Svatý Tomáš Akvinský (1225–1274), přezdívaný Doctor Angelicus (Andělský učitel), představuje absolutní vrchol středověké scholastiky a je pravděpodobně nejvlivnějším teologem v dějinách katolické církve. 

Osoba a život

• Původ: Tomáš se narodil do šlechtické rodiny v italském Aquinu. Jeho rodina si přála, aby se stal opatem v prestižním klášteře Monte Cassino, on se však rozhodl pro tehdy revoluční „žebravý“ řád dominikánů.

• Vzdělání: Studoval v Neapoli, Paříži a Kolíně nad Rýnem pod vedením Alberta Velikého. Většinu života pak působil jako profesor teologie na univerzitě v Paříži a v Itálii.

• „Němý vůl“: Kvůli jeho tiché povaze a robustní postavě mu spolužáci přezdívali „němý vůl“. Albert Velký však prorocky prohlásil: „Až tento vůl zabučí, uslyší ho celý svět.“

• V roce 1323 byl kanonizován a v roce 1567 prohlášen za učitele církve.

• Vztah víry a rozumu: Tvrdil, že víra a rozum si neodporují, protože obojí pochází od Boha. Rozum může dokázat existenci Boha, ale tajemství jako Nejsvětější Trojice jsou přístupná pouze skrze zjevení (víru).

• Pět cest (Quinque viae): Slavných pět racionálních důkazů existence Boha (např. důkaz z pohybu, z příčinnosti či z účelnosti světa).

Hlavní spisy:

Summa theologiae (Teologická suma): Monumentální dílo systematizující veškeré tehdejší teologické vědění. Je dostupné v online v archivech.
Summa contra gentiles (Suma proti pohanům): Obrana křesťanské víry postavená na racionální argumentaci.
Eucharistie: Je autorem textů k svátku Těla a Krve Páně, včetně slavného hymnu Pange Lingua (jehož částí je Tantum Ergo – Gaudium.cz nabízí české překlady).
Jeho myšlení zůstává dodnes oficiálním filozofickým základem katolické církve a zásadně ovlivnilo evropské pojetí práva, etiky a přirozeného zákona.

• Vzdor rodině: Rodina ho na rok uvěznila na hradě, aby mu v řeholním životě zabránila (údajně mu do cely poslali i svůdnici, kterou on s hořícím polenem v ruce vyhnal).

• Studia a kariéra: Studoval u Alberta Velikého v Kolíně nad Rýnem a později působil jako profesor na univerzitě v Paříži.

• 
  

• Smrt: Zemřel vyčerpáním v roce 1274 cestou na lyonský koncil, kde měl pomoci sjednotit západní a východní církev.

Přínos pro katolickou církev

Akvinského dílo je pro katolicismus natolik zásadní, že se stalo oficiálním filozofickým základem církve (tzv. tomismus).

1. Syntéza víry a rozumu: Tomáš dokázal, že víra a rozum si neodporují. Zatímco dřívější teologie se dívala na řeckou filozofii (zejména Aristotela) s podezřením, Tomáš ji „pokřtil“ a využil k logickému vysvětlení křesťanských dogmat.

2. Summa Theologiae: Jeho hlavní dílo, které systematicky třídí veškeré teologické vědění. Obsahuje slavných pět cest k důkazu existence Boha (vycházejících z pozorování světa, nikoliv jen z vnitřního cítění).

3. Učení o eucharistii: Zformuloval koncept transsubstanciace (přepodstatnění) – vysvětlení, jak se chléb a víno stávají tělem a krví Kristovou při zachování vnějších vlastností. Napsal také texty k svátku Božího Těla (např. hymnus Pange Lingua).

4. Přirozený zákon: Definoval etiku založenou na rozumu a lidské přirozenosti, která je dodnes základem katolické morální teologie a právní filozofie.

Význam svatého Tomáše Akvinského

Zaprvé je jediným učitelem církve, kterého v oficiálních dokumentech chválilo ne méně než 69 papežů. Ať už se říká cokoli o tom, že papežové nejsou neomylní, pokud nemluví ex cathedra, chvála 69 papežů znamená pro katolíka mnoho.

Zadruhé, encyklika Studiorum ducem Pia XI. (29. června 1923) o svatém Tomáši Akvinském připomíná, že na Tridentském koncilu, jednom z největších koncilů všech dob, který se konal v 16. století za účelem vyvrácení protestantských omylů, byly na oltáři koncilu, kde byly uloženy knihy ke konzultaci koncilních otců, pouze dvě díla: Byla to Bible a Summa Theologiae . To, že koncil umístil toto dílo vedle Bible na oltář jako zdroj konzultace, jako zdroj neomylného učení církve, je jistě velmi významné.

Za třetí, Kodex kanonického práva , sestavený svatým Piem X. a vyhlášený Benediktem XV. – tedy s autoritou papeže – doporučuje, aby oficiální výuka v seminářích byla v souladu s metodou a doktrínou svatého Tomáše Akvinského. Toto je tedy směr, který církev předepisuje pro formaci svého duchovenstva.

Za čtvrté, má autoritu (kterou má i mnoho svatých) učitele církve a do této kategorie byl povýšen v roce 1567 jiným svatým, papežem svatým Piem V.

Za páté, dostalo se mu velké chvály od papežů. Například Jan XXII. (14. století ) prohlásil: „Jeho doktrína sama o sobě je zázračná, protože překračuje schopnost člověka být tak přesný, jako byl on.“ „On sám osvítil církev více než všichni ostatní učitelé dohromady.“

V encyklice Lva XIII. Aeternis Patris o něm papež prohlašuje toto: „Je jako slunce, protože zahřál svět teplem svých ctností a naplnil ho nádherou svého učení.“

V pravidlech sv. Ignáce z Loyoly Sentire cum Ecclesia zakladatel Tovaryšstva Ježíšova poukazuje na následování scholastické filozofie jako na znak katolíka. Svatý Tomáš je tedy takovým učitelem, že jeho následování je znakem katolického ducha; nesouhlas s ním je tedy nedostatkem katolického ducha. Toto říká největší postava katolického ducha, jako je svatý Ignác, který zářil v otázce katolického smyslu stejně jako svatá Terezie zářila v otázce modlitby atd.

Pius XII. mu dal titul „společný učitel celé církve“, tedy učitel všech pro všechno. A

konečně, v díle Pia XII. jsou odkazy na svatého Tomáše Akvinského nespočetné.

Je tedy nezpochybnitelnou autoritou.