D

DECEPTIS, NON DECIPIENTIBUS OPITULATUR (Ulpianus, Digesta 16,1,2,3)

Pomáhá se oklamaným, ne klamajícím

DECET CARIOREM ESSE PATRIAM NOBIS QUAM NOSMET IPSOS (Cicero)

Vlast nám má být dražší než jsme sami sobě

DECET IMPERATOREM STANTEM MORI → Imperatorem stantem...

DECIES REPETITA PLACEBIT (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,365)

I podesáté se bude líbit

Básník hovoří o způsobech vnímání a hodnocení umění (malířství a poesie). Celý verš zní: Haec placuit semel, haec decies repetita placebit – Toto se zalíbí jednou, tohle chceš desetkrát vidět.

DECIPIMUR SPECIE RECTI (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,25)

Zdání správnosti nás klame

Pokračování verše je → Brevis esse laboro...

DECIPIT FRONS PRIMA MULTOS (Phaedrus, Bajky 4,2,5)

První dojem mnohé (lidi) klame

DECORUM AB HONESTO NON POTEST SEPARARI

Šlechetné a čestné nelze oddělovat

Podobně se vyjadřuje Cicero, O povinnostech 1,27.

DEDIT

Dal, splatil

DEDUCTIO AD ABSURDUM → Reductio ad absurdum[10]

DEDUCTIS IMPENSIS

Po odečtení výdajů, po úhradě výloh

DEI GRATIA (zkr. D. G.)

Z milosti boží

Původně užíváno jen katolickými biskupy (od 5. stol. n. l.), později převzato světskými vladaři jako součást panovnických titulů (užíváno i na mincích a pečetích). V úpravě převzato z Nového zákona, 1. Korintským.

DELENDA EST CARTHAGO → Ceterum (autem) censeo...

DELIBERANDO SAEPE PERIT OCCASIO (Publilius Syrus, Myšlenky D 18)

Dlouhé rozmýšlení příležitost zabíjí

DELIBERANDUM EST, QUICQUID STATUENDUM EST SEMEL (Publilius Syrus, Myšlenky D 10)

Co můžeš rozhodnout jen jednou, dlouho rozvažuj

Srov.: Dvakrát měř, jednou řež.

DELPHINUM NATARE DOCES

Učíš plavat delfína

Smysl: poučovat na nepravém místě, zbytečně.

DEMONSTRATIO AD OCULOS

Názorný důkaz

Srov. → Argumentum ad oculos.

DENTE MORDEOR INVIDO (Horatius, Ódy 4,3,16)

Zub nenávisti mne hlodá

DENTE SUPERBO (Horatius, Satiry 2,6,87)

Zpanštělým zubem

Tj. povýšeně, pohrdavě.

DEO FAVENTE (příp. ANNUENTE)

Za boží přízně, z přízně boží

Srov. → Deo iuvante. → Dis iuvantibus.

DEO GRATIAS

Bohu díky

Díkuvzdání v křesťanských modlitbách. Srov.: Chvála Bohu.

DEO IGNOTO

Neznámému bohu

Nápis na votivních darech, věnovaných ve starém Římě neznámým, bezejmenným božstvům. Mn. č. Dis ignotis.

DEO IUVANTE

S pomocí boží

Mj. vzato za heslo do státního znaku Monaka. Mn. č. → Dis iuvantibus.

DEO VOLENTE

Dá-li Bůh

DESIDERATA (mn. č.; jedn. č. DESIDERATUM)

To, co si přejeme, přání, to, čeho se nedostává, potřeba

DESIDERIUM (mn. č. DESIDERIA)

Přání, touha, potřeba

→ Pium desiderium.[11]

DESIDIOSA OCCUPATIO → Iners negotium[12]

DESINES TIMERE, SI SPERARE DESIERIS (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 5,6)

Přestaneš se bát, přestaneš-li doufat

DESPERATIO AUT MILITEM FACIT AUT MONACHUM

Beznaděj dělá (z člověka) buď vojáka, nebo mnicha

DES UBI CONSISTAM, CAELUM TERRAMQUE MOVEBO

Dej mi (bod), kde bych stál, a pohnu nebem i zemí

Pozdní latinská parafráze známého Archimédova výroku, dochovaného jinak jen v řeckých pramenech. Srov.: Misantrop: Zápisník živého muže 6.8.42: "Bůh neexistuje jedině proto, že není možné, aby byl nějaký! Takhle universum ani nic v něm nefunguje. To bychom snadno poznali, kdybychom Boha nepotřebovali za jinými účely, namnoze špatnými a pokryteckými. Poznali bychom to lehce, kdybychom dovedli a chtěli poznávat přírodu, jaká skutečně jest; že v ní není nikdo vševládným suverénem; že v ní neexistuje žádná pevná hierarchie, žádní vyšší a nižší, každý vyniká v něčem jiném a všichni jsou lepší než člověk; že každý potřebuje a zároveň i ovlivňuje druhého, nikdo nestojí stranou, výš, na nebesích (jak?, kde?, z jakého pevného bodu pohybuje tento neznámý zeměkoulí?)."

DESTRUAM ET AEDIFICABO (Nový zákon, Marek 14,58)

Zbořím a vystavím

Slova Ježíšova k farizejům: „Zbořím tento chrám postavený rukama a za tři dny vystavím jiný, který nebude zbudovaný rukama.“ Jako rčení užíváno často ironicky o lidech přeceňujících své dílo, své možnosti.

DESUNT CETERA

Ostatní chybí

Užíváno zvl. v rukopisech neúplných textů.

DESUNT INOPIAE MULTA, AVARITIAE OMNIA (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 108,9)

Chudobě chybí mnoho, lakotě všechno

Srov.: Samotě chybí mnoho, společnosti všechno (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

DETERMINATIO EST NEGATIO (B. Spinoza)

Vymezení je popřením

Spinozův výrok byl velmi často užíván Hegelem, jehož prostřednictvím se stal populárním: jakékoliv určení věci je současně popřením jiných možností pro tuto věc.

DEUM DE DEO

Bůh z Boha

Z latinského Creda (Credo – Věřím. Začátek – a současně název – katolické modlitby Vyznání víry, obsahující svod základních křesťanských dogmat. Odtud krédo, osobní přesvědčení, zastávaný názor, základ světového názoru.).

DEUS AVERTAT

Kéž to bůh nedopustí

Srov.: Bůh chraň; Nedej Pánbůh.

DEUS EST ANIMA BRUTORUM (J. Swift, Bitva knih; použito Voltairem, Filosofický slovník, Zvířata)

Bůh je duše zvířat

Sentenci lze najít ve Swiftově satirické básni Bitva knih, kde se praví: „Aristotelés se snažil dokázat, že člověk se řídí rozumem; avšak, na mou duši, tomu já nevěřím. A musím, jemu navzdory, trvat na tom, že člověk a jeho cesty jsou marné a že tento chlubivý pán přírody je bytost slabá a chybující; že instinkt je jistějším průvodcem než chlubný rozum pyšných smrtelníků a že zvířata jsou daleko před nimi. Deus est anima brutorum – Bůh je duše zvířat.“

DEUS EX MACHINA

Bůh na stroji

Smysl: neočekávaný pomocník. Původně šlo o způsob řešení dramatické zápletky nevyplývající z logiky děje; spletitá situace byla v řeckém divadle řešena zásahem boha, který byl pomocí zvláštního mechanismu (machina) spouštěn na jeviště. Dnes se rčení užívá při poukazu na vnější, nepřirozené vyřešení obtížného problému, případně se tak označuje nečekaně se objevující osoba, která zachraňuje situaci.

DEUS IN NOBIS

Bůh v nás

Tj. génius, řecky δαιμονιον. → Est deus in nobis.[13]

DEUS IUDICAT, CUM NEMO ACCUSAT (Walther 5530a)

Bůh je soudcem, když nikdo nežaluje

Víra ve spravedlnost boží, nepřijde-li ke slovu spravedlnost světská. Srov.: Kde není žalobce, není ani soudce.

DEUS MEUS, DEUS MEUS, CUR ME DERELIQUISTI (Nový zákon, Matouš 27,46; Marek 15,34)

Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil

Slova Žalmu 22,2 pronesená Ježíšem na kříži; hebrejský text je tradován takto: Eloi, Eloi, lamma sabakthani?

DEUS QUALEM PAULUS CREAVIT, DEI NEGATIO (Nietzsche, Antikrist 47.)

Bůh, jakého Pavel stvořil, toť popření boha

Nietzscheův atheismus se obrací nejen proti bohu vůbec, ale především proti křesťanskému pojetí boha, jak je šířil sv. Pavel: "Co nás odděluje, není to, že nenalézáme boha ani v dějinách, ani v přírodě, ani za přírodou, nýbrž že vidíme v tom, co bylo božsky uctíváno, nikoli něco „božského“, nýbrž něco ubohého, absurdního, škodlivého, nikoli jen omyl, nýbrž zločin na životě... Popíráme boha jakožto boha... Kdyby nám dokázali tohoto boha křesťanů, ještě méně bychom dovedli v něco věřit. – Řečeno formulí: deus qualem Paulus creavit, dei negatio."

DEUS VOBISCUM

Bůh s vámi

Církevní pozdrav.

DEUS VULT

Bůh tak chce

Heslo křižáckých vojsk.

DEXTERO TEMPORE (Horatius, Satiry 2,1,18)

V pravý čas, v pravou chvíli

D. G. → Dei gratia

DIABOLUS ANTE PORTAS (Misantrop, Reinlebensborn 20.4.41)

Ďábel před branami

Srov.: Den je lepší. Neviděl bych spoustu zvláštních výjevů, jako třeba toho černého kocoura, ležícího před vstupním portálem do kostela. Ďábel před branami. DIABOLUS ANTE PORTAS (tamtéž). → Hannibal ad (ante) portas. → Catilina ante portas (v.t.).

DIC HOSPES SPARTAE, NOS TE HIC VIDISSE IACENTES / / DUM SANCTIS PATRIAE LEGIBUS OBSEQUIMUR

Poutníku, ve Spartě oznam, žes viděl nás na místě ležet, / / poslušné zákonů svatých, jak nám to kázala vlast

Latinská parafráze řeckého dvojverší ὦ ξεῖν᾿, ἀγγέλλειν Λακεδαιμονίοις ὅτι τῇδε // κείμεθα τοῖς κείνων πειθόμενοι νομίμοις, jehož autorem byl básník Simónidés (5. stol. př. n. l.). Jím byli oslaveni Sparťané, kteří padli v bitvě u Thermopyl r. 480 př. n. l. Na bojišti byl postaven památník v podobě lva s tímto nápisem. Latinský text uvádí Cicero, Tuskulské hovory 1,101.

DICERE NON EST FACERE

Mluvit neznamená jednat

DICERE BENE NEMO POTEST, NISI QUI PRUDENTER INTELLEGIT (Cicero, Brutus 23)

Dobře mluvit může jen ten, kdo věci důkladně rozumí

DICTA DOCTA PRO DATIS (Plautus, Komedie oslovská 525)

Moudrá slova místo darů

V Plautově komedii pronáší tato slova kuplířka Klereta o mladíkovi, který se chtěl zavděčit své milé poučnými slovy.

DICTUM ACERBUM

Trpký výrok, příkrá řeč

Srov.: Hořká n. trpká pravda.

DICTUM FACTUM (Terentius, Dívka z Andru 381)

Řečeno, vykonáno

DICTUM SAPIENTI SAT EST (Plautus, Peršan 729)

Moudrému stačí slůvko

Srov.: Chytrému napověz, hloupého trkni.

DIEM PERDIDI, AMICI → Amici, diem perdidi[14]

DIEM VESPER COMMENDAT

Teprve večer dá uplynulému dni dobrozdání

Srov.: Nechval dne před večerem.

DIE PRAESENTI

Dnešního dne, bez prodlení, ihned

DIES ADIMIT AEGRITUDINEM HOMINIBUS (Terentius, Sebetrapič 422)

Čas zbavuje lidi bolesti

Srov.: Čas rány zahojí; Čas je nejlepší lékař.

DIES CANICULARES

Psí dny

Tak bylo nazýváno období letních veder, začínající koncem července, kdy zároveň nastával východ Síria, alfy Velkého Psa, tj. „Psí hvězdy“. Odtud v ruštině: каникулы – letní prázdniny.

DIES DIEM DOCET

Den učí den, dnešek učí zítřek

Srov.: S každým dnem jsme moudřejší. → Discipulus est prioris posterior dies.

DIES FASTUS (mn. č. DIES FASTI)

Den úřední, jednací

V římském kalendáři úřední (jednací, všední) den, kdy bylo možno konat soudy, lidové sněmy a ostatní úřední úkony. Označován zkr. F. Opak → Dies nefastus. → Fasti.[15]

DIES IRAE

Den hněvu, soudný den

Začátek církevního hymnu (součást zádušní mše, rekviem), jehož autorem je patrně italský mnich Tommaso de Celano (13. stol.). Myšlenkovým základem písně je proroctví o posledním soudu: Dies irae, dies illa / / solvet saeculum in favilla / / teste David cum Sibylla – Ať ten hněvu den se schýlí, když se v popel svět rozptýlí, podle Davida a Sibylly...

DIES NEFASTUS (mn. č. DIES NEFASTI)

Den neúřední (sváteční), doslova „zakázaný“, „nešťastný“, „neblahý“

V římském kalendáři dny, v nichž z náboženských důvodů bylo zakázáno provádět veřejnou úřední i soudní činnost. Označován zkr. NF. Opak → Dies fastus. Srov.: „A počítáme čas podle onoho dies nefastus, jímž se počalo toto dopuštění osudu, – podle prvního dne křesťanství! – Proč ne raději podle jeho dne posledního? – Podle dneška?“ (F. Nietzsche, Antikrist 62.)

DIFFERENTIA SPECIFICA

Specifická odlišnost, charakteristická vlastnost, znak

Logický termín.

