F



FABAS MELLIFLUAS FACIT TIBI ESURIES CRUDAS (Walther 8621)

Boby bez vaření ti hlad v pochoutku změní

Srov.: Hlad je nejlepší kuchař.

 

FABER EST SUAE QUISQUE FORTUNAE (Appius Claudius Caecus, cit. u Sallustia, Dopis Caesarovi 1,2)

Každý je tvůrcem svého osudu

Uvedená myšlenka je původně saturnský verš, v němž Appius Claudius Caecus († po r. 280 př. n. l.) sepsal sbírku sentencí, praktických a výstižných gnóm, vybraných nejspíše z helénistických sbírek (srov. → Florilegium). Zde je snad pramenem Menandros, Čí je to dítě?: „Z nás každý má svou vlastní povahu, svou přirozenost, chceš-li postaru. A to je původ štěstí našeho i neštěstí. Kdo jiný štěstí tvoje rozvrací, než tvoje povaha?“). Obdobná formulace je v Plautově komedii Trojgroš 363: Moudrý člověk si sám kuje štěstí. Srov.: Každý je strůjcem (též kovářem) svého osudu.

 

FABULA DE TE EST

Bajka je o tobě

Řečené se týká tebe, je to na tebe jako ušité. → Mutato nomine de te (fabula narratur).

 

FABULA DICATUR DUM FORTE, LUPUS CAVEATUR (Walther 8628)

Jestliže se právě vypráví bajka, pozor na vlka

Jde o středověké rozšíření antického rčení → Lupus in fabula.[1] Smysl: my o vlku a vlk za humny.

 

FABULA DOCET

Bajka poučuje, z bajky plyne poučení

Obvyklá formule v bajkách, uvádějící závěr bajky s morálním naučením. Užívá se přeneseně pro poučení, které se má vyvodit z určitého jevu nebo situace.

 

FACIAM VOS FIERI PISCATORES HOMINUM (Nový zákon, Matouš 4,19)

Učiním z vás rybáře lidí

Podle evangelia vyzval Ježíš těmito slovy rybáře Šimona a Ondřeje, aby jej následovali a stali se jeho učedníky. Rybáři lidí jsou apoštolové, hlasatelé nové víry, na jejichž udičku každý hlupák skočí. Proto má křesťanství v emblému rybu.

 

FACIANT MELIORA POTENTES

Ať si počíná lépe, kdo může

Samostatně užívaná část výroku Feci, quod potui, faciant meliora potentes.

 

FACIES HIPPOCRATICA

Hippokratovská tvář

Řecký „otec lékařství“ Hippokratés (5. stol. př. n. l.) popsal ve svém spisu Prognostika (Příznaky) změny v rysech lidské tváře svědčící o blížící se smrti. Facies Hippocratica je tedy tvář člověka umírajícího. Rčení se s oblibou používá i o společnosti nacházející se v hluboké krizi, na pokraji rozkladu.

 

FACIES TUA COMPUTAT ANNOS (Iuvenalis, Satiry 6,199)

Tvá tvář ti počítá léta

Smysl: na tváři se zračí příznaky stárnutí. Srov.: Charón mě pokousal (Lúkiános, Démónaktův život, cit. u Misantropa, Zápisník mrtvého muže,23.2.42).

 

FACILE EST IMPERIUM IN BONOS (Plautus, Chlubný voják 611)

Je snadné vládnout dobrým

Opak: Je těžko vládnout lidu, který má mnoho vědomostí. (Lao-c’); Vládnout misantropům je nemožné. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

FACILE EST OMNIA POSSE DEO (Ovidius, Umění milovat 1,562)

Pro boha je snadné dokázat všechno, co chce

Bůh Dionýsos (Bakchus) se v Ovidiově líčení stává manželem Ariadny, opuštěné Théseem na ostrově Naxu. Verš se stal rčením, v němž bůh označuje bohaté a mocné lidi.

 

FACILE OMNES, CUM VALEMUS, RECTA CONSILIA AEGROTIS DAMUS (Terentius, Dívka z Andru 309)

Snadno všichni, v plném zdraví, nemocným dáváme dobré rady

Zdravý může snadno dávat nemocnému rady, ale uzdravit ho neumí. Až se sám dostane do úzkých, rady si vědět nebude. Podobnou myšlenku vyslovuje už Aischylos, Upoutaný Prométheus 263; Eurípidés, Alkéstis 1078.

 

FACILIS DESCENSUS AVERNI... (Vergilius, Aeneis 6,126)

Snadný je do Hádu sestup...

Část verše z působivé epizody Aeneidy, v níž Vergilius líčí sestup Aeneův do podsvětí. Avernské jezero u Kýmy v Kampánii bylo pokládáno za vstup do Hádova podsvětního království. Rčení se užívá pro vystižení velkého nebezpečí, do něhož se člověk snadno dostane, ale z něj jen těžko.

 

FACILIUS EST CAMELUM PER FORAMEN ACUS TRANSIRE, QUAM DIVITEM INTRARE IN REGNUM DEI (Nový zákon, Marek 10,25)

Spíše projde velbloud uchem jehly, nežli boháč vstoupí do království božího

Srov.: Spíše projde velbloud uchem jehly, nežli člověk dosáhne svobody. (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Spíš projde velbloud uchem jehly, nežli se prostřednictvím voleb „objeví“ skutečně velký muž. (A. Hitler, Mein Kampf 3.); Spíš projde velbloud uchem jehly a kráva buvola bude recitovat Rimbaudovy básně než Člověk pochopí přirozenou bezbožnou podstatu vesmíru! (Misantrop, Z poustevníkovy lesní moudrosti, O světovládě hlouposti); Flanďáci by měli být vlastně vděčni vykrádačům kostelů. Vždyť je psáno: "Spíš projde velbloud uchem jehly než bohatý do království nebeského." (Misantrop, Plivanec na rozloučenou 1.1.1992)

 

FACIO, UT DES

Konám, abys dal

V římském právu formule, jíž se smluvně definoval vztah mezi pracovníkem odvádějícím práci a zaměstnavatelem dávajícím mzdu. Srov. → Do, ut des. → Do, ut facias. → Facio, ut facias.

 

FACIO, UT FACIAS

Konám, abys učinil

V římském občanském právu formule, definující vztah dvou osob, vázaných smluvně k vzájemné službě. Tato zásada je zformulována i obecněji. Srov. → Do, ut des. → Do, ut facias. → Facio, ut des.

 

FACIT EXPERIENTIA CAUTOS (Walther 8696)

Zkušenost dělá lidi opatrnými

Srov.: Spálený se bojí ohně. → Expertus metuit.[2]

 

FACIT GRADUM FORTUNA, QUEM NEMO VIDET (Publilius Syrus, Myšlenky F 26)

Jde osud krokem, který nikdo nevidí

Srov.: Štěstí chodí po špičkách.

 

FACIT IPSA OCCASIO FUREM

Příležitost dělá zloděje

 

FACIT INDIGNATIO VERSUM (Iuvenalis, Satiry 1,1,79)

Rozhořčení samo plodí verše

Iuvenalis v 1. satiře píše o důvodech, které mu daly podnět k psaní satiry: jsou to neúnosné poměry v Římě – rozhořčení nad nimi vkládá básníkovi verše do úst.

 

FAC, QUOD TE PAR SIT, NON ALTER QUOD MEREATUR (Walther 8661)

Čiň, co je tebe hodné, ne co si zaslouží druhý

 

FACSIMILE

Z „fac simile“ = „udělej podobné“

Faksimile – přesná kopie textu, popisku, obrazu, pečeti apod. V přeneseném smyslu znamená odraz určité skutečnosti v jiném jevu.

 

FACTA CONCLUDENTIA

Nezvratné skutečnosti

Dokazatelná fakta, z nichž lze vyvodit nepopiratelný právní závěr.

