Rod Musilů 

Nejstarší předkové rodu Musilů pochází z Borové u Přibyslavi (dnešní Havlíčkova Borová). Grafický rodokmen rodu Musilů naleznete zde.

V první polovině 18.století zde žil Tomáš Musil (-1768),  kterému se někdy kolem roku 1735 narodil syn Joannes (Jan).

Jan Musil (-1794)

Jan se roku 1758 oženil s Johannou, dcerou Vavřince Dočekala. Obě rodiny pocházely z Borové. Tři roky po té přišel na svět jejich syn Josef. Zřejmě měli dětí víc, ale zatím jsme je nedohledali. Nás zajímá zmíněný Josef, kterým pokračuje náš rod.

Borová u Přibyslavi (dnes Havlíčkova Borová)

Obec Borová byla založena pravděpodobně na konci 13. století na kopci uprostřed rozlehlých lesů mezi Čechami a Moravou. Jméno dostala podle borového lesa, který byl v této oblasti rozšířen. Dominantou obce a jejího okolí je od 15. století kostel sv. Víta.

Roku 1547 byla Borová povýšena na městečko, přestože jeho obyvatele tvořili poddaní sedláci a chalupníci. 

Po bitvě na Bílé hoře koupil Polnou a Přibyslav, k jejichž panství náležela Borová, Schonfeld, Niederhof a další vesničky, ze kterých pocházeli předci Musilů, kardinál František Dittrichstein. V majetku Dittrichsteinů pak polensko-přibyslavské panství zůstalo dalších 300 let.

Roku 1744 udělila císařovna Marie Terezie Borové  trhové právo, pořádaly se zde výroční trhy na dobytek a kramářské zboží. Roku 1770 bylo borovskému pivovaru uděleno právo vaření piva.

Od konce 18. století se důležitým zdrojem obživy obyvatel stala domácí textilní výroba. Tkalcovské stavy se rozšířily do mnoha borovských chalup. Dobou největšího rozmachu tkalcovství se pak stalo období 19. století.

Josef Musil (1761-1809)

Josef byl tak jako mnoho dalších obyvatel Borové tkalcem. Zřejmě se také zabýval výrobou destilátu či likéru, jak bylo v kraji hojně rozšířeno, a byl uváděn jako vejpalník.

Někdy před rokem 1781 se oženil s Annou Čeplovou ze vsi Benátky. Žili v Borové č.108, kde se jim narodily nejstarší děti: Josefa, František, Kateřina, Josef, Jan a Jakub. 

Kolem roku 1790 se Josef stal purkmistrem. Další děti se narodily v Borové č.1 -  Augustin, který zemřel jako miminko, Leopold a opět Augustin. Jestli došlo v té době k přečíslování, nebo bydleli v jiném domě, jsme nezjistili. Rovněž tak jsme nenašli dům č.1 na mapě.

Roku 1809 zemřel Josef na shnilou zimnici (tyfus). Zemřel mladý, bylo mu 48 let. 

Synem Josefem pokračuje náš rod.

Josef Musil (1786- )

Josef se již v 21 letech oženil s Terezií, s dcerou rychtáře Jakuba Karase ze vsi Peršíkov. 

Krátce po svatbě se Josefovi a Tereze v Borové narodil syn Jan, následovala Anna a Josefína.  V době narození Josefíny je uváděn jako šafář, tzn. byl správcem panského dvora, ale kterého, to nevíme. Další informace o Josefovi máme až o 8 let později, kdy byl šafářem dvoru v Niederhofu. V Niederhofu č.47 se narodila dcera Terezie a po dalších šesti letech syn František.  

Niederhof, nazývaný též Unterhof a později česky Dolní Dvůr, byl panský dvůr Dittrichsteinů v polensko-přibyslavském panství nedaleko Schonfeldu (dnes Žižkovo Pole), ke kterému náležel.

Později, na svatbě syna Jana v roce 1835, je Josef uváděn jako vrchnostenský pachtýř v Schonfeldu. Zda se jednalo stále ještě o dvůr v Niederhofu nebo někde jinde, zatím nevíme. Faktem je, že v Niederhofu nebyl záznam o úmrtí Josefa ani jeho manželky nalezen.

O Josefových dcerách nemáme žádné další informace, Janem pokračuje náš rod.

