Smírné sv. přijímání má počátky ve zjeveních Ježíšových svaté Markétě Marii Alacoque, při kterých si Kristus přál, aby na svátek Nejsvětějšího Srdce věřící přistupovali k svatému přijímání, a tím jej usmiřovali za urážky, kterými bývá v Nejsvětější Svátosti zahrnován. Svatá Markéta říká: „A co přísněji káral, byl nedostatek úcty a pozornosti před Nejsvětější Svátostí, zejména v čas hodinek a rozjímání.“
V roce 1854 vzniklo Sdružení smírného svatého přijímání, které založil otec Drevon. Roku 1865 bylo založeno i v klášteře Navštívení v Paray-le-Monial, odtud se rozšířilo po celé Francii, zvláště, když je papežové Pius IX. a pak Lev XIII. častěji doporučovali, a členům Sdružení udělili hojné odpustky.
Věřící, kteří se rozhodli být smírnou obětí, usmiřují Ježíše ve Svátosti oltářní častým svatým přijímáním nejen o prvních pátcích, ale pokud možno každý den. Ještě před vstoupením do řehole se Markéta Marie těšila, „že opustím-li svět, budu choditi často k svatému přijímání, neboť mi to dovolovali jen zřídka, a já bych se byla považovala za nejšťastnější na světě, kdybych byla mohla často přijímati a stráviti noci sama před velebnou Svátostí, neboť jsem se tam cítila v takové jistotě, že ačkoliv jsem byla nanejvýš bázlivá, už jsem na strach ani nevzpomněla, jakmile jsem se octla na tom místě nejdražší své rozkoše.“ A pokračuje, jak prožívala přípravu na přijetí Eucharistie: „V předvečer svatého přijímání jsem se cítila pohroužena v tak hlubokou propast mlčení, že jsem mohla mluviti jenom násilím pro vznešenost toho, co jsem měla vykonati; a když jsem přijala Tělo Páně, byla bych raději nepila, nejedla, neviděla ani nemluvila, tak veliká byla útěcha a pokoj, které jsem cítila.“
Ctitelé Srdce Ježíšova Jej mohou usmiřovat také Novenou ze smírných svatých přijímání konanou ve dnech 1.– 9. každého měsíce. (Viz slavení Pátků)