Náš Pán Ježíš Kristus nám skrze řeholní sestru sv. Faustynu Kowalskou
(1905 – 1938) z Kongregace Matky Božího Milosrdenství v jejím Deníčku říká:
(Dn. 1512) – „Nejvíce se mi líbíš, když rozjímáš o mém bolestném utrpení; spojuj své malé bolesti s mým bolestným utrpením, aby před mým majestátem měly nekonečnou cenu!.“
(Dn. 369) – „ Jediná hodina rozjímání mého bolestného utrpení je záslužnější než celý rok se bičovat až do krve; rozjímání o mých bolestných ranách je pro tebe velmi užitečné a mně působí velikou radost.“
(Dn. 737) – „Je málo duší, které rozjímají o mém utrpení s opravdovým citem; nejvíce milostí udílím duším, které zbožně rozjímají o mém utrpení.“
(Dn. 561) – uviděla jsem živý obraz ukřižovaného Ježíše. Matka Boží mi řekla, abych jednala tak jako ona, i v radosti se vždy dívala na kříž.
(Dn. 449) – Panna Marie:
upři zrak na utrpení mého Syna a takto zvítězíš.
(Dn. 811) – Bůh Otec:
Každou duši, která se tu korunku bude modlit, bráním v hodině smrti jako svou chválu a stejné výsady dosahují umírající, když se ji druzí u nich pomodlí. Když (205) se u umírajícího tuto korunku modlí, usmiřuje se Boží hněv a duši zaplavuje bezedné milosrdenství a nitro mého milosrdenství je pohnuto pro bolestné utrpení mého Syna.
(Dn. 482) – Sv. Faustýna:
Bůh mi nic neodmítne, když ho prosím slovy jeho Syna. Sama o sobě je má oběť ničím, ale když ji spojuji s obětí Ježíše Krista, tak se stává všemohoucí a má moc usmířit Boží hněv. Bůh nás miluje ve svém Synu, bolestné umučení Božího Syna je ustavičným mírněním Božího hněvu.
Umučení Ježíše Krista,
Umučení Ježíše Krista,
Umučení Ježíše Krista,
Jak nám to má Bůh ještě říct, aby jsme to už konečně pochopili a začali podle toho konat?
(Dn. 476) - „Tato modlitba je na usmíření mého hněvu, budeš se ji modlit po devět dní na obyčejném růženci následujícím způsobem:
Nejprve se pomodlíš jednou Otčenáš a Zdrávas Maria a Věřím v Boha, potom budeš na zrnkách Otčenáše říkat tato slova:
Věčný Otče, obětuji Ti tělo a krev, duši i božství Tvého nejmilejšího Syna a našeho Pána Ježíše Krista, na smír za hříchy naše i celého světa; na zrnkách Zdrávasu budeš říkat tato slova: Pro jeho bolestné utrpení buď milosrdný k nám i k celému světu.
Na závěr se pomodlíš třikrát: Svatý Bože, Svatý Silný, Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi a nad celým světem“
(Dn. 687) - „Neustále se modli korunku, kterou jsem tě naučil. Každý, kdo se ji bude modlit, dojde velkého milosrdenství v hodině smrti. Kněží [ji] budou dávat hříšníkům jako poslední naději na záchranu; i kdyby byl hříšník sebevíc zatvrzelý, jestliže se jen jednou pomodlí tuto korunku, dojde z mého nekonečného milosrdenství milosti. Přeji si, aby mé milosrdenství poznal celý svět; nesmírné milosti toužím dávat duším, které důvěřují mému milosrdenství.“
(Dn. 474) - Večer, když jsem byla ve své cele, uviděla jsem anděla - vykonavatele Božího hněvu. Měl světlý šat, zářící obličej, pod nohama oblak, z oblaku vycházely hromy a blesky do jeho rukou a z jeho rukou vycházely a teprve dopadaly na zem.
