lze naživu zůstat, // málo jen příroda žádá.

 

VIVOS VOCO, MORTUOS PLANGO, FULGURA FRANGO

Živé volám, mrtvé oplakávám, blesky odháním

Nápis na zvonu. Básník F. Schiller užil tato slova jako motto básně Píseň o zvonu. Také Gercen zvolil pro svůj časopis Kolokol (Zvon) motto Vivos voco.

 

VIVUM CADAVER (Walther 34 040)

Živá mrtvola

Tj. zchátralý člověk, tělesně i duševně sešlý. Srov.: → PERINDE AC CADAVER[20]; Dlouho jsem pak ležel jako nějaká hudbymilovná živá mrtvola a nechtělo se mi vůbec vstávat, ba ani otevřít oči a čelit opět realitě všedního víkendového dne (Misantrop, Zápisník mrtvého muže).

 

VIX ALIOS SPERNIT PROPRIA QUI CRIMINA CERNIT (Walther 34 049)

Sotva pohrdá jinými, kdo vidí vlastní chyby

Myšlenkově vychází z bible (Nový zákon, Matouš 7,3–5): „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Anebo jak to, že říkáš svému bratru: ‚Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka‘ – a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.“ → TOLLERE FESTUCAM SI VIS DE FRATRIS OCELLO, // QUAE TUA CONTURBAT LUMINA, TOLLE TRABEM[21]

 

VIX CANIS MORDERE SUEVIT, USQUEQUAQUE QUI LATRAT (Walther 34 057a)

Obvykle nekouše pes, který pořád štěká

Pramenem je výklad Curtia Rufa (O činech Alexandra Velikého 7,16,13), z něhož vzniklo velmi rozšířené proverbiální rčení, tradované v různých variantách, např. Nemo canem timeat, qui non laedit, nisi latrat (Proverbia Henrici 114) – Nikdo ať se nebojí psa, který nekouše, jen štěká. Srov.: Který pes nejvíc štěká, nejmíň kouše (Komenský); Pes, který štěká, nekouše. → Canis timidus... → Canis allatrat... Opačný názor: Pes, který štěká, nekouše. Pravda, už jste někdy viděli psa, jenž je zakousnutý do něčího lýtka a zároveň štěká? (Misantrop, Krev a sperma)

 

VIX PLACET AMBOBUS, QUI VULT SERVIRE DUOBUS (Walther 34 094)

Stěží se oběma líbí, kdo dvěma sloužit chce pánům

Srov.: Dvěma pánům nelze sloužit. → UTILITER SERVIT NEMO DUOBUS HERIS[22]

 

VIX SINE SORDE POTES PARTICIPARE LUTO (Walther 34 104)

Sotva můžeš zacházet s blátem a neumazat se

Srov.: Kdo se lidským blátem obírá, ten se v něm utopí (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Kdo se s blátem obírá, zamaže se.

 

VIXI ET QUEM DEDERAT CURSUM FORTUNA PEREGI (Vergilius, Aeneis 4,653)

Života běh, jejž mi Štěstěna dala, jsem prožila, skončila již

Tak promlouvá před smrtí kartáginská královna Dido. Rozhodla se spáchat sebevraždu, když ji Aeneas opustil a odplul z Kartága.

 

VOLENS NOLENS

Chtě nechtě

Srov.: NOLENS VOLENS – Volky nevolky. Snad podle Augustina (Úvahy 1,13,5). Možný je ale i opačný průnik ze staroangličtiny do latiny (will I, nill I či will ye, nill ye). Obrat má nicméně různé národní podoby, např.: chtíc nechtíc (české), willy-nilly (anglické), chcąc nie chcąc (polské), волей-неволей, хочешь-не-хочешь (ruské), nicht wollend wollend (německé).

