Rod Pštrossů

Na přelomu 16. a 17. století žily v Čechách dvě vladycké rodiny Pštrossů a to Pštrossové z Mirotína a Pštrossové z Drastu. Zatímco Pštrossové z Mirotína údajně posléze vymřeli, Pštrossové z Drastu žili kolem roku 1600 v Praze a statek Drast měli v držení až do roku 1620, kdy jej Matyáš Pštross z Drastu prodal. 

Dle starého rodinného podání přesídlili Pštrossové z Drastu do Chrudimi. Rodina si však nečinila nároky na navazování rodokmenu s těmito vladyckými rodinami a pra...praděd Josef Pštross roku 1800 dokonce své potomky od pátrání po rodinném původu zrazoval. Jak to bylo ve skutečnosti se asi již nikdy nedozvíme. 

Grafický rodokmen rodové větve Pštrossů naleznete zde.

Nejstarší záznamy o rodině Pštrossů v Chrudimi pochází již z konce 16. století. Podle chrudimských knih roku 1584 přenechali páni chrudimští Pavlu Pštrossovi kus obecního pozemku : 

Roku 1586 koupil Pavel Pštross od pánů dům, který dříve náležel Vavřincovi Strakovi. Pavel měl údajně syny Václava, Jiřího a Samuela, kteří se stali zakladateli významného rodu Pštrossů v Chrudimi a později i v Praze.

Podle Soupisu poddaných podle víry žily v polovině 17. století v Chrudimi dvě rodiny Pštrossů. Ve čtvrti Vořovské na Kateřinském předměstí žil Václav Pštross, soused a koželuh, s dospělým synem Janem a jeho manželkou Annou. Ve dvoře paní Mydlářské pak žil Samuel Pštross, soused a kovář, se ženou Annou. 

Podle dostupných pramenů (Pověsti a obrázky z Chrudimska, řada V, vydané roku 1914) žila v té době v Chrudimi ještě jedna rodina Pštrossů, která v soupisu poddaných není uvedena. Byla to rodina sládka a měšťana chrudimského Jana Pštrossa a  jeho manželky Anny. 

Nejstarší zápisy v chrudimských matrikách pochází z první poloviny 17.století. Vyskytuje se v nich poměrně hodně zápisů pod jménem Pštross, Pštros nebo Stross. Avšak zápisy  z této doby jsou neúplné, vyskytuje se v nich evidentně více osob stejného jména a tak není možné z této doby sestavit jednoznačnou historii rodiny Pštrossů. Proto zde předkládáme verzi, kterou považujeme za nejpravděpodobnější. 

Chrudim

Kdy byla Chrudim jako město založena bohužel nevíme, protože zakládací listina města se v originále nezachovala. Jisté však je, že byla jako královské město založena Přemyslem Otakarem II  někdy před rokem 1276. Nedlouho po svém založení se stala královským "věnným" městem. Na počátku husitských válek (1419–1434) se Chrudim přiklonila na stranu protikatolickou a německy mluvící část obyvatelstva město opustila. Od té doby je Chrudim takřka výhradně českým městem.

Naši přímí předkové žili v Chrudimi zřejmě od konce 16.století až do poloviny 18.století. Za tu dobu se v historii Chrudimi střídala období rozkvětu s obdobími válek, epidemií a živelných pohrom. 

Od konce 15.století  město vzkvétalo a bohatlo. Skoupilo mnoho statků v okolí. Kvetla řemesla a obchod. V okolí byly hojné vinice, chmelnice, zahrady zelinářské i bylinné, chovalo se zde mnoho koní.  Zmínky o vinicích v Chrudimi jsou již ze 60. let 15. století, ale pravý rozvoj chrudimských vinic nastal až v roce 1537, kdy orgány města daly povolení. Nejprve byla osázena Vlčí hora, později v roce 1555 také Pumberka a Na skřivánkách. Vinné hrozny se lisovaly na "v presích", kde lisy vlastnily jen někteří vinaři a ostatním je za poplatek pronajímali. Další lis stál Na skřivánkách, později se z něj stal hostinec nazvaný Presy, který byl ještě ve druhé polovině 19. století oblíbeným výletním místem chrudimských občanů. Po Bílé hoře, kdy došlo k hromadné emigraci evangelíků z Chrudimi, neměly vinice dostatek péče a zpustly. Chrudimské vinařství tak postupně upadalo.