Jakmile jsem toto znamení Božího hněvu, které mělo zasáhnout zemi a zvláště jisté místo, které ze spravedlivých důvodů nemohu jmenovat, spatřila, začala jsem prosit anděla, aby ještě na chvíli zadržel, že svět bude činit pokání. Avšak vůči Božímu hněvu byla má prosba ničím. Tu jsem uviděla Nejsvětější Trojici. Do hloubi mne pronikla velikost jejího majestátu a neodvažovala jsem se zopakovat svou prosbu. V téže chvíli jsem pocítila v duši sílu Ježíšovy milosti, která v mé duši bydlí; ve chvíli, kdy jsem si tu milost uvědomila, jsem byla vytržena před Boží stolec. Ach, jak veliký je náš Pán a Bůh a jak nesmírná je jeho svatost. Nebudu se pokoušet tu velikost popisovat, neboť zakrátko ho všichni uvidíme takového, jaký je. Začala jsem Boha (197) prosit za svět slovy, která jsem vnitřně slyšela.
(Dn. 475) - Když jsem se takto modlila, uviděla jsem bezmocnost anděla, který nemohl vykonat spravedlivý trest, jaký si ty hříchy zasluhovaly. Ještě nikdy jsem se nemodlila s takovou vnitřní silou jako tehdy. Toto jsou slova, kterými jsem Boha prosila: Věčný Otče, obětuji Ti tělo a krev, duši i božství Tvého nejmilejšího Syna a našeho Pána Ježíše Krista za hříchy naše i celého světa; pro jeho bolestné utrpení buď k nám milosrdný.
Náš Pán Ježíš Kristus nás žádá, abychom si zvlášť ctili hodinu, ve které na kříži za nás zemřel a v níž vyprosíme VŠE pro sebe i pro druhé. Řekl:
(Dn. 1320) – „Ve tři hodiny vyprošuj mé milosrdenství zvláště hříšníkům a alespoň na chvilku se zamýšlej nad mým utrpením, zvláště nad mou opuštěností ve chvíli umírání. Je to hodina velikého milosrdenství pro celý svět. Dovolím ti proniknout do mého smrtelného smutku, v tuto hodinu nic neodmítnu duši, která mě prosí pro mé utrpení...“
(Dn. 1572) – „Připomínám ti, má dcero, že kdykoliv uslyšíš, jak hodiny odbíjejí třetí, celá se ponoř do mého milosrdenství, veleb je a oslavuj; svolávej jeho všemohoucnost na celý svět, zvláště na ubohé hříšníky, vždyť v té chvíli bylo pro všechny duše otevřeno (145) dokořán. V tuto hodinu vyprosíš pro sebe i pro jiné všechno, v tuto hodinu se dostalo milosti celému světu - milosrdenství zvítězilo nad spravedlností. Má dcero, snaž se v tuto hodinu, pokud ti to povinnosti dovolí, vykonat pobožnost křížové cesty, a nemůžeš-li se pomodlit křížovou cestu, tak alespoň na chvíli vejdi do kaple a ucti mé Srdce, které je plné milosrdenství, v Nejsvětější svátosti; a jestliže nemůžeš přijít do kaple, ponoř se do modlitby tam, kde jsi, alespoň na okamžik. Žádám úctu k mému milosrdenství od všech tvorů, ale od tebe především, neboť tobě jsem dal toto tajemství poznat nejhlouběji.“
Spasitel ustanovil VELKÝ PÁTEK jako počátek novény a přípravy na svátek Božího Milosrdenství:
(Dn. 796) – (197) Pán mi řekl, že se ta korunka má modlit po devět dní před svátkem Milosrdenství. Začínat se má na Velký pátek. „V této novéně udělím duším veškeré milosti.“
(Dn. 1209) – Novéna k Božímu Milosrdenství, kterou mi Ježíš přikázal napsat a konat před svátkem Milosrdenství. Začíná na Velký pátek.
- Toužím, abys během těchto devíti dní přiváděla duše k prameni mého milosrdenství, aby načerpaly síly a osvěžení i všechnu milost, kterou potřebují v těžkostech života, a zvláště v hodině smrti. Každého dne přivedeš do mého Srdce jinou skupinu duší a ponoříš je do moře mého milosrdenství. A já všechny tyto duše uvedu do domu mého Otce. Budeš to dělat v tomto i v budoucím životě.