 

FACTA LOQUUNTUR

Skutky hovoří (svědčí)

Nikoli slova.

 

FACTA NOTORIA → Factum notorium

 

FAC TANTUM INCIPIAS, SPONTE DISERTUS ERIS (Ovidius, Umění milovat 1,610)

Začátek musí být tvůj, sama pak poplyne řeč

Ovidius radí, jak se pustit do hovoru s ženou, kterou chceme získat. Je třeba hlavně nějak začít, ostatní půjde samo.

 

FACTA PROBANT HOMINES (Walther 8703b)

Skutky svědčí o lidech

Srov.: Z jednoho jejich zločinu poznáš všechny lidi. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

FACTOTUM

Z latinského FAC TOTUM – dělej všechno

Faktótum, důvěrník, spolehlivá osoba, „pravá ruka“, ale také je možný smysl „služka pro všechno“. Ironicky bývá míněn ten, kdo se do všeho míchá, strká nos do cizích věcí.

 

FAC TUA, QUAE TUA SUNT, CETERA LINQUE DEO (Walther 8673)

Ze sebe udělej, co udělat můžeš, ostatní přenech bohu

 

FACTUM ALIENUM INUTILITER PROMITTITUR (Digesta 46,1,65)

Závazek za cizí jednání nemá platnost

Zásada římského obligačního práva.

 

FACTUM EST FACTUM

Co se stalo, stalo se

A nedá se už odestát; čili je zbytečné trápit se tím, co už se jednou stalo; s tím nelze nic dělat, nedá se to změnit nebo napravit.

 

FACTUM INFECTUM FIERI NEQUIT (Plautus, Komedie oslovská 741)

Co se stalo, nemůže se odestát

Smysl je podobný našemu pozdě bycha honiti. V komedii Truculentus (Neotesanec) 720 má Plautus: Stultus es, qui facta infecta facere verbis postulas – Jsi blázen, když slovy žádáš, aby se z hotové věci udělalo jakoby nic. Původ myšlenky je ovšem řecký.

 

FACTUM, NON FABULA (Petronius, Satirikon 76)

To je skutečnost, ne pohádka (výmysl)

 

FACTUM NOTORIUM (mn. č. FACTA NOTORIA)

Všeobecně známý fakt, notorický fakt

Původně právnický termín, jímž se na soudě označuje skutečnost, která je spolehlivě známá a důvěryhodná, takže se nemusí dokazovat.

 

FALLACIA ALIA ALIAM TRUDIT (Terentius, Dívka z Andru 778)

Jedna lež plodí druhou

Fallere qui didicit...

 

FALLERE FALLENTEM NULLA RATIONE VETITUR (Walther 8748)

Není důvod zakazovat klamat podvodníka

Srov.: Není důvod proč neklamat lidi. Lež a jen lež se lidem líbí a navíc tě lež chrání před nimi. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

FALLERE, FLERE, NERE STATUIT DEUS IN MULIERE (Walther 8572)

Klam, pláč a předení vložil pánbůh do ženy

Původ tohoto ženám nepřejícího verše je pozdně středověký.

 

FALLERE QUI DIDICIT, FALLERE SEMPER AMAT (Walther 8759)

Kdo se naučil klamat, v oblibě stále má klam

 

FALLITUR AUGURIO SPES BONA SAEPE SUO (Ovidius, Listy heroin 17,234)

Nejednou naděje dobrá zklame se v předtuše své

Spartská Helena dává ve svém dopise Paridovi najevo, že se bojí uvěřit jeho slibům, které ji mají přimět k odjezdu do Tróje. Viz Starověké báje a pověsti, Paris a Helena.

 

FAMA CRESCIT EUNDO

Pověst roste tím, jak se šíří

Jde tu o zkrácenou parafrázi Vergiliových veršů, Aeneis 173–176, v nichž se hovoří o rychlém rozšíření pověsti o chystaném sňatku kartáginské královny Didony s Aeneem. Fama (pověst, případně pomluva) je pro Vergilia „nejrychlejším zlem na světě“. → Fama volat.

 

FAMAE ETIAM IACTURA FACIENDA EST PRO PATRIA

Pro vlast je třeba podstoupit i ztrátu dobré pověsti

Krátká latinská parafráze řeckého textu životopisce Plútarcha, který v 5. kapitole životopisu Fabia Maxima líčí epizodu z Fabiovy diktatury r. 217 př. n. l.: po těžké porážce Římanů u Trasimenského jezera zvolil Fabius proti Hannibalovi vyčkávací taktiku a vyhýbal se otevřenému střetnutí. Vzbudil tím nevoli i u svých přátel, kteří jej varovali, že ztrácí svou čest, bojí-li se bitvy. Fabius odpověděl v tom smyslu, že by byl více zbabělý, kdyby se dal odradit od svého postupu, a že strach o vlast není hanebný: ve svém zodpovědném postavení nemůže dát na pomluvy a odsudky, nýbrž se musí rozumně starat o zájmy státu.

 

FAMA MANET, FORTUNA PERIT (Walther 8827b)

Pověst zůstává, majetek hyne

 

FAMA MILLE LINGUIS RERUM MISERE EXAGGERAT FIDEM (Ammianus Marcellinus, Dějiny 21,9,3)

Pověst tisícerým jazykem bídně zvyšuje víru v události

 

FAMA NIHIL EST CELERIUS (VELOCIUS) (Livius, Dějiny 24,21,5)

Nic není rychlejší než pověst

Fama crescit eundo. → Fama volat.

 

FAMA VOLAT (Vergilius, Aeneis 7,392; 8,554)

Pověst letí

Zobecněné rčení z Vergiliova konkrétního líčení strachu z blížící se války. V ikonografii se Fama znázorňovala s křídly. → Fama crescit eundo.

 

FAMES OPTIMUM CONDIMENTUM

Hlad je nejlepší koření

Jde o parafrázi z Ciceronova spisu O nejvyšším dobru a nejvyšším zlu 2,28,90: Cibi condimentum est fames – Kořením jídla je hlad. Srov.: Hlad je nejlepší kuchař; Hladovému všechno dobré.

 

FANDA NEFANDA (Catullus, Básně 64,405)

Co se má říci i co se říci nemá

Smysl: říkat všechno možné i nemožné, páté přes deváté, bez ladu a skladu.

 

FAS ATQUE (příp. AC) NEFAS

Dovolené i zakázané, čestné i neslušné

Původně termíny římského náboženského práva. Fas – co je božím výrokem dovoleno, nefas – co je bohem zakázáno.

 

FASCES SUNT FASCES (Hempel 4023)

Pruty jsou pruty

Fasces (svazky prutů – odtud fašismus) byly v Římě symbolem nejvyšší úřední moci. Smysl rčení: úřad je úřad, proti moci nic nezmůžeš.

 

FAS EST ET AB HOSTE DOCERI (Ovidius, Proměny 4,428)

Je vhodné nechat se poučit i od nepřítele

Tak hovoří u Ovidia bohyně Iunonepřítelem je tu míněn nový bůh, Bakchus. Myšlenka se objevuje už u řeckého komika Aristofana (Ptáci 375): Rozumní lidé se od nepřátel mnohému přiučí. Římská praxe dosvědčuje, že Římané se touto zásadou řídili velmi intenzívně.

 

FASTI

1.     Římský kalendář Dies fastus

2.     Seznamy epónymních (tj. nejvyšších) úředníků, kněží, triumfátorů

3.     Městské kroniky

 

FATA REPUGNARUNT (Ovidius, Žalozpěvy 4,8,32)

Osud se postavil proti

Ovidius toužil trávit svůj životklidu a ústraní; „tomu však vzepřel se osud“ a dal jeho životu jiný směr. Rčení se užívá k vyjádření toho, že „vyšší moc“, objektivní okolnosti zmařily záměry člověka.

