(modlí se na obyčejném růženci)
Na začátku:
Otče náš,
Zdrávas, Maria,
Apoštolské vyznání víry – Věřím v Boha,
Na zrnkách Otčenáše: (jedenkrát)
Věčný Otče, obětuji Ti Tělo a Krev, Duši i Božství Tvého nejmilejšího Syna a našeho Pána Ježíše Krista, na smír za hříchy naše i celého světa.
Na zrnkách Zdrávasu (desetkrát):
Pro jeho bolestné utrpení buď milosrdný k nám i k celému světu.
Na zakončení (třikrát):
Svatý Bože, Svatý Silný, Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi a nad celým světem. (Dn. 476)
Poté je vhodné pomodlit se toto zvolání (třikrát):
Ó Krvi a Vodo, která jsi vytryskla z Ježíšova Srdce jako zdroj milosrdenství pro nás, DŮVĚŘUJI TI!
Dále (třikrát):
Neposkvrněné a bolestné srdce Panny Marie oroduj za nás.
Tuto modlitbu nadiktoval Pán Ježíš sestře Faustyně ve Vilně 13. - 14. září 1935 (Dn. 474 - 476). Mluvil o ní celkem 14 krát a vysvětloval cíl i přísliby s ní spojené.
Boží vůle je projevem lásky k člověku; všechno, co se s ní neshoduje, je tedy bud' špatné nebo škodlivé, a proto to nemůže nejlepší Otec dát. Zvláštní přísliby se týkají hodiny smrti: milost obrácení a klidné smrti obdrží lidé, kteří se modlí korunku, a umírající, u nichž se ji budou modlit druzí.
Kněží ji budou podávat hříšníkům jako poslední možnost záchrany; i kdyby byl hříšník sebezatvrzelejší, pokud se jen jednou pomodlí tuto korunku, dosáhne milosti mého nekonečného milosrdenství. (Dn. 687) Alespoň jednou, ovšem se smýšlením, které se shoduje s významem slov modlitby a především v postoji důvěry, pokory a zároveň upřímné a hluboké lítosti nad hříchy.
Ve Vilně měla 13. září roku 1935 sestra Faustyna zjevení anděla, který přišel potrestat svět za jeho hříchy. Když uviděla anděla, prosila ho, aby se zdržel, že svět určitě bude činit pokání. V tomto okamžiku se ocitla stojící před Nejsvětější Trojicí, před kterou nesměla opakovat svou prosbu. Když ale ve své duši pocítila Kristovu milost, začala se modlit slovy, která slyšela ve svém srdci, a uviděla, že trest nad světem byl zastaven. Druhého dne, když byla ve svém pokoji, zjevil se jí Pán Ježíš, připomněl jí tato slova a poučil ji, jak se má těmito slovy modlit na růženci.
Modlitbou korunky - řekl Pán Ježíš - přibližuješ lidstvo ke mně (Dn. 929)
Tato modlitba usmiřuje můj hněv. (Dn. 476)
Jdi k představené a pověz, že si přeji, aby se všechny sestry i děti pomodlily tu korunku, kterou jsem tě naučil... (Dn. 714)
Má dcero, řeč tvého srdce je mi milá a lidstvo ke mně přibližuješ modlitbou té korunky. (Dn. 929)
... Modlitba, která je mi nejmilejší, je modlitba za obrácení hříšných duší, věz, má dcero, že tato modlitba je vždy vyslyšena. (Dn. 1397)
... Má dcero, vybízej duše k modlitbě té Korunky, kterou jsem ti odevzdal. Skrze modlitbu této Korunky rád dám všechno, oč mě budou prosit. Když se ji budou modlit i zatvrzelí hříšníci, naplním jejich duše pokojem a hodina jejich smrti bude šťastná... (Dn. 1541)
Pomodli se tu korunku, kterou jsem tě naučil, a bouře přestane. Skrze ni vyprosíš všechno, bude-li to, oč prosíš, shodné s mou vůlí. (Dn. 1731)
(Korunka utišila i bouři.) Sestra Faustyna píše:
„Dnes mě probudila velká bouře, hrozný vítr a déšť... tu jsem uslyšela slova: „Pomodli se tu korunku, kterou jsem tě naučil, a bouře přestane.“ – „Skrze ni vyprosíš všechno, bude-li to, oč prosíš, shodné s mou vůlí.“