B

BREVIS OMNIS MALITIA SUPER MALITIAM MULIERIS (Bible 5., Sírachovec 25,19)

Každá špatnost je malá proti špatnosti ženy

A dále verš pokračuje: Sors peccatorum cadat super illam – Ať ji stihne úděl hříšníka! Sentenci cituje A. France (Epikurova zahrada), která zní v překladu S. K. Neumanna takto: „Nepatrná je veškera zloba vedle zloby ženiny.“

BONA OPINIO HOMINUM TUTIOR PECUNIA EST (Publilius Syrus, Myšlenky B 19)

Je dobrá pověst jistější než peníze

Srov.: Víra lepší než hotové peníze.

BONARUM RERUM CONSUETUDO PESSIMA EST (Publilius Syrus, Myšlenky B 2)

Kdo štěstí přivykl, ten nejhorší má zvyk

BONA TURPITUDO EST, QUAE PERICULUM VINDICAT (Publilius Syrus, Myšlenky B 33)

Je dobrá hanebnost, jež nebezpečí odvrací

BONA VENIA VESTRA

S vaším dovolením

→ Sit venia verbo.

BONI MORES CONSTANT VOLUNTATE (Quintilianus, Deklamace)

Dobré mravy se udržují vůlí

BONI PASTORIS EST TONDERE PECUS, NON DEGLUBERE (císař Tiberius; Suetonius, Životopis Tiberiův 32)

Dobrý pastýř má ovce stříhat, ne je stahovat z kůže

Těmito slovy měl odpovědět císař Tiberius (14–37 n. l.) na naléhání rádců, aby naložil na provincie další daně. Rčení se stalo velmi oblíbeným. Podobný výrok byl připsán i Alexandru Makedonskému.

BONIS AUSPICIIS

Za dobrých znamení, za příznivých okolností, za přízně bohů

Původně formule z římského náboženského života, užívána později ve veřejné i soukromé sféře. Auspicia byla věštná znamení zjišťovaná podle letu a chování ptáků. Např. už bájní zakladatelé Říma, Romulus a Remus, se rozhodovali podle chování ptáků, po kom z nich se má Město jmenovat. → Bonis avibus.

BONIS AVIBUS

Za příznivých znamení, doslovně „za blahovůle ptáků“

Jde o lidovější variantu oficiální formule → Bonis auspiciis.

BONIS NOCET, QUISQUIS MALIS PEPERCIT (Walther 2116)

Škodí dobrým, kdo šetří špatné

BONIS QUOD BENE FIT, HAUD PERIT (Plautus, Lano 939)

Nepřichází nazmar dobré, jež se děje poctivým

Srov.: Nepřichází nazmar dobré, jež se děje mně samému. Dobré, jež se děje lidem, je ztráta času. (Misantrop: Sentence o lidském smradu)

BONUM AD VIRUM CITO MORITUR IRACUNDIA (Publilius Syrus, Myšlenky B 31)

Dobří lidé hněv svůj dlouho neživí

BONORUM CESSIO

Odstoupení majetku

Právní akt dobrovolného odstupu vlastního majetku. Uskutečňoval se před soudem.

BONO SENSU

V dobrém smyslu

BONOS CORRUMPUNT MORES CONGRESSUS MALI (Tertullianus, Manželce 1,8)

Špatné styky kazí dobré mravy

Bezprostředním pramenem Tertullianovým mohla být Bible, Nový zákon, 1. Korintským 15,33. Myšlenka odvozená z prastaré lidové zkušenosti je doložena už u řeckého básníka Theognida (6. stol. př. n. l.), Eurípida, Xenofonta (4. stol. př. n. l.) a v nové attické komedii. Srov.: Špatná společnost kazí dobré mravy. → Corrumpunt mores...

BONUM PRINCIPIUM FACIT BONUM FINEM (Walther 2131)

Dobrý začátek vede k dobrému konci

BONUS EVENTUS

Dobrý výsledek, šťastný konec

BONUS PATER FAMILIAS

Řádný otec rodiny, dobrý hospodář (hlava domácnosti)

→ Pater familias.

BONUS ANIMUS IN MALA RE DIMIDIUM EST MALI (Plautus, Pseudolus 452)

Dobrý úmysl je ve špatné věci polovičním zlem

BONUS CUM BONIS EST, MALUS CUM MALIS (Plautus, Bakchantky 661)

Je s dobrými dobrý, špatný se špatnými

Plautus využívá rozšířenou zkušenost, že lidé se druží nejraději se sobě podobnými. Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Komenský uvádí: Trefil svůj na svého; Mrcha mrše nesmrdí. Srov.: → Pares cum paribus maxime congregantur.

BONUS VIR SEMPER TIRO

Dobrák je stále prosťáček

Dobrý člověk posuzuje jiné podle sebe, nepodezírá je ze špatností a je proto často a snadno klamán. Formulace je jemnou parafrází Martialova → Semper homo bonus tiro est.

BOS BOS DICITUR TERRIS UBICUMQUE VIDETUR (Walther 2146)

Vůl všude zůstane volem, aťsi je spatřen kdekoliv

Srov.: Veď osla do Mekky (do Paříže) a vrátí se zas osel; Vola bys přes všechen svět vodil, nebude než vůl (Komenský).

BOS CORNU CAPITUR, HOMINES SERMONE LIGANTUR (Walther 2147)

Býk se chytá za rohy, lidé za slovo

BOS HIC NON COMEDAT, QUI IAM IUGA FERRE RECUSAT (Walther 2152)

Vůl, který už nechce nést jho, nedostane žrát

Pravděpodobně středověká formulace zásady vyjádřené např. v pořekadlech Kdo nepracuje, ať nejí; Bez práce nejsou koláče apod. → Qui non laborat...

BREVI MANU

Dosl. „krátkou rukou“, tj. rychle, bez odkladu, stručně (ale také povrchně)

BREVIS ESSE LABORO, OBSCURUS FIO (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,25)

Ve snaze být stručný stávám se temným

→ Decipimur specie recti.

BREVIS IPSA VITA EST, SED MALIS FIT LONGIOR (Publilius Syrus, Myšlenky B 36)

Sám život krátký je, však neštěstí ho prodlouží

BONA NOX!

Dobrou noc!

BENE QUI LATUIT, BENE VIXIT (Ovidius, Žalozpěvy 3,4,25)

Blaženě žil, kdo v skrytu prožíval život

V elegii adresované příteli Brutovi poukazuje Ovidius na (ne zcela jasné) příčiny svého vyhnanství: snažil se dostat se výš, než odpovídalo jeho stavu. Když byl mezi mocnými, srazil ho „krutý blesk“. Závratných výšin je třeba se obávat. Verš je parafrází Epikúrova výroku „Λάθε βιώσας“ – „prožij život v skrytu“, bez účasti na veřejném životě.

BENE VIXIT IS, QUI POTUIT, CUM VOLUIT MORI (Publilius Syrus, Myšlenky B 39)

Dobře žil ten, kdo mohl zemřít, když sám chtěl

Myšlenka je blízká stoické filosofii, která mj. doporučovala dobrovolnou smrt, bylo-li záhodno nebo nutné vyhnout se zlu. Srov.: Felicissimis optanda mors est.

BENIGNA INTERPRETATIO

Příznivý výklad

BENIGNIUS LEGES INTERPRETANDAE SUNT, QUO VOLUNTAS EARUM CONSERVETUR (Publius Iuventius Celsus, Digesta 1,3,18)

Zákony je třeba vykládat mírněji, aby se tak učinilo zadost cíli, s nímž byly vydány

Zákony varují a vychovávají, normy zákonů jsou stanoveny vysoko proto, aby se v praxi nešlo až k jejich hranicím. → In melius. → Summum ius, summa iniuria.

BIBERE MORE GRAECO

Pít podle řeckého zvyku

Na řeckých přátelských pitkách se na zdraví oslavovaných připíjelo tolika číšemi, kolik písmen mělo jejich jméno.

B. I. D. → Bis in die

BIDUUM

Doba dvou dnů (po sobě následujících)

BIENNIUM

Dvouletí

Příd. jm. biennalis; odtud bienále, každé dva roky se opakující akce (sympozium, umělecký festival apod.).

BIS AD EUNDEM LAPIDEM OFFENDERE (např. Cicero, Dopisy přátelům 10,20,2)

Dvakrát zakopnout o tentýž kámen

Cicero uvádí, že jde o staré pořekadlo. Smysl: opět narazit na totéž, dvakrát udělat stejnou chybu. Označoval se tak člověk, který se choval jako slepý nebo hlupák – nezkušený, neopatrný, nepoučitelný.

BIS DAT, QUI CITO (CELERITER) DAT (Publilius Syrus, Myšlenky B 25)

Dvakrát dává, kdo rychle dává

Běžně známá podoba myšlenky o tom, že pomoc má být rychlá, je-li zapotřebí. Publilius Syrus (B 14) má ještě podobnou verzi: Inopi beneficium bis dat, qui dat celeriter – Ten chudákovi dvakrát dá, kdo mu i rychle dá. → Duplex fit bonitas...

BIS DE EADEM RE NE SIT ACTIO

Ať se nekoná soud dvakrát o tutéž věc

Zásada římského procesního práva. Kvůli téže kauze nelze obnovit proces, tj. nelze dvakrát žalovat totéž.

BIS EMORI EST ALTERIUS ARBITRIO MORI (Publilius Syrus, Myšlenky B 7)

Má dvojí smrt, kdo z cizí vůle umírá

BIS IN DIE (zkr. B. D., B. I. D.)

Dvakrát denně

Zkratky na lékařských předpisech pro dávkování léků.

BIS INTERIMITUR, QUI SUIS ARMIS PERIT (Publilius Syrus, Myšlenky B 23)

Kdo hyne svými zbraněmi, ten dvakrát umírá

Týká se člověka, který pyká za své skutky stejným způsobem, jakým si počínal on sám. Srov.: S čím kdo zachází, tím také schází.

BIS REPETITA PLACENT (odvozeno z Horatia, Umění básnické, Listy 2,3,365)

Dvakrát opakované se líbí

V Horatiově pasáži (srov. → Decies repetita placebit) je řeč o vnímání uměleckých děl. Uvedené rčení lze užít i obecněji, smysl je buď „něco se líbí až napodruhé“ nebo „něco se líbí i podruhé“.

BIS VINCIT, QUI SE VINCIT IN VICTORIA (Publilius Syrus, Myšlenky B 21)

Je dvakrát vítěz, kdo i sebe přemůže

Vítěz má prožívat svůj triumf s mírou, potlačit pýchu, hněv a svévoli vůči poraženému. → Imperare sibi maximum imperium est.

B. M. → Bene meritus → Bene merito

BONA CAUSA NULLUM IUDICEM VEREBITUR (Publilius Syrus, Myšlenky B 42)

Věc poctivá ze soudce strach mít nebude

BONAE LEGES EX MALIS MORIBUS NASCUNTUR → Ex moribus malis...

BONAE MENTIS SOROR EST PAUPERTAS (Petronius, Satirikon 84)

Sestrou poctivé mysli je chudoba

Srov.: Pro dobrotu na žebrotu.

BONA FACILE MUTANTUR IN PEIUS (Quintilianus, O výchově řečníka 1,1,5)

Dobré se snadno mění v horší

BONA FIDES

Poctivost, dobrá víra, spolehlivost, čestný úmysl

Termín římského práva. Opak → Dolus malus.

BONA FIDE

Poctivě, čestně, s čistým svědomím, v dobré víře, bez postranních úmyslů

Termín římského práva, zvl. práva obligačního. Opak → Mala fide.

BONA FIDES EXIGIT, UT QUOD CONVENIT, FIAT (Celsus, Digesta 19,2,21)

Poctivost vyžaduje, aby se uskutečnilo, co bylo dohodnuto

Právně etická ochrana smluvních dohod.

BONA MENTE

S dobrým úmyslem, poctivě, příznivě, se sympatiemi

BONA NEMINI HORA EST, UT NON ALICUI SIT MALA (Publilius Syrus, Myšlenky B 6)

Vždy chvíle štěstí zde je jinde chvílí neštěstí

Srov.: Nikomu není tak šťastná hodina, aby někomu nešťastná nebyla (Komenský).

BENE QUIDEM

Dobře tedy; nuže dobrá

BEATUS ILLE, QUI PROCUL NEGOTIIS (Horatius, Epódy 2,1)

Jak blažen ten, kdo všeho shonu vzdálen je...

Báseň (patří k básníkovým nejlepším) je nadšenou oslavou prostého, čistého a klidného života, venkova a starých dob. Ironické zabarvení dostává ovšem tím (jak se dovídáme na konci básně), že tak mluví lichvář Alfius. Okřídleným rčením se stala první část verše – beatus ille.

BEATUS NON EST, QUI HABET, QUAE CUPIT, SED QUI NON CUPIT, QUAE NON HABET (Walther 1952)

Blažený není ten, kdo má, po čem touží, ale ten, kdo netouží po tom, co nemá

BEATUS, QUI RETRIBUET TIBI RETRIBUTIONEM TUAM, QUAM RETRIBUISTI NOBIS (Starý zákon, Žalmy 137,8)

Blahoslavený, který odplatí tobě za to, co jsi nám učinil

Žalm je věnovaný utrpení Židů v babylonském zajetí. Je předpovídána zkáza Babylonu. V obecném povědomí je tento biblický verš vyjádřením odplaty a zúčtování, které přijde.

BELLA DELECTAT CRUOR (Seneca Mladší, Šílící Herkules 405)

Válka má požitek z krve

BELLA GERANT ALII (PROTESILAUS AMET) (Ovidius, Listy heroin 13,84)

(Protesiláe, miluj), jiní ať vedou si boj

Laomedeia píše tento milostný dopis Protesiláovi, který „je zdatnější v lásce, než dovede být v boji“. Podobně Ovidius v Listu heroin 16,254 parafrázuje: Bella gerant fortes, tu, Paris, semper ama (Války ať stateční vedou, miluj, ty, Paride, vždy!). Okřídleným rčením se stala první část verše (užíváno i obecněji). Srov. následující.

BELLA GERANT ALII, TU FELIX AUSTRIA NUBE...

Válčit nech, Rakousko, jiné – ty si svých ženiteb hleď

Parafráze Ovidiova verše (viz předchozí), jejímž autorem měl být podle tradice uherský král Matyáš Korvín. Narážel tak na skutečnost, že Rakousko nevyhrálo žádnou velkou válku, ale řadou dynastických sňatků úspěšně ovládalo téměř celou Evropu.

BELLA RES EST MORI SUA MORTE (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 69,4)

Je krásné zemřít vlastní smrtí

Tj. buď smrtí přirozenou nebo smrtí z vlastního rozhodnutí. Srov. → Bis emori est...

BELLICOSA ET MARTIALIA INGENIA

Válečné a vojenské dovednosti

Obrat použil H. J. Ch. von Grimmelshausen v románu Dobrodružný Simplicius Simplicissimus: „Žid Filón o té věci jistě vhodně píše ve své Vita Moysis (Život Mojžíšův), když praví: Úřad pastýřský je přípravou a počátkem k regimentu, neboť stejně jako bellicosa et martialia ingenia jsou zprvu cvičena na lovu, tak mají býti ti, kdo mají státi jednou v čele regimentů, zaučeni napřed v tichém a příjemném povolání pastýřském.“

BELLUM ITA SUSCIPIATUR, UT NIHIL ALIUD NISI PAX QUAESITA VIDEATUR (Cicero, O povinnostech 1,80)

Válku je třeba začínat tak, aby bylo zřejmé, že se neusiluje o nic jiného než o mír

Podle Ciceronova přesvědčení mají státy dosahovat svých cílů spíše rozumnou politikou než válkou, ale „přitom si musíme dát pozor, abychom tak nejednali spíše ze strachu před válkou než s prospěchářskou vypočítavostí“. Ciceronovy názory jsou tady ale spíše etické než (reálně) politické. → Bellum iustum. → Pax Romana.

BELLUM IUSTUM (Cicero, O povinnostech 1,36)

Spravedlivá válka

V římském pojetí má být válka vedena až po odmítnutí předložených požadavků, má být řádně vypovězena a jejím důvodem má být buď zadostiučinění na útočníkovi, nebo ochrana spojenců. Cílem b. i. má být spravedlivý a pevný mír a šetrná vláda nad podrobenými. → Pax romana.

BELLUM OMNIUM CONTRA OMNES (parafráze Platónových zákonů 626d)

Válka všech proti všem

Platónův výklad o stálém boji měst, států a lidí mezi sebou využil v moderní době anglický filosof Thomas Hobbes (1588–1679) ve spisech O občanském právu (Paříž 1642) a Leviathan (latinské vyd. Amsterdam 1668): podle něho „válka všech proti všem“ byla přirozeným stavem lidstva do vzniku státně organizované společnosti. Svou teorii si ověřoval v přírodě; k tomu srov. A. Schopenhauer, Svět jako vůle a představa 1. a 2.28., Charakteristika vůle k životu. Dnes se formulace b. o. c. o. užívá pro dravé poměry kapitalistické společnosti. Srov.: Zákon džungle.

BELLUM SE IPSUM ALIT (M. Porcius Cato; Livius, Dějiny 34,9,12)

Válka se živí sama

Smysl: vítězná válka kryje ziskem ztráty.

BENE (zkr. B.)

Dobře, správně

BENE AMBULA

Jdi v dobrém, „šťastnou cestu“

Nápis umisťovaný na sloupech u cest, v Čechách např. pod Všení v Českém ráji.

BENE EST (zkr. B. E.)

Je dobře, dobrá

BENEDICAMUS DOMINO

Blahořečme Pánu

Slova katolického obřadu.

BENEDICITE

Blahořečte! Slavte Pána

Katolická modlitební formule. Srov. užití v literatuře: „Někdo zde chrápe,“ rozhlížel se Leandro Perez, „asi ten tlusťoch.“ - „Uhodl jste,“ odpověděl Asmodej. „Je to kanovník, odříkávající ve spánku Benedicite.“ (Le Sage: Kulhavý ďábel)

BENEDICTUM DOMINI SIT VOBISCUM

Požehnání Páně budiž s vámi

Křesťanské pozdravení, formule požehnání v církevním obřadě.

BENEDICTUS, QUI VENIT IN NOMINE DOMINI

Blahoslavený, kdo přichází ve jménu Páně

Slova katolického mešního obřadu.

BENE DORMIT, QUI NON SENTIT, QUAM MALE DORMIAT (Publilius Syrus, Myšlenky B 24)

Ten dobře spí, kdo netuší, jak špatně spí

BENEFACTA MALE LOCATA MALEFACTA ARBITROR (Q. Ennius, cit. Cicero, O povinnostech 2,18)

Dobrodiní prokázané špatnému pokládám za zločin

Podobnou myšlenku má i Plautus, Kartágiňan 633–4: Špatnému prokázat dobro je stejně nebezpečné jako dobrému způsobit zlo. Srov.: Dobrému škodí, kdo špatnému hoví.

BENE FERRE MAGNAM DISCE FORTUNAM (Horatius, Ódy 3,27,74)

Velké štěstí dobře snášet se nauč

Báseň je věnována dívce Galatei, která se chystá na cestu přes moře. Básník jí vypráví příběh Evropy, unesené na Krétu Diem v podobě býka. Srov.: Starověké báje a pověsti, Nešťastný král.

BENEFICIA DONARI AUT MALI AUT STULTI PUTANT (Publilius Syrus, Myšlenky B 37)

Jen lump a hlupák vidí v dobrodiní dar

Srov. → Beneficium accipere libertatem est vendere.

BENEFICIA NON OBTRUDUNTUR

Dobrodiní se nevnucuje

BENEFICIA PLURA RECIPIT, QUI SCIT REDDERE (Publilius Syrus, Myšlenky B 8)

Čím lépe oplácíš, tím více dostaneš

BENEFICIUM ACCIPERE LIBERTATEM EST VENDERE (Publilius Syrus, Myšlenky B 5)

Když přijmeš dobrodiní, prodáš svobodu

BENEFICIUM BENEFICIO PROVOCATUR (Hempel 3937)

Dobrý skutek vyvolává dobrý skutek

Dobro plodí dobro.

BENEFICIUM DARE EST DEUM IMITARI (Walther 2004)

Prokazovat dobro znamená napodobovat boha

BENEFICIUM LATRONIS NON OCCIDERE

Dobrodiním od lupiče je – nechat žít

BENEFICIUM REGALE

Královské dobrodiní

BENE MERITUS (zkr. B. M.)

Zasloužilý, dobře si zaslouživší, plně po zásluze

BENE MERITO (též MERENTI) (zkr. B. M.)

Dobře si zaslouživšímu, tomu, který si zasluhuje

Běžná věnovací formule v latinských náhrobních nápisech, jméno pohřbeného bylo ve 3. pádu.

BENE NATIS TURPE EST MALE VIVERE (Walther 1990)

Je potupné, žijí-li špatně lidé dobrého původu

Do latiny převedený výrok řeckého novoplatónského filosofa Zénódota (5. stol.).

BENE PERDIT NUMMOS IUDICI CUM DAT NOCENS (Publilius Syrus, Myšlenky B 29)

Dobře viník utratí, když soudce podplatí

BENE PHILOSOPHATUR, QUI DISCIT BENE MORI (Walther 1994a)

Dobrým filosofem je ten, kdo se učí dobře zemřít

"Vždyť, jak praví Sókratés, celý život filosofů je přípravou na smrt." (Cicero, Tuskulské hovory). Srov. opačný názor → Homo liber de nulla re...

BEATIUS EST DARE QUAM ACCIPERE

Lépe je dávat než dostávat