František (nar.1829) si vzal za ženu Terezii Benešovou, dceru mlynáře v Krásném. Roku 1853 František koupil chalupu s malým obchodem v Telecím č.168. Chalupa byla původně školní budovou, kterou si postavil nově založený evangelický sbor v Telecím v roce 1786. Později byla postavena škola nová a tato stará budova byla prodána. Její majitel v ní zřídil malý obchod. Kupectví zde provozoval i František. Roku 1861 se přestěhoval na č.119, kde měl také malý obchod. V Telecím se jim narodily děti: Terezie, František, Gustav (zemřel jako malý) a Gustav. Později se rodina odstěhovala do Krásného na mlýn. Roku 1869 František chalupu č.168 prodal svému synovci Janu Musilovi mladšímu (1838-1884)- viz dále.

Jan Musil (1810-1869)

Jan se stal kupcem a obchodníkem v Polné. Polná na počátku devatenáctého století měla asi 5000 obyvatel a byla místním obchodním a kulturním centrem. V Polné ale Jan nežil dlouho. Roku 1835 se oženil s Annou Staňkovou - viz rod Staňků a žili spolu v Německém č.55 a později č.69 (dnes Sněžné). 

Narodilo se jim osm dětí. Dcerky Anna, Anna Marie, Josefa a Terezie zemřely brzy po narození.  Synové Jan (1838) a Václav (1839) se dožili dospělosti a žili v Telecím. Václavem pokračuje naše větev rodu. O osudu třetího syna Františka nic nevíme. 

Roku 1846 se Anně a Janovi narodil mrtvý synek.  Krátce po porodu Anna zemřela. 

Jan se potom oženil s Emelínou Kadlecovou z Proseče, se kterou měl ještě dceru Emelínu a syna Eduarda. V letech 1848-1866 byl starostou Německého. Zemřel na mrtvici v 59 letech jako kupec a gruntovník.

Jan Musil (1838-1884) 

Syn Jan byl, tak jako jeho otec, obchodníkem. 

Roku 1861 se oženil s Annou Dostálovou z Německého č.13.  Roku 1869 koupil od svého strýce Františka Musila malou chalupu v Telecím č.168 (viz výše). Chalupu zbořil a postavil krám, později přistavěl i hostinec, chlévy a stodolu.

Jan s Annou zřejmě neměli žádné děti, alespoň nebyly nalezeny v matrice. Roku 1877 Anna zemřela na srdeční vadu. Rok na to se Jan oženil s Františkou Krejskovou, dcerou mlynáře Krejska z Telecího č.15. S Františkou měli čtyři děti, Annu, Marii, Jana a Josefa.

Roku 1884 Jan zemřel ve věku 46 let na tuberkulozu plic. Několik dní po něm zemřel i jeho pětiměsíční syn Josef. Ostatní děti byli po jeho smrti vychovávány u babičky Krejskové v Telecím č.15. Na tuberkulozu plic zemřela roku 1897 i jeho 16-ti letá dcera Marie.

Jan si liboval ve stavbách, postavené často bořil a stavěl znovu. Přikoupil další pole a pustinu, které se říkalo na "kupcově". Tím se zadlužil a po jeho smrti musely být pozemky včetně hostince a obchodu rozprodány.

V letech 1868-71 a 1873-84 byl starostou v Telecím, nějakou dobu byl i okresním starostou.

Václav Josef Musil (1839-1922)

Václav Josef si roku 1860 vzal za ženu Terezii Makovskou (1841). Terezie se narodila v  Borové č.32 (v Borové u Poličky), s rodiči však později žila v Telecím č.106 - viz rod Makovských.

A tak se Václav, vyučený kupec, přistěhoval k Terezii na grunt v Telecím č.106. Hospodářství zpočátku mnoho nerozuměl. Brzy se však hospodařit naučil. Byl na tehdejší dobu pokrokovým hospodářem, hospodářství vzkvétalo, dokonce ke gruntu přikoupil další pozemky a grunt č.106 byl v té době největší ve vsi. Podrobně je historie gruntu č.106 popsána v historii rodu Roušarů.

Václav a Terezie spolu měli šest dětí: Terezii, která je naším přímým předkem, Annu a Václava, kteří zemřeli v kojeneckém věku, dále pak Marii, Annu a Václava.

Dcera  Terezie (1861-1928)  se v roce 1882 provdala za rolníka Jana Kroulíka  z Hrušové. Je to moje praprababička. Dále tedy  pokračuje naše historie rodem Kroulíků.