V polovině 16.století bylo ve městě celkem 480 domů, z nichž mnohé byly právovárečné.  Podél náhonů a řeky byli valchy jirchářské a koželužské a měli tam své domy také rybáři a lazebníci. Zámožní měšťané vlastnili kromě domů ve městě i dvorce, a mlýny na předměstí a vinice a polnosti za městem.  Jejich domy byly často honosné, zdobené pěkným portálem a uvnitř mívaly velkou ústřední místnost zvanou mázhaus. Město vlastnilo několik pivovarů a dvorů na předměstí za hradbami.

V té době se výrazně rozvíjela i vzdělanost. Mnozí měšťané se naučili latinsky a řecky a vlastnili pěkné knihovny. Někteří dokonce psali básně nebo se zabývali vědou. Z nich zvláště vynikl místní rodák, právník, spisovatel, universitní mistr a později i děkan Karlovy university Viktorin Kornel ze Všehrd (1460-1520). V polovině 16. století byla vystavěna honosná bohatě zdobená dvoupatrová  škola.

Těžkou ranou pro Chrudim byla třicetiletá válka (1618–1648). Město se připojilo k neúspěšnému stavovskému povstání a v důsledku toho bylo zbaveno statků a privilegií. Muselo platit pokuty a zvýšené daně. Komě toho během války městem procházely cizí i císařské armády, které město vydíraly a loupily. Vzhledem k tomu, že v té době ještě nebyly kasárna, postihlo ubytování a stravování vojska městské obyvatelstvo, které muselo vojsku dodat množství potravin a prostory pro ubytování. Město bylo drancováno a rabováno, mnoho domů zpustošeno a zničeno. Roku 1654 bylo ve městě a v předměstích jenom 265 domů obydlených, asi 100 domů rozbořených a 18 pustých. V důsledku rekatolizace odešlo z města evangelické obyvatelstvo. 

Nové války, zejména o rakouské dědictví r. 1742-1744, přivedly do Chrudimi pruská vojska, jejichž velitel, panovník Friedrich II. Veliký, měl zde svůj hlavní stan. Roku 1750 zde zřizuje královna Marie Terezie poštu a od r. 1751 je Chrudim sídlem reorganizovaného a trvale zde umístěného krajského úřadu.  

Pavel Pštross (zemřel před rokem 1600)

Roku 1584 získal Pavel od chrudimských radních pozemek (viz výše) a roku 1586 koupil od pánů dům, který dříve náležel Vavřincovi Strakovi a jehož kupní cenu v letech 1589 - 1598 splácel . Krátce na to, ještě před rokem 1600, Pavel zemřel. Pavel měl údajně syny Václava, Jiřího a Samuela. Naše větev rodu Pštrossů pokračuje synem Václavem. 

Jiří Pštross  byl zřejmě duševně zaostalý a proto roku 1617 převedl svůj podíl dědictví po otci na bratra Václava.

Samuel Pštross ( -1670)

Samuel byl kovář v Chrudimi. Za ženu si vzal Magdalenu, vdovu po kováři Adamovi. Údajně se roku 1612 se oženil podruhé, jméno jeho manželky ale není známo, a potřetí se oženil s Marianou rozenou Jiterovou. Samuel měl pravděpodobně dva syny, Jana a Samuela.

Václav Pštross (cca 1590-1676)

Václav byl váženým měšťanem a koželuhem, roku 1629 byl jako mistr přijat do cechu koželužského. Kromě toho byl hospodářem obecní vinice. Bydlel na Kateřinském předměstí, kde sídlili jircháři a koželuhové a dodnes je po nich pojmenovaná ulice (Koželužská). Byl majitelem nejméně jednoho domu (čp. 36/III na Kateřinském předměstí) a zahrady vedle špitálu sv. Kateřiny. V době třicetileté války byl konšelem (1639-1648) a v roce 1649 nějakou dobu i purkmistrem. Za ženu měl Martu Pánkovou, se kterou měl zřejmě syna Jana. 

