Dokud duše nebude pevně ukotvena v pravověrné katolické nauce, musí pečlivě zvažovat z jaké knihy čerpá
- kdo knihu napsal
- kdo překládal a z čeho
- rok vydání - novější knihy často nejsou již překládány v pravověrném katolickém duchu, jsou zbaveny jednoznačnosti, zakrývají původní jasný smysl slov., obsahují výrazy falešného ekumenizmu.
Knihy zbavené bludů a herezí musí mít církevní schválení. Toto je naprosté nutné minimum a první ukazatel, kterou kniha musí mít, POKUD JI CHCEME POUŽÍT JAKO DŮVĚRYHODNOU.
Vždy začít u knih prověřených tím, že z nich čerpali významní svatí a ti pak napsali další knihy v souladu s pravověrnou katolickou naukou.
Některé knihy překládané/psané falešným duchem lehce poznáte svou dvojsmyslností mnohdy i mnohoznačností, zakrýváním jednoznačných pojmů (heretik, bludař, kacíř). Tyto knihy jsou velmi škodlivé pro nově zrozené čisté duše, upřímně hledající pravdu. Jsou brzy svedeny k falešnému ekumenizmu. Překrucují jednoznačnou katolickou nauku jak jen mohou. Je proto nemožné pochopit jak to či ono autor/překladatel vlastně myslel V PŮVODNÍM VÝZNAMU.
Jsou na trhu i knihy úmyslně poškozeny, kdy nepřítel úmyslně poškodil následná vydání tak, že rozdíl se dá najít jen porovnáváním. Přišlo se na to např. u knih, které napsal Antonín Maria Claret. Nepřítel následně další vydání těchto jeho knih přepsal k obrazu svému a dokonce pozměnil i jeno životopis. DŮVĚRYHODNÝ ČTENÁŘ JE TAKTO SVEDEN V OMYL.
Nejvíce je to patrné u Písma svatého - překlad/výklad provedený samozvanými "mudrci" bez apoštolské posloupnosti. Nejvíce mně dnes zaráží např. přeložený katolický komentář s poznámkami protestantů???!!! To už prostě hlava nebere co je v dnešní době možné zakoupit v katolickém knihkupectví. Tyto poznámky nejsou ani napsány s upozorněním, že se jedná o autora, který "protestuje proti katolické církvi.