Marie (narozená 1868) se provdala za Jana Mikelku, řídícího učitele v Pusté Kamenici a měla s ním čtyři děti: Jana, Ladislava, Emila a Martu. Ladislav zemřel ve věku jednoho roku. Emil byl klavírním virtuózem a profesorem na státní konzervatoři v Praze. Byl ženatý a měl jednoho syna Zdeňka. O osudech Jana a Marty nic nevíme.

Anna (1874-1952) si vzala za muže Josefa Peška, mladšího učitele v Borové. Později se Josef stal řídícím učitelem v Pardubicích. Měli spolu 3 děti, Josefa, Libuši a Emila. Josef vystudoval práva a žil v Praze, Libuše žila v Pardubicích.

Syna Václava (1875-1935) dali na studia a stal se notářem. Oženil s Albínou Krbcovou, se kterou  žili v Lounech. Pokud vím, žádné děti neměli.

Kromě vlastních dětí vychovávali Musilovi ještě synovce Terezie Musilové Hynka Hartmana ze svrateckého mlýna a po smrti Václavova bratra Jana Musila z Telecího č.168 jako schovanku jeho nemanželskou dceru Růženku Zrůstovou (nar.1877).

Musilovým se vedlo dobře. Václav byl vážený a aktivní občan. Podílel se na založení  sboru dobrovolných hasičů v roce 1886. Největším iniciátorem byl tehdejší starosta obce Hynek Hartman, mimochodem také náš předek. Obec zakoupila ruční kolovou stříkačku, bylo zbudováno cvičební leziště a velitel poličského sboru v krátké době vycvičil telečský sbor tak, že mohl veřejně vystoupit.  „Lezci se uchopili žebříků…stříkačníci zmocnili se stříkačky…než minuly čtyři minuty již mocný proud ničil dravý živel“  popisuje cvičení poličský časopis.  Prvním starostou sboru hasičů se stal Hynek Hartman, Václav byl členem sboru. V letech 1888 – 1891 zastával funkci starosty sboru hasičů také Václav.

V letech 1887 – 1889 byl Václav zvolen starostou obce. Zároveň byl kurátorem (laickým představitelem) církve evangelické. Evangelický kostel se v té době opět opravoval (roku 1890) a byla přistavěna věž. Patrně při této příležitosti  věnoval Václav do kostela stůl páně.

Zajímavé je, že v letech 1822 – 1874 zde působil jako šestý telecký farář Václav Karafiát, bratranec dědy Jana Karafiáta, známého spisovatele Broučků. Sám spisovatel Jan Karafiát , který působil také jako farář, svého strýce (churavějícího na nohy) v Telecím po nějakou dobu zastupoval. V roce 1873 byl za svědka na svatbě  bratra mé brababičky Hynka Hartmana a Josefy Dvořákové.

Po rodině Musilových se dochoval dopis, který psala matka Terezie Musilová své dceři Terezii provdané Kroulíkové do Hrušové, když k ní posílala mladší dceru Marii, aby se chodila učit ke kuchařce do Vysokého Mýta: 

Draha Terinko.

Velika starost me napadá když pomislim co před sebou mam. Ustanovili sme se tedy na tom, že Manče na nějakej čas pude k vam a od vas do Mejta chodit bude, tedy Tebe draha Terinko za to srdečně prosim vem Ji sobě na starost a nenechavej Ji nikde na noc, nebo jest svět zlej, zvlaště jak sme si řekly že bůde chodit k tej kuchařce, z toho mi největší strach napadá vtakovym domě sou lidi všelijaky, viš to draha Terinko že bich bila neštastna od Tatínka po cely muj věk. Ještě jednou Tebe draha Terinko prosim, at se naučí Maryjanka jen co jest nejvic potřeba a raději spiš přijde domů.

Spoleham se na Tebe že mě brzy o tom spravu daš.

Sdělte nam jak ste hodně uživaly Posviceni billi tam Vaclav a co děla.

Pozdravujeme vás všecky srdečně

A zustavam

Vaše upřimna

Matka Terezie

Roku 1894, kdy již žádné děti Václava a Terezie nežily v Telecím, rozprodal Václav všechny pozemky i grunt a žil s Terezií dál v č.106 jako výměnkář.  Roku 1902 zemřela v 61 letech Terezie. Václav ji přežil o dalších 20 let. Zemřel roku 1922 u své dcery Terezie provdané Kroulíkové v Hrušové. 

Pochováni jsou oba v rodinné hrobce na teleckém evangelickém hřbitově.

Na soupisu hrobů  a v gruntovní knize v Telecím je chybně uvedeno datum úmrtí 1895. Skutečné datum úmrtí v roce 1922 je ověřeno v matrice.