Jan Pštross (cca 1619-1702)

Jan se podle soupisu poddaných narodil kolem roku 1619. Pokračoval v koželužském řemesle po otci a roku 1646 byl přijat do cechu koželužského. Byl  měšťanem, vlastnil dům a zahradu. Oženil se s Annou Polýnovou a měl s ní asi 11 dětí - Kateřinu, Jana Kryštofa, Václava, Daniela, Annu, Rozinu, Matěje, Marii, Kateřinu, Jakuba a Annu, nejméně čtyři z nich zemřely v dětském věku.  

Václav  převzal od otce dům v Chrudimi a roku 1684 se oženil s vdovou Magdalenou Šmietlerovou, se kterou měl nejméně dvě děti, Karla a Magdalenu.

Janem Kryštofem pokračuje naše větev rodu Pštrossů.

Jan Kryštof Pštross (narozen 1649)

Jan je nejstarším z rodu Pštrossů, o kterém je možno s určitostí tvrdit, že je naším předkem. V matričním zápise o jeho narození jsou jako rodiče uvedeni Jan a Anna. Jeho otcem byl nejspíš výše uvedený Jan, syn Václava, uvedený v soupisu poddaných bez dětí, protože se malé děti do soupisu nezapisovaly. Varianta, že by otcem byl Jan sládek, jehož nejmladší dcera uvedená v závěti se narodila roku 1646 a Jan narozený roku 1649 do závěti zahrnut není, je méně pravděpodobná.

Jan je uváděn jako majitel staré sladovny sejkorovské. Roku 1676 se oženil s Kateřinou, dcerou chrudimského radního Jana Pfeiffra a jeho ženy Doroty. 

Jan s Kateřinou měli nejméně pět dětí: Václava, Františka, Kateřinu, Matěje, Rozálii a opět Kateřinu. Kateřina narozená roku 1681 a Matěj zemřeli jako malé děti, Františkem pokračuje náš rod Pštrossů.

František Pštross (1678 - 1714)

František je uváděn jako chrudimský vinopalník a pálenkář. Vlastnil dům a sladovnu v Chrudimi. Za ženu si vzal roku 1702 Kateřinu Novákovou, dceru Jiřího Nováka. Přivedli na svět nejméně 3 syny - Františka, Jana a Josefa  a 2 dcery - Kateřinu a Dorotu. Všichni tři synové se oženili a žili v Chrudimi, dcery se provdaly za místní měšťany Štumpfa a Danielovského.

František (1702-1744) byl majitelem domu, měšťanem a koželuhem v Chrudimi. Roku 1734 si vzal ze ženu Kateřinu Procházkovou a měl s ní nejméně tři děti, z nichž dvě zemřely jako  malé.

Jan (1710-1793) se roku 1741 oženil s Kateřinou Radovou. Jan byl městským radou v Chrudimi. Byl bohatým měšťanem, vlastnil dům v Chrudimi na náměstí, druhý dům na předměstí a polnosti. 

Z manželství se narodilo asi 12 dětí, dva synové a deset dcer. Některé děti zemřely jako malé, ale nejméně čtyři dcery se provdaly a žily v Chrudimi, Josefína zůstala svobodná a založila fundaci (nadaci) na mše svaté v Chrudimi. Syn Josef, koželuh, odešel do Prahy, kde se dobře oženil s Františkou Čulíkovou. Stal se mistrem koželužským a pražským měšťanem.  Vlastnil dům na Malém Staroměstském náměstí a posléze koželužský závod na Starém Městě č.878.

Třetí syn Josef je pokračovatelem naší větve rodiny Pštrossů.

Josef Pštross (1713 - 1788)

Josef byl punčochářský spolumistr v Chrudimi. Roku 1736 se oženil s Annou, dcerou chrudimského měšťana Václava Petržela a Kateřiny.  V roce 1741 převzali od otce Anny  za 100 zl. rýnských dům ve Filištínské ulici č.34 -II. 

Josef s Annou dobře hospodařili. Pro syna Josefa koupili roku 1757 od Matěje Šimáčka dům vedle domu souseda Rady a pro syna Františka koupili později dům od Jana Vambery ve čtvrti Dlážděnské.  Kromě toho vlastnili dvorec za branou za Novým Městem č.15 a do r.1752 též dvůr s vinicí a rolí pod Paumberky. 

Josef s Annou měli asi sedm dětí - tři syny a čtyři dcery. Tři z nich zemřely jako malé děti. Ostatní čtyři děti - Josef, Anna, Veronika a František  - se dožily dospělosti a  po rodičích pak získaly každý 700 zl.

Anna se provdala za Cvetlera a Veronika  (1741-1805) za Jakuba Svobodu, majitele klobásovského mlýna v Chrudimi.

Josef (1744-1810) se v Chrudimi učil koželuhem. V té době Josefův starší bratranec odešel na zkušenou do Prahy, kde se posléze oženil s vdovou po zámožném koželuhovi, vyženil dům na Starém Městě a stal se tak měšťanem pražským. To se zalíbilo Josefovi. Rozhodl se navštívit svého bratrance v Praze a zkusit se zde uplatnit jako vyučený koželuh.  Josefem pokračuje historie našeho rodu.

František (1756-1814)   byl o dvanáct let mladší než Josef. Rodiče z něj chtěli mít duchovního a proto vstoupil doma do latinských škol. Byla to nižší škola o třech třídách a roku 1775 byla zrušena. Aby se mohl dál vzdělávat, byl František poslán ke svému bratrovi Josefovi do Prahy (viz dále). 

František Pštross (1756-1814)

František studoval latinské školy v Chrudimi (viz výše) a po jejich zrušení v roce 1775 přišel do Prahy za svým bratrem Josefem. Absolvoval gymnásium a po něm vstoupil do kláštera kapucínského. O stav duchovní však neměl velký zájem a tak roku 1781 těsně před vysvěcením proti vůli svých rodičů z kláštera vystoupil a pomáhal bratrovi v koželužské dílně. 

V domě svého bratra se zamiloval do Mariany, dcery své švagrové Viktorie, kterou měla z prvního manželství. Mariana byla provdaná za Františka Thorovského a měla s ním dvě děti.  Roku 1782 ale manžel Mariany zemřel a František se s Marianou oženil. Žili spolu dál v domě  Františkova bratra a Marianiny matky Viktorie v Jirchářích. Později se bratr Josef s rodinou odstěhoval a dům č.216 jim přenechal.

František s Marianou měli asi pět dětí, z nichž nejvýznamnější je nejmladší syn František Xaver Tadeáš (1797-1887), po jehož porodu Mariana brzy  zemřela. Rok na to se František oženil s Annou Pomrlovou. 

František vedl dál prosperující koželužský závod, byl podnikavý a vedlo se mu dobře a tak koupil sousední dům č. 217 ( po přečíslování v roce 1805 to bylo č.197) v Jirchářích (dnešní Pštrossova ulice). Domy to byly rozlehlé, v některých pramenech uváděné i pod č.198 a č.199. Později přikoupil i dům č.200 v jejich sousedství. Všechny tyto domy se nacházely v těsné blízkosti kostela sv. Vojtěcha a jsou zobrazeny na plánu J.D.Hubera viz níže. Jeho potomci pak vlastnili ještě domy č.206 v Pštrossově ulici a č.208 v dnešní ulici Myslíkové. 

 Josef Pštross (1744-1810)

Josef přišel do Prahy někdy po roce 1760, údajně roku 1767. V Praze se seznámil s Viktorií, vdovou po měšťanu a koželuhovi Josefu Schmiedlovi a hned v lednu 1768 se s ní oženil.

Viktorie byla rozená Nykolasová. S Josefem Schmiedlem žili na Novém Městě pražském v domě č.191, kterému se říkalo u Kadlčků (stával na rohu dnešních ulic Pštrossova a Opatovická, později byl zbourán), a kde se jim narodili čtyři děti - Marie Anna, Marie Veronika, Václav a Jakub.  V roce 1766 Josef Schmiedl zemřel. Dva roky poté, roku 1768 se Viktorie provdala za již zmíněného koželuha Josefa Pštrosse, našeho přímého předka. 

Viktorie s Josefem žili na Novém Městě pražském v domě č.216-II (po přečíslováním v roce 1805 to bylo č.196-II) ve Vojtěšské čtvrti, v dnešní Pštrossově ulici. Dům je zakreslen na plánu J.D.Hubera za kostelem sv. Vojtěcha, viz obrázek. Zde se jim postupně se narodilo pět dětí - Alžběta, Josef, dvojčata František a Kateřina a opět Kateřina. 