 

FATA VIAM INVENIENT (Vergilius, Aeneis 10,113)

Osud si cestu najde

Slova Jovova na poradě bohů. Osud se vždy prosadí, osudu se neujde.

 

FATA VOLENTEM DUCUNT, NOLENTEM TRAHUNT

Toho, kdo chce jít, osud vede, kdo nechce, toho vleče

Původně rčení stoického filosofa Kleantha (3. stol. př. n. l.), v latině je uvádí Seneca, Listy Luciliovi 107,11.

 

FATETUR FACINORIS, QUI IUDICIUM FUGIT (Publilius Syrus, Myšlenky F 9)

Přiznává sevině, kdo se soudu vyhýbá

To bylo zásadou i římského práva. Již Zákony XII desek z 5. stol. př. n. l. uznávaly silnější právo strany u soudu přítomné oproti nepřítomné.

 

FATUM EST SERIES CAUSARUM

Osud je řadou příčin

 

FAUCIBUS TENEOR (Plautus, Casina 943)

Jsem chycen za krk

Smysl: jsem přitlačen ke zdi, mám nůž na krku, jsem v koncích, ve slepé uličce, v nejvyšší nouzi.

 

FAVETE LINGUIS

Zachovejte posvátné ticho

Tak byl kněžími vydán na začátku náboženských obřadů příkaz, aby účastníci nerušili úkony nepříznivými slovy. V básnické licenci užil formuli Horatius, Ódy 3,1,2., a také Seneca, O blaženém životě. Dnes užíváno s významem: „Utište se! Ticho! Držte jazyk za zuby.“ Viz Favete linguis – zachovejte zbožné ticho! (soubor citátů na téma „ticho“).

 

FAX ET TUBA

Pochodeň a polnice

Tak bývá označován člověk, který ostatní pro něco nadchl a vede je (v dobrém i ve špatném smyslu slova).

 

FEBRIS EROTICA

Milostná horečka, roztoužení, poblouznění

 

FECI, QUOD POTUI, FACIANT MELIORA POTENTES

Udělal jsem, co jsem mohl, ať učiní lépe, kdo může

Do latinského hexametru sestavená parafráze (autor neznámý) obvyklé formule, jíž římští konzulové končili v senátu svou řeč, když na konci svého úředního roku skládali účty ze své činnosti. Užívá se také samostatně → Faciant meliora potentes.

 

FECIT, CUI PROFUIT

Udělal to ten, kdo z toho měl prospěch

Cui bono?Cui prodest?

 

FECUNDI CALICES QUEM NON FECERE DISERTUM? (Horatius, Listy 1,5,19)

Komu nedaly výřečnost plné poháry vína?

 

FELICES ERRORE SUO (Lucanus, Farsalské pole 1,459)

Šťastni ve svém bludu

Básník popisuje náboženské představy keltských druidů, podle nichž je smrt jen středem jediného dlouhého života, který pokračuje po smrti. Rčení se užívá k vystižení názorů sice mylných, ale ulehčujících život svým nositelům.

 

FELICISSIMIS OPTANDA MORS EST (Seneca Mladší, Útěcha pro Marcii 21,2)

okamžiku nejvyššího štěstí je žádoucí zemřít

 

FELICITAS MULTOS HABET AMICOS

Štěstí má mnoho přátel

Srov. → Donec eris felix...[3]

 

FELICITAS TEMPORUM (Tacitus, Agricola 1,3)

Blaženost doby, šťastná epocha

Tak charakterizoval Tacitus dobu osvícené vlády císařů Nervy (96–98 n. l.) a Traiana (98–117 n. l.) ve srovnání s despotickým režimem Domitianovým (81–96 n. l.). Toto heslo bylo obvyklé na mincích římského císařství.

 

FELIX, ALTERIUS CUI SUNT DOCUMENTA FLAGELLA (Walther 8929)

Šťasten, komu jsou výstrahou důtky na cizích zádech

Felix, quem faciunt...

 

FELIX EST, QUI NON ALII, SED SIBI VIDETUR

Skutečně šťastný je ten, kdo připadá šťastný sobě, ne jiným

 

FELIX PAUPERTAS, QUAE NEC METUIS NEQUE SPERAS (Walther 8949)

Blažená chudobo, jsi beze strachu i bez nadějí

 

FELIX, QUEM FACIUNT ALIENA PERICULA CAUTUM (Walther 8952)

Šťastný je ten, koho cizí neštěstí k bdělosti vedou

Středověká formulace starověkého rčení řeckého původu. Už u Plauta, Kupec 4,7,40: Is feliciter sapit, qui periculo alieno sapit – Šťastně dochází k rozumu, kdo se učí na cizím nebezpečí. Srov.: Šťastný, kdo cizí příhodou vystříhá se před vlastní škodou; Chybami se člověk učí. → Felix, alterius cui sunt documenta flagella.

 

FELIX, QUI NIHIL DEBET (Walther 8962)

Šťastný, kdo nemá dluhy

 

FELIX, QUI POTUIT RERUM COGNOSCERE CAUSAS (Vergilius, Báseň o rolnictví 2,490)

Šťasten, kdo mohl poznat příčiny přírodních jevů

Jeden ze slavných veršů, jimiž Vergilius vzdává hold svému velkému předchůdci a uměleckému vzoru T. Lucretiu Carovi a jeho filosofické básni O přírodě (De rerum naturae).

 

FELIX, QUI QUOD AMAT, DEFENDERE FORTITER AUDET (Ovidius, Lásky 2,5,9)

Šťasten, kdo odvahu má svou lásku statečně hájit

 

FEMINA BELLA GERIT, VIX PACIS FOEDERA QUAERIT (Walther 8989)

Když žena válku vede, mír uzavřít už nesvede

 

FEMINA DULCE MALUM (Walther 9033)

Žena – toť sladké zlo

 

FEMINA VARIUM ET MUTABILE SEMPER (Vergilius, Aeneis 4,570)

Žena je vždycky vratká a měnlivá

Tak varuje bůh Hermés Aenea před pomstou kartáginské královny Didony a přiměje jej k urychlenému odplutí z Afriky.

 

FER AUT FERI (Walther 9322b)

Snášej rány, nebo je rozdávej

Bij, abys nebyl bit. Ve středověku bylo běžné heslo: Život je boj, zná jen slabé a silné...

 

FERAS, NON CULPES, QUOD MUTARI NON POTEST (Publilius Syrus, Myšlenky F 11)

Co změnit nemůžeš, to bez výčitek nes

 

FERIUNT SUMMOS FULGURA MONTES (Horatius, Ódy 2,10,11)

Blesky bijí do vrcholků hor

Horatius doporučuje svému příteli pro život zlatou střední cestu a varuje před nebezpečím, jež s sebou nese vysoké společenské postavení. Závist a nenávist vedou k „pádům z výšek“. → Excelsis multo facilius casus nocet.[4] Srov.: Blesky bijí do nejvyšších stromů.

 

FERRE MINORA VOLO, NE GRAVIORA FERAM (Walther 9346)

Chci nést menší břemeno, abych nemusel nést těžší

Tj. dobrovolně se předem hlásím o menší úkol, abych nebyl později přinucen k většímu. Původ nejspíše v jedné z ezopských bajek. Smysl: lépe je řešit problém hned, dokud je ještě malý, než později, až naroste do větších rozměrů.

 

FERRE, QUAM SORTEM PATIUNTUR OMNES, NEMO RECUSAT (Seneca Mladší, Trójanky 1016)

Nikdo neváhá snášet osud společný všem

 

FERRO IGNIQUE (též FERRO ET IGNI)

Železem i ohněm, ohněm a mečem

Užíváno v antice i středověku v kontextu lékařském i vojenském. V prvém případě se rozumí ferro ignique sanare (léčit), v druhém ferro ignique delere (ničit). Rčení se vztahuje k zásadě Hippokratově (5. stol. př. n. l.), která se traduje v latinské verzi Quae medicamenta non sanant...[5] Rčení „ohněm a mečem“ je běžně užíváno autory, zvl. historiky, při popisech válečných pohrom (srov. také název Sienkiewiczova díla).

