Návštěvy Nejsvětější Svátosti jsou jedním z hlavních úkonů ke cti Božského Srdce (spolu se sv. přijímáním). Ve Svátosti je Kristus přítomen se svým Srdcem. Je to přítomnost tajemná, ale skutečná. Při návštěvě se věřící Kristu klaní, odprošují, zasvěcují se Mu. Svatý František Borgiáš (autor textu písně pocházející asi z roku 1560 – Z lásky raněný Ježíši) navštěvoval Ježíše ve svatostánku sedmkrát denně k uctění sedmerého prolití krve: při obřízce, při krvavém potu v Olivetské zahradě, při bičování, korunování trním, přibíjení na kříž rukou a nohou, při probodení boku.
Svatá Markéta Marie v rozhovoru s Ježíšem říká: „Ó můj Pane, jak veliká je Tvá dobrota ke mně, že mi ráčíš dávati podíl na hostině svatých (...) Také věz dobře, že bez Nejsvětější Svátosti a bez kříže bych nemohla žíti.“
Svatí Otcové nazývají Ježíše ve Svátosti oltářní Victima silentii – obětí mlčení. Je dobré zastavit se co nejčastěji v kostele k uctění Nejsvětější Svátosti. Návštěva Svátostného Ježíše může být krátká, někdy stačí pozdravení v duchu, když zahlédneme věž kostela nebo kaple.