E



E, EX

Latinská předložka z, ze, podle (něčeho), od (i časově)

Odtud srov. přípitek Na ex! – do dna, úplně.

 

E CANTU DINOSCITUR AVIS (Walther 6845)

Podle zpěvu poznáš ptáka

Srov.: Misantrop, Sentence o lidském smradu: Z jednoho jejich zločinu poznáš všechny lidi; Člověka poznáš podle smradu. → E fructu cognoscitur arbor. → E plumis cognoscitur avis.

 

E COCTO PULLUS NUMQUAM PRODUCITUR OVO (Walther 6847,8245)

Z vařeného vejce se nikdy kuře nevylíhne

Srov.: Tahat tele z jalové krávy.

 

E DUOBUS MALIS MINUS ELIGENDUM

Ze dvou zel je třeba zvolit menší

Myšlenka velmi často užívaná v různých variantách. → Ex malis eligere minima oportet.

 

E FRUCTU COGNOSCITUR ARBOR (Walther 6849a)

Po ovoci se poznává strom

V základu tohoto rčení je text Nového zákona, Matouš 12,33. Srov.: Z jednoho jejich zločinu poznáš všechny lidi; Člověka poznáš podle smradu (Misantrop, Sentence o lidském smradu). → E cantu dinoscitur avis. → E plumis cognoscitur avis.

 

E NIHILO NIHIL (GIGNITUR)

Z ničeho nic (nevzniká)

Parafráze Lucretiova Nil fieri de nilo posse (videmus).[1]

 

E NUCE NUCLEUM QUI ESSE VULT, NUCEM FRANGIT (Plautus, Pilous 55)

Kdo chce jíst jádro z ořechu, musí ořech rozlousknout

Smysl verše, který se stal okřídleným rčením: na světě není nic zadarmo, bez práce. Nejprve práce, pak odměna. V přeneseném smyslu je "jádro ořechu" problém, jeho "rozlousknutí" řešením tohoto problému. Srov.: Kdo chce jádro jísti, musí ořech rozloupiti; Bez práce nejsou koláče.

 

E PLUMIS COGNOSCITUR AVIS (Walther 8322a)

Ptáka poznáš po peří

Srov.: Ptáka poznáš po peří, vlka po srsti, člověka po řeči (Komenský); Z jednoho jejich zločinu poznáš všechny lidi; Člověka poznáš podle smradu (Misantrop, Sentence o lidském smradu). Charakter člověka lze poznat podle vzhledu, řeči, myšlení, chování. → E cantu dinoscitur avis. → E fructu cognoscitur arbor.

 

E PLURIBUS UNUM

Z mnoha jediné

Heslo ve státním znaku USA (= z mnoha států jeden). Pramenem je pasáž v Ciceronově spisu O povinnostech 1,17,56, kde se píše, že „Pýthagorás chce, aby se v přátelství utvářela z několika bytostí bytost jediná.“

 

E TACITO VULTU SCIRE FUTURA LICET (Ovidius, Lásky 1,11,18)

Z mlčící tváře můžeš poznat, co bude se dít
Srov.: Z přítomnosti člověka můžeš poznat, co se bude dít. (Misantrop: Sentence o lidském smradu)

 

E TENUI CASA SAEPE VIR MAGNUS EXIT (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 66,3)

I z prostého domu vychází často velký muž

Seneca se domnívá, že schopnosti a morální kvality člověka se prosadí i přes nízký původ a chudobu. Srov.: Chudoba cti netratí. → Homo novus.[2]

 

EA DEMUM TUTA EST POTENTIA, QUAE VIRIBUS SUIS MODUM IMPONIT (Valerius Maximus, Pamětihodné skutky a výroky 4,1, ext. 8)

Bezpečná je teprve ta vláda, která klade meze své moci

 

EA EST IUCUNDA LAUS, QUAE AB IIS PROFICISCITUR, QUI IPSI IN LAUDE VIXERUNT (Cicero, Dopisy přátelům 15,6,1)

Příjemná je chvála vycházející od těch, kteří sami ve chvále žili

Tuto myšlenku – laudari a laudato viro (být chválen chváleným mužem) – našel Cicero už u římského básníka Gn. Naevia (3. stol. př. n. l.). Její původ je ryze římský. Cituje ji i Seneca Mladší, Listy Luciliovi 102,16.

 

EAM DILIGENTIAM ADHIBEAMUS IN AMICITIIS COMPARANDIS, UT NE QUANDO AMARE INCIPIAMUS EUM, QUEM ALIQUANDO ODISSE POSSIMUS (Cicero, O přátelství 60)

Při navazování přátelství pečlivě přihlížejme k tomu, abychom nezačali milovat člověka, kterého bychom jednou mohli nenávidět

 

EA TEMPESTATE

V té době

 

EATUR, QUO DEORUM OSTENTA ET INIMICORUM INIQUITAS VOCAT (Suetonius, Životopis božského Iulia 32)

Jděme, kam nás volají znamení bohů a příkoří nepřátel

Podle Suetonia pronesl tato slova Caesar před překročením řeky Rubico na počátku občanské války s Pompeiem. Následovalo proslulé Alea iacta est(o).

 

E. C. → Exempli causa

 

ECCE AGNUS DEI, QUI TOLLIT PECCATA MUNDI (Nový zákon, Jan 1,29)

Ejhle, beránek boží, který snímá hříchy světa

Slova, která v evangeliu pronáší Jan Křtitel o Ježíšovi, jenž k němu přichází nechat se pokřtít v řece Jordánu.

 

ECCE HOMO (Nový zákon, Jan 19,5)

Ejhle člověk

V líčení evangelia vyvádí Pilát Ježíše před Židy a pronáší: „Ecce homo“ – Hle, tu stojí (tj. ten, kterého jste si vyžádali). Tento původní význam byl později nábožensky přehodnocen a uvedená slova se používají jako označení boha-člověka vydávaného na smrt, která má spasit lidstvo. Ve výtvarném umění jsou takto označována zpodobnění Ježíše s trnovou korunou. Ecce homo je rovněž název jednoho ze spisů německého filosofa F. Nietzsche. Srov.: Ejhle, člověk! Jaká to degutantní kreatura! (Misantrop, Předmluva k výpiskům z markýze de Sade, 120 dnů Sodomy); Všecky myšlenky, lásky, plány, heroismy, všecky ty vzdušné věci se hodí leda k tomu, aby se tím dal člověk vycpat pro muzeum Vesmíru, s nápisem Ejhle, člověk. (K. Čapek, R.U.R.); Medvědi na Slovensku nespí. A ejhle, člověk! Už mu to vadí! (Misantrop, Zápisník mrtvého muže 13.2.42)

 

ECCE ITERUM CRISPINUS (Iuvenalis, Satiry 4,1)

Ejhle – znovu Crispinus

Crispinus byl vysokým hodnostářem na dvoře císaře Domitiana (81–96 n. l.); typ zhýralce a bezcharakterního člověka, který se domohl svého postavení podlézáním a osočováním jiných. Byl několikrát objektem Iuvenalovy ostré kritiky. Uvedená slova se užívají o člověku (příp. i věci), na nějž často narážíme a je nám nepříjemný. Srov.: Ejhle, znovu člověk! (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

ECCLESIA MILITANS

Církev bojující

 

ECCLESIA TRIUMPHANS

Církev vítězící

Srov.: → Sus triumfans.[3]

 

ED. → Editit → Editio (maior, minor, princeps, [ex]purgata)


EDERE OPORTET, UT VIVAS, NON VIVERE, UT EDAS

Je nutno jíst, abys žil, ne však žít, abys jedl

→ Esse oportet ut vivas, non vivere ut edas.  Non ut edam vivo, sed ut vivam edo (v.t.)

 

EDICTUM (mn. č. EDICTA)

Edikt, veřejná vyhláška, nařízení

Za římské republiky šlo především o edikty praetorské, v nichž praetoři zveřejňovali zásady, jimiž se hodlají řídit v úřadě. Praetorské edikty, později edikty císařské, byly jedním z hlavních zdrojů římského práva.

 

EDITIT (zkr. ED.)

Vydal, vydání textu pořídil

 

EDITE, BIBITE, POST MORTEM NULLA VOLUPTAS

Jezte, pijte, po smrti není už žádné potěšení

Motiv z latinských náhrobních nápisů, také slova staré studentské pijácké písně.

 

EDITIO MAIOR (zkr. ED. MAI.)

Vydání větší, úplné

Takové vydání obsahuje ediční pojednání (zpravidla v podobě předmluvy), text a obsáhlý textově kritický aparát, podávající dokonalý přehled o stavu rukopisné tradice a principech vydavatelovy rekonstrukce textu.

 

EDITIO MINOR (zkr. ED. MIN.)

Vydání menší, neúplné

Přináší text a výběrový kritický aparát, případně je zcela bez kritického aparátu.

 

EDITIO PRINCEPS (zkr. ED. PR.)

První vydání

Rozumí se první tištěné vydání textu (knihy) po vynálezu knihtisku nebo první vydání jakéhokoliv díla.

 

EDITIO (EX)PURGATA

Vydání očištěné

Tj. prošlé cenzurními úpravami textu. → AdmittiturNihil obstatImprimatur.

 

EDITIONES CASTIGATAE AD USUM DELPHINI

Vydání upravená k použití princovu

In usum delphini.

 

ED. MAI. → Editio maior

 

ED. MIN. → Editio minor

 

ED. PR. → Editio princeps

 

EFFICIT IMPURAM MENS SCELERATA MANUM (Walther 6970)

Působí zločinná mysl, že špína na rukou lpí

Srov.: Působí extravertní mysl, že špína na rukou lpí. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

EFFUGIT TE NIHIL

Nic ti neujde, myslíš na všechno

Srov.: Nic neujde mojí kritice, vidím všechno. (Misantrop, Sentence o lidském smradu) → Nihil nos effugit.[4]

 

E. G. → exempli gratia

 

EGET MINUS MORTALIS, QUO MINUS CUPIT (Walther 7001)

Člověk tím méně potřebuje, čím méně si žádá
 

EGO AUTEM DICO VOBIS: DILIGITE INIMICOS VESTROS (Nový zákon, Matouš 5,11)

však pravím vám: milujte nepřátele své

Srov. opačný názor: Nenechte vaše nepřátele, aby si mysleli, že jsou vašimi přáteli. (Misantrop, Básně a písně, Nevěř na zázraky); Pánbíčkáři říkají, abychom milovali nepřátele a odpouštěli jim. Moc by mě zajímalo, jak by např. chtěli porazit nacistická vojska. Těžko, opravdu těžko si lze představit nacistu, který pln radosti nad tím, že ho někdo miluje, zruší gestapo a založí místo toho armádu spásy. Říkají "odpouštějte a milujte nepřátele", protože asi tuší, že by se mohl někdo zvednout a chtít ty Lháře za jejich blufy potrestat. Připravili si tak dopředu ústupovou cestu. Ale faktem je, že milovat nepřátele a odpouštět jim, plně vyhovuje otupělosti a pasivitě lidí. (Misantrop, Plivanec na rozloučenou 2.4.) Srov. i jiný názor: Miluji nepřátele, i když ne po křesťansku. Být stále na stráži, lovit každý pohled, význam každého slova, hádat úmysly, rozbíjet spiknutí, tvářit se jako oklamaný a náhle jednou ranou zvrátit celou velkou a pracnou stavbu jejich lstí a úskoků – to je ten pravý život! (M. J. Lermontov, Hrdina naší doby)

 

EGO ILLUM PERIISSE DICO, CUI QUIDEM PERIIT PUDOR (Plautus, Bakchantky 485)

Tvrdím, že mrtev je ten, komu odumřel stud

Srov.: Tvrdím, že mrtev je ten, komu odumřelo vědomí svého . (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

EGO NIHIL TIMEO, QUIA NIHIL HABEO (Martin Luther)

Ničeho se nebojím, protože nic nemám

Napsal M. Luther v dopisu J. Reuchlinovi na počátku své reformační působnosti.

 

EGO NOMINOR LEO (Phaedrus, Bajky 1,5)

se jmenuji lev

Rčení, které vystihuje právo silnějšího, je odvozeno z verše: Ego primam tollo, nominor quoniam leo – První si beru podíl, neboť se jmenuji lev. Srov.: Lví podíl.

 

EGO SPEM PRETIO NON EMO (Terentius, Bratři 219)

Za naději nedám ani zlámaný groš

Smysl: jistota je lepší než naděje, naděje je levné zboží; „mám“ je mi milejší než „kéž bych měl“.

 

EGO SUM, NOLITE TIMERE (Nový zákon, Jan 6,20)

jsem to, nebojte se

Ježíšova slova útěchy, která podle evangelia pronesl k apoštolům poté, co k nim za bouře přešel po mořské hladině.

 

EGO SUM, QUI SUM

Jsem, jaký jsem

Srov.: Mám právo odpovědět na vše, z čeho mě kdo obviňuje, věčným "To jsem ". Stojím stranou celého světa, od nikoho nepřijímám podmínky. (Napoleon); Já jsem Misantrop a stojím nad všemi pravidly! (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

EGO SUM REX ROMANUS ET SUPRA GRAMMATICOS

Já jsem římský císař a stojím nad všemi gramatiky

Slova, která podle podání pronesl císař Zikmund, když mu na koncilu v Kostnici (1414–1418) bylo vytknuto, že porušil normy latinské gramatiky v užití slova „schisma“ jako podst. jm. ženského rodu (správně střední). → Videte patres, ut eradicetis schismam (!) Hussitarum.[5]Nec Caesar supra grammaticos. Srov.: Mám právo odpovědět na vše, z čeho mě kdo obviňuje, věčným "To jsem ". Stojím stranou celého světa, od nikoho nepřijímám podmínky. (Napoleon); jsem Misantrop a stojím nad všemi pravidly! (Misantrop, Sentence o lidském smradu) Srov. opak: Přes má mementa se denně stále více // tak prohřešovati vůči gramatice, // té královně všech věd, co Bůh jich lidstvu dal, // před jejímž zákonem se sklání i sám král! (Molière, Učené ženy 2,6)

 

EGO TE INTUS ET IN CUTE NOVI (Persius, Satiry 3,30)

Znám tě pod kůží i na kůži

Znám tě skrz naskrz, až příliš dobře.

 

EGO VOX CLAMANTIS IN DESERTO (Nový zákon, Jan 1,23)

jsem hlas volajícího na poušti

Těmito slovy se měl Jan Křtitel prohlásit za předchůdce Mesiáše, jak to předpověděl prorok Isaiáš (Starý zákon, Is. 40,3). Srov.: Nejsem hlas volajícího na poušti. Pro koho si namáhat hlasivky? (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

EHEU, FUGACES, POSTUME, POSTUME, // LABUNTUR ANNI (Horatius, Ódy 2,14,1–2)

Ach žel, jak plyne, Postume, Postume, // let kvapný proud

Užívá se (i ve zkrácené podobě Eheu, fugaces labuntur anni) k vyjádření lítosti nad ubíhajícím časem.

 

EHEU, QUAM MISERUM EST FIERI METUENDO SENEM (Publilius Syrus, Myšlenky E 14)

Ach, velkým neštěstím je v stálém strachu zestárnout

Srov.: Ach, velkým neštěstím je ve společnosti lidí zestárnout. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

EI INCUMBIT PROBATIO, QUI DICIT, NON QUI NEGAT (Paulus, Digesta 42,5,32)

Dokazovat musí ten, kdo něco tvrdí, nikoliv ten, kdo popírá

Zásada římského procesního práva: Důkazy musí podat žalobce, nikoliv obžalovaný.

 

EIUSDEM FARINAE (ESSE) (Seneca Mladší, O dobrodiních 3,9)

Být z jedné mouky, ze stejného těsta

Užívá se především ve smyslu: mít tytéž nectnosti.

 

EIUS EST NOLLE, QUI POTEST VELLE

Vzdávat se něčeho může ten, kdo má na věc vlastnické právo

Zásada římského práva, zvl. dědického. Formulace je ovšem pozdně antická.

 

ELEGANTIAE ARBITER → Arbiter elegantiarum[6]

 

ELEGANTIA MORUM

Vytříbenost mravů, ušlechtilá povaha

 

ELEGANTIA SERMONIS

Půvab, vytříbenost řeči, jazykový vkus

 

ELEPHANTEM E MUSCA FACERE

Dělat z mouchy slona

Srov.: Dělat z komára velblouda.

 

ELEPHANTI CORIO CIRCUMTENTUS EST (Plautus, Chlubný voják 235)

Je pokryt sloní kůží

Srov.: Má hroší kůži. Užívá se o člověku, který je necitelný, hrubý a hloupý. Srov.: Má lidskou kůži. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

ELOQUENTIA NON PLURIBUS PRODEST QUAM NOCET (Quintilianus, Deklamace)

Výmluvnost neprospívá více lidem než kolika škodí

Srov.: Láska neprospívá víc než kolik škodí. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

EM. → Emeritus

 

EMERE MALO QUAM ROGARE (Walther 7057a)

Raději chci koupit než prosit

Toto rčení cituje Cicero, Řeči proti Verrovi 4,6,12. Jeho smysl objasňuje Seneca, O dobrodiních 2,1,4: žádná věc není dražší než ta, která byla koupena prosbami. Srov.: Raději chci krást než se prostituovat prací; Nejdražší věc je ta, na kterou sis musel vydělat. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

EMERITUS (zkr. EM.)

Vysloužilý, ve výslužbě, penzionovaný

 

EMINENTIA

Vyvýšenina, vyvýšenost, výraznost, význačnost, mimořádnost, obzvláštnost, výtečnost, Eminence (jako titul = Jeho Jasnost)

Titul kardinálů římskokatolické církve, asi od r. 1970 však často nahrazovaný titulem (nejdůstojnější) Otec kardinál. V lékařství vyvýšenina, výčnělek, výstupek (kostní). Srov.: „Šedá eminence“ – zdánlivě v pozadí stojící osoba, která však o všem důležitém rozhoduje (původně o rádci kardinála Richelieua, kapucínu P. Josefovi, který kardinálem nebyl, a nenosil proto purpurové roucho). Srov. též: „eminenc(e)“ – dříve nejlepší klasifikační známka na vysvědčení. Srov.: Eminence ducha vede k nespolečenskosti. (A. Schopenhauer, Aforismy k životní moudrosti II.); Co může být vyčteno z experimentů, cest, kodexů, historických knih a kronik, si sice normální hlava vystačí, ale tam, kde se jedná pouze o myšlenky, ač o takové, k nimž je každému k dispozici látka, data, kde tedy jde vlastně jen o to, předmyslet jiné, je neúprosně vyžadována rozhodná převaha, vrozená eminence, kterou uděluje jen příroda, a to velmi vzácně. (A. Schopenhauer, Svět jako vůle a představa 2.)

 

EMITUR VIRTUTE POTESTAS (Walther 7068)

Moc (úřad) se vykupuje ctností

 

EMORI NOLO, SED ME ESSE MORTUUM NIHILI AESTIMO (Epicharmos, cit. Cicero, Tuskulské hovory 1,8,15)

Zemřít nechci, být však mrtev je mi zcela lhostejné

Latinský překlad verše řeckého komédiografa Epicharma z Kou (c. 530–440 př. n. l.), který působil v Syrákúsách. Cicero jej využívá pro svůj výklad o pohrdání smrtí.

 

ENS

Příčina

Např. ens morbi = příčina nemoci apod.

 

ENUMERAT MILES VULNERA, PASTOR OVES (Walther 7123)

Voják si počítá rány, pastýř ovce

Každý se stará o své, jedná v souladu se svým povoláním a zájmem.

 

EODEM ANNO

Téhož roku, v témže roce

 

EODEM BIBERE POCULO (Plautus, Casina 933)

Napít se z téhož poháru

Pohár zde představuje osud, trpký úděl. Smysl: být stižen stejným osudem, dostat se do stejného neštěstí apod. Srov.: Kalich hořkosti.

 

EODEM DIE

Téhož dne

 

EO IPSO

Tím samým, právě proto, na základě toho

 

EPICURI DE GREGE PORCUS (Horatius, Listy 1,4,15n)

Vepřík ze stáda Epikúrova

Horatius tak žertem označuje sebe jako stoupence epikúreismu, kterému stoikové vytýkali vulgárně materiální cíle (dosažení blaženosti jako nejvyššího dobra). Srov. použito v americkém thrilleru Červený drak (2002), kde dr. Hannibal Lecter recituje z Horatia: "Dneška se chop jako dne posledního, na příští den již s důvěrou nečekej. Ze mne si příklad berte, toužíte-li se pobavit; najdete mne jako nenasytu v poklidném Epikúrově stádu."

 

EPISTULA NON ERUBESCIT (Cicero, Dopisy přátelům 5,12,1)

Dopis se nečervená

Cicero se obrací na historika L. Lucceia s prosbou o (oslavné) sepsání jeho činů během konsulátu (r. 63 př. n. l.). Omlouvá se, že dopisem na dálku žádá to, oč žádat tváří v tvář by mu stud nedovolil. Srov.: Papír snese všechno. → Charta non erubescit. Srov.: Papír a člověk snese všechno. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

EQUUS TROIANUS

Trójský kůň

Quidquid id est...

 

ERGO

Tudíž, tedy, nuže, pročež

V logice slovo navozující přechod od předpokladu k vývodu.

 

ERGO BIBAMUS

Nuže, pijme

 

ERGO VIVAMUS, DUM LICET ESSE BENE (Walther 7147)

Nuže žijme, dokud se můžeme mít dobře

 

ERIPERE TELUM, NON DARE IRATO DECET (Publilius Syrus, Myšlenky E 11)

Zbraň je třeba zuřivci vzít a ne mu ji do rukou dát

 

ERIPUIT CAELO FULMEN, MOX SCEPTRA TYRANNIS

Nebesům vyrval blesk a poté tyranům žezla

Verš vytesaný na bustě amerického vědce a státníka Benjamina Franklina (1706–1790), kterou vytvořil francouzský sochař J. Goudon. Za autora hexametru je pokládán ministr Ludvíka XVI. Turgot, který vzdal Franklinovi hold za jeho vynález hromosvodu a za zásluhy o nezávislost Spojených států. Základem je Maniliův verš (O astronomii 1,10): Eripuitque Iovi fulmen viresque tonandi – Vyrval Iovovi blesk a hromu veškerou sílu.

 

ERITIS SICUT DEUS, SCIENTES BONUM ET MALUM (Starý zákon, Genesis 3,5)

Budete jako bůh, znajíce dobré a zlé

Těmito slovy se had-pokušitel snaží zlákat Evu, aby okusila zakázané ovoce ze stromu poznání. V Goethově Faustovi vpisuje právě tato slova Mefistofeles studentovi do památníku.

 

ERRANT, QUI SPERANT SE SIBI SUFFICERE (Walther 7159)

Mýlí se ti, kteří doufají, že si stačí sami

Srov.: Mýlí se ti, kteří si myslejí, že si nevystačím sám. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

ERRARE HUMANUM EST (Seneca Starší, Kontroverze 4,3)

Mýliti se je lidské

Tato myšlenka koluje v řadě variant a odvozených rčení. Její původ je prastarý; už řecký básník Theognis (6. stol. př. n. l.) říká, že „chyby jsou smrtelníkům vlastní“, podobně se vyslovuje věštec Teiresiás v Sofoklově tragédii Antigona (1024) a chůva v Eurípidově dramatu Hippolytos (615: „Ach, odpusť; chyba, synu, vládne člověkem.“). Podobně Démosthenésřeči O věnci říká: „V ničem se nemýlit – to je vlastnost bohů“. Dále Holbach ve Zdravém rozumu: „Je vlastností lidské přirozenosti, že člověk trpí bludy a omyly.“ A posléze i MisantropRakovině na kůži Země shrnuje: „Lidé nemají nikdy v ničem pravdu a mýlí se úplně ve všem.“  Cuiusvis hominis est errare...

 

ERRARE, MEHERCULE, MALO CUM PLATONE, QUAM CUM ISTIS VERA SENTIRE (Cicero, Tuskulské hovory 1,17,39)

Raději se chci, přisámbůh, s Platónem mýlit, než s těmihle sdílet pravdu

Krajní projev věrnosti tomu, koho obdivujeme, a nesouhlasu s těmi, jimiž opovrhujeme.

 

ERRAT, DATUM QUI SIBI QUOD EXTORTUM EST PUTAT (Publilius Syrus, Myšlenky E 22)

Je mylné za dar pokládat věc jiným vyrvanou

 

ERRAT ET IN NULLA SEDE MORATUR AMOR (Ovidius, Umění milovat 3,436)

Láska je těkavá vždy, přijde a hned je ta tam

 

ERRAT, SI QUIS EXISTIMAT TUTUM ESSE IBI REGEM, UBI NIHIL A REGE TUTUM EST (Seneca Mladší, O šlechetnosti 1,19,4)

Je na omylu, kdo se domnívá, že vládce je bezpečný tam, kde není nic bezpečné před vládcem

Svůj spis De clementia (O šlechetnosti) věnoval Seneca Neronovi při jeho nástupu na trůn; za vzor ušlechtilého vladaře mu dával Augusta.

 

ERRATUM (mn. č. ERRATA)

Chyba, omyl

Tak se označují především tištěné chybyknihách.

 

ERROR A CULPA VACAT (Walther 7172a)

Omyl je bez viny, omyl vinu nenese

Srov.: Zmýlená neplatí; Nevědomost hříchu nečiní.

 

ERROR FACTI

Omyl vztahující se k faktu

V právnictví omyl týkající se skutkových okolností.

 

ERROR IN CALCULO

Chyba ve výpočtu

 

ERROR IN FORMA

Chyba ve formě

V právnictví formální, procedurální chyba.

 

ERROR IN RE

Chyba skutková

V právnictví chyba týkající se podstaty věci, která může vést k porušení práva.

 

ERROR IURIS

Právní omyl

Justiční omyl, chybné uplatnění právní okolnosti, právních ustanovení apod.

 

ESSE OPORTET UT VIVAS, NON VIVERE UT EDAS (Anonym, pravděpodobně Quintus Cornificius, Rétorika k Herenniovi 4,39)

Je třeba jíst, abys žil, ne žít, abys jedl

Tutéž myšlenku uvádí i Quintilianus, O výchově řečníka 9,3,85. Více autorů (např. Diogenés Laertský, Životopisy slavných filosofů 2,5,34; A. Gellius, Attické noci 19,2,7 aj.) pokládá za autora Sókrata, který údajně řekl: „Jiní lidé žijí, aby jedli, ale jím, abych žil.“  EDERE OPORTET, UT VIVAS, NON VIVERE, UT EDAS (v.t.)

 

ESSE EST PERCIPI

Být znamená být vnímán

Lapidárně vyjádřený princip subjektivně idealistického pojetí světa, zformulovaný nejúplněji anglickým filosofem Berkeleyem (1684–1753): Svět mimo subjekt existuje, jen je-li tímto subjektem vnímán.

 

ESSE POTIUS QUAM VIDERI (ESSE)

Spíše být (dobrý) než se zdát (dobrým)

Osobní heslo Tychona de Brahe. Pramenem je nejspíš Sallustiova charakteristika Catona Utického ve spisku Spiknutí Catilinovo, kap. 53.

 

EST ALIQUID VALIDA SCEPTRA TENERE MANU (Ovidius, Léky proti lásce 480)

Žezlo, jež v pravici držím, má přece nějakou moc

Slova pronáší Agamemnón, vůdce řeckých vojsk v trójské válce, jako potvrzení své moci a práva na nejlepší kořist (krásnou Chrýsovu dceru). Viz Starověké báje a pověsti, Paris a Helena.

 

EST DEUS IN NOBIS, AGITANTE CALLESCIMUS ILLO (Ovidius, Kalendář 6,5; Umění milovat 3,549n.)

Jakýsi bůh je v nás, jeho podnětem tvoříme díla

Myšlenka, silně prosazovaná právě Ovidiem, má původ v učení o božském původu poezie a blízkém vztahu moudrých básníků k božstvům, jak bylo vyloženo zvl. Platónem v dialogu Ión. Kratší rčení Est deus in nobis (příp. Deus in nobis) získalo i obecnější smysl.

 

EST INCERTUS EXITUS ET ANCEPS FORTUNA BELLI (Cicero, Řeč pro Marcella 15)

Je nejistý výsledek a kolísá válečné štěstí

 

EST MODUS IN REBUS, SUNT CERTI DENIQUE FINES, // QUOS ULTRA CITRAQUE NEQUIT CONSISTERE RECTUM (Horatius, Satiry 1,1,106n.)

Ve všem je míra a všemu jsou dány určité meze, // za nimiž nemůže zůstat už právo a před nimi též ne

Požadavek na dodržování míry a vyhýbání se extrémům byl zformulován už ve starém Řecku (Hésiodos, Solón), filosoficky podepřen Aristotelem a bohatě použit novou attickou komedií (Menandros aj.). Z Horatiových veršů se užívá obvykle jen část Est modus in rebus ve smyslu všechno má své meze. → Aurea mediocritas. Srov. s vtipnou zvukovou nápodobou v slovenském rčení: Jest motúz v repi (Provázek v řepě).

 

EST NOBIS VOLUISSE SATIS (Tibullus, Básně 4,1,7)

Nám stačí, že jsme chtěli

Nedosáhli-li jsme cíle, je přece dostačující vůle a vynaložené úsilí. Podobně i u Propertia, Elegie 2,10,6: In magnis et voluisse sat est – Ve velkých věcech i chtít stačí. → Ut desint vires...[7] Srov.: Snaha byla.

 

EST PERICULUM IN MORA → Periculum in mora

 

EST PROFECTO ANIMI MEDICINA PHILOSOPHIA (Cicero, Tuskulské hovory 3,3,6)

Filosofie je zajisté lékem pro duši

Existuje zajisté lékařství duše, je jím filosofie. (Kniha třetí: O zmírňování zármutku)

 

EST PUGNARE LEVE, UBI NEMO REPUGNAT (Walther 7823a)

Je snadné bojovat, kde se nikdo nebrání

 

EST QUAEDAM FLERE VOLUPTAS (Ovidius, Žalozpěvy 4,3,37)

Je jakési potěšenípláči

Slzy přinášejí úlevu, zmírňují afekty, přispívají k duševní vyrovnanosti. Antika pokládala slzy za běžné i u mužů. → Flere licet certe...[8]

 

„EST“ QUI NON POTUIT DICERE, DICIT „ERIT“ (Walther 7837)

Kdo nemůže říci „je“, řekne „bude“

 

EST RES DULCIS HONOR, SED MAGNUM PONDUS HONORIS (Walther 7860; srov. 7753)

Úřad je věc příjemná, ale velké je jeho břemeno

 

EST SEMPER POENA MIHI PROSPERITAS ALIENA (Walther 7896a)

Je vždy trestem pro mě prospěchcizím domě

Říká závistivec i lakomec.

 

EST SERMO TANTO MELIOR, QUANTO BREVIOR (Walther 7901)

Řeč je tím lepší, čím je kratší

 

EST VERUS AMICUS TAMQUAM ALTER IDEM (Cicero, O přátelství 80)

Skutečný přítel je jakoby druhé „já“

 

ET ALIA (zkr. ET AL.)

A jiné, a další (aj.)

 

ET BONUM, QUO ANTIQUIUS, EO MELIUS (Shakespeare, Perikles 1,10)

A dobro, čím je starší, tím je lepší

 

ETC. → Et cetera

 

ET CETERA (zkr. ETC.)

A tak dále (atd.)

 

ET CINERI PATRIA EST IUCUNDA SEPULTO (Vergilius, Ciris 385)

Milá je vlast i ostatkům pohřbeným v zemi

 

ET DISCAS OPORTET ET QUOD DIDICISTI AGENDO CONFIRMES (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 94,47)

Je třeba se i učit, i v praxi upevňovat to, co ses naučil

 

ET EGRESSUS FORAS, PLORAVIT AMARE (Nový zákon, Matouš 26,75; Marek 14,72)

Vyšel ven a zaplakal hořce

Týká se apoštola Petra, který v domě velekněze třikrát zapřel Krista a tak splnil Ježíšovu předpověď z poslední večeře. Rčení se užívá jako výraz lidské slabosti a pocitu viny.


ET HOC GENUS OMNE (L. Klíma, Soud Boží)

A vše toho druhu

Použito ve větě: "A v těch neslýchaných mučírnách musí člověk ztrávit své mládí, kdy krev se pění, všechny nervy hrají, tělo by stále tančit chtělo, – a to jen proto, aby se naučil trochu toho slabikování et hoc genus omne, – čemuž chápavější dítě naučilo by se za rozumného vedení, bez otročiny, mezi hrami, ve volné přírodě, za jeden, dva roky." - Klímova tiráda proti povinné školní docházce (proti "těm neslýchaným mučírnám").

 

ET LIBERA NOS A MALO (Nový zákon, Matouš 6,13)

A zbav nás všeho zlého

Slova z křesťanské modlitby Pater noster[9], kterou podle evangelia učil apoštoly sám Ježíš Kristus.

 

ET LUX PERPETUA LUCEAT EIS

A světlo věčné ať jim svítí

Slova z katolické modlitby za zemřelé (requiem). Užívá se i šířeji, často i ironicky.


ET MORTIS FABER EST QUILIBET IPSE SUAE (Komenský, Labyrint světa a ráj srdce 7,15)

I smrti své je každý strůjcem

Vidím, že pravé jest: Et mortis faber est quilibet ipse suae; vidím, že žádný neumírá, kdo by nestřídmostí, nezdrželivostí, všetečností aneb naposledy nešetrností hlíz, pryskýřů, ran vnitřních i zevnitřních (neboť to jsou šípové Smrti) sám na sebe smrt nepřipravoval.  FABER EST SUAE QUISQUE FORTUNAE

 

ET NE NOS INDUCAS IN TENTATIONEM (Nový zákon, Matouš 6,13)

A neuveď nás v pokušení

Slova z křesťanské modlitby Pater noster. Používá se i obecněji.

 

ET NUNC ET SEMPER IN SAECULA SAECULORUM

I nyní a provždy až na věky věkův

Slova modlitby (blahořečení bohu) v křesťanském obřadu. → Gloria Patri...[10]

 

ET PARVAE NONNULLA EST GRATIA MUSAE (Martialis, Epigramy 9,26,5)

Drobné též Múze se dostane nějakých díků

 

ET POST MALAM SEGETEM SERENDUM EST (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 81,1)

I po špatné sklizni je třeba zasít

Člověk se nesmí vzdávat, jeho úsilí nakonec bude úspěšné. Co se nepovedlo dnes, povede se zítra.

 

ET PROPTER VITAM VIVENDI PERDERE CAUSAS (Iuvenalis, Satiry 9,84)

Chtít žít za cenu ztráty smyslu života

Iuvenalis vyzývá přítele Pontica k zachování poctivosti, cti a věrnosti zásadám i v případě největších nebezpečí. Uvedený verš tvoří významový celek s v. 83: Summum crede nefas animam praeferre pudori et propter vitam vivendi perdere causas. – Věz, že je největším hříchem dát přednost životu před ctí, jenom na žití lpět a smysl života ztratit!

 

ET SEMEL EMISSUM VOLAT IRREVOCABILE VERBUM (Horatius, Listy 1,18,71)

Vyřčené slovo již letí a nelze je přivolat nazpět

Při řeči je třeba dbát na to, o čem, jak a s kým se mluví. → Nescit vox missa reverti.[11]

 

ET SEQUENTIA (zkr. ET SQQ.)

A následující, a další (ad.)

 

ET TU, BRUTE

I ty, Brute

Tato slova údajně pronesl před svou smrtí Iulius Caesar, když mezi spiklenci spatřil M. Iunia Bruta, kterému sám kdysi dal milost. V této podobě se poslední slova Caesarova, nejspíš nehistorická, objevují v Shakespearově tragédii Julius Caesar (III,1,77). → Et tu, mi fili?

 

ET TU, MI FILI (Suetonius, Životopis božského Iulia 82)

I ty, můj synu

Suetonius píše, že Caesar byl při atentátu zasažen dvaceti třemi ranami dýk a zemřel beze slova. Dodává ale, že podle některých autorů údajně řekl M. Brutovi řecky „Καί σύ τέκνον“, tj. latinsky Et tu, mi fili? → Et tu, Brute?

 

ET VICE VERSA

A naopak

 

ETIAM BONIS MALUM SAEPE EST ASSUESCERE (Publilius Syrus, Myšlenky E 19)

I dobří lidé musí často zlému přivyknout

 

ETIAM CAPILLUS UNUS HABET UMBRAM SUAM (Publilius Syrus, Myšlenky E 13)

I pouhý vlas má nárok na svůj stín

Každý si zakládá na svém, i malé věci a nevýznamní lidé mají své místo ve světě.

 

ETIAM CELERITAS IN DESIDERIO MORA EST (Publilius Syrus, Myšlenky E 3)

I velká rychlost je pro touhu pomalá

Tomu, kdo po něčem touží (v dobrém či v špatném), se přání nikdy nesplní dost rychle. Podobně i Sallustius (Válka s Iugurthou 64,6) píše, že pro toužícího člověka „nic dost nespěchá“.

 

ETIAM INNOCENTES COGIT MENTIRI DOLOR (Publilius Syrus, Myšlenky E 1)

Bolest nutí lhát i lidi zcela nevinné

 

ETIAM OBLIVISCI, QUID SIS, INTERDUM EXPEDIT (Publilius Syrus, Myšlenky E 6)

Též zapomenout, co jsi, někdy prospívá

 

ETIAM SINE MAGISTRO VITIA DISCUNTUR (Seneca Mladší, Přírodověda 3,30,7)

Špatnostem se lze naučit i bez učitele

Srov.: Blbosti se člověk učí bleskem. (I. Diviš, Teorie spolehlivosti 1990)

 

EVENTUS DOCEBIT (odvozeno z Livia, Dějiny 22,39,10)

Výsledek nás poučí, výsledek ukáže

 

EVENTUS STULTORUM MAGISTER EST (Livius, Dějiny 22,39,10)

Výsledek je učitelem hloupých

Myšlenka, kterou u Livia vyslovuje ve své řeči konsul Quintus Fabius Maximus, je řeckého původu; už u Homéra se setkáváme s odmítáním zpozdilého čekání na výsledek, Ílias 17,32: „Co se stalo, pozná i hlupák“.

 

EX ABRUPTO

Rovnou, bez přípravy, spatra, bez souvislosti, najednou, znenadání

Totéž, co → Ab abrupto.

 

EX AEQUO

Stejně, rovnou měrou (spravedlivě)

 

EX AEQUO ET BONO (Sallustius, Válka s Iugurthou 35)

Spravedlivě a řádně, jak se sluší a patří

 

EX ANIMO

duše, ze srdce, upřímně

 

EX AURIBUS ASINUM (COGNOSCERE)

Podle uší (poznáš) osla

Tj. hlupáka. Srov.: Z jednoho jejich zločinu poznáš všechny lidi; Člověka poznáš podle smradu (Misantrop, Sentence o lidském smradu). → E cantu dinoscitur avis. → E plumis cognoscitur avis.

 

EX AURO FRENUM NON MELIORAT EQUUM (Walther 8241)

Zlatá uzda koně nevylepší

Srov.: Šmejd zůstane šmejdem, / / I když se na povrchu pěkně leskne (Misantrop, Básně a písně).

 

EX CATHEDRA

Od katedry, od stolu, autoritativně, oficiálně, formálně

Někdy též ve významu: podle učebnice, nikoli podle vlastní úvahy.

 

EX CINERE IN PRUNAS

Z popela do řeřavého uhlí (vkročit)

Smysl: z bláta do louže, z deště pod okap. Ze špatné situace se dostat do horší nebo stejné. Srov.: Tam doráží vlk, zde pes (rčení zmiňuje Horatius, Satiry 2,2); Utéci od tygra ke krokodýlovi (thajské přísloví).

 

EX CONSILIO

Na radu, z návodu (někoho), záměrně, úmyslně

 

EX CONTRACTU

Podle smlouvy, na základě uzavřené dohody

Právnický termín.

 

EX CONTRARIO

Z opačného, na základě protikladu

 

EX DECRETO

Na základě rozhodnutí, na základě soudního výměru

 

EX DIE

Ode dne, počáteční den stanovené lhůty

 

EX EVENTU

Podle výsledku

Ex post (facto).

 

EX FACTO

Ze skutku, z podstaty věci, z vlastního jednání

 

EX FACTO ORITUR IUS

Ze skutků vzniká právo

Právo je plodem praktického společenského života, odráží skutečné společenské vztahy.

 

EX FONTE IPSO

vlastního zdroje

Přímo z původního pramene, od autora, z nejspolehlivějšího zdroje informací (nejen pro vědecké bádání).

 

EX FONTIBUS

Z pramenů

Podle pramenů, podle původních dokladů.

 

EX FRUCTU AGNOSCITUR ARBOR (Nový zákon, Matouš 12,33)

Po ovoci se pozná strom

Srov.: Z jednoho jejich zločinu poznáš všechny lidi; Člověka poznáš podle smradu (Misantrop, Sentence o lidském smradu). → E cantu dinoscitur avis. → E plumis cognoscitur avis.

 

EX HARENA FUNICULUM (FUNEM) NECTERE

Z písku provaz plésti

Tj. dělat nesmyslnou, nemožnou práci. Srov.: Písek v snopky vázat (Komenský). U B. Němcové, Divá Bára, bude písek v snopky vázat bezdětný, svobodný člověk. Rčení je řeckého původu a souvisí s nucenými pracemi, které podle bájí musejí navěky vykonávat odsouzenci v podsvětí.

 

EX HOMINUM QUESTU FACTA FORTUNA EST DEA (Publilius Syrus, Myšlenky E 7)

Jen díky lidským steskům je teď bohem Štěstěna

Srov.: Jen vinou lidí existuje Bůh. (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

 

EX HYPOTHESI

Podle předpokladu

 

EX IMPROVISO

Náhle, nečekaně, znenadání, improvizovaně

 

EX INDUSTRIA PRIVATA

vlastní píle, z vlastní iniciativy

 

EX INOPINATO

Nečekaně, mimo očekávání, nad pomyšlení

 

EX INTEGRO

Znovu, opětovně, od začátku

 

EX IPSO FONTE → Ex fonte ipso

 

EX IURE

práva, podle práva, po právu

 

EX LEGE

Ze zákona, podle zákona, po právu

 

EX LEX (též EXLEX)

Mimo zákon (stojící)

Tj. zbavený občanských práv, vyhnanec, psanec. Stav osoby nepožívající ochrany zákona, postavení mimo zákon. Právnický termín.

 

EX LIBRIS

Z knih

Tímto přípiskem bylo označováno, že kniha patří do knihovny toho kterého konkrétního majitele. Po rozšíření umělecky provedených značek vlastníků knihoven (nálepky, razítka atd.) se pro toto drobné umění užívá názvu Ex libris.

 

EX LINGUA STULTA VENIUNT INCOMMODA MULTA (Walther 8279)

Z hloupého jazyka mnoho nepříjemností kouká

 

EX MALIS ELIGERE MINIMA OPORTET (Cicero, O povinnostech 3,1,3)

Z několika zel se mají vybrat nejmenší

V latinské literatuřePlautus (Stichus 120). → E duobus malis minus eligendum.

 

EX MANDATO

Z pověření, z nařízení, na rozkaz

 

EX MORE

Podle zvyku

Tj. jak je obyčejem, ve shodě s obyčeji.

 

EX MORIBUS MALIS BONAE LEGES NASCUNTUR (Macrobius, Saturnalia 2,3,10; 3,17,10)

Dobré zákony se rodí ze špatných mravů

 

EX NECESSITATE (REI)

nutnosti (věci)

Tj. budou-li to okolnosti nutně vyžadovat, jako nevyhnutelný důsledek nebo protiopatření.

 

EX NUNC

Od nynějška, od této doby

 

EX OCCASIONE

Z příležitosti

Tj. z nastalé skutečnosti, z faktické situace.

 

EX OCCIDENTE FRUX (H. D. Thoreau, Chůze)

Ze Západu ovoce

Thoreauova parafráze známého úsloví → Ex Oriente lux: „S použitím zastaralého latinského úsloví lze říct: Ex Oriente lux; ex Occidente FRUX. Z Východu přichází světlo, ze Západu ovoce. Západ, o kterém mluvím, je jen jiným názvem pro divočinu, a celou dobu se tu chystám říct, že v divokosti spočívá zachování světa.“

 

EX OFFICIO (nebo EX OFFO)

moci úřední

Právnický termín. Obhájce ex offo = soudem ustanovený.

 

EX OMNIBUS SAECULIS VIX TRIA AUT QUATTUOR NOMINENTUR PARIA AMICORUM (Cicero, O přátelství 15)

Ze všech staletí bývají uváděny tři až čtyři přátelské dvojice

Cicero má pravdu v tom, že antika uváděla jen málo dokladů opravdu velkého přátelství. Známé historické dvojice tvořili podle tradice athénští tyranobijci Harmodios a Aristogeitón, Syrákúsané Fintiás a Damón, Thébané Epameinóndás a Pelopidás, Římané Scipio Aemilianus a Laelius (hlavní postava Ciceronova dialogu O přátelství). Z mytických dvojic byly nejznámější Théseus a Peirithóos, Orestés a Pyladés, Héraklés a Filoktétés (srov. se stejnojmennou tragédií Sofokleovou), Achilleus a Patroklos.

 

EX OPERE OPERATO

Z díla vykonaného

Církevní termín. Tj. svátost působí svým znamením nezávisle na mravní hodnotě udělovatele.

 

EX ORDINE

Po řadě, po pořádku, v určeném pořadí

 

EX ORIENTE LUX

Z Východu (přichází) světlo

Autor rčení je neznámý. Jde nejspíše o krátkou středověkou parafrázi evangelického obrazu narození Ježíšova, Nový zákon, Matouš 2,1–2. Mudrci od východu přišli do Jeruzaléma, řkouce: „Kde je ten novorozený král židovský? Neboť uviděli jsme hvězdu jeho na Východě, i přišli jsme poklonit se jemu.“ Rčení se užívá dnes pro vystižení významu Východu v rozvoji kultury a civilizace. → Ex Occidente frux.

 

EX PACTO

Podle dohody, na základě smlouvy

 

EX PARTE

Z části

 

EX PARVIS SAEPE MAGNARUM MOMENTA RERUM PENDENT (Livius, Dějiny 27,9,1)

Na malých věcech závisí často osud velkých událostí

 

EX POST (FACTO)

Dodatečně

Tj. podle výsledku, ze zkušenosti, od události později nastalé. → Ex eventu.

 

EX PROFESSO

Z povolání

Tj. odborně, podle odbornosti, profesionálně, rutinně. Např. politikové ex professo = politikové z povolání.

 

EX PROMPTU

Pohotově

Tj. bez přípravy, ihned, promptně.

 

EX PROPOSITO

Podle záměru, podle plánu

 

EX PROPRIO

Z vlastního

Tj. z vlastních prostředků.

 

EX PURO FRONTE PURA DEFLUIT AQUA (Walther 8328)

čistého pramene vytéká čistá voda

 

EX SENTENTIA

Podle mínění

Příp. též podle usnesení, podle přání, podle vůle.

 

EX SILENTIO

ticha, podle mlčení

Argumentum e(x) silentio.

 

EX TEMPORE

Jak si žádá doba

Tj. bez prodlení, bez přípravy, příležitostně, podle okolností. Odtud extempore – příležitostná poznámka, nepřipravený výrok, nečekané odbočení od původního tématu, čin takového rázu apod. Srov. herecké extempore = vlastní přídavek herce do textu hry.

 

EX TRIPODE

Z trojnožky

Tj. mlhavě, dvojsmyslně; mlhavý a dvojsmyslný výrok, pronesený vědmou Pýthií, sedící na posvátné trojnožce. Viz Starověké báje a pověsti.

 

EX TUNC

Od oné doby, od dřívějška

 

EX UMBRA IN SOLEM

Ze stínu na slunce

Smysl: společensky postoupit, dostat se na výsluní.

 

EX UNGUE LEONEM

Podle drápu (poznáš) lva

Smysl: podle části lze posoudit celek. Lúkiános přisuzuje autorství rčení sochaři Feidiovi (5. stol. př. n. l.), který prý podle velikosti lvího drápu určil velikost celého lva, a Plútarchos (O omylech věšteb 3) řeckému básníku Alkaiovi (6. stol. př. n. l.).


EX UNGUE LEONEM, EX ORE JESUITAM (Zrcadlo Jezuvitův, cit. A. Jirásek: Poklad)

Podle drápu (poznáš) lva, podle úst jezuitu

Citát prý pochází – jak Jirásek uvádí – z knihy „Zrcadlo jezuvitův, tj. spis, v němž se ukazuje o sekty jezuvitské jakož původu, zmocnění, vzrostu; takž o lsti, obmyslnosti, praktykách, dvojitém ošemetném mluvení, nadto o účincích a skutcích zlých. – Vytištěný v Praze léta 1619.“

 

EX UNITATE VIRES

jednoty síla

Heslo ve státním znaku Jihoafrické republiky.

 

EX USU

Podle zvyku

 

EX VITIO ALTERIUS SAPIENS EMENDAT SUUM (Publilius Syrus, Myšlenky E 4)

Moudrý člověk opravuje podle cizích chyb své vlastní

 

EX VOTO

Podle slibu

Odtud exvotum (mn. č. –ta), záslibné dary uložené v chrámech a svatyních.

 

EXCELSIS MULTO FACILIUS CASUS NOCET (Publilius Syrus, Myšlenky E 16)

Osud škodí mnohem snáze těm, kdo stojí vysoko

Srov.: Blesky bijí do nejvyšších stromů.

 

EXCEPTIO CONFIRMAT REGULAM

Výjimka potvrzuje pravidlo

 

EXCEPTIS EXCIPIENDIS

S vyloučením toho, co má být vyloučeno

 

EXCITARE FLUCTUS IN SIMPULO (Cicero, O zákonech 3,16,36)

Vyvolat bouři ve sklenici (v konvici) vody

Smysl: dělat něco nevýznamného s velkým halasem, kvůli drobnostem dělat velký rozruch. Srov.: Mnoho povyku pro nic.

 

EXCLUSIVE

Mimo to, s vyloučením toho

 

EXEAT AULA, QUI VOLET ESSE PIUS: VIRTUS ET SUMMA POTESTAS NON COEUNT (Lucanus, Farsalské pole 8,493)

Ať opustí palác, kdo chce poctivý zůstat: ctnost a nejvyšší vláda ve spolku nemohou být

 

EXEGI MONUMENTUM AERE PERENNIUS (Horatius, Ódy 3,30,1)

Trvalejší než kov pomník jsem postavil

První verš skvělé Horatiovy básně, v níž s plným sebevědomím velkého umělce básník předpovídá věčné trvání svého díla. → Non omnis moriar.[12] Slov exegi monumentum se užívá běžně k označení významu velkých geniálních prací (v jakémkoliv oboru).

 

EXEMPLA DOCENT

Příklady poučují

 

EXEMPLA TRAHUNT

Příklady táhnou

→ Verba movent, exempla trahunt.[13] Příklady táhnou je mj. též název vynikající české filmové komedie z r. 1939 (viz hlášky z ní).

 

EXEMPLA SUNT ODIOSA

Příklady jsou v nemilosti

Je lépe příklady neuvádět, není na místě uvádět příklady. → Nomina sunt odiosa.[14]

 

EXEMPLI CAUSA (zkr. E. C.)

Kvůli příkladu, příkladně

 

EXEMPLI GRATIA (zkr. E. G.)

Kupříkladu, například (např.)

 

EXEMPLIS DISCIMUS (Phaedrus, Bajky 2,2,2)

Na příkladech se učíme

Smyslem bajky je dát příklad pro vlastní jednání.

 

EXERCITATIO ARTEM PARAT

Procvičování (cvik) vede k dobrému řemeslu

Srov.: Cvik je nejlepší učitel. → Usus magister est optimus.[15]

 

EXERCITIUM ARITHMETICAE OCCULTUM NESCIENTIS SE NUMERARE ANIMI (G. W. Leibniz)

Aritmetické cvičení mysli překrývající neznalost počtů

A. Schopenhauer (Svět jako vůle a představa) toto Leibnizovo úsloví parafrázuje: Musica est exercitium metaphysices occultum nescientis se philosophari animi. - Hudba je metafyzické cvičení mysli překrývající filosofickou neznalost. (v.t.)


EXEMPLUM DEI QUISQUE EST IN IMAGINE PARVA (Manilius, O astronomii 4,895)

Každý člověk je v malém obrazem boha

Blíže neznámý básník z doby císaře Tiberia (14–37 n. l.) M. Manilius podává první latinský (nedokončený) výklad astrologického umění. Je silně ovlivněn stoicismem. I citovaný verš se vztahuje ke stoickému učení o sympathei – vzájemném soucítění všeho ve světě řízeném „světovým bohem“, který vše prostupuje. Bůh je tedy i v každém člověku.

 

EXEQUATUR

Ať se provádí, ať se plní

Formule, jíž stát dává souhlas k tomu, aby se diplomatický zástupce cizího státu ujal plnění svých povinností.

 

EXIGUA EST TRIBUENDA FIDES, QUI MULTA LOQUUNTUR (Catonova dvojverší 2,20)

Jen málo důvěry zaslouží, kdo mnoho řečí namluví

Srov.: Kdo hodně mluví, mnoho nalže.

 

EXIGUA EST VIRTUS PRAESTARE SILENTIA REBUS, // AT CONTRA GRAVIS EST CULPA TACENDA LOQUI (Ovidius, Umění milovat 2,603–604)

Skrovná jen je to ctnost, když mlčení učiníš zadost, // naopak těžký je hřích říci, co smlčet se má

 

EXITUS ACTA PROBAT (Ovidius, Listy heroin 2,85)

Výsledek potvrzuje skutky

Podle výsledku se posuzují činy, o záměrech lidé soudí podle úspěchu či neúspěchu. Fyllis, která píše dopis Démofoontovi, proklíná všechny, kteří měří jednání podle výsledku. Ovidius ovšem je autorem formulace, nikoliv myšlenky, která je mnohem starší. → Finis coronat opus.[16]

 

EXITUS IN DUBIO (EST): AUDEBIMUS ULTIMA (Ovidius, Proměny 2,781)

Jak to dopadne, nevím, však s odvahou krajní to zkusím

Slova pronáší mladý Tarquinius, který se rozhodl třeba násilím se zmocnit krásné a věrné Lukrecie. Své rozhodnutí pak podpírá přesvědčením, že odvážnému přeje štěstí i bozi.

 

EXODUS

Odchod

Exodus (z řeč.) je též název 2. kn. Mojžíšovy ve Starém zákoně, jejímž jádrem je popis odchodu Židů z egyptského zajetí.

 

EXORDIUM

Začátek

Zvl. začátek řeči, textu; úvod.

 

EXORIARE ALIQUIS NOSTRIS EX OSSIBUS ULTOR (Vergilius, Aeneis 4,625)

Jednou ať nějaký mstitel z našich povstane kostí

Dido, vládkyně Kartága, proklíná Aenea, který ji opustil, i město, které Aeneas založí (tj. budoucí Řím). Očekávaný mstitel je Hannibal.

 

EXPERIENTIA EST OPTIMA RERUM MAGISTRA

Zkušenost je nejlepší učitelka (všech) věcí

 

EXPERIENTIA STULTORUM MAGISTRA (Walther 8521h)

Zkušenost je učitelkou hloupých

Eventus stultorum magister est.

 

EXPERTO CREDITE (Vergilius, Aeneis 11,283)

Věřte zkušenému

Věřte tomu, kdo to zažil, kdo byl při tom. Slova pronáší Diomédés v odpovědi Latinům, kteří jej chtějí získat do války proti Aeneovi a Trójanům. Doporučuje, aby Latinové uzavřeli s Trójany mír, protože z vlastní zkušenosti (bojoval u Tróje) ví, jak zdatný hrdina je Aeneas. Obdobné formulace se vyskytují v latinské literatuře velice často.

 

EXPERTUS METUIT (Horatius, Listy 1,18,87)

Kdo zkusil, ten se bojí

Zkušenost učí opatrnosti. Srov.: Spálený se bojí ohně. Myšlenka je řeckého původu, objevuje se už u básníka Pindara (5. stol. př. n. l.).

 

EXPLICITE

Výslovně, jasně, otevřeně, jednoduše

Opak: IMPLICITE (v.t.)

 

EXTRA MUROS

Mimo hradby, vně hradeb

Tj. za hranicemi města, venku. Opak: Intra muros = za hradbami, uvnitř hradeb, ve městě.

 

EXTRA ORDINEM

Mimo pořadí, mimořádně

Odtud extraordinarius, mimořádný (např. profesor).

 

EXTRA PERICULUM ESSE

Být mimo nebezpečí

 

EXTREMA SEMPER DE ANTE FACTIS IUDICANT (Publilius Syrus, Myšlenky E 17)

Vždy konec soudí všechny skutky předešlé

Exitus acta probat.

 

EXTREMA SUNT ODIOSA

Krajnosti jsou v nelibosti, extrémy nejsou žádoucí

 

EXTREMA SUNT VITIOSA (Walther 8615a)

Krajnosti jsou chybné, extrémy jsou na závadu

 

EXSTRUCTIS IN ALTUM DIVITIIS POTIETUR HERES (Horatius, Ódy 2,3,19)

Nakupených pokladů se zmocní dědic

Horatius radí příteli Delliovi uchovávat za všech okolností duševní rovnováhu a plně užívat života, dokud nepřijde smrt, která zbaví člověka všeho, co nahromadil.

 

EXTREMIS MALIS EXTREMA REMEDIA

Extrémní zlo, extrémní lék

Proti krajnímu zlu je třeba užít krajních prostředků. Srov.: Na hrubý pytel hrubá záplata.

 

EXUL, UBI EI NUSQUAM DOMUS EST, SINE SEPULCRO EST SEPULTUS (Publilius Syrus, Myšlenky E 9)

Vyhnanec bez domova je jak mrtvý bez hrobu

 

POZNÁMKY POD ČAROU:

[1] NIL FIERI DE NILO POSSE (VIDEMUS) (Lucretius, O přírodě 2,287)

(Vidíme, že) z ničeho nemůže nic vzniknout

V Lucretiově výkladu starověké materialistické filosofie podobně i na jiných místech: 1,146n. – nullam rem e nilo gigni – žádná věc nepovstala z ničeho, nil fit ad nihilum – nic (existujícího) se nemůže stát ničím, nemůže se změnit v nic.

[2] HOMO NOVUS

Nový člověk

Takto římská stavovská společnost označovala občana z jezdeckého stavu, který se díky svým schopnostem dostal k nejvyšším úřadům a tak se stal urozeným (nobilis), členem senátorského stavu, případně jeho špičky, tzv. nobility. Termín se užívá v širším smyslu k označení člověka, který se dostal do popředí v jakékoliv oblasti činnosti díky svým kvalitám, přišel s novými ideami; také ve smyslu povýšenec (parvenu).

[3] SUS TRIUMFANS (L. Klíma)

Svině vítězná

Název Klímovy povídky. Jde o parafrázi → Ecclesia triumphans; „sviní“ myslí Klíma malého obyčejného člověka, jenž vždy vítězí nad velkým, geniálním člověkem.

[4] NIHIL NOS EFFUGIT

Nic nám neunikne

Motto 206. letky RAF (Royal Air Force = britského vojenského letectva).

[5] VIDETE PATRES, UT ERADICETIS SCHISMAM (!) HUSSITARUM

Dbejte, otcové, abyste vykořenili tu husitskou schismu (!)

Parafráze výroku Videant consules... (v.t.). Tato slova i s gramatickou chybou (schisma je podstatné jméno středního rodu skloňované zde jako by bylo rodu ženského) pronesl císař Zikmund († r. 1437) na kostnickém koncilu a proti opravě se ostře ohradil slovy: Ego sum rex...

[6] ARBITER ELEGANTIARUM

Rozhodčí ve věcech vkusu

Znalec a autorita v otázkách vkusu, elegance, životního stylu, módy, umění atd. Nejznámějším a. e. byl patrně básník a politik Petronius, který v tomto postavení působil na dvoře císaře Nerona. Srov. Tacitus, Letopisy 16,18: Nero prý byl spokojen jen s tím, co ocenil Petronius.

[7] UT DESINT VIRES, TAMEN EST LAUDANDA VOLUNTAS (Ovidius, Listy z Pontu 3,4,79)

Třebaže nestačí síly, přec snahu je potřeba chválit

[8] FLERE LICET CERTE, FLENDO DEFUNDIMUS IRAM (Ovidius, Umění milovat 8,61)

Slzám dát průchod je vhodné, pláčem se zbavujem hněvu

Est quaedam flere voluptas.

[9] PATER NOSTER (Nový zákon, Matouš 6,9n.)

Otče náš

První slova modlitby (tzv. otčenáše), kterou podle evangelií (Matouš, Lukáš 11,2) učil Ježíš zástupy shromážděné na hoře.

[10] GLORIA PATRI ET FILIO ET SPIRITUI SANCTO. SICUT ERAT IN PRINCIPIO NUNC ET SEMPER ET IN SAECULA SAECULORUM

Sláva Otci i Synu i Duchu svatému. Jak bylo na počátku, tak i nyní i navždy a na věky věků

Část modlitby v úvodu katolické mše.

[11] NESCIT VOX MISSA REVERTI (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,390)

Vyřčené slovo se neumí vrátit

U Horatia je míněno jako varování literátům, aby svá díla nepublikovali předčasně. Jako přísloví je však tato myšlenka rozšířena v nejrůznějších podobách u mnoha národů. Slovo se přirovnává k ptáku, koni, střele apod. Srov.: Co jsi z úst vypustil, ani párem koní (volů) nevtáhneš zpět; Pozdě závory dělati, když koně vyvedli; Jeden blb do studny kus skály svalí – tisíce mudrců ji odtud nevyvalí.

[12] NON OMNIS MORIAR (Horatius, Ódy 3,30,6)

Já nezemřu zcela

Z Horatiovy slavné ódy Exegi monumentum, která je proroctvím vlastní nesmrtelnosti: Mým pomníkem jsou mé básně, nezemřu zcela, neboť má lepší část (verše) se vyhne smrti, pokud budu čten.

[13] VERBA MOVENT, EXEMPLA TRAHUNT (Walther 33 057c)

Slova povzbuzují, příklady táhnou

Pedagogická zásada: lepší je příklad než pouhá slova. Srov.: Lepší dobrý příklad nežli Písma výklad.

[14] NOMINA SUNT ODIOSA (snad podle Cicerona, Řeči na obranu Roscia Amerina 16,47)

Jména vzbuzují zášť

Tj. lépe jména neuvádět, nikoho nejmenovat.

[15] USUS MAGISTER EST OPTIMUS (Cicero, Řeč na obranu Rabiria 4,9)

Praxe je nejlepší učitelka

Opakuje se velmi často s malými obměnami, např. u Plinia Staršího: Usus efficacissimus rerum omnium magister (Přírodověda 26,6) – Praxe je nejúčinnější učitelka všeho; Rerum omnium magister usus (v.t.); Exercitatio artem parat.

[16] FINIS CORONAT OPUS (Walther 9536)

Konec korunuje dílo

Jen dílo dovedené do konce je dokonalé dílo. Srov.: Konec – dílu věnec; Konec chválí dílo. Rčení není v této podobě pro antiku doloženo. Srov. → Exitus acta probat. Finis coronat opus je heslem ve znaku Seychellských ostrovů.