A žádné duši, kterou přivedeš ke zdroji mého milosrdenství, nic neodmítnu. Každého dne budeš prosit mého Otce o milosti pro tyto duše pro mé bolestné utrpení.
- Odpověděla jsem: Ježíši, nevím, jak mám tu novénu konat a které duše přivést do Tvého nej slitovnějšího Srdce nejdřív. A Ježíš mi odpověděl, že mi na každý den poví, které duše mám uvést do jeho Srdce.
Ale proč náš Pán Ježíš Kristus ustanovil VELKÝ PÁTEK jako počátek novény k svátku Božího Milosrdenství?
Nuže proto, že svátek Božího Milosrdenství pramení z VELKÉHO PÁTKU,
z probodeného nejsvětějšího Srdce Spasitelova. Ba co více - toto třeba správně pochopit - svátek Božího Milosrdenství není nic jiného, než oslavený, vzkříšený VELKÝ PÁTEK! Vždyť:
(Dn. 699) - „Má dcero, říkej celému světu o mém (138) nesmírném milosrdenství. Toužím, aby svátek Milosrdenství byl útočištěm a úkrytem pro všechny duše, a zvlášť pro ubohé hříšníky. V tento den je otevřeno nitro mého milosrdenství; celé moře milostí vylévám do duší, které se ke zdroji mého milosrdenství přiblíží. Duše, která přijme svátost smíření a svaté přijímání, dosáhne úplného odpuštění vin a trestů; v tento den jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti; ať se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat. Mé milosrdenství je tak veliké, že je nepochopí žádný rozum, ani lidský, ani andělský, za celou věčnost. Vše, co existuje, má svůj původ v nitru mého milosrdenství. Každá duše, která má ke mně vztah, bude po celou věčnost rozjímat o mé lásce a mém milosrdenství. Svátek Milosrdenství vzešel z mého (139) nitra, toužím, aby byl slavnostně slaven první neděli po Velikonocích. Lidstvo nedojde pokoje, dokud se neobrátí ke zdroji mého milosrdenství.“
A ten PRAMEN tryská a pramení z Velkého PÁTKU, ze Spasitelova Kříže, z probodeného nejsvětějšího Srdce ukřižované nekonečné LÁSKY:
(Dn. 1182) - „Má dcero, napiš, že čím větší ubohost, tím větší má právo na mé milosrdenství a [přesvědčuj] všechny duše, aby důvěřovaly v nesmírné hlubiny mého milosrdenství, neboť je všechny toužím spasit.
Pramen mého milosrdenství byl dokořán otevřen kopím na kříži pro všechny duše - nikoho jsem nevyloučil.“
I obraz Božího Milosrdenství (na kterém nás náš Spasitel žehná pravou rukou znamením sv. KŘÍŽE, Den. 416) je obrazem oslaveného, zmrtvýchvstalého VELKÉHO PÁTKU. Viz:
(Dn. 416) – Když byl ten obraz vystaven, uviděla jsem opravdový pohyb ruky Ježíše, jenž učinil veliké znamení kříže. Téhož dne večer, když jsem se uložila k odpočinku, jsem uviděla, jak se ten obraz pohyboval nad městem a to město bylo pokryto síťkou a sítěmi. Když prošel Ježíš, přeťal všechny sítě a nakonec učinil veliké znamení svátého kříže a zmizel. A uviděla jsem, jak jsem obklopena množstvím zlomyslných postav planoucích ke mně velikou nenávistí. Z jejich úst vycházely různé hrozby, avšak žádná se mě nedotkla.
(Dn. 326) – „Z toho obrazu shlížím tak, jako jsem shlížel z kříže.“
299 – „Tyto dva paprsky představují krev a vodu - světlý paprsek znázorňuje vodu, která duše ospravedlňuje; červený paprsek představuje krev, která je životem duší… Tyto dva paprsky vytryskly z nitra mého milosrdenství tehdy, když mé umírající Srdce bylo na kříži otevřeno kopím. Tyto paprsky chrání duše před hněvem mého Otce. Šťasten, kdo bude žít v jejich stínu, neboť ho nezasáhne spravedlivá Boží ruka. Chci, aby první neděle po Velikonocích byla svátkem Milosrdenství.“
(Dn. 414) – [Na] Velký pátek ve tři hodiny odpoledne, když jsem vešla do kaple, uslyšela jsem slova: - Přeji si, aby byl tento obraz veřejně (173) uctěn. - Tu jsem uviděla Pána Ježíše, jak umírá na kříži a velmi trpí, a z Ježíšova Srdce vyšly stejné dva paprsky, jaké jsou na tom obraze.
(Dn. 47) – Po chvíli mi Ježíš řekl: Namaluj obraz podle toho, co vidíš, s nápisem:
Ježíši, důvěřuji Ti. Toužím, aby byl tento obraz uctíván nejprve ve vaší kapli a [pak] na celém světě.
(Dn. 48) – Slibuji, že duše, která bude tento obraz uctívat, nezahyne. Slibuji (jí) také už zde na zemi vítězství nad nepřáteli a obzvlášť v hodině smrti. Já sám ji budu bránit jako svou slávu.
(Dn. 327) – „Podávám lidem nádobu, se kterou mají přicházet pro milosti k prameni milosrdenství. Tou nádobou je tento obraz s nápisem: Ježíši, důvěřuji Ti.“
(Dn. 570) – „Prostřednictvím tohoto obrazu budu duším udílet mnoho milostí. Proto ať je všem přístupný.“
Neberme TO na lehkou váhu
Ježíš a Matka Boží nám skrze sv. Faustynu říkají:
(Dn. 965) –Ježíš na mě pohlédl a řekl: „Ačkoliv jsem tak hořce trpěl, duše hynou. Dávám jim poslední naději na záchranu - svátek mého milosrdenství. Jestliže nevzdají chválu mému milosrdenství, zahynou na věky. - Sekretářko mého milosrdenství, piš, říkej duším o tom mém velikém milosrdenství, neboť blízko je strašlivý den, den mé spravedlnosti.“
(Dn. 635) – „já jsem světu dala Spasitele a ty máš světu říkat o jeho velikém milosrdenství a připravit svět na jeho (91) druhý příchod, kdy přijde ne jako milosrdný Spasitel, ale jako spravedlivý soudce. Ach, ten den je strašný. Den spravedlnosti, den Božího hněvu je stanoven, andělé se před ním chvějí. Říkej duším o tom velikém milosrdenství, dokud je čas slitování;...“
(Dn. 83) – „Dříve než přijdu jako spravedlivý soudce, přicházím nejprve jako Král milosrdenství. Dříve než nadejde den spravedlnosti, bude dáno lidem takovéto znamení na nebi:
Zhasnou všechna světla na nebi a po celé zemi bude hluboká tma. Tehdy se ukáže na nebi znamení kříže a z otvorů, kde byly probodeny Spasitelovy ruce a nohy, budou vycházet silná světla, která budou po nějakou dobu osvěcovat zemi. Bude to krátce před posledním dnem.“
(Dn. 848) – „Jak veliké milosti udělím duším, které se budou tuto korunku modlit, nitro mého milosrdenství je pohnuto vůči těm, kdo se tu korunku modlí. Zapiš tato slova, má dcero, říkej světu o mém milosrdenství, ať celé lidstvo pozná mé neproniknutelné milosrdenství. Je to znamení posledních časů, po něm přijde (230) den spravedlnosti. Dokud je čas, ať se utíkají k prameni mého milosrdenství, ať čerpají z krve a vody, která pro ně vytryskla.“
(Dn. 1159) – Boží stavidla se pro nás otevřela, čerpejme z nich dříve, než nastane den Boží spravedlnosti, a to bude strašný den.
(Dn. 1160) – (44) Když jsem se jednou zeptala Pána Ježíše, jak může snést tolik provinění a různých zločinů a netrestaje, odpověděl mi Pán: - „Na potrestání mám věčnost, nyní jim však prodlužuji dobu milosrdenství, ale běda jim, nepoznají-li čas mého navštívení. Dcero má, sekretářko mého milosrdenství, nemáš jen povinnost psát a mluvit o mém milosrdenství, ale vyprošuj jim milost, aby i oni velebili mé milosrdenství.“
Zdroj: