L
LOCO CITATO (zkr. L. C., LOC. CIT.)
Na uvedeném místě
Při písemném odkazování na uvedené místo určitého spisu.
LOCO DOLENTI
Na bolavém místě
Míněno místo nejen tělesné (např. „bolavý“ problém, který „tíží“, kde je „zakopán pes“).
LOCUS COMMUNIS
Společné místo
Literárněvědný termín, jinak také „topos“. Výrok, myšlenka, myšlenkové schéma, které přechází z jednoho díla do druhého a častým opakováním se stalo obecně známé a užívané; proto „společné“. „Loci communes“ jsou charakteristickým rysem zejména středověké literatury. Obecně se pojmenování užívá o opakování oblíbeného motivu či myšlenky v projevu kteréhokoliv mluvčího.
LOCUS MINORIS RESISTENTIAE
Místo menšího odporu, slabé místo
Užívá se zejména v lékařské terminologii ve významu „místo, které bývá snáze postiženo nemocí, úrazem“ apod.
LOCUS STANDI
Místo, kde je možno stát, stanoviště, opěrný bod
LONGA EST INIURIA, LONGAE // AMBAGES SED SUMMA SEQUAR FASTIGIA RERUM (Vergilius, Aeneis 1,341–2)
Dlouho trvaly křivdy a úskoky, i vyprávění bylo by dlouhé, ale já vylíčím jenom to hlavní
Tak začíná Aeneas vyprávět kartáginské královně Dídóně příběh svého útěku z Tróje a počátek bloudění.
LONGA DIES IGNAVO HOMINI, NOX LONGA VIDETUR // ET LONGI MENSES, LONGIOR ANNUS ABIT (Walther 13 933)
Dlouhý je línému den, i noci dlouhé se zdají // dlouhé i měsíce jsou, předlouho vleče se rok
LONGAEVA VITA MILLE PARIT MOLESTIAS (Walther 13 945)
Dlouhý věk plodí tisíce obtíží
LONGA MORA EST NOBIS OMNIS, QUAE GAUDIA DIFFERT (Ovidius, Listy heroin 19,3)
Každá chvíle, jež vzdaluje rozkoš, nám připadá dlouhá
LONGE ABSIT
To nechť je vzdáleno (ode mne)
Srov.: Bože, chraň!
LONGIUS AUT PROPIUS, MORS SUA QUEMQUE MANET (Propertius, Elegie 2,28,58)
Později nebo snad dřív, každého uchvátí smrt
LONGO SED PROXIMUS INTERVALLO (Vergilius, Aeneis 5,320)
Daleko za ním, přece však nejblíže (ze všech)
U Vergilia při líčení vzdálenosti mezi soupeři v běžeckých závodech. Přeneseně se užívá i při hodnocení jiných výkonů, např. uměleckých.
LONGUM ITER EST PER PRAECEPTA, BREVE ET EFFICAX PER EXEMPLA (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 6,6)
Poučování vede dlouhou cestou, příklady jdou krátkou cestou k úspěchu
Srov.: Lepší dobrý příklad, nežli Písma výklad.
LOQUENTIAE MULTUM, SAPIENTIAE PARUM (Gellius, Attické noci 1,15,18)
Gellius uvádí jako autora výroku gramatika (filologa) Valeria Proba. Jde o obměnu Sallustiovy charakteristiky Catiliny (Cat. 5,4).
LOTIS MANIBUS
S umytýma (čistýma) rukama, s čistým svědomím
Podobně i manibus puris – čistýma rukama, s čistým svědomím.
LUCIDA INTERVALLA (MOMENTA)
Světlé chvilky, okamžiky
V lékařské terminologii chvíle, kdy myšlení duševně nemocných je normální. Užívá se přeneseně i o chování nebo jednání, které je v rozporu s celkovou náladou nebo charakterem určitého člověka (nebo postavy).
LUCIDUS ORDO (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,41)
Jasný výklad, osnova
U Horatia se týká osnovy, rozvrhu díla a je uvedeno do přímého vztahu k volbě vhodného tématu, odpovídajícího duševním silám tvůrce.
LUCRI BONUS EST ODOR EX RE QUALIBET (Iuvenalis, Satiry 14,204)
Zisk příjemně voní, ať má jakýkoli původ
→ Non olet.[8]
LUCRI CAUSA
Kvůli zisku, zištně
LUCRUM, QUOD CITO ACQUIRITUR, CITO EXPENDITUR (Walther 14 010)
Zisk, který rychle vzrostl, se rychle ztrácí
Srov.: Rychle (lehko) nabyl, rychle (lehko) pozbyl.
LUCUS A NON LUCENDO (Quintilianus, Výchova řečníka 1,6,34)
Světlina (háj) není (odvozena) od nesvítí
Příklad nesprávné analogie (etymologizace). V kap. o etymologii považuje Quintilianus za vrchol hrubých chyb odvozování slov z jejich protikladů. „Což můžeme přistoupit na to, že by významy některých slov bylo možné odvozovat od jejich protikladů? Například lucus (háj) od non lucendo (nesvítí) jen proto, že je plný stínů a je v něm málo světla? Anebo ludus (škola) od lusus (hra), protože se od sebe tak různí?“ Výroku se dnes užívá obecně o jakémkoli soudu či vývodu, který odporuje skutečnosti. Např. myšlenky stoických filosofů byly plné takových nesprávných etymologizací.
LUDIT IN HUMANIS DIVINA POTENTIA REBUS (Ovidius, Listy z Pontu 4,3,49)
Božská vůle si zahrává s osudy smrtelných lidí
LUMEN MUNDI
Světlo světa
Podle evangelia Matoušova (5,14) slova Ježíšova, jimiž se obrátil k svým učedníkům: Vos estis lux mundi – Vy jste světlo světa. Obecně se uvedený výrok častěji užívá ironicky: Není to žádné lumen mundi. Odtud lumen = výjimečně nadaný, schopnostmi a znalostmi vynikající jedinec.
LUPANARIUM
Lupanár
Doslova „pelech vlčic“, tj. starořímský bordel.
LUPUS EST HOMO HOMINI (Plautus, Komedie oslovská 495)
LUPUS IN FABULA (Terentius, Bratři 537)
Vlk v pohádce
Ve rčení se uplatňuje prastará magická (v pohádkách dosud běžná) představa, že slovem je možno vyvolat čin nebo někoho přivolat vyslovením jeho jména. Proto je lépe o vlku nemluvit, aby se neobjevil. Srov.: My o vlku a vlk za humny (za dveřmi). I v latině to bylo lidové rčení, nacházíme je i u jiných autorů (např. Cicero, Listy Attikovi 13,33; Plautus, Stichus 572 – lupus in sermone – mluvit o vlku). → Fabula dicatur dum forte, lupus caveatur.[9]
LUPUS OVIUM CUSTOS (Cicero, Filipiky 3,11)
Vlk hlídá ovce
Srov.: Zaslechl jsem jednoho vola říkat sousedovi, jak je to špatné pro přírodu, že nemrzne a nesněží. Jo, jasně, vole! Ty a ostatní lidi tomu rozumíte! Vy zrovna. Vy víte, co je pro přírodu dobré a co ne! Jo, vy jste ti praví! Jako kozel zahradníkem!; Také po jméně poznáte je! Všichni ti Špidlíci, Šmudlíci, Tajtrlíci, Štrajchpudlíci, Kriplíci a Pytlíci! Skoro to vypadá, jako by na pátera nebrali nikoho s běžným příjmením! Jeden se dokonce jmenuje Vlk! To je nejen urážka tohoto ušlechtilého zvířete, hrdiny všech vzácných kultů a mýtů, ale i nechtěná ironie! Jakže: Duchovní pastýř, ochránce stáda božích oveček – a vlk? To je jako kozel zahradníkem! (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu); Kozel zahradníkem; Člověk ochráncem přírody. → Canis canistri malus est custos.[10] → Lupos apud ovium linquere custodes.
LUPOS APUD OVIUM LINQUERE CUSTODES (Plautus, Pseudolus 140–1)
Ponechat vlky, aby hlídali ovce
Srov.: Vlku berana poručit; Udělat kozla zahradníkem; Udělat člověka ochráncem přírody. → Lupus ovium custos.
LUPUS NON CURAT NUMERUM OVIUM (Vergilius, Zpěvy pastýřské 7,52)
Vlk ovečky nepočítá
Srov.: Vlk i znamenané bere.
LUSCINIOLAE DEEST CANTIO (Plautus, Dvě Bakchidy 38)
Slavíčkovi chybí zpěv, slavíček nezpívá
→ In cavea minus bene canit luscinia.[11]
LUSUS NATURAE
Hříčka přírody
Srov.: Lůza, latinsky LUSUS NATURAE (hříčka přírody), nemá vlastní rozum – a tak napodobuje (Misantrop, Rakovina na kůži Země).
LUX IN TENEBRIS (Nový zákon, Jan 1,5)
Rovněž název spisu J. A. Komenského.
LUXURIANT ANIMI REBUS PLERUMQUE SECUNDIS (Ovidius, Umění milovat 2,437)
Hýřit jen dovede lidská mysl, když potká ji štěstí
LUXURIES PRAEDULCE MALUM (Claudianus, Chvála Stilichona 2,132)
LUXURIOSUS ADOLESCENS PECCAT, SENEX LUXURIOSUS INSANIT (Seneca Starší, Kontroverze 2,14)
Když bujně dovádí mladík, je to chyba, když stařec, je to šílenství
LUX VERITATIS (Cicero, O řečníkovi 2,36)
Část pasáže → Historia est testis temporum...[12]
POZNÁMKY POD ČAROU:
[1] PROPRIA LAUS SORDET; PROPRIAM NE DICITO LAUDEM (Walther 22 652)
Vlastní chvála je sprostá; nikdy nechval sám sebe
Srov.: Zvířata jsou ve své prostotě stokrát rozumnější než Člověk, a ne naopak, jak On nestydatě tvrdí ve své smrduté sebechvále! (Misantrop, Z poustevníkovy lesní moudrosti, O světovládě hlouposti); Sebechvála smrdí.
[2] VARE, VARE, REDDE MIHI LEGIONES (Suetonius, Životopis božského Augusta 23,2)
Vare, Vare, vrať mi mé legie
Slova císaře Augusta, když se dověděl, že římské legie vedené vojevůdcem P. Quintiliem Varem byly na hlavu poraženy Germány v Teutoburském lese (r. 9 n. l.).
[3] IN CAUSA FACILI CUIVIS LICET ESSE DISERTUM (Ovidius, Žalozpěvy 3,11,21)
Jestliže případ je snadný, tu kdokoli promluvit umí
Srov.: Po bitvě je každý generál.
[4] NUMQUAM EST FIDELIS CUM POTENTE SOCIETAS (Phaedrus, Bajky 1,5,1)
Spojenectví s mocným nikdy není upřímné
Z bajky o tom, jak se kráva, koza a ovce vypravily na lov společně se lvem. První část kořisti si vzal lev za to, že je králem zvířat, druhou, že je statečný, třetí, že je silný, a čtvrtou? – kdo na ni sáhne, s tím to špatně dopadne. Odtud obrat leonina societas.
[5] NIHIL DIFFICILE AMANTI (Cicero, Řečník 10,33)
Nic není nesnadné pro toho, kdo miluje
Srov.: Láska hory přenáší. Srov. podobně opačnou souvislost: Že víra hory nepřenáší, že je však nanáší, kde jich není: letmá obchůzka blázincem o tom poučí sdostatek (F. Nietzsche, Antikrist 51.).
[6] DURA LEX, SED LEX (Ulpianus, Digesta 40,9,12,1)
Tvrdý zákon, ale zákon
Tj. zákony je nutno respektovat, i když jsou sebepřísnější. Užívá se i obecněji o okolnostech, které nejdou změnit.
[7] SEPTEM ARTES LIBERALES
Sedm svobodných umění
Svobodná umění byly všeobecně vzdělávací předměty, jež tvořily základ vzdělání svobodného římského občana (ne otroka). Z původních devíti bylo za císařství vyloučeno lékařství a stavitelství, zbylých sedm převzalo školství středověku i raného novověku. Systém měl dva stupně – trivium a quadrivium. Univerzitní studium septem artes se soustřeďovalo na artistické fakultě (facultas artium), která byla vlastně průpravou ke vstupu na fakulty odborné (teologickou, právnickou, lékařskou).
[8] NON OLET (Suetonius, Životopisy dvanácti císařů, Vespasianus 23,3)
Nepáchnou
Cituje se také v širším znění: Pecunia non olet – Peníze nepáchnou. Výrok je přičítán císaři Vespasianovi. Když mu prý syn Titus vyčítal, že uložil daň i na veřejné záchodky, dal Vespasianus synovi přičichnout k minci z těchto daní, aby se přesvědčil, že pecunia non olet. K oděračskému císaři a jeho záchodové dani se váže i francouzské la vespasienne – veřejný záchodek.
[9] FABULA DICATUR DUM FORTE, LUPUS CAVEATUR (Walther 8628)
Jestliže se právě vypráví bajka, pozor na vlka
Jde o středověké rozšíření antického rčení → Lupus in fabula.[1] Smysl: my o vlku a vlk za humny.
[10] CANIS CANISTRI MALUS EST CUSTOS (Walther 2292)
Srov.: Kozel zahradníkem; Vlk pastýřem; Člověk ochráncem přírody apod.
[11] IN CAVEA MINUS BENE CANIT LUSCINIA (Walther 11 693b)
Slavík v kleci nedobře zpívá
Obecně rozšířené rčení známé od řeckých i římských autorů (Filón z Alexandreie, Cicero, O věštění 2,35). Srov.: V kleci ptáček nezpívá.
[12] HISTORIA EST TESTIS TEMPORUM, LUX VERITATIS, VITA MEMORIAE, MAGISTRA VITAE, NUNTIA VETUSTATIS (Cicero, O řečníkovi 2,36)
Historie je svědectvím času, světlo pravdy, život paměti, učitelka života, zvěstovatelka dávných dob
V uvedené pasáži Cicero oslavuje historii a jako první v římské literatuře předkládá teorii sepisování dějin. Dějiny jsou podle něho „opus oratorium maximum“ – vrcholným vypravěčským uměním.
LOCI COMMUNES
Otřepané věci, otřepané fráze
Srov.: Vznešená forma, jež splní naše přání, // jest ve vyloučení všech slabik sprostých zvuků, // způsobujících nám i v krásných slovech muku, // těch hříček, vtipálky tak oblíbených dnes, // těch různých mrzkostí a loci communes, // těch zdrojů dvojsmyslů, tak trapných pro nás, ženy, // kterými býváme v svém studu uráženy. (Molière, Učené ženy 3,2)
LITTERAE BELLEROPHONTIS
Dopis Bellerofontův
Bellerofón, vnuk Sísyfův, jakýmsi nedopatřením zabil svého příbuzného a uprchl z Korintu do Tíryntu ke králi Proitovi. Králova manželka v něm našla zalíbení, ale protože Bellerofón její lásku odmítl, pomluvila ho u krále, ten jí uvěřil a poslal Bellerofonta ke svému tchánovi s dopisem, který obsahoval sdělení, že má Bellerofonta sprovodit ze světa. Užívá se tehdy, je-li někdo poslem své záhuby. Podobný je i příběh Uriáše Chetejského (Starý zákon, 2. kniha Samuelova 11).
LITTERAE HUMANIORES
Humanitní vědy
Termín vznikl v období renesance jako souhrnné označení pro znalosti, které jsou pro vzdělance nutné (zvl. gramatika, rétorika, filosofie).
LITTERA NON ERUBESCIT (Cicero, Dopisy příbuzným 5,12,1)
Písmo se nečervená
Smysl: Napsat se může cokoliv, neboť písmo nezná stud. Srov.: Papír a člověk snese všechno (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Napsat můžete cokoliv; papír toho snese...; ale váš praktický život vás neomylně prozradí a řekne toho o vás nejvíce (Misantrop, Vanaprastha 1.8.44); Papír se nečervená; Papír „to unese“. → Epistula non erubescit. → Charta non erubescit.
LITTERA OCCIDIT, SPIRITUS AUTEM VIVIFICAT (Bible, Nový zákon, 2. Korintským 3,4–6)
Litera zabíjí, ale duch dává život
V Pavlově listu se uvedený výrok vztahuje k šíření víry. Obecně se výrok užívá v situaci, kdy není tolik důležité doslovné znění (litera), jako spíše správné pochopení (duch) obsahu. Srov.: litera zákona / duch zákona.
LITTERA SCRIPTA MANET
Co je psáno, trvá (zůstává)
Srov.: Co je psáno, to je dáno.
LITUS AMA, ALTUM ALII TENEANT (Vergilius, Aeneis 5,163)
Drž se břehu, jiní ať zamíří na širé moře
Tak radí Aeneovi věštec Helenos: „Až připlujete k Sicílii, držte se stále vlevo.“
L
50
Římská číslice.
L.
Zkratka prenomina Lucius
LABITUR EXIGUO, QUOD PARTUM EST TEMPORE LONGO (Catonova dvojverší 2,17)
To, co se rodilo po dlouhý čas, i okamžik zmaří
LABITUR OCCULTE FALLITQUE VOLUBILIS AETAS (Ovidius, Proměny 10,519)
Neviděn plyne a šálí ten čas, jenž na křídlech letí
LABORARE EST ORARE
Pracovat znamená modlit se
Motto svobodných zednářů, které je odvozeno z ORA ET LABORA, tj. „Modli se a pracuj“ – hesla raně křesťanského teologa Basileia „Velikého“ (asi pol. 4. stol. n. l.), které přijal a rozšířil zakladatel benediktinského řádu Benedikt z Nursie (asi 483–asi 543) jako hlavní heslo své řehole. Srov. příklad použití v beletrii: "Ani se mu nesnilo, aby něco dělal. Práce, evangelium práce, posvátnost práce, laborare est orare - to je všechno brak a nesmysl." (A. Huxley: Kontrapunkt)
LABOR OMNIA VINCIT (IMPROBUS) (Vergilius, Báseň o rolnictví 1,145)
Usilovná práce nad vším vítězí (všechno přemáhá)
LACRIMAE PONDERA VOCIS HABENT (Ovidius, Listy heroin 3,4)
Slzy zmohou tolik, co slova, ovšemže slzy ženské. Uvedený citát je z listu, který psala nešťastná Bríseovna Achilleovi.
LAESA REPUGNAT OVIS (Propertius, Elegie 2,5,20)
I ovce se brání, je-li napadena
LAETIFICAT STULTUM, QUI SCIT PROMITTERE MULTUM (Walther 13 410)
Hlupák se těší a raduje, když někdo mu hodně slibuje
LAETIUS EST, QUOTIENS MAGNO SIBI CONSTAT HONESTUM (Lucanus, Farsalské pole 9,404)
Pocta těší tím víc, čím větší námahu žádá
LAETUS SORTE TUA VIVES SAPIENTER (Horatius, Listy 1,10,44)
Spokojen se svým osudem, budeš žít šťastně
L.A.M. → Liberalium artium magister
LAPIS OFFENSIONIS ET PETRA SCANDALI (Bible, Nový zákon, Římanům 9,33)
LAPIS PHILOSOPHORUM
Kámen mudrců
LAPSUS CALAMI
Chyba přepsáním, chyba v přepisu
LAPSUS LINGUAE
LAPSUS MEMORIAE
LARGA MANU
Velkou rukou
Tj. štědrou rukou, štědře, vrchovatě.
LATERNA MAGICA
Kouzelná svítilna
Jednoduchý promítací přístroj; také druh scénického umění, v němž se výkony živých herců kombinují s filmovým a diapozitivním promítáním a stereofonním zvukem; Laterna magica = první představení tohoto druhu v čs. expozici na Světové výstavě v Bruselu v r. 1958.
LATET ANGUIS IN HERBA (Vergilius, Zpěvy pastýřské 3,93)
V trávě se skrývá had
Celý verš zní: frigidus, o pueri, fugite hinc, latet anguis in herba – prchněte odtud, chlapci, v trávě se skrývá studený had. Rčení se tedy užívá o velkém, ale skrytém nebezpečí.
LATIFUNDIA PERDIDERE ITALIAM (Plinius Starší, Přírodověda 18,6,35)
Latifundia zahubila Itálii
Latifundia, ohromné soukromé pozemky, velkostatky, kde pracovali především otroci, kteří neměli o práci zájem. Latifundia se brzy stala brzdou dalšího rozvoje výrobních sil.
LAUDAMUS VETERES, SED NOSTRIS UTIMUR ANNIS (Ovidius, Kalendář 1,225)
Ačkoli žijeme dnes, přec staré chválíme časy
Ovidius v dalším verši dodává, že starý i nový způsob života zasluhuje stejnou úctu. Výrok má tedy poněkud jiný smysl, než Horatiův „laudator temporis acti“.
LAUDANUM
Laudánum
Zřídka používaný a zastaralý název pro opium.
LAUDATOR PARCE, CULPATOR PARCIUS ESTO (Walther 13 539)
Šetři slovy, když chválíš, haníš-li, šetři tím víc
LAUDATOR TEMPORIS ACTI (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,173)
Velebitel zašlých (starých) časů
Když Horatius probírá ve svém Umění básnickém, jak má být napsána divadelní hra, vyžaduje, aby role psychologicky odpovídaly věku vylíčené osoby. Starce charakterizuje mj. – difficilis, querulus, laudator temporis acti se puero, castigator, censorque minorum – stále si stýská, je mrzutý, chválí staré zašlé časy, dobu, kdy byl mladý, ale dnešní mládež jen kárá a odsuzuje. B. Engels v dopise K. Marxovi (18.10.1848) výrok parafrázuje a o L. Feuerbachovi říká, že je laudator temporis praesentis – velebitel současné doby.
LAUDATUR AB HIS, CULPATUR AB ILLIS (Horatius, Satiry 1,2,11)
Jedni chválí, druzí haní
LAUDAT VENALES, QUI VULT EXTRUDERE MERCES (Horatius, Listy 2,2,11)
Každého otroka chválí, kdo chce odbýt své zboží
Venalis – otrok vystavený na prodej. Horatius v básni líčí velmi nadsazené vychvalování. Srov.: Kdo chválí, rád by prodal, kdo haní, rád by měl; Nepřilžeš-li, neprodáš.
LAUS ALIT ARTES (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 102,16)
Chvála umění živí
Seneca uvádí jako výrok blíže neurčeného, starého římského básníka a dodává: Nemyslí tím chválu, která umění kazí.
LAUS NOVA NISI ORITUR, ETIAM VETUS AMITTITUR (Publilius Syrus, Myšlenky L 2)
I stará sláva zajde, kde nová nevzchází
LAUS PROPRIA → Propria laus sordet; propriam ne dicito laudem[1]
LAUS SOLITO MORE PROPRIO SORDESCIT IN ORE (Walther 13 601)
Tak už to bývá, že vlastní chvála sprostě jen znívá
Srov.: Zvířata jsou ve své prostotě stokrát rozumnější než Člověk, a ne naopak, jak On nestydatě tvrdí ve své smrduté sebechvále! (Misantrop, Z poustevníkovy lesní moudrosti, O světovládě hlouposti); Sebechvála smrdí. → Laus propria.
L.B.S. → Lectori benevolo salutem
L.C. (LOC.CIT.) → Loco citato
LECTOR BENEVOLUS
Laskavý čtenář
Obvykle jako forma oslovení: lector benevole – laskavý čtenáři.
LECTORI BENEVOLO SALUTEM (zkr. L.B.S.)
Laskavému čtenáři pozdravení
Ve starých spisech obvyklé autorské oslovení čtenáře.
LEGALI MODO
Zákonným způsobem
LEGATUS A LATERE
Vyslanec v zastoupení
Zástupce papeže jen pro určitou slavnostní příležitost, např. velké sjezdy.
LEGATUS AUGUSTI CAESARIS PRO PRAETORE
Zmocněnec (vyslanec) císaře Augusta pro zvláštní úkoly
V antickém Římě zejm. místodržitel ve velkých císařských provinciích.
LEGATUS LEGIONIS
Velitel legie
V antickém Římě vojenská hodnost (asi jako dnešní plukovník).
LEGATUS NATUS
Vyslanec země (státu)
Čestný titul (arci)biskupů některých významných míst (u nás Prahy).
LEGE ARTIS
Podle zákona, zásady, předpisu
Slovo „ars“ je sice známo především ve významu „umění“, ale původně znamenalo jakoukoli dovednost („umění“ = „něco umět“). Uvedený obrat se proto užívá jak ve smyslu „podle zákona umění“, tak i o obvyklém nebo předepsaném způsobu konání v jakékoli jiné oblasti, např. „podle lékařského předpisu“.
LEGEM BREVEM ESSE OPORTET, QUO FACILIUS AB IMPERITIS TENEATUR (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 94,38)
Zákon má být stručný, aby si jej nezkušení lidé snáze zapamatovali
Častěji se cituje pouze první polovina výroku: legem brevem esse oportet.
LEGES BARBARORUM
Název souboru zvykového práva germánských kmenů (z 6.–9. stol.). V právnické mluvě se užívá i pro označení celého období, např. „epocha leges barbarorum“.
LEGIONES REDDE → Vare, Vare, redde mihi legiones[2]
LENTA IRA DEORUM EST (Walther 13 662)
Pozvolna roste hněv bohů
Podle Iuvenala (Satiry 13,100), který také říká, že hněv bohů je velký, ale dlouho trvá, než vzplane. Srov.: Lenti sed certi vindices di.
LENTE PROPERARE MEMENTO (Walther 13 664)
Pomni, že spěchat třeba pomalu
Srov.: Spěchej pomalu! → Festinatio tarda est. → Lente properare memento.[7]
LENTI SED CERTI VINDICES DI (Walther 13 666)
Bohové jsou pomalí soudcové, ale trestají jistě
Srov.: Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. → Di (dei, dii) laneos pedes habent. → Lenta ira deorum est.
LEO A LEPORIBUS INSULTATUR MORTUUS (Publilius Syrus, Myšlenky L 18)
Když lev je mrtev, začne zajíc dorážet
Srov.: Nacisté byli všechno možné, jen ne směšní. To jsou až teď, kdy si do jejich lví mrtvoly rád kopne každý zajíc (Misantrop, der Wandervogel 21.9.44); In causa facili cuivis licet esse disertum.[3]
LEONINA PARS
Lví podíl
Tj. převážná část. Původ je v ezopské bajce o lvu, oslu a lišce. Ze společně ulovené kořisti si lev vynutil největší, „lví podíl“, takže leonina societas byla pro ostatní vždycky velmi nevýhodná.
LEONINA SOCIETAS
Spojenectví se lvem
Společenství, spojenectví, smlouva, z níž jedné straně (= lví) plynou výhody a druhé pouze nevýhody. Původ je v ezopské bajce o lvu, krávě, koze a ovci, kteří se spojili ke společnému lovu, a z kořisti si lev vynutil největší, „lví podíl“, takže toto spojenectví bylo nevýhodné (Numquam est fidelis cum potente societas[4]).
LEO RUGIENS CIRCUIT, QUAERENS QUEM DEVORET (Bible, Nový zákon, 1. Petrova 5,8)
Obchází (jako) lev řvoucí a hledá, koho by pohltil
Přeneseně o tom, kdo hledá, na kom by vybil svou zlost. Srov.: Člověk obchází kolem a hledá, koho by zhltl (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Jste míň než verše mé, však číhá ve vás lev (V. Hugo, Bonzové).
LEPORES DUO INSEQUENS NEUTRUM CAPIT (Walther 13 669)
Kdo honí dva zajíce, nechytí ani jednoho
Srov.: Žene vodu na dva mlýny a chybí mu na oba.
LEVE FIT, QUOD BENE FERTUR ONUS (Ovidius, Lásky 1,2,10)
Břemeno, které ochotně neseš, stává se lehkým
Srov.: S chutí do toho a půl je hotovo; S úsměvem jde všechno líp.
LEVIS EST DOLOR, QUI CAPERE CONSILIUM POTEST (Seneca Mladší, Medea 155)
Lehký je žal, když může radám naslouchat
LEVIS EST FORTUNA, CITO REPOSCIT, QUOD DEDIT (Publilius Syrus, Myšlenky L 24)
Co dalo štěstí vrtkavé, hned žádá zpět
LEVIS EST LABOR OMNIS AMANTI (Walther 13 682)
Kdo miluje, tomu je každá námaha lehká
Původ snad ve Vergiliově: Labor omnia vincit (improbus), nebo v Ciceronově: Nihil difficile amanti.[5] Srov.: Láska hory přenáší. Srov. podobně opačnou souvislost: Že víra hory nepřenáší, že je však nanáší, kde jich není: letmá obchůzka blázincem o tom poučí sdostatek (F. Nietzsche, Antikrist 51.).
LEVIS SIT TIBI TERRA (Tibullus, Elegie 2,5,32)
Nechť je ti země lehká
Formule obvyklá při loučení s mrtvým. Známo již z řečtiny (např. Eurípidés, Alkéstis 477n.).
LEVIUS FIT PATIENTIA, // QUIDQUID CORRIGERE EST NEFAS (Horatius, Ódy 1,24,19)
Trpělivost činí lehčím to, co nelze napravit
LEVIUS COMMUNIA TANGUNT (Claudianus, Únos Proserpiny 3,197)
Společný žal se snadněji snáší
LEX CIVIUM DUX
Nápis na univerzitní budově Karolina v Praze. Vytesáno r. 1687 na architráv nad raně barokním oknem v 1. poschodí západní stěny Karolina (v Železné ul.).
LEX DE FUTURO, IUDEX DE PRAETERITO
Zákon o budoucím, soudce o minulém (rozhoduje)
LEX DURA, SED LEX → Dura lex, sed lex[6]
LEX NON SCRIPTA
Nepsaný zákon
Tj. zvykové právo; opakem je lex scripta – zákon psaný. Srov.: Psaná pravidla se samozřejmě nedodržují a běžně se obcházejí, zatímco pravidla nepsaná se dodržují bez výjimky všude (Misantrop, Divoká svoboda 22.6.45).
LEX PROSPICIT, NON RESPICIT (Walther 13 711)
Zákon hledí kupředu, neohlíží se zpět
Zákonná ustanovení se vztahují na to, co se stalo po vydání zákona, nesmí se vztahovat na události z doby před jeho platností.
LEX SCRIPTA → Lex non scripta
LEX TALIONIS
Zákon odvety
Krevní msta, založená na zvykovém právu, která v antických dobách vyžadovala od příbuzných oběti zločinu (nebo i nehody) potrestat jej, pakliže se viník neuchýlil do vyhnanství nebo zločin nesplatil jinak (srov. s pozn. č. 2, Starověké báje a pověsti, Kroisos a Solón).
LIBENTER HOMINES ID, QUOD VOLUNT, CREDUNT (Caesar, Zápisky o válce galské 3,18)
Lidé rádi uvěří tomu, čemu uvěřit chtějí
LIBERAE SUNT COGITATIONES (Cicero, Řeč na obhajobu Milona 29,75)
Tj. mají mít svobodu.
LIBERALIUM ARTIUM MAGISTER (zkr. L.A.M.)
→ Septem artes liberales.[7]
LIBERA NOS, DOMINE
Vysvoboď nás, Pane
Pozměněná formulace závěrečné prosby modlitby: libera nos a malo – vysvoboď nás od zlého (Nový zákon, Matouš 6,13).
LIBERTAS FULVO PRETIOSIOR AURO (Walther 13 745)
Svoboda je cennější než žlutavé zlato
LIBERTAS INAESTIMABILIS RES EST (Digesta 50,17,106)
Svoboda je neocenitelná věc
Stejná myšlenka je vyjádřena i v konkrétním ustanovení téže sbírky (9,1,3): Liberum corpus aestimationem non recipit – tělo svobodného člověka nelze vyjádřit cenou, nelze ocenit.
LIBERUM VETO
Svobodné veto, svobodné „zakazuji“
Znamená, že i jednotlivý člen určitého shromáždění má právo svým nesouhlasem zrušit rozhodnutí tohoto shromáždění. V současné době se tento princip uplatňuje např. v Radě bezpečnosti OSN nebo při rozhodováních lidových soudních porot v USA.
LIBET
Líbí se, je libo
LIBRI MUTI MAGISTRI SUNT (Walther 13 758a)
LIBRI PROHIBITI
Zapovězené knihy
Označení knih, které katolická církev zakazovala (zhruba od 16. stol.). Byly buď spáleny nebo vyňaty z knihovních fondů a uschovány. → Index librorum prohibitorum.
LIBROS PRINCIPALES
Základní, stěžejní díla
Např. Hugo z Trimberku takto označuje Horatiovy "Listy" a "Satiry", kdežto jeho "Ódy" a "Epódy" považuje za "minus usuales" - méně známé.
LICEAT MODO VIVERE (Iuvenalis, Satiry 2,135)
Jen když je dovoleno žít
LICENTIA POETICA (Seneca Mladší, Otázky přírodní filosofie 2,44)
Básnická volnost
Seneca měl na mysli chybný a naivní obrat vyskytující se u starých římských básníků. Dnes tak označujeme takové jazykové jevy v uměleckém díle, které by v neuměleckém jazykovém projevu neodpovídaly normě spisovného jazyka. Nejde ovšem o chyby, ale o zvláštnosti básnického jazyka (tzv. básnická licence, umělecká licence). Srov.: Jako je toliko básníkům velikým dovoleno užívat licencí, tak se také nemá za zlé velikým duchům, vyšinují-li se vlastní vůlí za meze obyčejnosti (M. de Montaigne, paní Dianě de Foix, hraběnce de Gurson). → Si quid Socrates et Aristippus contra morem et consuetudinem fecerunt; idem sibi ne arbitretur licere; magnis enim illi et divinis bonis hanc licentiam assequebantur.[9]
LICET
(Je) dovoleno, možno
LICET SAPERE SINE POMPA, SINE INVIDIA (Seneca Mladší)
Lze moudrým být i bez nádhery, bez závisti
Citát uvádí M. de Montaigne (v eseji věnovaném paní Dianě de Foix, hraběnce de Gurson) jako posílení své myšlenky, že: "Mlčenlivost a skromnost jsou vlastnosti, s nimiž obcovat je velmi příjemné."
LICET SUPERBUS AMBULES PECUNIA, // FORTUNA NON MUTAT GENUS (Horatius, Epódy 4,5–6)
Ač kráčíš nadmut pýchou nad svým bohatstvím, // tvůj původ štěstí nezmění
Smysl: i když jsi boháč penězi, duchem zůstáváš ubožák.
LIGNA UBI CAEDUNTUR, FRAGMINA MULTA LEGUNTUR (Walther 13 771a)
Když se kácejí stromy, bývá mnoho třísek
Smysl: Když se něco dělá, vzniká tím vždy i nějaká škoda nebo újma. Srov.: Když se kácí les, létají třísky.
LINGUA FUIT DAMNO (Ovidius, Proměny 2,540)
Jazyk byl ke škodě, uškodil
Výrok se váže k příběhu dívky Korónis (resp. havrana a vrány). Havran, za trest, že podal zprávu o dívčině nevěře, byl proměněn z bílého ptáka v černého. Vztahuje se na ty, kteří něco vyzradí bez zlého úmyslu, ale i na donašeče. Srov. s jinou starověkou pověstí o horské nymfě (oreadě) Échó, která upadla v nemilost bohyně Héry. Héra jí odňala řeč za to, že byla příliš povídavá a prozradila to, co neměla nikdy říci. Ponechala jí jen schopnost opakovat poslední slova z toho, co někdo jiný mluvil. Od té doby žila Échó o samotě, vyhýbala se svým družkám a trápila se pro ztrátu řeči. Přitom se nešťastně zamilovala a tak se trápila, že žalem a hořem uschla. Bolest jí strávila tělo a z krásné víly zbyl jenom hlas. Ten můžeme i dnes slyšet v lesích a horách mezi skalami, ale nešťastnou nymfu už nikdo nikdy nespatří (Starověké báje a pověsti, Království hor a lesů).
LINGUA LOQUAX, ODIOSA, PROCAX, PARIT OMNE MOLESTUM (Walther 13 799)
Jazyk, co pokoje nedá, protivný, drzý, jen nesnáze plodí
Původem biblické (Apokryfy, Sírachovec 20,5): Est odibilis, qui procax est ad loquendum – Nevoli vzbuzuje, kdo stále svou řečí doráží.
LINGUA SILE, NON EST ULTRA NARRABILE QUICQUAM (Ovidius, Listy z Pontu 2,2,61)
Zmlkněte, ústa; co dál se pak dělo, to vyprávět nelze
LINQUENDA TELLUS, ET DOMUS ET PLACENS UXOR (Horatius, Ódy 2,14,21)
Je třeba opustit zemi, dům i milenou ženu
Srov.: Výsledkem úvah, jež byly bezpochyby výsledkem Buddhových předchozích studií, jeho pozorovací schopnosti a znalosti současných myšlenkových proudů a asketických hnutí, bylo rozhodnutí opustit domov, kde zanechal rodiče, ženu a syna, jakož i pravděpodobnou knížecí dráhu, a vydal se ve věku dvaceti devíti let na pouť do bezdomoví (Dhammapadam, předmluva).