 

VOLENTEM DUCUNT FATA, NOLENTEM TRAHUNT → FATA VOLENTEM DUCUNT, NOLENTEM TRAHUNT[23]

 

VOLENTI NON FIT INIURIA (Walther 34 133c)

Tomu, kdo souhlasí, se neděje křivda

Podle slov Ulpianových: Quia nulla est iniuria, quae in volentem fiat (Ulpianus, Digesta 57,10,1) – Protože není křivdou to, co se děje chtějícímu. Jedna ze zásad římského práva, podle níž se čin uskutečněný se souhlasem postiženého nepokládá za poškození a postižený nemá právo si stěžovat. → ARGUMENTUM E(X) SILENTIO[24]QUI TACET, CONSENTIRE VIDETUR

 

VOLUNTAS REGIS SUPREMA LEX REGIS VOLUNTAS SUPREMA LEX

 

VOTA MOVENT SUPEROS (Propertius, Elegie 4,11,7)

Sliby dojímají bohy

Tj. může se jimi u bohů něčeho dosáhnout, ale kdo jednou odešel do podsvětí, toho žádný pláč a sliby nepřivedou zpátky.

 

VOX AUDITA PERIT, LITTERA SCRIPTA MANET (Walther 34 168)

Pomíjí slyšený hlas, trvá napsané slovo

Často se užívá jenom druhé poloviny verše: LITTERA SCRIPTA MANET – Co je psáno, trvá (zůstává). Srov.: Co je psáno, to je dáno.

 

VOX CLAMANTIS IN DESERTO (Starý zákon, Izajáš 40,3)

Hlas volajícího na poušti

Objevuje se rovněž v Novém zákoně, ve všech čtyřech evangeliích jako slova Jana Křtitele (Nový zákon, Matouš 3,3; Marek 1,3; Lukáš 3,4; Jan 1,23). EGO VOX CLAMANTIS IN DESERTO (Nový zákon, Jan 1,23) – Já jsem hlas volajícího na poušti. Těmito slovy se měl Jan Křtitel prohlásit za předchůdce Mesiáše, jak to předpověděl prorok Isaiáš (Starý zákon, Is. 40,3). Srov.: Nejsem hlas volajícího na poušti. Pro koho si namáhat hlasivky? (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

VOX POPULI, VOX DEI (Walther 34 182)

Hlas lidu, hlas boží

Úsloví přisuzující mínění lidu platnost božské autority. Základní myšlenka je vyslovena už v díle řeckého básníka Hésioda (Práce a dni 763). V uvedeném znění poprvé u Alkuina (8. stol. n. l.). Srov.: „Man sagt: Vox populi vox Dei – ich habe nie daran geglaubt.“ (Říká se: hlas lidu, hlas boží – nikdy jsem tomu nevěřil.) – řekl Beethoven r. 1827 před svou smrtí.

 

VULGARE AMICI NOMEN SED RARA EST FIDES (Phaedrus, Bajky 3,9,1)

Běžné je označení „přátelé“, ale věrnost je vzácná

 

VULGATA

Obecně rozšířený (text)

Užívá se jako název církví schváleného Jeronymova latinského překladu bible.

 

VULGUS PROFANUM ODI PROFANUM VULGUS ET ARCEO[25]

 

VULGUS VULT DECIPI, ERGO DECIPIATUR

Lid chce být klamán, tedy je klamán

Parafráze MUNDUS VULT DECIPI, ERGO DECIPIATUR

 

VULNERA DUM SANAS, DOLOR EST MEDICINA DOLORIS (Catonova dvojverší 4,40,2)

Léčíš-li rány, je bolest vždy na bolest nejlepším lékem

Smysl je asi ten, že bolest lze vyléčit jen další bolestí (i v přeneseném smyslu). Srov.: Jeden blbec si dloubal nožem v noze, aby přehlušil bolest zubů. Není v tom něco analogického s učením buddhismu, podle kterého se lze vysvobodit z koloběhu životů (= utrpení) přísnou životosprávou a ctností, když přitom třeba člověk rád žije prostopášně a jinou radost nemá a přísná sebekázeň, jakou doporučuje Buddha, by mu způsobila zbytečná utrpení navíc? Nedloubá taky ono náboženství nožem v noze, když by mělo radši bolavé zuby vytrhnout? (Misantrop, Krev a sperma) Naproti tomu VIRESCIT VULNERE VIRTUS

 

VULNERANT OMNES, ULTIMA NECAT OMNES VULNERANT, ULTIMA NECAT[26]

 

VULNERA VERBORUM PLUS LAEDUNT QUAM GLADIORUM (Walther 34 202)

