Zasvěcení je slavnostní obnova křestního slibu, projev naší oddanosti, která může být chápána jako smlouva. My, jako dávající a slibující to, co můžeme a máme dobrého vykonat. Božské Srdce nám nabízí poklady milostí, které jsou velkým obohacením života zde na zemi, i na věčnosti.
Zasvěcení je zároveň rozhodnutí vůle vzdát se zásad tohoto světa a patřit úplně Bohu. Tím se dáváme zcela do služeb Ježíšova Srdce, svěřujeme se Jeho vedení na cestě spásy. Zasvěcení Srdci Ježíšovu se nejvíce rozšířilo vlivem již několikrát zmiňované sv. Markéty Marie Alacoque. Co znamená zasvětit se Jeho Srdci, vyplývá z jejich listů a vlastního životopisu.
Podle ní je zasvěcení nutným a podstatným úkonem pobožnosti, znamená především, že se Mu chceme věnovat celou duší a tělem, pro Něj žít a pracovat, podřídit Mu své zájmy.
Sv. Markéta popisuje ve svém životopise, který psala s velkou nechutí a pouze z poslušnosti, jak po vykonání celoroční zpovědi se jí zdálo, že se vidí a cítí svlečena, a zároveň znovu oděna bílým šatem, a slyší tato slova: „Hle roucho nevinnosti, jímž odívám tvou duši, abys už žila jen životem Bohočlověka, to jest abys žila jako už nežijíc, nýbrž abys nechala v sobě žíti mne. Neboť já jsem tvůj život a ty už nebudeš živa leč ve mně a skrze mne, jenž chce, abys jednala, jako bys už nejednala, abys mne nechala jednati a působiti v tobě a pro tebe, nechávajíc mi péči o vše. Nesmíš už míti vůli, než jako bys jí už neměla, nechávajíc mne chtíti za tebe ve všem a všude.“
Sv. Markéta vše odevzdávala do Boží vůle a raději trpěla pokoření, bolesti a zahanbení, než chválu a blahopřání. Při takových příležitostech říkala: „Ó můj Bože, raději na mne pošli všecky pekelné běsy než jazyky tvorů ( ...)“
K: Ježíši, Vykupiteli lidského pokolení, shlédni na nás, pokorně klečící před tvým oltářem,
L: jsme tvoji a tvoji chceme i zůstat.
K: Abychom se s tebou ještě vroucněji mohli spojit,
L: proto se dnes každý z nás dobrovolně zasvěcuje tvému Srdci.
K: Mnozí lidé tě dosud nepoznali, mnozí tvými přikázáními pohrdli a odmítli tě,
L: smiluj se nad nimi, dobrotivý Ježíši a přitáhni je všechny na své svaté Srdce.
K: Buď, Pane králem nejen svých věrných, kteří tě nikdy neopustili, ‘
L: ale i marnotratných synů, aby se vrátili brzo do otcovského domu a nezhynuli hladem a bídou
K: Buď, Pane, králem i těch, které od tebe oddělily mylné názory a rozkol:
L: povolej je k bezpečí pravdy a k jednotě víry, aby byl jeden ovčín a jeden pastýř.
K: Daruj své Církvi pokoj a svobodu, propůjč všem národům mír a jistotu. Ať ze všech končin země zaznívá jeden hlas:
L: Sláva buď božskému Srdci, které nám přineslo spásu. Jemu buď čest a chvála navěky.
V: Amen.
Šíření zasvěcování je v současnosti na samostatných aktivitách rodin. Vlastní intronizace spočívá v duchovní přípravě rodiny. Je vhodné, aby členové rodiny před slavností přistoupili ke svátosti smíření a k svatému přijímání. Obřad zasvěcení se uskutečňuje za přítomnosti kněze v místnosti, kde se obvykle scházívá celá rodina, např. před obrazem připomínajícím Lásku Srdce Ježíšova. Přítomní mohou zazpívat píseň k Srdci Ježíšovu, kněz pak posvětí obraz.
Následuje modlitba Věřím v Boha a zásvětná modlitba rodin, schválená papežem Piem X. dne 19. května 1908:
Nejsvětější srdce Ježíšovo, Tys projevilo svaté Markétě Marii přání, že chceš vládnouti nad křesťanskými rodinami. Podle Tvého přání shromáždili jsme se dnes, abychom prohlásili Tvou naprostou vládu nad naší rodinou. Od nynějška chceme žíti Tvým životem. Chceme, aby v naší rodině kvetly ctnosti, za které jsi přislíbil pokoj na zemi. Chceme se bedlivě varovati ducha světského, jejž Ty odsuzuješ. Náš rozum ať se před Tebou sklání v prosté víře a naše srdce nechť Tobě patří láskou nerozdělenou. Svou lásku k Tobě chceme živit častým svatým přijímáním.
Božské Srdce, předsedej našim rodinným shromážděním, žehnej našim duchovním i časným podnikům, odvracej od nás neúspěchy, žehnej našim radostem a ulehčuj naše bolesti. Kdyby však někdo z nás upadl do neštěstí, že by Tě urazil, připomeň mu, Srdce Ježíšovo, že jsi ke kajícímu hříšníkovi dobrotivé a milosrdné. Když pak udeří hodina rozloučení a smrt zanese smutek do naší rodiny, my všichni, jak ti co odcházejí, tak pozůstalí, se podřídíme Tvým věčným úradkům. Budeme se těšiti myšlenkou, že přijde den, kdy se celá naše rodina v nebi spojí, a bude moci na věky chváliti Tvou slávu a Tvá dobrodiní.
Kéž neposkvrněné Srdce Panny Marie a slavný patriarcha svatý Josef přednesou Ti toto naše zasvěcení a nám je připomínají po všechny dny našeho života.
Budiž velebeno Srdce Ježíšovo, Srdce našeho Krále a Otce. Amen.
Závěrem se všichni pomodlí Poděkování: (viz dále)
Zasvěcená rodina se zavazuje k denní modlitbě zasvěcení před obrazem Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Ve výročný den zasvěcení rodiny může rodina získat plnomocné odpustky, když se pomodlí zásvětnou modlitbu a přistoupí ke svátostem: svátosti smíření a sv. přijímání.
.
Co je tedy třeba k vykonání intronizace Božského Srdce ve vaší rodině? Především je třeba vlastního rozhodnutí žít tento apoštolát věrně a vytrvale. Bůh jistě tuto snahu podpoří mnoha zvláštními milostmi. Dále je třeba, aby měla rodina k dispozici sošku nebo obraz Srdce Ježíšova. Velikost nerozhoduje, je jen třeba, aby představovaly Ježíše s planoucím srdcem, nikoli pouhé Srdce bez Ježíše. Tato soška či obraz se umístí na důležitém místě v bytě či domě, nejlépe tam, kde se rodina nejčastěji schází. Naopak nemá být intronizována v těch místech bytu či domu, které jsou určeny spíše soukromému než společnému životu – ložnice, osobní pracovna apod. Je důležité, aby toto místo bylo veřejně přístupné, neboť intronizované Srdce Ježíšovo má být na očích a následně na mysli všem, kteří tuto rodinu navštíví. Rodina si zvolí vhodný den pro tuto událost, nejlépe svátek Krista Krále či Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Je-li to možné, pozve kněze, nejbližší příbuzné a přátele. Ráno v den zasvěcení jdou členové rodiny na mši svatou a ke svatému přijímání, před obřadem intronizace ozdobí příslušné místo květinami a připraví u něj svíce a svěcenou vodu. Po shromáždění pozvaných účastníků obřadu kněz, oblečený do rochety a bílé štoly, posvětí obraz touto formulí (ještě před tím je vhodné zazpívat píseň k Srdci Ježíšovu):
Ve jménu Páně je pomoc naše. V tom, který učinil nebe i zemi.
Pán s vámi. I s duchem tvým.
Modleme se: Všemohoucí věčný Bože, který dovoluješ, aby se malovaly obrazy Tvých svatých, abychom, patříce na ně tělesnýma očima, duchovním okem svým jejich svatost uvažovali a je svými skutky následovali; požehnej + a posvěť +, prosíme, tento obraz zhotovený ke cti a na památku Nejsvětějšího Srdce Jednorozeného Syna tvého Pána našeho Ježíše Krista, a dej, aby všichni, kdo před ním Srdce tvého Nejsvětějšího Jednorozeného Syna budou pokorně ctít a velebit, pro jeho zásluhu a dobrotu v tomto světě milosti a v životě budoucím věčné slávy dosáhli. Skrze Krista našeho Pána. Amen. (Kněz pokropí obraz svěcenou vodou a zavěsí jej na určené místo.)
Všichni stojí a modlí se Věřím v Boha. Poté kněz promluví o významu intronizace. Na to přítomní pokleknou, kněz předříkává a členové rodiny opakují slova zásvětné modlitby:
„Nejsvětější Srdce Ježíšovo, tys projevilo svaté Markétě Marii přání vládnout nad křesťanskými rodinami. My dnes tedy přicházíme, abychom prohlásili tvou neomezenou vládu nad naší rodinou. Od této chvíle chceme žít tvým životem, chceme v srdci svém pěstovat ctnosti, za něž jsi přislíbilo pokoj už v tomto životě, chceme se bedlivě varovat světského ducha, jejž ty zavrhuješ. Vládni nad naším rozumem prostotou naší víry, vládni nad naším srdcem láskou bez výhrady, kterou srdce naše bude planout pro tebe, a jejíž plamen budeme živit častým svatým přijímáním. Božské Srdce, předsedej našim schůzkám, žehnej našim podnikům duchovním i časným, zaplašuj naše starosti, posvěcuj naše radosti, zmírňuj naše útrapy. Kdyby tě však přece někdo z nás zarmoutil, připomeň kajícímu hříšníkovi, Srdce Ježíšovo, svou dobrotivost a milosrdenství. Až pak uhodí hodina rozloučení, až přijde smrt a naplní nás zármutkem, podrobíme se všichni, jak odcházející, tak pozůstalí, tvým věčným úradkům. Budeme se utěšovat myšlenkou, že nastane den, kdy celá rodina, v nebi zase spojená, bude moci na věky chválit tvou slávu a tvá dobrodiní. Kéž ti Neposkvrněné srdce Panny Marie a slavný patriarcha svatý Josef přednesou toto zasvěcení a nám je připomínají po všechny dny našeho života! Buď velebeno Srdce Ježíšovo, Srdce našeho Krále a Otce!“
Otče náš, Zdrávas, Sláva Otci.
Sláva a čest budiž Božskému Srdci Ježíšovu, které nám prokázalo tak veliké milosrdenství. Z tolika tisíc nás Božské Srdce vyvolilo za dědice své lásky. Náš příbytek se dnes stal svatyní smíru za nevděk tolika lidí. Božské Srdce Ježíšovo, jak nezaslouženého štěstí jsi nás učinilo účastnými, že tebe jako Pána a Ochránce své rodiny smíme pozdravovat. V nejhlubší úctě se ti klaníme, tobě děkujeme, že chceš mezi námi přebývat a s námi se sdílet o všechny naše úzkosti a starosti, o všechny radosti a strasti. Nejsme hodni, abys k nám zavítal, avšak zůstaň přece s námi, Pane, a učiň nás všechny vroucími ctiteli tvého Božského Srdce. Zasvěcujeme se a odevzdáváme se ti se vší důvěrou a oddaností, Božský Spasiteli, a prosíme tě o tvé svaté požehnání pro všechny své práce a zaměstnání. Kéž je ti tento dům příbytkem milým a drahým, jako ti byl dům Marie a Marty v Bethánii, kam jsi vždy rád zavítal. Odevzdáváme ti, Srdce Ježíšovo, všechny své záležitosti a prosíme tě o útěchu a sílu v utrpení a pokušení. Ale obzvláště ti odevzdáváme ty duše, jež nám smrt odňala. Zůstaň s námi, Pane, a buď nám pomocí v bouřích tohoto života. Vzdal od nás noc nevěry a nesvornosti! Dej, abychom ti sloužili v pracovitosti, čistotě a lásce! Nejsvětější Srdce Ježíšovo, buď v tomto domě velebeno a milováno, ctěno a slaveno nyní i na věky. Amen.
Zdrávas Královno.
Nejsvětější Srdce Ježíšovo, smiluj se nad námi! (3x)
Neposkvrněné Srdce Mariino, oroduj za nás!
Svatý Josefe, oroduj za nás!
Svatá Markéto Marie, oroduj za nás!
Velebeno budiž Nejsvětější Srdce Ježíšovo po všechny věky věků! Amen.
Slavnost končí kněžským požehnáním.
Je samozřejmé, že tímto slavnostním obřadem náš život Kristu Králi zasvěcený nekončí, ale teprve začíná. Co slibuje Ježíši jemu zasvěcená rodina? Zavazuje se, že s pomocí Boží povede důsledný křesťanský život, bude věrně zachovávat Boží i církevní přikázání, zvláště pak:
1) častou účast na mši svaté a plný svátostný život;
2) věrné dodržování nedělního odpočinku od práce;
3) křesťanskou výchovu dětí, vystříhání se všeho, co odporuje mravům (v oblasti oblékání, hudby, sportu apod.);
4) úctu ke kněžím, poslušnost učitelskému úřadu Církve;
5) společnou večerní modlitbu před obrazem (soškou) Srdce Ježíšova;
6) připomínání si dne intronizace rodinnou slavností;
7) první pátky v měsíci obnovovat zasvěcení rodiny (již bez kněze a jiných osob, stačí zásvětná modlitba rodiny).
K těmto obecně platným závazkům bývají doporučovány ještě dva následující:
1) o prvních pátcích v měsíci účastnit se mše svaté včetně svatého přijímání;
2) v předvečer prvního pátku v měsíci adorovat před obrazem (soškou) Srdce Ježíšova tzv. Svatou hodinu. Pro tento účel lze užít starší modlitby sestavené P. Mateem (lze si je vypůjčit např. v knihovně KTF UK), případně jiné vhodné smírné modlitby. Doporučená doba pro tuto rozmluvu s Nejsvětějším Srdcem Ježíšovým je mezi 9. hodinou večerní a 5. hodinou ranní.
Duchovní závěť je vyšším stupněm zasvěcení. Je to úkon naprosté odevzdanosti lásce Boží, vyžadující už jistý stupeň dokonalosti a přímo odvážnou důvěru v nekonečnou lásku Kristovu. Je dokonalým zasvěcením, ke kterému volá Bůh mnoho duší nejen v duchovním stavu, ale i laiky. Svatá Markéta Marie Alacoque ve svém životopise píše, že duchovní závěť byla jednou z prvních věcí, kterou od ní Ježíš žádal:
„Jednou mne můj svrchovaný Obětník požádal, abych pro něho učinila písemně závěť nebo písemné a bezvýhradné darování, jak jsem mu již ústně odkázala vše, co budu moci vykonati nebo vytrpěti, a všecky modlitby a duchovní statky, které by mi byly věnovány ať již za mého života nebo po mé smrti, a kázal mi otázati se mé představené, chce-li mi při tom aktu býti notářkou (...) Má představená svolila, a když jsem to přinesla v podar této jediné Lásce své duše, projevila z toho veliké potěšení a pravila mi, že s tím chce naložiti podle svých úmyslů a ve prospěch komu jí bude libo, ježto však prý mne Jeho láska oloupila o všecko, nechce již, abych měla jiné bohatství než bohatství jeho přesvatého Srdce, kteréž mi ihned dal v úděl, říkaje mi do pera a káže mi vlastní krví sepsati ten odkaz, který jsem podepsala na svém srdci, vyryvši tam nožíkem jeho přesvaté jméno Ježíš.“
Text odkazu, který jí diktoval Ježíš a který psala vlastní krví, byl tento: „Ustanovuji tě dědičkou svého Srdce a všech jeho pokladů v čase i věčnosti. Dovoluji ti, abys jich užívala podle svého přání a zároveň ti slibuji, že ti nebude chybět pomoc, jedině, kdyby mému Srdci chyběla moc. Budeš navždy jeho milovanou učednicí, poddajnou jeho vůli a obětí za uskutečnění jeho tužeb; Ono jediné bude předmětem tvých přání, Ono dá náhradu a zadostiučinění za tvé poklesky a doplní tvé povinnosti.“
Odměnou za tak oddaně zasvěcenou duši dává Ježíš sám sebe. Proto byla práce mnoha světců tak požehnaná a proto mohl Bůh skrze ně konat i zázraky, protože se Mu bezvýhradně zasvětili a skrze ně žil a působil Bůh. „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal, 2,20).
Zasvěcením dne Jeho Srdci obětujeme všechny své skutky a jejich záslužnou cenu, svou práci, námahy a utrpení dne, jako náhradu za všechny urážky, které byly Ježíšovu Srdci učiněny.
Modlitba odevzdání dne Ježíšovu Srdci:
Božské Srdce Ježíšovo, skrze bolestné Srdce Mariino,
obětuji Ti všechny modlitby, všechny skutky
a všechna utrpení tohoto dne
náhradou za veškeré urážky, jež Tobě byly učiněny.
Vše to obětuji Ti na úmysly, jež Ty stále máš při Své oběti na oltáři.