 

FERRUM FERRO ACUITUR (Walther 9361b)

Železo železem se ostří

 

FERRUM NATARE DOCES (Walther 9361d)

Učíš železo plavat

Tj. děláš marnou práci, jsi pošetilý. Srov.: Sítkem vodu přelévat apod.

 

FERTILIOR SEGES EST ALIENIS SEMPER IN AGRIS (Ovidius, Umění milovat 1,349)

Na cizích polích je úroda vždy o mnoho větší

Lidem se cizí líbí víc než vlastní, chtějí mít to, co nemají. Srov.: Sousedovic kráva lepší mlíko dává. → Aliena nobis, nostra plus aliis placent.

 

FERVET OLLA, VIVIT AMICITIA

V hrnci se vaří – přátelství se daří

Srov.: Dokud co v hrnci, přátelé u stolu. → Donec eris felix...Felicitas multos habet amicos. → Res amicos invenit.[6]

 

FESTINA LENTE

Pospíchej pomalu

Užívá se nejen pro skutečnou chůzi, ale především ve smyslu: jednej s rozmyslem. Srov.: Dvakrát měř, jednou řež; Eile mit Weile (německý idiom pro „pospíchej pomalu“). Podle Suetonia, Životopis božského Augusta 25,4, prý pokládal Augustus za nejméně vhodné vlastnosti vládce uspěchanost a neuváženost. Jeho oblíbeným rčením bylo řecké přísloví „Σπευδε βραδέως“, latinsky festina lente. Oblíbené rčení Viléma z Rožmberka. → Festinatio tarda est. → Lente properare memento.[7]

 

FESTINANS NIMIUM VIR NON ASCENDAT ASELLUM (Walther 9410)

Člověk, který má naspěch, ať se vyhne oslímu hřbetu

 

FESTINATIO TARDA EST (Curtius Rufus, Dějiny Alexandra Velikého 9,9,12)

Spěch zdržuje

Srov.: Práce kvapná, málo platná; Chvat si láme nohy. → Festina lente.

 

FIAT

Staniž se; Budiž

 

FIAT IUSTITIA, PEREAT MUNDUS

Ať se naplní právo, ať zhyne svět

Rčení prý bylo heslem císaře Ferdinanda I. (1526–1564): je třeba prosazovat spravedlnost, i za cenu zániku světa. Dogmatické trvání na liteře práva. Srov.: Pereat mundus, fiat philosophia, fiat philosophus, fiam![8]

 

FIAT LUX (Starý zákon, Genesis 1,3)

Budiž světlo

„I řekl bůh: Budiž světlo. A bylo světlo.“ – první den stvoření světa.

 

FIAT VERITAS, PEREAT MUNDUS, PEREAT HOMINES! (Misantrop, Rakovina na kůži Země)

Budiž pravda, ať zhyne svět, ať zhyne lidstvo!

Misantropovo nekompromisní filosofické krédo namířené proti humanistické vědě, která neslouží pravdě, nýbrž lidstvu. Celé souvětí zní: „To mám jiné krédo: ‚Pravdu za každých okolností, i kdyby se měl zbortit svět! Přirozenost až po nejzazší mez, i kdyby mělo lidstvo vyhynout!‘ FIAT VERITAS, PEREAT MUNDUS, PEREAT HOMINES!

 

FIAT VOLUNTAS TUA (Nový zákon, Matouš 6,10)

Staň se vůle tvá

Věta ze základní křesťanské modlitby Pater Noster (Otče náš), kterou údajně naučil své učedníky sám Ježíš Kristus. → Christi ipsissima verba.[9] Srov.: Nechť vyhyne lidstvo! Staň se vůle má! (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

FICTA NON FACTA (Walther 9429a)

Co je vymyšlené, není skutečné; výmysl, ne skutečnost

 

FICTIO IURIS

Fikce práva, právní fikce

 

FIDE, SED CUI VIDE (Walther 9439)

Věř, ale hleď, komu

Srov.: Nevěř! Není komu. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

FIDEI DEFENSOR

Obránce víry

Tj. křesťanského náboženství.
 

FIDEI IMPLICITATAE (1. p. FIDES IMPLICITA)

Předpojatou vírou

Lichtenberg užívá tohoto obratu v myšlence: Nečti příliš mnoho, jen to nejlepší a pomalu, a ptej se na každém kroku: Proč tomu věřím? Plyne to z mého celkového myšlenkového systému, nebo se to na něj navěsilo jen proto, že se mi nechtělo přicházet věcem na kloub vlivem předsudku, fidei implicitae (předpojatou vírou) a podobně.

 

FIDEM QUI PERDIT NIHIL POTEST ULTRA PERDERE (Publilius Syrus, Myšlenky F 14)

Kdo ztratí důvěru, víc ztratit nemůže

Srov.: Kdo ztratí svobodu, víc ztratit nemůže. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

FIDES FACIT FIDES

Důvěra budí důvěru

Důvěra za důvěru. Srov.: Víra k víře pomáhá.
 

FIDES IMPLICITA (4. p. FIDEI IMPLICITAE)

Předpojatá víra

 

FIDES PENES AUCTOREM

Spolehlivost je věcí autora

Za pravdu je zodpovědný autor (etická zodpovědnost).

 

FIDES PUNICA → Punica fides[10]

 

FIDUS ACHATES (Vergilius, Aeneis 1,188; 6,158)

Věrný Achates

Druh Aeneův, odtud pak věrný druh vůbec, sdílející všechny starosti a nebezpečí. → Alter ego.

 

FIDES TUA TE SALVAM FECIT (Nový zákon, Matouš 9,22)

Víra tvá tě uzdravila

Slova Kristova po zázračném uzdravení ženy trpící dvanáct let krvotokem. Srov.: Dělej co chceš a budeš zdravý jako řípa. Volnost tvá tě uzdraví a uchrání před nemocí. Svoboda půl zdraví. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

FILII CANUNT PATERNAS CANTIONES (Walther 9496a)

Synkové zpívají písničky svých otců

Smysl: jaký otec, takový syn; jablko nepadá daleko od stromu.

 

FILIUS NULLIUS

Syn nikoho

Bezvýznamný člověk, člověk nízkého původu, nula.

 

FILIUS TERRAE

Syn země

Země je chápána jako společná matka všech (obvyklé v náhrobních epigramech). V sociálním významu má podobný smysl jako → Filius nullius.

 

FILO PENDERE

Viset na vlákně, viset na vlásku

Být na pokraji zkázy, v největším nebezpečí. Nejstarším latinským svědkem rčení je básník Q. Ennius (2. stol. př. n. l.) svým hexametrem: Hac noctu filo pendebit Etruria tota – Osud etruské země v tu noc bude na vlásku viset (jako visel Damoklův meč na niti).

 

FINEM RESPICE → Quidquid agis...[11]

 

FINIS

Konec

 

FINIS ALTERIUS MALI GRADUS EST FUTURI (Walther 9535)

Konec jednoho zla je jen krokem k druhému

Srov.: Neštěstí nechodí samo. O nešťastném člověku se říká: neštěstí si u něj podává dvéře. Neštěstí vždy hotovo (Komenský). → Aliud ex alio malum.

 

FINIS CORONAT OPUS (Walther 9536)

Konec korunuje dílo

Jen dílo dovedené do konce je dokonalé dílo. Srov.: Konec – dílu věnec; Konec chválí dílo. Rčení není v této podobě pro antiku doloženo. Srov. → Exitus acta probat. Finis coronat opus je heslem ve znaku Seychellských ostrovů.

 

FINIS POLONIAE

Konec Polska

Slova, která byla připisována polskému národnímu vůdci Kościuszkovi; měl je pronést po prohrané bitvě u Macejowic (1794), kde byl zraněn a dostal se do rukou Rusů. Sám však autorství popřel.

 

FISCUS POST OMNES DEBITOR, ANTE OMNES CREDITOR

Státní pokladna je poslední jako dlužník, první jako věřitel

Taková je podstata právního výkladu v Paulových Sentencích 5,12,10.

 

FISTULA DULCE CANIT, VOLUCREM CUM DECIPIT AUCEPS (Walther 9571)

Píšťala sladce zpívá, když ptáčka chce přilákat ptáčník

Rčení středověkého původu. Srov.: Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají; Když ptáčka morousa lapají, o humanismu mu zpívají. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

FIT CUM LAETITIA PULCHRIOR OMNIS HOMO (Walther 9578c)

Každý člověk se stává hezčím, když má radost

 

FIT INTER BINA SUBSELLIA SAEPE RUINA (Walther 9584)

Často se stává, že mezi dvě židle se padá

Srov.: Kdo dvěma cestami choditi chce, buď zadek neb roucho si roztrhnouti musí. → Duabus sellis sedet.[12]

 

FIT MELIUS SERO QUAM QUOD FIT TEMPORE NULLO (Walther 9592a)

Lépe je udělat pozdě, než vůbec se nedat do díla

Srov.: Lépe odejít od lidí pozdě, než nikdy. (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Lépe pozdě nežli nikdy.

 

FIUNT ORATORES, NASCUNTUR POETAE → Orator fit...[13]

 

FLAGRANTE DELICTO

Uprostřed zločinu

Tj. v momentě přestupku, při činu, na místě činu. Srov. → In flagranti.[14]

 

FLAMMA FUMO EST PROXIMA (Plautus, Pilous 53)

Kde je kouř, tam je i oheň

Z viditelného jevu lze vyvodit jeho příčinu. Srov.: Podle přítomnosti člověka lze usoudit, že se blíží velké nebezpečí. Kde je člověk, tam je i nebezpečí. Není člověka bez smradu. (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Není kouře bez ohně.

 

FLECTAMUR FACILE, NE FRANGAMUR (Augustinus, O vyučování katechumenů 14,3)

Dejme se snadno ohýbat, aby nás nezlomili

Srov. opak: Neohýbej stromek, když je mladý. Pak už ho nikdo nenarovná; Nedej se ohýbat, aby tě nezlomili! (Misantrop, Sentence o lidském smradu) → Frangas, non flectes.

 

FLECTERE SI NEQUEO SUPEROS, ACHERONTA MOVEBO (Vergilius, Aeneis 7,312)

Nedokážu-li oblomit nebeské bohy, podsvětí vzbouřím

„Nepohnu-li nebem, vzbouřím peklo.“ Tato slova pronáší bohyně Iuno, snažící se přivést do neštěstí Aenea v Itálii. Acheron byl řekou žalu a běd v podsvětí, metonymicky pak podsvětí samo. Verš se užívá jako rčení o lidech, kteří uvádějí do pohybu nebezpečné, těžko zvládnutelné síly.

 

FLERE LICET CERTE, FLENDO DEFUNDIMUS IRAM (Ovidius, Umění milovat 8,61)

Slzám dát průchod je vhodné, pláčem se zbavujem hněvu

Est quaedam flere voluptas. Srov. opak: Není vhodné dávat průchod slzám, pláčem se zbavuješ vzteku! (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

FLETUS AERUMNAS LEVAT (Seneca Mladší, Trójanky 765)

Pláč je úlevou útrap
 

FLORENTIBUS OCCIDIT ANNIS

Zemřel v květu mládí

Náhrobní nápis.

 

FLORILEGIUM (mn. č. FLORILEGIA)

Květobraní

Tak se označují soubory básní, myšlenek apod. různých autorů, často tematicky sestavené. Řecky ανθολογια, česky rovněž antologie.

 

FLOS IUVENTUTIS

Květ mladosti, vrchol mládí, výkvět mládeže

 

FLOS UNUS NON FACIT HORTUM (Walther 9680b)

Jedna květina zahradu nedělá

Srov.: Jedna vlaštovka jaro nedělá.

 

FLUCTUAT NEC MERGITUR

Je zmítána, ale neklesá ke dnu

Heslo na městském erbu Paříže; je umístěno na stuze pod obrazem plachetnice zmítané bouří. Loď je symbolem státu.

 

FLUCTUS IN SIMPULO EXCITARE → Excitare fluctus...[15]

 

FLUMINA IAM LACTIS, IAM FLUMINA NECTARIS IBANT (Ovidius, Proměny 1,111)

V řekách se valilo mléko, jinde zas nektaru proudy

Součást Ovidiova popisu „zlatého věku“, který silně přispěl k zakořenění představ o ráji, o životu bez námahy, s dostatkem jídla a pití... Podle Hésiodova dělení různých epoch (Práce a dni, 90–119). Srov.: Starověké báje a pověsti, Zeus zvítězil.

 

FLUMINA TRANQUILLISSIMA SAEPE SUNT ALTISSIMA (Walther 9688)

Nejklidnější toky jsou často nejhlubší

Srov.: Tichá voda hlubší bývá.

 

FOLIUM (mn. č. FOLIA)

List, okvětní lístek (v botanice), stránka (v knize)

Odtud folio (ital.) – půlarch, velký formát papíru v knize; foliant – kniha zvlášť velkého formátu.

 

FONS ET ORIGO

Pramen a počátek

Původní zdroj.

 

FORIS CATO, INTUS NERO (Hieronymus, Dopisy 125,18)

Navenek Cato, uvnitř Nero

Srovnáním dvou zcela odlišných postav se vystihuje protikladné chování a rozporná povaha lidí. M. Porcius Cato (234–149 př. n. l.) byl vážný, moudrý a poctivý politik starých mravů, zatímco římský císař Nero (54–68 n. l.) byl krutý a prostopášný. Srov.: Člověk vlastně není bytost celistvá, ale rozdvojená. Člověk je pouhý shluk různorodých, neslučitelných a nezávislých jedinců. Dospěl jsem k poznání naprosté, základní dvojakosti člověka. Je to kletba lidstva, že dva tak nesourodé pruty jsou svázány do jedné otepi – že ti protinožci musí spolu ustavičně zápasit ve zmučeném lůně vědomí. (R. L. Stevenson, Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda); Navenek sentimentální, uvnitř krutý. – Popis člověka (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Navrch huj, uvnitř fuj. → Homo duplexDomi leones, foris vulpes.

 

FORIS HELENA, INTUS HECUBA → Intus Nero, foris Cato[16]

 

FORMA BONUM FRAGILE EST (Ovidius, Umění milovat 2,113)

Krása je křehký majetek

Krása je pomíjivá, je „křehké zboží“; proto je třeba vedle fyzické stránky rozvíjet i ducha.
 

FORMA DAT ESSE REI

Tvar dává jsoucnost věci

 

FORMA MUTATA, MUTATUR SUBSTANTIA

Změní-li se forma, změní se podstata

Právnická zásada, založená na rozlišování zavedeném scholastikou.

 

FORMA VIROS NEGLECTA DECET (Ovidius, Umění milovat 1,509)

Mužům sluší nedbalý vzhled

Ovidius doporučuje nedbalou eleganci, nepěstěnost, nikoliv hejskovství a módní výstřelky. Srov.: Misantropům sluší zvířecký vzhled. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

FORMULA VIVENDI

Životní řád, způsob života, životní zásady

 

FORS DOMINA CAMPI (Cicero, Řeč proti Pisonovi 4)

Náhoda ovládá pole

Smysl: náhoda vládne světem, vše je v rukou náhody.