DIFFICILE DICTU – DIFFICILE FACTU

Těžko říci – těžko udělat

DIFFICILE AC DURUM EST UNUM COMPESCERE MULTOS (Walther 5666)

Je nesnadné a trudné, když jeden má zápasit s mnoha

→ Ne Hercules quidem...[16]

DIFFICILE EST CANEM VETEREM ASSUESCERE LORIS (Walther 5671)

Je nesnadné zvykat starého psa na obojek

Srov.: Starého psa novým kouskům nenaučíš.

DIFFICILE EST CRIMEN NON PRODERE VULTU (Ovidius, Proměny 2,447)

Je nesnadné neprozradit vinu výrazem tváře

Srov.: Je nesnadné neprozradit výrazem ksichtu, že jsi hajzl (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

DIFFICILE EST DOLORI CONVENIRE CUM PATIENTIA (Publilius Syrus, Myšlenky D 23)

Je těžké bolest mít a trpělivý být

Srov.: Těžké je nemít k lidem nenávist. Je těžké milovat lidi, když tě otravují (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

DIFFICILE EST LONGUM SUBITO DEPONERE AMOREM (Catullus, Básně 76,13)

Je nesnadné naráz dlouhou odložit lásku

DIFFICILE EST PROPRIE COMMUNIA DICERE (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,128)

Je obtížné vlastním způsobem vyjádřit, co je obecně známé

DIFFICILE EST SATIRAM NON SCRIBERE (Iuvenalis, Satiry 1,30)

Těžké je satiru nepsat

Smysl: poměry jsou takové, že se satira přímo nabízí. Srov.: Těžké je nemít k lidem nenávist. Je těžké milovat lidi, když tě otravují (Misantrop, Sentence o lidském smradu). → Facit indignatio versum.[17]

DIFFICILE EST TACERE, CUM DOLEAS (Cicero, Řeč pro Sullu 31)

Těžké je mlčet, když cítíš bolest

Srov.: Je těžké milovat lidi, když tě otravují (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

DIFFICILE EST TRISTI FINGERE MENTE IOCUM (Tibullus, Básně 3,7,2)

Těžké je vymýšlet žert, v duši když sídlí ti žal

DIFFICULTATUM PAENE OMNIUM DILIGENS RATIO EST VICTRIX (Ammianus Marcellinus, Dějiny 17,8,2)

Činorodý rozum překoná téměř všechny obtíže

DIFFICULTER RECIDUNTUR VITIA, QUAE NOBISCUM CREVERUNT (Seneca Mladší, O hněvu)

Je těžké zbavit se vad, jež s námi vyrostly

DIFFUGIUNT AVIDOS CARMINA SOLA ROGOS, / / DURAT OPUS VATUM (Ovidius, Lásky 3,9,28)

Pohřební hranici však uniknou jedině básně, přetrvá dílo pěvců...

Užívá se samostatně i Durat opus vatum. → Carmina morte carent.

DIGITO MONSTRARI (Persius, Satiry 1,28)

Ukázat (na někoho) prstem

Běžný latinský obrat. Celý Persiův verš zní: At pulchrum est digito monstrari et dicier: hic est – Jaká to krása, když ukáží na tebe prstem a řeknou: „Tady je“. Podobně i u Horatia, Ódy 4,3,21–24. Užívalo se v kladném i záporném smyslu. V češtině převážně smysl záporný.

DIGITO COMPESCE LABELLUM (Iuvenalis, Satiry 1,160)

Prst si na ústa přilož

Význam: „Mlč!“

DIGNITAS DELICTUM AUGET

Postavení (úřad) zvětšuje zločin

Tak je vyjádřena myšlenka, že spolu s postavením lidí roste i závažnost jejich přečinů.

DIGNITATIS MEMORES, AD OPTIMA INTENTI

Pamětlivi (své) důstojnosti snažíme se o nejlepší

Nápis na Staroměstské radnici v Praze.

DIGNUM LAUDE VIRUM MUSA PERIRE VETAT (Horatius, Ódy 4,8,28)

Muži hodnému chvály Múza zahynout nedá

Srov. → Caelo Musa beat. → Diffugiunt avidos...

DIGNUS EST DECIPI, QUI DE RECIPIENDO COGITAVIT, CUM DARET (Seneca Mladší, O dobrodiních 1,1,10)

Zaslouží si být klamán, kdo dávaje pomýšlel na zisk

DI (DEI, DII) LANEOS PEDES HABENT (Macrobius, Saturnalia 1,8,5)

Bohové mají nohy z vlny

Tj. chodí tiše. Jiný výklad rčení je, že bohové mají svázané nohy, tj. přicházejí se svou pomocí i s tresty pomalu. Srov.: Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. → Lenta ira deorum est.[18]

DILIGE LEGE PARI, TU QUI QUAERIS REDAMARI (Walther 8540)

Miluj za rovných podmínek, chceš-li být také milován

DILIGENTIA MAXIMUM ETIAM MEDIOCRIS INGENII SUBSIDIUM (Seneca Starší, exc. z Kontroverzí 3, předml. 7)

Píle je nejlepší pomocník i pro průměrného ducha

DILIGENTIUS DII COLUNTUR IRATI (Seneca Starší, exc. z Kontroverzí 8,1,3)

Horlivěji se uctívají rozhněvaní bohové

DILIGERE PARENTES PRIMA NATURAE LEX EST (Valerius Maximus, Pamětihodné skutky a výroky 5,4,7)

Milovat rodiče je prvním zákonem přírody

DILIGES PROXIMUM TAMQUAM SE IPSUM (Nový zákon, Marek 12,31)

Miluj bližního svého jako sebe samého

DILIGIT HIC NATUM, VIRGA QUI CORRIGIT ILLUM (Walther 5766)

Prokáže otcovskou lásku, kdo synovi domlouvá metlou

Klasického prosazení dostalo se této výchovné metodě v Bibli, ve Starém zákonu, Přísloví 13,24: Qui parcit virgae odit filium suum – Kdo šetří metly, má syna v nenávisti. Podobně i 29,15 tamtéž.

DI MELIORA PIIS (Vergilius, Báseň o rolnictví 3,513)

Bohové ať zbožným dopřejí lepší úděl

Užívá se i zkráceně di meliora, případně di melius. Srov.: Dejž bůh lepšího; Naděl pánbůh.

DIMIDIUM ANIMAE MEAE → Animae dimidium meae[19]

DIMIDIUM FACTI, QUI COEPIT, HABET (Horatius, Listy 1,2,40)

Kdo začal, půl díla vykonal

Odpovídající přísloví je doloženo i v řecké literatuře, např. Platón, Zákony 6,753 E: Začátek je polovina díla. Srov.: S chutí do toho, půl je hotovo.

DIMIDIUM PLUS TOTO (Gellius, Attické noci 18,2,13)

Půl je více než celek

Ponaučení říká, že člověk nemá chtít vše: je lépe se spokojit s jistou půlkou, nežli usilovat o nejistý celek. Myšlenka, doložená nejprve u Hésioda, Práce a dni 40 („Oni nevědí, bloudi, že půl je víc nežli všecko, ani jak dobře se o cibuli a o slézu žije.“), odpovídá řeckému rčení „Ničeho příliš“. Srov.: Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše.

DIRA NECESSITAS (Horatius, Ódy 3,24,6)

Krutá nutnost

Srov.: Železná nutnost. → Dura necessitas.

DIS (DIIS) ALITER VISUM (Vergilius, Aeneis 2,428)

Bohové rozhodli jinak

Aeneas vypráví o bojích v Tróji a o nevydařeném pokusu Trójanů o lest proti Řekům. Srov.: Člověk míní, pánbůh mění; Člověk míní, Misantrop mění (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

DIS (DIIS) INVITIS

Proti vůli bohů, za nepřízně bohů

DIS IRATIS NATUS

Narozený za hněvu bohů, nešťastník, smolař

DIS (DIIS) IUVANTIBUS

S pomocí bohů

Srov. → Deo iuvante. → Deo favente.

DIS MANIBUS (zkr. D. M.)

Duším zemřelých, podsvětním božstvům

Obvyklá zásvětní formule v záhlaví latinských náhrobních nápisů.

DISCAS OPORTET, QUAMDIU EST, QUOD NESCIAS (Walther 5824a)

Tak dlouho se uč, dokud trvá neznalost

DISCE PUER VIRTUTEM EX ME VERUMQUE LABOREM, // FORTUNAM EX ALIIS... (Vergilius, Aeneis 12,435)

Ode mne, synku, se chrabrosti nauč a poctivé práci, // pro štěstí k jiným se obrať...

Těmito slovy se loučí Aeneas se synem Askaniem před rozhodující bitvou.

DISCIPULUS EST PRIORIS POSTERIOR DIES (Publilius Syrus, Myšlenky D 1)

Je vždycky dnešek žákem včerejšího dne

Srov. → Dies diem docet.

DISCITE, QUAM PARVO LICEAT PRODUCERE VITAM // ET QUANTUM NATURA PETAT (Lucanus, Farsalské pole 4,373)

Tomu se učte, že za malý peníz lze naživu zůstat, // málo jen příroda žádá

Lucanova kritika rozmařilosti a bohatství.

DISCORDIA CONCORS (Manilius, O astronomii 1,104)

Svorný nesoulad

Tímto obratem výstižně autor shrnuje různorodost přírodních jevů, podřízených však jednotnému kosmickému řádu. → Concordia discors.

DISCORDIA FIT CARIOR CONCORDIA (Publilius Syrus, Myšlenky D 9)

Je svornost vždycky po rozepřích milejší

DISCREPANT FACTA CUM DICTIS (Cicero, O nejvyšším dobru a nejvyšším zlu 2,96)

Rozcházejí se slova a činy

DISIECTI MEMBRA POETAE (Horatius, Satiry 1,4,62)

Části rozházeného básníka

Horatiův verš zní: Invenias disiecti membra poetae – rozpoznáš části rozházeného básníka, tj. poznáš básníka, i když rozvolníš jeho verš. Smysl verše byl později zobecněn a pro neuspořádané části jakéhokoliv předpokládaného celku se vžil mírně upravený obrat membra disiecta.[20]

DIU ADPARANDUM EST BELLUM, UT VINCAS CELERIUS (Publilius Syrus, Myšlenky D 3)

Boj dlouho připravuj, ať vítězství máš rychleji

DIVERTI NESCIO

Neumím prchat

Osobní heslo „zimního krále“ Fridricha Falckého (1619).

DIVES AUT INIQUUS AUT INIQUI HERES (Hieronymus, Dopisy 120,1)

Boháč je buď nepoctivec nebo nepoctivcův dědic

Původ myšlenky je třeba hledat nejspíš v řecké komedii; srov. Menandros, zlomek 297 K.

DIVES QUI FIERI VULT, ET CITO VULT FIERI (Iuvenalis, Satiry 14,176)

Ten, kdo zbohatnout touží, chce také zbohatnout rychle

DIVES, QUI SAPIENS EST (Horatius, Satiry 1,3,124)

Bohatý je ten, kdo je moudrý

→ Doctus in se semper divitias habet.

DIVIDE ET IMPERA

Rozděl a panuj

Latinská formulace principů imperialistické politiky. Pro antiku není doložena. Její původ není bezpečně známý, bývá však připisována francouzskému králi Ludvíku XI. (1461–83), někdy též italskému teoretikovi Niccolovi Macchiavellimu (1469–1527). Praktické uplatnění našel tento princip už v římské zahraniční politice a zvl. v kolonizační praxi Velké Británie. Heslo divide et impera užito I. Divišem, Teorie spolehlivosti 1967: Divide et impera, znovu a znovu postavit intelektuála proti dělníkovi, kanalizovat potenciální fašismy rozeštvaného, domořeného davu vždy v pravou chvíli kydnutým heslem, zásadně preferovat mizeru proti člověku čestnému – a máme to v cajku. Srov.: Naši nemilí pokrokáři a rovnostáři si usmysleli, že i lidské vředy mají mít právo na život a nárok být takzvaně „svobodní“. Ve skutečnosti svobodu nesnášejí. Výsledkem čehož je dnešní bordel, který lidi nesbližuje, tak jako to činí tuhá pata totalitního despotismu, nýbrž naopak je staví proti sobě v tiché, nepřiznané, podvědomé, latentní misantropické nenávisti druha proti druhu, člověka proti člověku, přesně podle prastarého pravidla vládnutí rozděl a panuj (Misantrop, Reinlebensborn 8.9.42). → Divide, ut imperes (regnes).

DIVIDE, UT IMPERES (REGNES)

Rozděl, abys vládl (zemi)

V této podobě užíval patrně toto heslo Ludvík XI. → Divide et impera.

DIVITIAE APUD SAPIENTEM IN SERVITUTE, APUD STULTUM IN IMPERIO (Seneca, O blaženém životě 26,1)

Bohatství moudrému slouží, hloupému vládne

DIVITIAE MORES MUTANT NON IN MELIORES (Walther 6112)

Bohatství mění mravy (nikoli k lepšímu)

Středověké rčení, které je parafrází k antickému → Honores mutant mores.[21]

DIVITIAE PARIUNT CURAS

Bohatství plodí starosti

DIVITIS AD MANES NIL FERET UMBRA SUOS (Ovidius, Žalozpěvy 5,14,12)

Nevezme bohatce stín z majetku do Hádu nic

Srov.: Člověk si do hrobu nic nevezme.

DIXERO SI QUIDFORTE IOCOSIUS, HOC MIHI IURIS CUM VENIA DABIS

Povím-li něco jen tak žertem, posuzuj to shovívavě

Obměněný citát z Horatiových Satir (1,4) coby motto knihy páté L. Sterneho Života a názorů blahorodého pana Tristrama Shandyho.

DIXI

Domluvil jsem, řekl jsem své, skončil jsem

Srov. použito např. L. Klímou, Lidská tragikomedie: Každý okamžik vše, co v cestě stojí, odkopávat, rozdupávat, drtit, ničit, zničit. – Dixi.

D. M. → Dis Manibus

DOCENTO DISCIMUS

Tím, že učíme jiné, učíme sebe

Odvozeno ze Senecova Listu Luciliovi 7,8: Homines dum docent, discunt – Lidé, když někoho učí, učí sebe.

DOCTO HOMINI ET ERUDITO VIVERE EST COGITARE (Cicero, Tuskulské hovory 5,38)

Pro učeného a vzdělaného člověka žít znamená přemýšlet

Užívá se i jen část výroku → Vivere est cogitare.[22] → Cogito ergo sum.[23]

DOCTOR HONORIS CAUSA (zkr. DR. H. C.)

Čestný doktor, doktor pro poctu

Čestný titul udělovaný univerzitami mezinárodně zasloužilým vědcům a kulturním činitelům.

DOCTOR SCIENTIARUM (zkr. DRSC.)

Doktor věd

Vědecká hodnost.

DOCTRINA EST FRUCTUS DULCIS RADICIS AMARAE (Catonova dvojverší 40)

Vzdělání je sladký plod hořkého kořene

Středověká formulace antické myšlenky, jejímž autorem je nejspíše Ísokratés (4. stol. př. n. l.). Práce je trpká, její plody sladké.

DOCTUS IN SE SEMPER DIVITIAS HABET (Phaedrus, Bajky 4,21,1)

Učený člověk má vždy bohatství v sobě

→ Dives qui sapiens est.

DOLOR DECRESCIT, UBI QUO CRESCAT NON HABET (Publilius Syrus, Myšlenky D 7)

Žal se zmenší, když už dál růst nemůže

DOLOR IPSE DISERTUM FECERAT (Ovidius, Proměny 13,228n.)

Zármutek sám mi výřečnost dodal

Odysseus hovoří o tom, jak se mu podařilo zadržet u Tróje řecké vojsko, které se chtělo vrátit domů, protože nemělo naději na vítězství.

DOLUS MALUS

Zlý úmysl, vědomý podvod

V římském právu tak byla označována vůle jednat protiprávně, v rozporu s poctivostí, s cílem někoho poškodit či oklamat. → Mala fide; opak → Bona fide.

DOMI LEONES, FORIS VULPES (Petronius, Satirikon 44)

Doma lvi, venku lišky

O lidech projevujících doma sílu a venku lstivost a chytrost. Srov. → Foris Cato, intus Nero.[24]

DOMI MANERE CONVENIT FELICIBUS (Walther 6253)

Šťastným lidem vyhovuje zůstávat doma

Srov.: Všude dobře, doma nejlíp.

DOMINE, EXAUDI VOCEM MEAM → De profundis

DOMINE, SCRUTARIS ME ET NOVISTI (Starý zákon, Žalm 139,1)

Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal

Začátek žalmu kajícníků.

DOMINI CANES

Psi Páně

Posměšná etymologie křesťanského řádu dominikánů, původně vzniklého jako žebravý řád bez všeho majetku, který se postupně zaměřil na agitační činnost a špehování, až se záhy stal na staletí metlou lidstva jako tvůrce a nositel inkvisice.

DOMINUS ET DEUS

Pán a bůh

Titul, jímž se nechal oslovovat 11. římský císař Domitianus (51–96).

DOMINUS VITAE NECISQUE

Pán nad životem a smrtí

Takovou moc měl ve starém Římě → pater familias nad osobami podléhajícími jeho pravomoci (potestas).

DOMITRIX OMNIUM PATIENTIA

Trpělivostí se zmůže všechno

Srov.: Trpělivost růže přináší.

DOMI SUAE QUILIBET REX

Ve svém domě každý králem

Srov.: Můj dům – můj hrad.

DOMO DOCTUS DICO (Plautus, Kupec 355)

Říkám to poučen z vlastního domu

Smysl: říkám to z vlastní zkušenosti, nepotřebuji nikoho, aby mne poučoval.

DOMUS PROPRIA, DOMUS OPTIMA (Walther 6259)

Vlastní dům – nejlepší dům

Srov.: Všude dobře, doma nejlíp.

DONA PRAESENTIS CAPE LAETUS HORAE, // LINQUE SEVERA (Horatius, Ódy 3,6,27)

S radostí ber, co přítomná chvíle dává, // vážné pusť z hlavy...

→ Carpe diem.[25]

DONATO NON SUNT ORA INSPICIENDA CABALLO (Walther 6273)

Darovanému koni na zuby nehleď

Středověká formulace starověkého úsloví. Dary se nemají prověřovat, kritizovat, ale přijímat s díkem.

DONEC ERIS FELIX MULTOS NUMERABIS AMICOS, // TEMPORA SI FUERINT NUBILA, SOLUS ERIS (Ovidius, Žalozpěvy 1,9,5–6)

Dokud ti štěstí bude přát, budeš přátel mít mnoho, // smutný až přijde ti čas, zůstaneš úplně sám

Srov.: Člověk nemá přátel. Jen jeho úspěch je má (Napoleon po bitvě u Waterloo); Vítězství má hodně tatínků, prohra je sirotek! (generál von Rundstedt)

DONO DAT, DEDICAT (zkr. D. D. D.)

Dává darem a věnuje

Dedikační formule na římských nápisech. → Dat, donat, dedicat.

DONUM EXITIALE MINERVAE

Zhoubný Minervin dar

Míněn je „trójský kůň“, tj. dar nepřátel, nebezpečný dar. Římská bohyně řemesel a umění (i válečného) Minerva je obdobou řecké Athény, která stála v trójské válce na straně Řeků. Na její radu postavili Řekové obrovského dřevěného „trójského koně“, s jehož pomocí pak dobyli Tróju. → Quidquid id est...

DORMIENTI VULPI CADIT INTRA OS NIHIL (Walther 6293)

Spící lišce do tlamy nic nespadne

Tj. o denní chléb je nutné usilovat. Srov.: Bez práce nejsou koláče.

DORMIRE FAS EST, SI VIGILAT CANIS (Walther 6295)

Spát je dovoleno, jestliže bdí pes

Středověké přísloví.

DOS EST MAGNA PARENTUM VIRTUS (Horatius, Ódy 3,24,21)

Velkým věnem je (tam) ctnost rodičů

Horatius chválí starou prostotu a poctivost u barbarských Skythů a Getů ve srovnání s rozvráceností poměrů v Římě.

DO, UT DES

Dávám, abys dal

Zásada římského práva, formulovaná v podstatě právníkem Paulem (Digesta 19,5,5). Stanovila právní vztahy mezi dvěma osobami a stala se později i zásadou vztahů politických (politika vzájemných ústupků). Tímto obratem se dá vystihnout i „smluvní“ vztah lidí k bohům, charakteristický nejen pro římské náboženství: Lidé obětují bohům, aby bohové splnili jejich přání. Srov. → Do, ut facias. → Facio, ut des.[26]

DO, UT FACIAS

Dávám, abys udělal

Formulace římského práva pro jeden z možných soukromoprávních vztahů, uznávaných římskými právníky. Srov. → Do, ut des. → Facio, ut des. → Facio, ut facias.[27]

DRAMATIS PERSONAE

Osoby dramatu, osoby v rolích

Původně termín divadelní, dnes se užívá běžně pro činné účastníky jakýchkoliv událostí.

DR.H.C. → Doctor honoris causa

DR.SC. → Doctor scientiarum

DUABUS SELLIS SEDET (Seneca Starší, Kontroverze 7,18,9)

Sedí na dvou židlích

Podle Senecy (a totéž uvádí i Macrobius, Saturnalia 2,3,10; 7,3,8) prý užil toto rčení autor mimů Laberius o Ciceronovi, čímž chtěl naznačit, že se Cicero snažil vlichotit jak Pompeiovi, tak Caesarovi.

DUBIA PLUS TORQUENT MALA (Seneca Mladší, Agamemnón 441)

Neznámé neštěstí sužuje více

Klytaiméstra vyzývá posla, který přinesl zprávu o bouři při odplutí řeckých lodí od Tróje, aby řekl všechno, co ví, a nic netajil. Srov.: Starověké báje a pověsti, Orestés.

DUBITAT AUGUSTINUS

Augustin o tom pochybuje

Tohoto úsloví, dovolávajícího se autority teologa Augustina, se hojně užívalo ve středověkých scholastických disputacích.

DUBIUM EST INITIUM SAPIENTIAE (R. Descartes)

Pochybování je počátek moudrosti

Srov. → De omnibus est dubitandum.

DUC AUT DOTA

Buď si ji vezmi, nebo vybav

Řeč je o svedené ženě a jejím svůdci. Zásada kanonického práva.

DUCES CAECI, EXCOLENTES CULICEM, CAMELUM AUTEM GLUTIENTES (Nový zákon, Matouš 23,24)

Ó, vy vůdcové slepí, pěstujete komára, avšak pojídáte velblouda

Slova Ježíšova k starším židovské obce a farizejům. Srov.: Dělat z komára velblouda (slovensky: z komára somára).

DUCIS IN CONSILIO POSITA EST VIRTUS MILITUM (Publilius Syrus, Myšlenky D 14)

Je chrabrost vojska na rozvaze vůdce závislá

DUCUNT VOLENTEM FATA → Fata volentem ducunt[28]

DULCEDO VITAE MULTA ET FACERE ET PATI TURPITER COGIT (Valerius Maximus, Pamětihodné činy a výroky 2,6,12)

Sladkost žití nutí člověka mnoho potupného dělat i snášet

DULCE EST DISIPERE IN LOCO (Horatius, Ódy 4,12,28)

Chvilka bláznovství je sladká

V žertovně naladěné básni vyzývá Horatius svého bohatého přítele, aby odložil nakrátko vážné a rozumné záležitosti a připil si s ním na příchod jara.

DULCE ET DECORUM EST PRO PATRIA MORI (Horatius, Ódy 3,2,13)

Je sladké a čestné dát život za vlast

Básník v uvedené básni oslavuje staré římské ctnosti, v neposlední řadě vlastenectví. Citovaný verš je nejspíš vědomým využitím obdobných veršů řeckého básníka Tyrtaia (7.–6. stol. př. n. l.).

DULCE ETIAM FUGIAS, FIERI QUOD AMARUM POTEST (Publilius Syrus, Myšlenky D 22)

Též sladkému se vyhni, když se může obrátit v hořkost

DULCIA NON MERUIT (NOVIT), QUI NON GUSTAVIT AMARA (Walther 6357)

Nezaslouží si (nepozná) sladké, kdo neokusil trpké

Srov.: Kdo chce užívati sladkého, musí nejprve okusiti kyselého (Komenský). → Carius est...

DULCIOR EST FRUCTUS POST MULTA PERICULA DUCTUS

Sladší je plod, když s velkým nebezpečím je trhán

Srov.: NITIMUR IN VETITUM SEMPER, CUPIMUSQUE NEGATA (Ovidius, Lásky 3,4) – To, co se nesmí, nás láká a vábí, co odepřeno. Srov.: Ať žije Mohamed! Měl víno rád tolik, že zakázal je pít. On věděl, že zákaz zdvojnásobí požitek! (Ch. D. Grabbe, Don Juan a Faust); Zakázané ovoce chutná nejvíce.

DUM EST VITA GRATA, MORTIS CONDITIO OPTIMA EST (Publilius Syrus, Myšlenky D 12)

Je nejvhodnější zemřít, dokud život nemrzí

→ Felicissimis optanda mors est.

DUM FATA SINUNT, VIVITE LAETI (Seneca Mladší, Šílící Herkules 179)

Dokud dovolí osud, v radosti žijte

DUM FORTUNA FAVET, PARIT ET TAURUS VITULUM (Walther 6529)

Když štěstí přeje, narodí se i býkovi tele

Srov.: Když se štěstí unaví, sedne i na vola; Když pánbůh pustí, i motyka spustí.

DUM LOQUITUR, VERNAS EFFLAT AB ORE ROSAS // CHLORIS ERAM, QUAE FLORA VOCOR (Ovidius, Kalendář 5,195)

A když promluvila, rty vydechla jarní růže: // "Já zvána byla Chloris, kterou teď Flórou jmenují."

Flóra byla římská bohyně jarní vegetace a kvetoucí přírody, její řecký protějšek byla nymfa jménem Chloris. Srov.: Lucretius, O přírodě 5.: "Matka Flóra všady plnými hrstmi nádherné barvy a vůně do cesty sype."

DUMMODO SIT DIVES, BARBARUS IPSE PLACET (Ovidius, Umění milovat 2,276)

I barbar lásku si získá, jen je-li bohatý dost

Ovidius si stýská, že básně jako dárek nemají příliš úspěch u milovaných žen, bohatství má přednost všude, i v lásce.

DUM PUNITUR SCELUS, CRESCIT (Seneca Mladší, Thyestés 31)

A zločin s trestem dále roste

DUM SPIRO, SPERO

Dokud dýchám, doufám

Tak byla v nové době zformulována myšlenka doložená u řady antických autorů, např. Cicero, Dopisy Attikovi 9,10,3: Aegroto dum anima est, spes esse dicitur – Nemocný, dokud dýchá, má – jak se říká – naději. Srov.: Naděje umírá poslední; Dokud dýchám, nenávidím! (Misantrop, Sentence o lidském smradu) → Dum vivis, sperare decet.

DUM VIVIS, SPERARE DECET (Básně priapské 80,9, vyd. Baehrens, PLM 1.87)

Dokud žiješ, sluší se doufat

→ Dum spiro, spero.

DUM VITANT STULTI VITIA, IN CONTRARIA RUUNT (Horatius, Satiry 1,2,24)

Hlupci, když jedněm chybám se brání, vždy do jiných se řítí

Srov.: Lidi jsou hlupáci. Když je jedno přátelství zklame, vždy do jiných se řítí (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

DUM VITAT HUMUM, NUBES ET INANIA CAPTAT (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,230)

Chtěje se vyhnouti zemi, vznáší se v oblačné prázdno

Horatius dává návod, jak je v divadle nutno volit mluvu i obsah podle prostředí děje.

DUM VIVIMUS, VIVAMUS

Dokud žijeme, žijme naplno

DUM VULT DORMIRE CATTUS, VULT MUS RESILIRE (Walther 6783)

Když chce kočka spát, chce si myška hrát

Srov.: Kocour není doma, myši mají pré.

DUOBUS CERTANTIBUS (LITIGANTIBUS) TERTIUS GAUDET

Když se dva hádají, třetí se raduje (směje)

Srov.: Když se dva perou, Misantrop se směje (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

DUO CUM FACIUNT IDEM, SAEPE NON EST IDEM (Walther 6790)

Když dva dělají totéž, není to často totéž

Pramenem pro takto upravené znění je Terentius, Bratři 823n.: Když dva dělají totéž, mohl bys často říci: „Jeden může tohle dělat beztrestně, druhý nemůže.“ → Quod licet Iovi, non licet bovi.[29]

DUO PARIETES DE EADEM FIDELIA DEALBARE (Cicero, Dopisy přátelům 7,29,2)

Z jednoho hrnce nabílit dvě zdi

Toto rčení lze nejpravděpodobněji přirovnat k našemu: Sedět na dvou židlích, méně pravděpodobně k úsloví: Zabít dvě mouchy jednou ranou.

DUOS QUI LEPORES SEQUITUR, NEUTRUM CAPIT

Kdo pronásleduje dva zajíce, nechytí ani jednoho

Tj. kdo chce moc, nemá nic. Srov.: Kdo na dvě věci sáhne, často jedné nedosáhne.

DUO SUNT SOLA, QUAE OMNI IN CRIMINE SPECTANDA SUNT: ANIMUS ET EVENTUS (Quintilianus, Deklamace 13,14)

Jsou jen dvě věci, k nimž je třeba při každém zločinu přihlížet: záměr a výsledek

Jedna ze zásad trestního práva v Římě.

DUPLEX FIT BONITAS, SI INOPI ACCESSIT CELERITER (Publilius Syrus, Myšlenky D 19)

Násobí se dobro, když se rychle k chudákovi dostane

→ Bis dat, qui cito dat.

DURA LEX, SED LEX (Ulpianus, Digesta 40,9,12,1)

Tvrdý zákon, ale zákon

Tj. zákony je nutno respektovat, i když jsou sebepřísnější. Užívá se i obecněji o okolnostech, které nejdou změnit.

DURA NECESSITAS

Tvrdá nutnost

Jde zde pouze o textovou variantu k → Dira necessitas.

DURANTE CAUSA, DURAT EFFECTUS

Dokud trvá příčina, trvá následek

Opak → Cessante causa, cessat effectus.

DURAT OPUS VATUM → Diffugiunt avidos carmina...

DURIS NON FRANGOR (Walther 6822a)

Tvrdý (osud) mne nezlomí

DURO MORS MILITE GAUDET (Walther 6826a)

Z tvrdého vojáka se smrt těší

DURUM EST NEGARE, SUPERIOR CUM SUPPLICAT (Publilius Syrus, Myšlenky D 25)

Když nadřízený prosí, těžko odmítneš

Srov.: Vaše přání je mi rozkazem.

DURUM PATIENTIA FRANGO (Horatius, Ódy 1,24,19n.)

Co je obtížné, zdolávám trpělivostí

Srov. → Fortuna omnis superanda est ferendo.[30]

DUX FEMINA FACTI (Vergilius, Aeneis 1,364)

Žena je původcem činu

U Vergilia míněna kartáginská královna Dídó, která zdržovala Aeneu na cestě do zaslíbené země. Jako rčení užíváno obecně, ve smyslu „za vším hledej ženu“. Srov.: Nevěř ženě (Plautus, Kasina); Cherchez la femme.

POZNÁMKY POD ČAROU:

[1] PERICULUM IN MORA (Livius, Dějiny)

Nebezpečí z prodlení

1.      Uvádí Livius o nebezpečí vojenském: „Když hrozilo již větší nebezpečí z prodlení než z porušení vojenského pořádku, dali se všichni na divoký útěk.“

2.      Právnický termín upozorňující, že vznikne nebezpečí, jestliže se věc odloží. Užíváno podle řádu německé právní komory od pol. 16. stol. Srov.: Damnum in mora.

[2] QUIDQUID ID EST, TIMEO DANAOS ET DONA FERENTES (Vergilius, Aeneis 2,49)

Ať je to cokoli, bojím se Danaů, byť nesou dary

Kněz Láokoón takto varuje Trójany, aby nevtahovali do města dřevěného koně, kterého Řekové předstírající odjezd nechali před hradbami jako dar bohyni Athéně. Trójané neuposlechli, a tak se dostali do města s koněm i Řekové v něm ukrytí; v noci vyšli ven a otevřeli brány města ostatním. Odtud se nebezpečnému daru nebo daru, který přináší více škody než užitku, říká „danajský dar“. Na tutéž událost naráží i Senecův výrok: Danaum fatale munus (Agamemnón 624) – osudný danajský dar.

[3] RIXANTUR VILES DE LANA SAEPE CAPRINA (Walther 26 901)

Hlupáci často spolu se hádají jen o chlup kozí

Volně podle Horatia (Listy 1,18,15). Znamená malicherně se přít, hádat se o něco zcela bezvýznamného. Ve stejném smyslu se užívá i úsloví De asini umbra disceptare. Srov.: Hádat se o kozí chlup.

[4] EX MALIS ELIGERE MINIMA OPORTET (Cicero, O povinnostech 3,1,3)

Z několika zel se mají vybrat nejmenší

Cicero se tu dovolává autority moudrých mužů. Tutéž zásadu doporučuje Aristotelés (Etika Níkomachova 2,9,3), v latinské literatuře už Plautus (Stichus 120).

[5] NON OMNES EADEM MIRANTUR AMANTQUE (Horatius, Listy 2,2,58)

Ne všichni obdivují a zbožňují totéž

[6] QUOT HOMINES, TOT SENTENTIAE (Terentius, Formio 454)

Kolik lidí, tolik názorů

Srov.: Kolik chytrcóv, tolik mudrcóv; Kolik lidí, tolik rozumů.

[7] EX INTEGRO

Znovu, opětovně, od začátku

[8] NIL FIERI DE NILO POSSE (VIDEMUS) (Lucretius, O přírodě 2,287)

(Vidíme, že) z ničeho nemůže nic vzniknout

V Lucretiově výkladu starověké materialistické filosofie se táž myšlenka vyskytuje podobně i na jiných místech: 1,146n. – nullam rem e nilo gigni – žádná věc nepovstala z ničeho, nil fit ad nihilum – nic (existujícího) se nemůže stát ničím, nemůže se změnit v nic.

[9] MUTATO NOMINE DE TE (FABULA NARRATUR) (Horatius, Satiry 1,1,69)

Bajka vypráví o tobě, jen jméno je změněno

[10] REDUCTIO AD ABSURDUM

Dovedení k nesmyslnosti

Logický termín označující způsob důkazu, který spočívá v podmínečném připuštění tvrzení protiřečícího tomu, které chceme dokázat, a v demonstraci toho, že takový postup vede k nesmyslnému závěru. Často se užívá pro takové rozvinutí chybné myšlenky, které jasně vyjeví chybu. Stejný význam má i obrat Deductio ad absurdum. Opak → Reductio ad finem.

[11] PIUM DESIDERIUM (mn. č. PIA DESIDERIA)

Zbožné přání

Přání, které nemá naději, že bude splněno. Název knihy belgického jezuity Hermanna Huga (1627). Později užíváno jako běžný obrat nebo jako titul různých statí a knih; např. titul souboru kritických statí Viléma Mrštíka (1902–1903). Srov.: Přáníotcemmyšlenkismus (Misantrop, Z poustevníkovy lesní moudrosti: O víře v nesmrtelnost).

[12] INERS NEGOTIUM (Seneca Mladší, O krátkosti života 12)

Nečinné (neplodné) zaneprázdnění, zaměstnání

Jde o oxymoron, tj. spojení dvou protikladných slov – nečinná činnost. Podobným obratem je i desidiosa occupatio – zahálčivé, nečinné zaměstnání. Seneca kritizuje lidi, kteří se zabývají činností, jež nemá hlubší smysl, kteří tráví život „mezi hřebenem a zrcadlem“, a říká o nich, že jsou nemocní nebo ještě spíše mrtví.

[13] EST DEUS IN NOBIS, AGITANTE CALLESCIMUS ILLO (Ovidius, Kalendář 6,5; Umění milovat 3,549n.)

Jakýsi bůh je v nás, jeho podnětem tvoříme díla

Myšlenka, silně prosazovaná právě Ovidiem, má původ v učení o božském původu poesie a blízkém vztahu moudrých básníků k božstvům, jak bylo vyloženo zvl. Platónem v dialogu Ión. Kratší rčení Est deus in nobis (příp. Deus in nobis) získalo i obecnější smysl.

[14] AMICI, DIEM PERDIDI (císař Titus, cit. u Suetonia, Životopis Titův 8)

Přátelé, promarnil jsem den

Prohlásil prý císař Titus (79–81 n. l.), když si uvědomil, že za celý den neudělal žádný dobrý skutek.

[15] FASTI

1.      Římský kalendář → Dies fastus

2.      Seznamy epónymních (tj. nejvyšších) úředníků, kněží, triumfátorů

3.      Městské kroniky

[16] NE HERCULES QUIDEM ADVERSUS DUOS (Walther 16 024a)

Ani Herkules proti dvěma

Proti přesile ani silák nic nezmůže. Srov.: Dva jednoho pána a tři celé vojsko.

[17] FACIT INDIGNATIO VERSUM (Iuvenalis, Satiry 1,1,79)

Rozhořčení samo plodí verše

Iuvenalis v 1. satiře píše o důvodech, které mu daly podnět k psaní satiry: jsou to neúnosné poměry v Římě – rozhořčení nad nimi vkládá básníkovi verše do úst.

[18] LENTA IRA DEORUM EST (Walther 13 662)

Pozvolna roste hněv bohů

Podle Iuvenala (Satiry 13,100). který také říká, že hněv bohů je velký, ale dlouho trvá, než vzplane. Srov.: Lenti sed certi vindices di (v.t.).

[19] ANIMAE DIMIDIUM MEAE (Horatius, Ódy 1,3,8)

Polovina mé duše

Tj. přítel. Horatius se obrací k lodi, na níž se do Řecka plaví jeho přítel Vergilius, s prosbou o bezpečnou plavbu. → Alter ego.

[20] MEMBRA DISIECTA

Neuspořádané části (předpokládaného celku)

→ Disiecti membra poetae.

[21] HONORES MUTANT MORES

Pocty mění mravy

Rozumí se: většinou k horšímu. Pramenem pro toto rozšířené latinské rčení je řecký životopisec Plútarchos, který v Životopise Sullově 30 popisuje, jak se Sulla změnil, jakmile dosáhl diktatury.

[22] VIVERE EST COGITARE (Cicero, Tuskulské hovory 5,38,111)

Žít znamená přemýšlet

Tato slova, která jsou částí Ciceronova výroku: Docto homini et erudito..., hlásal jako svou zásadu filosof Voltaire († r. 1778).

[23] COGITO, ERGO SUM (R. Descartes, Počátek filosofie 1,7,9)

Myslím, tedy jsem

Výchozí Descartova premisa pro nový filosofický systém založený na racionalismu, na aktivní činnosti rozumu, zbaveného prvků prosté víry. Srov.: Cicero, Tuskulské hovory 5,38: Vivere est cogitare – Žít znamená myslet.

[24] FORIS CATO, INTUS NERO (Hieronymus, Dopisy 125,18)

Navenek Cato, uvnitř Nero

Srovnáním dvou zcela odlišných postav se vystihuje protikladné chování a rozporná povaha lidí. M. Porcius Cato (234 – 149 př. n. l.) byl vážný, moudrý a poctivý politik starých mravů, zatímco římský císař Nero (54 – 68 n. l.) byl krutý a prostopášný. Srov.: Navrch huj, uvnitř fuj. → Homo duplex → Domi leones, foris vulpes.

[25] CARPE DIEM (Horatius, Ódy 1,11,8)

Utrhni den, užívej dne

Tj. vezmi si, co jen můžeš, od dnešního dne. Srov.: Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra. Dnes je dnes, zítřku nevěř.

[26] FACIO, UT DES

Konám, abys dal

V římském právu formule, jíž se smluvně definoval vztah mezi pracovníkem odvádějícím práci a zaměstnavatelem dávajícím mzdu. Srov. → Do, ut des. → Do, ut facias. → Facio, ut facias.

[27] FACIO, UT FACIAS

Konám, abys učinil

V římském občanském právu formule, definující vztah dvou osob, vázaných smluvně k vzájemné službě. Tato zásada je zformulována i obecněji. Srov. → Do, ut des. → Do, ut facias. → Facio, ut des.

[28] FATA VOLENTEM DUCUNT, NOLENTEM TRAHUNT (Seneca, Listy Luciliovi 107,11)

Toho, kdo chce jít, osud vede, toho, kdo nechce, vleče

Původně řecké rčení stoického filosofa Kleantha (3. stol. př. n. l.).

[29] QUOD LICET IOVI, NON LICET BOVI (Walther 25 847)

Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi

Tj. co si může dovolit vládce bohů, nemůže si dovolit obyčejný smrtelník. Podobnou myšlenku nacházíme i u Terentia: Duo cum faciunt idem, non est idem. Srov.: Každá fena by se ráda pářila s vlkem samotářem! Ale co je dovoleno volovi, není dovoleno bohovi... Nemůžu si dovolit ztratit svobodu kvůli ženské (Misantrop, Z poustevníkovy lesní moudrosti, O inteligenci); Když dva dělají totéž, není to totéž.

[30] FORTUNA OMNIS SUPERANDA EST FERENDO (Vergilius, Aeneis 5,710)

Každý osud je možno jen snášením zmáhat

Aeneův druh Nautes utěšuje Aenea po zničení trójských lodí u severního pobřeží Sicílie. → Durum patientia frango.