Rány, jež působí slova, víc bolí než bodnutí meče

SCINDIT MENDOSA GLADIO PLUS LINGUA DOLOSA (Walther 27 607) – Lstivý a prolhaný jazyk víc zraňuje než ostří meče. Srov.: Horší jazyk falešníka nežli kopí protivníka. Srov. další příbuzné myšlenky: Hle, pošetilče, přírodní svět se tvým klnutím nebo naopak lnutím nezboří ani nepostaví; ale tvůj mravní svět dokáže rozbořit pouhé slovo, holá pravda, dokonce holá věta (Misantrop, Divoká svoboda); Ačkoliv se už téměř nic nečte, přesto cenzura považuje každé kritické, provokativní a svobodné slovo za natolik silné a nebezpečné pro falešnou pýchu člověka, že má potřebu bdít a neustále střežit a mazat byť i jen pouhé slovní výpady vůči lidstvu. Slova. Ta přece nikomu ve skutečnosti neubližují, pouhá slova nikoho nezabíjejí – a třikrát běda, že ne...! (Misantrop, Umění nenávidět)

 

VULNUS VETUS NON EST RESECANDUM (Walther 34 215b)

Stará rána se nemá otevírat

 

VULPES NON ITERUM CAPITUR LAQUEO (Walther 34 223b)

Liška se znovu do oka nechytí

Srov.: Starou lišku těžko chytit (Komenský); FACIT EXPERIENTIA CAUTOS (Walther 8696) – Zkušenost dělá lidi opatrnými; Spálený se bojí ohně. → Expertus metuit TERRITUS IGNE SEMEL POST HAEC PUER ODIT EUNDEM (Walther 31 377) – Koho jednou vyděsil oheň, ten potom už vždy se ho bojí. Obecně o varující špatné zkušenosti. Srov. parafrázi: Jako si spálený dává pozor na oheň, tak si Já dávám pozor na lidi. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

VULPES PILUM MUTAT NON MORES (Suetonius, Životopis Vespasianův 16)

Liška mění kožich, ne způsoby

Srov.: Liška srst změní, ale vášní nezmění. Podobně tomu: Každá krvelačná bestie si hraje na lidumila (Misantrop, Básně a písně). CUTE SUB AGNINA LATET MENS SAEPE LUPINA

 

V.V. VICE VERSA

 

 

 

POZNÁMKY POD ČAROU:


[1] APAGE, HUMANITAS! (Misantrop, Umění nenávidět 57)

Odstup (ode mne), lidstvo!

Misantropova parafráze známého APAGE SATANAS. Srov.: Spolčovat se s nějakým člověkem, nebo dokonce s vícero lidmi? Být jim byť i jen nablízku? – Ne, na tato pokušení vždy jednoznačně odpovídám: Apage, humanitas! (tamtéž)

[2] APAGE, SATANAS

Odstup (ode mne), satane

Z řečtiny. Obecně je tato nepřesná citace užívána podle Nového zákona, Matouš 4,10 (správně ’ύπαγε, σατανα = jdi za mne, satane). → VADE RETRO ME SATHANAVADE RETRO, SATANAS!APAGE, HUMANITAS!

[3] O, CURAS HOMINUM! O, QUANTUM EST IN REBUS INANE (Persius, Satiry 1,1,)

Ó, vy starosti lidské! Hle, kolik je marnosti v světě

Často bývá citována jen druhá polovina verše. Srov.: Biblická kniha Kazatel: „Marnost nad marnost! řekl Kazatel. Marnost nad marnost, všechno je marnost! K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem? Jedno pokolení odchází a jiné přichází, země však nehnutě trvá navěky. Slunce vychází a znovu zapadá, aby chvátalo tam, odkud vyjít má. Severní vítr se mění v jižní, sem a tam točí se, tam a sem, kolem dokola stále vrací se. Veškeré řeky míří do moře, moře se ale nepřeplňuje. Tam, odkud pramení, se řeky vrací, aby pak odtamtud znovu plynuly. Jak jen jsou úmorné všechny ty věci, člověk to ani nemůže vyslovit! Oko se pohledem nikdy nenasytí, ucho se nenaplní slyšením! Co bylo dříve, to zase bude, to, co se dělo, se bude dít. Není nic nového pod sluncem. Copak je něco, o čem se dá říci: Pojď se podívat na něco nového? Vždyť to tu bylo už celé věky, bylo to na světě dávno před námi! Není památky po našich předcích, tak jako nebude po našich potomcích: Ani památky nezbude po nich mezi těmi, kdo je nahradí.“

[4] QUID FUMO LEVIUS? FLAMEN. QUID FLAMINE? VENTUS. QUIS VENTO? MULIER. QUID MULIERE? NIHIL (Walther 25 044)

Co je lehčí než dým? Plamen. Co než plamen? Vítr. Co než vítr? Žena. Co než žena? Nic

Jedna z mnoha průpovídek o nestálosti a lehkomyslnosti žen.

[5] SI TACUISSES, PHILOSOPHUS MANSISSES (Walther 29 212)

Kdybys byl mlčel, byl bys zůstal filosofem

Základem je starověká anekdota, kterou uvádí Boëthius (O útěše filosofie 2,7,76). Podle ní se hlupák ve společnosti filosofů prozradil po dlouhém mlčení hloupou řečí. Podobně také v bibli: Stultus quoque, si tacuerit, sapiens reputabitur (Starý zákon, Přísloví 17,28) – I hlupák, dokud mlčí, může být pokládán za moudrého.

[6] EX AURIBUS ASINUM (COGNOSCERE)

Podle uší (poznáš) osla

Tj. hlupáka. Srov.: Z jednoho jejich zločinu poznáš všechny lidi; Člověka poznáš podle smradu (Misantrop, Sentence o lidském smradu). → E cantu dinoscitur avis. → E plumis cognoscitur avis.

[7] SAPIENTI SAT DICTUM (Plautus, Peršan 729)

Moudrému stačí slůvko

Zřejmě lidové úsloví použité Plautem a později také Terentiem (Formio 541). Používá se i varianta Verbum sapienti sat – Moudrému stačí slovo. Srov.: Chytrému napověz, hloupého trkni. → INTELLIGENTI PAUCA

[8] PATRIS EST FILIUS

Syn svého otce

Smysl: má stejné vlastnosti jako jeho otec; nezapře, že je synem svého otce. Srov.: Jablko nepadá daleko od stromu. → Filii canunt paternas cantiones. Colubra restem non parit. Non procul a proprio stipite poma cadunt.

[9] FORUM

Tržiště, náměstí, veřejné prostranství

Též řečniště, místo úřadování a soudů. Centrum společenského života měst, místo diskusí. Dnes se slovo užívá ve významu výměna názorů, prostředí určené pro diskuse.

FORUM ROMANUM

Římské náměstí

Na hlavním římském náměstí, zvaném Forum Romanum, stála bronzová socha vlčice. Připomínala každému Římanu pověst o založení Města.

[10] AURO SOLENT ADAMANTINAE ETIAM PERFRINGI FORES (Apuleius, Proměny čili Zlatý osel 9,18)

Zlatem se dají vylomit i ocelové brány

Srov. → Argenteis pugna telis... Srov.: Zlato brány otevírá. Zlato projde všemi dveřmi. S ohledem na praktické využití této zkušenosti se stal památným výrok Filippa Makedonského, který prý řekl, že lze dobýt každou pevnost, do které může vystoupit osel naložený zlatem (Cicero, Dopisy Attikovi 1,16,12).

[11] OS GARRULUM INTRICAT OMNIA

Žvanivý jazyk všechno splete

Traduje se jako výrok německého císaře Karla Tlustého (887).

[12] LINGUA FUIT DAMNO (Ovidius, Proměny 2,540)

Jazyk byl ke škodě, uškodil

Výrok se váže k příběhu dívky Korónis (resp. havrana a vrány). Havran, za trest, že podal zprávu o dívčině nevěře, byl proměněn z bílého ptáka v černého. Vztahuje se na ty, kteří něco vyzradí bez zlého úmyslu, ale i na donašeče. Srov. s jinou starověkou pověstí o horské nymfě (oreadě) Échó, která upadla v nemilost bohyně Héry. Héra jí odňala řeč za to, že byla příliš povídavá a prozradila to, co neměla nikdy říci. Ponechala jí jen schopnost opakovat poslední slova z toho, co někdo jiný mluvil. Od té doby žila Échó o samotě, vyhýbala se svým družkám a trápila se pro ztrátu řeči. Přitom se nešťastně zamilovala a tak se trápila, že žalem a hořem uschla. Bolest jí strávila tělo a z krásné víly zbyl jenom hlas. Ten můžeme i dnes slyšet v lesích a horách mezi skalami, ale nešťastnou nymfu už nikdo nikdy nespatří (Starověké báje a pověsti, Království hor a lesů).

[13] LINGUA LOQUAX, ODIOSA, PROCAX, PARIT OMNE MOLESTUM (Walther 13 799)

Jazyk, co pokoje nedá, protivný, drzý, jen nesnáze plodí

Původem biblické (Apokryfy, Sírachovec 20,5): Est odibilis, qui procax est ad loquendum – Nevoli vzbuzuje, kdo stále svou řečí doráží.

[14] SAEPE SIBI ET ALIIS GARRULA LINGUA NOCET (Walther 27 276)

Často jiným i sobě škodí žvanivý jazyk

Srov.: Mlčeti zlato.

[15] TACERE NUMQUAM, SAEPE PAENITUIT LOQUI (Walther 30 954b)

Mlčení nevadí nikdy, žes mluvil, lituješ často

Srov.: Mluviti stříbro, mlčeti zlato. → SAEPE SIBI ET ALIIS GARRULA LINGUA NOCET (Walther 27 276) – Často jiným i sobě škodí žvanivý jazyk. → NULLI TACUISSE NOCET, NOCET ESSE LOCUTUM (Catonova dvojverší 1,12) – Z mlčení nevzejde škoda, z mluvení bývá však zle. → TACERE UTILIUS EST, QUAM LOQUI TEMERE (Walther 30 955e) – Je prospěšnější mlčet než pošetile mluvit.

[16] SEMPER IN PROELIO IIS MAXIMUM EST PERICULUM, QUI MAXIME TIMENT (Walther 27 961a)

bitvě jsou vždy v největším nebezpečí ti, kdo se bojí

Vychází ze slov Liviových: QUO TIMORIS MINUS EST, EO MINUS FERME PERICULI EST (Livius, Dějiny 22,5) – Čím je méně strachu, tím méně je zpravidla nebezpečí.

[17] QUEM MEDICAMENTA NON SANANT, NATURA SANAT

Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda

Parafráze Hippokratova aforismu Quae medicamenta non sanant... Srov.: Lékař léčí, příroda uzdravuje a volnost nemocem předchází (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Příroda léčí a svoboda uzdravuje (Misantrop, Vanaprastha); Lékař jen špatně léčí, kdežto příroda zázračně uzdravuje (Misantrop, Rakovina na kůži Země).

[18] CIRCULUS VITIOSUS

Chybný kruh

Označení logické chyby, spočívající v tom, že do definice či do důkazu se uvádí to, co je definováno nebo dokazováno. Termín také znamená „začarovaný kruh“, čili situaci, ze které není po počáteční (vstupní) chybě žádné východisko. Srov.: duše – začarovaný kruh (Marcus Aurelius, Hovory k sobě); humanistické a antropocentrické; zase prý totiž záleží jedině na lidech, což je začarovaný kruh (Misantrop, der Weltabwender 2.,31.12.43); Zůstávat v této severní ledové krajině a vázat se na ni jako na osudem určený a neměnný domov, neřkuli dokonce „vlast“, to by byl pouze začarovaný kruh (Misantrop, der Weltabwender,27.1.43); vyroste z nich právě taková sebranka škodlivých darmošlapů a darmožroutů a fiškuntálů a šizuňků a spekulantů se vším možným i nemožným jako jsou jejich stejně vypečení rodiče, nebo další posila do jejich vzmáhajícího se byrokratického aparátu, který bude kontrolovat, jestli jsem včas zaplatil, co mi určili, aby mohl tento začarovaný koloběh hlouposti v přírodě pokračovat (Misantrop, Rakovina na kůži Země); Druhým rokem na vojně jsem měl i já nepsané právo šikanovat, ale já se rozhodl přerušit ten začarovaný kruh a zůstal jsem jako vždy osamocený (Misantrop, Poslední Revoluce Myslí, Vztahy mezi lidmi).

[19] TEMPUS VIVENDI BREVE EST (Walther 31 304c)

Čas žití je krátký

Srov. s textem jedné sloky ze staré studentské písně GAUDEAMUS IGITUR, IUVENES DUM SUMUS: Krátký je ten život náš, // zakrátko pomine. // Přikvapí smrt znenadání, // uchvátí nás bez zeptání, // každého dostihne.

[20] PERINDE AC CADAVER

Právě tak jako mrtvola

Obrat pochází z ustanovení jezuitského řádu. Předpisuje chovat se jako mrtvola, tj. bez citových reakcí, naprosto bezpodmínečně plnit všechny povinnosti.

[21] TOLLERE FESTUCAM SI VIS DE FRATRIS OCELLO, // QUAE TUA CONTURBAT LUMINA, TOLLE TRABEM (Walther 31 442)

Chceš-li odstranit třísku, již vidíš v bratrově oku, // odstraň nejprve trám, kterým se mate tvůj zrak

Pramenem je bible (Nový zákon, Matouš 7,5): Eice primum trabem de oculo tuo et tunc videbis eicere festucam de oculo fratris tui – Nejprve vyjmi ze svého oka trám a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.

[22] UTILITER SERVIT NEMO DUOBUS HERIS (Walther 32 734)

Nikdo nemůže užitečně sloužit dvěma pánům

Zakládá se na biblickém: Nemo potest duobus dominis servire (Nový zákon, Matouš 6,24) – Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Srov.: Dvěma pánům nelze sloužit. → NEMO POTEST DIGNE DOMINIS SERVIRE DUOBUS

[23] FATA VOLENTEM DUCUNT, NOLENTEM TRAHUNT

Toho, kdo chce jít, osud vede, kdo nechce, toho vleče

Původně rčení stoického filosofa Kleantha (3. stol. př. n. l.), v latině je uvádí Seneca, Listy Luciliovi 107,11.

[24] ARGUMENTUM E(X) SILENTIO

Důkazmlčení

V logice ne vždy bezpečné závěry spočívající v tom, že nevyslovení odmítavého soudu se chápe jako (tichý) soud souhlasný. Srov.: Kdo mlčí, svědčí, souhlasí. Tato argumentace se dostala do kanonického práva díky autoritě papeže Bonifáce VIII. (zemř. 1303), který měl v oblibě rčení → Qui tacet, consentire videtur

[25] ODI PROFANUM VULGUS ET ARCEO (Horatius, Ódy 3,1,1)

Zášť chovám k všedním davům, jich straním se

Začátek první ze šesti básní, v nichž se Horatius obrací k mladé generaci a představuje občanské ideály, které má uvést v život doba Augustova. Verš použit v: L. Klíma, Sus Triumphans: V kruzích, kde jsem nucen stále se pohybovat, je vše tak upjaté a těsné, že člověk pookřeje, octne-li se mezi tímto bodrým, třeba hrubým a neotesaným lidem!“ - „Zajisté, zajisté... I já cestuju rád někdy v třetí třídě z téhož důvodu – ač – musím se přiznat, že odi profanum vulgus...“ Srov. četné parafráze: „K lidské verbeži chovám jen nesmiřitelnou zášť a neuhasitelný hněv!“ (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu); „Takovou verbeží nejen z duše pohrdám, ale chovám k nim jen zášť.“ (Misantrop, Zápisník mrtvého muže 5.4.42); Tam za vodou je despotou obhroublá prostřednost, jíž je nutno se kořit, aby nebyl člověk ostouzen na ulici. V New Yorku by se La Fontaine neodvážil říci: „Jak nenávidím sprostý dav!“ (Stendhal, Energické múzy).

[26] OMNES VULNERANT, ULTIMA NECAT

Všechny zraňují, poslední zabíjí

Nápis na slunečních nebo věžních hodinách. Smysl: tok času (každá jednotlivá hodina) všechny smrtelníky čím dál více poznamenává známkami stáří (zraňuje) a přibližuje ho k poslední hodince života (která ho nakonec zabije).