V té době Josef prodal dům v Chrudimi, který pro něj koupil jeho otec, vyzvedl si svůj podíl otcovský 700 zl. rýnských. Investoval je do koželužské živnosti a později zakoupil v Praze další domy.

Roku 1777, podle některých zdrojů již v roce 1770, koupil Josef dům č.1241 (po přečíslování č.1247) se zahradou na Novém Městě v Trubní ulici (později Eliščina třída, dnes ulice Revoluční) a přestěhoval se tam. Dům byl blízko Vltavy, u Nových mlýnů. Dříve zde byl pozvolný příjezd od řeky k vykládání zboží z lodí a nakládání ledu, proto se tomuto místu říkalo V lednici. Ulice Trubní nebo také Rourová se nazývala po rourách, které ulicí vedly z novoměstské vodárny u Nových mlýnů. Dům v Jirchářích přenechal svému bratrovi Františkovi.

V Trubní ulici se Josefovi narodil ještě syn František a syn Jan.

Později Josef koupil ještě sousední dům v Novomlýnské ulici č.1239 (po přečíslování č.1245) a dům č.208  v dnešní Myslíkově ulici.

Josefova dvojčata František a Kateřina zemřela v dětském věku, o další dceři Kateřině nic nevíme. Synové Josef, František a Jan se dožili dospělosti a pokračovali v živnosti svého otce, jak je popsáno dále. Alžbětou pokračuje naše historie.

Josef Pštross (1771-1829)

Josef se oženil s Kateřinou Michalovskou a žili na Novém Městě č.208 v dnešní Myslíkově ulici. Josef se dál věnoval rodinnému řemeslu, je uváděn jako obchodník s kůžemi a Lederfabrikant, majitel továrny na zpracování kůží.

Narodili se jim nejméně tři děti . Anna, Karel a Emanuel. Anna si vzala za muže Františka Pštrosse, bratrance svého otce a jejich syn František byl později známým pražským purkmistrem (viz dále).

František Pštross (1779-1864)

František se roku 1808 oženil s vdovou Rozinou Prachnerovou. Na Novém Městě v Křemencově ulici č. 183 přivedli na svět čtyři děti: Alberta, Františku, Fridricha (Bedřicha) a Václava. Asi půl roku po narození Václava Rozina zemřela. František se v krátké době oženil s 19ti-letou Barborou Wagnerovou. Spolu měli dalších pět dětí: Jana, Jindřicha, Lea, Benedikta a Pavlínu.

Dům v Křemencově ulici č.183 koupil František již v roce 1807.  Jedná se o starobylý dům s pivovarem a hostincem se zahradou zvaný u Fleků.  František byl v pivovaru sládkem.

Jan Pštross (1780-1843)

Druhý syn Jan také pokračoval v koželužském řemesle. Žil dál v Trubní ulici č.1247 a se svou ženou Barborou rozenou Burkovou zde přivedli na svět deset dětí. 

V roce 1815 koupil Jan s Barborou usedlosti Křížovka a Paroubka  s vinicemi, které se rozprostíraly  v blízkosti Koňské brány na území dnešních Vinohrad v oblasti ulic Italská a Vinohradská.  Jan prozkoumal místní pramen a shledal jej léčivým a tak vybudoval na vinici lázeňskou budovu s parními lázněmi a nad pramenem postavil klasicistní pavilon s kolonádou a restaurací. Část vinice přeměnil na park a sad.  Usedlosti s parkem se začalo říkat Pštrosska. Zahrada byla mezi Pražany oblíbená především díky vyhlášenému zájezdnímu hostinci, kam se chodilo na dobře vychlazené košířské pivo. V létě se sem sjížděli komedianti ze všech koutů Čech. 

Alžběta Pštrossová (1768-1822)

Naše historie pokračuje prvorozenou dcerou Josefa Alžbětou.  Alžběta se roku 1786 provdala za truhláře Josefa Feigla a naše historie tak pokračuje v rodě Feiglů.

Informace o rodině Pštrossů jsou zahrnuty též v Riegrově slovníku naučném pod heslem Pštross.