 

FORSAN ET HAEC OLIM MEMINISSE IUVABIT (Vergilius, Aeneis 1,203)

Přijde čas, kdy i na toto budete vzpomínat rádi

Přátelé, co my jsme už zakusili strastí! A byly horší než tyhle. A jistě i těmto bude jednou konec. V budoucnu budete rádi vzpomínat i na tyto útrapy. Přijdeme do země zaslíbené, kde budeme klidně žít a kde povstane znovu slavná trójská říše. Proto se vzmužte a zachovejte se pro šťastnější dobu!“ Aeneas mluví povzbudivě ke svým druhům, s nimiž po strastiplném bloudění přistál u libyjských břehů. Vergilius využívá starou myšlenku (srov. Homér, Odysseia 12,211), že vzpomínky na prožité útrapy jsou příjemné. Podobně → Iucundi acti labores.[17] → Iucunda memoria est praeteritorum malorum.[18] Srov.: A bude hůř. Přijde čas, kdy i na tenhle humánní svět budete vzpomínat rádi. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

FORTES FORTUNA ADIUVAT (Terentius, Formio 203)

Statečným štěstí pomáhá

Velmi rozšířená a oblíbená formulace myšlenky, jejíž původ bývá přisuzován řeckému básníku Simonidovi z Keu (6.–5. stol. př. n. l.). Srov. → Audaces fortuna iuvat.

 

FORTITER, FIDELITER, FELICITER

Statečně, věrně, šťastně

 

FORTITER ILLE FACIT, QUI MISER ESSE POTEST (Martialis, Epigramy 11,56,16)

Statečně jedná spíše ten, kdo v bídě žít je schopen jen

V nejistých dobách přivádí statečnost lidi do neštěstí.

 

FORTITER IN RE, SUAVITER IN MODO

Tvrdě za cílem, mírně ve způsobech

Heslo je stručným vystižením podstaty požadavků generála jezuitského řádu Claudia Acquavivy (1543–1615), vyslovených v jeho spisu Industriae ad curandos animae morbos (Návody k léčení chorob duše): „Buďme tvrdí v dosahování cílů, mírní ve volbě způsobů jejich dosahování.“ Inspirací byla nejspíš apokryfní Kniha Moudrosti 12,18.: „Ačkoli vládneš silou, soudíš mírně a zacházíš s námi s velkou shovívavostí. Neboť kdykoli bys chtěl své moci užít, je ti po ruce.“ Srov.: Buď tvrdý a nevybíravý ve způsobech, když dáváš kopačky lidstvu, snáze ti uvolní cestu. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

FORTUNA BELLI ARTEM VICTOS QUOQUE DOCET (Hempel 2057)

Štěstěna (osud) učí válečnému umění i poražené

Tj. neúspěch ve válce utvrzuje poražené v přesvědčení, že si mají vzít z porážky ponaučení a že mají udělat vše pro to, aby svůj úděl změnili. V základu je myšlenka, že lidé „napravují osud svým rozumem, schopnostmi a vůlí“. Srov.: Chybami se člověk učí.

 

FORTUNA CAECA EST (Cicero, O přátelství 54; Filipika proti M. Antoniovi 13,10)

Štěstí je slepé

Tatáž formulace je dochována ve verších Menandrových (Jednoverší 718, vyd. Koch): τυφλή είναι η τύχη.

 

FORTUNA CUM BLANDITUR, CAPTATUM VENIT (Publilius Syrus, Myšlenky F 7)

Když Štěstěna lichotí, jen číhá na kořist

Srov.: „Pomni, že Štěstěna stojí na otáčivé kouli a její krok se nikde pevně nezastaví. Nemůže tedy žádný člověk mít ustavičné štěstí.“ (Starověké báje a pověsti, Kýrova sláva i pád); Když lidi lichotí, číhají jen na kořist. Lidi jsou pakáž, v dobru chystají zlo (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Kdo jsi v štěstí, pomni na neštěstí. Štěstěna je vrtkavá a v dobru samotném už chystá zlo.

 

FORTUNAE CETERA MANDO (Ovidius, Proměny 2,140)

Vše ostatní svěřuji osudu

„Jeď tedy středem, to je nejbezpečnější cesta. Všechno ostatní už musím ponechat Štěstěně. Kéž tě chrání a stará se o tebe lépe než ty sám!“ Říká bůh slunce Hélios, když chystá proti své vůli sluneční vůz svému synu Faëthontovi. Smysl: co jsem mohl udělat, to jsem udělal, ostatní je věcí náhody.

 

FORTUNAE FILIUS (Horatius, Satiry 2,6,49)

Dítě Štěstěny

 

FORTUNA FORTES METUIT, IGNAVOS PREMIT (Seneca Mladší, Medea 159)

Osud se odvážných bojí, drtí zbabělce

Srov.: Lidi se odvážného bojí, drtí zbabělce. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

FORTUNA MULTIS DAT NIMIS, SATIS NULLI (Martialis, Epigramy 12,10,2)

Štěstímnohým příliš, nikomu ale dost

 

FORTUNA NIMIUM QUEM FOVET, STULTUM FACIT (Publilius Syrus, Myšlenky F 8)

Kdo Štěstěnou je hýčkán, přijde o rozum

 

FORTUNA OMNIS SUPERANDA EST FERENDO (Vergilius, Aeneis 5,710)

Každý osud je možno jen snášením zmáhat

Aeneův druh Nautes utěšuje Aenea po zničení trójských lodí u severního pobřeží Sicílie. Srov.: Lidi je možné zmoci tím, že je nesneseš, ne tím, že se je naučíš snášet. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

FORTUNA REPOSCIT, QUOD DEDIT (Walther 9846)

Co Štěstěna dala, žádá si nazpět

Srov. → Levis est fortuna...[19]

 

FORTUNA SAT EST NEMINI SUA (Walther 9871)

Nikdo není spokojen se svým osudem

 

FORTUNA TANTUM CONSTANS IN LEVITATE SUA EST (Ovidius, Žalozpěvy 5,19,15)

Štěstěna je stálá jen ve své vrtkavosti

 

FORUM

Tržiště, náměstí, veřejné prostranství

Též řečniště, místo úřadování a soudů. Centrum společenského života měst, místo diskusí. Dnes se slovo užívá ve významu výměna názorů, prostředí určené pro diskuse.

 

FORUM ROMANUM

Římské náměstí

Na hlavním římském náměstí, zvaném Forum Romanum, stála bronzová socha vlčice. Připomínala každému Římanu pověst o založení Města.

 

FRANGAS, NON FLECTES

Zlomíš, ale neohneš

V. I. Lenin tak charakterizoval odhodlaného člověka, který jde rozhodně za svým cílem i za cenu sebeobětování. Srov. → Flectamur facile...

 

FRATER DILECTE, SI VIS DISCERNERE RECTE, PORTA QUID TECUM, SI VIS COMEDERE MECUM (Walther 9929a)

Bratře můj rodný, máš-li rozum soudný, přines cos s sebou, pojím s tebou

 

FRATER, QUI ADIUVATUR A FRATRE, QUASI CIVITAS FIRMA (Bible, Starý zákon, Přísloví 18,19)

Bratr mající oporu v bratru je jako opevněné město

 

FRATRUM CONCORDIA RARA (Walther 9942a)

Bratrská svornost je vzácná

Ovidius (Proměny 1,145) uvádí tuto formulaci ve své negativní charakteristice železného, tj. současného věku. Srov. původní Hésiodovo podání železného věku, Práce a dni 184: „Rodný bratr už nebude milý, jak bývalo dříve.“ Srov.: Svornost lidí je nemožná, ale to není hrozné. Tragédie je to, že nedovedou být sami. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

FRAUS EST CELARE FRAUDEM

Utajování klamu je klamem

 

FRAUS PIA → Pia fraus[20]

 

FRONTE CAPILLATA, POST EST OCCASIO CALVA (Catonova dvojverší 2,26)

Příležitost je vlasatá vpředu a plešatá v týle

Pramenem je Phaedrova bajka 5,8: Příležitost se lépe chytá zpředu, tj. včas, v pravý okamžik, později už vyklouzne z ruky. Srov.: Chytni příležitost za pačesy.

 

FRONTIS NULLA FIDES (Iuvenalis, Satiry 2,8)

Nebudí důvěru tvář

Na zevnějšek není spolehnutí – varování před přetvářkou. Srov.: Lidský ksicht nebudí důvěru. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

FRUCTIBUS EX PROPRIIS ARBOR COGNOSCITUR OMNIS (Walther 10 018)

O celém stromu lze z jeho plodů úsudek dělat

Pramenem je Nový zákon, Matouš 12,33. Srov.: Z jednoho jejich zločinu poznáš všechny lidi. (Misantrop, Sentence o lidském smradu) → E cantu dinoscitur avis. → E plumis cognoscitur avis.E fructu cognoscitur arbor.

 

FRUGES CONSUMERE NATI (Horatius, Listy 1,2,27)

Jsme zrozeni k pouhému jídlu

dopisu, který je návodem k mravnímu a duchovnímu sebezdokonalování, popisuje Horatius svou generaci jako lidi pouze materiálních zájmů, bez vyšších duchovních cílů. Srov.: Lidi jsou zrozeni k pouhému živoření, Misantrop k Velkému Životu. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)


FRUSTRA LABORAT QUI OMNIBUS PLACERE STUDET
Marně se namáhá ten, kdo se chce líbit všem
Srov.: Není v světě člověk ten, jenž by se líbil lidem všem.

 

FRUSTRA ROGATUR, QUI MISERERI NON POTEST (Publilius Syrus, Myšlenky F 5)

Je marné prosit toho, kdo je bez citu

Srov.: Je marné prosit neúprosné lidi, všechno si musíš vydobýt po zlém, protože po dobrém s nimi nic nepořídíš. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

FUERAMUS PERGAMA QUONDAM (Hammerschmidt, Proměnlivost českého štěstí a bídy 1,178,242,280)

Kdysi jsme bývali Pergamem

Parafráze Vergiliova Fuimus Troes... Pergama (Pergamon) byl název pevnosti v Tróji. Srov.: Bývali Čechové statní junáci.

 

FUGACES LABUNTUR ANNI

Unikají nám prchavá léta

Část Horatiova verše Eheu, fugaces, Postume, Postume...[21]

 

FUGERE LICET MORTEM, SED NON EFFUGERE (Walther 10 059a)

Je možné se vyhýbat smrti, ale ne se jí vyhnout

Srov.: Je možné se lidem vyhnout, ale ne se jim vyhýbat. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)
 

FUGITE, PARTES ADVERSAE!

Zmizte, škodlivé části!

Formule užívaná při „vyhánění ďábla“. Srov.: Dámy se mu jakoby jen tak úkradkem vemlouvaly do přízně a on je zase stejným způsobem odmítal. Když už však bylo těch ženských lichotek přespříliš, řekl náhle don Quijote docela nahlas: „Fugite, partes adversae! Nechte mě na pokoji, myšlenky dotěravé.“ (M. de Cervantes Saavedra, Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha II,62)

 

FUGIT IRREPARABILE TEMPUS (Vergilius, Báseň o rolnictví 3,284)

Prchá nenávratný čas

 

FUIMUS TROES, FUIT ILIUM (Vergilius, Aeneis 2,325)

Byli jsme Trójané kdys, bylo Ílion

Aeneas vypráví v Didonině paláci v Kartágu o posledním dnu Tróje. Obecně je rčení užíváno pro vyjádření lítosti nad minulou slávou, která už není. → Fueramus Pergama quondam.

 

FUMUM FUGIENS IN IGNEM CECIDIT

Prchaje před kouřem spadl do ohně

Jde o latinský překlad řeckého rčení: Καπνον φευγόν εις το πυρ ενεπεσεν. Užívá se o lidech, kteří se vyhýbají malému nebezpečí a přitom se dostanou do většího. Srov.: Tam doráží vlk, zde pes (rčení zmiňuje Horatius, Satiry 2,2); Utéci od tygra ke krokodýlovi (thajské přísloví); deště pod okap; Z bláta do louže.

 

FUNCTUS OFFICIO

Muž, který splnil svůj úkol, ukončil úřad

Užíváno i ve smyslu: je už nepotřebný.

 

FUNDAMENTUM POSUI: ALIUS AUTEM SUPERAEDIFICAT (Bible, Nový zákon, Pavel, 1. Korintským 3,10)

Základy jsem položil: jiný však na nich bude stavět

„Stavbou“ je míněno budování křesťanské církve, v době Pavlově organizované pouze v jednotlivých obcích.

 

FUNDUS INSTRUCTUS

Pozemek se vším vybavením

Užívá se především v přeneseném smyslu: vybudovaný řád, základy společnosti.

 

FUNEM EX ARENA FACERE

Z písku provaz splétat

Srov. Ex harena funem nectere.

 

FUR AGNOSCIT FUREM, LUPUS LUPUM (Walther 10 093a)

Zloděj se hlásí k zloději, vlk k vlku

Srov.: Svůj k svému; Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Pares cum paribus facillime congregantur. Similibus similia gaudent.[22]

 

FURCAE CAUDINAE

Kaudijské soutěsky

Místo v italském Samniu, kde r. 321 př. n. l. utrpěli Římané pokořující porážku od Samnitů. Užívá se k vyjádření prohry, neúspěchu, pokoření, případně velkého zklamání.

 

FURES CLAMOREM METUUNT (Walther 10 114a)

Zloději se bojí křiku

Tak jako lháři pravdy.

 

FURIOSUS ABSENTIS LOCO EST (Ulpianus, Digesta 50,17,124,1)

Šílený se klade na roveň nepřítomnému

Zásada římského práva, pojatá už do Zákonů XII desek. Lidé šílení, slabomyslní apod. byli pokládáni za nesvéprávné a v případě soudního procesu za nepřítomné.

 

FUROR ARMA MINISTRAT (Vergilius, Aeneis 1,150)

Vášeň dodává zbraně

Vášeň i zloba jsou stejně jako nadšení vynalézavé, nacházejí si pohotově zbraně. Vergilius srovnává mořskou bouři se vzpourou lidu.

 

FUROR TEUTONICUS (Lucanus, Farsalské pole 1,255–6)

Teutonský běs

Germánské kmeny Teutonů a Kimbrů koncem 2. stol. př. n. l. (při tažení z Balkánu do Galie) několikrát porazily Římany, dokud nebyly v letech 102 a 101 př. n. l. poraženy Gaiem Mariem. V moderní době užíváno ve smyslu „germánská útočnost“.

 

FURTI CONSCIUS EST REUS SICUT AGENS

Kdo ví o krádeži, je stejně vinen jako zloděj

Římská právní zásada.

 

FUTURA PUGNANT, NE SE SUPERARI SINANT (Publilius Syrus, Myšlenky F 12)

Bojuje zítřek, aby nebyl poražen

Smysl: o budoucnosti se rozhoduje už v přítomnosti.

 



POZNÁMKY POD ČAROU:

[1] LUPUS IN FABULA (Terentius, Bratři 537)

Vlk v pohádce

Ve rčení se uplatňuje prastará magická (v pohádkách dosud běžná) představa, že slovem je možno vyvolat čin nebo někoho přivolat vyslovením jeho jména. Proto je lépe o vlku nemluvit, aby se neobjevil. Srov.: My o vlku a vlk za humny (za dveřmi). I v latině to bylo lidové rčení, nacházíme je i u jiných autorů (např. Cicero, Listy Attikovi 13,33; Plautus, Stichus 572 – lupus in sermone – mluvit o vlku).

[2] EXPERTUS METUIT (Horatius, Listy 1,18,87)

Kdo zkusil, ten se bojí

Zkušenost učí opatrnosti. Srov.: Spálený se bojí ohně. Myšlenka je řeckého původu, objevuje se už u básníka Pindara (5. stol. př. n. l.).

[3] DONEC ERIS FELIX MULTOS NUMERABIS AMICOS, // TEMPORA SI FUERINT NUBILA, SOLUS ERIS (Ovidius, Žalozpěvy 1,9,5–6)

Dokud ti štěstí bude přát, budeš přátel mít mnoho, // smutný až přijde ti čas, zůstaneš úplně sám

Srov.: Člověk nemá přátel. Jen jeho úspěch je má (Napoleon po bitvě u Waterloo); Vítězství má hodně tatínků, prohra je sirotek! (generál von Rundstedt)

[4] EXCELSIS MULTO FACILIUS CASUS NOCET (Publilius Syrus, Myšlenky E 16)

Osud škodí mnohem snáze těm, kdo stojí vysoko

Srov.: Blesky bijí do nejvyšších stromů.

[5] QUAE MEDICAMENTA NON SANANT, FERRUM SANAT, QUAE FERRUM NON SANAT, IGNIS SANAT, QUAE VERO IGNIS NON SANAT, INSANABILIA REPUTARI OPORTET

Co nevyléčí léky, vyléčí železo, co nevyléčí železo, vyléčí oheň, co nevyléčí oheň, je třeba pokládat za nevyléčitelné

Železo znamená skalpel, oheň vypálení rány. Je to latinský překlad závěru aforismů řeckého lékaře Hippokrata (2. pol. 5. stol. př. n. l.). F. Schiller si zvolil tato slova za motto své hry Loupežníci.

[6] RES AMICOS INVENIT (Plautus, Stichus 521)

Majetek najde přátele

Srov.: Kde teplá kuchyně, i druh se vyskytne; Ktož má koláče, o samotě nepláče.

[7] LENTE PROPERARE MEMENTO (Walther 13 664)

Pomni, že spěchat třeba pomalu

Srov.: Spěchej pomalu!; Eile mit Weile (německy).

[8] PEREAT MUNDUS, FIAT PHILOSOPHIA, FIAT PHILOSOPHUS, FIAM! (F. Nietzsche, Genealogie morálky)

Ať zhyne svět, ať žije filosofie, ať žije filosof, ať žiji !

Celá Nietzscheova věta zní: „Asketický ideál ukazuje tolik mostů k nezávislosti, že se filosof při naslouchání příběhům těch odhodlaných, kteří jednoho dne řekli Ne vší nesvobodě a odešli do nějaké pouště, neubrání niternému jásotu a potlesku: filosof v takovém ideálu s úsměvem vítá optimum podmínek pro nejvyšší a nejsmělejší duchovnost, – on jím nepopírá ‚bytí‘, naopak jím přitaká svému bytí, a to možná do té míry, že není dalek zavrženíhodného přání: pereat mundus, fiat philosophia, fiat philosophus, fiam!...“

[9] CHRISTI IPSISSIMA VERBA

Nejvlastnější slova Kristova

Označení četných pasáží z evangelií, přisuzovaných evangelisty přímo Kristovi (přičemž nejsou ovšem zaznamenána stejně všemi evangelisty).

[10] PUNICA FIDES

Punská věrnost

Tj. věrolomnost; vžitý hovorový obrat odrážející hlubokou nedůvěru Římanů k jejich velmi nebezpečnému nepříteli. Livius (Dějiny 21,4–9) použil toto rčení při charakteristice punského vojevůdce Hannibala.

[11] QUIDQUID AGIS, PRUDENTER AGAS ET RESPICE FINEM (Příběhy římské 103)

Cokoli děláš, s rozumem čiň a na konec mysli

Původ je v bibli: In omnibus operibus tuis memorare novissima tua (Apokryfy, Sírachovec 7,40) – Ve všech svých skutcích pamatuj na své poslední dny. Častěji užíváno jako heslo, u nás např. Jakuba Krčína z Jelčan. Zvláště často bývají uváděna poslední slova: respice finem.

[12] DUABUS SELLIS SEDET (Seneca Starší, Kontroverze 7,18,9)

Sedí na dvou židlích

Podle Senecy (a totéž uvádí i Macrobius, Saturnalia 2,3,10; 7,3,8) prý užil toto rčení autor mimů Laberius o Ciceronovi, čímž chtěl naznačit, že se Cicero snažil vlichotit jak Pompeiovi, tak Caesarovi.

[13] ORATOR FIT, POETA NASCITUR

Řečníkem se člověk stane, básníkem se rodí

Podle Ciceronovy Řeči na obranu básníka Archia (8,18), kde je tato základní myšlenka více rozvedena.

[14] IN FLAGRANTI

Při žhoucím (činu)

V této zkrácené podobě se užívá místo úplného: in flagranti crimine (delicto) comprehendi – být přistižen při žhoucím činu, nebo, jak se říká hovorově „za tepla“. Obrat se vyskytuje v základním souhrnu římského práva, v Kodexu Justinianově. Vztahoval se původně především na žhářství a cizoložství. Teprve později se začalo užívat samotné in flagranti o přistižení při jakémkoli nezákonném činu.

[15] EXCITARE FLUCTUS IN SIMPULO (Cicero, O zákonech 3,16,36)

Vyvolat bouři ve sklenici (v konvici) vody

Smysl: dělat něco nevýznamného s velkým halasem, kvůli drobnostem dělat velký rozruch. Srov.: Mnoho povyku pro nic.

[16] INTUS NERO, FORIS CATO (Hieronymus, Listy 125,18)

Uvnitř (doma) Nero, venku Cato

O lidech dvojí tváře: uvnitř zvrhlík a tyran (Nero), na povrchu nebo venku mravokárce a vzorný člověk (Cato). Podle této protikladné dvojice bylo vytvořeno i mnoho dalších: intus Herodes – foris Iohannes (ukrutník – světec); intus Hecuba – foris Helena (žena ctnostná – povětrná). → Foris Cato, intus Nero.

[17] IUCUNDI ACTI LABORES (Cicero, O nejvyšším dobru a zlu 2,32,105)

Příjemný (je) pocit po vykonané práci

[18] IUCUNDA MEMORIA EST PRAETERITORUM MALORUM (Cicero, O nejvyšším dobru a zlu 2,32,105)

Příjemné je vzpomínat na nebezpečí, která již minula

[19] LEVIS EST FORTUNA, CITO REPOSCIT, QUOD DEDIT (Publilius Syrus, Myšlenky L 24)

Co dalo štěstí vrtkavé, hned žádá zpět

[20] PIA FRAUS

Zbožná lež, klam

Tj. lež dobře míněná, aby uchránila před starostmi. Podle Ovidia (Proměny 9,711): v báji Ífis si otec velmi přeje, aby měl syna; matka proto užije „zbožné lži“ a předstírá, že narozené dítě je syn. Obrat se užívá jednak obecně, jednak v právnické mluvě ve smyslu omluvitelná lest na rozdíl od dolus malus – lstivý úmysl.

[21] EHEU, FUGACES, POSTUME, POSTUME, // LABUNTUR ANNI (Horatius, Ódy 2,14,1–2)

Ach žel, jak plyne, Postume, Postume, // let kvapný proud

Užívá se (i ve zkrácené podobě Eheu, fugaces labuntur anni) k vyjádření lítosti nad ubíhajícím časem.

[22] SIMILIBUS SIMILIA GAUDENT (Macrobius, Saturnalia 7,7,12)

Podobné se raduje z podobného

Základní myšlenka je stará, už u Platóna (Symposion 18,3,195) je uváděna jako přísloví. Často se objevuje v různých variantách, např. Cicero říká: Pares enim vetere proverbio paribus facillime congregantur (O stáří 3,7) – Podle starého přísloví se stejné ke stejnému velmi snadno přidružuje. Podobně i v bibli: Omne animal diligit simile sibi (Apokryfy, Sírachovec 13,19) – Každý živočich miluje sobě podobného. Srov.: Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá.